The increase of knowledge that is represented by the vision of the Ulai River is what ultimately was written upon Habakkuk’s two tables.

Rozmnožení poznání, jež je znázorněno viděním o řece Ulai, je tím, co bylo nakonec zapsáno na dvě tabule Abakukovy.

“Interwoven with prophecies which they had regarded as applying to the time of the second advent was instruction specially adapted to their state of uncertainty and suspense, and encouraging them to wait patiently in the faith that what was now dark to their understanding would in due time be made plain.

„S proroctvími, která pokládali za vztahující se k době druhého příchodu, bylo protkáno poučení zvláště přizpůsobené jejich stavu nejistoty a napětí a povzbuzující je, aby trpělivě čekali ve víře, že to, co je nyní jejich chápání temné, bude ve svůj čas objasněno.

“Among these prophecies was that of Habakkuk 2:1–4: ‘I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what He will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.’

„Mezi těmito proroctvími bylo i proroctví z Abakuk 2,1–4: ‚Postavím se na svou stráž a stanou na věži a budu vyhlížet, abych viděl, co mi řekne a co odpovím, až budu kárán. I odpověděl mi Hospodin a řekl: Zapiš vidění a učiň je zřetelným na deskách, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Neboť vidění je ještě pro stanovený čas, ale při konci promluví a nebude lhát; i kdyby se opožďovalo, čekej na ně, neboť jistě přijde, neopoždí se. Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; spravedlivý však bude žít svou vírou.‘“

“As early as 1842 the direction given in this prophecy to ‘write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it,’ had suggested to Charles Fitch the preparation of a prophetic chart to illustrate the visions of Daniel and the Revelation. The publication of this chart was regarded as a fulfillment of the command given by Habakkuk. No one, however, then noticed that an apparent delay in the accomplishment of the vision—a tarrying time—is presented in the same prophecy. After the disappointment, this scripture appeared very significant: ‘The vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry…. The just shall live by his faith.” The Great Controversy, 391, 392.

„Již v roce 1842 podnítil pokyn daný v tomto proroctví, aby ‚napsal vidění a učinil je zřetelným na tabulích, aby ten, kdo je čte, mohl běžet‘, Charlese Fitche k přípravě prorocké tabule, která měla znázornit vidění Danielova proroctví a Zjevení. Vydání této tabule bylo pokládáno za naplnění příkazu daného Abakukovi. Nikdo si však tehdy nepovšiml, že v témže proroctví je představeno zdánlivé prodlení v naplnění vidění — doba otálení. Po zklamání se tento text Písma jevil jako velmi významný: ‚Neboť vidění jest ještě pro ustanovený čas, ale při konci promluví a nebude lhát; i kdyby prodlévalo, očekávej je; neboť jistě přijde, neprodlí se… Spravedlivý pak bude živ svou vírou.‘ Velké drama věků, 391, 392.“

The two tables of Habakkuk are prophetically two witnesses. Biblically, two witnesses are to be brought together to establish truth.

Dvě desky Abakukovy jsou prorocky dvěma svědky. Podle Písma mají být dva svědkové přivedeni společně, aby byla potvrzena pravda.

But if he will not hear thee, then take with thee one or two more, that in the mouth of two or three witnesses every word may be established. Matthew 8:16.

Neuposlechne-li tě, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ústy dvou nebo tří svědků bylo potvrzeno každé slovo. Matouš 8,16.

When Habakkuk’s two tables (the 1843 and 1850 pioneer charts) are overlaid with each other they confirm the truths that were the “jewels” of Miller’s dream. The mistake of 1843, represented upon the first table, when overlaid with the second table, establishes the “tarrying time” of the vision. Miller (the symbolic watchman of that history) asked what he was to say during the debate of his history.

Když se na sebe položí dvě Habakukovy tabule (průkopnické tabule z let 1843 a 1850), potvrzují pravdy, které byly „klenoty“ Millerova snu. Omyl roku 1843, znázorněný na první tabuli, po překrytí s druhou tabulí ustanovuje „čas prodlení“ vidění. Miller (symbolický strážný těchto dějin) se ptal, co má říci během sporu své historie.

I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. Habakkuk 2:1.

Postavím se na své strážné stanoviště a zaujmu místo na věži; budu vyhlížet, abych viděl, co mi řekne a co odpovím, až budu kárán. Abakuk 2,1.

The Lord instructed Miller to write the vision, and in his dream he placed the casket which contained the vision on a table in the center of his room.

Pán Millerovi uložil, aby zapsal vidění, a ve svém snu položil schránku, která ono vidění obsahovala, na stůl uprostřed svého pokoje.

And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. Habakkuk 2:2.

I Hospodin mi odpověděl a řekl: Zapiš to vidění a vylož je zřetelně na deskách, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Abakuk 2,2.

The tables then identify the tarrying time and the first disappointment.

Tabulky pak označují dobu prodlení a první zklamání.

For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Habakkuk 2:3.

Nebo to vidění je ještě pro určený čas; avšak při konci promluví a nezklame: i kdyby se zdržovalo, očekávej je; neboť jistě přijde, nezdrží se. Abakuk 2,3.

Then the two classes that are manifested based upon the increase of knowledge are represented.

Poté jsou znázorněny dvě skupiny, které se zjevují na základě vzrůstu poznání.

Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Habakkuk 2:4.

Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; ale spravedlivý bude žít svou vírou. Abakuk 2,4.

The two classes of worshippers would be manifested by the testing process of Daniel chapter twelve.

Dvě skupiny ctitelů budou zjeveny skrze proces zkoušky popsaný v dvanácté kapitole knihy Daniel.

And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 12:9, 10.

I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, vybíleni a vyzkoušeni; ale ničemní budou jednat ničemně, a nikdo z ničemných neporozumí; avšak moudří porozumí. Daniel 12,9.10.

The “wise” of Daniel are the wise virgins of Matthew twenty-five who were justified by faith, and the wicked were the foolish virgins who were lifted up in pride. At the end of Miller’s dream, the jewels represent the oil in the parable of the ten virgins, which was the message.

„Moudří“ z Daniela jsou moudré panny z Matouše dvacet pět, které byly ospravedlněny vírou, a bezbožní byli pošetilé panny, jež se pozvedly v pýše. Na konci Millerova snu představují drahokamy olej v podobenství o deseti pannách, jímž bylo poselství.

“God is dishonored when we do not receive the communications which he sends us. Thus we refuse the golden oil which he would pour into our souls to be communicated to those in darkness. When the call shall come, ‘Behold, the bridegroom cometh; go ye out to meet him,’ those who have not received the holy oil, who have not cherished the grace of Christ in their hearts, will find, like the foolish virgins, that they are not ready to meet their Lord. They have not, in themselves, the power to obtain the oil, and their lives are wrecked.” Review and Herald, July 20, 1897.

„Bůh je zneuctíván, když nepřijímáme poselství, která nám posílá. Tak odmítáme zlatý olej, který by vléval do našich duší, aby byl sdílen s těmi, kdo jsou ve tmě. Až zazní volání: ‚Aj, ženich přichází; vyjděte mu vstříc,‘ ti, kteří nepřijali svatý olej, kteří ve svých srdcích nepěstovali Kristovu milost, poznají, podobně jako pošetilé panny, že nejsou připraveni setkat se se svým Pánem. Nemají sami v sobě moc získat olej a jejich životy ztroskotají.“ Review and Herald, 20. července 1897.

Miller’s jewels in the last days would shine ten times brighter, and both the number ten is a symbol of a test, as is light. In the last days, represented in the end of Miller’s dream, the light of truth represented upon Habakkuk’s tables produces a testing message, which in the parable of the ten virgins is the testing message of the Midnight Cry. That testing process is a repetition of the testing process of Millerite history, for the parable of the ten virgins is repeated to the very letter in the last days.

Millerovy klenoty budou v posledních dnech zářit desetkrát jasněji; jak číslo deset, tak i světlo jsou symbolem zkoušky. V posledních dnech, znázorněných závěrem Millerova snu, světlo pravdy, představené na Habakukových deskách, vytváří zkušební poselství, které je v podobenství o deseti pannách zkušebním poselstvím Půlnočního volání. Tento proces zkoušky je opakováním procesu zkoušky v dějinách milleritů, neboť podobenství o deseti pannách se v posledních dnech opakuje do posledního písmene.

“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.

„Často bývám odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní do nejmenšího písmene, neboť má zvláštní uplatnění pro tuto dobu a podobně jako poselství třetího anděla se naplnilo a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.

The experience of the tarrying time would be repeated to the very letter at the end of Miller’s dream, and his jewels would then shine ten times brighter than the sun, thus identifying that the jewels represent the final test in the parable of the ten virgins. Ten is the symbol of a test, and at the end of ten days Daniel and the three worthies were visually fairer and fatter than those who were eating the diet of Babylon. The proud in Habakkuk who lived by presumption, not faith, developed the character of Babylon. In Millerite history they became the daughters of Babylon, and in Habakkuk the papacy is used to identify their character.

Zkušenost prodlevného času se do posledního písmene zopakuje na konci Millerova snu a jeho drahokamy pak budou zářit desetkrát jasněji než slunce, čímž se potvrzuje, že drahokamy představují závěrečnou zkoušku v podobenství o deseti pannách. Deset je symbolem zkoušky a na konci deseti dnů byl Daniel i tři jeho druhové na pohled krásnější a statnější než ti, kdo jedli babylónskou stravu. Pyšní v Abakukovi, kteří žili domýšlivostí, a ne vírou, si vypěstovali charakter Babylóna. V milleritské historii se stali dcerami Babylóna a v Abakukovi je k označení jejich charakteru použeno papežství.

Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Yea also, because he transgresseth by wine, he is a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathereth unto him all nations, and heapeth unto him all people: Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth that which is not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay! Shall they not rise up suddenly that shall bite thee, and awake that shall vex thee, and thou shalt be for booties unto them? Because thou hast spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil thee; because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein. Habakkuk 2:4–8.

Hle, duše jeho, která se vypíná, není v něm přímá; spravedlivý však bude živ svou vírou. Ano také, protože přestupuje vínem, je člověkem pyšným, nezůstává doma, rozšiřuje svou žádostivost jako podsvětí, je jako smrt a nemůže se nasytit, nýbrž shromažďuje k sobě všechny národy a hromadí k sobě všechny lidi. Cožpak všichni ti nepozvednou proti němu podobenství a posměšné přísloví a neřeknou: Běda tomu, kdo rozmnožuje to, co není jeho! Jak dlouho? A tomu, kdo na sebe nakládá husté bláto! Což nepovstanou náhle ti, kteří tě budou kousat, a neprobudí se ti, kteří tě budou sužovat, a nestaneš se jim kořistí? Protože jsi oloupil mnohé národy, všechen ostatek lidu oloupí tebe; pro krev lidskou a pro násilí páchané na zemi, na městě i na všech, kdo v něm přebývají. Abakuk 2,4–8.

The testing process brought upon the virgins of Matthew twenty-five produces a class of worshippers, who have developed the character of the king of the north (the papacy), who is also the power that “spoiled many nations.”

Zkušební proces, který přichází na panny z Matouše dvacet pět, vytváří třídu uctívačů, kteří si vypěstovali charakter krále severu (papežství), jenž je také mocností, která „plenila mnohé národy“.

Thus saith the Lord, Behold, a people cometh from the north country, and a great nation shall be raised from the sides of the earth. They shall lay hold on bow and spear; they are cruel, and have no mercy; their voice roareth like the sea; and they ride upon horses, set in array as men for war against thee, O daughter of Zion. We have heard the fame thereof: our hands wax feeble: anguish hath taken hold of us, and pain, as of a woman in travail. Go not forth into the field, nor walk by the way; for the sword of the enemy and fear is on every side. O daughter of my people, gird thee with sackcloth, and wallow thyself in ashes: make thee mourning, as for an only son, most bitter lamentation: for the spoiler shall suddenly come upon us. Jeremiah 6:22–26.

Toto praví Hospodin: Hle, ze severní země přichází lid a veliký národ bude vzbuzen od končin země. Chopí se luku a kopí; jsou krutí a nemají slitování; jejich hlas hučí jako moře; jedou na koních, seřazeni jako muži k boji proti tobě, dcero Siónská. Slyšeli jsme o něm pověst: naše ruce ochabují; zmocnila se nás úzkost a bolest jako ženy rodící. Nevycházej na pole ani nechoď po cestě, neboť meč nepřítele a strach jsou na každé straně. Dcero mého lidu, přepaš se žíní a válej se v popelu; stroň smutek jako nad jednorozeným synem, nejtrpčí nářek, neboť zhoubce na nás náhle přijde. Jeremiáš 6,22–26.

Habakkuk’s two classes are those who are justified by faith, and those who ate and drank the doctrines of Babylon. Those in the last days of Miller’s dream that are represented as virgins, either develop the character of Christ, and thus receive the seal of God, or they develop the character of the papacy and receive the mark of the beast.

Habakukovy dvě třídy jsou ti, kteří jsou ospravedlněni vírou, a ti, kteří jedli a pili nauky Babylóna. Ti, kteří jsou v posledních dnech Millerova snu znázorněni jako panny, buď rozvíjejí Kristův charakter, a tak přijímají pečeť Boží, nebo rozvíjejí charakter papežství a přijímají znamení šelmy.

“The time has come for the true light to shine amid moral darkness. The third angel’s message has been sent forth to the world, warning men against receiving the mark of the beast or of his image in their foreheads or in their hands. To receive this mark means to come to the same decision as the beast has done, and to advocate the same ideas, in direct opposition to the word of God. Of all who receive this mark, God says, ‘The same shall drink of the wine of the wrath of God, which is poured out without mixture into the cup of his indignation; and he shall be tormented with fire and brimstone in the presence of the holy angels, and in the presence of the Lamb.’” Review and Herald, July 13, 1897.

„Nastal čas, aby pravé světlo zazářilo uprostřed mravní temnoty. Poselství třetího anděla bylo vysláno do světa, aby varovalo lidi před přijetím znamení šelmy nebo jejího obrazu na svá čela nebo na své ruce. Přijmout toto znamení znamená dospět ke stejnému rozhodnutí, k jakému dospěla šelma, a zastávat tytéž myšlenky, v přímém odporu proti Božímu slovu. O všech, kdo toto znamení přijmou, Bůh praví: ‚Ten bude pít víno Božího hněvu, které je nalito neředěné do číše jeho rozhorlení; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.‘“ Review and Herald, 13. července 1897.

The virgins that drink the wine of Babylon will ultimately drink the wine of God’s wrath. In Isaiah, the drunkards of Ephraim manifest their blind drunkenness by turning things upside down, and that action is to be esteemed as “potter’s clay.”

Panny, které pijí víno Babylóna, budou nakonec pít víno Božího hněvu. U Izajáše opilci Efrajimovi projevují svou slepou opilost tím, že převracejí věci naruby, a tento čin má být pokládán za „hlínu hrnčířovu“.

The identification of “the daily” as a symbol of Christ, turns the truth of “the daily” upside down, for “the daily,” is a satanic symbol. Miller’s identification of “the daily” as paganism is directly represented upon Habakkuk’s tables. Miller’s discovery of the passage in Thessalonians, which allowed him to understand that it was paganism that was “taken away,” in order for the “man of sin” who sits in the temple of God to be revealed, is the primary truth located in 2 Thessalonians, chapter two.

Ztotožnění „ustavičné oběti“ jako symbolu Krista převrací pravdu o „ustavičné oběti“ naruby, neboť „ustavičná oběť“ je satanským symbolem. Millerovo ztotožnění „ustavičné oběti“ s pohanstvím je přímo znázorněno na Habakukových tabulích. Millerův objev pasáže v Tesalonickým, který mu umožnil porozumět, že to bylo pohanství, co bylo „odňato“, aby mohl být zjeven „člověk hříchu“, jenž sedí v chrámu Božím, je základní pravdou obsaženou ve 2. Tesalonickým, kapitole druhé.

“I read on, and could find no other case in which it [the daily] was found, but in Daniel. I then [by the aid of a concordance] took those words which stood in connection with it, ‘take away;’ he shall take away the daily; ‘from the time the daily shall be taken away,’ etc. I read on, and thought I should find no light on the text; finally I came to 2 Thessalonians 2:7, 8. ‘For the mystery of iniquity doth already work; only he who now letteth will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,’ etc. And when I had come to that text, O, how clear and glorious the truth appeared! There it is! That is the daily! Well, now, what does Paul mean by ‘he who now letteth,’ or hindereth? By ‘the man of sin,’ and the ‘wicked,’ Popery is meant. Well, what is it which hinders Popery from being revealed? Why, it is Paganism; well, then, ‘the daily’ must mean Paganism.’—William Miller, Second Advent Manual, page 66.” Advent Review and Sabbath Herald, January 6, 1853.

„Četl jsem dále a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, v němž by se to [každodenní] vyskytovalo, než v Danielovi. Potom jsem [s pomocí konkordance] vzal ta slova, která s tím stála ve spojení: ‚odejmout‘; odejme každodenní; ‚od času, kdy bude každodenní odňato‘ atd. Četl jsem dále a domníval se, že v textu nenajdu žádné světlo; konečně jsem dospěl k 2 Tesalonickým 2,7.8. ‚Neboť tajemství nepravosti již působí; jen ten, kdo nyní zadržuje, bude zadržovat, dokud nebude vzat z cesty, a tehdy bude zjeven ten bezbožník‘ atd. A když jsem dospěl k tomuto textu, ó, jak jasně a slavně se pravda ukázala! Tam to je! To je to každodenní! Nuže, co nyní Pavel míní tím, ‚kdo nyní zadržuje‘ nebo překáží? Výrazem ‚člověk hříchu‘ a ‚ten bezbožník‘ je míněno papežství. Nuže, co je to, co brání tomu, aby bylo papežství zjeveno? Inu, je to pohanství; nuže tedy ‚každodenní‘ musí znamenat pohanství.“ —William Miller, Second Advent Manual, strana 66.“ Advent Review and Sabbath Herald, 6. ledna 1853.

The meaning of “the daily” in Thessalonians, which Miller discovered, is the primary truth of the passage. When Paul identifies those who do not love the truth, and who will therefore receive strong delusion, he is most certainly identifying the hatred of truth in the general sense, but the truth which is directly referenced in the passage is the truth that “the daily,” represents pagan Rome.

Význam výrazu „ustavičná“ v Tesalonickým, který Miller objevil, je základní pravdou tohoto oddílu. Když Pavel označuje ty, kteří nemilují pravdu, a proto přijmou mocné blouzení, zcela jistě tím označuje nenávist k pravdě v obecném smyslu; avšak pravda, na niž je v tomto oddílu přímo poukázáno, je pravda, že „ustavičná“ představuje pohanský Řím.

The light of the body is the eye: if therefore thine eye be single, thy whole body shall be full of light. But if thine eye be evil, thy whole body shall be full of darkness. If therefore the light that is in thee be darkness, how great is that darkness! No man can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and mammon. Matthew 6:22–24.

Svící těla jest oko. Je-li tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude plné světla. Je-li však tvé oko zlé, celé tvé tělo bude plné temnoty. Jestliže tedy světlo, které je v tobě, je temnota, jak veliká je ta temnota! Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům; neboť buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, anebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Matouš 6,22–24.

There is only a love for truth, or a hatred of the truth. There is no middle ground. The strong delusion that comes upon the foolish virgins of Matthew twenty-five is based upon their rejection of the light of Miller’s jewels that represent the final test. Ancient Israel’s final test, was their tenth test, and Miller’s jewels shine ten times brighter in the last days. The symbol of the rejection of Miller’s jewels is “the daily,” which the drunkards of Ephraim turned upside down in the third generation of Adventism. “The daily” is a satanic symbol of paganism. The drunkards introduced a counterfeit jewel, which they brought from apostate Protestantism that identifies “the daily,” as a symbol of Christ.

Existuje pouze láska k pravdě, anebo nenávist k pravdě. Není žádná střední půda. Mocný blud, který přichází na pošetilé panny z Matouše dvacáté páté kapitoly, je založen na jejich odmítnutí světla Millerových drahokamů, jež představují závěrečnou zkoušku. Závěrečnou zkouškou starověkého Izraele byla jeho desátá zkouška a Millerovy drahokamy září v posledních dnech desetkrát jasněji. Symbolem odmítnutí Millerových drahokamů je „ustavičná oběť“, kterou opilci Efraimovi převrátili naruby ve třetí generaci adventismu. „Ustavičná oběť“ je satanským symbolem pohanství. Opilci zavedli padělaný drahokam, který přinesli z odpadlého protestantismu a který označuje „ustavičnou oběť“ za symbol Krista.

Miller’s understanding of his jewels was limited by the history in which he was raised up. Convinced the Second Coming was the next prophetic event, the deadly wound of the papacy in 1798, could only represent the fourth and final earthly kingdom of Daniel two. Miller was also limited in his understanding of “the daily,” for his testimony is that through revelation he was led to a specific method of study, in which he stated that he used his Bible, Cruden’s Concordance and read some newspapers. His decision to study in that manner had simply come into his mind.

Millerovo chápání jeho klenotů bylo omezeno dějinami, v nichž byl povolán. Přesvědčen, že druhý příchod je následující prorockou událostí, mohl smrtelnou ránu papežství v roce 1798 chápat jen jako čtvrté a poslední pozemské království z Daniela 2. Miller byl také omezen ve svém porozumění „každodenní oběti“, neboť jeho svědectví uvádí, že skrze zjevení byl veden k určité metodě studia, o níž prohlásil, že používal svou Bibli, Crudenovu konkordanci a četl některé noviny. Jeho rozhodnutí studovat tímto způsobem mu jednoduše přišlo na mysl.

“During, the twelve years I was a deist, I read all histories I could find; but now I loved the Bible It taught of Jesus! But still there was a good deal of the Bible that was dark to me. In 1818 or 19, while conversing with a friend! To whom I made a visit, and who had known and [heard] me talk while I was a deist, he inquired, in rather a significant manner, ‘What do you think of this text, and that?’ referring to the old texts I objected to while a deist. I understood what he was about, and replied—If you will give me time, I will tell you what they mean. ‘How long time do you want?’ I don’t know, but I will tell you, I replied, for I could not believe that God had given a revelation that could not be understood. I then resolved to study my Bible, believing I could find out what the Holy Spirit meant. But as soon as I had formed this resolution the thought came to me—‘Suppose you find a passage that you cannot understand, what will you do?’ This mode of studying the Bible then came to my mind:—I will take the words of such passages, and trace them through the Bible, and find out their meaning in this way. I had Cruden’s Concordance, which I think is the best in the world; so I took that and my Bible, and set down to my desk, and read nothing else, except the newspapers a little, for I was determined to know what my Bible meant. Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65.

„Během dvanácti let, kdy jsem byl deistou, četl jsem všechny dějiny, které jsem mohl najít; nyní jsem však miloval Bibli, neboť učila o Ježíši! Přesto mi značná část Bible zůstávala temná. Roku 1818 nebo 1819, když jsem rozmlouval s jedním přítelem, jehož jsem navštívil a který mne znal a [slyšel], jak jsem hovořil v době, kdy jsem byl deistou, otázal se mne dosti významným způsobem: ‚Co soudíš o tomto textu a o tamtom?‘ přičemž odkazoval na dřívější texty, proti nimž jsem jako deista namítal. Pochopil jsem, oč mu jde, a odpověděl jsem: Dáte-li mi čas, povím vám, co znamenají. ‚Kolik času chcete?‘ Nevím, odpověděl jsem, ale povím vám to; neboť jsem nemohl uvěřit, že by Bůh dal zjevení, jemuž by nebylo možno porozumět. Tehdy jsem se rozhodl studovat svou Bibli s přesvědčením, že mohu zjistit, co zamýšlel Duch svatý. Jakmile jsem však toto rozhodnutí učinil, přišla mi na mysl myšlenka: ‚Co když naleznete oddíl, jemuž nebudete moci porozumět; co pak učiníte?‘ Nato mi přišel na mysl tento způsob studia Bible: vezmu slova takových oddílů, budu je sledovat napříč Biblí a tímto způsobem zjistím jejich význam. Měl jsem Crudenovu konkordanci, která je podle mého soudu nejlepší na světě; vzal jsem si tedy ji i svou Bibli, usedl ke svému psacímu stolu a nečetl nic jiného, kromě trochu novin, neboť jsem byl odhodlán poznat, co má má Bible na mysli. Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65.“

Miller’s jewels were not simply recognized by his method of study, but also by direct revelation from God.

Millerovy drahokamy nebyly rozpoznány pouze jeho metodou studia, nýbrž také přímým zjevením od Boha.

“God sent His angel to move upon the heart of a farmer who had not believed the Bible, to lead him to search the prophecies. Angels of God repeatedly visited that chosen one, to guide his mind and open to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people. The commencement of the chain of truth was given to him, and he was led on to search for link after link, until he looked with wonder and admiration upon the Word of God. He saw there a perfect chain of truth. That Word which he had regarded as uninspired now opened before his vision in its beauty and glory. He saw that one portion of Scripture explains another, and when one passage was closed to his understanding, he found in another part of the Word that which explained it. He regarded the sacred Word of God with joy and with the deepest respect and awe.” Early Writings, 230.

„Bůh poslal svého anděla, aby zapůsobil na srdce jednoho rolníka, který nevěřil Bibli, a vedl jej k tomu, aby zkoumal proroctví. Boží andělé opakovaně navštěvovali tohoto vyvoleného, aby vedli jeho mysl a otevřeli jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu odedávna temná. Byl mu dán počátek řetězu pravdy a byl veden dále, aby hledal článek za článkem, až s úžasem a obdivem hleděl na Slovo Boží. Spatřil tam dokonalý řetěz pravdy. To Slovo, které pokládal za nevnuknuté, se nyní otevřelo před jeho zrakem ve své kráse a slávě. Viděl, že jedna část Písma vykládá druhou, a když byl některý oddíl jeho porozumění uzavřen, nalezl v jiné části Slova to, co jej objasňovalo. Na svaté Slovo Boží pohlížel s radostí i s nejhlubší úctou a posvátnou bázní.“ Early Writings, 230.

When Sister White states that “God sent His angel” to Miller, it is identifying that Gabriel was the angel sent to Miller, for “His angel,” is a term assigned to Gabriel.

Když sestra Whiteová uvádí, že „Bůh poslal svého anděla“ k Millerovi, označuje tím, že andělem poslaným k Millerovi byl Gabriel, neboť „jeho anděl“ je označení připisované Gabrielovi.

“The words of the angel, ‘I am Gabriel, that stand in the presence of God,’ show that he holds a position of high honor in the heavenly courts. When he came with a message to Daniel, he said, ‘There is none that holdeth with me in these things, but Michael [Christ] your Prince.’ Daniel 10:21. Of Gabriel the Saviour speaks in the Revelation, saying that ‘He sent and signified it by His angel unto His servant John.’ Revelation 1:1.” The Desire of Ages, 99.

„Slova anděla: ‚Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem,‘ ukazují, že zaujímá postavení vysoké cti v nebeských síních. Když přišel s poselstvím k Danielovi, řekl: ‚Není nikoho, kdo by mi v těchto věcech pomáhal, kromě Michaela [Krista], vašeho knížete.‘ Daniel 10,21. O Gabrielovi Spasitel v knize Zjevení říká, že ‚je oznámil a vyložil skrze svého anděla svému služebníku Janovi.‘ Zjevení 1,1.“ Touha věků, 99.

Gabriel and the other angels guided Miller’s “mind and” opened “to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people.” His message was not simply developed through his method of study, but also by Divine revelation. The very method he employed to study the Bible just came into his mind. When God brings truth to our mind, it is a Divine revelation as opposed to arriving at truth through the process of rightly dividing the Bible. Miller did both, but Divine revelation was a part of how Miller came to understand the subject of “the daily.”

Gabriel a ostatní andělé vedli Millerovu „mysl“ a otevřeli „jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu odedávna temná“. Jeho poselství nebylo rozvinuto pouze prostřednictvím jeho metody studia, nýbrž také skrze Božské zjevení. Sama metoda, kterou používal ke studiu Bible, mu prostě vstoupila na mysl. Když Bůh vnáší pravdu do naší mysli, je to Božské zjevení, na rozdíl od toho, když k pravdě docházíme procesem správného rozdělování Bible. Miller činil obojí, avšak Božské zjevení bylo součástí toho, jak Miller dospěl k porozumění předmětu „the daily“.

Miller would not have recognized the gender oscillation of Daniel chapter eight, verses nine through twelve, for all he had was the Bible and a concordance that is void of any information concerning the biblical languages. He would not have seen the distinction between ‘sur’ and ‘rum’ which are both translated as “take away.” He would have not seen the distinction between ‘miqdash’ and ‘qodesh’ which are both translated as “sanctuary.”

Miller by nerozpoznal kolísání rodu v osmé kapitole Danielovy knihy, ve verších devět až dvanáct, neboť měl k dispozici pouze Bibli a konkordanci, která postrádá jakékoli informace týkající se biblických jazyků. Nebyl by postřehl rozdíl mezi „sur“ a „rum“, které jsou obě překládány jako „odstranit“. Nebyl by postřehl ani rozdíl mezi „miqdash“ a „qodesh“, které jsou obě překládány jako „svatyně“.

He would not have seen the truth of the word ‘tamid’ that is found one hundred and four times in the Bible. The truth he could not have seen (which is also the truth that he did see), was that of the one hundred and four times that the Hebrew word ‘tamid’ is used in the Bible, but only in the book of Daniel is the Hebrew word ‘tamid,’ used as a noun. ‘Tamid’ is the Hebrew word that means “continual”, and is translated as “the daily” in the book of Daniel.

Nebylo by mu bývalo umožněno spatřit pravdu o slově „tamid“, které se v Bibli vyskytuje sto čtyřikrát. Pravda, kterou by nebyl mohl spatřit (a která je také pravdou, již spatřil), spočívala v tom, že ze sto čtyř případů, kdy je hebrejské slovo „tamid“ v Bibli užito, je pouze v knize Daniel toto hebrejské slovo „tamid“ užito jako podstatné jméno. „Tamid“ je hebrejské slovo, které znamená „ustavičný“, a v knize Daniel je překládáno jako „to každodenní“.

Only in the book of Daniel is the word used as a noun, and the other ninety-nine times it is used as an adverb. For this reason, when the translators of the King James Bible were confronted with Daniel using the word five times as a noun, when all the other writers of the Bible used the word ninety-nine times as an adverb, they were forced by the weight of evidence to “correct” Daniel’s use of the word as a noun. In order to “correct” Daniel, they added the word “sacrifice” to the word, and thus turned a noun into an adverb. And then in order to correct the translators, Ellen White was inspired to record that she, “saw in relation to the ‘Daily,’ that the word ‘sacrifice’ was supplied by man’s wisdom, and does not belong to the text; and that the Lord gave the correct view of it to those who gave the judgment hour cry.”

Pouze v knize Daniel je toto slovo použito jako podstatné jméno, zatímco ve všech ostatních devadesáti devíti případech je použito jako příslovce. Z tohoto důvodu, když se překladatelé Bible krále Jakuba setkali s tím, že Daniel použil toto slovo pětkrát jako podstatné jméno, zatímco všichni ostatní pisatelé Bible je použili devadesát devětkrát jako příslovce, byli vahou důkazů nuceni Danielovo použití tohoto slova jako podstatného jména „opravit“. Aby Daniela „opravili“, přidali k tomuto slovu slovo „oběť“, a tak proměnili podstatné jméno v příslovce. A pak, aby byli opraveni překladatelé, byla Ellen White inspirována zaznamenat, že „viděla ve vztahu k ‚Daily‘, že slovo ‚oběť‘ bylo doplněno lidskou moudrostí a do textu nepatří; a že Pán dal správný výklad toho slova těm, kdo hlásali poselství o hodině soudu.“

Miller, by his own testimony, was seeking to understand “the daily,” which he ultimately did in 2 Thessalonians. But also, by his own testimony, when seeking to understand a word, he would consider every place the word was used, and the word is used ninety-nine other times in the Bible. Yet his testimony of “the daily,” is that he found it nowhere but in the book of Daniel, when he stated, “I read on, and could find no other case in which it [the daily] was found, but in Daniel.” Miller was led to the jewels not alone by his method of study, but also by divine revelation that was given to him through the ministry of angels.

Miller podle vlastního svědectví usiloval porozumět „ustavičné“, což nakonec učinil ve 2. Tesalonickým. Avšak také podle vlastního svědectví, když se snažil porozumět nějakému slovu, zkoumal každé místo, kde se toto slovo vyskytuje, a toto slovo se v Bibli vyskytuje ještě na dalších devadesáti devíti místech. Jeho svědectví o „ustavičné“ však zní, že ji nenalezl nikde jinde než v knize Daniel, když prohlásil: „Četl jsem dále a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, kde by se ono [ustavičné] vyskytovalo, kromě v Danielovi.“ Miller byl k těmto klenotům veden nejen svou metodou studia, nýbrž také božským zjevením, které mu bylo dáno prostřednictvím služby andělů.

This is why his understanding of “the daily,” was correct, but limited. He could not recognize that of the five times “the daily” is referenced in the book of Daniel, that one of the three times “the daily” is “taken away,” represented a different meaning than the other two times. One time “the daily” is used with the Hebrew word ‘rum’ and the other two times it is used with the Hebrew word ‘sur.’ Both words are translated as take away, but ‘rum’ in Daniel chapter eight, verse eleven means to lift up and exalt, and in chapter eleven, verse thirty-one, and chapter twelve, verse eleven, the word ‘sur’ means to remove.

Proto bylo jeho chápání „ustavičné“ správné, avšak omezené. Nedokázal rozpoznat, že z pěti případů, kdy je v knize Daniel „ustavičné“ zmíněno, jeden ze tří případů, kdy je „ustavičné“ „odňato“, představoval jiný význam než zbývající dva případy. V jednom případě je „ustavičné“ užito s hebrejským slovem „rum“ a ve dvou dalších případech s hebrejským slovem „sur“. Obě slova se překládají jako „odnětí“, avšak „rum“ v Danielovi 8,11 znamená vyvýšit a povýšit, zatímco v Danielovi 11,31 a Danielovi 12,11 slovo „sur“ znamená odstranit.

The theologians that eat and drink the Babylonian diet, argue that whether you remove a thing or whenever you lift up a thing, they both represent a type of removal, so both words are to be understood as possessing the same meaning. They argue that the three times “the daily,” is “taken away” always means to remove, and in doing so, they identify that Daniel was careless in his choice of words. They do not openly say that, but by inference they teach that Daniel should have used the word ‘sur’ in all three occurrences, for according to the theologians he supposedly meant the same thing each time “the daily” was “taken away.”

Teologové, kteří jedí a pijí babylónský pokrm, tvrdí, že ať už nějakou věc odstraníte, nebo ji pozvednete, obojí představuje určitý druh odstranění, a proto je třeba obě slova chápat tak, že mají tentýž význam. Tvrdí, že ve všech třech případech, kdy je „ustavičná“ „odňata“, znamená tento výraz vždy odstranit, a tím dávají najevo, že Daniel byl ve volbě svých slov nedbalý. Otevřeně to sice neříkají, avšak z jejich závěrů vyplývá, že Daniel měl ve všech třech výskytech použít slovo „sur“, neboť podle těchto teologů měl pokaždé na mysli totéž, když byla „ustavičná“ „odňata“.

They do the same thing with the words ‘miqdash’ and ‘qodesh’ which are both translated as “sanctuary,” in verses eleven through fourteen in chapter eight. In each reference of “sanctuary” in those four verses, they insist they all represent God’s sanctuary. By inference again, Daniel should have simply used ‘qodesh’ in all three references, and not used ‘miqdash’ in verse eleven. Miller would not have recognized the distinction between those words, but the modern theologians do, and when they do, they insist that no distinction should be acknowledged. Yet Miller, who did not recognize the distinctions between the words, came to an opposite understanding of the modern theologians.

Totéž činí se slovy „miqdash“ a „qodesh“, která jsou obě v osmém kapitole ve verších jedenáct až čtrnáct překládána jako „svatyně“. V každém výskytu slova „svatyně“ v těchto čtyřech verších trvají na tom, že všechny představují Boží svatyni. Opět z toho vyplývá, že Daniel měl ve všech třech odkazech prostě použít „qodesh“ a ve verši jedenáct nepoužít „miqdash“. Miller by rozdíl mezi těmito slovy nerozpoznal, avšak moderní teologové jej rozpoznávají, a když tak činí, trvají na tom, že žádný rozdíl nemá být uznáván. Přesto Miller, který rozdíly mezi těmito slovy nerozpoznával, dospěl k chápání opačnému než moderní teologové.

The reality is that Daniel was a careful writer, who knew the Hebrew language and was judged as ten times smarter than all the other wise men of Babylon. If anyone knew the proper usage of the Hebrew language, and how it was to be correctly represented in that particular history, it was Daniel. If Daniel employed different words, it was because they were meant to convey different meanings, which he purposely sought to represent. When Daniel’s distinct use of the words that are translated as “sanctuary” or as “take away” are acknowledged, they uphold Miller’s understanding of “the daily,” which was recognized by Miller in the very passage where Paul identifies that those who hate truth are destined to receive strong delusion.

Skutečností je, že Daniel byl pečlivý pisatel, který znal hebrejský jazyk a byl uznán za desetkrát moudřejšího než všichni ostatní babylónští mudrci. Jestliže někdo znal náležité užívání hebrejského jazyka a to, jak má být v oné konkrétní historii správně vyjádřen, byl to Daniel. Pokud Daniel použil odlišná slova, bylo to proto, že měla vyjadřovat odlišné významy, které se záměrně snažil zachytit. Když je uznáno Danielovo rozlišující užití slov, která jsou překládána jako „svatyně“ nebo jako „odnímati“, podporují Millerovo chápání „ustavičné“, které Miller rozpoznal právě v tom oddílu, kde Pavel označuje ty, kdo nenávidí pravdu, za určené k tomu, aby přijali mocné poblouzení.

Those who hate the truth and believe the lie which produces strong delusion, are also represented as the drunkards of Ephraim, who are represented in two classes. One class is the learned leadership and the other class is the unlearned who will only hear what the learned teach them. They are those who hide beneath lies, and who make a covenant with death. They are the foolish virgins of Matthew twenty-five, and those whose soul is lifted up in Habakkuk two. They are those who reject the foundational truths of Miller’s dream, which shine ten times brighter at the end (representing the tenth and final test for modern Israel), as typified by the tenth and final test for ancient Israel.

Ti, kdo nenávidí pravdu a věří lži, která působí mocné blouznění, jsou také znázorněni jako opilci Efraimovi, kteří jsou představeni ve dvou třídách. Jednu třídu tvoří vzdělané vedení a druhou třídu nevzdělaní, kteří budou slyšet jen to, čemu je budou učit vzdělaní. To jsou ti, kdo se ukrývají pod lží a uzavírají smlouvu se smrtí. Jsou to pošetilé panny z Matouše dvacet pět a ti, jejichž duše se povyšuje v Abakukovi dva. To jsou ti, kdo odmítají základní pravdy Millerova snu, které na konci září desetkrát jasněji (což představuje desátou a poslední zkoušku pro novodobý Izrael), jak je předobrazeno desátou a poslední zkouškou pro starověký Izrael.

We will continue this study in the next article.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.

And the Lord said unto Moses, How long will this people provoke me? and how long will it be ere they believe me, for all the signs which I have shewed among them? I will smite them with the pestilence, and disinherit them, and will make of thee a greater nation and mightier than they. And Moses said unto the Lord, Then the Egyptians shall hear it, (for thou broughtest up this people in thy might from among them) And they will tell it to the inhabitants of this land: for they have heard that thou Lord art among this people, that thou Lord art seen face to face, and that thy cloud standeth over them, and that thou goest before them, by day time in a pillar of a cloud, and in a pillar of fire by night. Now if thou shalt kill all this people as one man, then the nations which have heard the fame of thee will speak, saying, Because the Lord was not able to bring this people into the land which he sware unto them, therefore he hath slain them in the wilderness.

I Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mne bude tento lid popouzet? A jak dlouho mi neuvěří, přes všechna znamení, která jsem mezi nimi učinil? Raním je morem a vydědím je a z tebe učiním národ větší a mocnější nežli oni. Mojžíš však řekl Hospodinu: Tu to uslyší Egypťané, neboť jsi svou mocí vyvedl tento lid z jejich středu, a oznámí to obyvatelům této země; neboť slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, býváš spatřován tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi a že jdeš před nimi ve dne v oblakovém sloupu a v noci v sloupu ohnivém. Jestliže nyní pobiješ všechen tento lid jako jednoho muže, budou národy, které slyšely o tvé pověsti, mluvit takto: Protože Hospodin nebyl schopen uvést tento lid do země, kterou jim pod přísahou zaslíbil, pobil je na poušti.

And now, I beseech thee, let the power of my Lord be great, according as thou hast spoken, saying, The Lord is longsuffering, and of great mercy, forgiving iniquity and transgression, and by no means clearing the guilty, visiting the iniquity of the fathers upon the children unto the third and fourth generation. Pardon, I beseech thee, the iniquity of this people according unto the greatness of thy mercy, and as thou hast forgiven this people, from Egypt even until now. And the Lord said, I have pardoned according to thy word: But as truly as I live, all the earth shall be filled with the glory of the Lord. Because all those men which have seen my glory, and my miracles, which I did in Egypt and in the wilderness, and have tempted me now these ten times, and have not hearkened to my voice; Surely they shall not see the land which I sware unto their fathers, neither shall any of them that provoked me see it: But my servant Caleb, because he had another spirit with him, and hath followed me fully, him will I bring into the land whereinto he went; and his seed shall possess it. Numbers 14:11–24.

A nyní, prosím, ať se ukáže veliká moc mého Pána, jak jsi promluvil, řka: Hospodin je shovívavý a veliký v milosrdenství, odpouští nepravost a přestoupení, avšak viníka nijak nezbavuje viny, navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení. Odpusť, prosím, nepravost tohoto lidu podle velikosti svého milosrdenství, jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až dosud. I řekl Hospodin: Odpustil jsem podle tvého slova. Ale jakože jsem živ, celá země bude naplněna Hospodinovou slávou. Protože všichni ti muži, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě i na poušti, a nyní mě pokoušeli již desetkrát a neuposlechli mého hlasu, jistě neuvidí zemi, kterou jsem přísahou zaslíbil jejich otcům; neuvidí ji nikdo z těch, kteří mě popouzeli. Ale svého služebníka Káleba, protože byl v něm jiný duch a cele mě následoval, toho uvedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo ji obdrží. Numeri 14,11–24.