When Peter set forth his answer to Christ’s question of who the disciples say that Christ is he identified that Jesus was the anointed one, the Christ, the Messiah. He also said He was the Son of God.
Když Petr předložil svou odpověď na Kristovu otázku, za koho učedníci považují Krista, vyjádřil, že Ježíš je Pomazaný, Kristus, Mesiáš. Zároveň řekl, že je Synem Božím.
When Jesus came into the coasts of Caesarea Philippi, he asked his disciples, saying, Whom do men say that I the Son of man am? And they said, Some say that thou art John the Baptist: some, Elias; and others, Jeremias, or one of the prophets. He saith unto them, But whom say ye that I am? And Simon Peter answered and said, Thou art the Christ, the Son of the living God. And Jesus answered and said unto him, Blessed art thou, Simon Barjona: for flesh and blood hath not revealed it unto thee, but my Father which is in heaven. And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven. Matthew 16:13–19.
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: Za koho lidé pokládají mne, Syna člověka? A oni řekli: Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků. Řekl jim: A za koho mne pokládáte vy? Šimon Petr odpověděl: Ty jsi Kristus, Syn živého Boha. Ježíš mu odpověděl: Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou. A dám ti klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi. Matouš 16,13–19.
Through Peter the Holy Spirit presented the essential truth for the one hundred and forty-four thousand to understand. He did so at Panium, which was Caesarea Philippi. Panium is the most sacred temple site in the worship of the dragon, for Greece represents the world, and the world in the last days is the United Nations, who is the dragon’s earthly representative. The “gates of hell” is a name for the temple of Pan, the Greek goat-god. The temple was built in front of a cave that contained the Spring of Panium. The Spring of Panium fed the Jordan River, which is a symbol of Christ.
Skrze Petra předložil Duch svatý zásadní pravdu, kterou má pochopit sto čtyřicet čtyři tisíc. Učinil tak v Paniu, jímž byla Cesarea Filipova. Panium je nejposvátnějším chrámovým místem v uctívání draka, neboť Řecko představuje svět a svět v posledních dnech je Organizace spojených národů, která je pozemským zástupcem draka. „Brány pekel“ jsou označením chrámu Pana, řeckého kozlího boha. Chrám byl vystavěn před jeskyní, v níž se nacházel pramen Pania. Pramen Pania napájel řeku Jordán, která je symbolem Krista.
The name “Jordan” means “descender,” and it begins its course in the mountainous region of northern Israel, drawing its main source from the springs of Mount Hermon, the highest peak in the Hermon Range, where the spring called the “gates of hell” is located. Hermon means “sacred” and “Jordon” means “to descend.” The Jordan River flows from the highlands of Mount Hermon and descends through the Jordan Rift Valley, eventually reaching the Dead Sea, which is the lowest point on Earth’s surface.
Jméno „Jordán“ znamená „sestupující“ a jeho tok začíná v horské oblasti severního Izraele, přičemž hlavní zdroj čerpá z pramenů hory Hermon, nejvyššího vrcholu hermonského pohoří, kde se nachází pramen nazývaný „brány pekel“. Hermon znamená „posvátný“ a „Jordán“ znamená „sestoupit“. Řeka Jordán pramení ve vysočině hory Hermon a sestupuje Jordánskou příkopovou propadlinou, až nakonec dosáhne Mrtvého moře, které je nejnižším bodem zemského povrchu.
The waters that feed the Jordan River, that originate in the temple of Pan, and that ultimately arrive at the lowest point on earth represent the descent the Son of God made when He left the highest sacred mountain to descend to the lowest “dead sea” of this world. Christ’s descent from heaven to the death of the cross also represents that He took upon Himself the flesh of fallen man, for his journey from heaven to the cross was fed by the waters that originated in the “gates of hell.”
Vody, které napájejí řeku Jordán, které pramení v chrámu Panově a které nakonec dospívají k nejnižšímu místu na zemi, představují sestup, který Syn Boží vykonal, když opustil nejvyšší posvátnou horu, aby sestoupil k nejnižšímu „mrtvému moři“ tohoto světa. Kristův sestup z nebe až k smrti na kříži rovněž představuje, že na sebe vzal tělo padlého člověka, neboť jeho cesta z nebe ke kříži byla napájena vodami, které vycházely z „bran pekla“.
The Dead Sea is not only the lowest place on earth, but it is the saltiest waters on earth, nine times saltier than the ocean. Christ’s death on the cross as typified by the Dead Sea is where He confirmed His covenant with many.
Mrtvé moře je nejen nejnižším místem na zemi, ale jsou to také nejslanější vody na zemi, devětkrát slanější než oceán. Kristova smrt na kříži, předobrazená Mrtvým mořem, je místem, kde potvrdil svou smlouvu s mnohými.
And every oblation of thy meat offering shalt thou season with salt; neither shalt thou suffer the salt of the covenant of thy God to be lacking from thy meat offering: with all thine offerings thou shalt offer salt. Leviticus 2:3.
Každý dar ze své přídavné oběti osolíš solí; a nedopustíš, aby soli smlouvy svého Boha chybělo při tvé přídavné oběti; ke všem svým obětem budeš přinášet sůl. Leviticus 2:3.
On the way from the springs of Mount Hermon, the Jordan River passes through the sea of Galilee, which is also known as Lake Tiberius and Lake Kinneret. Galilee means a “hinge” or a “turning point.” Tiberius is the name of the Roman ruler who followed Augustus Caesar, and due to the shape of the lake, it is called Kinneret, which means “a harp” or “a lyre.” The turning point for mankind was when Tiberius Caesar ruled and Jesus was crucified, and every harp in heaven was silenced. The geographical testimony of the Jordan River in connection with the “gates of hell,” which is the temple of the Greek god Pan, speaks to the testimony which Peter proclaimed through the inspiration of the Holy Spirit.
Na cestě od pramenů hory Hermon prochází řeka Jordán Galilejským mořem, které je také známo jako Tiberiadské jezero a jezero Kineret. Galilea znamená „závěs“ nebo „bod obratu“. Tiberius je jméno římského vládce, který následoval Augusta Caesara, a kvůli tvaru jezera je nazýváno Kineret, což znamená „harfa“ nebo „lyra“. Bodem obratu pro lidstvo bylo, když vládl císař Tiberius a Ježíš byl ukřižován a každá harfa v nebi umlkla. Zeměpisné svědectví řeky Jordánu ve spojení s „branami pekla“, jimiž je chrám řeckého boha Pana, promlouvá o svědectví, které Petr vyhlásil z vnuknutí Ducha Svatého.
The incarnation of Christ was the combination of Divinity and humanity that occurred when the Divine Son of God took upon Himself human flesh, thus combining Divinity with humanity, as represented by the waters from the spring of Pan feeding the Jordan River. What fed the spring of Pan was the dew, rain and snow that fell upon the mountains of Hermon, Hermon representing the “sacred” mountain, which is Jerusalem above.
Vtělení Krista bylo spojením božství a lidství, k němuž došlo, když na sebe božský Syn Boží vzal lidské tělo, a tak spojil božství s lidstvím, jak to představují vody z Panova pramene, které napájejí řeku Jordán. To, co napájelo Panův pramen, byla rosa, déšť a sníh, které padaly na hory Hermónu, přičemž Hermón představuje „svatou“ horu, jíž je Jeruzalém nahoře.
A Song of Degrees of David. Behold, how good and how pleasant it is for brethren to dwell together in unity! It is like the precious ointment upon the head, that ran down upon the beard, even Aaron’s beard: that went down to the skirts of his garments; As the dew of Hermon, and as the dew that descended upon the mountains of Zion: for there the Lord commanded the blessing, even life for evermore. Psalms 133:1–3.
Píseň stupňů Davidova. Hle, jak dobré a jak utěšené jest, když bratří přebývají pospolu v jednotě! Jest to jako vzácná mast na hlavě, která stékala na vous, na Áronův vous, která sestupovala až na lem jeho roucha; jako rosa Hermónu, jako rosa, která sestupuje na hory Siónské. Neboť tam Hospodin přikázal požehnání, život až na věky. Žalmy 133:1–3.
The “precious ointment” that ran down Aaron’s beard was the oil that was used when he and his sons were anointed as God’s priests.
„Vzácná mast“, která stékala po Áronově vousu, byl olej, jímž byli on i jeho synové pomazáni za Boží kněze.
And thou shalt take of the blood that is upon the altar, and of the anointing oil, and sprinkle it upon Aaron, and upon his garments, and upon his sons, and upon the garments of his sons with him: and he shall be hallowed, and his garments, and his sons, and his sons’ garments with him. Exodus 29:21.
A vezmeš z krve, která je na oltáři, i z oleje pomazání a pokropíš tím Árona i jeho roucha, i jeho syny a roucha jeho synů s ním; a bude posvěcen on i jeho roucha, i jeho synové a roucha jeho synů s ním. Exodus 29,21.
Peter expressed the confession of all the disciples, and in so doing he expressed the confession of the one hundred and forty-four thousand, who are to be anointed as a unified priesthood that is lifted up as an ensign. The “oil” that anointed Aaron, was also as the dew of Mount Hermon and also the dew of the mountains of Zion. The “oil” and the “dew” are the message which represents the anointing of the Holy Spirit.
Petr vyjádřil vyznání všech učedníků, a tím vyjádřil i vyznání sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří mají být pomazáni jako sjednocené kněžstvo, jež je vyzdviženo jako korouhev. „Olej“, jímž byl pomazán Áron, byl také jako rosa Chermónu a také rosa hor Siónu. „Olej“ i „rosa“ jsou poselstvím, které představuje pomazání Duchem svatým.
Give ear, O ye heavens, and I will speak; and hear, O earth, the words of my mouth. My doctrine shall drop as the rain, my speech shall distil as the dew, as the small rain upon the tender herb, and as the showers upon the grass: Because I will publish the name of the Lord: ascribe ye greatness unto our God. Deuteronomy 32:1–3.
Naslouchejte, ó nebesa, a promluvím; a slyš, země, slova mých úst. Mé učení bude kanout jako déšť, má řeč bude skapávat jako rosa, jako drobný déšť na něžnou bylinu a jako přeháňky na trávu. Neboť budu zvěstovat jméno Hospodinovo: vzdejte velikost našemu Bohu. Deuteronomium 32,1–3.
The “dew” is the “doctrine” that falls on the mountains of Zion, and it is the “oil” of anointing that unifies the one hundred and forty-four thousand, who are God’s priests in the last days. The doctrine drops as rain, and distills as dew because it is “published”. It is published because heaven and earth are to give ear and hear the words of His mouth, through a unified priesthood that is the ensign who proclaim the messages of the Midnight Cry and Loud Cry.
„Rosa“ je „učení“, které padá na hory Sionu, a je to „olej“ pomazání, který sjednocuje sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří jsou Božími kněžími v posledních dnech. Učení kane jako déšť a snáší se jako rosa, protože je „zvěstováno“. Je zvěstováno proto, že nebesa i země mají naslouchat a slyšet slova Jeho úst skrze sjednocené kněžstvo, které je korouhví, jež hlásá poselství Půlnočního volání a Mocného volání.
How beautiful upon the mountains are the feet of him that bringeth good tidings, that publisheth peace; that bringeth good tidings of good, that publisheth salvation; that saith unto Zion, Thy God reigneth! Thy watchmen shall lift up the voice; with the voice together shall they sing: for they shall see eye to eye, when the Lord shall bring again Zion. Break forth into joy, sing together, ye waste places of Jerusalem: for the Lord hath comforted his people, he hath redeemed Jerusalem. The Lord hath made bare his holy arm in the eyes of all the nations; and all the ends of the earth shall see the salvation of our God. Isaiah 52:7–10.
Jak půvabné jsou na horách nohy toho, který přináší radostnou zvěst, který zvěstuje pokoj; který přináší radostnou zvěst o dobru, který zvěstuje spásu; který praví Siónu: Tvůj Bůh kraluje! Tvoji strážní pozvednou hlas, spolu budou jásat; neboť uvidí tváří v tvář, až Hospodin znovu přivede Sión. Propukněte v radost, společně zpívejte, zpustošená místa Jeruzaléma; neboť Hospodin potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Hospodin obnažil své svaté rámě před očima všech národů; a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha. Izajáš 52,7–10.
The last-day watchmen, represented by Peter, publish salvation and peace, and they shall be unified, for they will see eye to eye. This happens when “the Lord brings again Zion.” The Hebrew word translated as “bring again” means to “reverse.” When the Lord reverses Zion, it means that Zion had been in captivity, as represented by the scattering, and it is reversed when the captivity ceases.
Strážní posledních dnů, představovaní Petrem, zvěstují spásu a pokoj a budou sjednoceni, neboť budou vidět stejně. To se děje tehdy, když „Hospodin přivádí zpět Sijón“. Hebrejské slovo přeložené jako „přivádí zpět“ znamená „obrátit“. Když Hospodin obrací Sijón, znamená to, že Sijón byl v zajetí, jak je znázorněno rozptýlením, a k obratu dochází tehdy, když zajetí končí.
For thus saith the Lord, That after seventy years be accomplished at Babylon I will visit you, and perform my good word toward you, in causing you to return to this place. For I know the thoughts that I think toward you, saith the Lord, thoughts of peace, and not of evil, to give you an expected end. Then shall ye call upon me, and ye shall go and pray unto me, and I will hearken unto you. And ye shall seek me, and find me, when ye shall search for me with all your heart. And I will be found of you, saith the Lord: and I will turn away your captivity, and I will gather you from all the nations, and from all the places whither I have driven you, saith the Lord; and I will bring you again into the place whence I caused you to be carried away captive. Jeremiah 29:10–14.
Neboť takto praví Hospodin: Až se dovrší sedmdesát let v Babylóně, navštívím vás a splním při vás své dobré slovo, že vás přivedu zpět na toto místo. Neboť já znám myšlenky, které o vás mám, praví Hospodin, myšlenky pokoje, a ne zla, abych vám dal budoucnost a naději. Tehdy ke mně budete volat, půjdete a budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když mě budete hledat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, praví Hospodin, a odvrátím vaše zajetí a shromáždím vás ze všech národů i ze všech míst, kam jsem vás rozptýlil, praví Hospodin; a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás dal odvést do zajetí. Jeremjáš 29,10–14.
All the prophets are addressing the last days, and in the last days His people are in a captivity that is to be reversed, in order to fulfill the testimony of prophecy.
Všichni proroci mluví o posledních dnech a v posledních dnech se jeho lid nachází v zajetí, které má být zvráceno, aby se naplnilo svědectví proroctví.
The word that came to Jeremiah from the Lord, saying, Thus speaketh the Lord God of Israel, saying, Write thee all the words that I have spoken unto thee in a book. For, lo, the days come, saith the Lord, that I will bring again the captivity of my people Israel and Judah, saith the Lord: and I will cause them to return to the land that I gave to their fathers, and they shall possess it. Jeremiah 30:1–3.
Slovo, které se stalo Jeremiášovi od Hospodina: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Zapiš si do knihy všechna slova, která jsem k tobě mluvil. Neboť hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy přivedu zpět zajetí svého lidu Izraele a Judy, praví Hospodin; a způsobím, že se navrátí do země, kterou jsem dal jejich otcům, a budou ji vlastnit. Jeremiáš 30,1–3.
After three and a half days of sleeping, just as Lazarus slept for four days, and Daniel mourned for twenty-one days, Michael resurrects the two witnesses, who are His last-day people and brings them into unity and also anoints them through a message that is published around the world. That message is the “dew” of Mount Hermon (the sacred mountain), that feeds the spring of Pan, which thereafter feeds the Jordan River. The anointing that is accomplished by that message represents the anointing of Jesus, that marked when He became the Christ, which Peter identified.
Po třech a půl dnech spánku, právě tak jako Lazar spal čtyři dny a Daniel truchlil po jednadvacet dní, Michael vzkřísí dva svědky, kteří jsou jeho lidem posledních dnů, přivede je k jednotě a také je pomaže prostřednictvím poselství, které je zveřejněno po celém světě. Toto poselství je „rosou“ hory Hermon (svaté hory), která napájí Panův pramen, jenž pak napájí řeku Jordán. Pomazání, které je tímto poselstvím vykonáno, představuje pomazání Ježíše, jež označilo okamžik, kdy se stal Kristem, jak to Petr rozpoznal.
When Peter identified Christ as the Son of God, he represented Christ as both the Son of God and the Son of man, as represented by the waters of the “gates of hell” feeding the Jordan River. The confession of Peter was produced by the inspiration of the Holy Spirit, and it was that truth, that Jesus was the Christ, the Anointed One, and that He was both God and man which was identified by Jesus as the truth which would be the focus of the battle against God’s last-day people, who Christ promised would be victorious, for the “gates of hell,” will not prevail against this truth.
Když Petr označil Krista za Syna Božího, představil Krista jako Syna Božího i Syna člověka, jak to znázorňují vody „bran pekelných“, které napájejí řeku Jordán. Petrovo vyznání vzešlo z vnuknutí Ducha svatého a právě tato pravda — že Ježíš je Kristus, Pomazaný, a že je zároveň Bohem i člověkem — byla Ježíšem označena jako pravda, která bude středem boje proti Božímu lidu posledních dnů, jemuž Kristus zaslíbil vítězství, neboť „brány pekelné“ této pravdě nepřemohou.
The truth is that on September 11, 2001, just as Jesus was anointed at His baptism, the sealing of the one hundred and forty-four thousand began, and in that history there would be a disappointment which would slay His last-day people, until He resurrected them and reversed their captivity. The process of resurrection includes the unifying of His people into a mighty army that is lifted up as an ensign. The work of resurrecting, purifying, unifying and lifting up, after the death in the streets, is illustrated in verses ten through fifteen of Daniel chapter eleven, as well as other biblical passages. But in verses thirteen through fifteen Christ has once again brought His disciples to Caesarea Philippi, to Panium, and it is there that the seal of God is impressed for eternity.
Pravda je, že 11. září 2001, právě tak jako byl Ježíš pomazán při svém křtu, započalo zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, a v těchto dějinách mělo nastat zklamání, které usmrtí jeho lid posledních dnů, dokud je nevzkřísí a neobrátí jejich zajetí. Proces vzkříšení zahrnuje sjednocení jeho lidu v mocné vojsko, které je vyzdviženo jako korouhev. Dílo vzkříšení, očištění, sjednocení a vyzdvižení po smrti na ulicích je znázorněno ve verších deset až patnáct v jedenácté kapitole Daniela, stejně jako v jiných biblických pasážích. Avšak ve verších třináct až patnáct Kristus znovu přivedl své učedníky do Cesareje Filipovy, do Pania, a právě tam je pečeť Boží vtisknuta na věčnost.
Only when we understand the profundity of these facts, can we recognize the revelations of truth located in the witness of Caesarea Philippi. In verse eighteen of chapter sixteen of Matthew, Simon Barjonah’s name is changed to Peter, which symbolizes the one hundred and forty-four thousand as previously noted in a recent article. The mathematical revelation established in the verse magnifies Jesus as the Wonderful Numberer, for not only can Peter be understood to represent one hundred and forty-four thousand, but Mathew 16:18 is also the mathematical symbol of “phi”.
Teprve když porozumíme hlubokosti těchto skutečností, můžeme rozpoznat zjevení pravdy obsažená ve svědectví Cesareje Filipovy. V osmnáctém verši šestnácté kapitoly Matouše je jméno Šimona Barjony změněno na Petra, což, jak bylo již uvedeno v nedávném článku, symbolizuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Matematické zjevení ustanovené v tomto verši vyvyšuje Ježíše jako Podivuhodného Počtáře, neboť Petra lze chápat nejen jako představitele sto čtyřiceti čtyř tisíc, ale Matouš 16,18 je také matematickým symbolem „phi“.
Before we address the mathematics associated with “phi,” it should be noted that “phi” is part of the word “Philippi,” the second of the two names of the town of Panium. Verse eighteen identifies that Jesus spoke to Peter in Hebrew, which was recorded in Greek, and later translated into English. Those three steps address Christ’s control over His Word. When the word is considered with the mathematical system of multiplying the numbered positions, it identifies that the name Peter equates to one hundred and forty-four thousand, thus emphasizing Jesus as the Wonderful Numberer. In the very same verse, where Jesus proclaims that He will build His church the Wonderful Numberer controlled the translation process to ensure that the truth represented in verse eighteen in chapter sixteen, would represent the mathematical symbol of “phi.”
Než se budeme zabývat matematikou spojenou s „phi“, je třeba poznamenat, že „phi“ je součástí slova „Philippi“, druhého ze dvou názvů města Panium. Osmnáctý verš uvádí, že Ježíš mluvil k Petrovi hebrejsky, což bylo zaznamenáno řecky a později přeloženo do angličtiny. Tyto tři kroky dosvědčují Kristovu svrchovanost nad Jeho Slovem. Je-li toto slovo posuzováno v rámci matematického systému násobení očíslovaných pozic, ukazuje se, že jméno Petr se rovná sto čtyřiceti čtyřem tisícům, čímž je zdůrazněn Ježíš jako Podivuhodný Počtář. V témž verši, v němž Ježíš prohlašuje, že vybuduje svou církev, Podivuhodný Počtář řídil proces překladu tak, aby pravda vyjádřená v osmnáctém verši šestnácté kapitoly představovala matematický symbol „phi“.
And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. Matthew 16:18.
A také pravím tobě: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou. Matouš 16,18.
His church is not simply built upon the doctrine that Jesus is the Christ, and that He is the Son of God, but also the fact that He is the Word, and the Word created and controls all things, including mathematics, grammar and the works of men.
Jeho církev není jednoduše vybudována pouze na učení, že Ježíš je Kristus a že je Syn Boží, nýbrž také na skutečnosti, že je Slovem a že Slovo stvořilo a ovládá všechny věci, včetně matematiky, gramatiky a lidských děl.
In whom also we have obtained an inheritance, being predestinated according to the purpose of him who worketh all things after the counsel of his own will. Ephesians 1:11.
V němž jsme také dosáhli dědictví, jsouce předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všecko podle rady své vlastní vůle. Efezským 1,11.
Phi, often represented by the Greek letter φ (phi), is a mathematical constant approximately equal to 1.618033988749895. This number is known as the golden ratio or the divine proportion. It is an “irrational number”, meaning it cannot be expressed as a simple fraction, and its decimal representation goes on infinitely without repeating.
Phi, často označované řeckým písmenem φ (phi), je matematická konstanta přibližně rovná 1,618033988749895. Toto číslo je známo jako zlatý řez neboli božský poměr. Je to „iracionální číslo“, což znamená, že je nelze vyjádřit jako jednoduchý zlomek a jeho desetinný rozvoj pokračuje do nekonečna, aniž by se opakoval.
The golden ratio has many remarkable properties and appears in various contexts in mathematics, art, architecture, nature, and other fields. It is often found in geometric shapes, such as rectangles, pentagons, and dodecahedrons, where the ratio of the longer side to the shorter side is equal to phi.
Zlatý řez má mnoho pozoruhodných vlastností a objevuje se v rozmanitých souvislostech v matematice, umění, architektuře, přírodě i dalších oborech. Často se vyskytuje v geometrických útvarech, jako jsou obdélníky, pětiúhelníky a dvanáctistěny, kde se poměr delší strany ke kratší straně rovná fí.
In art and architecture, the golden ratio is believed to create aesthetically pleasing proportions. It has been used by artists and architects throughout history, from ancient civilizations to the Renaissance and beyond, to design compositions, buildings, and artworks. In mathematics, the golden ratio appears in various mathematical equations and sequences, including the Fibonacci sequence, where each term is the sum of the two preceding terms. As the terms of the Fibonacci sequence increase, the ratio of consecutive terms approaches phi.
Ve výtvarném umění a architektuře se má za to, že zlatý řez vytváří esteticky působivé proporce. Umělci a architekti jej v průběhu dějin využívali, od starověkých civilizací přes renesanci až po další období, při navrhování kompozic, budov a uměleckých děl. V matematice se zlatý řez objevuje v různých matematických rovnicích a posloupnostech, včetně Fibonacciho posloupnosti, v níž je každý člen součtem dvou předchozích členů. Jak členy Fibonacciho posloupnosti narůstají, poměr po sobě jdoucích členů se blíží číslu fí.
In verse 16:18, we find the mathematical phi (1.618…). Jesus, the God “who worketh all things after the counsel of his own will,” determined to place His signature of being Palmoni, the Wonderful Number, or the Numberer of Secrets in the prophetic geography that identifies the battleground of His church against the gates of hell in the last days. At that prophetic battleground, through His control of numbers, He represented the one hundred and forty-four thousand with “Peter”, who had his name changed from “Simon” the one who hears the message of the dove, to “Peter”, thus marking the one hundred and forty-four thousand as His last days covenant people.
Ve verši 16:18 nacházíme matematické fí (1,618…). Ježíš, Bůh, „který působí všechno podle rady své vůle“, určil vložit svůj podpis jako Palmoni, Podivuhodné číslo, neboli Počtář tajemství, do prorocké geografie, která v posledních dnech označuje bojiště jeho církve proti branám pekla. Na tomto prorockém bojišti prostřednictvím své vlády nad čísly znázornil sto čtyřicet čtyři tisíc skrze „Petra“, jemuž bylo jméno změněno ze „Šimona“, toho, kdo slyší poselství holubice, na „Petra“, a tím označil sto čtyřicet čtyři tisíc za svůj lid smlouvy posledních dnů.
The “rock” that He chose to build His church on, is the foundation rock, the foundation and chief cornerstone of the “seven times” of Leviticus twenty-six, for there is no true foundation that is not Christ. From the baptism of Christ, when Simon “heard” the message of the dove unto the cross of the Dead Sea, for twelve hundred and sixty days, twice each day, there was a morning and evening sacrifice, except on the final day of the twelve hundred and sixty days, for on that day, the evening sacrifice escaped from the priest, and on the cross Christ died as the twenty-five hundred and twentieth offering.
„Skála“, na níž se rozhodl vybudovat svou církev, je základní skálou, základem a hlavním úhelným kamenem „sedmi časů“ z Leviticus dvacet šest, neboť není pravého základu, který by nebyl Kristus. Od Kristova křtu, kdy Šimon „uslyšel“ poselství holubice, až ke kříži Mrtvého moře, po dobu tisíce dvou set šedesáti dnů, dvakrát každého dne, byla přinášena ranní a večerní oběť, kromě posledního dne oněch tisíce dvou set šedesáti dnů, neboť onoho dne unikla večerní oběť knězi a na kříži Kristus zemřel jako dvoutisící pětistý dvacátý obětní dar.
“All is terror and confusion. The priest is about to slay the victim; but the knife drops from his nerveless hand, and the lamb escapes. Type has met antitype in the death of God’s Son. The great sacrifice has been made. The way into the holiest is laid open. A new and living way is prepared for all. No longer need sinful, sorrowing humanity await the coming of the high priest.” The Desire of Ages, 757.
„Všude je hrůza a zmatek. Kněz se chystá zabít obětního beránka; avšak nůž mu vypadává z ochablé ruky a beránek uniká. Předobraz se setkal se svým naplněním ve smrti Božího Syna. Velká oběť byla přinesena. Cesta do nejsvětější svatyně je otevřena. Pro všechny je připravena nová a živá cesta. Hříšné, zarmoucené lidstvo již nemusí očekávat příchod velekněze.“ Touha věků, 757.
The “rock” He would build His church upon is the foundation stone that the builders rejected, its number is “twenty-five hundred and twenty.” In one short verse Christ presents Himself as the Master of all things, and when He does so He is standing and speaking in verses thirteen through fifteen of Daniel chapter eleven.
„Skála“, na níž vystaví svou církev, je základní kámen, který stavitelé zavrhli; její číslo je „dva tisíce pět set dvacet“. V jediném krátkém verši Kristus představuje sám sebe jako Pána všeho, a když tak činí, stojí a promlouvá ve verších třináct až patnáct jedenácté kapitoly knihy Daniel.
And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. Matthew 16:18.
A já ti pravím, že jsi Petr; a na té skále vzdělám svou církev, a brány pekel ji nepřemohou. Matouš 16,18.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“‘The secret things belong unto the Lord our God: but those things which are revealed belong unto us and to our children forever.’ Deuteronomy 29:29. Just how God accomplished the work of creation He has never revealed to men; human science cannot search out the secrets of the Most High. His creative power is as incomprehensible as His existence.
„Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu; ale zjevené náležejí nám a našim synům navěky.“ Deuteronomium 29,29. Jak přesně Bůh vykonal dílo stvoření, to lidem nikdy nezjevil; lidská věda nemůže vypátrat tajemství Nejvyššího. Jeho stvořitelská moc je stejně nepochopitelná jako Jeho bytí.
“God has permitted a flood of light to be poured upon the world in both science and art; but when professedly scientific men treat upon these subjects from a merely human point of view, they will assuredly come to wrong conclusions. It may be innocent to speculate beyond what God’s word has revealed, if our theories do not contradict facts found in the Scriptures; but those who leave the word of God, and seek to account for His created works upon scientific principles, are drifting without chart or compass upon an unknown ocean. The greatest minds, if not guided by the word of God in their research, become bewildered in their attempts to trace the relations of science and revelation. Because the Creator and His works are so far beyond their comprehension that they are unable to explain them by natural laws, they regard Bible history as unreliable. Those who doubt the reliability of the records of the Old and New Testaments, will be led to go a step further, and doubt the existence of God; and then, having lost their anchor, they are left to beat about upon the rocks of infidelity.
„Bůh dopustil, aby se na svět vylila záplava světla jak ve vědě, tak v umění; avšak když se lidé, kteří se prohlašují za vědecké, zabývají těmito předměty z čistě lidského hlediska, nepochybně dospějí k nesprávným závěrům. Může být nevinné spekulovat nad to, co zjevilo Boží slovo, pokud naše teorie neodporují skutečnostem obsaženým v Písmu; avšak ti, kdo opouštějí Boží slovo a snaží se vyložit Jeho stvořená díla na základě vědeckých zásad, se unášejí bez mapy a kompasu po neznámém oceánu. I největší mysli, nejsou-li ve svém bádání vedeny Božím slovem, bývají zmateni ve svých pokusech vystopovat vztahy mezi vědou a zjevením. Protože Stvořitel a Jeho díla jsou natolik nad jejich chápání, že je nejsou schopni vysvětlit přírodními zákony, pokládají biblické dějiny za nespolehlivé. Ti, kdo pochybují o spolehlivosti záznamů Starého a Nového zákona, budou vedeni k tomu, aby učinili ještě další krok a pochybovali o existenci Boha; a když pak ztratí svou kotvu, jsou ponecháni tomu, aby naráželi o skaliska nevíry.“
“These persons have lost the simplicity of faith. There should be a settled belief in the divine authority of God’s Holy Word. The Bible is not to be tested by men’s ideas of science. Human knowledge is an unreliable guide. Skeptics who read the Bible for the sake of caviling, may, through an imperfect comprehension of either science or revelation, claim to find contradictions between them; but rightly understood, they are in perfect harmony. Moses wrote under the guidance of the Spirit of God, and a correct theory of geology will never claim discoveries that cannot be reconciled with his statements. All truth, whether in nature or in revelation, is consistent with itself in all its manifestations.
„Tito lidé ztratili prostotu víry. Má zde být pevné přesvědčení o božské autoritě svatého Božího slova. Bible nemá být posuzována podle lidských představ o vědě. Lidské poznání je nespolehlivým průvodcem. Skeptikové, kteří čtou Bibli s úmyslem hledat v ní záminky k námitkám, mohou pro nedokonalé porozumění buď vědě, nebo zjevení tvrdit, že mezi nimi nacházejí rozpory; jsou-li však správně chápány, jsou v dokonalém souladu. Mojžíš psal pod vedením Ducha Božího a správná teorie geologie si nikdy nebude činit nárok na objevy, které by nebylo možno uvést v soulad s jeho výroky. Veškerá pravda, ať už v přírodě, nebo ve zjevení, je ve všech svých projevech v souladu sama se sebou.“
“In the word of God many queries are raised that the most profound scholars can never answer. Attention is called to these subjects to show us how much there is, even among the common things of everyday life, that finite minds, with all their boasted wisdom, can never fully understand.
„Ve slově Božím je vzneseno mnoho otázek, na něž ani nejhlubší učenci nikdy nedokážou odpovědět. Na tyto skutečnosti je obracena pozornost, aby nám ukázaly, jak mnoho je i mezi běžnými věcmi každodenního života takového, čemu konečné lidské mysli se vší svou vychloubanou moudrostí nikdy nemohou plně porozumět.
“Yet men of science think that they can comprehend the wisdom of God, that which He has done or can do. The idea largely prevails that He is restricted by His own laws. Men either deny or ignore His existence, or think to explain everything, even the operation of His Spirit upon the human heart; and they no longer reverence His name or fear His power. They do not believe in the supernatural, not understanding God’s laws or His infinite power to work His will through them. As commonly used, the term ‘laws of nature’ comprises what men have been able to discover with regard to the laws that govern the physical world; but how limited is their knowledge, and how vast the field in which the Creator can work in harmony with His own laws and yet wholly beyond the comprehension of finite beings!
„Přesto se mužové vědy domnívají, že mohou postihnout Boží moudrost, to, co učinil nebo co může učinit. Široce převládá představa, že je omezen svými vlastními zákony. Lidé buď popírají nebo přehlížejí Jeho existenci, anebo se domnívají, že mohou všechno vysvětlit, dokonce i působení Jeho Ducha na lidské srdce; a již se neklanějí úctou před Jeho jménem ani se nebojí Jeho moci. Nevěří v nadpřirozeno, protože nerozumějí Božím zákonům ani Jeho nekonečné moci uskutečňovat skrze ně svou vůli. Jak se toho výrazu obvykle užívá, pojem „zákony přírody“ zahrnuje to, co lidé dokázali objevit ohledně zákonů, které řídí fyzický svět; avšak jak omezené je jejich poznání a jak nesmírná je oblast, v níž může Stvořitel působit v souladu se svými vlastními zákony, a přece zcela nad chápání konečných bytostí!“
“Many teach that matter possesses vital power—that certain properties are imparted to matter, and it is then left to act through its own inherent energy; and that the operations of nature are conducted in harmony with fixed laws, with which God Himself cannot interfere. This is false science, and is not sustained by the word of God. Nature is the servant of her Creator. God does not annul His laws or work contrary to them, but He is continually using them as His instruments. Nature testifies of an intelligence, a presence, an active energy, that works in and through her laws. There is in nature the continual working of the Father and the Son. Christ says, ‘My Father worketh hitherto, and I work.’ John 5:17.
„Mnozí učí, že hmota má životní sílu — že určité vlastnosti jsou hmotě uděleny a pak je ponechána, aby působila svou vlastní vnitřní energií; a že přírodní děje probíhají v souladu s pevně stanovenými zákony, do nichž ani sám Bůh nemůže zasahovat. To je falešná věda a není to potvrzeno Božím slovem. Příroda je služebnicí svého Stvořitele. Bůh neruší své zákony ani nepůsobí v rozporu s nimi, nýbrž jich neustále užívá jako svých nástrojů. Příroda vydává svědectví o inteligenci, přítomnosti, činné energii, která působí v jejích zákonech a skrze ně. V přírodě nepřetržitě působí Otec i Syn. Kristus praví: ‚Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.‘ Jan 5,17.“
“The Levites, in their hymn recorded by Nehemiah, sang, ‘Thou, even Thou, art Lord alone; Thou hast made heaven, the heaven of heavens, with all their host, the earth, and all things therein, … and Thou preservest them all.’ Nehemiah 9:6. As regards this world, God’s work of creation is completed. For ‘the works were finished from the foundation of the world.’ Hebrews 4:3. But His energy is still exerted in upholding the objects of His creation. It is not because the mechanism that has once been set in motion continues to act by its own inherent energy that the pulse beats and breath follows breath; but every breath, every pulsation of the heart, is an evidence of the all-pervading care of Him in whom ‘we live, and move, and have our being.’ Acts 17:28. It is not because of inherent power that year by year the earth produces her bounties and continues her motion around the sun. The hand of God guides the planets and keeps them in position in their orderly march through the heavens. He ‘bringeth out their host by number: He calleth them all by names by the greatness of His might, for that He is strong in power; not one faileth.’ Isaiah 40:26. It is through His power that vegetation flourishes, that the leaves appear and the flowers bloom. He ‘maketh grass to grow upon the mountains’ (Psalm 147:8), and by Him the valleys are made fruitful. ‘All the beasts of the forest … seek their meat from God,’ and every living creature, from the smallest insect up to man, is daily dependent upon His providential care. In the beautiful words of the psalmist, ‘These wait all upon Thee…. That Thou givest them they gather: Thou openest Thine hand, they are filled with good.’ Psalm 104:20, 21, 27, 28. His word controls the elements; He covers the heavens with clouds and prepares rain for the earth. ‘He giveth snow like wool: He scattereth the hoarfrost like ashes.’ Psalm 147:16. ‘When He uttereth His voice, there is a multitude of waters in the heavens, and He causeth the vapors to ascend from the ends of the earth; He maketh lightnings with rain, and bringeth forth the wind out of His treasuries.’ Jeremiah 10:13.
„Levité ve svém hymnu zaznamenaném u Nehemjáše zpívali: ‚Ty, jen Ty jsi Hospodin sám; Ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes, i všechen jejich zástup, zemi i vše, co je na ní, … a Ty to všechno zachováváš.‘ Nehemjáš 9,6. Pokud jde o tento svět, Boží dílo stvoření je dokončeno. Neboť ‚skutky byly dokonány od založení světa‘. Židům 4,3. Avšak Jeho moc se stále uplatňuje v udržování předmětů Jeho stvoření. Není tomu tak, že by mechanismus, který byl jednou uveden do pohybu, pokračoval v činnosti svou vlastní vnitřní energií, a proto tep bije a dech následuje dech; nýbrž každý dech, každý tep srdce je důkazem všepronikající péče Toho, v němž ‚žijeme, pohybujeme se a jsme‘. Skutky 17,28. Není to vrozenou mocí, že země rok za rokem vydává své plody a pokračuje ve svém pohybu kolem slunce. Boží ruka vede planety a udržuje je na jejich místě v jejich řádném pochodu nebem. On ‚vyvádí jejich zástup podle počtu, všechny je volá jménem; pro velikost Jeho síly a protože je mocný silou nechybí ani jedna‘. Izajáš 40,26. Jeho mocí se daří rostlinstvu, objevují se listy a rozkvétají květiny. On ‚dává růst trávě na horách‘ (Žalm 147,8) a skrze Něho se údolí stávají úrodnými. ‚Všechna lesní zvěř … hledá svou potravu od Boha‘ a každý živý tvor, od nejmenšího hmyzu až po člověka, je denně závislý na Jeho prozřetelné péči. Krásnými slovy žalmisty: ‚Ti všichni čekají na Tebe…. Co jim dáváš, to sbírají; otevíráš svou ruku, a nasycují se dobrými věcmi.‘ Žalm 104,20.21.27.28. Jeho slovo ovládá živly; přikrývá nebesa oblaky a připravuje zemi déšť. ‚Dává sníh jako vlnu, jíní sype jako popel.‘ Žalm 147,16. ‚Když vydává svůj hlas, je množství vod na nebesích, dává vystupovat parám od končin země; činí blesky s deštěm a vyvádí vítr ze svých zásobáren.‘ Jeremjáš 10,13.“
“God is the foundation of everything. All true science is in harmony with His works; all true education leads to obedience to His government. Science opens new wonders to our view; she soars high, and explores new depths; but she brings nothing from her research that conflicts with divine revelation. Ignorance may seek to support false views of God by appeals to science, but the book of nature and the written word shed light upon each other. We are thus led to adore the Creator and to have an intelligent trust in His word.” Patriarchs and Prophets, 113–115.
„Bůh je základem všeho. Veškerá pravá věda je v souladu s Jeho díly; veškeré pravé vzdělání vede k poslušnosti vůči Jeho vládě. Věda otevírá našemu zraku nové divy; vznáší se vysoko a zkoumá nové hlubiny; avšak ze svého bádání nepřináší nic, co by bylo v rozporu s božským zjevením. Nevědomost se může snažit podpírat nesprávné názory o Bohu odvoláváním se na vědu, avšak kniha přírody a psané Slovo si navzájem vrhají světlo. Tak jsme vedeni k tomu, abychom uctívali Stvořitele a měli rozumnou důvěru v Jeho slovo.“ Patriarchové a proroci, 113–115.