As we begin to consider the typification of the time of the end in 1989, by the prophetic history of verse ten, it is necessary to drop back into the history of the third generation of both horns of the earth beast. In 1913, the earth beast’s horn of Republicanism began its generation of compromise with the globalist banking system, and in 1919, the horn of true Protestantism began its generation of compromise with the theologians of apostate Protestantism and also the American Medical Association as it surrendered the accreditation of its educational system to the world. Both horns began a compromised relationship with the world that would change the direction of their respective messages from that point onward.
Když začínáme uvažovat o předobrazení doby konce v roce 1989 prostřednictvím prorocké historie desátého verše, je nutné vrátit se zpět do dějin třetí generace obou rohů šelmy ze země. Roku 1913 započal roh zemské šelmy, představovaný republikánstvím, svou generaci kompromisu s globalistickým bankovním systémem, a roku 1919 započal roh pravého protestantismu svou generaci kompromisu s teology odpadlého protestantismu a také s Americkou lékařskou asociací, když odevzdal akreditaci svého vzdělávacího systému světu. Oba rohy vstoupily do kompromisního vztahu se světem, který od té chvíle změnil směr jejich příslušných poselství.
In that history the starting point for the king of the north, and the king of the south of the last days also reached a turning point. The Miracle of Fatima occurred on October 13, 1917, in Fatima, Portugal. It was the culmination of a series of Marian apparitions witnessed by three young shepherd children: Lucia dos Santos and her cousins Francisco and Jacinta Marto. According to the accounts provided by the children, the Virgin Mary, identified as Our Lady of Fatima, appeared to them on the 13th day of each month from May to October 1917.
V oněch dějinách dosáhl výchozí bod pro krále severu a také pro krále jihu posledních dnů bodu obratu. Zázrak ve Fatimě se odehrál 13. října 1917 ve Fatimě v Portugalsku. Byl vyvrcholením řady mariánských zjevení, jichž byly svědky tři mladé pastýřské děti: Lucia dos Santos a její bratranci Francisco a Jacinta Marto. Podle svědectví, která děti podaly, se jim Panna Maria, označovaná jako Naše Paní Fatimská, zjevovala třináctého dne každého měsíce od května do října 1917.
During the final apparition on October 13, 1917, tens of thousands of people gathered at the Cova da Iria, near Fatima, expecting to witness a miracle as predicted by the children. According to the witnesses, the sun appeared to change colors, spin, and dance in the sky. This event came to be known as the Miracle of the Sun or the Miracle of Fatima.
Během posledního zjevení dne 13. října 1917 se v Cova da Iria nedaleko Fatimy shromáždily desetitisíce lidí, očekávajících, že budou svědky zázraku, jak jej děti předpověděly. Podle svědků se zdálo, že slunce mění barvy, otáčí se a tančí na obloze. Tato událost vešla ve známost jako Zázrak slunce nebo Fátimský zázrak.
The Miracle of Fatima is a significant event in Catholic history and devotion, and it has been the subject of much study, debate, and religious interpretation over the years. The events at Fatima have had a lasting impact on popular piety, Marian devotion, and the interpretation of apocalyptic themes within the Catholic Church.
Zázrak ve Fatimě je významnou událostí v katolických dějinách a zbožnosti a v průběhu let se stal předmětem rozsáhlého studia, debat a náboženského výkladu. Události ve Fatimě měly trvalý dopad na lidovou zbožnost, mariánskou úctu a výklad apokalyptických témat v katolické církvi.
The Bolshevik Revolution occurred in Russia on November 7, 1917, when Bolshevik forces, led by Vladimir Lenin and the Bolshevik Party, seized key government buildings and infrastructure in Petrograd (now Saint Petersburg). This event marked the culmination of the Russian Revolution of 1917, which had begun with the February Revolution earlier in the year that led to the abdication of Tsar Nicholas II and the establishment of a provisional government.
Bolševická revoluce se odehrála v Rusku 7. listopadu 1917, kdy bolševické síly vedené Vladimirem Leninem a bolševickou stranou obsadily klíčové vládní budovy a infrastrukturu v Petrohradě (dnešním Petrohradu). Tato událost představovala vyvrcholení ruské revoluce roku 1917, která začala dříve téhož roku únorovou revolucí, jež vedla k abdikaci cara Mikuláše II. a k ustavení prozatímní vlády.
During the Revolution, the Bolsheviks successfully overthrew the provisional government and established Soviet control over Russia. The Bolsheviks proclaimed the establishment of a socialist state and began implementing their revolutionary program, including the nationalization of industry, land redistribution, and the withdrawal of Russia from World War I. The October Revolution ultimately led to the creation of the Soviet Union and had profound and far-reaching consequences for Russia and the world, shaping the course of 20th-century history.
Během revoluce bolševici úspěšně svrhli prozatímní vládu a nastolili sovětskou kontrolu nad Ruskem. Bolševici vyhlásili vznik socialistického státu a začali uskutečňovat svůj revoluční program, včetně znárodnění průmyslu, přerozdělení půdy a vystoupení Ruska z první světové války. Říjnová revoluce nakonec vedla k vytvoření Sovětského svazu a měla pro Rusko i pro svět hluboké a dalekosáhlé důsledky, které utvářely běh dějin 20. století.
Jesus illustrates the end with the beginning, and in order to fully see the king of the north and the king of the south of the last days, it is necessary to understand their beginnings. The literal kings of the south and the north that are identified in Daniel chapter eleven are defined as the power that rules the literal area of Egypt as the king of the south, and the power that rules the literal geographical area associated with Babylon as the king of the north.
Ježíš znázorňuje konec počátkem, a aby bylo možno plně rozpoznat krále severu a krále jihu posledních dnů, je nezbytné porozumět jejich počátkům. Doslovní králové jihu a severu, kteří jsou označeni v jedenácté kapitole knihy Daniel, jsou vymezeni tak, že moc vládnoucí doslovnému území Egypta je králem jihu a moc vládnoucí doslovné zeměpisné oblasti spojené s Babylónem je králem severu.
Literal prophecy transitioned to spiritual prophecy in the time of the cross, when ancient literal Israel was transitioning to modern spiritual Israel. Literal pagan Rome trampled down literal Jerusalem for three and a half literal years from 67 AD unto 70 AD, and spiritual papal Rome trampled down spiritual Jerusalem for three and a half spiritual years.
Doslovné proroctví přešlo v době kříže v proroctví duchovní, když starověký doslovný Izrael přecházel v novodobý duchovní Izrael. Doslovný pohanský Řím pošlapával doslovný Jeruzalém po tři a půl doslovného roku od roku 67 po Kr. až do roku 70 po Kr., a duchovní papežský Řím pošlapával duchovní Jeruzalém po tři a půl duchovního roku.
Spiritual Babylon is identified in Revelation chapter seventeen, as the whore who commits fornication with the kings of the earth. Spiritual Egypt is identified in Revelation chapter eleven as atheistic France. The modern manifestations of the spiritual king of the north, that received its deadly wound at the time of the end in 1798 and then retaliated against the modern manifestation of the spiritual king of the south at the time of the end in 1989, are both represented in verse forty of Daniel eleven. Both powers have their origins in their last day manifestation in the 1917 to 1918 time frame, which is the same time frame as the generation of compromise for both horns of the earth beast. Those beginnings must be recognized to rightly apply the endings. The beginnings of the last day kings of the north and south both start at the French Revolution.
Duchovní Babylón je v sedmnácté kapitole Zjevení ztotožněn s nevěstkou, která smilní s králi země. Duchovní Egypt je v jedenácté kapitole Zjevení ztotožněn s ateistickou Francií. Moderní projevy duchovního krále severu, který obdržel svou smrtelnou ránu v době konce roku 1798 a poté v době konce roku 1989 oplatil modernímu projevu duchovního krále jihu, jsou oba představeny ve čtyřicátém verši jedenácté kapitoly Daniela. Obě mocnosti mají ve svém projevu posledních dnů původ v časovém rámci let 1917 až 1918, což je tentýž časový rámec jako generace kompromisu pro oba rohy šelmy ze země. Tyto počátky musí být rozpoznány, aby bylo možné správně uplatnit závěry. Počátky králů severu a jihu posledních dnů oba začínají Francouzskou revolucí.
“In the sixteenth century the Reformation, presenting an open Bible to the people, had sought admission to all the countries of Europe. Some nations welcomed it with gladness, as a messenger of Heaven. In other lands the papacy succeeded to a great extent in preventing its entrance; and the light of Bible knowledge, with its elevating influences, was almost wholly excluded. In one country, though the light found entrance, it was not comprehended by the darkness. For centuries, truth and error struggled for the mastery. At last the evil triumphed, and the truth of Heaven was thrust out. ‘This is the condemnation, that light is come into the world, and men loved darkness rather than light.’ John 3:19. The nation was left to reap the results of the course which she had chosen. The restraint of God’s Spirit was removed from a people that had despised the gift of His grace. Evil was permitted to come to maturity. And all the world saw the fruit of willful rejection of the light.
„V šestnáctém století usilovala reformace, předkládající lidu otevřenou Bibli, o přijetí ve všech zemích Evropy. Některé národy ji s radostí uvítaly jako posla nebes. V jiných zemích se papežství do značné míry podařilo zabránit jejímu vstupu; a světlo biblického poznání se svými zušlechťujícími vlivy bylo téměř zcela vyloučeno. V jedné zemi, ačkoli světlo nalezlo přístup, nebylo temnotou pochopeno. Po staletí zápasily pravda a blud o vládu. Nakonec zlo zvítězilo a pravda nebes byla vypuzena. ‚A to je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo.‘ Jan 3,19. Národ byl ponechán, aby sklízel následky cesty, kterou si zvolil. Zdrženlivý vliv Božího Ducha byl odňat lidu, jenž pohrdl darem Jeho milosti. Bylo dopuštěno, aby zlo dozrálo. A celý svět spatřil ovoce úmyslného odmítnutí světla.“
“The war against the Bible, carried forward for so many centuries in France, culminated in the scenes of the Revolution. That terrible outbreaking was but the legitimate result of Rome’s suppression of the Scriptures. It presented the most striking illustration which the world has ever witnessed of the working out of the papal policy—an illustration of the results to which for more than a thousand years the teaching of the Roman Church had been tending.
„Válka proti Bibli, vedená po tolik staletí ve Francii, vyvrcholila ve výjevech Revoluce. Toto strašlivé vzplanutí bylo jen oprávněným důsledkem římského potlačování Písma. Představovalo nejvýmluvnější ilustraci, jakou kdy svět spatřil, uskutečňování papežské politiky — ilustraci výsledků, k nimž po více než tisíc let směřovalo učení římské církve.
“The suppression of the Scriptures during the period of papal supremacy was foretold by the prophets; and the Revelator points also to the terrible results that were to accrue especially to France from the domination of the ‘man of sin.’” The Great Controversy, 265, 266.
„Potlačení Písem během období papežské nadvlády bylo předpověděno proroky; a Zjevitel také poukazuje na strašlivé důsledky, které měly vyplynout zvláště pro Francii z nadvlády ‚člověka hříchu‘.“ Velký spor, 265, 266.
The French Revolution was produced by the suppression of the Scriptures “during the period of papal supremacy.” The birth of atheism, which was to become the archenemy of the papacy, was brought about by the papacy itself. The French Revolution took place from 1789 to 1799, but the atheistic revolutionary spirit that began in France continued to spread across Europe and beyond. One-hundred eighteen years after the end of the revolution in France, the Russian Revolution began in Russia. The revolution of atheism that began in France, ended in Russia, and in 1917 Russia became the prophetic representative of the nation symbolized by the atheism of Egypt. The dragon power represented as the king of the south had migrated from France to Russia.
Francouzská revoluce byla vyvolána potlačováním Písma „v období papežské nadvlády“. Zrod ateismu, jenž se měl stát úhlavním nepřítelem papežství, způsobil sám papežský systém. Francouzská revoluce probíhala v letech 1789 až 1799, avšak ateistický revoluční duch, který ve Francii vznikl, se dále šířil po celé Evropě i za její hranice. Sto osmnáct let po skončení revoluce ve Francii začala v Rusku ruská revoluce. Revoluce ateismu, která začala ve Francii, skončila v Rusku a roku 1917 se Rusko stalo prorockým představitelem národa symbolizovaného ateismem Egypta. Dračí moc, znázorněná jako král jihu, se přesunula z Francie do Ruska.
The revolution in France was represented politically and prophetically by Napoleon Bonaparte, and in that sense, Napoleon represents the first leader of a nation established in a revolution brought about by the atheism of Egypt. The narcissism of Napoleon is fitly repeated by the narcissism of Putin.
Francouzská revoluce byla politicky a prorocky ztělesněna Napoleonem Bonapartem, a v tomto smyslu Napoleon představuje prvního vůdce národa ustaveného revolucí vyvolanou ateismem Egypta. Narcismus Napoleona se příhodně opakuje v narcismu Putina.
Napoleon was keenly aware of the power of imagery and propaganda, as is Putin, who was a former KGB officer. The KGB specializes in propaganda. Napoleon used portraiture as a means of projecting his authority, power, and image of leadership to the public. He commissioned portraits from some of the most celebrated artists of his time, including Jacques-Louis David, Antoine-Jean Gros, and Jean-Auguste-Dominique Ingres, among others.
Napoleon si byl velmi dobře vědom síly obraznosti a propagandy, stejně jako Putin, jenž byl bývalým důstojníkem KGB. KGB se specializuje na propagandu. Napoleon využíval portrétní malbu jako prostředek k tomu, aby veřejnosti zprostředkoval svou autoritu, moc a obraz vůdcovství. Objednával si portréty u některých z nejproslulejších umělců své doby, mezi nimiž byli Jacques-Louis David, Antoine-Jean Gros a Jean-Auguste-Dominique Ingres a další.
These portraits depicted Napoleon in various poses and settings, ranging from official state portraits to more informal scenes. They served not only as personal mementos for Napoleon himself but also as tools for spreading his image and influence both domestically and internationally. Putin has accomplished the identical work for himself, with a multitude of pictures of himself in settings that rival any of the modern influencers on the Internet.
Tyto portréty zobrazovaly Napoleona v rozmanitých pózách a prostředích, od oficiálních státních portrétů až po neformálnější výjevy. Nesloužily pouze jako osobní památky pro samotného Napoleona, ale také jako nástroje k šíření jeho obrazu a vlivu jak doma, tak i v zahraničí. Putin pro sebe vykonal naprosto totéž dílo: vytvořil o sobě nepřeberné množství obrazů v prostředích, která směle konkurují čemukoli, co na internetu předvádějí moderní influenceři.
At the beginning of the French Revolution the king, his family and staff were overthrown and executed. At the beginning of the Russian Revolution the Czar, his family and staff were overthrown and executed. The revolution that began in France culminated in Russia. The French Revolution is the subject of the prophecy of chapter eleven of Revelation, and therefore the French Revolution is subject to the rules of prophetic interpretation. Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing, so the Russian Revolution is the end of the French Revolution.
Na počátku Francouzské revoluce byl král, jeho rodina i jeho služebnictvo svrženi a popraveni. Na počátku Ruské revoluce byl car, jeho rodina i jeho služebnictvo svrženi a popraveni. Revoluce, která začala ve Francii, vyvrcholila v Rusku. Francouzská revoluce je předmětem proroctví jedenácté kapitoly Zjevení, a proto Francouzská revoluce podléhá pravidlům prorockého výkladu. Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem, a tak Ruská revoluce představuje konec Francouzské revoluce.
Vladimir Putin represents the last leader of a nation established in a revolution brought about with the atheism of Egypt. The first leader of Russia was Vladimir Lenin. The name “Vladimir” is of Slavic origin and is composed of two elements: “vlad” and “mir.” “Vlad” is derived from the Slavic root “vladeti,” which means “to rule” or to wield power. “Mir” means “world”. The first Vladimir (Lenin) typifies the last Vladimir (Putin), who is also typified by the first leader of the revolution of atheism (Napoleon).
Vladimir Putin představuje posledního vůdce národa založeného v revoluci uskutečněné ateismem Egypta. Prvním vůdcem Ruska byl Vladimir Lenin. Jméno „Vladimir“ je slovanského původu a skládá se ze dvou prvků: „vlad“ a „mir“. „Vlad“ je odvozeno od slovanského kořene „vladeti“, který znamená „vládnout“ nebo vykonávat moc. „Mir“ znamená „svět“. První Vladimir (Lenin) je předobrazem posledního Vladimira (Putina), který je rovněž předobrazen prvním vůdcem revoluce ateismu (Napoleonem).
After Napoleon’s defeat in the War of the Sixth Coalition and the Treaty of Fontainebleau in April 1814, he abdicated the throne of France and was exiled to the Mediterranean island of Elba. He was granted sovereignty over the island and allowed to retain the title of Emperor, albeit in a much-reduced capacity. Napoleon spent around ten months on Elba, during which he made plans to return to power in France. Following his escape from Elba and his brief return to power in France during the Hundred Days, Napoleon was decisively defeated at the Battle of Waterloo in June 1815. After this defeat the Allied powers, particularly Great Britain, were determined to prevent Napoleon from causing any further trouble. Consequently, he was exiled again, this time to the remote island of Saint Helena in the South Atlantic. Napoleon spent the remainder of his life in exile on Saint Helena until his death in 1821.
Po Napoleonově porážce ve válce šesté koalice a po uzavření smlouvy z Fontainebleau v dubnu 1814 abdikoval na francouzský trůn a byl poslán do vyhnanství na středomořský ostrov Elba. Byla mu přiznána svrchovanost nad ostrovem a bylo mu dovoleno ponechat si císařský titul, byť ve značně omezené podobě. Napoleon strávil na Elbě přibližně deset měsíců, během nichž plánoval svůj návrat k moci ve Francii. Po svém útěku z Elby a krátkém návratu k moci ve Francii během Sta dnů byl Napoleon v červnu 1815 rozhodujícím způsobem poražen v bitvě u Waterloo. Po této porážce byly spojenecké mocnosti, zejména Velká Británie, odhodlány zabránit Napoleonovi, aby již nepůsobil další potíže. V důsledku toho byl znovu poslán do vyhnanství, tentokrát na odlehlý ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku. Napoleon strávil zbytek svého života ve vyhnanství na Svaté Heleně až do své smrti roku 1821.
Putin is a representative of the old guard KGB. The KGB was the main security agency and intelligence agency of the Soviet Union from 1954 until its dissolution in 1991. It was responsible for internal security, counterintelligence, and intelligence gathering, both domestically and internationally. The KGB was known for its extensive network of spies, surveillance operations, and its role in maintaining the Communist regime’s control over the population. Vladimir Putin was a member of the KGB (Committee for State Security), the main security and intelligence agency of the Soviet Union.
Putin je představitelem staré gardy KGB. KGB byla hlavní bezpečnostní a zpravodajskou agenturou Sovětského svazu od roku 1954 až do jeho zániku v roce 1991. Odpovídala za vnitřní bezpečnost, kontrarozvědku a shromažďování zpravodajských informací, a to jak doma, tak v zahraničí. KGB byla známá svou rozsáhlou sítí špionů, sledovacími operacemi a svou úlohou při udržování kontroly komunistického režimu nad obyvatelstvem. Vladimir Putin byl členem KGB (Výboru pro státní bezpečnost), hlavní bezpečnostní a zpravodajské agentury Sovětského svazu.
Putin joined the KGB in 1975 after graduating from Leningrad State University. Putin worked for the KGB until the collapse of the Soviet Union in 1991, after which he entered politics and eventually became the President of Russia in 2000. His background in the KGB has had a significant influence on his approach to governance and foreign policy. Napoleon’s first exile on the Island of Elba, represents the history of 1991 until the year 2000, when the philosophy of the KGB returned. When Putin is eventually defeated, as represented in verses thirteen to fifteen, that second defeat (the first being 1989), is typified by Waterloo and Napoleon’s second exile, where he died.
Putin vstoupil do KGB v roce 1975 po absolvování Leningradské státní univerzity. Putin pracoval pro KGB až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, po němž vstoupil do politiky a nakonec se roku 2000 stal prezidentem Ruska. Jeho zázemí v KGB mělo významný vliv na jeho přístup k vládnutí i k zahraniční politice. Napoleonovo první vyhnanství na ostrově Elba představuje dějiny od roku 1991 až do roku 2000, kdy se filozofie KGB navrátila. Když bude Putin nakonec poražen, jak je znázorněno ve verších třináct až patnáct, bude tato druhá porážka (první byla roku 1989) předobrazena Waterloem a Napoleonovým druhým vyhnanstvím, kde zemřel.
Napoleon delivered the deadly wound to the papacy in 1798 and 1799. In 1799 the French Revolution ended in France, but by 1917 it had reached Russia in the Bolshevik Revolution. In 1917 the miracle of Fatima took place in Portugal, and the three children who supposedly communicated with Mary and Joseph were given three secret messages. The three messages were secret in the sense they were only to be read by the pope, the king of the north. The messages directed the pope to call a special meeting with the leaders of the Catholic Church and hold a special ceremony in order to dedicate Russia, which had just become communist Russia the year before, to the virgin Mary.
Napoleon zasadil papežství smrtelnou ránu v letech 1798 a 1799. Roku 1799 skončila ve Francii Francouzská revoluce, avšak do roku 1917 dospěla do Ruska v bolševické revoluci. Roku 1917 se v Portugalsku odehrál fatimský zázrak a tři děti, které údajně komunikovaly s Marií a Josefem, obdržely tři tajná poselství. Tato tři poselství byla tajná v tom smyslu, že je směl číst pouze papež, král severu. Poselství papeži ukládala, aby svolal zvláštní shromáždění s představiteli katolické církve a vykonal zvláštní obřad, jímž by zasvětil Rusko, které se právě v předchozím roce stalo komunistickým Ruskem, panně Marii.
The messages contained a warning that if the pope refused to follow through on the command to dedicate Russia to Mary, the world would suffer another world war (the first world war was to end the month after the miracle). The messages of Fatima became a structure for conservative Catholic prophetic interpretation. It identified a struggle within the Catholic church between conservative Catholicism, represented by pope John Paul II and the first Vatican council, and Liberal Catholicism represented by the current “woke-pope” and the second Vatican council.
Poselství obsahovala varování, že pokud papež odmítne splnit příkaz zasvětit Rusko Marii, svět utrpí další světovou válku (první světová válka měla skončit měsíc po zázraku). Fatimská poselství se stala rámcem pro konzervativní katolický prorocký výklad. Vymezila zápas uvnitř katolické církve mezi konzervativním katolicismem, zastoupeným papežem Janem Pavlem II. a Prvním vatikánským koncilem, a liberálním katolicismem, zastoupeným současným „woke-papežem“ a Druhým vatikánským koncilem.
In the messages of Fatima the “good pope”, was the “white pope”, and the “bad pope”, was the “black pope”. The good pope, Pope John Paul II, was the conservative pope who identified the Virgin of Fatima as his guiding idol, and the bad pope is the woke-pope, who also rejects any messages from the so-called virgin Mary. When you visit the shrine in Fatima, Portugal as you enter the premises the entrance is set between two giant statues of a black pope on one side and a white pope on the other side, thus representing the internal struggle identified in the Fatima prophecies.
Ve fatimských poselstvích byl „dobrým papežem“ „bílý papež“ a „špatným papežem“ „černý papež“. Dobrý papež, papež Jan Pavel II., byl konzervativním papežem, který označoval Pannu z Fatimy za svůj vůdčí idol, a špatným papežem je woke-papež, který rovněž odmítá jakákoli poselství od takzvané panny Marie. Když navštívíte svatyni ve Fátimě v Portugalsku, je při vstupu do areálu vchod umístěn mezi dvěma obrovskými sochami černého papeže na jedné straně a bílého papeže na straně druhé, čímž je znázorněn vnitřní zápas označený ve fatimských proroctvích.
The other element of the three secret messages of Fatima was its emphasis on the warfare of Catholicism (the king of the north), and atheism (the king of the south). Without recognizing that the warfare of Catholicism and atheistic Russia is a subject of the satanic prophecy, which directs a large percentage of Catholicism, it is difficult, if not impossible to understand the support which the Catholic church provided to Nazi Germany during World War Two.
Dalším prvkem tří tajemství z Fatimy byl jejich důraz na válku mezi katolicismem (králem severu) a ateismem (králem jihu). Aniž by bylo rozpoznáno, že boj katolicismu a ateistického Ruska je předmětem satanského proroctví, které řídí velkou část katolicismu, je obtížné, ne-li nemožné, porozumět podpoře, kterou katolická církev poskytla nacistickému Německu během druhé světové války.
The Battle of Leningrad, which lasted from September 8, 1941 to January 27, 1944 during World War Two, was one of the longest and most brutal sieges in history. The Battle of Stalingrad, which occurred from August 23, 1942 to February 2, 1943, is often regarded as the bloodiest and most significant battle of World War Two. It resulted in immense casualties on both sides, with estimates of over 2 million total casualties, including deaths, wounded, and captured soldiers. The Battle of Stalingrad also marked a turning point in the war, as it resulted in a decisive Soviet victory over the German Army and led to the eventual defeat of Nazi Germany.
Bitva o Leningrad, která trvala od 8. září 1941 do 27. ledna 1944 během druhé světové války, byla jedním z nejdelších a nejbrutálnějších obléhání v dějinách. Bitva o Stalingrad, která probíhala od 23. srpna 1942 do 2. února 1943, je často považována za nejkrvavější a nejvýznamnější bitvu druhé světové války. Vyžádala si nesmírné ztráty na obou stranách; odhady hovoří o více než 2 milionech celkových obětí, včetně padlých, raněných a zajatých vojáků. Bitva o Stalingrad také znamenala zlom ve válce, neboť vyústila v rozhodující sovětské vítězství nad německou armádou a vedla ke konečné porážce nacistického Německa.
Without recognizing that Nazi Germany’s warfare against Russia, particularly in the two battles just cited, it is difficult to understand the role of Germany as the secret ally of the Catholic Church. Without the understanding of the premises of a spiritual war between Catholicism that was motivated by the satanic prophecy of Mary of Fatima, against the atheism of Russia, and thereafter the Communist Soviet Union, the logic for Catholicism secretly hiding and then transporting Nazi war criminals around the globe post-World War Two is missed. The Nazi’s were Catholicism’s proxy army in their struggle against Russia.
Bez rozpoznání, že válčení nacistického Německa proti Rusku, zejména ve dvou právě uvedených bitvách, je obtížné porozumět úloze Německa jako tajného spojence katolické církve. Bez pochopení východisek duchovní války katolicismu, podnícené satanickým proroctvím Panny Marie z Fatimy, proti ateismu Ruska a následně komunistického Sovětského svazu, uniká logika toho, proč katolicismus po druhé světové válce tajně ukrýval a poté převážel nacistické válečné zločince po celém světě. Nacisté byli zástupnou armádou katolicismu v jeho zápasu proti Rusku.
It is in this prophetic logic that Putin, the head of atheistic Russia, is involved in a war in the Ukraine, whose leaders are openly known to be Nazi’s. The ground troops of Fatima’s war against atheism from World War Two and onward is fascism, and Nazism. Of course, even though this reality of the leaders of the Ukrainian government is well-documented, the modern manifestation of Hitler’s Reich Ministry of Public Enlightenment and Propaganda (the mainstream media), has covered these facts as best they could.
Právě v této prorocké logice je Putin, hlava ateistického Ruska, zapojen do války na Ukrajině, jejíž představitelé jsou veřejně známi jako nacisté. Pozemními jednotkami fatimské války proti ateismu od druhé světové války a dále jsou fašismus a nacismus. Ovšem, i když je tato skutečnost týkající se představitelů ukrajinské vlády dobře zdokumentována, novodobý projev Hitlerova Říšského ministerstva lidové osvěty a propagandy (mainstreamová média) tato fakta co nejvíce zamlčoval.
The name “Ukraine” is derived from the Slavic word “ukraina,” which means “borderland” or “the edge.” The term historically referred to the border regions of the Kievan Rus’, the medieval state that preceded modern-day Ukraine, and is situated on the crossroads between Eastern Europe and Eurasia. Throughout history, it has served as a meeting point between various cultures, civilizations, and empires, including the Byzantine Empire, the Ottoman Empire, the Russian Empire, and others. Its strategic location made it a frontier region that experienced significant cultural, political, and military interactions. During the medieval period, Ukraine was the border region of the Kievan Rus’, which was a powerful state that encompassed parts of modern-day Ukraine, Russia, and Belarus. As the Kievan Rus’ expanded and contracted over time, its borders often shifted, and Ukraine remained on the periphery of the state.
Název „Ukrajina“ je odvozen od slovanského slova „ukraina“, které znamená „pohraničí“ nebo „okraj“. Tento výraz historicky označoval pohraniční oblasti Kyjevské Rusi, středověkého státu, který předcházel dnešní Ukrajině a byl situován na křižovatce mezi východní Evropou a Eurasií. V průběhu dějin sloužila jako místo setkávání různých kultur, civilizací a říší, včetně Byzantské říše, Osmanské říše, Ruského impéria a dalších. Její strategická poloha z ní učinila pohraniční oblast, v níž docházelo k významným kulturním, politickým a vojenským interakcím. Ve středověku byla Ukrajina pohraniční oblastí Kyjevské Rusi, která byla mocným státem zahrnujícím části dnešní Ukrajiny, Ruska a Běloruska. Jak se Kyjevská Rus v průběhu času rozšiřovala a zmenšovala, její hranice se často posouvaly a Ukrajina zůstávala na okraji tohoto státu.
After the collapse of the Soviet Union in 1989, as represented in verse ten, verses eleven and twelve identify a battle where the king of the south retaliates and prevails over the king of the north. That battle was fought at Raphia, which was the borderline of the domains of the king of the south and the king of the north.
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1989, jak je znázorněno v desátém verši, jedenáctý a dvanáctý verš označují bitvu, v níž král jihu udeří zpět a zvítězí nad králem severu. Tato bitva byla svedena u Ráfie, která tvořila hraniční pásmo mezi územími krále jihu a krále severu.
The Battle of Raphia, which took place in 217 BC, comes from the name of the town near which the battle occurred. Raphia was a town located in the coastal region of ancient Palestine, near the border between the Ptolemaic Kingdom of Egypt and the Seleucid Empire. At the time of the battle the border between the Ptolemaic Kingdom of Egypt, ruled by King Ptolemy IV Philopator, and the Seleucid Empire, ruled by King Antiochus III, was located in the vicinity of Raphia. The battle was fought near this border region as both sides sought to assert control over strategic territories in the Levant.
Bitva u Rafie, která se odehrála roku 217 př. Kr., nese název podle města, v jehož blízkosti k bitvě došlo. Rafie byla městem ležícím v pobřežní oblasti starověké Palestiny, poblíž hranice mezi ptolemaiovským Egyptským královstvím a Seleukovskou říší. V době bitvy se hranice mezi ptolemaiovským Egyptským královstvím, jemuž vládl král Ptolemaios IV. Filopatór, a Seleukovskou říší, jíž vládl král Antiochos III., nacházela v okolí Rafie. Bitva byla svedena poblíž tohoto hraničního pásma, neboť obě strany usilovaly o upevnění své vlády nad strategickými územími v Levantě.
The ancient town of Raphia, is located near the modern city of Rafah. Rafah is a city situated in the southern Gaza Strip, which is part of the Palestinian territories. After Ptolemy’s victory at Raphia in 217 BC, he initiated persecutions against the Jews in Jerusalem, and also in Egypt. The victory was short-lived and he met his Waterloo, so to speak, in the next three verses. In verse thirteen, the previously defeated king of the north returns and by verse fifteen he overwhelms the king of the south.
Starobylé město Rafia se nachází poblíž moderního města Rafáhu. Rafáh je město ležící v jižní části Pásma Gazy, které je součástí palestinských území. Po Ptolemaiově vítězství u Rafie roku 217 př. Kr. zahájil pronásledování Židů v Jeruzalémě a také v Egyptě. Toto vítězství mělo krátkého trvání a v následujících třech verších, abychom tak řekli, utrpěl svou Waterloo. Ve třináctém verši se dříve poražený král severu vrací a do patnáctého verše krále jihu přemůže.
The victory of Putin in the Ukraine will be used by Putin, a former KGB officer who specialized in propaganda, to most likely expose the Nazi roots of the Ukrainian leadership, and also expose those in the Western World who supported the regime for economic greed, and no doubt also expose the hidden black-sites and bio-labs employed by the globalists, which have been funded by the taxpayers of the United States.
Putinovo vítězství na Ukrajině bude Putinem, bývalým důstojníkem KGB, který se specializoval na propagandu, s největší pravděpodobností využito k odhalení nacistických kořenů ukrajinského vedení a také k odhalení těch v západním světě, kteří tento režim podporovali z hospodářské chamtivosti, a nepochybně též k odhalení skrytých tajných zařízení a biolaboratoří využívaných globalisty, které byly financovány daňovými poplatníky Spojených států.
Those revelations will destroy the current talking points of the world globalists, and also of the Democratic talking heads in the United States. That victory for Putin will provide the mandate for the eighth President, that is of the seven, to take his role as the prophetic despot that arrives into history just before verse sixteen; and verse sixteen is the soon coming Sunday law.
Tato zjevení zničí současné narativy světových globalistů a také demokratických mluvčích ve Spojených státech. Toto Putinovo vítězství poskytne mandát osmému prezidentovi, který je z těch sedmi, aby přijal svou úlohu prorockého despoty, jenž vstupuje do dějin těsně před veršem šestnáct; a verš šestnáct je brzy přicházející nedělní zákon.
In verse thirteen, the king of the north regroups his army, and in verse fourteen, pagan Rome is introduced into history for the first time, though it is not yet the king of the north. It is there identified as the symbol which “establishes the vision”, and as the power who exalts himself and then falls. After the victory of Putin in the war in the Ukraine, the papacy will begin to lift itself up into world politics, just in advance of the Sunday law in verse sixteen.
Ve třináctém verši král severu znovu shromažďuje své vojsko a ve čtrnáctém verši je poprvé v dějinách představena pohanská Říše, ačkoli ještě není králem severu. Je zde označena jako symbol, který „utvrzuje vidění“, a jako mocnost, která se vyvyšuje a poté padá. Po Putinově vítězství ve válce na Ukrajině začne papežství pozvedat samo sebe do světové politiky, těsně před nedělním zákonem v šestnáctém verši.
The French Revolution, and its connection with the Russian Revolution; Napoleon and Putin; the miracle of Fatima, and its three secrets; the secret alliance between the Vatican and Hitler, the secret alliance between the Vatican and Reagan, are all prophetic “wheels” that intersect in the history of verses eleven through fifteen, which occur during the history of September 11, 2001 until the Sunday law in the United States. It was important to provide a brief summary of these prophetic “wheels” before we take up verse ten.
Francouzská revoluce a její souvislost s ruskou revolucí; Napoleon a Putin; zázrak ve Fátimě a jeho tři tajemství; tajné spojenectví mezi Vatikánem a Hitlerem, tajné spojenectví mezi Vatikánem a Reaganem — to vše jsou prorocká „kola“, která se protínají v dějinách veršů jedenáct až patnáct, jež se odehrávají v období od 11. září 2001 až po nedělní zákon ve Spojených státech. Bylo důležité podat stručné shrnutí těchto prorockých „kol“ dříve, než se budeme zabývat veršem deset.
The following article is taken from “NBC news,” which is as “Main Stream Media,” as it gets, and the “MSM” is the modern version of Hitler’s World War Two propaganda machine. The article is of course anti-Putin, anti-Russian, and pro-Ukraine, but that is not the point. As citizens of the heavenly kingdom, God’s people should not endorse either side of a satanic work, and all warfare is a satanic work.
Následující článek je převzat z „NBC News“, což je ztělesnění „mainstreamových médií“, a „MSM“ je moderní verzí Hitlerovy propagandistické mašinérie z druhé světové války. Článek je ovšem proti Putinovi, proti Rusku a pro Ukrajinu, avšak o to nejde. Jako občané nebeského království by Boží lid neměl schvalovat ani jednu stranu satanského díla, a každá válka je satanským dílem.
The purpose of this article is to allow those who are unfamiliar with the prophetic warfare between Catholicism (the king of the north) and atheism (the king of the south), and the fact that in the warfare of those two prophetic powers, Naziism has been employed as Catholicism’s proxy army (just as the United States was used in 1989). Students of prophecy need to have enough evidence to see that the background history of World War Two, and of the Cold War, are represented in the current war in Ukraine, as it fulfills verses eleven and twelve, of chapter eleven of Daniel.
Účelem tohoto článku je umožnit těm, kdo nejsou obeznámeni s prorockým bojem mezi katolicismem (králem severu) a ateismem (králem jihu), a se skutečností, že ve válce těchto dvou prorockých mocností byl nacismus použit jako zástupné vojsko katolicismu (právě tak jako byly v roce 1989 použity Spojené státy), aby se seznámili s touto skutečností. Studenti proroctví potřebují mít dostatek důkazů, aby rozpoznali, že dějinné pozadí druhé světové války a studené války je znázorněno v současné válce na Ukrajině, která naplňuje verše jedenáct a dvanáct, jedenácté kapitoly Danielovy knihy.
“Historical events, showing the direct fulfillment of prophecy, were set before the people, and the prophecy was seen to be a figurative delineation of events leading down to the close of this earth’s history.” Selected Messages, book 2, 102.
„Před zrak lidu byly postaveny historické události ukazující přímé naplnění proroctví a proroctví bylo chápáno jako obrazné vylíčení událostí vedoucích až k závěru dějin této země.“ Selected Messages, kniha 2, 102.
NBC News Article: “Ukraine’s Nazi problem is real, even if Putin’s ‘denazification’ claim isn’t”
Článek NBC News: „Ukrajinský nacistický problém je skutečný, i když Putinovo tvrzení o ‚denacifikaci‘ jím není“
Of the many distortions manufactured by Russian President Vladimir Putin to justify Russia’s assault on Ukraine, perhaps the most bizarre is his claim that the action was taken to “denazify” the country and its leadership. In making his case for entering his neighbor’s territory with armored tanks and fighter jets, Putin has stated that the move was undertaken “to protect people” who have been “subjected to bullying and genocide,” and that Russia “will strive for the demilitarization and denazification of Ukraine.”
Z mnoha překroucení, která ruský prezident Vladimir Putin vytvořil, aby ospravedlnil ruský útok na Ukrajinu, je snad nejbizarnější jeho tvrzení, že tento krok byl učiněn za účelem „denacifikace“ země a jejího vedení. Při obhajobě svého rozhodnutí vstoupit na území sousedního státu s obrněnými tanky a bojovými letouny Putin prohlásil, že tento krok byl podniknut „na ochranu lidí“, kteří byli „vystaveni šikaně a genocidě“, a že Rusko „bude usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny“.
Putin’s destructive actions — among them the devastation of Jewish communities — make clear that he’s lying when he says his goal is to ensure anyone’s welfare.
Putinovy ničivé činy — mezi nimi i zpustošení židovských obcí — jasně ukazují, že lže, když tvrdí, že jeho cílem je zajistit komukoli blaho.
On its face, Putin’s smear is absurd, not least because Ukrainian President Volodymyr Zelenskyy is Jewish and has said that members of his family were killed during World War II. There is also no evidence of recent mass killings or ethnic purges taking place in Ukraine. Moreover, labeling enemies Nazis is a common political ploy in Russia, especially from a leader who favors disinformation campaigns and wants to stir up feelings of national vengeance against a WWII foe to justify conquest.
Na první pohled je Putinova pomluva absurdní, v neposlední řadě proto, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj je Žid a uvedl, že členové jeho rodiny byli zabiti během druhé světové války. Neexistují také žádné důkazy o tom, že by se na Ukrajině v poslední době odehrávalo masové zabíjení nebo etnické čistky. Označovat nepřátele za nacisty je navíc v Rusku běžným politickým trikem, zvláště ze strany vůdce, který upřednostňuje dezinformační kampaně a chce rozdmýchávat pocity národní pomsty vůči nepříteli z druhé světové války, aby tak ospravedlnil dobyvačnou výpravu.
But even though Putin is engaging in propaganda, it’s also true that Ukraine has a genuine Nazi problem — both past and present. Putin’s destructive actions — among them the devastation of Jewish communities — make clear that he’s lying when he says his goal is to ensure anyone’s welfare. But important as it is to defend the yellow-and-blue flag against the Kremlin’s brutal aggression, it would be a dangerous oversight to deny Ukraine’s antisemitic history and collaboration with Hitler’s Nazis, as well as the latter-day embrace of neo-Nazi factions in some quarters.
Ale i když se Putin uchyluje k propagandě, je rovněž pravda, že Ukrajina má skutečný problém s nacismem — jak v minulosti, tak v současnosti. Putinovy ničivé činy — mezi nimi i pustošení židovských komunit — jasně ukazují, že lže, když tvrdí, že jeho cílem je zajistit komukoli blaho. Avšak jakkoli je důležité hájit žlutomodrou vlajku proti brutální agresi Kremlu, bylo by nebezpečným opomenutím popírat antisemitickou historii Ukrajiny a její spolupráci s Hitlerovými nacisty, stejně jako novodobé přijímání neonacistických frakcí v některých kruzích.
Why are fleeing Ukrainians being talked about with such sympathy? They are white.
Proč se o prchajících Ukrajincích mluví s takovým soucitem? Jsou běloši.
On the eve of World War II, Ukraine was home to one the largest Jewish communities in Europe, with estimates as high as 2.7 million, a remarkable number considering the territory’s long record of antisemitism and pogroms. By the end, more than half would perish. When German troops took control of Kyiv in 1941, they were welcomed by “Heil Hitler” banners. Soon after, nearly 34,000 Jews — along with Roma and other “undesirables” — were rounded up and marched to fields outside the city on the pretext of resettlement only to be massacred in what became known as the “Holocaust by bullets.”
V předvečer druhé světové války byla Ukrajina domovem jedné z největších židovských komunit v Evropě; odhady hovoří až o 2,7 milionu, což je pozoruhodné číslo vzhledem k dlouhé historii antisemitismu a pogromů na tomto území. Do konce války by více než polovina z nich zahynula. Když německá vojska v roce 1941 ovládla Kyjev, byla vítána transparenty s nápisem „Heil Hitler“. Krátce nato bylo téměř 34 000 Židů — spolu s Romy a dalšími „nežádoucími“ — shromážděno a pod záminkou přesídlení odvedeno na pole za městem, jen aby tam byli povražděni v tom, co se stalo známým jako „holokaust kulkami“.
The Babyn Yar ravine continued to fill up as a mass grave for two years. With as many as 100,000 murdered there, it became one of the largest single killing sites of the Holocaust outside of Auschwitz and other death camps. Researchers have noted the key role locals played in fulfilling Nazi kill orders at the site.
Rokle Babyn Jar se po dobu dvou let nadále plnila jako hromadný hrob. Bylo tam zavražděno až 100 000 lidí, a stalo se tak jedním z největších jednotlivých míst vraždění holokaustu mimo Osvětim a další vyhlazovací tábory. Badatelé poukázali na klíčovou úlohu, kterou místní obyvatelé sehráli při naplňování nacistických rozkazů k zabíjení na tomto místě.
Nowadays, Ukraine counts between 56,000 to 140,000 Jews, who enjoy freedoms and protections never imagined by their grandparents. That includes an updated law passed last month criminalizing antisemitic acts. Unfortunately, the law was intended to address a pronounced uptick in public displays of bigotry, including swastika-laden vandalism of synagogues and Jewish memorials, and eerie marches in Kyiv and other cities that celebrated the Waffen SS.
V dnešní době žije na Ukrajině mezi 56 000 a 140 000 Židů, kteří požívají svobod a ochrany, o jakých se jejich prarodičům nikdy ani nesnilo. K tomu patří i novelizovaný zákon přijatý minulý měsíc, který kriminalizuje antisemitské činy. Zákon byl bohužel zamýšlen jako reakce na zřetelný nárůst veřejných projevů bigotnosti, včetně vandalismu na synagogách a židovských památnících posetého svastikami a znepokojivých pochodů v Kyjevě a dalších městech, při nichž byla oslavována Waffen-SS.
In another ominous development, Ukraine has in recent years erected a glut of statues honoring Ukrainian nationalists whose legacies are tainted by their indisputable record as Nazi proxies. The Forward newspaper cataloged some of these deplorables, including Stepan Bandera, leader of the Organization of Ukrainian Nationalists (OUN), whose followers acted as local militia members for the SS and German army. “Ukraine has several dozen monuments and scores of street names glorifying this Nazi collaborator, enough to require two separate Wikipedia pages,” the Forward wrote.
V dalším zlověstném vývoji Ukrajina v posledních letech vztyčila nadbytek soch na počest ukrajinských nacionalistů, jejichž odkaz je poskvrněn jejich nespornou minulostí nacistických zástupců. Deník Forward zaznamenal některé z těchto zavrženíhodných osob, včetně Stepana Bandery, vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), jehož stoupenci působili jako příslušníci místních milicí pro SS a německou armádu. „Ukrajina má několik desítek pomníků a desítky názvů ulic oslavujících tohoto nacistického kolaboranta, tolik, že to vyžaduje dvě samostatné stránky na Wikipedii,“ napsal deník Forward.
Another frequent honoree is Roman Shukhevych, revered as a Ukrainian freedom fighter but also the leader of a feared Nazi auxiliary police unit that the Forward notes was “responsible for butchering thousands of Jews and … Poles.” Statues have also been raised for Yaroslav Stetsko, a one-time chair of the OUN, who wrote “I insist on the extermination of the Jews in Ukraine.”
Dalším často oslavovaným je Roman Šuchevyč, uctívaný jako ukrajinský bojovník za svobodu, avšak zároveň velitel obávané pomocné nacistické policejní jednotky, o níž Forward uvádí, že byla „odpovědná za zmasakrování tisíců Židů a … Poláků“. Sochy byly vztyčeny také Jaroslavu Steckovi, někdejšímu předsedovi OUN, který napsal: „Trvám na vyhlazení Židů na Ukrajině.“
Far-right groups have also gained political currency in the past decade, none more chilling than Svoboda (formerly the Social National Party of Ukraine), whose leader claimed the country was controlled by a “Muscovite-Jewish mafia” and whose deputy used an antisemitic slur to describe Ukrainian-born Jewish actor Mila Kunis. Svoboda has sent several members to Ukraine’s Parliament, including one who called the Holocaust a “bright period” in human history, according to Foreign Policy.
Krajně pravicové skupiny v uplynulém desetiletí rovněž získaly politický vliv; žádná nevyvolává větší mrazení než Svoboda (dříve Sociálně-nacionální strana Ukrajiny), jejíž vůdce prohlásil, že zemi ovládá „moskevsko-židovská mafie“ a jejíž zástupce použil antisemitskou urážku k označení židovské herečky ukrajinského původu Mily Kunis. Podle Foreign Policy vyslala Svoboda do ukrajinského parlamentu několik svých členů, včetně jednoho, který označil holokaust za „světlé období“ lidských dějin.
Just as disturbing, neo-Nazis are part of some of Ukraine’s growing ranks of volunteer battalions. They are battle-hardened after waging some of the toughest street fighting against Moscow-backed separatists in eastern Ukraine following Putin’s Crimean invasion in 2014. One is the Azov Battalion, founded by an avowed white supremacist who claimed Ukraine’s national purpose was to rid the country of Jews and other inferior races. In 2018, the U.S. Congress stipulated that its aid to Ukraine couldn’t be used “to provide arms, training or other assistance to the Azov Battalion.” Even so, Azov is now an official member of the Ukraine National Guard.
Stejně znepokojivé je, že neonacisté tvoří součást některých z rostoucích řad ukrajinských dobrovolnických praporů. Jsou zoceleni bojem poté, co po Putinově krymské invazi v roce 2014 vedli jedny z nejtvrdších pouličních bojů proti separatistům podporovaným Moskvou na východní Ukrajině. Jedním z nich je prapor Azov, založený otevřeně se hlásícím zastáncem nadřazenosti bílé rasy, který prohlašoval, že národním posláním Ukrajiny je zbavit zemi Židů a dalších méněcenných ras. V roce 2018 Kongres USA stanovil, že jeho pomoc Ukrajině nesmí být použita „k poskytování zbraní, výcviku nebo jiné pomoci praporu Azov“. Přesto je nyní Azov oficiální součástí Národní gardy Ukrajiny.
For sure, none of this disturbing context justifies the misery that has befallen Ukrainians over the past several weeks — and it’s unlikely that Putin was motivated by any of it when he launched his invasion. Indeed, thanks to Putin, Jews living in Odessa, Kharkiv and other eastern cities are under extreme duress. While many have taken refuge in local synagogues and Jewish centers, others have fled to foreign countries, including Israel, which has urged all Jews to leave Ukraine.
Jistě, žádná z těchto znepokojivých souvislostí neospravedlňuje utrpení, které v uplynulých několika týdnech postihlo Ukrajince — a je nepravděpodobné, že by Putin byl při zahájení své invaze motivován čímkoli z toho. Vskutku, právě kvůli Putinovi jsou Židé žijící v Oděse, Charkově a dalších východních městech vystaveni krajní tísni. Zatímco mnozí nalezli útočiště v místních synagogách a židovských centrech, jiní uprchli do cizích zemí, včetně Izraele, který vyzval všechny Židy, aby Ukrajinu opustili.
My own grandparents themselves had to flee western Ukraine to escape persecution, and it is tragic to see this cycle continue. If the country devolves into chaos and insurgency, Jews could once again be at risk from some of their fellow citizens. Not acknowledging this threat means that little is being done to guard against it.
I moji vlastní prarodiče museli uprchnout ze západní Ukrajiny, aby unikli pronásledování, a je tragické vidět, že tento koloběh pokračuje. Pokud země upadne do chaosu a povstání, Židé by mohli být znovu ohroženi některými ze svých spoluobčanů. Nepřiznat si tuto hrozbu znamená, že se podniká jen velmi málo k ochraně před ní.
But even if some elements of the country have been entangled with one of history’s most loathsome movements, standing with Ukraine is without doubt the honorable posture to take in this drama. Right now, every day that Putin ratchets up his assault against the Ukrainian people with scorched-earth zeal, it’s hard not to see who truly deserves the N-word.
Ale i kdyby některé složky této země byly zapleteny do jednoho z nejodpornějších hnutí v dějinách, postavit se v tomto dramatu na stranu Ukrajiny je bezpochyby čestný postoj. Právě nyní, s každým dnem, kdy Putin se spalující horlivostí stupňuje svůj útok proti ukrajinskému lidu, je těžké nevidět, kdo si skutečně zaslouží ono slovo na „N“.
Allen Ripp, March 5, 2022 – Source
Allen Ripp, 5. března 2022 – Zdroj
We will continue this study in our next article.
V této studii budeme pokračovat v našem příštím článku.
“Those who cannot remember the past are condemned to repeat it.” George Santayana.
„Ti, kdo si nedokážou pamatovat minulost, jsou odsouzeni ji opakovat.“ George Santayana.
“All that God has in prophetic history specified to be fulfilled in the past has been, and all that is yet to come in its order will be. Daniel, God’s prophet, stands in his place. John stands in his place. In the Revelation the Lion of the tribe of Judah has opened to the students of prophecy the book of Daniel, and thus is Daniel standing in his place. He bears his testimony, that which the Lord revealed to him in vision of the great and solemn events which we must know as we stand on the very threshold of their fulfillment.
„Vše, co Bůh v prorockých dějinách určil k naplnění v minulosti, se naplnilo, a vše, co má ještě ve svém pořadí přijít, přijde. Daniel, Boží prorok, stojí na svém místě. Jan stojí na svém místě. Ve Zjevení otevřel Lev z pokolení Judova studentům proroctví knihu Danielovu, a tak Daniel stojí na svém místě. Vydává své svědectví, to, co mu Pán zjevil ve vidění o velikých a slavnostních událostech, které musíme znát, když stojíme na samém prahu jejich naplnění.“
“In history and prophecy the Word of God portrays the long continued conflict between truth and error. That conflict is yet in progress. Those things which have been, will be repeated. Old controversies will be revived, and new theories will be continually arising. But God’s people, who in their belief and fulfillment of prophecy have acted a part in the proclamation of the first, second, and third angels’ messages, know where they stand. They have an experience that is more precious than fine gold. They are to stand firm as a rock, holding the beginning of their confidence steadfast unto the end.” Selected Messages, book 2, 109.
„V dějinách i v proroctví zobrazuje Boží slovo dlouhotrvající zápas mezi pravdou a bludem. Tento zápas dosud pokračuje. To, co bylo, se bude opakovat. Staré spory budou znovu oživeny a neustále budou vznikat nové teorie. Avšak Boží lid, který svou vírou i naplněním proroctví sehrál svou úlohu při hlásání poselství prvního, druhého a třetího anděla, ví, kde stojí. Má zkušenost dražší než ryzí zlato. Má stát pevně jako skála a až do konce neochvějně zachovávat počátek své důvěry.“ Selected Messages, kniha 2, 109.