We were considering Jeremiah chapter fifty in the previous article, and in the passage the judgment upon Babylon, that begins at the soon coming Sunday law in the United States and ends with the wrath of God. The executive judgment is the day of the Lord’s vengeance that was represented by the destruction of Jerusalem in the year 70 AD. The destruction of Jerusalem accomplished by Rome in 70 AD, had been typified by the destruction of Jerusalem carried out by Nebuchadnezzar. Together they provided two witnesses of the Executive Judgment of the whore of Tyre, who is also the whore of Revelation chapter seventeen.
V předchozím článku jsme se zabývali padesátou kapitolou Jeremjáše a v tomto úseku soudem nad Babylónem, který začíná již brzy přicházejícím nedělním zákonem ve Spojených státech a končí Božím hněvem. Výkonný soud je dnem Hospodinovy pomsty, jenž byl představen zničením Jeruzaléma v roce 70 po Kr. Zničení Jeruzaléma vykonané Římem v roce 70 po Kr. bylo předobrazeno zničením Jeruzaléma, které provedl Nebúkadnesar. Společně poskytly dvě svědectví o Výkonném soudu nad nevěstkou z Týru, která je také nevěstkou ze sedmnácté kapitoly Zjevení.
Jeremiah informs us that when the Lord’s vengeance is accomplished upon modern Babylon, beginning with the soon-coming Sunday law, that “In those days, and in that time, saith the Lord, the iniquity of Israel shall be sought for, and there shall be none; and the sins of Judah, and they shall not be found: for I will pardon them whom I reserve.” In those days, the sealing of the one hundred and forty-four thousand will have already been accomplished.
Jeremjáš nás zpravuje, že až bude na novodobém Babylónu vykonána Hospodinova pomsta, počínaje brzy přicházejícím nedělním zákonem, tehdy „v těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, bude hledána nepravost Izraele, ale žádná nebude; i hříchy Judy, ale nebudou nalezeny; neboť odpustím těm, které zachovám.“ V těch dnech již bude zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc dokonáno.
“What are you doing, brethren, in the great work of preparation? Those who are uniting with the world are receiving the worldly mold and preparing for the mark of the beast. Those who are distrustful of self, who are humbling themselves before God and purifying their souls by obeying the truth these are receiving the heavenly mold and preparing for the seal of God in their foreheads. When the decree goes forth and the stamp is impressed, their character will remain pure and spotless for eternity.” Testimonies, volume 5, 216.
„Co činíte, bratři, ve velikém díle přípravy? Ti, kdo se spojují se světem, přijímají světskou formu a připravují se pro znamení šelmy. Ti však, kdo nedůvěřují sobě, pokořují se před Bohem a očišťují své duše poslušností pravdě, přijímají nebeskou formu a připravují se pro pečeť Boží na svých čelech. Když vyjde nařízení a bude vtisknuto znamení, jejich charakter zůstane čistý a neposkvrněný po celou věčnost.“ Testimonies, svazek 5, 216.
The executive judgment begins with the second voice of Revelation chapter eighteen, who calls men and women to flee from Babylon, and Jeremiah says, “their day is come, the time of their visitation. The voice of them that flee and escape out of the land of Babylon, to declare in Zion the vengeance of the Lord our God, the vengeance of his temple. Call together the archers against Babylon: all ye that bend the bow, camp against it round about; let none thereof escape: recompense her according to her work; according to all that she hath done, do unto her.” Her judgment is accomplished by the “archers.” The first reference to an archer in the Scriptures is concerning Ishmael.
Výkonný soud začíná druhým hlasem ze Zjevení osmnácté kapitoly, který volá muže i ženy, aby uprchli z Babylóna, a Jeremjáš praví: „přišel jejich den, čas jejich navštívení. Hlas těch, kdo prchají a unikají ze země babylónské, aby na Siónu oznámili pomstu Hospodina, našeho Boha, pomstu za jeho chrám. Svolejte proti Babylónu lučištníky: všichni, kdo napínáte luk, položte se proti němu kolem dokola; ať z něho nikdo neunikne: odplaťte jí podle jejího díla; podle všeho, co činila, učiňte jí.“ Její soud je vykonán „lučištníky“. První zmínka o lučištníkovi v Písmu se týká Izmaele.
And God heard the voice of the lad; and the angel of God called to Hagar out of heaven, and said unto her, What aileth thee, Hagar? fear not; for God hath heard the voice of the lad where he is. Arise, lift up the lad, and hold him in thine hand; for I will make him a great nation. And God opened her eyes, and she saw a well of water; and she went, and filled the bottle with water, and gave the lad drink. And God was with the lad; and he grew, and dwelt in the wilderness, and became an archer. Genesis 21:17–20.
I Bůh uslyšel hlas chlapce; a anděl Boží zavolal z nebe na Hagar a řekl jí: Co je ti, Hagaro? Neboj se, neboť Bůh slyšel hlas chlapce tam, kde je. Vstaň, zvedni chlapce a drž jej svou rukou, neboť z něho učiním veliký národ. A Bůh otevřel její oči, a ona spatřila studnu s vodou; i šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. A Bůh byl s chlapcem; i rostl a přebýval na poušti a stal se lučištníkem. Genesis 21:17–20.
The “hour of the great earthquake” in Revelation eleven identifies the beginning of the executive judgment upon the whore of Rome, that begins at the soon-coming Sunday law in the United States. In the “hour” “the third woe cometh quickly. And the seventh angel sounded.” The third woe, is the seventh trumpet. It is the archers of Islam that are employed to bring His judgment upon those who enforce the mark of papal authority (Sunday worship), and persecute those who uphold the mark of God’s authority (Sabbath worship).
„Hodina velikého zemětřesení“ ve Zjevení jedenácté kapitole označuje počátek výkonného soudu nad římskou nevěstkou, který začíná při brzy přicházejícím nedělním zákoně ve Spojených státech. V oné „hodině“ „třetí běda přichází rychle. A sedmý anděl zatroubil.“ Třetí běda je sedmá polnice. Jsou to lukostřelci islámu, kteří jsou použiti k vykonání Jeho soudu nad těmi, kdo vynucují znamení papežské autority (nedělní bohoslužbu), a pronásledují ty, kdo zachovávají znamení Boží autority (sobotní bohoslužbu).
In Luke chapter twenty-one Jesus in answering the disciple’s questions about the destruction of Jerusalem and the temple, provides an historical narrative that also represents the history of the last days. He references the “days of vengeance,” which was an essential prophetic attribute of His ministry as the Messiah, which He identified in His opening announcement of His ministry by reading from the prophet Isaiah to the church in Nazareth. The announcement at Nazareth, and the passage from Isaiah represented not only His ministry, but the message of His disciples, and more specifically the work and ministry of the movement of the one hundred and forty-four thousand.
V Lukášově 21. kapitole Ježíš, když odpovídá na otázky učedníků ohledně zničení Jeruzaléma a chrámu, podává historické vyprávění, které zároveň představuje i dějiny posledních dnů. Odkazuje na „dny pomsty“, což byl podstatný prorocký atribut Jeho služby jako Mesiáše, který označil při svém úvodním oznámení své služby, když v nazaretské synagoze četl z proroka Izajáše. Oznámení v Nazaretě a oddíl z Izajáše představovaly nejen Jeho službu, ale i poselství Jeho učedníků a konkrétněji dílo a službu hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc.
The spirit of the Lord God is upon me; because the Lord hath anointed me to preach good tidings unto the meek; he hath sent me to bind up the brokenhearted, to proclaim liberty to the captives, and the opening of the prison to them that are bound; To proclaim the acceptable year of the Lord, and the day of vengeance of our God; to comfort all that mourn; To appoint unto them that mourn in Zion, to give unto them beauty for ashes, the oil of joy for mourning, the garment of praise for the spirit of heaviness; that they might be called trees of righteousness, the planting of the Lord, that he might be glorified. And they shall build the old wastes, they shall raise up the former desolations, and they shall repair the waste cities, the desolations of many generations. And strangers shall stand and feed your flocks, and the sons of the alien shall be your plowmen and your vinedressers. But ye shall be named the Priests of the Lord: men shall call you the Ministers of our God: ye shall eat the riches of the Gentiles, and in their glory shall ye boast yourselves. For your shame ye shall have double; and for confusion they shall rejoice in their portion: therefore in their land they shall possess the double: everlasting joy shall be unto them. For I the Lord love judgment, I hate robbery for burnt offering; and I will direct their work in truth, and I will make an everlasting covenant with them. And their seed shall be known among the Gentiles, and their offspring among the people: all that see them shall acknowledge them, that they are the seed which the Lord hath blessed. I will greatly rejoice in the Lord, my soul shall be joyful in my God; for he hath clothed me with the garments of salvation, he hath covered me with the robe of righteousness, as a bridegroom decketh himself with ornaments, and as a bride adorneth herself with her jewels. For as the earth bringeth forth her bud, and as the garden causeth the things that are sown in it to spring forth; so the Lord God will cause righteousness and praise to spring forth before all the nations. Isaiah 61:1–11.
Duch Panovníka Hospodina je nade mnou, neboť Hospodin mě pomazal, abych zvěstoval pokorným radostnou zvěst; poslal mě, abych obvázal zkroušené srdcem, vyhlásil zajatým svobodu a spoutaným otevření žaláře; abych vyhlásil léto Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha; abych potěšil všechny, kdo truchlí; abych ustanovil těm, kdo truchlí na Sijónu, že jim dám okrasu místo popela, olej radosti místo smutku, roucho chvály místo ducha malomyslnosti; aby byli nazváni stromy spravedlnosti, Hospodinovou výsadbou, aby byl oslaven. A vystavějí dávné trosky, pozdvihnou dřívější zpustošení a opraví zničená města, zpustošená po mnohá pokolení. A cizinci budou stát a pást vaše stáda a synové cizozemců budou vašimi oráči a vinaři. Vy však budete nazváni kněžími Hospodinovými; budou vás nazývat služebníky našeho Boha; budete jíst bohatství pronárodů a jejich slávou se budete chlubit. Místo vaší hanby budete mít dvojnásobek, a místo pohanění se budou radovat ze svého podílu; proto ve své zemi obdrží dvojnásobný díl; věčná radost bude jejich. Neboť já Hospodin miluji soud, nenávidím loupež při zápalné oběti; a uvedu jejich dílo v pravdu a uzavřu s nimi věčnou smlouvu. Jejich potomstvo bude známo mezi pronárody a jejich potomci mezi národy; všichni, kdo je uvidí, je uznají, že jsou potomstvem, jemuž Hospodin požehnal. Velice se budu radovat v Hospodinu, má duše se bude veselit v mém Bohu; neboť mě oděl rouchem spásy, přikryl mě pláštěm spravedlnosti, jako když se ženich zdobí ozdobou a jako nevěsta se krášlí svými šperky. Neboť jako země vydává svůj pupen a jako zahrada dává vyrůst tomu, co je v ní zaseto, tak Panovník Hospodin dá vyrůst spravedlnosti a chvále před všemi národy. Izajáš 61,1–11.
The one hundred and forty-four thousand who are sealed in Ezekiel chapter nine, are those who are mourning over the sins in the church and in the world. “The acceptable year of the Lord, and the day of vengeance of our God,” is when those who mourn in Zion are comforted, and become “trees of righteousness” in order to “glorify the Lord.” They glorify the Lord, for “in those days, and in that time, saith the Lord, the iniquity of Israel shall be sought for, and there shall be none.” Those who mourn are those who have been sealed and they are those who “shall build the old wastes,” who “shall raise up the former desolations, and” who “shall repair the waste cities, the desolations of many generations.” They shall “be named the Priests of the Lord,” and men shall call them “the Ministers of our God.”
Sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří jsou zapečetěni v deváté kapitole Ezechiele, jsou ti, kdo truchlí nad hříchy v církvi i ve světě. „Léto Hospodinovy přízně a den pomsty našeho Boha“ je dobou, kdy jsou utěšováni ti, kdo truchlí na Siónu, a stávají se „stromy spravedlnosti“, aby „oslavili Hospodina“. Oslavují Hospodina, neboť „v těch dnech a v tom čase, praví Hospodin, bude hledána nepravost Izraele, a nebude žádná“. Ti, kdo truchlí, jsou ti, kteří byli zapečetěni, a jsou to ti, kdo „vystaví odvěké trosky“, kdo „pozdvihnou dřívější spoušť a“ kdo „obnoví zpustošená města, spoušť mnohých pokolení“. Budou „nazváni kněžími Hospodinovými“ a lidé je budou nazývat „služebníky našeho Boha“.
The righteousness of the one hundred and forty-four thousand is to “spring forth before all nations,” when they are lifted up as an ensign in the hour of the great earthquake. Their righteousness is caused progressively, for it is “as the earth bringeth forth her bud, and as the garden causeth the things that are sown in it to spring forth; so the Lord God will cause righteousness and praise to spring forth.” The sealing of the one hundred and forty-four thousand began at the arrival of the latter rain on September 1, 2001. It is then that the buds of earth were brought forth. Isaiah identifies when the buds spring forth.
Spravedlnost sto čtyřiceti čtyř tisíc má „vypučet přede všemi národy“, když budou pozdviženi jako korouhev v hodině velikého zemětřesení. Jejich spravedlnost je způsobována postupně, neboť „jako země vydává své pupeny a jako zahrada dává vzcházet tomu, co je v ní zaseto, tak Panovník Hospodin způsobí, aby vypučela spravedlnost a chvála.“ Zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc začalo s příchodem pozdního deště 1. září 2001. Tehdy byly vyvedeny pupeny země. Izajáš určuje, kdy pupeny vypučí.
In measure, when it shooteth forth, thou wilt debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind. By this therefore shall the iniquity of Jacob be purged; and this is all the fruit to take away his sin; when he maketh all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up. Isaiah 27:8, 9.
S mírou, když ji vypouštíš, budeš se s ní přít; on zadrží svůj prudký vítr v den východního větru. Proto bude takto odčiněna nepravost Jákobova; a toto je veškeré ovoce odstranění jeho hříchu: když učiní všechny kameny oltáře jako křídové kameny roztlučené na kusy, háje a modly neobstojí. Izajáš 27,8.9.
In “the day of the east wind” which is His “rough wind” that “He stayeth,” the “shooting forth” of the buds will begin when the rain is “measured.” “Stayeth” means restrained. When the four winds are restrained by the four angels of Revelation chapter seven, the sealing of the one hundred and forty-four thousand begins. At that time the latter rain begins to “sprinkle” in moderation, for the word “measure” in the verse means moderation. At the beginning of the period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand the latter rain is measured, and at the end of the period it is without measure.
V „den východního větru“, jenž je Jeho „prudkým větrem“, který „zadržuje“, začne „pučení“ pupenů, když je déšť „odměřen“. „Zadržuje“ znamená zdrženlivě působí. Když jsou čtyři větry zadrženy čtyřmi anděly ze sedmé kapitoly Zjevení, začíná zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc. V té době začíná pozdní déšť „kropit“ s mírností, neboť slovo „míra“ v tomto verši znamená uměřenost. Na počátku období zapečeťování jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc je pozdní déšť odměřen, a na konci tohoto období je bez míry.
“The great outpouring of the Spirit of God, which lightens the whole earth with his glory, will not come until we have an enlightened people, that know by experience what it means to be laborers together with God. When we have entire, whole-hearted consecration to the service of Christ, God will recognize the fact by an outpouring of his Spirit without measure; but this will not be while the largest portion of the church are not laborers together with God. God cannot pour out his Spirit when selfishness and self-indulgence are so manifest; when a spirit prevails that, if put into words, would express that answer of Cain,—‘Am I my brother’s keeper?’ If the truth for this time, if the signs that are thickening on every hand, that testify that the end of all things is at hand, are not-sufficient to arouse the sleeping energy of those who profess to know the truth, then darkness proportionate to the light which has been shining will overtake these souls. There is not the semblance of an excuse for their indifference that they will be able to present to God in the great day of final reckoning. There will be no reason to offer as to why they did not live and walk and work in the light of the sacred truth of the word of God, and thus reveal to a sin-darkened world, through their conduct, their sympathy, and their zeal, that the power and reality of the gospel could not be controverted.” Review and Herald, July 21, 1896.
„Veliké vylití Ducha Božího, které ozáří celou zemi jeho slávou, nepřijde, dokud nebudeme osvíceným lidem, který ze zkušenosti ví, co znamená být spolupracovníky Božími. Až budeme cele a z celého srdce posvěceni službě Kristu, Bůh tuto skutečnost potvrdí vylitím svého Ducha bez míry; to však nenastane, dokud největší část církve nebude Božími spolupracovníky. Bůh nemůže vylít svého Ducha tam, kde jsou tak zjevné sobectví a požitkářství; kde převládá duch, který by, kdyby byl vyjádřen slovy, vyjádřil Kainovu odpověď: ‚Cožpak jsem strážcem svého bratra?‘ Jestliže pravda pro tuto dobu, jestliže znamení, která se na všech stranách stále více množí a která dosvědčují, že konec všech věcí je blízko, nestačí probudit spící energii těch, kdo vyznávají, že znají pravdu, pak tyto duše dostihne temnota úměrná světlu, které jim svítilo. Pro jejich lhostejnost neexistuje ani zdání omluvy, které by mohli předložit Bohu ve veliký den konečného zúčtování. Nebudou mít žádný důvod, který by mohli uvést, proč nežili, nechodili a nepracovali ve světle posvátné pravdy slova Božího a proč tak svým chováním, svými pocity sounáležitosti a svou horlivostí nezjevili světu zatemněnému hříchem, že moc a skutečnost evangelia nelze vyvrátit.“ Review and Herald, 21. července 1896.
The testing period of the latter rain and sealing of the one hundred and forty-four thousand begins with the measuring of the outpouring of the Holy Spirit for the wheat and tares have reached the time of the harvest. The rain brings both classes to maturity, then at the end of the testing period the wheat and tares are separated, and the wheat will then “know by experience what it means to be laborers together with God” They will then “have entire, whole-hearted consecration to the service of Christ, God will recognize the fact by an outpouring of his Spirit without measure.”
Období zkoušky pozdního deště a zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc začíná odměřováním vylití Ducha svatého, neboť pšenice i koukol dospěly k času žně. Déšť přivádí obě skupiny ke zralosti, potom jsou na konci období zkoušky pšenice a koukol odděleny a pšenice tehdy „pozná ze zkušenosti, co znamená být spolupracovníky s Bohem.“ Tehdy budou mít „úplné, celým srdcem nesené posvěcení službě Kristu; Bůh tuto skutečnost uzná vylitím svého Ducha bez míry.“
The “day of the rough east wind” arrived on September 11, 2001, and Habakkuk’s debate over the counterfeit peace and safety message of the latter rain message, as opposed to the message identifying the day of God’s vengeance, began. At that point the plants, both wheat and tares began to bud and bring forth the fruit they would manifest at the judgment of the soon-coming Sunday law.
„Den prudkého východního větru“ nastal 11. září 2001 a Habakukova polemika o padělaném poselství pokoje a bezpečí v rámci poselství pozdního deště, na rozdíl od poselství, které označuje den Boží pomsty, započala. V tom okamžiku začaly rostliny, pšenice i koukol, pučet a přinášet ovoce, které by projevily při soudu brzy přicházejícího nedělního zákona.
“Again, these parables teach that there is to be no probation after the judgment. When the work of the gospel is completed, there immediately follows the separation between the good and the evil, and the destiny of each class is forever fixed.” Christ’s Object Lessons, 123.
„Tyto podobenství opět učí, že po soudu již nebude žádná doba milosti. Když je dílo evangelia dokončeno, bezprostředně nato následuje oddělení dobrých od zlých a úděl každé skupiny je navždy určen.“ Christ’s Object Lessons, 123.
One class bows to the sun in Ezekiel chapter eight, and the other receives the seal of God in Ezekiel chapter nine. In Luke chapter twenty-one, Christ is identifying the one hundred and forty-four thousand, and He sets forth a sign that marks the final generation of earth’s history. He identified the sign that Christians must recognize in order to flee the destruction of Jerusalem.
Jedna skupina se klaní slunci v osmé kapitole Ezechiela a druhá přijímá Boží pečeť v deváté kapitole Ezechiela. Ve dvacáté první kapitole Lukášova evangelia Kristus označuje sto čtyřicet čtyři tisíc a předkládá znamení, které vyznačuje poslední generaci dějin země. Označil znamení, které křesťané musí rozpoznat, aby unikli zkáze Jeruzaléma.
And when ye shall see Jerusalem compassed with armies, then know that the desolation thereof is nigh. Then let them which are in Judaea flee to the mountains; and let them which are in the midst of it depart out; and let not them that are in the countries enter thereinto. For these be the days of vengeance, that all things which are written may be fulfilled. Luke 21:20–22.
A když uvidíte Jeruzalém obklíčený vojsky, tehdy vězte, že jeho zpustošení je blízko. Tehdy ať ti, kteří jsou v Judsku, utečou do hor; a ti, kteří jsou uprostřed něho, ať odejdou ven; a ti, kteří jsou na venkově, ať do něho nevcházejí. Neboť toto jsou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno. Lukáš 21,20–22.
Jesus identified, “line upon line,” more prophetic characteristics of the sign, for His words are recorded not only by Luke, but also by Matthew and Mark.
Ježíš „řádek za řádkem“ označil další prorocké charakteristiky znamení, neboť Jeho slova jsou zaznamenána nejen u Lukáše, ale také u Matouše a Marka.
And this gospel of the kingdom shall be preached in all the world for a witness unto all nations; and then shall the end come. When ye therefore shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, stand in the holy place, (whoso readeth, let him understand:) Then let them which be in Judaea flee into the mountains. Matthew 24:14–16.
A toto evangelium království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům; a tehdy přijde konec. Když tedy uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stát na svatém místě, (kdo čte, rozuměj:) tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. Matouš 24,14–16.
And the gospel must first be published among all nations. But when they shall lead you, and deliver you up, take no thought beforehand what ye shall speak, neither do ye premeditate: but whatsoever shall be given you in that hour, that speak ye: for it is not ye that speak, but the Holy Ghost. Now the brother shall betray the brother to death, and the father the son; and children shall rise up against their parents, and shall cause them to be put to death. And ye shall be hated of all men for my name’s sake: but he that shall endure unto the end, the same shall be saved. But when ye shall see the abomination of desolation, spoken of by Daniel the prophet, standing where it ought not, (let him that readeth understand,) then let them that be in Judaea flee to the mountains. Mark 13:10–14.
A evangelium musí být nejprve kázáno všem národům. Když vás však povedou a vydají, nedělejte si předem starosti, co budete mluvit, ani si to nepřipravujte; ale cokoli vám bude v tu hodinu dáno, to mluvte; neboť to nebudete mluvit vy, nýbrž Duch svatý. Bratr pak vydá bratra na smrt a otec syna; děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit. A budete nenáviděni ode všech pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. Když pak uvidíte ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, stát tam, kde nemá být, (kdo čte, rozuměj,) tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor. Marek 13,10–14.
Before the seven last plagues, which is the final and perfect fulfillment of the “days of vengeance,” is accomplished upon two classes the gospel of the kingdom must be preached and published among all nations. The gospel message is given to the nations at the soon-coming Sunday law in the United States, when the one hundred and forty-four thousand are lifted up as an ensign. The “days of vengeance” represents the period of the Executive Judgment of the whore of Babylon, which begins with the Sunday law in the United States and ends when Michael stands up and human probation closes, and the wrath of God is poured out in the seven last plagues.
Předtím než bude na dvou třídách vykonáno sedm posledních ran, jež jsou závěrečným a dokonalým naplněním „dnů pomsty“, musí být evangelium království kázáno a vyhlášeno mezi všemi národy. Poselství evangelia je dáno národům při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech, kdy je sto čtyřicet čtyři tisíc vyzdviženo jako korouhev. „Dny pomsty“ představují období výkonného soudu nad babylónskou nevěstkou, které začíná nedělním zákonem ve Spojených státech a končí, když povstane Michael, uzavře se doba milosti pro lidstvo a Boží hněv je vylit v sedmi posledních ranách.
The period of time is the “hour” which Mark identifies, and the “hour” of the “great earthquake,” and the “hour” the ten kings agree to give their seventh kingdom unto the papacy. When the last soul has accepted the gospel that is published to all nations, probation closes, and God’s wrath is poured out without mercy. That period begins with the gospel being proclaimed to all nations as the ensign is lifted up, and ends when the last person responds to the gospel message proclaimed and preached and published by the ensign. That period of time is the “days of vengeance.”
Časovým obdobím je „hodina“, kterou Marek označuje, a „hodina“ „velkého zemětřesení“ a „hodina“, kdy se deset králů shodne dát své sedmé království papežství. Když poslední duše přijme evangelium, které je hlásáno všem národům, doba milosti se uzavírá a Boží hněv je vylit bez milosrdenství. Toto období začíná tím, že je evangelium zvěstováno všem národům, když je pozdviženo korouhevné znamení, a končí, když poslední člověk odpoví na poselství evangelia, které je korouhevním znamením ohlašováno, kázáno a publikováno. Toto časové období jsou „dny pomsty“.
In Luke, chapter twenty-one, Jesus is pinpointing that history, for He is identifying the final generation, that will not die before His second coming. He identifies a sign, which is represented as the abomination of desolation spoken of by Daniel the prophet. The sign is when the abomination of desolation stands in the “holy place,” and when it is “standing where it ought not,” which is also when Jerusalem is “compassed with armies.”
V Lukášovi, v kapitole dvacáté první, Ježíš přesně vymezuje onen okamžik dějin, neboť označuje poslední generaci, která nezemře před Jeho druhým příchodem. Označuje znamení, jež je představeno jako ohavnost zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel. Tím znamením je, když ohavnost zpustošení stojí na „svatém místě“ a když „stojí tam, kde nemá“, což je zároveň tehdy, když je Jeruzalém „obklíčen vojsky“.
When Jerusalem was compassed by armies in the year 66 by Cestius, the Christians in Jerusalem fled the city, and Sister White identifies that not one Christian died during the destruction that ultimately ended in the year 70. Cestius initiated a siege, and then withdrew for apparently unknown reasons, and the Christians in the city fled in agreement with the warning associated with the sign. In the year 70 Titus completed the destruction by once again instituting a siege. The siege of Cestius was the beginning of what is called the First Jewish-Roman War, and the siege and destruction accomplished by Titus was the end of the First Jewish-Roman War.
Když byl Jeruzalém roku 66 obklíčen vojsky pod vedením Cestia, křesťané v Jeruzalémě z města uprchli, a sestra Whiteová uvádí, že při zkáze, která nakonec vyvrcholila roku 70, nezahynul ani jediný křesťan. Cestius zahájil obléhání a pak se zřejmě z neznámých důvodů stáhl, a křesťané ve městě uprchli v souladu s varováním spojeným s tímto znamením. Roku 70 Titus zkázu dokončil tím, že znovu zahájil obléhání. Cestiovo obléhání bylo počátkem toho, co se nazývá první židovsko-římská válka, a obléhání a zkáza vykonané Titem byly koncem první židovsko-římské války.
The entire history lasted three and a half years, began and ended with a siege, and the beginning contained a sign for God’s people. That history was identified as the days of God’s vengeance by Christ, which was a specific element that He was to identify in His ministry. Those days represent the executive judgment upon the whore of Rome that begins at the soon-coming Sunday law, and ends when human probation closes. At the beginning of the executive judgment of the whore of Babylon, the one hundred and forty-four thousand are lifted up as an ensign, which is a sign. When God’s other flock see the sign, they are to flee out of Babylon, whose destruction was typified by the destruction of Jerusalem.
Celé toto dějinné období trvalo tři a půl roku, začalo i skončilo obležením a jeho počátek obsahoval znamení pro Boží lid. Tato historie byla Kristem označena jako dny Boží pomsty, což byl zvláštní prvek, který měl ve své službě označit. Tyto dny představují výkonný soud nad nevěstkou Říma, jenž začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem a končí tehdy, když se uzavírá lidská doba milosti. Na počátku výkonného soudu nad nevěstkou Babylóna je sto čtyřicet čtyři tisíc vyzdviženo jako korouhev, což je znamení. Když Boží jiné stádo uvidí toto znamení, má uprchnout z Babylóna, jehož zkáza byla předobrazena zničením Jeruzaléma.
We will continue to consider Luke chapter twenty-one in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat v úvaze o dvacáté první kapitole Lukášova evangelia.