We are putting in place the prophetic rule that was identified by the Lion of the tribe of Judah in His work of unsealing the last six verses of Daniel eleven, at the “time of the end,” in 1989, when the Soviet Union was swept away by an secret alliance between Ronald Reagan and the pope of Rome. We have shown that the triple applications of Rome and the fall of Babylon identify the woman and the beast she rides upon and reigns over in Revelation seventeen.

Ustanovujeme prorocké pravidlo, které bylo označeno Lvím z pokolení Judova v Jeho díle odpečeťování posledních šesti veršů Danielovy jedenácté kapitoly v „čase konce“ roku 1989, kdy byl Sovětský svaz smeten tajným spojenectvím mezi Ronaldem Reaganem a římským papežem. Ukázali jsme, že trojí aplikace Říma a pád Babylonu ztotožňují ženu a šelmu, na níž sedí a nad níž kraluje, ve Zjevení sedmnácté kapitoly.

The portrayal of the woman and the beast in chapters seventeen and eighteen identify the progressive judgment which God brings upon Modern Babylon, beginning at the soon-coming Sunday law and lasting until Michael stands up and human probation closes. That period of time marks the first part of God’s Executive Judgment that is accomplished with a mixture of His mercy. Then with the seven last plagues, no mercy is mixed with His judgments. The two steps have been also inferred in the Investigative Judgment, which began on October 22, 1844. The investigative judgment began with the investigation and judgment of the dead, and on September 11, 2001, the investigative judgment of the living began.

Vylíčení ženy a šelmy v sedmnácté a osmnácté kapitole určuje postupný soud, který Bůh přivádí na novodobý Babylón, počínaje brzy přicházejícím nedělním zákonem a trvající až do chvíle, kdy Michael povstane a lidská doba milosti se uzavře. Toto časové období vyznačuje první část Božího výkonného soudu, který je vykonáván se směsí Jeho milosrdenství. Potom však při sedmi posledních ranách není s Jeho soudy smíseno žádné milosrdenství. Tyto dva kroky byly rovněž odvozeny ve vyšetřujícím soudu, který započal 22. října 1844. Vyšetřující soud začal vyšetřováním a soudem mrtvých a 11. září 2001 začal vyšetřující soud živých.

The judgment of the living is also divided into two periods, the first beginning on September 11, 2001, with the investigation and judgment of those that are candidates to be among the one hundred and forty-four thousand, for judgment begins with the house of God. The investigative judgment of the dead was only accomplished upon those whose names had, at some time in their life, been recorded in the book of life. The names of the dead that were written and registered were then compared with the book of sins. If they had unconfessed sins their names were removed from the book of life. The investigative judgment of the Living is qualified as beginning with the house of God, whereas there needed to be no qualification in the investigative judgment of the dead.

Soud nad živými je rovněž rozdělen do dvou období; první začalo 11. září 2001 vyšetřováním a soudem těch, kteří jsou kandidáty na to, aby byli mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, neboť soud začíná domem Božím. Vyšetřující soud nad mrtvými se uskutečňoval pouze nad těmi, jejichž jména byla někdy během jejich života zapsána v knize života. Jména mrtvých, která byla zapsána a zaevidována, byla poté porovnána s knihou hříchů. Měli-li nevyznané hříchy, byla jejich jména z knihy života vymazána. Vyšetřující soud nad živými je vymezen jako soud začínající domem Božím, kdežto u vyšetřujícího soudu nad mrtvými nebylo žádného takového vymezení zapotřebí.

In the investigative judgment of the living, God’s Word was careful to identify that judgment during the sealing time of the one hundred and forty-four thousand began at Jerusalem, which is God’s church. The Bible provides a second direct witness to this fact.

Při vyšetřujícím soudu nad živými Boží slovo pečlivě uvádí, že tento soud v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc začal v Jeruzalémě, jímž je Boží církev. Bible podává o této skutečnosti druhé přímé svědectví.

For the time is come that judgment must begin at the house of God: and if it first begin at us, what shall the end be of them that obey not the gospel of God? 1 Peter 4:17.

Neboť přišel čas, aby soud začal od domu Božího; a jestliže nejprve začne od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni evangelia Božího? 1 Petr 4,17.

The judgment of the living begins at Jerusalem, the house of God, and there is a specific time when that judgment begins. The judgment of the living begins in Jerusalem when the writer’s inkhorn goes through Jerusalem and places a mark upon the men and women who sigh and cry for the abominations that are done in the church and also the land.

Soud nad živými začíná v Jeruzalémě, domě Božím, a existuje určitý čas, kdy tento soud začíná. Soud nad živými začíná v Jeruzalémě tehdy, když písař s kalamářem prochází Jeruzalémem a klade znamení na muže i ženy, kteří vzdychají a naříkají nad ohavnostmi, jež se dějí v církvi i v zemi.

The class that does not obey the gospel is identified in Revelation chapter seven in contrast with the one hundred and forty-four thousand, where John there identifies them as the great multitude. The great multitude represents a class of living souls that are judged during the period of the judgment of the living who have not fully obeyed God’s law, for they have been worshipping on the pope’s day of the sun. At the soon-coming Sunday law in the United States those who have been sealed by the angel with the writer’s inkhorn in Ezekiel chapter nine, which is also the sealing of Revelation chapter seven, are lifted up as an ensign. Then those who are currently not obeying the gospel will be held accountable to the seventh-day Sabbath.

Třída těch, kdo nejsou poslušni evangelia, je v 7. kapitole Zjevení označena v protikladu ke sto čtyřiceti čtyřem tisícům, kde je Jan označuje jako veliký zástup. Veliký zástup představuje třídu živých duší, které jsou souzeny během období soudu nad živými a které plně neposlechly Boží zákon, neboť uctívaly v papežův den slunce. Při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech budou ti, kdo byli zapečetěni andělem s písařským kalamářem v 9. kapitole Ezechiele, což je také zapečetění ze 7. kapitoly Zjevení, vyzdviženi jako korouhev. Tehdy budou ti, kdo nyní nejsou poslušni evangelia, pohnáni k odpovědnosti vůči sobotě sedmého dne.

“But Christians of past generations observed the Sunday, supposing that in so doing they were keeping the Bible Sabbath; and there are now true Christians in every church, not excepting the Roman Catholic communion, who honestly believe that Sunday is the Sabbath of divine appointment. God accepts their sincerity of purpose and their integrity before Him. But when Sunday observance shall be enforced by law, and the world shall be enlightened concerning the obligation of the true Sabbath, then whoever shall transgress the command of God, to obey a precept which has no higher authority than that of Rome, will thereby honor popery above God. He is paying homage to Rome and to the power which enforces the institution ordained by Rome. He is worshiping the beast and his image. As men then reject the institution which God has declared to be the sign of His authority, and honor in its stead that which Rome has chosen as the token of her supremacy, they will thereby accept the sign of allegiance to Rome—‘the mark of the beast.’ And it is not until the issue is thus plainly set before the people, and they are brought to choose between the commandments of God and the commandments of men, that those who continue in transgression will receive ‘the mark of the beast.’” The Great Controversy, 449.

„Křesťané minulých generací však zachovávali neděli v domnění, že tím světí biblický den odpočinku; a i nyní jsou v každé církvi, nevyjímaje ani římskokatolické společenství, opravdoví křesťané, kteří upřímně věří, že neděle je sobota ustanovená Bohem. Bůh přijímá upřímnost jejich úmyslu i jejich bezúhonnost před sebou. Avšak až bude zachovávání neděle vynucováno zákonem a svět bude poučen o závaznosti pravé soboty, tehdy kdokoli přestoupí Boží přikázání, aby uposlechl nařízení, které nemá vyšší autoritu než autoritu Říma, tím vzdá poctu papežství nad Bohem. Vzdává hold Římu i moci, která vynucuje ustanovení nařízené Římem. Uctívá šelmu i její obraz. Když pak lidé zavrhnou ustanovení, které Bůh prohlásil za znamení své autority, a namísto něho budou ctít to, co si Řím zvolil za odznak své svrchovanosti, přijmou tím znamení oddanosti Římu — ‚znamení šelmy‘. A teprve tehdy, až bude tato otázka takto zřetelně postavena před lid a oni budou přivedeni k volbě mezi Božími přikázáními a lidskými nařízeními, obdrží ti, kdo nadále setrvávají v přestupování, ‚znamení šelmy‘.“ Velký spor, 449.

The ensign of those who are sealed are who calls those who obey not the gospel into obedience.

Praporec těch, kteří jsou zapečetěni, je ten, kdo povolává ty, kteří nejsou poslušni evangelia, k poslušnosti.

And in that day there shall be a root of Jesse, which shall stand for an ensign of the people; to it shall the Gentiles seek: and his rest shall be glorious. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall set his hand again the second time to recover the remnant of his people, which shall be left, from Assyria, and from Egypt, and from Pathros, and from Cush, and from Elam, and from Shinar, and from Hamath, and from the islands of the sea. And he shall set up an ensign for the nations, and shall assemble the outcasts of Israel, and gather together the dispersed of Judah from the four corners of the earth. Isaiah 11:10–12.

A v onen den vyroste kořen Jesse, který bude stát jako praporec národům; k němu se obrátí pohané a jeho odpočinutí bude slavné. A stane se v onen den, že Pán podruhé vztáhne svou ruku, aby získal ostatek svého lidu, který zůstane, z Asýrie a z Egypta, z Patrosu a z Kúše, z Élamu a ze Šineáru, z Chamátu i z mořských ostrovů. A vztyčí praporec národům a shromáždí vyhnance Izraele a rozptýlené z Judy sezbírá od čtyř končin země. Izajáš 11,10–12.

Those who currently do not obey not the gospel are judged while they are living, but their judgment must follow the investigative judgment of the living one hundred and forty-four thousand, for they can only be warned by seeing men and women with the seal of God during the crisis of the soon coming Sunday law.

Ti, kdo nyní neuposlouchají evangelium, jsou souzeni zaživa, avšak jejich soud musí následovat po vyšetřujícím soudu živých sto čtyřiceti čtyř tisíc, neboť mohou být varováni jedině tehdy, když během krize brzy přicházejícího nedělního zákona uvidí muže a ženy s pečetí Boží.

“The work of the Holy Spirit is to convince the world of sin, of righteousness and of judgment. The world can only be warned by seeing those who believe the truth sanctified through the truth, acting upon high and holy principles, showing in a high, elevated sense, the line of demarcation between those who keep the commandments of God, and those who trample them under their feet. The sanctification of the Spirit signalizes the difference between those who have the seal of God, and those who keep a spurious rest-day. When the test comes, it will be clearly shown what the mark of the beast is. It is the keeping of Sunday. Those who after having heard the truth, continue to regard this day as holy, bear the signature of the man of sin, who thought to change times and laws.” Bible Training School, December 1, 1903.

„Dílem Ducha svatého je usvědčovat svět z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Svět může být varován jedině tehdy, když uvidí ty, kteří věří pravdě, posvěcené skrze pravdu, jednající podle vznešených a svatých zásad a ve vysokém, ušlechtilém smyslu zjevující jasnou dělící čáru mezi těmi, kdo zachovávají Boží přikázání, a těmi, kdo je pošlapávají nohama. Posvěcení Duchem vyznačuje rozdíl mezi těmi, kdo mají pečeť Boží, a těmi, kdo zachovávají podvržený den odpočinku. Až přijde zkouška, bude zcela jasně ukázáno, co je znamením šelmy. Je jím zachovávání neděle. Ti, kteří po vyslechnutí pravdy nadále pokládají tento den za svatý, nesou podpis člověka hříchu, který se domníval, že změní doby a zákony.“ Bible Training School, 1. prosince 1903.

The executive judgment, which is where the work of the third Elijah is accomplished, begins at the soon-coming Sunday law. It is two periods of time; in the first period God’s judgments are mixed with mercy for those who do not now obey the gospel, and then it is followed by the seven last plagues that are poured out without mercy.

Výkonný soud, v němž je vykonáno dílo třetího Eliáše, začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem. Skládá se ze dvou časových období; v prvním období jsou Boží soudy smíšeny s milosrdenstvím vůči těm, kdo nyní neposlouchají evangelium, a poté následuje sedm posledních ran, které jsou vylity bez milosrdenství.

“Probationary time will not continue much longer. Now God is withdrawing his restraining hand from the earth. Long has he been speaking to men and women through the agency of his Holy Spirit; but they have not heeded the call. Now he is speaking to his people, and to the world, by his judgments. The time of these judgments is a time of mercy for those who have not yet had opportunity to learn what is truth. Tenderly will the Lord look upon them. His heart of mercy is touched; his hand is still stretched out to save. Large numbers will be admitted to the fold of safety who in these last days will hear the truth for the first time.” Review and Herald, November 22, 1906.

„Doba milosti již nebude trvat o mnoho déle. Nyní Bůh stahuje svou zadržující ruku ze země. Dlouho promlouval k mužům a ženám prostřednictvím svého Ducha svatého, avšak oni nedbali tohoto volání. Nyní promlouvá ke svému lidu i ke světu svými soudy. Doba těchto soudů je dobou milosti pro ty, kteří dosud neměli příležitost poznat, co je pravda. Pán na ně bude pohlížet něžně. Jeho srdce milosrdenství je pohnuto; jeho ruka je stále ještě vztažena, aby zachraňovala. Velké zástupy budou přijaty do bezpečného ovčince, kteří v těchto posledních dnech uslyší pravdu poprvé.“ Review and Herald, 22. listopadu 1906.

Those who obey not the gospel are the “other sheep,” Jesus promised to call, and they will hear His voice when He calls.

Ti, kteří nejsou poslušni evangelia, jsou „jiné ovce“, které Ježíš zaslíbil povolat, a uslyší jeho hlas, až je zavolá.

And other sheep I have, which are not of this fold: them also I must bring, and they shall hear my voice; and there shall be one fold, and one shepherd. John 10:16.

Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a uslyší můj hlas; a bude jedno stádo a jeden pastýř. Jan 10,16.

The “voice” they hear is the second “voice” of Revelation chapter eighteen, that cries loudly at the soon-coming Sunday law when the judgment of the great whore is doubled, for she has filled up her probationary cup of sin.

„Hlas“, který slyší, je druhým „hlasem“ ze Zjevení osmnácté kapitoly, jenž mocně volá při brzy přicházejícím nedělním zákonu, když je soud nad velikou nevěstkou zdvojnásoben, neboť naplnila svůj zkušební kalich hříchu.

“The prophet says, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory. And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils’ (Revelation 18:1, 2). This is the same message that was given by the second angel. Babylon is fallen, ‘because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication’ (Revelation 14:8). What is that wine?—Her false doctrines. She has given to the world a false sabbath instead of the Sabbath of the fourth commandment, and has repeated the falsehood that Satan first told Eve in Eden—the natural immortality of the soul. Many kindred errors she has spread far and wide, ‘teaching for doctrines the commandments of men’ (Matthew 15:9).

„Prorok praví: ,I viděl jsem jiného anděla sestupujícího s nebe, maje velikou moc; a země byla osvícena slávou jeho. I zvolal mocně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblůʻ (Zjevení 18,1.2). To je totéž poselství, které bylo dáno druhým andělem. Babylon padl, ,protože napojil všechny národy vínem hněvu svého smilstvaʻ (Zjevení 14,8). Co je to víno? — Její falešná učení. Dala světu falešnou sobotu namísto soboty čtvrtého přikázání a opakovala nepravdu, kterou satan poprvé řekl Evě v Edenu — přirozenou nesmrtelnost duše. Mnohé příbuzné bludy rozšířila široko daleko, ,učíc učení, jež jsou jen příkazy lidskýmiʻ (Matouš 15,9).“

“When Jesus began His public ministry, He cleansed the Temple from its sacrilegious profanation. Among the last acts of His ministry was the second cleansing of the Temple. So in the last work for the warning of the world, two distinct calls are made to the churches. The second angel’s message is, ‘Babylon is fallen, is fallen, that great city, because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication’ (Revelation 14:8). And in the loud cry of the third angel’s message a voice is heard from heaven saying, ‘Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities’ (Revelation 18:4, 5).” Selected Messages, book 2, 118.

„Když Ježíš započal svou veřejnou službu, očistil chrám od jeho svatokrádežného znesvěcení. Mezi posledními skutky Jeho služby bylo druhé očištění chrámu. Tak i v posledním díle varování světa jsou církvím dána dvě odlišná volání. Poselství druhého anděla zní: ‚Padl, padl Babylon, to veliké město, neboť napojil všechny národy vínem hněvu svého smilstva‘ (Zjevení 14,8). A v mocném volání poselství třetího anděla je slyšet hlas z nebe, který praví: ‚Vyjděte z něho, lide můj, abyste neměli účast na jeho hříších a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť jeho hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomněl se na jeho nepravosti‘ (Zjevení 18,4. 5).“ Vybraná poselství, kniha 2, 118.

At the soon coming Sunday law in the United States the progressive executive judgment upon Modern Babylon commences, and the last period of the judgment of the living begins as the two judgments overlap. The third messenger who prepares the way for the Messenger of the Covenant work represents the work during the time of the judgment of the living that began on September 11, 2001, and ends when the last of those who currently do not obey the gospel hear the second voice of Revelation chapter eighteen, and come out of Babylon. That work identifies the purification and purging of the temple of the one hundred and forty-four thousand at the beginning of the ministry of the messenger who prepares the way, and then a purging and purification of the temple of the great multitude at the ending of the ministry of the messenger who prepares the way for the Messenger of the Covenant.

Při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech započne postupný výkonný soud nad novodobým Babylónem a začne poslední období soudu nad živými, když se oba soudy překrývají. Třetí posel, který připravuje cestu pro dílo Posla smlouvy, představuje dílo v době soudu nad živými, jež začal 11. září 2001 a končí tehdy, když poslední z těch, kdo nyní neposlouchají evangelium, uslyší druhý hlas z 18. kapitoly Zjevení a vyjdou z Babylónu. Toto dílo označuje očištění a vyčištění chrámu sto čtyřiceti čtyř tisíc na počátku služby posla, který připravuje cestu, a poté vyčištění a očištění chrámu velikého zástupu na konci služby posla, který připravuje cestu pro Posla smlouvy.

At the soon coming Sunday law the manifestation of the power of God that occurred at Pentecost is repeated.

Při brzy přicházejícím nedělním zákonu se zopakuje projev Boží moci, k němuž došlo o Letnicích.

“Not one of us will ever receive the seal of God while our characters have one spot or stain upon them. It is left with us to remedy the defects in our characters, to cleanse the soul temple of every defilement. Then the latter rain will fall upon us as the early rain fell upon the disciples on the Day of Pentecost. . . .

„Nikdo z nás nikdy nepřijme pečeť Boží, dokud na našem charakteru bude jediná skvrna či poskvrna. Je na nás, abychom napravili vady svého charakteru a očistili chrám duše od každého poskvrnění. Potom na nás padne pozdní déšť, jako raný déšť padl na učedníky v den Letnic....“

“What are you doing, brethren, in the great work of preparation? Those who are uniting with the world are receiving the worldly mold and preparing for the mark of the beast. Those who are distrustful of self, who are humbling themselves before God and purifying their souls by obeying the truth these are receiving the heavenly mold and preparing for the seal of God in their foreheads. When the decree goes forth and the stamp is impressed, their character will remain pure and spotless for eternity.” Testimonies, volume 5, 214, 216.

„Co děláte, bratří, ve velikém díle přípravy? Ti, kteří se spojují se světem, přijímají světskou podobu a připravují se na znamení šelmy. Ti, kteří nedůvěřují sobě, kteří se pokořují před Bohem a očišťují své duše poslušností pravdě, ti přijímají nebeskou podobu a připravují se na pečeť Boží na svých čelech. Když vyjde nařízení a bude vtisknuta pečeť, jejich charakter zůstane čistý a neposkvrněný po celou věčnost.“ Testimonies, svazek 5, 214, 216.

It is here that a seeming discrepancy in the prophetic Word might be stumbled over, though it is not necessary to do so. At Pentecost in the time of the disciples the message that was empowered was not carried to the Gentiles, which are those who do not obey the gospel at the soon-coming Sunday law. The message that was empowered at Pentecost was carried to ancient Israel, that for another three and a half years were still in their final probationary time.

Právě zde by bylo možno klopýtnout o zdánlivý rozpor v prorockém Slově, ačkoli to není nutné. O Letnicích v době učedníků nebylo poselství, které bylo zmocněno mocí, neseno k pohanům, jimiž jsou ti, kdo neuposlechnou evangelia při brzy přicházejícím nedělním zákoně. Poselství, které bylo o Letnicích zmocněno mocí, bylo neseno ke starověkému Izraeli, který se ještě po další tři a půl léta nacházel ve své poslední době milosti.

Seventy weeks are determined upon thy people and upon thy holy city, to finish the transgression, and to make an end of sins, and to make reconciliation for iniquity, and to bring in everlasting righteousness, and to seal up the vision and prophecy, and to anoint the most Holy. Daniel 9:24.

Sedmdesát týdnů je určeno tvému lidu a tvému svatému městu, aby byla ukončena přestoupení, aby byl učiněn konec hříchům, aby bylo vykonáno smíření za nepravost, aby byla uvedena věčná spravedlnost, aby bylo zapečetěno vidění i proroctví a aby byl pomazán Nejsvětější. Daniel 9,24.

The message that was empowered at Pentecost would not be carried to those who obeyed not the gospel until Stephen was stoned in the year 34. Sister White often identifies this fact.

Poselství, které bylo o Letnicích zmocněno mocí, nebylo neseno k těm, kdo neposlechli evangelium, až do ukamenování Štěpána v roce 34. Sestra Whiteová na tuto skutečnost často poukazuje.

“Then, said the angel, ‘He shall confirm the covenant with many for one week [seven years].’ For seven years after the Saviour entered on His ministry, the gospel was to be preached especially to the Jews; for three and a half years by Christ Himself; and afterward by the apostles. ‘In the midst of the week He shall cause the sacrifice and the oblation to cease.’ Daniel 9:27. In the spring of A. D. 31, Christ the true sacrifice was offered on Calvary. Then the veil of the temple was rent in twain, showing that the sacredness and significance of the sacrificial service had departed. The time had come for the earthly sacrifice and oblation to cease.

„Tehdy,“ řekl anděl, „potvrdí smlouvu s mnohými na jeden týden [sedm let].“ Po sedm let poté, co Spasitel vstoupil do své služby, mělo být evangelium kázáno zvláště Židům; po tři a půl roku samotným Kristem a poté apoštoly. „Uprostřed toho týdne dá přestat oběti i obětnímu daru.“ Daniel 9,27. Na jaře roku 31 po Kr. byl Kristus, pravá oběť, obětován na Golgotě. Tehdy se chrámová opona roztrhla ve dvě, čímž bylo ukázáno, že posvátnost a význam obětní služby pominuly. Nastal čas, aby pozemská oběť i obětní dar přestaly.

“The one week—seven years—ended in A. D. 34. Then by the stoning of Stephen the Jews finally sealed their rejection of the gospel; the disciples who were scattered abroad by persecution ‘went everywhere preaching the word’ (Acts 8:4); and shortly after, Saul the persecutor was converted, and became Paul, the apostle to the Gentiles.” The Desire of Ages, 233.

„Týden—sedm let—skončil roku 34 po Kr. Poté Židé ukamenováním Štěpána nakonec zpečetili své odmítnutí evangelia; učedníci, kteří byli pronásledováním rozptýleni, ‚chodili všude a zvěstovali slovo‘ (Sk 8,4); a krátce nato byl obrácen Saul, pronásledovatel, a stal se Pavlem, apoštolem pohanů.“ Touha věků, 233.

The message which was empowered at Pentecost, fifty days after Christ’s resurrection, aligns with the Sunday law where the gospel calls Christ’s other flock out of Babylon, yet it was not for three and a half years after the cross that the Jews “sealed their rejection of the gospel,” and the message then went to the Gentiles, who are those who then did not obey the gospel. The seeming contradiction is magnified by the identification that in 34 AD the Jews sealed their rejection of the gospel, for Sister White says otherwise.

Poselství, jež bylo zmocněno o Letnicích, padesát dní po Kristově vzkříšení, odpovídá nedělnímu zákonu, kdy evangelium volá Kristovo jiné stádo ven z Babylóna; přesto až po třech a půl letech po kříži Židé „zpečetili své odmítnutí evangelia“ a poselství pak přešlo k pohanům, kteří byli těmi, kdo tehdy neuposlechli evangelium. Zdánlivý rozpor je umocněn tvrzením, že roku 34 po Kr. Židé zpečetili své odmítnutí evangelia, neboť sestra Whiteová říká něco jiného.

“Since the whole ritual economy was symbolical of Christ, it had no value apart from Him. When the Jews sealed their rejection of Christ by delivering Him to death, they rejected all that gave significance to the temple and its services. Its sacredness had departed. It was doomed to destruction. From that day sacrificial offerings and the service connected with them were meaningless. Like the offering of Cain, they did not express faith in the Saviour. In putting Christ to death, the Jews virtually destroyed their temple. When Christ was crucified, the inner veil of the temple was rent in twain from top to bottom, signifying that the great final sacrifice had been made, and that the system of sacrificial offerings was forever at an end.” The Desire of Ages, 165.

„Poněvadž celý obřadní řád byl symbolickým předobrazem Krista, neměl bez Něho žádnou hodnotu. Když Židé zpečetili své odmítnutí Krista tím, že Ho vydali na smrt, zavrhli vše, co dávalo chrámu a jeho službám význam. Jeho posvátnost se vytratila. Byl odsouzen ke zkáze. Od onoho dne byly obětní dary i služba s nimi spojená bezvýznamné. Podobně jako Kainova oběť nevyjadřovaly víru ve Spasitele. Tím, že Židé vydali Krista na smrt, v podstatě zničili svůj chrám. Když byl Kristus ukřižován, vnitřní chrámová opona se roztrhla vedví odshora až dolů, na znamení, že byla přinesena veliká závěrečná oběť a že systém obětních darů navždy skončil.“ Touha věků, 165.

Did the Jews seal their rejection of the gospel at the stoning of Stephen or the cross of Christ? This seeming contradiction is associated with the seeming contradiction of identifying the manifestation of the power of God at Pentecost to the soon-coming Sunday law.

Zpečetili Židé své odmítnutí evangelia při ukamenování Štěpána, nebo na Kristově kříži? Tento zdánlivý rozpor souvisí se zdánlivým rozporem mezi ztotožněním projevu Boží moci o Letnicích a brzy přicházejícím nedělním zákonem.

We intend to sort the seeming contradiction out in the next article, but I wish to remind us that the purpose of this particular consideration is based upon the fact that is identified by the prophets that God’s Laodicean people in the last days do not understand the judgment. We have taken time to review the various periods and purposes of the judgment in order to be clear about how the investigative and executive judgments both meet at the soon-coming Sunday law. In order to see the revelation associated with the seeming contradictions we have just raised these elements needed to be reviewed.

V příštím článku hodláme tento zdánlivý rozpor vyřešit, avšak přeji si připomenout, že účel tohoto konkrétního zkoumání vychází ze skutečnosti, již proroci označují, totiž že Boží laodikejský lid v posledních dnech nerozumí soudu. Věnovali jsme čas přezkoumání různých období a účelů soudu, abychom měli jasno v tom, jak se vyšetřující a výkonný soud oba sbíhají v brzy přicházejícím nedělním zákoně. Abychom mohli spatřit zjevení spojené s právě vznesenými zdánlivými rozpory, bylo nutno tyto prvky přezkoumat.

We will continue this study in the next article.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.

“Roman Catholics acknowledge that the change in the Sabbath was made by their church, and they cite this very change as evidence of the supreme authority of the church. They declare that by observing the first day of the week as the Sabbath, Protestants are recognizing her power to legislate in divine things. The Roman church has not relinquished her claim to infallibility; and when the world and the Protestant churches accept a spurious Sabbath of her creating, while they reject the Sabbath of Jehovah, they virtually acknowledge this claim. They may cite the authority for this change, but the fallacy of their reasoning is easily discerned. The papist is sharp enough to see that Protestants are deceiving themselves, willingly closing their eyes to the facts in the case. As the Sunday institution gains favor, he rejoices, feeling assured that it will eventually bring the whole Protestant world under the banner of Rome.

Římští katolíci uznávají, že změna soboty byla provedena jejich církví, a uvádějí právě tuto změnu jako důkaz nejvyšší autority církve. Prohlašují, že tím, že protestanti zachovávají první den týdne jako sobotu, uznávají její moc vydávat zákony ve věcech Božích. Římská církev se nevzdala svého nároku na neomylnost; a když svět i protestantské církve přijímají podvrženou sobotu, kterou ustanovila ona, zatímco zavrhují sobotu Hospodinovu, fakticky tento nárok uznávají. Mohou se odvolávat na autoritu pro tuto změnu, avšak klamnost jejich argumentace lze snadno rozpoznat. Papeženec je dost bystrý, aby viděl, že protestanti klamou sami sebe a ochotně zavírají oči před skutečnostmi daného případu. Jak instituce neděle získává přízeň, raduje se, jsa si jist, že nakonec přivede celý protestantský svět pod prapor Říma.

“The change of the Sabbath is the sign or mark of the authority of the Roman church. Those who, understanding the claims of the fourth commandment, choose to observe the false Sabbath in the place of the true, are thereby paying homage to that power by which alone it is commanded. The mark of the beast is the papal Sabbath, which has been accepted by the world in the place of the day of God’s appointment.

„Změna soboty je znamením neboli znakem autority římské církve. Ti, kdo s porozuměním nárokům čtvrtého přikázání volí zachovávání falešné soboty místo pravé, tím vzdávají poctu té moci, na jejíž příkaz jedině je to nařizováno. Znamením šelmy je papežská sobota, kterou svět přijal na místo dne ustanoveného Bohem.

“But the time to receive the mark of the beast, as designated in prophecy, has not yet come. The testing time has not yet come. There are true Christians in every church, not excepting the Roman Catholic communion. None are condemned until they have had the light and have seen the obligation of the fourth commandment. But when the decree shall go forth enforcing the counterfeit Sabbath, and when the loud cry of the third angel shall warn men against the worship of the beast and his image, the line will be clearly drawn between the false and the true. Then those who still continue in transgression will receive the mark of the beast in their foreheads or in their hands.

„Avšak doba k přijetí znamení šelmy, jak je určeno v proroctví, dosud nenastala. Doba zkoušky ještě nepřišla. V každé církvi jsou praví křesťané, nevyjímaje ani římskokatolické společenství. Nikdo není odsouzen, dokud neobdržel světlo a nepoznal závaznost čtvrtého přikázání. Když však bude vydán výnos vynucující padělanou sobotu a mocné volání třetího anděla bude varovat lidi před uctíváním šelmy a jejího obrazu, bude mezi falešným a pravým zřetelně vymezena hranice. Tehdy ti, kdo budou i nadále setrvávat v přestoupení, přijmou znamení šelmy na svá čela nebo na své ruce.

“With rapid steps we are approaching this period. When Protestant churches shall unite with the secular power to sustain a false religion, for opposing which their ancestors endured the fiercest persecution, then will the papal Sabbath be enforced by the combined authority of church and state. There will be a national apostasy, which will end only in national ruin.” Bible Training School, February 2, 1913.

„Rychlými kroky se přibližujeme k tomuto období. Až se protestantské církve spojí se světskou mocí, aby podporovaly falešné náboženství, pro odpor vůči němuž jejich předkové snášeli nejkrutější pronásledování, tehdy bude papežská sobota vynucována spojenou autoritou církve a státu. Nastane národní odpadnutí, které skončí jedině národní zkázou.“ Bible Training School, 2. února 1913.