Inspiration is clear that chapter three of Daniel, represents the Sunday law in the United States. In Isaiah chapter twenty-three, the whore of Tyre, who commits fornication with the kings of the earth, is the whore of Revelation that commits fornication with the kings of the earth. In Revelation seventeen, that whore has Babylon the Great written on her forehead.
Inspirace jasně ukazuje, že třetí kapitola Danielovy knihy představuje nedělní zákon ve Spojených státech. V Izajáši, kapitole dvacáté třetí, je nevěstka z Týru, která smilní s králi země, tou nevěstkou ze Zjevení, která smilní s králi země. V sedmnácté kapitole Zjevení má tato nevěstka na svém čele napsáno: Babylon veliký.
And the woman was arrayed in purple and scarlet colour, and decked with gold and precious stones and pearls, having a golden cup in her hand full of abominations and filthiness of her fornication: And upon her forehead was a name written, MYSTERY, BABYLON THE GREAT, THE MOTHER OF HARLOTS AND ABOMINATIONS OF THE EARTH. Revelation 17:4, 5.
A ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahými kameny a perlami; v ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva. A na svém čele měla napsáno jméno: TAJEMSTVÍ, VELIKÝ BABYLON, MATKA NEVĚSTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ. Zjevení 17,4.5.
Before 1950, English dictionaries correctly identified the woman represented in these two verses, as the Roman Catholic church. The whole world knew after the Dark Ages of Catholic persecutions that were accomplished from 538 through 1798; that the Roman church was the whore who commits fornication with the kings of the earth. The Declaration of Independence was designed as a rejection of the rule of Catholicism and also the rule of the earthly kings that had formed unholy relationships with the whore. Isaiah chapter twenty-three, identifies that the whore would be forgotten. You would never find the definition of the whore of Revelation seventeen as the Catholic church in any modern search engines, for God’s Word never fails, and God’s Word states that she would be forgotten.
Před rokem 1950 anglické slovníky správně určovaly ženu znázorněnou v těchto dvou verších jako římskokatolickou církev. Celý svět věděl po temném období katolických pronásledování, která byla vykonávána od roku 538 do roku 1798, že římská církev byla nevěstkou, která smilní s králi země. Deklarace nezávislosti byla zamýšlena jako odmítnutí vlády katolicismu a také vlády pozemských králů, kteří vytvořili nesvaté vztahy s nevěstkou. Dvacátá třetí kapitola Izajáše označuje, že nevěstka bude zapomenuta. V žádných moderních internetových vyhledávačích byste nikdy nenašli výklad nevěstky ze sedmnácté kapitoly Zjevení jako katolické církve, neboť Boží slovo nikdy neselhává a Boží slovo říká, že bude zapomenuta.
And it shall come to pass in that day, that Tyre shall be forgotten seventy years, according to the days of one king: after the end of seventy years shall Tyre sing as an harlot. Take an harp, go about the city, thou harlot that hast been forgotten; make sweet melody, sing many songs, that thou mayest be remembered. And it shall come to pass after the end of seventy years, that the Lord will visit Tyre, and she shall turn to her hire, and shall commit fornication with all the kingdoms of the world upon the face of the earth. And her merchandise and her hire shall be holiness to the Lord: it shall not be treasured nor laid up; for her merchandise shall be for them that dwell before the Lord, to eat sufficiently, and for durable clothing. Isaiah 23:15–18.
I stane se v onen den, že Týr bude zapomenut po sedmdesát let, podle dnů jednoho krále; po uplynutí sedmdesáti let bude Týr zpívat jako nevěstka. Vezmi citeru, obcházej město, ty nevěstko zapomenutá; líbezně hrej, zpívej mnoho písní, abys byla připomenuta. A stane se po uplynutí sedmdesáti let, že Hospodin navštíví Týr, a ona se navrátí ke své mzdě a bude smilnit se všemi královstvími světa na povrchu země. A její obchod i její mzda budou svatostí Hospodinu; nebudou hromaděny ani ukládány, neboť její obchod bude pro ty, kteří přebývají před Hospodinem, aby jedli do sytosti a měli oděv trvalý. Izajáš 23,15–18.
God’s Word never fails, and since 1798, the whore has been forgotten, but in the last days she will be remembered. She is remembered when God’s seventh-day Sabbath is attacked, and it is the one commandment of the Ten Commandments, that was always to be remembered. She is remembered when she takes her harp, travels around the city and makes sweet melodies and many songs. She sings her songs at the end of seventy years, that are the days of one king. A king, according to Daniel chapter two, is a kingdom.
Boží slovo nikdy neselhává a od roku 1798 byla nevěstka zapomenuta, avšak v posledních dnech bude připomenuta. Je připomenuta tehdy, když je napadána Boží sobota sedmého dne, a je to právě ono jediné přikázání z Desatera, na které se mělo vždy pamatovat. Je připomenuta tehdy, když vezme svou harfu, obchází město a rozeznívá libé melodie a mnohé písně. Své písně zpívá na konci sedmdesáti let, která jsou dny jednoho krále. Král je podle 2. kapitoly knihy Daniel království.
And wheresoever the children of men dwell, the beasts of the field and the fowls of the heaven hath he given into thine hand, and hath made thee ruler over them all. Thou art this head of gold. Daniel 2:38.
A všude, kde přebývají synové lidští, polní zvěř i nebeští ptáci, dal do tvé ruky a ustanovil tě vládcem nade vším tím. Ty jsi ta hlava zlatá. Daniel 2,38.
A “head,” or a “king” are both symbols of a kingdom. The kingdom that is represented by the “days of one king,” is the United States. The United States began its prophetic rule as the earth beast when the deadly wound was delivered to the whore of Babylon in 1798. It continues as the sixth kingdom of Bible prophecy until the Sunday law. The literal kingdom of Bible prophecy that actually ruled for seventy years was Babylon.
„Hlava“ či „král“ jsou oba symboly království. Královstvím, které je znázorněno „dny jednoho krále“, jsou Spojené státy. Spojené státy započaly svou prorockou vládu jako šelma země tehdy, když byla roku 1798 nevěstce Babylónu zasazena smrtelná rána. Jako šesté království biblického proroctví trvají až do nedělního zákona. Doslovným královstvím biblického proroctví, které skutečně vládlo sedmdesát let, byl Babylón.
Behold, I will send and take all the families of the north, saith the Lord, and Nebuchadnezzar the king of Babylon, my servant, and will bring them against this land, and against the inhabitants thereof, and against all these nations round about, and will utterly destroy them, and make them an astonishment, and an hissing, and perpetual desolations. Moreover I will take from them the voice of mirth, and the voice of gladness, the voice of the bridegroom, and the voice of the bride, the sound of the millstones, and the light of the candle. And this whole land shall be a desolation, and an astonishment; and these nations shall serve the king of Babylon seventy years. And it shall come to pass, when seventy years are accomplished, that I will punish the king of Babylon, and that nation, saith the Lord, for their iniquity, and the land of the Chaldeans, and will make it perpetual desolations. Jeremiah 25:9–12.
Hle, pošlu a přivedu všechny čeledi severu, praví Hospodin, i Nebúkadnesara, krále babylónského, svého služebníka, a přivedu je proti této zemi a proti jejím obyvatelům i proti všem těmto okolním národům; a úplně je vyhladím a učiním je předmětem úžasu, posměchu a věčné spouště. Nadto jim odejmu hlas veselí a hlas radosti, hlas ženicha a hlas nevěsty, zvuk mlýnských kamenů i světlo lampy. Celá tato země bude pustinou a předmětem úžasu a tyto národy budou sloužit králi babylónskému sedmdesát let. I stane se, až se dovrší sedmdesát let, že potrestám krále babylónského i onen národ, praví Hospodin, pro jejich nepravost, i zemi Chaldejců, a učiním ji věčnou pustinou. Jeremjáš 25,9–12.
Literal Babylon ruled for seventy years, typifying the kingdom in the last days which will reign for seventy symbolic years. Nebuchadnezzar, the king of Babylon, attacked Judah three times. The first attack was against Jehoiakim, and the seventy years of Jeremiah’s prophecy then began. It ended with the death of Belshazzar, when God punished “the king of Babylon,” as he had punished king Jehoiakim in the beginning of the seventy years. The prophetic kingdom that is represented as “days of one king” (one kingdom) as “seventy years” was Babylon, and the kingdom of Bible prophecy that rules for the seventy symbolic years during the time when the whore of Tyre is forgotten, is the earth beast of Revelation thirteen. The transition from the fifth to sixth kingdom of Bible prophecy in 1798, is part of the truth that John is illustrating in Revelation chapter thirteen.
Doslovný Babylón vládl sedmdesát let a byl předobrazem království posledních dnů, které bude vládnout sedmdesát symbolických let. Nebúkadnesar, babylónský král, zaútočil na Judu třikrát. První útok byl namířen proti Jójakímovi a tehdy započalo sedmdesát let Jeremjášova proroctví. Skončilo smrtí Bélšasara, když Bůh potrestal „babylónského krále“, tak jako na počátku sedmdesáti let potrestal krále Jójakíma. Prorockým královstvím, které je jako „dny jednoho krále“ (jedno království) představeno jako „sedmdesát let“, byl Babylón, a královstvím biblického proroctví, které vládne po sedmdesát symbolických let v době, kdy je nevěstka z Týru zapomenuta, je zemská šelma ze Zjevení třinácté kapitoly. Přechod od pátého k šestému království biblického proroctví v roce 1798 je součástí pravdy, kterou Jan znázorňuje ve třinácté kapitole Zjevení.
And I stood upon the sand of the sea, and saw a beast rise up out of the sea, having seven heads and ten horns, and upon his horns ten crowns, and upon his heads the name of blasphemy. . . . And I beheld another beast coming up out of the earth; and he had two horns like a lamb, and he spake as a dragon. Revelation 13:1, 11.
I postavil jsem se na mořský písek a uviděl jsem šelmu vystupující z moře, mající sedm hlav a deset rohů, a na svých rozích deset korun, a na svých hlavách jméno rouhání.... A spatřil jsem jinou šelmu vystupující ze země; a měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Zjevení 13,1.11.
The seashore which John stood upon in Revelation chapter thirteen, represents 1798.
Mořský břeh, na němž Jan stál ve třinácté kapitole Zjevení, představuje rok 1798.
“At the time when the Papacy, robbed of its strength, was forced to desist from persecution, John beheld a new power coming up to echo the dragon’s voice, and carry forward the same cruel and blasphemous work. This power, the last that is to wage war against the church and the law of God, is represented by a beast with lamblike horns. The beasts preceding it had risen from the sea; but this came up out of the earth, representing the peaceful rise of the nation which it symbolized—the United States.” Signs of the Times, February 8, 1910.
„V době, kdy bylo papežství, oloupené o svou sílu, donuceno upustit od pronásledování, spatřil Jan, jak povstává nová moc, aby opakovala hlas draka a pokračovala v témž krutém a rouhavém díle. Tato moc, poslední, která má vést válku proti církvi a zákonu Božímu, je představena šelmou s beránčími rohy. Šelmy, které jí předcházely, vystoupily z moře; tato však vystoupila ze země, což představuje pokojný vzestup národa, jejž symbolizovala — Spojených států.“ Signs of the Times, 8. února 1910.
The beast from the sea was divided by the sand of the sea from the beast of the earth. The fifth kingdom of Bible prophecy in 1798 (the seashore), represented past history, and the sixth kingdom was future history. The Millerites did not see this truth. William Miller was given insight into the dragon power of paganism and its relationship with the following kingdom represented as the beast of Catholicism. Revelation thirteen, opens up the story of the false prophet, that is the third of the three powers which lead the world to Armageddon. The story begins on the seashore of 1798.
Šelma z moře byla písčinou moře oddělena od šelmy ze země. Páté království biblického proroctví roku 1798 (mořský břeh) představovalo minulou historii a šesté království bylo budoucí historií. Millerité tuto pravdu neviděli. Williamu Millerovi byl dán vhled do dračí moci pohanství a do jejího vztahu k následujícímu království, znázorněnému jako šelma katolicismu. Třináctá kapitola Zjevení otevírá příběh falešného proroka, totiž třetí z těchto tří mocností, které vedou svět k Armagedonu. Příběh začíná na mořském břehu roku 1798.
The United States begins its history with the symbolism of the lamb, but ends its history speaking as a dragon. The history of the symbolic seventy years of the reign of the earth beast is represented in one verse, in chapter thirteen of Revelation, for the verse identifies both the beginning and ending of the earth beast in the same sentence.
Spojené státy začínají své dějiny se symbolikou beránka, avšak končí své dějiny tím, že mluví jako drak. Dějiny symbolických sedmdesáti let vlády pozemské šelmy jsou vyjádřeny v jediném verši, ve třinácté kapitole Zjevení, neboť tento verš v téže větě označuje jak počátek, tak i konec pozemské šelmy.
And I beheld another beast coming up out of the earth; and he had two horns like a lamb, and he spake as a dragon. Revelation 13:11.
I viděl jsem jinou šelmu, vystupující ze země; a měla dva rohy podobné beránkovým, ale mluvila jako drak. Zjevení 13,11.
When the United States speaks as a dragon, it passes the Sunday law. Before it accomplishes the enforcement of Sunday worship the apostate churches of Protestantism will come together and take political control of the apostate government, as they form the image of the beast. When inspiration identifies (and it does so repeatedly), that Nebuchadnezzar’s dedication service of the golden image represents the Sunday law, it is marking the end of the seventy symbolic years of the earth beast. Daniel chapters one through three, represent the three angels’ messages of Revelation chapter fourteen. The third angel becomes a living truth at the Sunday law.
Když Spojené státy promlouvají jako drak, vydávají nedělní zákon. Dříve než dosáhnou vynucování nedělní bohoslužby, odpadlické církve protestantismu se sjednotí a převezmou politickou kontrolu nad odpadlickou vládou, když vytvoří obraz šelmy. Když inspirace označuje (a činí tak opakovaně), že Nebúkadnesarova slavnost zasvěcení zlatého obrazu představuje nedělní zákon, vyznačuje tím konec sedmdesáti symbolických let zemské šelmy. První až třetí kapitola knihy Daniel představují poselství tří andělů ze čtrnácté kapitoly Zjevení. Třetí anděl se při nedělním zákonu stává živou pravdou.
Prophetically, chapters one through three in the book of Daniel, represent the seventy symbolic years of the earth beast of Revelation thirteen. The dietary test represented in chapter one, and the symbolism of Jehoiakim, identify that chapter one, prophetically begins at the empowerment of the first angel, either on August 11, 1840, or on September 11, 2001, in the history of the third angel.
Prorocky kapitoly jedna až tři v knize Daniel představují sedmdesát symbolických let zemské šelmy ze Zjevení třinácté kapitoly. Zkouška stravy představená v první kapitole a symbolika Jójakíma ukazují, že první kapitola prorocky začíná při zmocnění prvního anděla, buď 11. srpna 1840, anebo 11. září 2001, v dějinách třetího anděla.
Babylon is the nation that ruled for seventy years, and those years, represents the history of the United States. Babylon’s seventy years did not conclude until well after Nebuchadnezzar’s dedication of the golden image, but prophetically the seventy symbolic years that Isaiah employs in chapter twenty-three, ends in chapter three of Daniel. When Nebuchadnezzar’s orchestra plays the music for the dedication ceremony, the mark of the beast is enforced, and at that time the whore of Tyre and of Babylon begins to sing her songs to the kings of the earth, while apostate Israel bows and dances.
Babylon je národ, který vládl sedmdesát let, a tato léta představují dějiny Spojených států. Sedmdesát let Babylóna neskončilo dříve než dlouho po Nabukadnezarově zasvěcení zlatého obrazu, avšak prorocky sedmdesát symbolických let, jichž Izajáš užívá ve dvacáté třetí kapitole, končí ve třetí kapitole Daniela. Když Nabukadnezarův orchestr při obřadu zasvěcení zahraje hudbu, je vynucováno znamení šelmy, a tehdy nevěstka z Týru a z Babylóna začíná zpívat své písně králům země, zatímco odpadlý Izrael se klaní a tančí.
Nebuchadnezzar the king made an image of gold, whose height was threescore cubits, and the breadth thereof six cubits: he set it up in the plain of Dura, in the province of Babylon. Then Nebuchadnezzar the king sent to gather together the princes, the governors, and the captains, the judges, the treasurers, the counsellors, the sheriffs, and all the rulers of the provinces, to come to the dedication of the image which Nebuchadnezzar the king had set up. Then the princes, the governors, and captains, the judges, the treasurers, the counsellors, the sheriffs, and all the rulers of the provinces, were gathered together unto the dedication of the image that Nebuchadnezzar the king had set up; and they stood before the image that Nebuchadnezzar had set up. Then an herald cried aloud, To you it is commanded, O people, nations, and languages, That at what time ye hear the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, dulcimer, and all kinds of musick, ye fall down and worship the golden image that Nebuchadnezzar the king hath set up: And whoso falleth not down and worshippeth shall the same hour be cast into the midst of a burning fiery furnace. Therefore at that time, when all the people heard the sound of the cornet, flute, harp, sackbut, psaltery, and all kinds of musick, all the people, the nations, and the languages, fell down and worshipped the golden image that Nebuchadnezzar the king had set up. Daniel 3:1–7.
Král Nebúkadnesar dal zhotovit zlatou sochu; její výška byla šedesát loket a její šířka šest loket. Postavil ji na planině Dúra v babylónské provincii. Potom král Nebúkadnesar poslal pro satrapy, místodržitele a správce, soudce, pokladníky, rádce, zákoníky a všechny vladaře provincií, aby přišli k posvěcení sochy, kterou král Nebúkadnesar postavil. Tehdy se satrapové, místodržitelé a správci, soudci, pokladníci, rádci, zákoníci a všichni vladaři provincií shromáždili k posvěcení sochy, kterou král Nebúkadnesar postavil; a stáli před sochou, kterou Nebúkadnesar postavil. Tu hlasatel mocným hlasem zvolal: Vám se poroučí, lidé, národové a jazyky, abyste v tu chvíli, kdy uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citar, harfy, loutny, dud a všelijaké hudby, padli a klaněli se zlaté soše, kterou král Nebúkadnesar postavil. A kdo nepadne a nebude se klanět, bude v tu hodinu uvržen doprostřed ohnivé, rozpálené pece. Proto v ten čas, jakmile všechen lid uslyšel zvuk rohu, píšťaly, citar, harfy, loutny a všelijaké hudby, padli všichni lidé, národové a jazyky a klaněli se zlaté soše, kterou král Nebúkadnesar postavil. Daniel 3,1–7.
At that “time,” or in that same “hour,” which is the Sunday law in the United States, anyone who refuses to worship the golden image will “be cast into the midst of a burning fiery furnace.” The only book in the Old Testament that contains the word translated as “hour,” is the book of Daniel. The word “hour” in chapter three, represents the arrival of the mark of the beast. The word “hour” also represents the message of the first angel in chapter four, for it there symbolizes the warning to Nebuchadnezzar of the coming “hour” of God’s judgment.
V onen „čas“, či v tutéž „hodinu“, kterou představuje nedělní zákon ve Spojených státech, bude každý, kdo se odmítne klanět zlatému obrazu, „uvržen doprostřed rozpálené ohnivé pece“. Jedinou knihou ve Starém zákoně, která obsahuje slovo přeložené jako „hodina“, je kniha Daniel. Slovo „hodina“ ve třetí kapitole představuje příchod znamení šelmy. Slovo „hodina“ rovněž představuje poselství prvního anděla ve čtvrté kapitole, neboť tam symbolizuje varování Nebúkadnesarovi před přicházející „hodinou“ Božího soudu.
Then Daniel, whose name was Belteshazzar, was astonied for one hour, and his thoughts troubled him. The king spake, and said, Belteshazzar, let not the dream, or the interpretation thereof, trouble thee. Belteshazzar answered and said, My lord, the dream be to them that hate thee, and the interpretation thereof to thine enemies. Daniel 4:19.
Tu Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, byl po jednu hodinu ohromen a jeho myšlenky ho děsily. Král promluvil a řekl: Beltšasare, ať tě ten sen ani jeho výklad neznepokojuje. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, kéž ten sen postihne ty, kteří tě nenávidí, a jeho výklad tvé nepřátele. Daniel 4,19.
Daniel presented the warning to Nebuchadnezzar of his coming hour of God’s judgment, that Nebuchadnezzar later rejected. The “hour” in chapter four, when used again in the chapter, then represents the “hour” that the judgment arrived. In Millerite history the first “hour” in chapter four, would represent the arrival of the first angel in 1798. That message was fulfilled when the investigative judgment began on October 22, 1844. The “hour” in chapter four, is first a symbol of a message of coming judgment and then it is employed as the symbol that the judgment has arrived. The first use of the word “hour” represents 1798, and the arrival of the first angel, and the second use represents October 22, 1844, and the arrival of the third angel.
Daniel předložil Nebúkadnesarovi varování před přicházející hodinou Božího soudu, které Nebúkadnesar později odmítl. „Hodina“ ve čtvrté kapitole, když je v této kapitole použita znovu, pak představuje „hodinu“, kdy soud přišel. V milleritských dějinách by první „hodina“ ve čtvrté kapitole představovala příchod prvního anděla roku 1798. Toto poselství se naplnilo, když 22. října 1844 začal vyšetřující soud. „Hodina“ ve čtvrté kapitole je nejprve symbolem poselství o přicházejícím soudu a poté je použita jako symbol toho, že soud již přišel. První užití slova „hodina“ představuje rok 1798 a příchod prvního anděla a druhé užití představuje 22. říjen 1844 a příchod třetího anděla.
The same hour was the thing fulfilled upon Nebuchadnezzar: and he was driven from men, and did eat grass as oxen, and his body was wet with the dew of heaven, till his hairs were grown like eagles’ feathers, and his nails like birds’ claws. Daniel 4:33.
V téže hodině se ta věc na Nebúkadnesarovi naplnila; a byl vyhnán od lidí, jedl trávu jako volové a jeho tělo bylo smáčeno nebeskou rosou, až mu narostly vlasy jako orlí peří a nehty jako ptačí drápy. Daniel 4,33.
The “hour” in chapter four is therefore a symbol of both 1798 and 1844, which are the ending points for the two curses of “seven times,” against the northern (beginning in 723 BC) and southern (beginning in 677 BC) kingdoms of Israel. Those two curses, representing twenty-five hundred and twenty years of scattering and slavery, represent the execution of God’s first and last indignation against His apostate people. They both started with God’s judgment, and their respective endings represent the warning message of God’s approaching investigative judgment, or the arrival of the investigative judgment. Both of the judgments represented by the ending of the two judgments of “seven times” are represented by the word “hour,” in Daniel chapter four.
„Hodina“ ve čtvrté kapitole je tedy symbolem jak roku 1798, tak roku 1844, které jsou koncovými body obou kleteb „sedmkrát“ namířených proti severnímu (počínaje rokem 723 př. Kr.) a jižnímu (počínaje rokem 677 př. Kr.) království Izraele. Tyto dvě kletby, představující dva tisíce pět set dvacet let rozptýlení a otroctví, představují vykonání prvního i posledního Božího rozhořčení proti Jeho odpadlému lidu. Obě započaly Božím soudem a jejich příslušná zakončení představují varovné poselství o blížícím se Božím vyšetřujícím soudu, anebo příchod vyšetřujícího soudu. Oba soudy, představované ukončením obou soudů „sedmkrát“, jsou ve čtvrté kapitole knihy Daniel vyjádřeny slovem „hodina“.
In Millerite history the “hour” represents the beginning of the movement at the time of the end in 1798, when the first angel arrived, and the second “hour” in chapter four represents the end of the movement, when the third angel arrived on October 22, 1844. The Millerite movement of the first angel is repeated in the movement of the third angel, so the two usages of “hour” in chapter four, also mark the time of the end in 1989, and also the soon-coming Sunday law. The Millerite movement of the first angel announced the opening of the investigative judgment, and the movement of the third angel announces the opening of God’s executive judgment, which is progressive, beginning at the Sunday law, and continuing and escalating until the Second Coming of Christ.
V milleritských dějinách představuje „hodina“ počátek hnutí v čase konce roku 1798, kdy přišel první anděl, a druhá „hodina“ ve čtvrté kapitole představuje konec hnutí, kdy 22. října 1844 přišel třetí anděl. Milleritské hnutí prvního anděla se opakuje v hnutí třetího anděla, a proto obě užití výrazu „hodina“ ve čtvrté kapitole také označují čas konce v roce 1989 a rovněž brzy přicházející nedělní zákon. Milleritské hnutí prvního anděla oznamovalo zahájení vyšetřujícího soudu a hnutí třetího anděla oznamuje zahájení výkonného Božího soudu, který je postupný, začíná nedělním zákonem a pokračuje i zesiluje se až do druhého příchodu Krista.
We will continue our study of Daniel chapter three, and conclude our consideration of the word “hour” in the next article.
Budeme pokračovat ve studiu třetí kapitoly knihy Daniel a v příštím článku uzavřeme své pojednání o slově „hodina“.
Behold, I send you forth as sheep in the midst of wolves: be ye therefore wise as serpents, and harmless as doves. But beware of men: for they will deliver you up to the councils, and they will scourge you in their synagogues; And ye shall be brought before governors and kings for my sake, for a testimony against them and the Gentiles. But when they deliver you up, take no thought how or what ye shall speak: for it shall be given you in that same hour what ye shall speak. For it is not ye that speak, but the Spirit of your Father which speaketh in you. And the brother shall deliver up the brother to death, and the father the child: and the children shall rise up against their parents, and cause them to be put to death. And ye shall be hated of all men for my name’s sake: but he that endureth to the end shall be saved. But when they persecute you in this city, flee ye into another: for verily I say unto you, Ye shall not have gone over the cities of Israel, till the Son of man be come. The disciple is not above his master, nor the servant above his lord. It is enough for the disciple that he be as his master, and the servant as his lord. If they have called the master of the house Beelzebub, how much more shall they call them of his household? Fear them not therefore: for there is nothing covered, that shall not be revealed; and hid, that shall not be known. What I tell you in darkness, that speak ye in light: and what ye hear in the ear, that preach ye upon the housetops. And fear not them which kill the body, but are not able to kill the soul: but rather fear him which is able to destroy both soul and body in hell. Matthew 10:16–28.
Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se však na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům a ve svých synagogách vás budou bičovat. A budete přiváděni před vládce i krále pro mne, na svědectví jim i pohanům. Když vás pak vydají, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to nejste vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás. Bratr pak vydá bratra na smrt a otec dítě; a děti povstanou proti rodičům a způsobí, že budou usmrceni. A pro mé jméno budete ode všech nenáviděni; kdo však vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v tomto městě, utečte do jiného; amen, pravím vám, neprojdete města izraelská, dokud nepřijde Syn člověka. Učedník není nad mistra ani služebník nad svého pána. Učedníku stačí, aby byl jako jeho mistr, a služebníku, aby byl jako jeho pán. Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše tak nazvou ty z jeho domu? Nebojte se jich tedy; neboť není nic zakrytého, co nebude odhaleno, ani nic skrytého, co nebude poznáno. Co vám pravím ve tmě, mluvte na světle; a co slyšíte do ucha, hlásejte ze střech. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; spíše se bojte toho, který může zahubit duši i tělo v pekle. Matouš 10,16–28.