The seven years of warning from 63 unto the year 70 that was proclaimed by the man who went “up and down the streets of Jerusalem, declaring the woes that were to come upon the city,” had been typified by the warning given to Jerusalem for three and a half years, first in the ministry of Christ, and then three and a half years in the ministry of the disciples. Previous articles have already identified that the destruction of Jerusalem could have been brought about at the cross, or later at the stoning of Stephen, but God’s long-suffering deferred His judgment upon the city and people.
Sedm let varování od roku 63 až do roku 70, které bylo hlásáno mužem, jenž chodil „po ulicích Jeruzaléma sem a tam a ohlašoval bědy, které měly přijít na město“, bylo předobrazeno varováním daným Jeruzalému po dobu tří a půl roku, nejprve ve službě Kristově a poté po tři a půl roku ve službě učedníků. V předchozích článcích již bylo ukázáno, že zkáza Jeruzaléma mohla být uvedena na město při kříži, anebo později při kamenování Štěpána, avšak Boží dlouhoshovívavost odložila Jeho soud nad městem i lidem.
“And on ‘whomsoever it shall fall, it will grind him to powder.’ The people who rejected Christ were soon to see their city and their nation destroyed. Their glory would be broken, and scattered as the dust before the wind. And what was it that destroyed the Jews? It was the rock which, had they built upon it, would have been their security. It was the goodness of God despised, the righteousness spurned, the mercy slighted. Men set themselves in opposition to God, and all that would have been their salvation was turned to their destruction. All that God ordained unto life they found to be unto death. In the Jews’ crucifixion of Christ was involved the destruction of Jerusalem. The blood shed upon Calvary was the weight that sank them to ruin for this world and for the world to come. So it will be in the great final day, when judgment shall fall upon the rejecters of God’s grace. Christ, their rock of offense, will then appear to them as an avenging mountain. The glory of His countenance, which to the righteous is life, will be to the wicked a consuming fire. Because of love rejected, grace despised, the sinner will be destroyed.
„A na kohokoli by padl, rozdrtí ho na prach.“ Lid, který Krista zavrhl, měl brzy spatřit zkázu svého města i svého národa. Jejich sláva měla být zlomena a rozptýlena jako prach před větrem. A co to bylo, co Židy zahubilo? Byla to skála, která by jim byla bezpečím, kdyby na ní byli stavěli. Byla to Boží dobrota pohrdaná, spravedlnost zavržená, milosrdenství zlehčované. Lidé se postavili proti Bohu, a vše, co by bylo jejich spásou, se obrátilo v jejich zkázu. Vše, co Bůh ustanovil k životu, oni shledali být k smrti. V ukřižování Krista Židy byla obsažena zkáza Jeruzaléma. Krev prolita na Kalvárii byla břemenem, které je srazilo do záhuby pro tento svět i pro svět budoucí. Tak tomu bude i ve velikém posledním dni, až soud dopadne na ty, kdo zavrhují Boží milost. Kristus, jejich kámen úrazu, se jim tehdy zjeví jako mstící se hora. Sláva jeho tváře, která je pro spravedlivé životem, bude pro bezbožné stravujícím ohněm. Kvůli odmítnuté lásce, pohrdané milosti bude hříšník zahuben.
“By many illustrations and repeated warnings, Jesus showed what would be the result to the Jews of rejecting the Son of God. In these words He was addressing all in every age who refuse to receive Him as their Redeemer. Every warning is for them. The desecrated temple, the disobedient son, the false husbandmen, the contemptuous builders, have their counterpart in the experience of every sinner. Unless he repent, the doom which they foreshadowed will be his.” The Desire of Ages, 600.
„Mnoha podobenstvími a opakovanými varováními Ježíš ukázal, jaký bude pro Židy důsledek odmítnutí Syna Božího. Těmito slovy oslovoval všechny v každém věku, kteří Ho odmítají přijmout jako svého Vykupitele. Každé varování platí jim. Znesvěcený chrám, neposlušný syn, falešní vinaři, pohrdaví stavitelé — to vše má svůj protějšek v zkušenosti každého hříšníka. Neučiní-li pokání, postihne ho úděl, který tyto věci předznamenávaly.“ Touha věků, 600.
The seven-year period in which the man witnessed to Jerusalem, was divided at the first siege into two equal periods of twelve hundred and sixty days. Those seven years represented the destruction of Jerusalem, and the seven years of Christ and the disciples’ ministries represented the beginning of the destruction of Jerusalem, and Jesus always illustrates the end with the beginning. Those seven years were also typified by the “seven times” against the northern kingdom that was divided into two equal periods of twelve hundred and sixty years.
Sedmileté období, během něhož onen muž vydával svědectví Jeruzalému, bylo při prvním obležení rozděleno na dvě stejná období po tisíci dvou stech šedesáti dnech. Těchto sedm let představovalo zničení Jeruzaléma a sedm let služby Krista a učedníků představovalo počátek zničení Jeruzaléma; Ježíš vždy znázorňuje konec počátkem. Těchto sedm let bylo také předobrazeno „sedmi časy“ proti severnímu království, které byly rozděleny na dvě stejná období po tisíci dvou stech šedesáti letech.
When Modern Rome repeats the history of pagan and papal Rome trampling down literal and spiritual Jerusalem, and when Modern Rome repeats the two histories of the two periods of warning given by the man from the year 63, unto the year 70, and when modern Rome repeats the history represented by the two periods when Christ, and the disciples walked in and out of Jerusalem for three and a half years, two distinct periods will be manifested though in the last days, “time is no longer.”
Když moderní Řím opakuje dějiny pohanského i papežského Říma, jenž pošlapával doslovný i duchovní Jeruzalém, a když moderní Řím opakuje dvoje dějiny dvou období varování daných mužem od roku 63 až do roku 70, a když moderní Řím opakuje dějiny znázorněné dvěma obdobími, během nichž Kristus a učedníci po tři a půl roku vcházeli do Jeruzaléma a vycházeli z něj, projeví se dvě odlišná období, ačkoli v posledních dnech „času již více nebude“.
The last of those two periods is the symbolic forty-two months that Modern Rome accomplishes her final persecution of the faithful, once its’ deadly wound is healed at the soon-coming Sunday law. That symbolic forty-two months is the second of two periods, and is the period of the executive judgment of modern Rome. That period is preceded by the investigative judgment of the living in Laodicean Adventism.
Posledním z těchto dvou období je symbolických čtyřicet dva měsíců, během nichž moderní Řím dovršuje své poslední pronásledování věrných, jakmile je jeho smrtelná rána uzdravena při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Těchto symbolických čtyřicet dva měsíců je druhým ze dvou období a je obdobím výkonného soudu nad moderním Římem. Tomuto období předchází vyšetřující soud nad živými v laodicejském adventismu.
The man who presented the warning to literal Jerusalem died in the siege of Titus. He did not die at the destruction, but during the siege that preceded the destruction, for not one Christian died in the destruction of Jerusalem.
Muž, který předložil varování doslovnému Jeruzalému, zemřel při Titově obléhání. Nezemřel při zničení, nýbrž během obléhání, které zničení předcházelo, neboť při zkáze Jeruzaléma nezemřel ani jediný křesťan.
“For seven years a man continued to go up and down the streets of Jerusalem, declaring the woes that were to come upon the city. By day and by night he chanted the wild dirge: ‘A voice from the east! a voice from the west! a voice from the four winds! a voice against Jerusalem and against the temple! a voice against the bridegrooms and the brides! a voice against the whole people!’—Ibid. This strange being was imprisoned and scourged, but no complaint escaped his lips. To insult and abuse he answered only: ‘Woe, woe to Jerusalem!’ ‘woe, woe to the inhabitants thereof!’ His warning cry ceased not until he was slain in the siege he had foretold.” The Great Controversy, 29, 30.
„Po sedm let chodil jeden muž ulicemi Jeruzaléma sem a tam a ohlašoval bědy, které měly přijít na město. Ve dne i v noci zpíval onen divoký žalozpěv: ‚Hlas od východu! hlas od západu! hlas od čtyř větrů! hlas proti Jeruzalému a proti chrámu! hlas proti ženichům a nevěstám! hlas proti všemu lidu!‘ — Ibid. Tato podivná bytost byla uvězněna a zbičována, avšak z jejích rtů neunikla žádná stížnost. Na urážky a týrání odpovídal pouze: ‚Běda, běda Jeruzalému!‘ ‚běda, běda jeho obyvatelům!‘ Jeho varovný výkřik neustal, dokud nebyl zabit při obléhání, které předpověděl.“ The Great Controversy, 29, 30.
The man died in the siege, but not at the final destruction, and the final destruction represents the close of probation and the seven last plagues. The man therefore is a symbol of the message to leave Jerusalem at the first siege. The Christians then fled, and in the first three and a half years, the man was a symbol of a group that does not die in Jerusalem, and in the second three and a half years he is a symbol of the last Christians to die before the close of probation. The first period he is identifying the one hundred and forty-four thousand, and in the second three and a half year period he represents the great multitude that die during the second period.
Muž zemřel při obléhání, nikoli však při konečném zničení, a konečné zničení představuje uzavření doby milosti a sedm posledních ran. Tento muž je tedy symbolem poselství opustit Jeruzalém při prvním obléhání. Křesťané tehdy uprchli a v prvních třech a půl letech byl muž symbolem skupiny, která v Jeruzalémě neumírá, a ve druhých třech a půl letech je symbolem posledních křesťanů, kteří zemřou před uzavřením doby milosti. V prvním období označuje sto čtyřicet čtyři tisíc a ve druhém období tří a půl roku představuje veliký zástup, který během druhého období umírá.
The man’s message was recorded by the historian, and it was represented by six voices. When he was ultimately imprisoned his seventh and final message was “woe, woe” to Jerusalem and its inhabitants. The first “voice” recorded was a “voice from the east,” and his last message was “woe.” The first element of his message and the last element of his message was the biblical symbol that represents Islam, for Islam is the children of the “east” in the Bible, and they are represented by the “east wind.” The doubling of the word “woe,” in his final message reflects the end of Modern Babylon, when the kings of the earth cry out three times “Alas, alas that great city.” The Greek word translated as “alas” in the three verses in Revelation chapter eighteen, is translated as “woe” in chapter eight, verse thirteen.
Poselství onoho muže bylo zaznamenáno historikem a bylo vyjádřeno šesti hlasy. Když byl nakonec uvězněn, jeho sedmé a poslední poselství znělo „běda, běda“ Jeruzalému a jeho obyvatelům. Prvním zaznamenaným „hlasem“ byl „hlas z východu“ a jeho posledním poselstvím bylo „běda“. První prvek jeho poselství i poslední prvek jeho poselství byl biblickým symbolem, který představuje islám, neboť islám jsou v Bibli děti „východu“ a jsou představovány „východním větrem“. Zdvojení slova „běda“ v jeho závěrečném poselství odráží konec novodobého Babylóna, kdy králové země třikrát volají: „Běda, běda to veliké město.“ Řecké slovo přeložené jako „běda“ ve třech verších v osmnácté kapitole Zjevení je v osmé kapitole, třináctém verši, přeloženo jako „běda“.
And I beheld, and heard an angel flying through the midst of heaven, saying with a loud voice, Woe, woe, woe, to the inhabiters of the earth by reason of the other voices of the trumpet of the three angels, which are yet to sound! Revelation 8:13.
A viděl jsem a slyšel anděla letícího středem nebe, jak volá mocným hlasem: Běda, běda, běda obyvatelům země pro ostatní hlasy trouby těch tří andělů, kteří mají ještě troubit! Zjevení 8,13.
The man’s proclamation of “woe, woe,” represents the triple application of the three woes, for the elements of the first Woe, combined with the elements of the second Woe “line upon line” identify the elements of the third Woe, just as the three expressions of “alas, alas” by the kings of the earth in chapter eighteen represent the third Woe, as established by the first and second Woes. The beginning and ending of the man’s message its typified the message of Islam of the third Woe.
Mužovo zvolání „běda, běda“ představuje trojí použití tří běd, neboť prvky prvního běda, spojené s prvky druhého běda „řádek za řádkem“, označují prvky třetího běda, právě tak jako tři zvolání „ach, ach“ králů země v osmnácté kapitole představují třetí běda, jak je stanoveno prvním a druhým běda. Začátek i konec mužova poselství byly předobrazením poselství islámu třetího běda.
The first expression of his message was a voice from the “east,” and “east” is a symbol of Islam, but it is also an identification of the sealing angel that arises in the east.
Prvním vyjádřením jeho poselství byl hlas z „východu“ a „východ“ je symbolem islámu, avšak je také označením pečetícího anděla, který vychází od východu.
And after these things I saw four angels standing on the four corners of the earth, holding the four winds of the earth, that the wind should not blow on the earth, nor on the sea, nor on any tree. And I saw another angel ascending from the east, having the seal of the living God: and he cried with a loud voice to the four angels, to whom it was given to hurt the earth and the sea, Saying, Hurt not the earth, neither the sea, nor the trees, till we have sealed the servants of our God in their foreheads. And I heard the number of them which were sealed: and there were sealed an hundred and forty and four thousand of all the tribes of the children of Israel. Revelation 7:1–4.
A potom jsem viděl čtyři anděly, stojící na čtyřech úhlech země, jak zadržují čtyři větry země, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom. A viděl jsem jiného anděla, vystupujícího od východu slunce, majícího pečeť živého Boha; i zvolal mocným hlasem ke čtyřem andělům, jimž bylo dáno škodit zemi a moři, řka: Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech. A uslyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni: a bylo zapečetěno sto čtyřicet čtyři tisíc ze všech pokolení synů Izraele. Zjevení 7,1–4.
In the story of Elijah on Mount Carmel, when he looked to the sea and saw a cloud, he was looking westward, for Mount Carmel is located near the Mediterranean Sea.
V příběhu o Eliášovi na hoře Karmel, když pohlédl k moři a spatřil oblak, díval se na západ, neboť hora Karmel se nachází poblíž Středozemního moře.
And it came to pass at the seventh time, that he said, Behold, there ariseth a little cloud out of the sea, like a man’s hand. And he said, Go up, say unto Ahab, Prepare thy chariot, and get thee down, that the rain stop thee not. 1 Kings 18:44.
I stalo se posedmé, že řekl: Hle, od moře vystupuje malý oblak, podobný lidské dlani. I řekl: Jdi vzhůru, pověz Achabovi: Zapřáhni svůj vůz a sjeď dolů, aby tě déšť nezadržel. 1 Královská 18,44.
Elijah would have been facing west, in the direction of the Mediterranean Sea. In Luke chapter twelve, Christ speaks about His message being a message of division.
Eliáš by byl obrácen k západu, směrem ke Středozemnímu moři. Ve dvanácté kapitole Lukášova evangelia Kristus hovoří o svém poselství jako o poselství rozdělení.
Suppose ye that I am come to give peace on earth? I tell you, Nay; but rather division: For from henceforth there shall be five in one house divided, three against two, and two against three. The father shall be divided against the son, and the son against the father; the mother against the daughter, and the daughter against the mother; the mother-in-law against her daughter-in-law, and the daughter-in-law against her mother-in-law. And he said also to the people, When ye see a cloud rise out of the west, straightway ye say, There cometh a shower; and so it is. And when ye see the south wind blow, ye say, There will be heat; and it cometh to pass. Ye hypocrites, ye can discern the face of the sky and of the earth; but how is it that ye do not discern this time? Luke 12:51–56.
Domníváte se, že jsem přišel dát zemi pokoj? Pravím vám: Nikoli, nýbrž rozdělení. Neboť od této chvíle bude v jednom domě pět rozděleno, tři proti dvěma a dva proti třem. Otec bude rozdělen proti synu a syn proti otci; matka proti dceři a dcera proti matce; tchyně proti své snaše a snacha proti své tchyni. Řekl také zástupům: Když vidíte, jak od západu vystupuje oblak, hned říkáte: Přichází déšť; a tak se stává. A když vidíte, jak vane jižní vítr, říkáte: Bude horko; a bývá to tak. Pokrytci, umíte rozpoznávat vzhled země i nebe; jak to, že nerozpoznáváte tento čas? Lukáš 12,51–56.
The message of the messenger to Jerusalem bears the signature of Alpha and Omega, for the beginning and ending identifies Islam of the third Woe, and with the voice of the “east” it simultaneously identifies the message of Islam as the sealing message. The “second voice” from the “west” identifies the latter rain, which is the last rain, and all the prophets are addressing the last days. The message of the “west,” is a symbol of the latter rain message, which produces two classes of worshippers. The one class cannot recognize the latter rain message for they “do not discern this time.”
Poselství posla Jeruzalému nese podpis Alfa i Omega, neboť počátek i konec ztotožňuje islám třetího Běda, a hlasem „východu“ zároveň ztotožňuje poselství islámu jako zapečeťující poselství. „Druhý hlas“ ze „západu“ ztotožňuje pozdní déšť, který je posledním deštěm, a všichni proroci promlouvají k posledním dnům. Poselství „západu“ je symbolem poselství pozdního deště, které vytváří dvě třídy ctitelů. Jedna třída nemůže rozpoznat poselství pozdního deště, neboť „nerozpoznává tento čas“.
The next element of the messenger’s message is the voice of the “four winds”, which is both the sealing message and the message of the angry horse of Islam, as represented by the third Woe. The next element is against Jerusalem and the temple, thus identifying the message of all the prophets which identifies a class of people who are being passed by, for they have based their claim of salvation, not in Christ, but in the temple and their heritage as God’s chosen people. They are those throughout sacred history who are represented as proclaiming “the temple of the Lord, the temple of the Lord are we.” The message against Jerusalem and the temple is the Laodicean message.
Dalším prvkem poselství posla je hlas „čtyř větrů“, který je jak poselstvím zapečeťování, tak poselstvím rozhněvaného koně islámu, jak je znázorněn třetím Běda. Další prvek je namířen proti Jeruzalému a chrámu, a tím určuje poselství všech proroků, které označuje skupinu lidí, kteří jsou míjeni, neboť svůj nárok na spasení nezaložili v Kristu, nýbrž v chrámu a ve svém dědictví Bohem vyvoleného lidu. Jsou to ti napříč posvátnými dějinami, kteří jsou představeni jako ti, kdo hlásají: „Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jsme my.“ Poselství proti Jeruzalému a chrámu je laodicejským poselstvím.
“There is no need to marvel that the church is not vivified by the Holy Spirit’s power. Men and women are setting aside the instruction Christ has given. Anger and covetousness are obtaining the victory. The soul-temple is full of wickedness. There is no room for Christ. Men follow their own perverse ways. They will not heed the words of the Saviour. They take themselves into their own hands, rejecting reproofs and warnings, until the candlestick is moved out of its place, and spiritual discernment is confused by human ideas. Though deficient in service, they justify themselves, saying, ‘The temple of the Lord, The temple of the Lord are we.’ They set the law of God aside to follow the light of their own imagination.” Review and Herald, April 8, 1902.
„Není třeba se podivovat, že církev není oživována mocí Ducha svatého. Muži a ženy odkládají stranou poučení, které dal Kristus. Hněv a lakomství vítězí. Chrám duše je plný nepravosti. Není v něm místo pro Krista. Lidé následují své vlastní převrácené cesty. Nechtějí dbát slov Spasitele. Berou se do vlastních rukou a odmítají napomenutí i výstrahy, až je svícen odstraněn ze svého místa a duchovní rozlišování je mateno lidskými představami. Ačkoli mají nedostatky ve službě, ospravedlňují se slovy: ‚Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův jsme my.‘ Odkládají Boží zákon, aby následovali světlo své vlastní obrazotvornosti.“ Review and Herald, 8. dubna 1902.
The messenger then raised the voice of his warning message against the bridegrooms and the brides, as a symbol of the methodology of “line upon line,” for the prophetic line of the last days will be just as the prophetic line in the days of Noah was, when they were giving in marriage at the very time when the flood of destruction was about to overflow their worldly ambitions and plans.
Posel pak pozdvihl hlas svého výstražného poselství proti ženichům a nevěstám jako symbol metodologie „řádek za řádkem“, neboť prorocká linie posledních dnů bude právě taková, jaká byla prorocká linie ve dnech Noeho, kdy se ženili a vdávali právě v době, kdy se potopa zkázy chystala přetéci přes jejich světské ctižádosti a plány.
“The Bible declares that in the last days men will be absorbed in worldly pursuits, in pleasure and money-getting. They will be blind to eternal realities. Christ says, ‘As the days of Noah were, so shall also the coming of the Son of man be. For as in the days that were before the flood they were eating and drinking, marrying and giving in marriage, until the day that Noah entered into the ark, and knew not until the flood came, and took them all away; so shall also the coming of the Son of man be.’ Matthew 24:37–39.
„Bible prohlašuje, že v posledních dnech budou lidé pohlceni světskými zájmy, rozkoší a sháněním peněz. Budou slepí vůči věčným skutečnostem. Kristus praví: ‚Jako bylo za dnů Noé, tak bude i při příchodu Syna člověka. Neboť jako za dnů před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se, až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nepoznali, dokud nepřišla potopa a všechny je neodnesla; tak bude i při příchodu Syna člověka.‘ Matouš 24,37–39.“
“So it is today. Men are rushing on in the chase for gain and selfish indulgence as if there were no God, no heaven, and no hereafter. In Noah’s day the warning of the flood was sent to startle men in their wickedness and call them to repentance. So the message of Christ’s soon coming is designed to arouse men from their absorption in worldly things. It is intended to awaken them to a sense of eternal realities, that they may give heed to the invitation to the Lord’s table.
„Tak je tomu i dnes. Lidé se ženou vpřed v honbě za ziskem a sobeckým požitkářstvím, jako by nebylo Boha, nebe ani budoucího života. Ve dnech Noemových bylo varování před potopou sesláno, aby otřáslo lidmi v jejich bezbožnosti a povolalo je k pokání. Tak i poselství o brzkém Kristově příchodu má probudit lidi z jejich pohlcenosti věcmi tohoto světa. Je určeno k tomu, aby je probudilo k vědomí věčných skutečností, aby dbali pozvání ke stolu Páně.“
“The gospel invitation is to be given to all the world—‘to every nation, and kindred, and tongue, and people.’ Revelation 14:6. The last message of warning and mercy is to lighten the whole earth with its glory. It is to reach all classes of men, rich and poor, high and low. ‘Go out into the highways and hedges,’ Christ says, ‘and compel them to come in, that My house may be filled.’” Christ’s Object Lessons, 228.
„Evangelijní pozvání má být dáno celému světu — ‚každému národu, pokolení, jazyku i lidu.‘ Zjevení 14,6. Poslední poselství výstrahy a milosti má svou slávou ozářit celou zemi. Má dosáhnout ke všem vrstvám lidí, bohatým i chudým, vysokým i nízkým. ‚Vyjdi na cesty a k ohradám,‘ praví Kristus, ‚a přinuť je vejít, aby můj dům byl naplněn.‘“ Perly moudrosti, 228.
The last element of the warning is emphasized in the previous passage. The message represented as the voice against “all the people”, is the everlasting gospel, which identifies the necessity to meet the requirements of the gospel in order to be saved. The first requirement of the everlasting gospel is to fear God, and that fear is premised upon the reality that it was our sins that placed Christ, the Son of the living God, upon the cross.
Poslední prvek varování je zdůrazněn v předchozí pasáži. Poselství, představené jako hlas proti „všemu lidu“, je věčné evangelium, které vymezuje nutnost splnit požadavky evangelia, aby člověk mohl být spasen. Prvním požadavkem věčného evangelia je bát se Boha, a tento strach spočívá na skutečnosti, že to byly naše hříchy, které přivedly Krista, Syna živého Boha, na kříž.
Every element of the messenger to Jerusalem during his seven years of ministry represented the everlasting gospel, which was the identical gospel that was presented in the seven years Christ confirmed the covenant with many from the year 27 to the year 34. It is also the everlasting gospel that is proclaimed in the final two periods of the last days, and it is specific to the message of the latter rain, being the message of Islam of the third Woe. It identifies the sealing of the one hundred and forty-four thousand, the separation of the wheat and tares, the Laodicean condition of the tares, and the triple application of prophecy as a symbol of the methodology of the latter rain, which is “line upon line.”
Každý prvek poselství k Jeruzalému během jeho sedmi let služby představoval věčné evangelium, které bylo totožným evangeliem s tím, jež bylo předloženo během sedmi let, v nichž Kristus od roku 27 do roku 34 potvrdil smlouvu s mnohými. Je to také věčné evangelium, které je hlásáno ve dvou závěrečných obdobích posledních dnů, a je specificky spojeno s poselstvím pozdního deště, neboť je poselstvím islámu třetího běda. Označuje zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, oddělení pšenice od koukolu, laodicejský stav koukolu a trojí aplikaci proroctví jako symbol metodologie pozdního deště, která je „řádek za řádkem“.
The message of seven years in that history is prophetically set within the “days of vengeance” that was part of the very first mention of Christ’s message and work, and His message and work are to be repeated in the last days by the one hundred and forty-four thousand. They will then identify their message within the prophetic setting of the “days of God’s vengeance”. There are two biblical types of God’s “vengeance” represented within His Word, His vengeance upon His people and also His vengeance upon His enemies.
Poselství sedmi let v oněch dějinách je prorocky zasazeno do „dnů pomsty“, které byly součástí vůbec první zmínky o Kristově poselství a díle; a Jeho poselství i dílo mají být v posledních dnech zopakovány sto čtyřiceti čtyřmi tisíci. Ti pak určí své poselství v rámci prorockého kontextu „dnů Boží pomsty“. V Božím slově jsou představeny dva biblické předobrazy Boží „pomsty“: Jeho pomsta nad Jeho lidem a také Jeho pomsta nad Jeho nepřáteli.
The “seven times,” of Leviticus twenty-six illustrates God’s vengeance upon His rebellious people, and that vengeance includes the literal and spiritual trampling down of the sanctuary and the host. Within the symbolism of the trampling down of the sanctuary and host the symbolism of God’s vengeance upon His enemies is also represented. In the last days God’s vengeance against His people is represented as the spewing out of Laodicean Adventism at the soon-coming Sunday law. At that waymark His vengeance upon Modern Babylon also begins.
„Sedm časů“ z 3. Mojžíšovy dvacáté šesté kapitoly znázorňuje Boží pomstu nad Jeho vzpurným lidem a tato pomsta zahrnuje doslovné i duchovní pošlapání svatyně a vojska. V rámci symboliky pošlapání svatyně a vojska je rovněž znázorněna symbolika Boží pomsty nad Jeho nepřáteli. V posledních dnech je Boží pomsta proti Jeho lidu představena jako vyvržení laodicejského adventismu při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Na tomto mezníku začíná také Jeho pomsta nad novodobým Babylónem.
The investigative judgment of the living upon Laodicean Adventism, which is followed by the executive judgment upon the whore of Tyre and the beast that she rides upon and reigns over, is the prophetic history of the last days, where the effect of every vision is accomplished. Every vision is to be applied to those two prophetic periods, for the methodology of the latter rain is the application of prophetic line upon prophetic line. At the beginning of those two histories Jesus identified a “sign” that proves that those living at that point are in the last generation of earth’s history.
Vyšetřující soud nad živými nad laodicejským adventismem, po němž následuje vykonávací soud nad nevěstkou z Týru a nad šelmou, na níž jede a nad níž vládne, je prorockými dějinami posledních dnů, v nichž se naplňuje účinek každého vidění. Každé vidění má být vztaženo na tato dvě prorocká období, neboť metodologie pozdního deště spočívá v uplatnění prorocké linie na prorockou linii. Na počátku těchto dvou dějin Ježíš označil „znamení“, které dokazuje, že ti, kdo v oné době žijí, jsou poslední generací dějin země.
The first period began when the sealing of the one hundred and forty-four thousand began on September 11, 2001. It was within that waymark that the “sign” Christ identified in Luke twenty-one was placed.
První období začalo tehdy, když 11. září 2001 započalo zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. V rámci tohoto waymarku bylo umístěno „znamení“, které Kristus označil v Lukáši 21.
We will continue this study in the next article.
V tomto studiu budeme pokračovat v příštím článku.
“Now, brethren, God wants us to take our position with the man that carries the lantern; we want to take our position where the light is, and where God has given the trumpet a certain sound. We want to give the trumpet a certain sound. We have been in perplexity, and we have been in doubt, and the churches are ready to die. But now here we read: ‘And after these things I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory. And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and a cage of every unclean and hateful bird’ [Revelation 18:1, 2].
„Nyní, bratři, si Bůh přeje, abychom zaujali své místo po boku muže, který nese lucernu; chceme zaujmout své místo tam, kde je světlo a kde Bůh dal polnici určitý zvuk. Chceme dát polnici určitý zvuk. Byli jsme v rozpacích a byli jsme v pochybnostech, a církve jsou připraveny zemřít. Avšak nyní zde čteme: ‚A potom jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe, maje velikou moc; a země byla ozářena jeho slávou. I zvolal mocně silným hlasem: Padl, padl veliký Babylón a stal se příbytkem démonů a skrýší každého nečistého ducha a klecí každého nečistého a nenáviděného ptáka‘ [Zjevení 18,1.2].“
“Well now, how are we going to know anything about that message if we are not in a position to recognize anything of the light of heaven when it comes to us? And we will just as soon pick up the darkest deception when it comes to us from somebody that agrees with us, when we have not a particle of evidence that the Spirit of God has sent them. Christ said, ‘I come in the name of my Father, but ye will not receive me’ [see John 5:43]. Now, that is just the work that has been going on here ever since the meeting at Minneapolis. Because God sends a message in his name that does not agree with your ideas, therefore [you conclude] it cannot be a message from God.” Sermons and Talks, volume 1, 142.
„Nuže, jak máme vůbec něco vědět o onom poselství, nejsme-li v postavení rozpoznat cokoli ze světla nebe, když k nám přichází? A stejně ochotně přijmeme i ten nejtemnější klam, když k nám přijde od někoho, kdo s námi souhlasí, ačkoli nemáme ani částečku důkazu, že jej poslal Duch Boží. Kristus řekl: ‚Přicházím ve jménu svého Otce, ale vy mne nepřijímáte‘ [viz Jan 5,43]. Nuže, právě takové dílo se zde děje od samého setkání v Minneapolisu. Protože Bůh posílá poselství ve svém jménu, které se neshoduje s vašimi představami, [docházíte k závěru], že to nemůže být poselství od Boha.“ Sermons and Talks, svazek 1, 142.