At Panium, which was Caesarea Philippi, which is verses thirteen through fifteen in chapter eleven of the book of Daniel, which is the history where the Republican and Protestant horns fulfill the enigma of being the eighth that is of the seven, which is the history where the Seal of God is permanently impressed upon the one hundred and forty-four thousand, and the history of the arrival of the message of the Midnight Cry, Christ gave a promise to His last-day people.

V Paniu, které bylo Cesarejí Filipovou, což jsou verše třináct až patnáct v jedenácté kapitole knihy Daniel, což je dějina, v níž republikánský a protestantský roh naplňují hádanku o tom, že jsou osmým, který je ze sedmi, což je dějina, v níž je pečeť Boží trvale vtisknuta na sto čtyřicet čtyři tisíc, a dějina příchodu poselství Půlnočního volání, dal Kristus svému lidu posledních dnů zaslíbení.

And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven. Matthew 16:18, 19.

A pravím tobě také: Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev; a brány pekel ji nepřemohou. A tobě dám klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi. Matouš 16,18.19.

The period of the sealing which began on September 11, 2001, when the mighty buildings of New York City were brought down, which ends at the soon coming Sunday law, was designed by the Alpha and Omega. The very last part of the period repeats the very first part of the period. On September 11, 2001 the Lord led His people back to the old paths, where among other truths they discovered the “seven times,” just as it was found in the days of king Josiah. The latter rain then began to sprinkle, and a testing process that produced a separation of two classes of worshippers began.

Období pečetění, které započalo 11. září 2001, když byly mohutné budovy New York City strženy, a které končí při brzy přicházejícím nedělním zákonu, bylo navrženo Alfou a Omegou. Samotná poslední část tohoto období opakuje samu první část tohoto období. Dne 11. září 2001 Pán vedl svůj lid zpět ke starým stezkám, kde mimo jiné pravdy objevil „sedm časů“, právě tak jako to bylo nalezeno ve dnech krále Jóšiáše. Pozdní déšť tehdy začal krápět a započal zkušební proces, který přivedl k oddělení dvou tříd uctívačů.

In fulfillment of Habakkuk chapter two the two sacred charts were discovered and became an emblem of that historical period. Just as significantly the “debate” of Habakkuk chapter two began, between the methodology of line upon line, which is the latter rain methodology, in opposition to the methodology of apostate Protestantism that had been progressively adopted by Adventism beginning in the rebellion of 1863.

V naplnění druhé kapitoly Abakukovy byly objeveny dva posvátné obrazy a staly se symbolem onoho historického období. Neméně významně započala „rozprava“ druhé kapitoly Abakukovy mezi metodologií „řádek za řádkem“, která je metodologií pozdního deště, a metodologií odpadlého protestantismu, kterou adventismus postupně přejímal počínaje vzpourou roku 1863.

Jesus promised that He would give His last-day people “the keys of the kingdom,” and in so doing, He is referring to the correct biblical methodology, that contains the necessary prophetic keys to recognize, establish and proclaim the message of the Midnight Cry and Loud Cry.

Ježíš zaslíbil, že svému lidu posledních dnů dá „klíče království“, a tím odkazuje na správnou biblickou metodologii, která obsahuje nezbytné prorocké klíče k rozpoznání, ustavení a hlásání poselství Půlnočního volání a Hlasitého volání.

“Those who commune with God walk in the light of the Sun of Righteousness. They do not dishonor their Redeemer by corrupting their way before God. Heavenly light shines upon them. As they near the close of this earth’s history, their knowledge of Christ, and of the prophecies relating to him, greatly increases. They are of infinite worth in God’s sight; for they are in unity with his Son. To them the word of God is of surpassing beauty and loveliness. They see its importance. Truth is unfolded to them. The doctrine of the incarnation is invested with a soft radiance. They see that the Scripture is the key that unlocks all mysteries and solves all difficulties. Those who have been unwilling to receive the light and walk in the light will be unable to understand the mystery of godliness, but those who have not hesitated to take up the cross and follow Jesus, will see light in God’s light.” The Southern Watchman, April 4, 1905.

„Ti, kdo mají společenství s Bohem, chodí ve světle Slunce spravedlnosti. Nezneucťují svého Vykupitele tím, že by před Bohem kazili svou cestu. Nebeské světlo na ně září. Jak se blíží závěru dějin této země, jejich poznání Krista a proroctví, která se k němu vztahují, se velmi rozhojňuje. V Božích očích mají nekonečnou cenu; neboť jsou v jednotě s jeho Synem. Pro ně je Boží slovo překrásné a plné půvabu. Vidí jeho důležitost. Pravda se jim rozvíjí. Učení o vtělení je zahaleno jemnou září. Vidí, že Písmo je klíčem, který odemyká všechna tajemství a řeší všechny obtíže. Ti, kdo nebyli ochotni přijmout světlo a chodit ve světle, nebudou schopni porozumět tajemství zbožnosti, avšak ti, kdo neváhali vzít na sebe kříž a následovat Ježíše, uvidí světlo v Božím světle.“ The Southern Watchman, 4. dubna 1905.

Those represented by Peter, who are the one hundred and forty-four thousand, are those who accept the Laodicean message that arrived on September 11, 2001, which is now being repeated since July, 2023. The Laodicean message that arrived in 1856, was the increased knowledge of the “seven times,” and when Christ brings the dead bones together, and thereafter brings them to life they transition from the Laodicean movement of the third angel unto the Philadelphian movement of the one hundred and forty-four thousand. That transition is brought about by Christ’s Word, for they are sanctified by His Word, and His Word is “truth,” and His Word is the “key” that unlocks His Word.

Ti, kteří jsou představeni Petrem a kteří tvoří sto čtyřicet čtyři tisíc, jsou ti, kdo přijímají laodicejské poselství, jež přišlo 11. září 2001 a které se nyní opakuje od července 2023. Laodicejské poselství, které přišlo roku 1856, bylo rozmnoženým poznáním „sedmi časů“, a když Kristus spojuje mrtvé kosti dohromady a poté je přivádí k životu, přecházejí z laodicejského hnutí třetího anděla do filadelfského hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tento přechod je uskutečněn Kristovým Slovem, neboť jsou posvěcováni Jeho Slovem, a Jeho Slovo je „pravda“ a Jeho Slovo je „klíč“, který odemyká Jeho Slovo.

And to the angel of the church in Philadelphia write; These things saith he that is holy, he that is true, he that hath the key of David, he that openeth, and no man shutteth; and shutteth, and no man openeth; I know thy works: behold, I have set before thee an open door, and no man can shut it: for thou hast a little strength, and hast kept my word, and hast not denied my name. Revelation 3:7–8.

A andělu církve ve Filadelfii napiš: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, ten, který má klíč Davidův, který otevírá, a nikdo nezavírá; a zavírá, a nikdo neotevírá: Znám tvé skutky; hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, a nikdo je nemůže zavřít; neboť máš nepatrnou sílu a zachoval jsi mé slovo a nezapřel jsi mé jméno. Zjevení 3,7–8.

The methodology of “line upon line” is the key which Christ promised to His last-day people in the battle at the “gates”. A “gate” is a church.

Metodika „řádek za řádkem“ je klíčem, který Kristus zaslíbil svému lidu posledních dnů v boji u „bran“. „Brána“ je církev.

And Jacob awaked out of his sleep, and he said, Surely the Lord is in this place; and I knew it not. And he was afraid, and said, How dreadful is this place! this is none other but the house of God, and this is the gate of heaven. Genesis 28:16, 17.

I procitl Jákob ze svého spánku a řekl: Jistě je Hospodin na tomto místě, a já jsem to nevěděl. I bál se a řekl: Jak hrozné je toto místo! Není to nic jiného než dům Boží a toto je brána nebes. Genesis 28,16.17.

The battle at the gates represents the religious battles that occur between truth and error, and the error of the religion of Greece, is the gate of hell, and the religion of apostate Laodicean Adventism is also a gate. The Laodicean Adventist gate represents where the debate of Habakkuk is fulfilled.

Bitva v branách představuje náboženské zápasy, k nimž dochází mezi pravdou a bludem, a blud řeckého náboženství je branou pekla a náboženství odpadlého laodicejského adventismu je rovněž branou. Laodicejská adventistická brána představuje místo, kde se naplňuje Habakukův spor.

In that day shall the Lord of hosts be for a crown of glory, and for a diadem of beauty, unto the residue of his people, And for a spirit of judgment to him that sitteth in judgment, and for strength to them that turn the battle to the gate. But they also have erred through wine, and through strong drink are out of the way; the priest and the prophet have erred through strong drink, they are swallowed up of wine, they are out of the way through strong drink; they err in vision, they stumble in judgment. For all tables are full of vomit and filthiness, so that there is no place clean. Whom shall he teach knowledge? and whom shall he make to understand doctrine? them that are weaned from the milk, and drawn from the breasts. For precept must be upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little: For with stammering lips and another tongue will he speak to this people. To whom he said, This is the rest wherewith ye may cause the weary to rest; and this is the refreshing: yet they would not hear. But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken. Wherefore hear the word of the Lord, ye scornful men, that rule this people which is in Jerusalem. Isaiah 28:5-14

V onen den bude Hospodin zástupů korunou slávy a čelenkou krásy pozůstatku svého lidu, a duchem soudu tomu, kdo zasedá k soudu, a silou těm, kteří odvracejí boj u brány. Avšak i tito bloudili vínem a silným nápojem sešli z cesty; kněz i prorok bloudili silným nápojem, jsou pohlceni vínem, silným nápojem sešli z cesty; bloudí ve vidění, klopýtají v soudu. Neboť všechny stoly jsou plné zvratků a nečistoty, takže není čistého místa. Koho bude vyučovat poznání? a komu dá porozumět nauce? Těm, kdo byli odstaveni od mléka, odtrženi od prsů. Neboť příkaz musí být na příkaz, příkaz na příkaz; řádku na řádku, řádku na řádku; zde trochu a tam trochu: Neboť koktavými rty a cizím jazykem bude mluvit k tomuto lidu. Jimž řekl: Toto je odpočinutí, v němž můžete dát odpočinout unavenému; a toto je občerstvení; ale nechtěli slyšet. Proto jim slovo Hospodinovo bylo příkaz na příkaz, příkaz na příkaz; řádku na řádku, řádku na řádku; zde trochu a tam trochu; aby šli a padli nazpět, byli zlomeni, lapeni do osidla a chyceni. Proto slyšte slovo Hospodinovo, vy posměvační mužové, kteří vládnete tomuto lidu, jenž je v Jeruzalémě. Izajáš 28:5–14

The keys of the kingdom are the words of the Scriptures, that are given to God’s last-day people by the Word.

Klíče království jsou slova Písma, která jsou lidu Božímu posledních dnů dána Slovem.

“There are truths in the word which, like veins of precious ore, are hidden beneath the surface. The hidden treasure is discovered as it is searched for, as a miner searches for gold and silver. The evidence of the truth of God’s word is in the word itself. Scripture is the key that unlocks scripture. The deep meaning of the truths of God’s word is unfolded to our minds by His Spirit.

„V Božím slově jsou pravdy, které jsou jako žíly vzácné rudy skryty pod povrchem. Skrytý poklad je odhalen, když se po něm pátrá, jako horník hledá zlato a stříbro. Důkaz pravdivosti Božího slova je v samotném slově. Písmo je klíčem, který odemyká Písmo. Hluboký význam pravd Božího slova je našim myslím otevírán Jeho Duchem.

“The Bible is the great lesson book for the students in our schools. It teaches the whole will of God concerning the sons and daughters of Adam. It is the rule of life, teaching us of the character that we must form for the future life. We need not the dim light of tradition to make the Scriptures comprehensible. As well might we suppose that the noonday sun needs the glimmering torchlight of earth to increase its glory. The utterances of priest and minister are not needed to save men from error. Those who consult the divine Oracle will have light. In the Bible every duty is made plain. Every lesson given is comprehensible. Every lesson reveals to us the Father and the Son. The word is able to make all wise unto salvation. In the word the science of salvation is plainly revealed. Search the Scriptures, for they are the voice of God speaking to the soul.” Testimonies, volume 8, 157.

„Bible je velikou učebnicí pro studenty v našich školách. Učí celé vůli Boží týkající se synů a dcer Adamových. Je pravidlem života a vyučuje nás o povaze, kterou si musíme utvořit pro budoucí život. Nepotřebujeme mdlé světlo tradice, aby bylo Písmo srozumitelné. Právě tak bychom se mohli domnívat, že polední slunce potřebuje mihotavé světlo pozemské pochodně, aby vzrostla jeho sláva. Výroky kněze a kazatele nejsou zapotřebí k tomu, aby byli lidé uchráněni od bludu. Ti, kdo se radí s božským Orákulem, budou mít světlo. V Bibli je každá povinnost objasněna. Každé dané ponaučení je srozumitelné. Každé ponaučení nám zjevuje Otce i Syna. Slovo může učinit všechny moudrými ke spasení. Ve Slově je jasně zjevena věda o spasení. Zkoumejte Písma, neboť jsou hlasem Božím, jenž promlouvá k duši.“ Testimonies, svazek 8, 157.

The keys that Christ gave unto the last-day church have the same power they had when they were given to Peter.

Klíče, které Kristus svěřil církvi posledních dnů, mají tutéž moc, jakou měly, když byly dány Petrovi.

“Peter had expressed the truth which is the foundation of the church’s faith, and Jesus now honored him as the representative of the whole body of believers. He said, ‘I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven.’

„Petr vyjádřil pravdu, která je základem víry církve, a Ježíš jej nyní poctil jako představitele celého těla věřících. Řekl: ‚Dám tobě klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi.‘“

“‘The keys of the kingdom of heaven’ are the words of Christ. All the words of Holy Scripture are His, and are here included. These words have power to open and to shut heaven. They declare the conditions upon which men are received or rejected. Thus the work of those who preach God’s word is a savor of life unto life or of death unto death. Theirs is a mission weighted with eternal results.” The Desire of Ages, 413.

„‚Klíče království nebeského‘ jsou slova Kristova. Všechna slova Písma svatého jsou Jeho a jsou zde zahrnuta. Tato slova mají moc otevřít i zavřít nebe. Vyhlašují podmínky, za nichž jsou lidé přijímáni nebo odmítáni. Tak je dílo těch, kdo káží Boží slovo, vůní života k životu nebo smrti k smrti. Jejich poslání je obtíženo věčnými důsledky.“ Touha věků, 413.

The power that is manifested through His words, when placed in the hands of men is based upon the principles identified in His word. The simplest perhaps, and perhaps the most profound is that truth is established upon the testimony of two.

Moc, která se projevuje skrze Jeho slova, když je vložena do rukou lidí, je založena na zásadách vymezených v Jeho slově. Tou nejprostší, a snad i nejhlubší, je to, že pravda je potvrzována svědectvím dvou.

“Another grave evil that had arisen in the church was that of brethren going to law against one another. Abundant provision had been made for the settlement of difficulties among believers. Christ Himself had given plain instruction as to how such matters were to be adjusted. ‘If thy brother shall trespass against thee,’ the Saviour had counseled, ‘go and tell him his fault between thee and him alone: if he shall hear thee, thou hast gained thy brother. But if he will not hear thee, then take with thee one or two more, that in the mouth of two or three witnesses every word may be established. And if he shall neglect to hear them, tell it unto the church: but if he neglect to hear the church, let him be unto thee as a heathen man and a publican. Verily I say unto you, Whatsoever ye shall bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever ye shall loose on earth shall be loosed in heaven.” Matthew 18:15–18.” Acts of the Apostles, 304.

„Dalším závažným zlem, které v církvi povstalo, bylo to, že se bratří mezi sebou soudili. Pro urovnání nesnází mezi věřícími bylo učiněno hojné opatření. Sám Kristus dal jasné pokyny, jak mají být takové záležitosti řešeny. ‚Jestliže by proti tobě zhřešil tvůj bratr,‘ radil Spasitel, ‚jdi a pokárej ho mezi sebou a jím samým; uposlechne-li tě, získal jsi svého bratra. Neuposlechne-li však, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků bylo potvrzeno každé slovo. Jestliže je neuposlechne, pověz to církvi; a neuposlechne-li ani církev, budiž ti jako pohan a celník. Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi.‘ Matouš 18,15–18.“ Skutky apoštolů, 304.

There are at least three geographical witnesses of the period when the one hundred and forty-four thousand are sealed at the Midnight Cry. Remembering the fact that at the cry at midnight, it is too late to obtain the oil, we find the geographical testimony of the Exeter camp meeting providing an illustration of the point where God’s last-day people are sealed, and we find that truth represented by the geography of Caesarea Philippi, and also by the testimony of the battle of Panium, in verses thirteen to fifteen of Daniel chapter eleven. Perhaps it is a little off to identify these three witnesses as geographical, but I am employing that term because the geography is certainly part of the setting in Exeter and Caesarea Philippi. Jesus places Peter within the prophetic geography that the one hundred and forty-four thousand find themselves in the last days. Then He gives a command.

Existují nejméně tři zeměpisní svědkové období, kdy je sto čtyřicet čtyři tisíc zapečeťováno při Půlnočním volání. Když máme na paměti skutečnost, že při volání o půlnoci je již příliš pozdě opatřit si olej, nacházíme v zeměpisném svědectví táborového shromáždění v Exeteru znázornění bodu, v němž je Boží lid posledních dnů zapečeťován; a tuto pravdu nalézáme znázorněnou také zeměpisem Cesareje Filipovy a rovněž svědectvím bitvy u Pania ve verších třináct až patnáct jedenácté kapitoly Daniele. Možná je poněkud nepřesné označovat tyto tři svědky za zeměpisné, avšak užívám tohoto výrazu, protože zeměpis je nepochybně součástí kontextu jak v Exeteru, tak v Cesareji Filipově. Ježíš umisťuje Petra do prorockého zeměpisného rámce, v němž se v posledních dnech nachází sto čtyřicet čtyři tisíc. Poté uděluje příkaz.

And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven. Then charged he his disciples that they should tell no man that he was Jesus the Christ. From that time forth began Jesus to show unto his disciples, how that he must go unto Jerusalem, and suffer many things of the elders and chief priests and scribes, and be killed, and be raised again the third day. Then Peter took him, and began to rebuke him, saying, Be it far from thee, Lord: this shall not be unto thee. But he turned, and said unto Peter, Get thee behind me, Satan: thou art an offence unto me: for thou savourest not the things that be of God, but those that be of men. Matthew 16:19–23.

A dám tobě klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebi; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebi. Tehdy přikázal svým učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je Ježíš Kristus. Od té chvíle začal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a zákoníků, a být zabit, a třetího dne vstát z mrtvých. Tu si ho Petr vzal stranou a začal ho kárat, řka: Buď toho dalek, Pane; to se ti nestane. On se však obrátil a řekl Petrovi: Jdi ode mne, satane, jsi mi pohoršením; neboť nemyslíš na věci Boží, nýbrž na lidské. Matouš 16,19–23.

The word “Exeter” is the name of a city in Devon, England. Its etymology can be traced back to Old English, where it was known as “Exanceaster” or “Execestre.” The name is believed to derive from the Old English words “Exe” (referring to the River Exe, upon which the city is situated) and “ceaster” (meaning “Roman fort” or “walled city”). Therefore, “Exeter” means either the “fort on the River Exe,” or “the walled city by the River Exe.” The geography associated with the arrival and fulfillment of the Midnight Cry in Millerite history identifies a location where there was water, representing the outpouring of the Holy Spirit, and a point where God was raising up an army to proclaim the message to the world, which Sister White informs us went like a “tidal wave.” A tidal wave is not simply river water, it is water that is super empowered.

Slovo „Exeter“ je názvem města v Devonu v Anglii. Jeho etymologii lze vysledovat až ke staré angličtině, kde bylo známo jako „Exanceaster“ nebo „Execestre“. Má se za to, že toto jméno pochází ze staroanglických slov „Exe“ (odkazujícího na řeku Exe, na níž město leží) a „ceaster“ (znamenajícího „římská pevnost“ nebo „hrazené město“). „Exeter“ tedy znamená buď „pevnost na řece Exe“, anebo „hrazené město u řeky Exe“. Geografie spojená s příchodem a naplněním Půlnočního volání v milleritské historii označuje místo, kde byla voda, představující vylití Ducha svatého, a bod, kde Bůh pozvedal vojsko, aby zvěstovalo poselství světu, které, jak nás Sister Whiteová informuje, postupovalo jako „přílivová vlna“. Přílivová vlna není pouhou říční vodou; je to voda mimořádně posílená.

Millerite history was the fulfillment of the parable of the ten virgins, and when the one hundred and forty-four thousand are brought to the conclusion of the sealing time, they will repeat the waymarks identified at the beginning of the sealing time, and also the history of the Exeter camp meeting. An angel will descend with a testing message that is required to be eaten. That message will lead to the foundations, and it will confront the two classes with the “seven times,” of Leviticus twenty-six. It will include the Revelation of Jesus Christ, that is represented by Peter as an acceptance that Jesus was anointed as the Christ, when the divine symbol descended in the form of a dove, typifying September 11, 2001. It will include the understanding that Jesus is the divine Son of God, and also that by Jesus taking upon His divine being the flesh of fallen mankind, He is also the Son of man.

Dějiny mileritů byly naplněním podobenství o deseti pannách a když bude sto čtyřicet čtyři tisíc dovedeno k závěru doby pečetění, zopakují mezníky určené na počátku doby pečetění, a také dějiny táborového shromáždění v Exeteru. Sestoupí anděl se zkušebním poselstvím, které je třeba sníst. Toto poselství povede k základům a postaví obě skupiny tváří v tvář „sedmi časům“ z Leviticus dvacet šest. Bude zahrnovat Zjevení Ježíše Krista, které je Petrem představeno jako přijetí skutečnosti, že Ježíš byl pomazán jako Kristus, když božský symbol sestoupil v podobě holubice, předobrazu 11. září 2001. Bude zahrnovat porozumění tomu, že Ježíš je božský Syn Boží, a také tomu, že tím, že Ježíš na svou božskou bytost vzal tělo padlého lidstva, je také Synem člověka.

These truths will produce two classes of worshippers, as they did post-September 11, 2001. The two classes were represented at the Exeter camp meeting, for at that camp meeting there was a tent set up by a group from Watertown, who rejected the message of the Midnight Cry as presented through Samuel Snow. They held counterfeit meetings that were so loud and emotional the leaders of the meetings of Snow went to them and informed them to quiet down. At the camp meeting there were two classes manifested, and both professed to be associated with water, but one was a counterfeit and represented the foolish who were without oil. The group in the Exeter tent were the army who were the city, that was also a fort, for they were typifying Ezekiel’s dead dry bones who are raised up as a mighty army at the message of the Midnight Cry.

Tyto pravdy vytvoří dvě třídy uctívačů, stejně jako tomu bylo po 11. září 2001. Tyto dvě třídy byly zastoupeny na táborovém shromáždění v Exeteru, neboť na tomto táborovém shromáždění byl vztyčen stan skupinou z Watertownu, která odmítla poselství Půlnočního volání, jak bylo předloženo skrze Samuela Snowa. Pořádali padělaná shromáždění, která byla tak hlučná a emotivní, že vedoucí shromáždění Snowa k nim přišli a upozornili je, aby se ztišili. Na táborovém shromáždění se projevily dvě třídy a obě se vyznávaly ze spojení s vodou, avšak jedna byla padělaná a představovala pošetilé, které byly bez oleje. Skupina ve stanu v Exeteru byla vojskem, které bylo městem, jež bylo zároveň i pevností, neboť představovali Ezekielovy mrtvé suché kosti, které jsou při poselství Půlnočního volání vztyčeny jako mocné vojsko.

In the history where those two classes are manifested Peter represented both classes. His confession that identified Jesus as the Christ, and the Son of God was produced by the inspiration of the Holy Spirit, for Christ plainly told him, “Flesh and blood hath not revealed it unto thee, but my Father which is in heaven.” When Jesus then informed the disciples of the cross, Peter, lacking the influence of the Holy Spirit at that moment, took Christ, “and began to rebuke Him, saying, Be it far from thee, Lord: this shall not be unto thee. But He turned, and said unto Peter, Get thee behind me, Satan: thou art an offence unto me: for thou savourest not the things that be of God, but those that be of men.”

V dějinách, v nichž se tyto dvě třídy zjevují, Petr představoval obě třídy. Jeho vyznání, jímž označil Ježíše za Krista, Syna Božího, bylo zplozeno vnuknutím Ducha svatého, neboť Kristus mu výslovně řekl: „Tělo a krev ti toho nezjevily, ale můj Otec, který jest v nebesích.“ Když potom Ježíš učedníky obeznámil s křížem, Petr, postrádaje v oné chvíli vliv Ducha svatého, vzal Krista stranou „a počal Ho kárati řka: Buď toho dalek od tebe, Pane; to se ti nestane. On se však obrátil a řekl Petrovi: Jdi ode mne, satane, jsi mi pohoršením; neboť nemáš na mysli věci Boží, nýbrž lidské.“

The emotional outburst of Peter aligned with the emotional worship that was occurring in the Watertown tent when Samuel Snow was presenting the message of the Midnight Cry. At that level Peter represents those who are candidates to be among the one hundred and forty-four thousand. Those candidates represent a class that has the oil, which is the Holy Spirit, and it is the message and it is the character, and the other class lacks the oil. In the setting of Caesarea Philippi, Christ began to unfold “that he must go unto Jerusalem, and suffer many things of the elders and chief priests and scribes, and be killed, and be raised again the third day.”

Citový výbuch Petra odpovídal citově zabarvené bohoslužbě, která probíhala ve stanu ve Watertownu, když Samuel Snow předkládal poselství Půlnočního volání. Na této úrovni Petr představuje ty, kdo jsou kandidáty na to, aby byli mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci. Tito kandidáti představují třídu, která má olej, jímž je Duch svatý, a tím je i poselství a charakter, zatímco druhá třída olej postrádá. V prostředí Cesareje Filipovy začal Kristus vykládat, „že musí jíti do Jeruzaléma a mnoho trpěti od starších a předních kněží i zákoníků, a býti zabit, a třetího dne vstáti z mrtvých.“

The disappointment of the disciples when those events were actually fulfilled at the cross is the history Sister White employs to illustrate the disappointment of October 22, 1844, and the disappointment of the Hebrews at the Red Sea crossing with Pharaoh’s army closing in and the waters of the sea in front of them. All of those witnesses identify the soon coming Sunday law, and the revelation of verses thirteen to fifteen of Daniel eleven, provides the testimony of the events that lead to that Sunday law. In doing so they also represent the “portion of the prophecy of Daniel relating to the last days.”

Zklamání učedníků, když se tyto události skutečně naplnily na kříži, je dějinou, kterou sestra Whiteová používá k znázornění zklamání z 22. října 1844 a zklamání Hebrejců při přechodu přes Rudé moře, když se na ně uzavírala faraónova armáda a vody moře byly před nimi. Všichni tito svědkové označují brzy přicházející nedělní zákon a zjevení veršů třináct až patnáct jedenácté kapitoly Daniela poskytuje svědectví o událostech, které k tomuto nedělnímu zákonu vedou. Tím zároveň představují „část Danielova proroctví vztahující se k posledním dnům“.

We will continue this study in the next article.

V této studii budeme pokračovat v příštím článku.

“A careful study of types and antitypes led to the observation that the crucifixion of Christ took place on the very day in the yearly round of ceremonies given to Israel when the Passover lamb was slain. Would not the cleansing of the sanctuary typified in the Day of Atonement—falling on the tenth day of the seventh month—likewise take place on the very day in the year celebrated in the type? (see The Great Controversy, 399). This, according to the true Mosaic reckoning of time, would be October 22. Early in August, 1844, at a camp meeting at Exeter, New Hampshire, this view was introduced and it was accepted as the date for the fulfillment of the prophecy of the 2300 days. The parable of the ten virgins in Matthew 25:1–13 took on particular significance—the tarrying of the bridegroom, the waiting and slumbering of those who awaited the marriage, the cry at midnight, the shutting of the door, et cetera. The message that Christ was coming on October 22 came to be known as the ‘midnight cry.’ ‘The ‘midnight cry,’ wrote Ellen White, ‘was heralded by thousands of believers.’ She added:

Pečlivé studium typů a antitypů vedlo k poznání, že ukřižování Krista se uskutečnilo právě v ten den každoročního cyklu obřadů daných Izraeli, kdy byl zabíjen velikonoční beránek. Nemělo by se tedy i očištění svatyně, předobrazené Dnem smíření — připadajícím na desátý den sedmého měsíce — rovněž uskutečnit právě v ten den roku, který byl slaven v předobraze? (viz The Great Controversy, 399). To by podle pravého mozaického počítání času připadalo na 22. října. Počátkem srpna roku 1844 byl tento názor předložen na táborovém shromáždění v Exeteru ve státě New Hampshire a byl přijat jako datum naplnění proroctví o 2300 dnech. Zvláštní význam získalo podobenství o deseti pannách v Matouši 25,1–13 — prodlení ženicha, čekání a dřímota těch, kdo očekávali svatbu, půlnoční volání, zavření dveří atd. Poselství, že Kristus přijde 22. října, vešlo ve známost jako „půlnoční volání“. „‚Půlnoční volání,‘ napsala Ellen Whiteová, ‚bylo hlásáno tisíci věřících.‘“ Dodala:

“‘Like a tidal wave the [seventh-month] movement swept over the land. From city to city, from village to village, and into remote country places it went, until the waiting people of God were fully aroused.—The Great Controversy, 400.’

„Jako přílivová vlna se [hnutí sedmého měsíce] přehnalo krajinou. Šlo od města k městu, od vesnice k vesnici i do odlehlých venkovských míst, až byl očekávající Boží lid plně probuzen. — Velký spor, 400.“

“The rapidity with which the message spread is depicted by writers cited by L. E. Froom:

„Rychlost, s jakou se poselství šířilo, je vylíčena autory citovanými L. E. Froomem:“

“‘Bates left the record that the Exeter message ‘flew as it were upon the wings of the wind.’ Men and women sped by rail and water, by stagecoach and horseback, with bundles of books and papers, distributing them as ‘profusely as the leaves of autumn.’ White said, ‘The work before us was to fly to every part of that wide field, sound the alarm, and wake the slumbering ones.’ And Wellcome adds that the movement broke forth like the released waters of a dam. Fields of ripened grain were left standing unharvested, and full-grown potatoes left undug in the ground. The coming of the Lord was nigh. There was no time now for such earthly things.—The Prophetic Faith of Our Fathers, Vol. IV, p. 816.

„Bates zanechal svědectví, že exeterské poselství ‚letělo, jakoby na křídlech větru‘. Muži i ženy spěchali po železnici i po vodě, dostavníkem i na koni, se svazky knih a tiskovin, rozdávajíce je ‚tak hojně jako podzimní listí‘. White řekl: ‚Dílo, které bylo před námi, spočívalo v tom, abychom letěli do každé části onoho širokého pole, zazněli poplach a probudili dřímající.‘ A Wellcome dodává, že toto hnutí propuklo jako vody přehrady, jež byly uvolněny. Pole se zralým obilím zůstávala stát nesklizená a plně vzrostlé brambory zůstávaly v zemi nevyorané. Příchod Páně byl blízko. Na takové pozemské věci už nyní nebyl čas.—The Prophetic Faith of Our Fathers, sv. IV, s. 816.“

“As an eyewitness and participant in the movement, Ellen White described the character of the rapidly accelerating work:

„Jako očitá svědkyně a účastnice tohoto hnutí Ellen Whiteová popsala povahu rychle se zrychlujícího díla:“

“‘Believers saw their doubt and perplexity removed, and hope and courage animated their hearts. The work was free from those extremes which are ever manifested when there is human excitement without the controlling influence of the word and Spirit of God…. It bore the characteristics that mark the work of God in every age. There was little ecstatic joy, but rather deep searching of heart, confession of sin, and forsaking of the world. A preparation to meet the Lord was the burden of agonizing spirits….

„Věřící viděli, jak byly jejich pochybnosti a zmatky odstraněny, a jejich srdce oživla nadějí a odvahou. Dílo bylo prosté oněch krajností, které se vždy projevují tam, kde je lidské vzrušení bez usměrňujícího vlivu slova a Ducha Božího…. Neslo znaky, které v každém věku označují dílo Boží. Bylo v něm málo extatické radosti, nýbrž spíše hluboké zpytování srdce, vyznávání hříchu a opouštění světa. Příprava na setkání s Pánem byla břemenem úzkostně zápasících duší….“

“‘Of all the great religious movements since the days of the apostles, none have been more free from human imperfection and the wiles of Satan than was that of the autumn of 1844. Even now, after the lapse of many years [1888], all who shared in that movement and who have stood firm upon the platform of truth still feel the holy influence of that blessed work and bear witness that it was of God.—Ibid., 400, 401.’

„Ze všech velkých náboženských hnutí od dob apoštolů nebylo žádné více oproštěno od lidské nedokonalosti a satanových úkladů než ono na podzim roku 1844. Ještě i nyní, po uplynutí mnoha let [1888], všichni, kdo měli na tomto hnutí podíl a kdo pevně stáli na základně pravdy, stále pociťují svatý vliv onoho požehnaného díla a dosvědčují, že bylo od Boha.—Tamtéž, 400, 401.“

“In spite of the evidences of a work sweeping across the land and drawing thousands into the fellowship of the Second Advent, and some two hundred ministers from various churches united in spreading the message, [See C. M. Maxwell, Tell it to the world, pp. 19, 20.] the Protestant churches as a whole spurned it and used every means at their command to prevent the belief in Christ’s soon coming from spreading. No one dared to mention in a church service the hope of the soon coming of Jesus, but to those awaiting the event it was quite different.

„Navzdory důkazům o díle, které se šířilo napříč zemí a přivádělo tisíce do společenství druhého adventu, a navzdory tomu, že se při šíření tohoto poselství sjednotilo asi dvě stě kazatelů z různých církví, [Viz C. M. Maxwell, Tell it to the world, s. 19, 20.] protestantské církve jako celek je zavrhly a použily všechny prostředky, které měly k dispozici, aby zabránily šíření víry v brzký příchod Krista. Nikdo se neodvažoval při bohoslužbě zmínit naději na brzký příchod Ježíše, avšak pro ty, kteří tuto událost očekávali, tomu bylo zcela jinak.

“Ellen White told what it was like:

„Ellen Whiteová popsala, jaké to bylo:“

“‘Every moment seemed precious and of the utmost importance to me. I felt that we were doing work for eternity, and that the careless and uninterested were in the greatest peril. My faith was unclouded, and I appropriated the precious promises of Jesus to myself….

„Každý okamžik se mi zdál drahocenný a nanejvýš důležitý. Cítila jsem, že konáme dílo pro věčnost a že lehkomyslní a neteční jsou v největším nebezpečí. Má víra byla nezatemněná a přivlastňovala jsem si pro sebe drahocenná Ježíšova zaslíbení….“

“‘With diligent searching of hearts and humble confession we came prayerfully up to the time of expectation. Every morning we felt that it was our first business to secure the evidence that our lives were right before God. We realized that if we were not advancing in holiness we were sure to retrograde. Our interest for each other increased; we prayed much with and for one another.

„S pečlivým zkoumáním srdcí a pokorným vyznáváním jsme v modlitbě dospěli až k času očekávání. Každého rána jsme cítili, že naší první povinností je zajistit si důkaz, že naše životy jsou správné před Bohem. Uvědomovali jsme si, že nepokračujeme-li ve svatosti, jistě upadneme zpět. Náš zájem jedněch o druhé vzrůstal; mnoho jsme se modlili spolu i jedni za druhé.

“‘We assembled in the orchards and groves to commune with God and to offer up our petitions to Him, feeling more clearly His presence when surrounded by His natural works. The joys of salvation were more necessary to us than our food and drink. If clouds obscured our minds we dared not rest or sleep till they were swept away by the consciousness of our acceptance with the Lord.—Life Sketches of James White and Ellen G. White (1880), 188, 189.” Arthur White, The Ellen White Biography, volume 1, 51, 52.

„Scházeli jsme se v sadech a hájích, abychom rozmlouvali s Bohem a předkládali Mu své prosby, přičemž jsme Jeho přítomnost pociťovali zřetelněji, když jsme byli obklopeni díly Jeho stvoření. Radosti spasení byly pro nás nezbytnější než náš pokrm a nápoj. Jestliže naši mysl zatemňovaly mraky, neodvažovali jsme se odpočívat ani spát, dokud je nerozehnalo vědomí, že jsme přijati u Pána.—Life Sketches of James White and Ellen G. White (1880), 188, 189.“ Arthur White, The Ellen White Biography, svazek 1, 51, 52.