Christ pointed His people to the budding trees of Spring, in order that they would understand the “signs” and the implication of the “signs” of the last days.

Kristus obrátil pozornost svého lidu k rašícím stromům jara, aby porozuměl „znamením“ a významu „znamení“ posledních dnů.

“Christ had bidden His people watch for the signs of His advent and rejoice as they should behold the tokens of their coming King. ‘When these things begin to come to pass,’ He said, ‘then look up, and lift up your heads; for your redemption draweth nigh.’ He pointed His followers to the budding trees of spring, and said: ‘When they now shoot forth, ye see and know of your own selves that summer is now nigh at hand. So likewise ye, when ye see these things come to pass, know ye that the kingdom of God is nigh at hand.’ Luke 21:28, 30, 31.” The Great Controversy, 308.

„Kristus svému lidu přikázal, aby bděl nad znameními svého příchodu a radoval se, když spatří znamení přicházejícího Krále. „Když se toto začne dít,“ řekl, „napřimte se a pozdvihněte hlavy, neboť se blíží vaše vykoupení.“ Ukázal svým následovníkům na rašící jarní stromy a řekl: „Když už vyhánějí listí, sami od sebe vidíte a poznáváte, že léto je již blízko. Tak i vy, když uvidíte, že se toto děje, vězte, že království Boží je blízko.“ Lukáš 21,28.30.31.“ Velké drama věků, 308.

The “signs” of the last days were typified by the “signs,” that announced and ushered in the movement of the first angel. Those “signs” included the shaking of the heavens, but Joel identifies that the “signs” of the last days, the days when the iniquity of Israel shall be sought for and not found, when God’s holy mountain is holy forever, for no strangers will ever pass through her again, the shaking of the powers of the heavens, will also include the shaking of the powers of earth. Sister White identifies the distinction between the shaking of the powers of the heavens and the powers of the earth.

„Znamení“ posledních dnů byla předobrazena „znameními“, která oznámila a uvedla v pohyb poselství prvního anděla. Tato „znamení“ zahrnovala otřesení nebes, avšak Joel ukazuje, že „znamení“ posledních dnů, dnů, kdy bude hledána nepravost Izraele a nebude nalezena, kdy Boží svatá hora bude svatá navěky, neboť jí už nikdy neprojde žádný cizinec, otřesení mocností nebes, budou zahrnovat také otřesení mocností země. Sestra Whiteová rozlišuje mezi otřesením mocností nebes a mocností země.

“December 16, 1848, the Lord gave me a view of the shaking of the powers of the heavens. I saw that when the Lord said ‘heaven,’ in giving the signs recorded by Matthew, Mark, and Luke, He meant heaven, and when He said ‘earth’ He meant earth. The powers of heaven are the sun, moon, and stars. They rule in the heavens. The powers of earth are those that rule on the earth. The powers of heaven will be shaken at the voice of God. Then the sun, moon, and stars will be moved out of their places. They will not pass away, but be shaken by the voice of God.

„Dne 16. prosince 1848 mi Pán ukázal vidění o otřesení mocností nebes. Viděla jsem, že když Pán při udílení znamení zaznamenaných u Matouše, Marka a Lukáše řekl ‚nebe‘, mínil nebe, a když řekl ‚země‘, mínil zemi. Mocnostmi nebes jsou slunce, měsíc a hvězdy. Vládnou na nebesích. Mocnostmi země jsou ti, kdo vládnou na zemi. Mocnosti nebes budou otřeseny Božím hlasem. Potom budou slunce, měsíc a hvězdy pohnuty ze svých míst. Nepominou, nýbrž budou otřeseny Božím hlasem.

“Dark, heavy clouds came up and clashed against each other. The atmosphere parted and rolled back; then we could look up through the open space in Orion, whence came the voice of God. The Holy City will come down through that open space. I saw that the powers of earth are now being shaken and that events come in order. War, and rumors of war, sword, famine, and pestilence are first to shake the powers of earth, then the voice of God will shake the sun, moon, and stars, and this earth also. I saw that the shaking of the powers in Europe is not, as some teach, the shaking of the powers of heaven, but it is the shaking of the angry nations.” Early Writings, 41.

„Temná, těžká oblaka vystoupila a střetla se navzájem. Obloha se rozestoupila a svinula zpět; tehdy jsme mohli pohlédnout vzhůru skrze otevřený prostor v Orionu, odkud zazněl Boží hlas. Svaté Město sestoupí skrze tento otevřený prostor. Viděla jsem, že mocnosti země jsou nyní otřásány a že události přicházejí v určeném pořadí. Válka a zvěsti o válce, meč, hlad a mor jsou nejprve tím, co otřese mocnostmi země; potom Boží hlas otřese sluncem, měsícem a hvězdami, a také touto zemí. Viděla jsem, že otřásání mocnostmi v Evropě není, jak někteří učí, otřásáním nebeských mocností, nýbrž je to otřásání rozhněvaných národů.“ Early Writings, 41.

The shaking of the heavens in Matthew, Mark and Luke represent the shaking of the powers that rule the heavens, as represented by the sun, moon and stars. All of these heavenly powers were shaken, and produced the “signs,” which ushered in and announced the movement of the first angel. Those heavenly powers will be again shaken during the movement of the third angel. But in the movement of the third angel, the powers of earth will also be shaken. The powers of earth are the powers that rule the earth. On September 11, 2001, the powers of earth, not heaven, were shaken.

Otřesení nebes v Matoušovi, Markovi a Lukášovi představuje otřesení mocností, které vládnou nebesům, jak jsou znázorněny sluncem, měsícem a hvězdami. Všechny tyto nebeské mocnosti byly otřeseny a vyvolaly „znamení“, která uvedla a oznámila působení prvního anděla. Tyto nebeské mocnosti budou znovu otřeseny během působení třetího anděla. Avšak v působení třetího anděla budou otřeseny také mocnosti země. Mocnosti země jsou mocnosti, které vládnou zemi. Dne 11. září 2001 byly otřeseny mocnosti země, nikoli nebe.

“Now comes the word that I have declared that New York is to be swept away by a tidal wave? This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’ The whole of the eighteenth chapter of Revelation is a warning of what is coming on the earth. But I have no light in particular in regard to what is coming on New York, only that I know that one day the great buildings there will be thrown down by the turning and overturning of God’s power. From the light given me, I know that destruction is in the world. One word from the Lord, one touch of his mighty power, and these massive structures will fall. Scenes will take place the fearfulness of which we cannot imagine.” Review and Herald, July 5, 1906.

„Odkud pochází tvrzení, že jsem prohlásila, že New York má být smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na velké budovy, které tam vyrůstaly, patro za patrem: ‚Jak strašné výjevy nastanou, až Pán povstane, aby mocně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova ze Zjevení 18,1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přichází na zemi. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co přijde na New York, pouze vím, že jednoho dne tam budou velké budovy svrženy obracením a převracením Boží moci. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě je zkáza. Jediné slovo od Pána, jediný dotek jeho mocné síly, a tyto mohutné stavby padnou. Nastanou výjevy, jejichž hrůznost si nedokážeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.

In the history of the Millerites one of the signs recorded by Luke was the “distress of nations.” The nations represent the powers that rule the earth, and on September 11, 2001, every nation on earth was shaken as the third Woe arrived into prophetic history. That earthly shaking was represented in Luke twenty-one, but not by the biblical expression of the shaking of the powers of the earth. It was represented by the phrase, “the distress of nations,” as was brought upon the nations of the world when the great buildings of New York were brought down. “The distress of nations” in Luke is the shaking of the powers of earth, and it was fulfilled in the history of the Millerites.

V dějinách milleritů bylo jedním ze znamení zaznamenaných Lukášem „soužení národů“. Národy představují mocnosti, které vládnou zemi, a 11. září 2001 byl každý národ na zemi otřesen, když do prorockých dějin vstoupilo třetí Běda. Toto zemské otřesení bylo znázorněno v Lukáši 21, avšak nikoli biblickým vyjádřením o otřesení mocností země. Bylo vyjádřeno obratem „soužení národů“, jaké dolehlo na národy světa, když byly strženy veliké budovy New Yorku. „Soužení národů“ u Lukáše je otřesením mocností země a naplnilo se v dějinách milleritů.

“I saw that the powers of earth are now being shaken and that events come in order. War, and rumors of war, sword, famine, and pestilence are first to shake the powers of earth, then the voice of God will shake the sun, moon, and stars, and this earth also. I saw that the shaking of the powers in Europe is not, as some teach, the shaking of the powers of heaven, but it is the shaking of the angry nations.” Early Writings, 41.

„Viděla jsem, že pozemské mocnosti jsou nyní otřásány a že události přicházejí postupně. Válka a zvěsti o válce, meč, hlad a mor jsou tím prvním, co otřese mocnostmi země; potom hlas Boží otřese sluncem, měsícem i hvězdami a také touto zemí. Viděla jsem, že otřásání mocností v Evropě není, jak někteří učí, otřásáním nebeských mocností, nýbrž je to otřásání rozhněvaných národů.“ Early Writings, 41.

The “shaking of the powers of the angry nations,” is the shaking of the “powers of earth,” as illustrated in the early history of Adventism by the shaking of the “powers in Europe.” Uriah Smith identified what was shaking the powers in Europe in 1838.

„otřesení mocností rozhněvaných národů“ je otřesením „mocností země“, jak je to v raných dějinách adventismu znázorněno otřesením „mocností v Evropě“. Uriah Smith určil, co v roce 1838 otřásalo mocnostmi v Evropě.

“As the prophetic period of this [6th] trumpet commenced by the voluntary surrender of power into the hands of the Turks by the Christian emperor of the East, so we might justly conclude that its termination would be marked by the voluntary surrender of that power by the Turkish Sultan back again into the hands of the Christians. In 1838 Turkey became involved in war with Egypt. The Egyptians bid fair to overthrow the Turkish power. To prevent this, the four great powers of Europe, England, Russia, Austria, and Prussia, interfered to sustain the Turkish government. Turkey accepted their intervention. A conference was held in London at which an ultimatum was drawn up to be presented to Mehemet Ali, the Pacha of Egypt. It is evident that when this ultimatum should be placed in the hands of Mehemet, the destiny of the Ottoman Empire would be virtually lodged in the hands of the Christian powers of Europe. This ultimatum was placed in the hands of Mehemet on the 11th day of August 1840! and on that very day the Sultan addressed a note to the ambassadors of the four powers, inquiring what should be done in case Mehemet refused to comply with the terms which they had proposed. The answer was that he need not alarm himself about any contingency that might arise; for they had made provision for that. The prophetic period ended, and on that very day the control of Mohammedan affairs passed into the hands of Christians, just as the control of Christian affairs had passed into the hands of the Mohammedans 391 years and 15 days before. Thus the second woe ended, and the sixth trumpet ceased its sounding.” Uriah Smith, Synopsis of Present Truth, 218.

„Jako prorocké období této [6.] polnice započalo dobrovolným odevzdáním moci do rukou Turků ze strany křesťanského císaře Východu, tak můžeme právem uzavřít, že jeho ukončení bude vyznačeno dobrovolným odevzdáním této moci tureckým sultánem opět do rukou křesťanů. Roku 1838 se Turecko zapletlo do války s Egyptem. Egypťané měli nemalou naději svrhnout tureckou moc. Aby se tomu zabránilo, čtyři velmoci Evropy, Anglie, Rusko, Rakousko a Prusko, zasáhly, aby podpořily tureckou vládu. Turecko jejich zásah přijalo. V Londýně se konala konference, na níž bylo vypracováno ultimátum, které mělo být předloženo Mehemetu Alimu, paši egyptskému. Je zřejmé, že jakmile by toto ultimátum bylo vloženo do rukou Mehemeta, osud Osmanské říše by byl fakticky svěřen do rukou křesťanských mocností Evropy. Toto ultimátum bylo vloženo do rukou Mehemeta dne 11. srpna 1840! A právě onoho dne adresoval sultán nótu velvyslancům čtyř mocností s dotazem, co má být učiněno v případě, že by Mehemet odmítl vyhovět podmínkám, které navrhli. Odpověď zněla, že se nemusí znepokojovat žádnou případnou okolností, která by mohla nastat; neboť na to učinili opatření. Prorocké období skončilo a právě onoho dne přešla správa mohamedánských záležitostí do rukou křesťanů, právě tak, jako správa křesťanských záležitostí přešla do rukou mohamedánů o 391 let a 15 dnů dříve. Tak skončilo druhé běda a šestá polnice přestala znít.“ Uriah Smith, Synopsis of Present Truth, 218.

Islam of the second Woe, had passed the zenith of its power, which according to God’s word was to continue for three hundred and ninety-one years and fifteen days. Yet in the 1830’s Egypt was attempting to re-establish a caliphate in Egypt for the purpose of continuing the second great jihad of Muslim history. The possibility of more Islamic warfare was causing the European powers to shake in fear. For decades the crisis of Islam re-igniting its warfare was labelled by the historians and the reporters of those years as the “Eastern Question.” The warfare of the children of the east had been carried out for centuries against the nations of Europe, who derived their religion from the Roman church. In 1838, “the distress of nations,” referred to by Christ represented the shaking of the angry nations that was produced by the warfare brought against the former Roman Empire by Islam.

Islám druhého běda překročil vrchol své moci, která měla podle Božího slova trvat tři sta devadesát jeden let a patnáct dnů. Avšak ve třicátých letech 19. století se Egypt pokoušel znovu ustavit chalífát v Egyptě za účelem pokračování druhého velkého džihádu muslimských dějin. Možnost další islámské války působila, že se evropské mocnosti chvěly strachem. Po desetiletí byla krize opětovného rozhoření válek islámu označována historiky a zpravodaji oněch let jako „východní otázka“. Válka synů východu byla po staletí vedena proti národům Evropy, které odvozovaly své náboženství od římské církve. Roku 1838 „soužení národů“, o němž mluvil Kristus, představovalo otřásání rozhněvaných národů, které bylo vyvoláno válkou vedenou islámem proti bývalé Římské říši.

“By [loosing] the four angels which are bound in the great river Euphrates, I understand that God was now about to suffer the four principal nations of which the Ottoman empire was composed, which had in vain attempted to subdue the Eastern Empire at Constantinople, and made but little progress in conquering Europe, now to take Constantinople, and to overrun and subdue one third part of Europe, which was the fact about the middle of the fifteenth century.” Works of William Miller, Volume 2, 121.

„Tím, že [uvolnil] čtyři anděly, kteří jsou spoutáni při veliké řece Eufratu, rozumím tomu, že Bůh se nyní chystal dopustit, aby čtyři hlavní národy, z nichž se skládala Osmanská říše, které se marně pokoušely podrobit Východní říši v Konstantinopoli a při dobývání Evropy učinily jen malý pokrok, nyní dobyly Konstantinopol a zaplavily a podrobily si třetí díl Evropy, což byl ve skutečnosti případ asi v polovině patnáctého století.“ Works of William Miller, Volume 2, 121.

The distress of nations in the narrative found in Luke was “with perplexity; the sea and the waves roaring,” and with men’s “hearts failing them for fear, and for looking after those things which are coming on the earth.” The perplexity of the Eastern Question continued to agitate the powers of earth all the way into the twentieth century, and the symbol of that distress was “men’s hearts failing them for fear” and the “sea and waves roaring.”

Tíseň národů v líčení zaznamenaném u Lukáše byla „v rozpacích; moře a vlnobití hučelo“ a lidská „srdce omdlévala strachem a očekáváním toho, co přijde na zemi“. Rozpaky Východní otázky dále znepokojovaly mocnosti země až do dvacátého století a symbolem této tísně bylo, že „lidská srdce omdlévala strachem“ a „moře a vlnobití hučelo“.

“This sealing of the servants of God is the same that was shown to Ezekiel in vision. John also had been a witness of this most startling revelation. He saw the sea and the waves roaring, and men’s hearts failing them for fear. He beheld the earth moved, and the mountains carried into the midst of the sea (which is literally taking place), the water thereof roaring and troubled, and the mountains shaking with the swelling thereof. He was shown plagues, pestilence, famine, and death performing their terrible mission.” Testimonies to Ministers, 445.

„Toto zapečeťování služebníků Božích je totéž, které bylo ve vidění ukázáno Ezechielovi. Jan byl rovněž svědkem tohoto nejohromujícího zjevení. Viděl moře a burácející vlny a lidská srdce ochabující strachem. Spatřil zemi, jak se pohybuje, a hory vržené doprostřed moře (což se doslova děje), jeho vody burácející a vzduté a hory otřásající se jeho zpěněním. Byly mu ukázány rány, mor, hlad a smrt, jak vykonávají své strašné poslání.“ Testimonies to Ministers, 445.

When John was shown the sealing of the one hundred and forty-four thousand, he saw the distress of nations, as represented by the seas and waves roaring, and men’s hearts failing for fear, and it was the same sealing that Ezekiel was shown in chapter nine. Ezekiel was shown the internal elements of the sealing and John was shown the external elements associated with the sealing. John saw that the angering of the nations is associated with the sealing of the one hundred and forty-four thousand, and the angering of the nations is also Luke’s distress of nations which is historically identified as the Eastern Question. John was shown that Islam of the third Woe, is the external sign of the sealing of the one hundred and forty-four thousand.

Když bylo Janovi ukázáno zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, spatřil soužení národů, znázorněné moři a vlnami burácejícími, a srdce lidí klesající strachem, a bylo to totéž zapečeťování, které bylo ukázáno Ezechielovi v deváté kapitole. Ezechielovi byly ukázány vnitřní prvky zapečeťování a Janovi byly ukázány vnější prvky spojené se zapečeťováním. Jan viděl, že rozhněvání národů souvisí se zapečeťováním sto čtyřiceti čtyř tisíc, a rozhněvání národů je také Lukášovým soužením národů, které je historicky ztotožňováno s Východní otázkou. Janovi bylo ukázáno, že islám třetího běda je vnějším znamením zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc.

“The present is a time of overwhelming interest to all living. Rulers and statesmen, men who occupy positions of trust and authority, thinking men and women of all classes, have their attention fixed upon the events taking place about us. They are watching the strained, restless relations that exist among the nations. They observe the intensity that is taking possession of every earthly element, and they recognize that something great and decisive is about to take place—that the world is on the verge of a stupendous crisis.

„Přítomnost je dobou nesmírného významu pro všechny žijící. Vládci a státníci, muži zastávající postavení důvěry a autority, myslící muži i ženy všech vrstev upírají svou pozornost k událostem, které se odehrávají kolem nás. Sledují napjaté, neklidné vztahy panující mezi národy. Pozorují intenzitu, která se zmocňuje každého pozemského prvku, a rozpoznávají, že se má odehrát něco velikého a rozhodujícího — že svět stojí na pokraji ohromné krize.“

“Angels are now restraining the winds of strife, that they may not blow until the world shall be warned of its coming doom; but a storm is gathering, ready to burst upon the earth; and when God shall bid His angels loose the winds, there will be such a scene of strife as no pen can picture.

„Andělé nyní zadržují větry sváru, aby nevály, dokud svět nebude varován před svou přicházející zkázou; avšak shromažďuje se bouře, připravená propuknout nad zemí; a až Bůh přikáže svým andělům, aby uvolnili větry, nastane takový výjev sváru, jaký žádné pero nedokáže vylíčit.

“The Bible, and the Bible only, gives a correct view of these things. Here are revealed the great final scenes in the history of our world, events that already are casting their shadows before, the sound of their approach causing the earth to tremble and men’s hearts to fail them for fear.” Education, 179, 180.

„Bible, a jedině Bible, podává správný pohled na tyto věci. Zde jsou zjeveny velké závěrečné výjevy z dějin našeho světa, události, které již nyní vrhají své stíny před sebou, a zvuk jejich příchodu působí, že se země chvěje a lidská srdce se ztrácejí strachem.“ Education, 179, 180.

In Luke chapter twenty-one Jesus identified the “signs” that ushered in the Millerite movement, and all those “signs”, according to Sister White, were fulfilled. The Lisbon earthquake, the dark day, the falling of the stars, and the distress of nations, which represented the shaking of the powers of earth that was fulfilled by Islam in the fear produced by the Eastern Question, are all fulfilled. The Millerite “signs” also include the Son of man coming with a cloud which was fulfilled in the correct order that the “signs” were given by Christ, for after the distress of nations ended with the restraint of the Ottoman supremacy in 1840, Christ came to the Most Holy Place on October 22, 1844, and when He came He came with clouds.

V 21. kapitole Lukášova evangelia Ježíš označil „znamení“, která uvedla milleritské hnutí, a podle sestry Whiteové byla všechna tato „znamení“ naplněna. Lisabonské zemětřesení, den temnoty, padání hvězd i úzkost národů, jež představovala otřesení mocností země a která se naplnila skrze islám ve strachu vyvolaném Východní otázkou, to vše bylo naplněno. Milleritská „znamení“ zahrnují také Syna člověka přicházejícího s oblakem, což se naplnilo ve správném pořadí, v jakém Kristus tato „znamení“ uvedl; neboť poté, co úzkost národů skončila omezením osmanské svrchovanosti roku 1840, přišel Kristus 22. října 1844 do Nejsvětější svatyně, a když přišel, přišel s oblaky.

“‘And, behold, one like the Son of man came with the clouds of heaven, and came to the Ancient of Days, and they brought Him near before Him. And there was given Him dominion, and glory, and a kingdom, that all people, nations, and languages, should serve Him: His dominion is an everlasting dominion, which shall not pass away.’ Daniel 7:13, 14. The coming of Christ here described is not His second coming to the earth. He comes to the Ancient of Days in heaven to receive dominion and glory and a kingdom, which will be given Him at the close of His work as a mediator. It is this coming, and not His second advent to the earth, that was foretold in prophecy to take place at the termination of the 2300 days in 1844. Attended by heavenly angels, our great High Priest enters the holy of holies and there appears in the presence of God to engage in the last acts of His ministration in behalf of man—to perform the work of investigative judgment and to make an atonement for all who are shown to be entitled to its benefits.” The Great Controversy, 479.

„‚A hle, přicházel s nebeskými oblaky jakoby Syn člověka, a přišel až k Věkovitému, a přivedli Ho před Něho. I bylo Mu dáno panství a sláva i království, aby Jemu sloužili všichni lidé, národy i jazykové; Jeho panství je panství věčné, které nepomine.‘ Daniel 7,13.14. Příchod Kristův, který je zde popsán, není Jeho druhým příchodem na zem. Přichází k Věkovitému v nebi, aby přijal panství a slávu i království, jež Mu budou dány při završení Jeho díla prostředníka. Právě tento příchod, a nikoli Jeho druhý příchod na zem, byl v proroctví předpověděn jako událost, která se má odehrát na konci 2300 dnů v roce 1844. Provázen nebeskými anděly vstupuje náš veliký Velekněz do svatyně svatých a tam se zjevuje v Boží přítomnosti, aby vykonal poslední úkony své služby ve prospěch člověka — aby provedl dílo vyšetřujícího soudu a vykonal smíření za všechny, u nichž se prokáže, že mají nárok na jeho dobrodiní.“ Velké drama věků, 479.

The “signs” associated with the history of the Millerites typified the “signs” associated with the history of the one hundred and forty-four thousand. When Christ provided the second witness to the historical narrative with the parable, He pointed His disciples to “the budding trees of spring.” He informed them that when the trees begin to bud out you know you are near the end of the world, and that the generation that witnesses the budding trees of spring will live to see the heavens and the earth pass away, in the fires of His second coming.

„Znamení“ spojená s dějinami milleritů předobrazovala „znamení“ spojená s dějinami sto čtyřiceti čtyř tisíc. Když Kristus prostřednictvím podobenství poskytl druhého svědka k historickému vyprávění, poukázal svým učedníkům na „pučící stromy jara“. Oznámil jim, že když stromy začnou pučet, víte, že se blížíte konci světa, a že pokolení, které bude svědkem pučících stromů jara, se dožije toho, že nebesa i země pominou v ohních Jeho druhého příchodu.

When they now shoot forth, ye see and know of your own selves that summer is now nigh at hand. So likewise ye, when ye see these things come to pass, know ye that the kingdom of God is nigh at hand. Verily I say unto you, This generation shall not pass away, till all be fulfilled. Heaven and earth shall pass away: but my words shall not pass away. Luke 21:30–33.

Když již vypouštějí pupeny, sami od sebe vidíte a poznáváte, že léto je již blízko. Tak i vy, když uvidíte, že se tyto věci dějí, vězte, že království Boží je blízko. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. Lukáš 21,30–33.

The question then becomes, “when did the trees begin to shoot forth?” The latter rain began to sprinkle on September 11, 2001, which according to Isaiah is “the day” of God’s “rough wind in the day of the east wind.”

Otázkou tedy je: „Kdy stromy začaly pučet?“ Pozdní déšť začal zkrápět 11. září 2001, což je podle Izajáše „den“ Božího „prudkého větru v den východního větru“.

In measure, when it shooteth forth, thou wilt debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind. By this therefore shall the iniquity of Jacob be purged; and this is all the fruit to take away his sin; when he maketh all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up. Yet the defenced city shall be desolate, and the habitation forsaken, and left like a wilderness: there shall the calf feed, and there shall he lie down, and consume the branches thereof. When the boughs thereof are withered, they shall be broken off: the women come, and set them on fire: for it is a people of no understanding: therefore he that made them will not have mercy on them, and he that formed them will shew them no favour. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall beat off from the channel of the river unto the stream of Egypt, and ye shall be gathered one by one, O ye children of Israel. And it shall come to pass in that day, that the great trumpet shall be blown, and they shall come which were ready to perish in the land of Assyria, and the outcasts in the land of Egypt, and shall worship the Lord in the holy mount at Jerusalem. Isaiah 27:8–13.

S mírou, když vyráží, budeš s ním soudit; zadržuje svůj prudký vítr v den východního větru. Proto tím bude odčiněna nepravost Jákobova; a toto bude veškerý užitek z odstranění jeho hříchu: když učiní všechny kameny oltáře jako křídové kameny rozdrcené na kusy, háje a modly již nepovstanou. Opevněné město však zpustne a příbytek bude opuštěn a zanechán jako poušť; tam se bude pást tele a tam bude uléhat a ožírat jeho ratolesti. Když jeho větve uschnou, budou ulámány; přijdou ženy a zapálí je, neboť je to lid bez rozumnosti; proto se nad nimi neslituje ten, který je učinil, a ten, který je utvořil, jim neprokáže milost. I stane se v onen den, že Hospodin bude vytloukat od řečiště řeky až k egyptskému potoku, a vy budete shromážděni jeden po druhém, synové Izraelovi. I stane se v onen den, že bude zatroubeno na velikou trubku, a přijdou ti, kteří byli blízcí zahynutí v asyrské zemi, i vyhnanci v egyptské zemi, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. Izajáš 27:8–13.

The latter rain began to sprinkle (measured) on September 11, 2001, and the debate over the message of the latter rain and the counterfeit peace and safety message began. The history of that debate is where the iniquity of Jacob is removed (purged, meaning atoned for). The history of the debate, which is the debate of Habakkuk, is the period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, that concludes with the Laodicean Seventh-day Adventist being spewed out of the mouth of the Lord, for it, as “the defenced city,” shall be desolate, for it had become the city of a people of no understanding, who find no mercy or favor. At that time the “second voice” of Revelation eighteen, will blow a great trumpet, which is the seventh trumpet and the third woe, and God’s other flock shall come and worship at “Jerusalem”, which will have become the movement of the church triumphant.

Pozdní déšť začal skrápět (odměřeně) 11. září 2001 a započala rozprava o poselství pozdního deště a o padělaném poselství „pokoj a bezpečnost“. Dějiny této rozpravy jsou místem, kde je odstraněna nepravost Jákobova (očištěna, to znamená smířena). Dějiny této rozpravy, která je rozpravou Abakukovou, jsou obdobím zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, jež vrcholí tím, že laodicejský adventista sedmého dne je vyvržen z úst Páně, neboť ono jako „opevněné město“ zpustne, protože se stalo městem lidu bez rozumnosti, který nenalézá slitování ani přízeň. V té době „druhý hlas“ ze Zjevení osmnáctého zatroubí na velikou trubku, která je sedmou trubkou a třetím běda, a jiné Boží stádo přijde a bude se klanět v „Jeruzalémě“, jenž se stane hnutím církve vítězné.

September 11, 2001, identifies that the last generation of earth’s history has arrived, and only those that recognize the budding trees of spring will receive the rain that is causing the trees to bud. Only those that recognize that Islam of the third woe, is what marks the arrival of the latter rain and the sealing of the one hundred and forty-four thousand, will be among that group.

11. září 2001 ukazuje, že poslední generace dějin této země již přišla, a pouze ti, kteří rozpoznají rašící stromy jara, obdrží déšť, jenž způsobuje, že stromy raší. Jen ti, kdo rozpoznají, že islám třetího běda je tím, co označuje příchod pozdního deště a zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, budou patřit k této skupině.

“Only those who are living up to the light they have will receive greater light. Unless we are daily advancing in the exemplification of the active Christian virtues, we shall not recognize the manifestations of the Holy Spirit in the latter rain. It may be falling on hearts all around us, but we shall not discern or receive it.” Testimonies to Ministers, 507.

„Pouze ti, kdo žijí podle světla, které mají, obdrží větší světlo. Nebudeme-li denně postupovat v projevování aktivních křesťanských ctností, nerozpoznáme projevy Ducha svatého v pozdním dešti. Může dopadat na srdce všude kolem nás, avšak my jej nerozeznáme ani nepřijmeme.“ Testimonies to Ministers, 507.

“We must not wait for the latter rain. It is coming upon all who will recognize and appropriate the dew and showers of grace that fall upon us. When we gather up the fragments of light, when we appreciate the sure mercies of God, who loves to have us trust Him, then every promise will be fulfilled. ‘For as the earth bringeth forth her bud, and as the garden causeth the things that are sown in it to spring forth; so the Lord God will cause righteousness and praise to spring forth before all the nations’ (Isaiah 61:11). The whole earth is to be filled with the glory of God.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 984.

„Nesmíme čekat na pozdní déšť. Přichází na všechny, kdo rozpoznají a přivlastní si rosu a přeháňky milosti, které na nás padají. Když shromažďujeme úlomky světla, když si vážíme jistých milosrdenství Božích, Boha, který nás rád vede k tomu, abychom Mu důvěřovali, tehdy se naplní každé zaslíbení. ‚Nebo jako země vydává své pupeny a jako zahrada dává vzcházet tomu, co je v ní zaseto, tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi národy‘ (Izajáš 61,11). Celá země má být naplněna slávou Boží.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 984.

We will continue the study in the next article.

Ve studii budeme pokračovat v příštím článku.

“Unless those who can help in——are aroused to a sense of their duty, they will not recognize the work of God when the loud cry of the third angel shall be heard. When light goes forth to lighten the earth, instead of coming up to the help of the Lord, they will want to bind about His work to meet their narrow ideas. Let me tell you that the Lord will work in this last work in a manner very much out of the common order of things, and in a way that will be contrary to any human planning. There will be those among us who will always want to control the work of God, to dictate even what movements shall be made when the work goes forward under the direction of the angel who joins the third angel in the message to be given to the world. God will use ways and means by which it will be seen that He is taking the reins in His own hands. The workers will be surprised by the simple means that He will use to bring about and perfect His work of righteousness.” Testimonies to Ministers, 300.

„Nebudou-li ti, kdo mohou pomoci v——, probuzeni k vědomí své povinnosti, nerozeznají Boží dílo, až zazní mocné volání třetího anděla. Když vyjde světlo, aby osvítilo zemi, místo aby povstali ku pomoci Hospodinu, budou chtít svazovat Jeho dílo tak, aby odpovídalo jejich úzkým představám. Dovolte mi říci vám, že Pán bude v tomto posledním díle působit způsobem velmi neobvyklým a cestou, která bude v rozporu s jakýmkoli lidským plánováním. Budou mezi námi takoví, kteří budou chtít Boží dílo stále ovládat, diktovat dokonce i to, jaké kroky mají být učiněny, když dílo půjde vpřed pod vedením anděla, jenž se připojuje ke třetímu andělu v poselství, které má být dáno světu. Bůh použije cesty a prostředky, skrze něž bude zřejmé, že bere otěže do svých vlastních rukou. Dělníci budou překvapeni prostými prostředky, jichž použije, aby uskutečnil a dovršil své dílo spravedlnosti.“ Testimonies to Ministers, 300.