As we address the third proxy war, represented in verses thirteen through fifteen, we will remind ourselves of what has led up to these verses. In chapter ten, Daniel receives his final vision, and in doing so he is identified as understanding both the internal and external prophetic visions. The Hebrew word “dabar,” meaning “word” is translated as “thing.” In chapter nine, when Gabriel came to make Daniel understand the vision of the twenty-three hundred days, the Hebrew word “dabar” was translated as “matter.”
Když přistoupíme k třetí zástupné válce, znázorněné ve verších třináct až patnáct, připomeneme si, co těmto veršům předcházelo. V desáté kapitole Daniel přijímá své poslední vidění a přitom je označen za toho, kdo rozumí jak vnitřním, tak vnějším prorockým viděním. Hebrejské slovo „dabar“, znamenající „slovo“, je přeloženo jako „věc“. V deváté kapitole, když Gabriel přišel, aby Danielovi dal porozumět vidění o dvou tisících třech stech dnech, bylo hebrejské slovo „dabar“ přeloženo jako „záležitost“.
Yea, whiles I was speaking in prayer, even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation. And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding. At the beginning of thy supplications the commandment came forth, and I am come to show thee; for thou art greatly beloved: therefore understand the matter, and consider the vision. Daniel 9:21–23.
Ano, když jsem se ještě modlil, tu se mne dotkl muž Gabriel, jehož jsem viděl v dřívějším vidění, přilétaje rychle v době večerní oběti. A poučil mne, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti udělil rozumnost a porozumění. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo, a já jsem přišel, abych ti je oznámil; neboť jsi velmi milovaný. Proto porozuměj tomu slovu a zvaž to vidění. Daniel 9,21–23.
When Gabriel told Daniel to “understand the matter, and consider the vision,” the Hebrew word “biyn” was translated as both “understand” and also as “consider.” The word means to mentally separate. Gabriel informed Daniel to make a mental separation between the “dabar” translated as “matter” and the “mareh“, translated as “vision”. In order to understand the interpretation that Gabriel was providing to Daniel concerning the prophecy of twenty-three hundred years, Daniel was to recognize the distinction between the prophetic vision represented as the “matter” and the prophetic “mareh” vision. The “matter”, which is the “dabar,” meaning word, represents the external line of prophecy and the “mareh” vision represents the internal line of prophecy.
Když Gabriel Danielovi řekl, aby „porozuměl slovu a uvážil vidění“, hebrejské slovo „biyn“ bylo přeloženo jak jako „porozumět“, tak také jako „uvážit“. Toto slovo znamená v mysli oddělit. Gabriel Daniela poučil, aby v mysli rozlišil mezi „dabar“, přeloženým jako „slovo“, a „mareh“, přeloženým jako „vidění“. Aby Daniel porozuměl výkladu, který mu Gabriel podával ohledně proroctví o dvou tisících třech stech letech, měl rozpoznat rozdíl mezi prorockým viděním označeným jako „slovo“ a prorockým viděním „mareh“. „Slovo“, které je „dabar“, ve významu slovo, představuje vnější linii proroctví a vidění „mareh“ představuje vnitřní linii proroctví.
In Daniel chapter ten, the first truth that is revealed to the student of prophecy is that Daniel represents God’s people in the last days who understand both the internal and external lines of prophecy.
V desáté kapitole knihy Daniel je první pravdou, která je zjevována studentu proroctví, to, že Daniel představuje Boží lid v posledních dnech, jenž rozumí jak vnitřním, tak vnějším liniím proroctví.
In the third year of Cyrus king of Persia a thing was revealed unto Daniel, whose name was called Belteshazzar; and the thing was true, but the time appointed was long: and he understood the thing, and had understanding of the vision. Daniel 10:1.
Ve třetím roce Kýra, krále perského, bylo Danielovi, jehož jméno bylo Beltešasar, zjeveno jedno slovo; a to slovo bylo pravdivé, ale stanovený čas byl dlouhý. I porozuměl tomu slovu a měl porozumění vidění. Daniel 10,1.
The “thing,” is the Hebrew word “dabar,” and the “vision,” is the “mareh” vision. As a prophet, Daniel represents God’s last day people, whose perfect fulfillment is the one hundred and forty-four thousand. The third year of Cyrus places Daniel in the reform line that began at the time of the end in 1989. In “those days,” representing the history of 1989 to the soon coming Sunday law in the United States, Daniel was mourning for three weeks. In the reform line of the one hundred and forty-four thousand, the period of mourning is marking the three and a half days that the two witnesses of Revelation chapter eleven, are dead in the street. The street of that great city of Sodom and Egypt, where also our Lord was crucified, is also Ezekiel’s valley of dead dry bones.
„Ta věc“ je hebrejské slovo „dabar“ a „vidění“ je vidění „mareh“. Jako prorok Daniel představuje Boží lid posledních dnů, jehož dokonalým naplněním je sto čtyřicet čtyři tisíc. Třetí rok Kýra staví Daniela do reformní linie, která započala v době konce roku 1989. V „oněch dnech“, jež představují dějiny od roku 1989 až po brzy přicházející nedělní zákon ve Spojených státech, Daniel truchlil po tři týdny. V reformní linii sto čtyřiceti čtyř tisíc období truchlení označuje tři a půl dne, po které jsou dva svědkové ze Zjevení, kapitoly jedenácté, mrtví na ulici. Ulice onoho velikého města Sodomy a Egypta, kde byl také ukřižován náš Pán, je rovněž Ezechielovým údolím mrtvých suchých kostí.
In chapter ten, Daniel is transformed into the image of Christ, and touched three times in advance of Gabriel interpreting the vision which Daniel saw. The vision produced a separation of two classes of worshippers. The everlasting gospel always produces two classes of worshippers. Daniel represented the class of worshippers represented as the one hundred and forty-four thousand, in contrast with the class that fled in fear from the vision.
V desáté kapitole je Daniel proměněn k obrazu Krista a třikrát se ho dotkne ten, kdo předtím, než Gabriel vyloží vidění, které Daniel spatřil. Toto vidění způsobilo oddělení dvou tříd ctitelů. Věčné evangelium vždy vytváří dvě třídy ctitelů. Daniel představoval třídu ctitelů znázorněnou jako sto čtyřicet čtyři tisíc, na rozdíl od třídy těch, kteří před viděním uprchli ve strachu.
Prior to chapter ten Gabriel came three times to Daniel to interpret a vision. He interpreted the visions of chapters seven and eight, which illustrated the kingdoms of Bible prophecy in both their political manifestation (chapter seven), and their religious manifestation (chapter eight). Then in chapter nine Gabriel interpreted the twenty-three-hundred-year prophecy. Gabriel arrives in chapter ten to finish the interpretation that was left incomplete in chapter nine, and to provide Daniel with the interpretation of the vision which produced the two classes of worshippers. Gabriel first provides Daniel with a general overview of the vision in verse fourteen.
Před desátou kapitolou přišel Gabriel k Danielovi třikrát, aby vyložil vidění. Vyložil vidění sedmé a osmé kapitoly, která znázorňovala království biblického proroctví jak v jejich politickém projevu (sedmá kapitola), tak v jejich náboženském projevu (osmá kapitola). Poté v deváté kapitole Gabriel vyložil proroctví o dvou tisících třech stech letech. V desáté kapitole přichází Gabriel, aby dokončil výklad, který zůstal v deváté kapitole neúplný, a aby Danielovi podal výklad vidění, jež dalo vzniknout dvěma třídám uctívačů. Gabriel nejprve podává Danielovi ve čtrnáctém verši obecný přehled toho vidění.
Now I am come to make thee understand what shall befall thy people in the latter days: for yet the vision is for many days. Daniel 10:14.
Nyní jsem přišel, abych ti dal porozumět tomu, co potká tvůj lid v posledních dnech; neboť to vidění se vztahuje ještě k mnoha dnům. Daniel 10,14.
The vision of Christ, which produced two classes of worshippers, represents what shall befall God’s people in the last days. The interpretation of chapters seven and eight was an interpretation of the history represented by the rise and fall of the kingdoms of Bible prophecy, as illustrated by beasts of prey and sanctuary animals respectively. The interpretation of chapter nine, was a detailed breakdown of the different prophetic periods represented within the prophecy of twenty-three hundred years. Somehow the vision of the glorified Christ in chapter ten represented what shall befall God’s people in the last days. Before Gabriel begins with the detailed outline of history, which is the interpretation of the vision of the glorified Christ, he reminds Daniel that he has already told Daniel what the interpretation represents.
Vidění Krista, které dalo vzniknout dvěma třídám uctívačů, představuje to, co postihne Boží lid v posledních dnech. Výklad sedmé a osmé kapitoly byl výkladem dějin znázorněných vzestupem a pádem království biblického proroctví, ilustrovaných postupně dravými šelmami a zvířaty svatyně. Výklad deváté kapitoly byl podrobným rozborem různých prorockých období obsažených v proroctví o dvou tisících třech stech letech. Vidění oslaveného Krista v desáté kapitole nějakým způsobem představovalo to, co postihne Boží lid v posledních dnech. Než Gabriel začne s podrobným přehledem dějin, který je výkladem vidění oslaveného Krista, připomíná Danielovi, že mu již řekl, co tento výklad představuje.
Then said he, Knowest thou wherefore I come unto thee? and now will I return to fight with the prince of Persia: and when I am gone forth, lo, the prince of Grecia shall come. Daniel 10:20.
I řekl: Víš, proč jsem přišel k tobě? Nyní se vrátím, abych bojoval s knížetem Persie; a až odejdu, hle, přijde kníže Řecka. Daniel 10,20.
Gabriel reminds Daniel that he had told Daniel in verse fourteen, that he had come to make Daniel understand what shall befall God’s people in the last days, and he expected Daniel to place the following presentation of prophetic history in that context. Daniel had been seeking a specific understanding from the first day in which he began to mourn.
Gabriel připomíná Danielovi, že mu ve čtrnáctém verši řekl, že přišel, aby Danielovi dal porozumět tomu, co potká Boží lid v posledních dnech, a očekával, že Daniel zasadí následující výklad prorockých dějin do tohoto kontextu. Daniel od prvního dne, kdy se začal rmoutit, usiloval o konkrétní porozumění.
Then said he unto me, Fear not, Daniel: for from the first day that thou didst set thine heart to understand, and to chasten thyself before thy God, thy words were heard, and I am come for thy words. But the prince of the kingdom of Persia withstood me one and twenty days: but, lo, Michael, one of the chief princes, came to help me; and I remained there with the kings of Persia. Daniel 10:12, 13.
I řekl mi: Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy jsi obrátil své srdce k tomu, abys porozuměl a pokořil se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel pro tvá slova. Avšak kníže království perského stálo proti mně po jednadvacet dní; ale aj, Michael, jeden z předních knížat, přišel mi na pomoc; a já jsem tam zůstal u králů perských. Daniel 10,12.13.
After Daniel’s three weeks of mourning, he saw the vision of Christ, that prophetically aligned with the vision of Christ that John in Patmos had witnessed.
Po třech týdnech Danielova truchlení spatřil vidění Krista, které se prorocky shodovalo s viděním Krista, jehož byl Jan na Patmu svědkem.
“No less a personage than the Son of God appeared to Daniel. This description is similar to that given by John when Christ was revealed to him upon the Isle of Patmos. Our Lord now comes with another heavenly messenger to teach Daniel what would take place in the latter days. This knowledge was given to Daniel and recorded by inspiration for us upon whom the ends of the world are come.
„Nikdo menší než Syn Boží se zjevil Danielovi. Tento popis se podobá tomu, který podal Jan, když mu byl Kristus zjeven na ostrově Patmos. Náš Pán nyní přichází s jiným nebeským poslem, aby Daniela poučil o tom, co se stane v posledních dnech. Toto poznání bylo dáno Danielovi a na základě vnuknutí zaznamenáno pro nás, na něž přišel konec věků.“
“The great truths revealed by the world’s Redeemer are for those who search for truth as for hid treasures. Daniel was an aged man. His life had been passed amid the fascinations of a heathen court, his mind cumbered with the affairs of a great empire; yet he turns aside from all these to afflict his soul before God, and seek a knowledge of the purposes of the Most High. And in response to his supplications, light from the heavenly courts was communicated for those who should live in the latter days. With what earnestness, then, should we seek God, that he may open our understanding to comprehend the truths brought to us from Heaven.
„Velké pravdy zjevené Vykupitelem světa jsou určeny těm, kdo hledají pravdu jako skryté poklady. Daniel byl mužem pokročilého věku. Jeho život plynul uprostřed přitažlivostí pohanského dvora, jeho mysl byla zatížena záležitostmi veliké říše; přesto se od toho všeho odvrací, aby pokořil svou duši před Bohem a hledal poznání záměrů Nejvyššího. A v odpověď na jeho prosby bylo sděleno světlo z nebeských dvorů pro ty, kdo budou žít v posledních dnech. S jakou vážností bychom tedy měli hledat Boha, aby otevřel naši mysl k pochopení pravd, které jsou nám přinášeny z nebe.“
“‘And I Daniel alone saw the vision; for the men that were with me saw not the vision; but a great quaking fell upon them, so that they fled to hide themselves…. And there remained no strength in me; for my comeliness was turned in me into corruption, and I retained no strength.’ Such will be the experience of every one who is truly sanctified. The clearer their views of the greatness, glory, and perfection of Christ, the more vividly will they see their own weakness and imperfection. They will have no disposition to claim a sinless character; that which has appeared right and comely in themselves will, in contrast with Christ’s purity and glory, appear only as unworthy and corruptible. It is when men are separated from God, when they have very indistinct views of Christ, that they say, ‘I am sinless; I am sanctified.’
„‚A já Daniel sám jsem viděl to vidění; muži pak, kteří byli se mnou, toho vidění neviděli; ale padla na ně veliká hrůza, takže utekli, aby se skryli…. A nezůstalo ve mně síly; neboť má krása se ve mně proměnila v porušenost a nezachoval jsem žádné síly.‘ Taková bude zkušenost každého, kdo je skutečně posvěcen. Čím jasnější bude jejich pohled na velikost, slávu a dokonalost Krista, tím živěji uvidí svou vlastní slabost a nedokonalost. Nebudou mít žádný sklon přisuzovat si bezhříšný charakter; to, co se jim na sobě samých jevilo jako správné a krásné, se ve srovnání s Kristovou čistotou a slávou bude jevit pouze jako nehodné a porušitelné. Tehdy, když jsou lidé odděleni od Boha a když mají o Kristu jen velmi nejasné představy, říkají: ‚Jsem bez hříchu; jsem posvěcen.‘“
“Gabriel then appeared to the prophet, and thus addressed him; ‘O Daniel, a man greatly beloved, understand the words that I speak unto thee, and stand upright; for unto thee am I now sent. And when he had spoken this word unto me, I stood trembling. Then said he unto me, Fear not, Daniel; for from the first day that thou didst set thine heart to understand, and to chasten thyself before thy God, thy words were heard, and I am come for thy words.’
„Tu se prorokovi zjevil Gabriel a takto k němu promluvil: ‚Daniele, muži velice milovaný, porozuměj slovům, která k tobě mluvím, a postav se zpříma; neboť nyní jsem poslán k tobě.‘ A když ke mně promluvil toto slovo, stál jsem třesa se. I řekl mi: ‚Neboj se, Danieli; neboť od prvního dne, kdy jsi obrátil své srdce k tomu, abys porozuměl a pokořoval se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena, a já jsem přišel pro tvá slova.‘“
“What great honor was shown to Daniel by the Majesty of Heaven! He comforts his trembling servant, and assures him that his prayer was heard in Heaven, and that in answer to that fervent petition, the angel Gabriel was sent to affect the heart of the Persian king. The monarch had resisted the impressions of the Spirit of God during the three weeks while Daniel was fasting and praying, but Heaven’s Prince, the archangel, Michael, was sent to turn the heart of the stubborn king to take some decided action to answer the prayer of Daniel.
„Jak veliká pocta byla prokázána Danielovi Velebností nebes! Utěšuje svého chvějícího se služebníka a ujišťuje ho, že jeho modlitba byla v nebi vyslyšena a že v odpověď na onu vroucí prosbu byl poslán anděl Gabriel, aby zapůsobil na srdce perského krále. Panovník po tři týdny, zatímco se Daniel postil a modlil, odolával působení Ducha Božího, avšak Kníže nebes, archanděl Michael, byl vyslán, aby obrátil srdce zatvrzelého krále k tomu, aby učinil nějaký rozhodný krok jako odpověď na Danielovu modlitbu.“
“‘And when he had spoken such words unto me, I set my face toward the ground, and I became dumb. And behold, one like the similitude of the sons of men touched my lips…. And said, O man greatly beloved, fear not: peace be unto thee; be strong, yea, be strong. And when he had spoken unto me, I was strengthened, and said, Let my lord speak; for thou hast strengthened me.’ So great was the divine glory revealed to Daniel that he could not endure the sight. Then the messenger of Heaven veiled the brightness of his presence and appeared to the prophet as ‘one like the similitude of the sons of men.’ By his divine power he strengthened this man of integrity and of faith, to hear the message sent to him from God.
„A když ke mně promluvil takovými slovy, sklonil jsem svou tvář k zemi a oněměl jsem. A hle, cosi jako podoba synů lidských se dotklo mých rtů…. A řekl: Ó muži velice milovaný, neboj se; pokoj tobě; buď silný, ano, buď silný. A když ke mně promluvil, byl jsem posílen a řekl jsem: Ať mluví můj pán, neboť jsi mne posílil.“ Tak veliká byla božská sláva zjevená Danielovi, že ten pohled nemohl snést. Potom posel z nebe zahalil jas své přítomnosti a zjevil se prorokovi jako „cosi jako podoba synů lidských“. Svou božskou mocí posílil tohoto muže bezúhonnosti a víry, aby vyslechl poselství, které mu bylo posláno od Boha.
“Daniel was a devoted servant of the Most High. His long life was filled up with noble deeds of service for his Master. His purity of character, and unwavering fidelity, are equaled only by his humility of heart and his contrition before God. We repeat, The life of Daniel is an inspired illustration of true sanctification.” Review and Herald, February 8, 1881.
„Daniel byl oddaným služebníkem Nejvyššího. Jeho dlouhý život byl naplněn ušlechtilými skutky služby pro svého Pána. Jeho čistota charakteru a neochvějná věrnost se vyrovnají jedině jeho pokoře srdce a jeho zkroušenosti před Bohem. Opakujeme: Život Danielův je inspirovaným obrazem pravého posvěcení.“ Review and Herald, 8. února 1881.
Daniel’s experience in chapter ten, represents God’s people in the last days, who as Daniel and John, understand the Revelation of Jesus Christ. The key to placing Daniel into the prophetic history where his experience is located is based upon the fact that he was in mourning, and that Michael was sent at the conclusion of the twenty-one days. In the first verse, Daniel records that he had understanding of both the internal and external visions of prophecy. Prior to the twenty-one days Daniel had an incomplete understanding of the two visions, but with the interpretation of Gabriel, Daniel fully grasps the “thing” and the “vision” as different revelations.
Danielova zkušenost v desáté kapitole představuje Boží lid v posledních dnech, který stejně jako Daniel a Jan rozumí Zjevení Ježíše Krista. Klíč k zařazení Daniela do prorockých dějin, v nichž se jeho zkušenost nachází, spočívá ve skutečnosti, že byl v truchlení a že Michael byl vyslán při závěru jednadvaceti dnů. V prvním verši Daniel zaznamenává, že porozuměl jak vnitřním, tak vnějším viděním proroctví. Před jednadvaceti dny měl Daniel neúplné porozumění oběma viděním, avšak s výkladem Gabriela Daniel plně chápe „věc“ a „vidění“ jako rozdílná zjevení.
“As the time approached for the close of the seventy years’ captivity, Daniel’s mind became greatly exercised upon the prophecies of Jeremiah. He saw that the time was at hand when God would give his chosen people another trial; and with fasting, humiliation, and prayer, he importuned the God of Heaven in behalf of Israel, in these words: ‘O Lord, the great and dreadful God, keeping the covenant and mercy to them that love him, and to them that keep his commandments’; we have sinned, and have committed iniquity, and have done wickedly, and have rebelled, even by departing from thy precepts and from thy judgments; neither have we hearkened unto thy servants the prophets, which spake in thy name to our kings, our princes, and our fathers, and to all the people of the land.’
„Když se přibližovala doba ukončení sedmdesátiletého zajetí, Danielova mysl byla hluboce zaměstnána Jeremjášovými proroctvími. Viděl, že nastává čas, kdy Bůh dá svému vyvolenému lidu další příležitost ke zkoušce; a s postem, pokořením a modlitbou úpěnlivě prosil Boha nebes za Izrael těmito slovy: ‚Ó Pane, veliký a hrozný Bože, který zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání; zhřešili jsme, dopouštěli jsme se nepravosti, jednali jsme ničemně a bouřili jsme se, odchýlivše se od tvých ustanovení a od tvých soudů; neuposlechli jsme ani tvých služebníků, proroků, kteří mluvili tvým jménem k našim králům, našim knížatům a našim otcům i ke všemu lidu země.‘“
“Notice these words. Daniel does not proclaim his own fidelity before the Lord. Instead of claiming to be pure and holy, he identifies himself with the really sinful of Israel. The wisdom which God imparted to him was as far superior to the wisdom of the wise men of the world as the light of the sun shining in the heavens at noonday is brighter than the feeblest star. Yet ponder the prayer from the lips of this man so highly favored of Heaven. With deep humiliation, with tears, and with rending of heart, he pleads for himself and for his people. He lays his soul open before God, confessing his own vileness, and acknowledging the Lord’s greatness and majesty.
„Povšimněte si těchto slov. Daniel nevyznává před Hospodinem svou vlastní věrnost. Místo aby o sobě prohlašoval, že je čistý a svatý, ztotožňuje se s těmi v Izraeli, kteří jsou skutečně hříšní. Moudrost, kterou mu Bůh udělil, převyšovala moudrost moudrých mužů tohoto světa právě tak, jako je světlo slunce zářícího na nebi v poledne jasnější než nejslabší hvězda. A přece uvažujte o modlitbě, která vychází ze rtů tohoto muže tak vysoce obdařeného Nebem. V hlubokém pokoření, se slzami a s rozervaným srdcem prosí za sebe i za svůj lid. Otevírá svou duši před Bohem, vyznává svou vlastní nicotnost a uznává velikost a velebnost Páně.“
“What earnestness and fervor characterize his supplications! He is coming nearer and nearer to God. The hand of faith is reached upward to grasp the never-failing promises of the Most High. His soul is wrestling in agony. And he has the evidence that his prayer is heard. He feels that victory is his. If we as a people would pray as Daniel prayed, and wrestle as he wrestled, humbling our souls before God, we should realize as marked answers to our petitions as were granted to Daniel. Hear how he presses his case at the court of Heaven:
„Jaká opravdovost a vroucnost se vyznačuje jeho prosbami! Přichází blíže a blíže k Bohu. Ruka víry se vztahuje vzhůru, aby uchopila nikdy neselhávající zaslíbení Nejvyššího. Jeho duše zápasí v úzkosti. A má důkaz, že jeho modlitba je vyslyšena. Cítí, že vítězství je jeho. Kdybychom se my jako lid modlili tak, jak se modlil Daniel, a zápasili tak, jak zápasil on, pokořujíce své duše před Bohem, zakoušeli bychom stejně zjevné odpovědi na své prosby, jaké byly uděleny Danielovi. Poslyšte, jak předkládá svou při u dvoru nebes:“
“‘O my God, incline thine ear, and hear; open thine eyes, and behold our desolations, and the city which is called by thy name; for we do not present our supplications before thee for our righteousnesses, but for thy great mercies. O Lord, hear; O Lord, forgive; O Lord, hearken and do; defer not, for thine own sake, O my God; for thy city and thy people are called by thy name. And whilst I was speaking and praying, and confessing my sin and the sin of my people, … even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation.’
„Můj Bože, nakloň své ucho a slyš; otevři své oči a pohleď na naše zpustošení i na město, které se nazývá tvým jménem; neboť své prosby nepředkládáme před tebou pro své spravedlivé skutky, nýbrž pro tvé veliké milosrdenství. Panovníku, slyš; Panovníku, odpusť; Panovníku, pozoruj a učiň; neprodlévej kvůli sobě samému, můj Bože; neboť tvé město a tvůj lid se nazývají tvým jménem. A zatímco jsem mluvil a modlil se a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu, … tu muž Gabriel, kterého jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěl a dotkl se mne v době večerní oběti.“
“As Daniel’s prayer is going forth, the angel Gabriel comes sweeping down from the heavenly courts, to tell him that his petitions are heard and answered. This mighty angel has been commissioned to give him skill and understanding,—to open before him the mysteries of future ages. Thus, while earnestly seeking to know and understand the truth, Daniel was brought into communion with Heaven’s delegated messenger.
„Zatímco Danielova modlitba vystupuje vzhůru, přichází anděl Gabriel, snášející se z nebeských dvorů, aby mu oznámil, že jeho prosby byly vyslyšeny a zodpovězeny. Tento mocný anděl byl pověřen, aby mu dal dovednost a porozumění, — aby před ním otevřel tajemství budoucích věků. Tak byl Daniel, když se horlivě snažil poznat a pochopit pravdu, uveden do společenství s poslem pověřeným Nebem.“
“The man of God was praying, not for a flight of happy feeling, but for a knowledge of the divine will. And he desired this knowledge, not merely for himself, but for his people. His great burden was for Israel, who were not, in the strictest sense, keeping the law of God. He acknowledges that all their misfortunes have come upon them in consequence of their transgressions of that holy law. He says, ‘We have sinned, we have done wickedly…. Because for our sins and for the iniquities of our fathers, Jerusalem and thy people are become a reproach to all that are about us.’ They had lost their peculiar, holy character as God’s chosen people. ‘Now therefore, O our God, hear the prayer of thy servant, and his supplications, and cause thy face to shine upon thy sanctuary that is desolate.’ Daniel’s heart turns with intense longing to the desolate sanctuary of God. He knows that its prosperity can be restored only as Israel shall repent of their transgressions of God’s law, and become humble, and faithful, and obedient.
„Muž Boží se modlil ne za vzlet blažených pocitů, nýbrž za poznání Boží vůle. A po tomto poznání netoužil pouze pro sebe, ale i pro svůj lid. Jeho veliké břemeno spočívalo na Izraeli, který v nejpřísnějším smyslu nedodržoval Boží zákon. Přiznává, že všechny jejich pohromy na ně přišly v důsledku přestoupení onoho svatého zákona. Říká: ‚Zhřešili jsme, dopouštěli jsme se bezbožnosti…. Pro naše hříchy a pro nepravosti našich otců se Jeruzalém i tvůj lid staly pohanou všem, kdo jsou kolem nás.‘ Ztratili svůj výlučný, svatý charakter Bohem vyvoleného lidu. ‚Nyní tedy, Bože náš, vyslyš modlitbu svého služebníka i jeho úpěnlivé prosby a rozjasni svou tvář nad svou svatyní, která leží zpustošená.‘ Danielovo srdce se s vroucí touhou obrací k zpustošené Boží svatyni. Ví, že její blahobyt může být obnoven jedině tehdy, až bude Izrael činit pokání ze svých přestoupení Božího zákona a stane se pokorným, věrným a poslušným.“
“In answer to his petition, Daniel received not only the light and truth which he and his people most needed, but a view of the great events of the future, even to the advent of the world’s Redeemer. Those who claim to be sanctified, while they have no desire to search the Scriptures, or to wrestle with God in prayer for a clearer understanding of Bible truth, know not what true sanctification is.
V odpověď na svou prosbu Daniel obdržel nejen světlo a pravdu, které on i jeho lid nejvíce potřebovali, nýbrž i pohled na veliké budoucí události, až k samému příchodu Vykupitele světa. Ti, kdo tvrdí, že jsou posvěceni, a přitom netouží zkoumat Písma ani zápasit s Bohem na modlitbě o jasnější porozumění biblické pravdě, nevědí, co je pravé posvěcení.
“All who believe with the heart the word of God will hunger and thirst for a knowledge of his will. God is the author of truth. He enlightens the darkened understanding, and gives to the human mind power to grasp and comprehend the truths which he has revealed.
„Všichni, kdo srdcem věří Božímu slovu, budou lačnit a žíznit po poznání jeho vůle. Bůh je původcem pravdy. Osvěcuje zatemnělé porozumění a dává lidské mysli schopnost uchopit a pochopit pravdy, které zjevil.
“Daniel talked with God. Heaven was opened before him. But the high honors granted him were the result of humiliation and earnest seeking. He did not think, as do many at the present day, that it is no matter what we believe, if we are only honest, and love Jesus. True love for Jesus will lead to the most close and earnest inquiry as to what is truth. Christ prayed that his disciples might be sanctified through the truth. He who is too indolent to make anxious, prayerful search for truth, will be left to receive errors which shall prove the ruin of his soul.
„Daniel rozmlouval s Bohem. Nebe se před ním otevřelo. Avšak vysoké pocty, které mu byly uděleny, byly výsledkem pokoření a opravdového hledání. Nemyslel si, jak to činí mnozí v současné době, že nezáleží na tom, čemu věříme, jsme-li jen poctiví a milujeme Ježíše. Pravá láska k Ježíši povede k co nejpečlivějšímu a nejupřímnějšímu zkoumání toho, co je pravda. Kristus se modlil, aby jeho učedníci byli posvěceni skrze pravdu. Ten, kdo je příliš netečný na to, aby s úzkostlivostí a v modlitbě hledal pravdu, bude ponechán, aby přijal bludy, které se ukáží být zkázou jeho duše.“
“At the time of Gabriel’s visit, the prophet Daniel was unable to receive further instruction; but a few years afterward, desiring to know more of subjects not yet fully explained, he again set himself to seek light and wisdom from God. ‘In those days I Daniel was mourning three full weeks. I ate no pleasant bread, neither came flesh nor wine in my mouth, neither did I anoint myself at all…. Then I lifted up mine eyes, and looked, and behold a certain man clothed in linen whose loins were girded with fine gold of Uphaz. His body also was like the beryl, and his face as the appearance of lightning, and his eyes as lamps of fire, and his arms and his feet like in color to polished brass, and the voice of his words like the voice of a multitude.’
„V době Gabrielovy návštěvy nebyl prorok Daniel schopen přijmout další poučení; avšak o několik let později, touže poznat více o věcech, které dosud nebyly plně vysvětleny, znovu se oddal hledání světla a moudrosti od Boha. ‚V těch dnech jsem já Daniel truchlil po tři celé týdny. Nejedl jsem žádný lahodný chléb, ani maso ani víno nevešlo do mých úst, a vůbec jsem se nepomazával… Potom jsem pozdvihl své oči a pohleděl, a hle, jakýsi muž oděný ve lněném rouchu, jehož bedra byla přepásána ryzím zlatem z Úfazu. Jeho tělo bylo také jako chrysolit, jeho tvář jako vzhled blesku, jeho oči jako ohnivé pochodně, jeho paže a jeho nohy podobné lesklému bronzu a hlas jeho slov jako hlas zástupu.‘
“No less a personage than the Son of God appeared to Daniel. This description is similar to that given by John when Christ was revealed to him upon the Isle of Patmos. Our Lord now comes with another heavenly messenger to teach Daniel what would take place in the latter days. This knowledge was given to Daniel and recorded by inspiration for us upon whom the ends of the world are come.” Review and Herald, February 8, 1881.
„Danielovi se zjevil nikdo menší než Syn Boží. Tento popis je podobný tomu, který podal Jan, když mu byl Kristus zjeven na ostrově Patmos. Náš Pán nyní přichází s jiným nebeským poslem, aby Daniela poučil o tom, co se stane v posledních dnech. Toto poznání bylo dáno Danielovi a z vnuknutí zaznamenáno pro nás, na něž přišlo skonání věků.“ Review and Herald, 8. února 1881.
The interpretation that Gabriel, “heaven’s delegated messenger,” was bringing to Daniel was the completion of the interpretation he had begun to provide to Daniel in chapter nine. The methodology of “line upon line,” requires that we align the interpretation and associated circumstances of both chapters nine and ten, together in order to rightly divide the prophetic illustration. It is in this interpretation that the visions of the Ulai and Hiddekel rivers join.
Výklad, který Gabriel, „nebesy pověřený posel“, přinášel Danielovi, byl dovršením výkladu, který začal Danielovi podávat v deváté kapitole. Metodologie „řádek za řádkem“ vyžaduje, abychom výklad i související okolnosti deváté a desáté kapitoly uvedli do vzájemného souladu, abychom správně rozdělili prorocké znázornění. Právě v tomto výkladu se spojují vidění řek Ulai a Hiddekel.
Daniel had understood from the books of Jeremiah and Moses that the deliverance of God’s people was at hand. In so doing, Daniel represents God’s people of the last days that understand that the final deliverance of God’s people is at hand. Those last-day people will recognize that they have been spiritually scattered, as represented by Daniel who had been scattered into the slavery of the seventy years captivity in Babylon. They will then understand that they, as Daniel, must manifest the response to their scattered condition that agrees with the remedy represented by the “seven times,” of Leviticus chapter twenty-six.
Daniel z knih Jeremjáše a Mojžíše porozuměl, že vysvobození Božího lidu je blízko. Tím Daniel představuje Boží lid posledních dnů, který chápe, že konečné vysvobození Božího lidu je blízko. Tito lidé posledních dnů rozpoznají, že byli duchovně rozptýleni, jak to představuje Daniel, který byl rozptýlen do otroctví sedmdesátiletého babylónského zajetí. Poté porozumějí, že oni, stejně jako Daniel, musejí projevit odpověď na svůj rozptýlený stav, která je v souladu s nápravou představenou „sedmkrát“ ve dvacáté šesté kapitole Leviticus.
When the experience of humility represented by Daniel, that is demanded by the remedy set forth in Leviticus twenty-six, is manifested in the last days, God’s last-day people will have been mourning for a specific period of time. That period of time concludes when Michael the archangel descends.
Když se v posledních dnech projeví zkušenost pokory, kterou představuje Daniel a kterou vyžaduje náprava předložená v Leviticus 26, Boží lid posledních dnů bude po určité vymezené období truchlit. Toto časové období končí, když sestoupí Michael archanděl.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
And ye shall perish among the heathen, and the land of your enemies shall eat you up. And they that are left of you shall pine away in their iniquity in your enemies’ lands; and also in the iniquities of their fathers shall they pine away with them. If they shall confess their iniquity, and the iniquity of their fathers, with their trespass which they trespassed against me, and that also they have walked contrary unto me; And that I also have walked contrary unto them, and have brought them into the land of their enemies; if then their uncircumcised hearts be humbled, and they then accept of the punishment of their iniquity: Then will I remember my covenant with Jacob, and also my covenant with Isaac, and also my covenant with Abraham will I remember; and I will remember the land. The land also shall be left of them, and shall enjoy her sabbaths, while she lieth desolate without them: and they shall accept of the punishment of their iniquity: because, even because they despised my judgments, and because their soul abhorred my statutes. And yet for all that, when they be in the land of their enemies, I will not cast them away, neither will I abhor them, to destroy them utterly, and to break my covenant with them: for I am the Lord their God. But I will for their sakes remember the covenant of their ancestors, whom I brought forth out of the land of Egypt in the sight of the heathen, that I might be their God: I am the Lord. Leviticus 26:38–45.
A zahynete mezi pohany a země vašich nepřátel vás pohltí. A ti z vás, kteří zůstanou, budou chřadnout pro svou nepravost v zemích vašich nepřátel; a také pro nepravosti svých otců budou chřadnout spolu s nimi. Jestliže vyznají svou nepravost i nepravost svých otců, pro své přestoupení, jímž se proti mně provinili, i to, že se ke mně chovali nepřátelsky; a že i já jsem se k nim choval nepřátelsky a přivedl jsem je do země jejich nepřátel; jestliže tehdy bude pokořeno jejich neobřezané srdce a tehdy přijmou trest za svou nepravost: tehdy budu pamatovat na svou smlouvu s Jákobem, i na svou smlouvu s Izákem, i na svou smlouvu s Abrahamem budu pamatovat; a budu pamatovat na zemi. Země pak od nich osiří a bude užívat svých sobot, dokud bude bez nich ležet zpustošená; a oni přijmou trest za svou nepravost, protože, ano protože pohrdali mými soudy a jejich duše ošklivila si má ustanovení. Ale ani tehdy, když budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu ani si je nezhnusím tak, abych je docela zahubil a zrušil svou smlouvu s nimi; neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh. Ale kvůli nim budu pamatovat na smlouvu jejich předků, které jsem vyvedl z egyptské země před očima pohanů, abych byl jejich Bohem: já jsem Hospodin. Leviticus 26:38–45.