William Miller was given great light upon the seven churches, the seven seals and the seven trumpets in the book of Revelation. He placed those prophetic symbols within the framework of the two desolating powers of paganism followed by papalism. He did not see every prophetic characteristic of those symbols, but what he did see established the foundational understanding of the internal history and external history of God’s church from the time of apostles until the end of the world. The internal history was represented by the churches, and the churches’ external history was represented by the seals. He saw that the trumpets were symbols of God’s judgment upon Rome, that typified God’s judgment upon Rome at the end of the world, though he did not see that Rome at the end of the world was made up of a threefold union.
Williamu Millerovi bylo dáno veliké světlo o sedmi sborech, sedmi pečetích a sedmi troubeních v knize Zjevení. Tyto prorocké symboly zasadil do rámce dvou pustošících mocností, pohanství následovaného papežstvím. Neviděl každou prorockou charakteristiku těchto symbolů, avšak to, co viděl, položilo základní porozumění vnitřním dějinám a vnějším dějinám Boží církve od doby apoštolů až do konce světa. Vnitřní dějiny byly představovány sbory a vnější dějiny sborů byly představovány pečetěmi. Viděl, že troubení jsou symboly Božího soudu nad Římem, jenž byl předobrazem Božího soudu nad Římem na konci světa, ačkoli neviděl, že Řím na konci světa se skládal z trojitého spojení.
The book written by Uriah Smith titled Daniel and Revelation, contains some erroneous ideas, but it was identified by Sister White as, “God’s helping hand.” She identified that it should be circulated along with The Great Controversy, Patriarchs and Prophets, and The Desire of Ages. Her strong endorsement did not mean that the book was on the same inspired level as her books, but that the book contained “grand instruction,” and had been responsible for “bringing many precious souls to a knowledge of the truth.”
Kniha, kterou napsal Uriah Smith a která nese název Daniel and Revelation, obsahuje některé mylné představy, avšak sestra Whiteová ji označila za „Boží pomocnou ruku“. Uvedla, že má být rozšiřována spolu s knihami The Great Controversy, Patriarchs and Prophets a The Desire of Ages. Její silné doporučení neznamenalo, že by tato kniha stála na téže úrovni inspirovanosti jako její knihy, nýbrž že obsahovala „vznešené poučení“ a že byla zodpovědná za „přivedení mnoha drahých duší k poznání pravdy“.
The book employs Millerite prophetic logic, accompanied with concepts of prophecy that were unseen before October 22, 1844. We will refer to passages in the book as we set forth the triple application of the three Woes.
Kniha používá milleritickou prorockou logiku, doprovázenou pojetími proroctví, která před 22. říjnem 1844 nebyla známa. Budeme se odvolávat na pasáže v této knize, když budeme vykládat trojí aplikaci tří běd.
Miller stated that the “seven trumpets are a history of seven peculiar and heavy judgments sent upon the earth, or Roman kingdom.” The first four trumpets represent the judgments that were brought upon pagan Rome, and the fifth and sixth trumpets were God’s judgments that were brought upon papal Rome, but Miller would not have recognized that the seventh trumpet represented God’s judgment upon Modern Rome. Speaking of the seven seals and seven trumpets of Revelation, Uriah Smith wrote:
Miller prohlásil, že „sedm polnic je dějinami sedmi zvláštních a těžkých soudů seslaných na zemi neboli na římské království“. První čtyři polnice představují soudy, které byly přivedeny na pohanský Řím, a pátá a šestá polnice byly Božími soudy, které byly přivedeny na papežský Řím; Miller by však nebyl rozpoznal, že sedmá polnice představovala Boží soud nad novověkým Římem. O sedmi pečetích a sedmi polnicích ve Zjevení napsal Uriah Smith:
“Having taken the book, the Lamb proceeds at once to open the seals; and the attention of the apostle is called to the scenes that transpire under each seal. The number seven has already been noticed as denoting in the Scriptures completeness and perfection. The seven seals therefore embrace the whole of a certain class of events, reaching down perhaps to the time of Constantine, and the seven trumpets another series from that time farther on, cannot be correct. The trumpets denote a series of events which transpire contemporaneously with the events of the seals, but of an entirely different character. A trumpet is a symbol of war; hence the trumpets denote great political commotions to take place among the nations during the gospel age. The seals denote events of a religious character, and contain the history of the church from the opening of the Christian era to the coming of Christ.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 431.
„Když vzal knihu, Beránek ihned přistupuje k otevírání pečetí; a pozornost apoštola je obrácena ke scénám, které se odehrávají pod každou pečetí. Již bylo poukázáno na to, že číslo sedm v Písmu označuje plnost a dokonalost. Sedm pečetí tedy zahrnuje celý rozsah určité třídy událostí, sahající snad až do doby Konstantina, a sedm polnic jinou řadu od té doby dále, nemůže být správné. Polnice označují řadu událostí, které probíhají současně s událostmi pečetí, avšak mají zcela odlišný charakter. Polnice je symbolem války; polnice tedy označují velké politické otřesy, k nimž má docházet mezi národy během evangelijního věku. Pečeti označují události náboženského rázu a obsahují dějiny církve od počátku křesťanské éry až do příchodu Krista.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 431.
A trumpet is a symbol of war and political commotion. Speaking of verse two of chapter eight of Revelation Smith states:
Polnice je symbolem války a politického rozruchu. O druhém verši osmé kapitoly Zjevení Smith uvádí:
“‘VERSE 2. And I saw the seven angels which stood before God; and to them were given seven trumpets.’
„‚VERŠ 2. A viděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem; a bylo jim dáno sedm polnic.‘“
“This verse introduces a new and distinct series of events. In the seals we have had the history of the church during what is called the gospel dispensation. In the seven trumpets, now introduced, we have the principal political and warlike events which were to transpire during the same time.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 476.
„Tento verš uvádí novou a odlišnou řadu událostí. V pečetích jsme měli dějiny církve během toho, co se nazývá evangelijní dispensací. V nyní uvedených sedmi polnicích máme hlavní politické a válečné události, které se měly odehrát během téže doby.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 476.
The seventh seal is opened in the first six verses of Revelation chapter eight, and in the backdrop of the opening of the seventh seal, seven angels with seven trumpets are prepared to blow.
Sedmá pečeť je otevřena v prvních šesti verších osmé kapitoly Zjevení a na pozadí otevření sedmé pečeti se připravuje sedm andělů se sedmi polnicemi, aby zatroubili.
And when he had opened the seventh seal, there was silence in heaven about the space of half an hour. And I saw the seven angels which stood before God; and to them were given seven trumpets. And another angel came and stood at the altar, having a golden censer; and there was given unto him much incense, that he should offer it with the prayers of all saints upon the golden altar which was before the throne. And the smoke of the incense, which came with the prayers of the saints, ascended up before God out of the angel’s hand. And the angel took the censer, and filled it with fire of the altar, and cast it into the earth: and there were voices, and thunderings, and lightnings, and an earthquake. And the seven angels which had the seven trumpets prepared themselves to sound. Revelation 8:1–6.
A když otevřel sedmou pečeť, nastalo v nebi asi na půl hodiny ticho. I uviděl jsem sedm andělů, kteří stáli před Bohem, a bylo jim dáno sedm polnic. A přišel jiný anděl a postavil se k oltáři, maje zlatou kadidelnici; a bylo mu dáno mnoho kadidla, aby je obětoval spolu s modlitbami všech svatých na zlatém oltáři, který byl před trůnem. A dým kadidla, jenž vystupoval s modlitbami svatých, vystoupil z ruky anděla před Boha. A anděl vzal kadidelnici, naplnil ji ohněm z oltáře a vrhl jej na zem; i ozvaly se hlasy a hromobití a blesky a zemětřesení. A sedm andělů, kteří měli sedm polnic, se připravilo troubit. Zjevení 8,1–6.
There is a prophetic anomaly that we have been identifying in previous articles, but which we have not yet specifically addressed its particular prophetic phenomenon. That anomaly is that symbols that represent a sequence of waymarks in prophetic history, are all brought together in the conclusion of the history they represent. We have shown that the four generations of Laodicean Adventism that is represented by the four abominations of Ezekiel chapter eight marked specific waymarks, but that each of them, as a test, repeat in the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. This anomaly is also found in the seven trumpets, for though they represent specific judgments upon pagan, papal and modern Rome, they all come together again when the executive judgment upon modern Rome begins at the soon-coming Sunday law.
Existuje prorocká anomálie, kterou jsme v předchozích článcích rozpoznávali, avšak dosud jsme se výslovně nezabývali jejím zvláštním prorockým jevem. Touto anomálií je, že symboly představující sled mezníků v prorockých dějinách jsou všechny soustředěny dohromady v závěru dějin, jež představují. Ukázali jsme, že čtyři generace laodicejského adventismu, které jsou znázorněny čtyřmi ohavnostmi v osmé kapitole Ezechiele, označily určité mezníky, avšak že se každá z nich jako zkouška opakuje v dějinách zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tato anomálie se nachází také v sedmi polnicích, neboť ačkoli představují konkrétní soudy nad pohanským, papežským a moderním Římem, všechny se znovu spojují, když při brzy přicházejícím nedělním zákonu začíná výkonný soud nad moderním Římem.
The seven trumpets have specific dates when they were fulfilled in the past, but Sister White also places the seven angels with seven trumpets in Revelation chapter eight, in the history of the soon coming Sunday law.
Sedm polnic má konkrétní data, kdy se v minulosti naplnily, avšak sestra Whiteová také umisťuje sedm andělů se sedmi polnicemi ve Zjevení, v osmé kapitole, do dějin brzy přicházejícího nedělního zákona.
“‘And when he had opened the fifth seal, I saw under the altar the souls of them that were slain for the word of God, and for the testimony which they held: and they cried with a loud voice, saying, How long, O Lord, Holy and true, doest Thou not judge and avenge our blood on them that dwell on the earth? And white robes were given unto every one of them [They were pronounced pure and holy]; and it was said unto them, that they should rest yet for a little season, until their fellowservants also and their brethren, that should be killed as they were, should be fulfilled’ [Revelation 6:9–11]. Here were scenes presented to John that were not in reality but that which would be in a period of time in the future.
„A když otevřel pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které zachovávali; a volali mocným hlasem: Dokdy, Panovníku svatý a pravdivý, ještě nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kteří přebývají na zemi? A každému z nich bylo dáno bílé roucho [Byli prohlášeni za čisté a svaté]; a bylo jim řečeno, aby ještě krátký čas odpočívali, dokud nebude dovršen počet jejich spoluslužebníků i jejich bratří, kteří mají být zabiti jako oni“ [Zjevení 6,9–11]. Zde byly Janovi představeny výjevy, které nebyly skutečností, nýbrž tím, co mělo nastat v budoucím časovém období.
“Revelation 8:1–4 quoted.” Manuscript Releases, volume 20, 197.
„Citace Zjevení 8,1–4.“ Manuscript Releases, svazek 20, 197.
In the previous passage Sister White applies the dialogue and fulfillment of the fifth seal to the period when the seven angels are about to sound in chapter eight, but she also places the same representation at the history of the two voices of Revelation chapter eighteen.
V předchozím úryvku sestra Whiteová vztahuje rozhovor i naplnění páté pečeti k období, kdy se v osmé kapitole chystá zatroubit sedm andělů, avšak tutéž reprezentaci umisťuje také do dějin dvou hlasů osmnácté kapitoly Zjevení.
“When the fifth seal was opened, John the Revelator in vision saw beneath the altar the company that were slain for the Word of God and the testimony of Jesus Christ. After this came the scenes described in the eighteenth of Revelation, when those who are faithful and true are called out from Babylon. [Revelation 18:1–5, quoted.]” Manuscript Releases, volume 20, 14.
„Když byla otevřena pátá pečeť, Jan Zjevitel ve vidění spatřil pod oltářem zástup těch, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. Poté následovaly výjevy popsané v osmnácté kapitole Zjevení, když jsou ti, kdo jsou věrní a praví, povoláváni ven z Babylóna. [Zjevení 18,1–5, citováno.]“ Manuscript Releases, svazek 20, s. 14.
The seven trumpets represent God’s judgment in the history of pagan, papal and Modern Rome, but they are also represented in the history of September 11, 2001, and the second voice of the soon-coming Sunday law. After addressing the first six verses of Revelation chapter eight, Uriah Smith begins to present the first four trumpets’ historical fulfillments.
Sedm polnic představuje Boží soud v dějinách pohanského, papežského a moderního Říma, avšak jsou rovněž znázorněny v historii 11. září 2001 a druhým hlasem brzy přicházejícího nedělního zákona. Poté, co se Uriah Smith zabývá prvními šesti verši osmé kapitoly Zjevení, začíná předkládat historická naplnění prvních čtyř polnic.
“The subject of the seven trumpets is here resumed, and occupies the remainder of this chapter and all of chapter 9. The seven angels prepare themselves to sound. Their sounding comes in as a complement to the prophecy of Daniel 2 and 7, commencing with the breaking up of the old Roman empire into its ten divisions, of which, in the first four trumpets, we have a description.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 477.
„Téma sedmi polnic je zde znovu převzato a zaujímá zbytek této kapitoly i celou kapitolu 9. Sedm andělů se připravuje troubit. Jejich troubení přichází jako doplněk k proroctví Daniel 2 a 7 a začíná rozpadem staré Římské říše na jejích deset částí, jejichž popis máme v prvních čtyřech polnicích.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 477.
Smith identifies that the first four trumpets were God’s judgments upon pagan Rome. He quotes verse seven that identifies the prophetic characteristics of the first trumpet, and then identifies its historical fulfillment.
Smith uvádí, že první čtyři polnice byly Božími soudy nad pohanským Římem. Cituje sedmý verš, který označuje prorocké charakteristiky první polnice, a poté určuje její historické naplnění.
“The first sore and heavy judgment which fell on Western Rome in its downward course, was the war with the Goths under Alaric, who opened the way for later inroads. The death of Theodosius, the Roman emperor, occurred in January, 395, and before the end of the winter the Goths under Alaric were in arms against the empire.
„Prvním krutým a těžkým soudem, který dopadl na Západní Řím na jeho sestupné dráze, byla válka s Góty pod Alarichem, jenž otevřel cestu pozdějším vpádům. Smrt římského císaře Theodosia nastala v lednu roku 395 a ještě před koncem zimy povstali Gótové pod Alarichem se zbraní proti říši.
“The first invasion under Alaric ravaged Thrace, Macedonia, Attica, and the Peloponnesus, but did not reach the city of Rome. On his second invasion, however, the Gothic chieftain crossed the Alps and the Apennines and appeared before the walls of the ‘eternal city,’ which soon fell a prey to the fury of the barbarians.
„První vpád pod Alarichem zpustošil Thrákii, Makedonii, Attiku a Peloponés, avšak nedosáhl města Říma. Při svém druhém vpádu však gótský náčelník přešel Alpy i Apeniny a objevil se před hradbami ‚věčného města‘, které se brzy stalo kořistí zuřivosti barbarů.
“The blast of the first trumpet has its location about the close of the fourth century and onward, and refers to these desolating invasions of the Roman empire under the Goths.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 478.
„Zvuk první polnice se časově vztahuje k závěru čtvrtého století a dále a odkazuje na tato pustošivá vpády do Římské říše pod Góty.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 478.
Smith identifies Alaric as the symbol of God’s judgment upon pagan Rome represented by the first trumpet. Each of the trumpets have a historical figure that represents the trumpet, Alaric represents the arrival of the first trumpet from the end of the fourth century. Miller could not have seen that this trumpet was brought upon Rome because of Sunday enforcement, for Miller was a Sunday keeper. Smith missed this fact also, but Smith did recognize that the first enforced Sunday law was instituted by Constantine in the year 321. The prophetic rule of thumb associated with Sunday enforcement is always the same, for God never changes, and that rule is that “national apostasy is followed by national ruin”. Alaric represents the beginning of national ruin which began in the very period that Constantine passed the first Sunday law.
Smith ztotožňuje Alaricha se symbolem Božího soudu nad pohanským Římem, znázorněným prvním troubením. Každé z troubení má historickou postavu, která ono troubení představuje; Alarich představuje příchod prvního troubení od konce čtvrtého století. Miller nemohl rozpoznat, že toto troubení bylo uvaleno na Řím kvůli vynucování zachovávání neděle, neboť Miller byl svěcencem neděle. Také Smith tuto skutečnost přehlédl, avšak Smith přece rozpoznal, že první vynucovaný nedělní zákon byl zaveden Konstantinem v roce 321. Prorocké pravidlo spojené s vynucováním zachovávání neděle je vždy stejné, neboť Bůh se nikdy nemění, a toto pravidlo zní, že „národní odpadlictví je následováno národní zkázou“. Alarich představuje počátek národní zkázy, která začala právě v období, kdy Konstantin vydal první nedělní zákon.
Smith continues on by quoting verse eight, which identifies the second trumpet, and then continues his commentary:
Smith dále cituje osmý verš, který označuje druhou polnici, a poté pokračuje ve svém komentáři:
“The Roman empire, after Constantine, was divided into three parts; and hence the frequent remark, ‘a third part of men,’ etc., in allusion to the third part of the empire which was under the scourge. This division of the Roman kingdom was made at the death of Constantine, among his three sons, Constantius, Constantine II, and Constans. Constantius possessed the East, and fixed his residence at Constantinople, the metropolis of the empire. Constantine the Second held Britain, Gaul, and Spain. Constans held Illyricum, Africa, and Italy. (See Sabine’s Ecclesiastical History, p. 155.) Of this well-known historical fact, Elliott, as quoted by Albert Barnes, in his notes on Rev.12:4, says: ‘Twice, at least, before the Roman empire became divided permanently into the two parts, the Eastern and the Western, there was a tripartite division of the empire. The first occurred in A.D. 311, when it was divided between Constantine, Licinius, and Maximin; the other, A.D. 337, on the death of Constantine, Constans and Constantius.’” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 480.
„Římská říše byla po Konstantinovi rozdělena na tři části; odtud také častá poznámka ‚třetina lidí‘ atd., v narážce na třetí díl říše, který byl pod metlou. Toto rozdělení římského království bylo provedeno při smrti Konstantina mezi jeho tři syny, Constantia, Konstantina II. a Konstanta. Constantius vlastnil Východ a ustanovil své sídlo v Konstantinopoli, metropoli říše. Konstantin Druhý držel Británii, Galii a Španělsko. Constans držel Illyricum, Afriku a Itálii. (Viz Sabine, Ecclesiastical History, s. 155.) O této všeobecně známé historické skutečnosti Elliott, jak jej cituje Albert Barnes ve svých poznámkách k Zj. 12,4, říká: ‚Nejméně dvakrát předtím, než se římská říše trvale rozdělila na dvě části, východní a západní, došlo k trojdílnému rozdělení říše. První nastalo roku 311 po Kr., kdy byla rozdělena mezi Konstantina, Licinia a Maximina; druhé roku 337 po Kr., po smrti Konstantina, mezi Konstanta a Constantia.‘“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 480.
The historical phenomenon of Rome being divided into three parts, and also two parts that is referenced by the historians which Smith cites, are the elements of Rome that identify the threefold union of Modern Rome, that makes up a structure that is divided into two, representing the combination of church and state. When Smith continues he then identifies the historical figure associated with the second trumpet.
Historický jev, kdy byl Řím rozdělen na tři části, a rovněž na dvě části, o němž se zmiňují historikové, které Smith cituje, jsou prvky Říma, jež označují trojí sjednocení novodobého Říma, které vytváří strukturu rozdělenou na dvě části, představující spojení církve a státu. Když Smith pokračuje, určuje pak historickou postavu spojenou s druhou polnicí.
“The history illustrative of the sounding of the second trumpet evidently relates to the invasion and conquest of Africa, and afterward of Italy, by the terrible Genseric. His conquests were for the most part NAVAL; and his triumphs were “as it were a great mountain burning with fire, cast into the sea.” What figure would better, or even so well, illustrate the collision of navies, and the general havoc of war on the maritime coasts? In explaining this trumpet, we are to look for some events which will have a particular bearing on the commercial world. The symbol used naturally leads us to look for agitation and commotion. Nothing but a fierce maritime warfare would fulfil the prediction. If the sounding of the first four trumpets relates to four remarkable events which contributed to the downfall of the Roman empire, and the first trumpet refers to the ravages of the Goths under Alaric, in this we naturally look for the next succeeding act of invasion which shook the Roman power and conduced to its fall. The next great invasion was that of “the terrible Genseric,” at the head of the Vandals. His career occurred during the years A.D. 428–468. This great Vandal chief had his headquarters in Africa. . ..
„Dějiny ilustrující zaznění druhé polnice se zjevně vztahují k vpádu a dobytí Afriky a později Itálie strašným Genserichem. Jeho výboje byly z větší části NÁMOŘNÍ; a jeho triumfy byly „jako veliká hora hořící ohněm, vržená do moře“. Jaký obraz by lépe, nebo byť jen stejně dobře, vystihl střet loďstev a všeobecnou spoušť války na mořských pobřežích? Při výkladu této polnice máme hledat události, které budou mít zvláštní vztah k obchodnímu světu. Užitého symbolu přirozeně vede k očekávání neklidu a zmatku. Nic než zuřivá námořní válka by toto proroctví nenaplnila. Jestliže se zaznění prvních čtyř polnic vztahuje ke čtyřem pozoruhodným událostem, které přispěly k pádu Římské říše, a první polnice odkazuje na pustošení Gótů pod Alarichem, pak zde přirozeně hledáme další bezprostředně následující akt vpádu, který otřásl římskou mocí a přispěl k jejímu pádu. Dalším velkým vpádem byl vpád „strašného Gensericha“ v čele Vandalů. Jeho působení spadá do let po Kr. 428–468. Tento veliký vandalský vůdce měl své hlavní sídlo v Africe....“
“Concerning the important part which this bold corsair acted in the downfall of Rome, Mr. Gibbon uses this significant language: ‘Genseric, a name which, in the destruction of the Roman empire, has deserved an equal rank with the names of Alaric and Attila.’” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 481, 484.
„Pokud jde o důležitou úlohu, kterou tento smělý korzár sehrál při pádu Říma, užívá pan Gibbon těchto význačných slov: ‚Genserich, jméno, které si při zničení římské říše zasloužilo stejné postavení jako jména Alaricha a Attily.‘“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 481, 484.
Smith, while quoting the historian Gibbon, who pointed out the historical symbols of the first three trumpets, identified that Genseric was the second trumpet and then said that Genseric, “deserved equal rank with Alaric and Attila.” Alaric is the first trumpet, Genseric the second and Attila the Hun was the third trumpet, which is addressed in verse ten. Smith pointed out that the second trumpet, represented by Genseric, represented the history of “428-468.” Then Smith quotes verse ten which identifies the third trumpet, and continues his narrative:
Smith, když citoval historika Gibbona, který poukázal na historické symboly prvních tří polnic, uvedl, že Genserich byl druhou polnicí, a poté řekl, že Genserich „si zasloužil stejné postavení jako Alarich a Attila“. Alarich je první polnice, Genserich druhá a Attila Hun byl třetí polnicí, o níž se pojednává v desátém verši. Smith upozornil, že druhá polnice, představovaná Genserichem, znázorňovala dějiny let „428–468“. Poté Smith cituje desátý verš, který označuje třetí polnici, a pokračuje ve svém výkladu:
“In the interpretation and application of this passage, we are brought to the third important event which resulted in the subversion of the Roman empire. And in finding a historical fulfilment of this third trumpet, we shall be indebted to the Notes of Dr. Albert Barnes for a few extracts. In explaining this scripture, it is necessary, as this commentator says, ‘That there should be some chieftain or warrior who might be compared to a blazing meteor; whose course would be singularly brilliant; who would appear suddenly LIKE a blazing star, and then disappear like a star whose light was quenched in the waters.’— Notes on Revelation 8.
„Při výkladu a použití tohoto úseku jsme přivedeni ke třetí významné události, která vedla k podvrácení římské říše. A při hledání historického naplnění této třetí polnice budeme za několik výňatků zavázáni Poznámkám dr. Alberta Barnese. Při výkladu tohoto Písma je, jak tento komentátor říká, nezbytné, ‚aby se objevil nějaký vůdce nebo válečník, který by mohl být přirovnán k planoucímu meteoritu; jehož dráha by byla neobyčejně zářivá; který by se náhle objevil JAKO planoucí hvězda a pak zmizel jako hvězda, jejíž světlo bylo uhašeno ve vodách.‘ — Poznámky ke Zjevení 8.
“It is here premised that this trumpet has allusion to the desolating wars and furious invasions of Attila against the Roman power, which he carried on at the head of his hordes of Huns. . ..
„Zde se předpokládá, že tato polnice naráží na pustošivé války a zuřivé vpády Attily proti římské moci, které vedl v čele svých hunských hord....“
“‘And the Name of the Star is Called Wormwood [denoting the bitter consequences].’ These words—which are more intimately connected with the preceding verse, as even the punctuation in our version denotes—recall us for a moment to the character of Attila, to the misery of which he was the author or the instrument, and to the terror that was inspired by his name.
„‚A jméno té hvězdy se nazývá Pelyněk [označující hořké následky].‘ Tato slova — která jsou, jak naznačuje i interpunkce v našem překladu, těsněji spojena s předchozím veršem — nás na okamžik vracejí k povaze Attily, k bídě, jejímž byl původcem nebo nástrojem, a k hrůze, kterou vzbuzovalo jeho jméno.
“‘Total extirpation and erasure,’ are terms which best denote the calamities he inflicted.’ He styled himself, ‘The Scourge of God.’” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 484, 487.
„‚Úplné vyhlazení a zahlazení,‘ jsou výrazy, které nejlépe označují pohromy, jež způsobil.“ Nazýval se „Bičem Božím.““ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 484, 487.
The history of the third trumpet, represented by Attila the Hun, was the year 441, unto his death in the year 453. Smith then quotes verse twelve, which presents the fourth trumpet and describes the barbarian monarch Odoacer, where the threefold symbolism of Western Rome is represented by the sun, the moon and the stars. He identifies the three symbols as symbols of the “sun, moon, and stars—for they are undoubtedly here used as symbols—evidently denote the great luminaries of the Roman government,—its emperors, senators, and consuls. Bishop Newton remarks that the last emperor of Western Rome was Romulus, who in derision was called Augustulus, or the “diminutive Augustus.” Western Rome fell A.D. 476. Still, however, though the Roman sun was extinguished, its subordinate luminaries shone faintly while the senate and consuls continued. But after many civil reverses and changes of political fortune, at length, A.D. 566, the whole form of the ancient government was subverted, and Rome itself was reduced form being the empress of the world to a poor dukedom tributary to the Exarch of Ravenna.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 487.
Dějiny třetího troubení, představovaného Attilou Hunem, sahaly od roku 441 až do jeho smrti v roce 453. Smith poté cituje dvanáctý verš, jenž uvádí čtvrté troubení a popisuje barbarského panovníka Odoakera, kde je trojí symbolika západního Říma představena sluncem, měsícem a hvězdami. Tyto tři symboly označuje za symboly „slunce, měsíce a hvězd — neboť je zde nepochybně užito symbolů — a zjevně znamenají veliká světla římské vlády, totiž její císaře, senátory a konzuly. Biskup Newton poznamenává, že posledním císařem západního Říma byl Romulus, který byl posměšně nazýván Augustulus neboli ‚zmenšený Augustus‘. Západní Řím padl roku 476 po Kr. Přesto však, ačkoli římské slunce pohaslo, jeho podřízená světla slabě zářila, dokud trval senát a konzulové. Avšak po mnohých občanských zvratech a proměnách politického osudu byla nakonec roku 566 po Kr. celá forma starověké vlády převrácena a sám Řím byl z postavení císařovny světa snížen na chudé vévodství poplatné ravennskému exarchovi.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 487.
Here we find another witness to the threefold division of Rome, that prefigures the threefold union of modern Rome. With eastern Rome and emperor Constantine the threefold division was represented by his three sons, but with western Rome it was their threefold form of government. Smith then identifies that the sun, moon, and stars represent a specific order in which western Rome was brought down. He concludes his narrative with the following introduction of the last three trumpets.
Zde nacházíme další svědectví o trojím rozdělení Říma, které předobrazuje trojí sjednocení novodobého Říma. Ve východním Římě a za císaře Konstantina bylo toto trojí rozdělení znázorněno jeho třemi syny, avšak v západním Římě je představovala jejich trojí forma vlády. Smith poté určuje, že slunce, měsíc a hvězdy představují určitý pořad, v němž byl západní Řím svržen. Své vyprávění uzavírá následujícím uvedením posledních tří polnic.
“Fearful as were the calamities brought upon the empire by the first incursions of these barbarians, they were comparatively light as contrasted with the calamities which were to follow. They were but as the preliminary drops of a shower before the torrent which was soon to fall upon the Roman world. The three remaining trumpets are overshadowed with a cloud of woe, as set forth in the following verses.
„Jakkoli byly pohromy, jež první vpády těchto barbarů přivedly na říši, hrozivé, byly poměrně lehké ve srovnání s pohromami, které měly následovat. Byly toliko jako první kapky přeháňky před přívalem, jenž měl brzy dopadnout na římský svět. Tři zbývající polnice jsou zastíněny mračnem běd, jak je vyloženo v následujících verších.
“‘VERSE 13. And I beheld, and heard an angel flying through the midst of heaven, saying with a loud voice, Woe, woe, woe, to the inhabiters of the earth by reason of the other voices of the trumpet of the three angels, which are yet to sound.’
„‚VERŠ 13. A viděl jsem a slyšel anděla letícího středem nebe, jak volá mocným hlasem: Běda, běda, běda obyvatelům země pro ostatní hlasy polnice tří andělů, kteří ještě mají troubit.‘“
“This angel is not one of the series of the seven trumpet angels, but simply one who announces that the three remaining trumpets are woe trumpets, on account of the more terrible events to transpire under their sounding. Thus the next, or fifth trumpet, is the first woe; the sixth trumpet, the second woe; and the seventh, the last one in this series of seven trumpets, is the third woe.” Uriah Smith, Daniel and Revelation, 493.
„Tento anděl nepatří k řadě sedmi andělů s troubením na polnice, nýbrž je prostě tím, kdo oznamuje, že tři zbývající polnice jsou polnicemi běd, vzhledem k strašnějším událostem, které nastanou při jejich zaznění. Tak je následující, neboli pátá polnice, prvním bědem; šestá polnice druhým bědem; a sedmá, poslední v této řadě sedmi polnic, třetím bědem.“ Uriah Smith, Daniel and Revelation, 493.
We will continue with the three trumpet Woes in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat třemi bědy troubení.
“The calamities of imperial Rome, in its downfall, were told to the very last of them, till Rome was without an emperor, a consul, or a senate. ‘Under the Exarchs of Ravenna, Rome was degraded to the second rank.’ The third part of the sun was smitten, and the third part of the moon, and the third part of the stars. The race of the Caesars was not extinct with the emperors of the West. Rome, before its fall, possessed but a portion of the imperial power. Constantinople divided with it the empire of the world. And neither Goths nor Vandals lorded over that still imperial city, the emperor of which, after the first transference of the seat of empire by Constantine, often held the emperor of Rome as his nominee and vicegerent. And the fate of Constantinople was reserved till other ages, and was announced by other trumpets. Of the sun, the moon, and the stars, as yet but the third part was smitten.
„Pohromy císařského Říma při jeho pádu byly předpověděny až do poslední z nich, dokud Řím nezůstal bez císaře, konzula i senátu. ‚Za exarchů ravennských byl Řím snížen na druhý stupeň.‘ Byla zasažena třetina slunce a třetina měsíce i třetina hvězd. Rod Césarů nevyhynul se západními císaři. Řím před svým pádem držel již jen část císařské moci. Konstantinopol se s ním dělila o vládu nad světem. A ani Gótové, ani Vandalové nepanovali nad tímto dosud císařským městem, jehož císař po prvním přenesení sídla říše Konstantinem často držel římského císaře jako svého zmocněnce a místodržitele. Osud Konstantinopole pak byl vyhrazen jiným věkům a byl oznámen jinými polnicemi. Ze slunce, měsíce a hvězd byla dosud zasažena jen třetina.“
“The concluding words of the Fourth Trumpet imply the future restoration of the Western Empire: ‘The day shone not for the third part of it, and the night likewise.’ In respect to civil authority, Rome became subject to Ravenna, and Italy was a conquered province of the Eastern Empire. But, as more appropriately pertaining to other prophecies, the defense of the worship of images first brought the spiritual and temporal powers of the pope and of the emperor into violent collision; and, by conferring on the pope all authority over the churches, Justinian laid his helping hand to the promotion of the papal supremacy, which afterward assumed the power of creating monarchs. In the year of our Lord 800, the pope conferred on Charlemagne the title of Emperor of the Romans.’—Keith. That title was again transferred from the king of France to the king of Germany. And by the Emperor Francis the Second even this fiction was finally and forever renounced, Aug. 6, 1806.” A. T. Jones, The Great Nations of Today, 54.
„Závěrečná slova Čtvrté trouby naznačují budoucí obnovu Západní říše: ‚Den nesvítil ve své třetině, a podobně ani noc.‘ Pokud jde o občanskou moc, Řím se stal podřízeným Ravenně a Itálie byla dobytou provincií Východní říše. Avšak, jak to náležitěji přísluší jiným proroctvím, obhajoba uctívání obrazů poprvé přivedla duchovní a světskou moc papeže a císaře do prudkého střetu; a tím, že Justinián svěřil papeži veškerou autoritu nad církvemi, přiložil svou pomocnou ruku k povznesení papežské nadvlády, která si později osobovala moc tvořit panovníky. V roce našeho Pána 800 udělil papež Karlu Velikému titul císaře Římanů.‘ — Keith. Tento titul byl pak znovu přenesen z francouzského krále na německého krále. A císař František Druhý se i této fikce nakonec a navždy zřekl 6. srpna 1806.“ A. T. Jones, The Great Nations of Today, 54.