We are now identifying that one of the events represented by the seven thunders is the work of Christ gathering His people a second time, which He began to do in July, 2023. Millerite history identifies that this work is accomplished with the warfare of Islam as the backdrop of the message.
Nyní rozpoznáváme, že jednou z událostí, kterou představuje sedm hromů, je dílo Krista, jenž podruhé shromažďuje svůj lid, což začal činit v červenci 2023. Milleritské dějiny ukazují, že toto dílo je vykonáváno na pozadí poselství, jehož kulisu tvoří válečné tažení islámu.
The message is the Revelation of Jesus Christ, which is unsealed just before probation closes, but that message is carried by (placed within the context of) the message of the third woe. At the very time the Lord was stretching His hand a second time in 1849, Sister White was commenting upon the shaking of the angry nations, which is a symbol of Islam.
Poselství je Zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti, avšak toto poselství je neseno poselstvím třetího běda (je zasazeno do jeho kontextu). Právě v době, kdy Pán roku 1849 podruhé vztahoval svou ruku, sestra Whiteová hovořila o otřásání rozhněvaných národů, které je symbolem islámu.
“December 16, 1848, the Lord gave me a view of the shaking of the powers of the heavens. I saw that when the Lord said ‘heaven,’ in giving the signs recorded by Matthew, Mark, and Luke, He meant heaven, and when He said ‘earth’ He meant earth. The powers of heaven are the sun, moon, and stars. They rule in the heavens. The powers of earth are those that rule on the earth. The powers of heaven will be shaken at the voice of God. Then the sun, moon, and stars will be moved out of their places. They will not pass away, but be shaken by the voice of God.
„Dne 16. prosince 1848 mi Pán dal pohled na otřesení nebeských mocností. Viděla jsem, že když Pán při udílení znamení zaznamenaných u Matouše, Marka a Lukáše řekl ‚nebe‘, mínil nebe, a když řekl ‚země‘, mínil zemi. Mocnostmi nebe jsou slunce, měsíc a hvězdy. Vládnou na nebesích. Mocnostmi země jsou ti, kdo vládnou na zemi. Mocnosti nebe budou otřeseny hlasem Božím. Tehdy budou slunce, měsíc a hvězdy pohnuty ze svých míst. Nepominou, nýbrž budou otřeseny hlasem Božím.“
“Dark, heavy clouds came up and clashed against each other. The atmosphere parted and rolled back; then we could look up through the open space in Orion, whence came the voice of God. The Holy City will come down through that open space. I saw that the powers of earth are now being shaken and that events come in order. War, and rumors of war, sword, famine, and pestilence are first to shake the powers of earth, then the voice of God will shake the sun, moon, and stars, and this earth also. I saw that the shaking of the powers in Europe is not, as some teach, the shaking of the powers of heaven, but it is the shaking of the angry nations.” Early Writings, 41.
„Temná, těžká oblaka se zvedla a srazila se proti sobě. Ovzduší se rozestoupilo a svinulo zpět; potom jsme mohli pohlédnout vzhůru skrze otevřený prostor v Orionu, odkud zazněl Boží hlas. Svaté město sestoupí skrze tento otevřený prostor. Viděla jsem, že mocnosti země jsou nyní otřásány a že události přicházejí v pořadí. Válka a zvěsti o válce, meč, hlad a mor jsou tím prvním, co otřese mocnostmi země; potom Boží hlas otřese sluncem, měsícem i hvězdami, a také touto zemí. Viděla jsem, že otřásání mocností v Evropě není, jak někteří učí, otřásáním nebeských mocností, nýbrž je to otřásání rozhněvaných národů.“ Early Writings, 41.
The historians confirm that what was shaking the nations of Europe in 1848, was the activities of the armies of Islam, for prophetically they are symbolized as the power that angers the nations. In the first witness to the Lord stretching out His hand a second time in the history of 1840 to 1844, the message of the Midnight Cry arrived at the Exeter camp meeting. From there unto October 22, 1844 the message swept across the eastern seaboard of the United States like a tidal wave. That movement had been typified by Christ’s triumphal entry into Jerusalem, and it was an ass that carried Christ into Jerusalem.
Historikové potvrzují, že to, co v roce 1848 otřásalo národy Evropy, byla činnost vojsk islámu, neboť prorocky jsou symbolizována jako moc, která rozhněvává národy. V prvním svědectví o tom, že Pán ve své historii let 1840 až 1844 podruhé vztahuje svou ruku, dorazilo poselství Půlnočního volání na táborové shromáždění v Exeteru. Odtud se až do 22. října 1844 toto poselství přehnalo podél východního pobřeží Spojených států jako přílivová vlna. Tento pohyb byl předobrazen Kristovým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma a byl to osel, který nesl Krista do Jeruzaléma.
The message of the Midnight Cry represents the entire prophetic message of the Revelation of Jesus Christ, but that Revelation is placed within the context of Islam of the third woe angering the nations, for it is Islam that carries the message that is the Revelation of Jesus Christ. Jesus is the Lion of the tribe of Judah, and He is bound to the message of the “ass.”
Poselství Půlnočního volání představuje celé prorocké poselství Zjevení Ježíše Krista, avšak toto Zjevení je zasazeno do kontextu islámu třetího běda, který rozhněvá národy, neboť právě islám nese poselství, jež je Zjevením Ježíše Krista. Ježíš je Lev z pokolení Judova a je spojen s poselstvím „osla“.
Judah, thou art he whom thy brethren shall praise: thy hand shall be in the neck of thine enemies; thy father’s children shall bow down before thee. Judah is a lion’s whelp: from the prey, my son, thou art gone up: he stooped down, he couched as a lion, and as an old lion; who shall rouse him up? The sceptre shall not depart from Judah, nor a lawgiver from between his feet, until Shiloh come; and unto him shall the gathering of the people be. Binding his foal unto the vine, and his ass’s colt unto the choice vine; he washed his garments in wine, and his clothes in the blood of grapes: His eyes shall be red with wine, and his teeth white with milk. Genesis 49:8–12.
Judo, tebe budou chválit tvoji bratři; tvá ruka bude na šíji tvých nepřátel; před tebou se budou sklánět synové tvého otce. Juda je lví mládě; od kořisti, synu můj, vystoupils. Skrčil se, ulehl jako lev a jako starý lev; kdo ho probudí? Berla se nevzdálí od Judy ani zákonodárce od jeho nohou, dokud nepřijde Šílo; a jemu bude patřit poslušnost národů. Přivazuje své oslátko k révě a hříbě své oslice k ušlechtilé révě; své roucho pere ve víně a svůj oděv v krvi hroznů. Jeho oči jsou tmavé od vína a jeho zuby bílé od mléka. Genesis 49,8–12.
It is through Judah that “the gathering of the people” is accomplished. Christ, as Judah, is also the “Vine,” and the “choice vine,” is bound to the “ass’s colt.” His “garments” are washed in “wine,” which was “the blood of grapes.” Christ began shedding His blood in Gethsemane, when He sweat blood, and Gethsemane means the “olive press.” From Gethsemane to the cross He shed His precious blood to gather all men unto Himself.
Skrze Judu se uskutečňuje „shromáždění lidu“. Kristus jako Juda je také „vinný kmen“ a „ušlechtilý vinný kmen“ je přivázán k „oslátku“. Jeho „roucha“ jsou vyprána ve „víně“, které bylo „krví hroznů“. Kristus začal prolévat svou krev v Getsemane, když se potil krví, a Getsemane znamená „lis na olivy“. Od Getsemane až po kříž proléval svou drahocennou krev, aby k sobě shromáždil všechny lidi.
Now is the judgment of this world: now shall the prince of this world be cast out. And I, if I be lifted up from the earth, will draw all men unto me. This he said, signifying what death he should die. John 12:31–33.
Nyní je soud tohoto světa; nyní bude kníže tohoto světa vyvrženo ven. A já, budu-li vyvýšen od země, potáhnu všecky k sobě. To řekl, naznačuje, jakou smrtí měl zemříti. Jan 12,31–33.
Christ’s work of drawing all men unto Himself is a twostep process, for He first gathers the “outcasts of Israel,” and then uses them as an ensign to draw His other flock.
Kristovo dílo přitahování všech lidí k sobě je dvoustupňový proces, neboť nejprve shromažďuje „vyvržené z Izraele“ a poté je používá jako korouhev, aby přitáhl své jiné stádo.
I am the good shepherd, and know my sheep, and am known of mine. As the Father knoweth me, even so know I the Father: and I lay down my life for the sheep. And other sheep I have, which are not of this fold: them also I must bring, and they shall hear my voice; and there shall be one fold, and one shepherd. John 10:14–16.
Já jsem dobrý pastýř a znám své ovce, a moje ovce znají mne. Jako mne zná Otec, tak i já znám Otce; a svůj život pokládám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a uslyší můj hlas; a bude jedno stádo a jeden pastýř. Jan 10,14–16.
The one hundred and forty-four thousand are the “sheep” who know Him. The “other sheep” are His flock that come out of Babylon when they see and hear the ensign. Before He lifts up His ensign, which are His sheep, He first gathers them a second time. That line of sacred history aligns with verses thirteen through fifteen of Daniel chapter eleven, and is therefore aligned with the hidden history of verse forty. It represents the line of the true Protestant horn which runs within the history of the apostate Protestant horn, the apostate Republican horn and the arrival of the whore of Tyre, just before the Sunday law of verse forty-one. The line of the true Protestant horn represents both the history and also the message where the one hundred and forty-four thousand are sealed.
Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou „ovce“, které Ho znají. „Jiné ovce“ jsou Jeho stádo, které vychází z Babylóna, když spatří a uslyší korouhev. Dříve než pozvedne svou korouhev, jíž jsou Jeho ovce, nejprve je shromažďuje podruhé. Tato linie posvátných dějin se shoduje s verši třináct až patnáct jedenácté kapitoly Danielovy knihy, a je tedy v souladu se skrytými dějinami verše čtyřicátého. Představuje linii pravého protestantského rohu, která probíhá v rámci dějin odpadlického protestantského rohu, odpadlického republikánského rohu a příchodu nevěstky z Týru těsně před nedělním zákonem verše čtyřicátého prvního. Linie pravého protestantského rohu představuje jak dějiny, tak i poselství, v němž je zapečetěno sto čtyřicet čtyři tisíc.
The “outcasts of Israel” represent a line in contrast with the “assembly of mockers”, as Jeremiah identifies them, or as the “synagogue of Satan” as John identifies them in Revelation chapters two and three where the church of Smyrna and Philadelphia are addressed. The Philadelphians represent the “one hundred and forty-four thousand” of Revelation chapter seven, and Smyrna is “the great multitude” of the same chapter, who cannot be numbered. The two classes of redeemed in the last days are in controversy with those who lie, and who are in the synagogue of Satan, and claim they are God’s people, for they say they are Jews.
„Vyvrženci Izraele“ představují linii stojící v protikladu ke „shromáždění posměvačů“, jak je označuje Jeremjáš, anebo k „synagoze satanově“, jak ji označuje Jan ve druhé a třetí kapitole Zjevení, kde jsou oslovovány sbory ve Smyrně a Filadelfii. Filadelfští představují „sto čtyřicet čtyři tisíc“ ze sedmé kapitoly Zjevení a Smyrna je „veliký zástup“ téže kapitoly, který nelze sečíst. Tyto dvě třídy vykoupených v posledních dnech jsou ve sporu s těmi, kdo lžou a kdo jsou v synagoze satanově a prohlašují, že jsou Božím lidem, neboť říkají, že jsou Židé.
The line of the true Protestant horn consists of the controversy that exists between themselves and the former covenant people who are then being passed by. In the same history the faithful are also in controversy with the line of apostate Protestantism and Catholicism. Those three religious entities represent the dragon, the beast and the false prophet at the micro level within the line of the true Protestant horn.
Linie pravého protestantského rohu spočívá ve sporu, který existuje mezi nimi a někdejším lidem smlouvy, jenž je tehdy míjen. V témže dějinném období jsou věrní rovněž ve sporu s linií odpadlého protestantismu a katolicismu. Tyto tři náboženské subjekty na mikroúrovni v rámci linie pravého protestantského rohu představují draka, šelmu a falešného proroka.
“I saw the nominal church and nominal Adventists, like Judas, would betray us to the Catholics to obtain their influence to come against the truth. The saints then will be an obscure people, little known to the Catholics; but the churches and nominal Adventists who know of our faith and customs (for they hated us on account of the Sabbath, for they could not refute it) will betray the saints and report them to the Catholics as those who disregard the institutions of the people; that is, that they keep the Sabbath and disregard Sunday.” Spalding and Magan, 1, 2.
„Viděla jsem, že jmenná církev a jmenní adventisté nás podobně jako Jidáš zradí katolíkům, aby si získali jejich vliv a postavili se proti pravdě. Svatí tehdy budou nenápadným lidem, katolíkům málo známým; avšak církve a jmenní adventisté, kteří znají naši víru a naše zvyklosti (neboť nás nenáviděli kvůli sobotě, protože ji nemohli vyvrátit), zradí svaté a udají je katolíkům jako ty, kdo nerespektují ustanovení lidu; to jest, že zachovávají sobotu a nedbají na neděli.“ Spalding and Magan, 1, 2.
We have dealt with this passage before, and in so doing identified that the expression “nominal church” and the expression “nominal Adventist” would have had a different meaning and application when Sister White penned the words. Yet the prophets spoke more for the last days than they did for their own history, so in this passage the nominal church in the last days would be apostate Protestantism. The word “nominal” means “in name only”.
Tímto oddílem jsme se již dříve zabývali a přitom jsme zjistili, že výraz „jmenná církev“ a výraz „jmenný adventista“ měly v době, kdy sestra Whiteová tato slova napsala, odlišný význam a použití. Proroci však hovořili více pro poslední dny než pro svou vlastní dobu, a proto by v tomto oddílu jmennou církví v posledních dnech byl odpadlý protestantismus. Slovo „jmenný“ znamená „pouze podle jména“.
The so-called Protestant church ceased to protest Rome in 1844, when they rebelled against entering into the Most Holy Place by faith, where they could have recognized the seventh-day Sabbath is the correct day of worship. Instead, they retained the worship of the sun, which is the mark of Catholicism. It is impossible to “protest” Rome, which is the only definition of the word “Protestant,” if you have accepted her symbol of authority, which the Roman church has repeatedly identified as her authority to change the day of worship in the Bible from the seventh-day Sabbath unto Sunday.
Takzvaná protestantská církev přestala protestovat proti Římu v roce 1844, když se vzbouřila proti tomu, aby vírou vstoupila do nejsvětější svatyně, kde mohla rozpoznat, že sobota sedmého dne je pravým dnem bohoslužby. Místo toho si ponechala uctívání slunce, které je znamením katolicismu. Je nemožné „protestovat“ proti Římu, což je jediná definice slova „protestant“, jestliže jste přijali jeho symbol autority, který římská církev opakovaně označila za svou pravomoc změnit v Bibli den bohoslužby ze soboty sedmého dne na neděli.
“Nominal Adventists” are those who profess to be Seventh-day Adventists, but they are also identified as Judas, who is the symbol of a disciple that has betrayed his profession. The nominal Seventh-day Adventist church will hate the “saints” and those saints “will” then “be an obscure people.” They hate the obscure saints, “on account of the Sabbath,” truth they cannot “refute.” The Sabbath truth in Sister White’s history was the seventh-day Sabbath, but it typifies the Sabbath truth of the last days, which cannot be refuted, and that is the doctrine that was first rejected by Laodicean Seventh-day Adventism in their rebellion in 1863. That doctrine was the first foundational truth discovered by William Miller, and it represents the foundational truths of Adventism that the nominal Adventists refuse to walk in, as represented by Jeremiah’s old paths. That Sabbath truth is the “seven times,” of Leviticus twenty-six.
„Nominalní adventisté“ jsou ti, kdo se hlásí k adventismu sedmého dne, avšak jsou také ztotožněni s Jidášem, jenž je symbolem učedníka, který zradil své vyznání. Nominalní církev adventistů sedmého dne bude nenávidět „svaté“ a tito svatí se pak „stanou neznámým lidem“. Nenávidí tyto neznámé svaté „kvůli sobotě“, pravdě, kterou nemohou „vyvrátit“. Pravda o sobotě v dějinách sestry Whiteové byla sobota sedmého dne, avšak ta je předobrazem pravdy o sobotě posledních dnů, kterou nelze vyvrátit, a tou je učení, jež bylo nejprve odmítnuto laodicejským adventismem sedmého dne při jeho vzpouře v roce 1863. Toto učení bylo první základní pravdou objevenou Williamem Millerem a představuje základní pravdy adventismu, v nichž nominalní adventisté odmítají chodit, jak to znázorňují Jeremiášovy staré stezky. Tato pravda o sobotě je „sedm časů“ z dvacáté šesté kapitoly Leviticus.
The line of true Protestantism that is made up of Philadelphia and Smyrna are betrayed by those represented as Judas. Judas covenanted to betray Jesus three times, thus identifying a progressive betrayal that preceded and concluded at the cross. Verse sixteen of Daniel eleven represents the Sunday law, which was typified by the cross. Therefore, in the verses leading to the Sunday law of verse sixteen, which is also the Sunday law of verse forty-one, a three-step betrayal is brought upon the saints of the last days. The betrayal occurs during the period when the Lord is gathering His last-day ensign a second time.
Linii pravého protestantismu, tvořenou Filadelfií a Smyrnou, zrazují ti, kteří jsou představeni jako Jidáš. Jidáš se zavázal zradit Ježíše třikrát, čímž je označena postupná zrada, která předcházela kříži a byla na něm dovršena. Šestnáctý verš jedenácté kapitoly Daniele představuje nedělní zákon, jenž byl předobrazen křížem. Proto je ve verších, které předcházejí nedělnímu zákonu v šestnáctém verši, jenž je zároveň nedělním zákonem ve verši čtyřicet jedna, na svaté posledních dnů uvedena trojí zrada. Tato zrada nastává v období, kdy Pán podruhé shromažďuje svou korouhev posledních dnů.
And in that day there shall be a root of Jesse, which shall stand for an ensign of the people; to it shall the Gentiles seek: and his rest shall be glorious. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall set his hand again the second time to recover the remnant of his people, which shall be left, from Assyria, and from Egypt, and from Pathros, and from Cush, and from Elam, and from Shinar, and from Hamath, and from the islands of the sea. And he shall set up an ensign for the nations, and shall assemble the outcasts of Israel, and gather together the dispersed of Judah from the four corners of the earth. The envy also of Ephraim shall depart, and the adversaries of Judah shall be cut off: Ephraim shall not envy Judah, and Judah shall not vex Ephraim. But they shall fly upon the shoulders of the Philistines toward the west; they shall spoil them of the east together: they shall lay their hand upon Edom and Moab; and the children of Ammon shall obey them. Isaiah 11:10–14.
I stane se v onen den, že kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národům, toho budou pohané vyhledávat; a místo jeho odpočinutí bude slavné. A stane se v onen den, že Panovník znovu podruhé vztáhne svou ruku, aby získal ostatek svého lidu, který zůstane, z Assyrie a z Egypta a z Patrosu a z Kúše a z Élámu a ze Šineáru a z Chamátu i z ostrovů moře. A vztyčí korouhev národům a shromáždí vyhnance Izraele a rozptýlené z Judy sesbírá od čtyř končin země. Také závist Efraimova pomine a protivníci Judy budou vyhlazeni; Efraim nebude závidět Judovi a Juda nebude soužit Efraimovi. Nýbrž vpadnou na ramena Pelištejců k západu; společně oloupí syny východu; vztáhnou svou ruku na Edóm a Moáb a synové Ammonovi je budou poslouchat. Izajáš 11,10–14.
Isaiah identifies the historical setting for this passage in verse ten, with the expression “in that day.” That “day” has therefore been identified in the verses that preceded verse ten. When we trace this particular prophetic narrative back to a reference that allows us to identify when “that day” is, we come to verse one, of chapter ten.
Izajáš určuje historické zasazení tohoto oddílu v desátém verši výrazem „v onen den“. Tento „den“ je tedy určen ve verších, které desátému verši předcházejí. Když sledujeme tento konkrétní prorocký výklad zpět k odkazu, který nám umožňuje určit, kdy „onen den“ nastává, docházíme k prvnímu verši desáté kapitoly.
Woe unto them that decree unrighteous decrees, and that write grievousness which they have prescribed. Isaiah 10:1.
Běda těm, kdo ustanovují nespravedlivá ustanovení a sepisují útlak, který nařídili. Izajáš 10,1.
Sister White identifies the “unrighteous decree” of this verse as the soon coming Sunday law:
Sestra Whiteová ztotožňuje „nespravedlivé nařízení“ tohoto verše s brzy přicházejícím nedělním zákonem:
“An idol sabbath has been set up, as the golden image was set up in the plains of Dura. And as Nebuchadnezzar, the king of Babylon, issued a decree that all who would not bow down and worship this image should be killed, so a proclamation will be made that all who will not reverence the Sunday institution will be punished with imprisonment and death. Thus the Sabbath of the Lord is trampled underfoot. But the Lord has declared, ‘Woe unto them that decree unrighteous decrees, and write grievousness which they have prescribed’ [Isaiah 10:1]. [Zephaniah 1:14–18]” Manuscript Releases, volume 14, 92.
„Byla vztyčena modloslužebná sobota, jako byla vztyčena zlatá socha na pláni Dúra. A jako Nebúkadnesar, král babylónský, vydal nařízení, že všichni, kdo se nepokloní a nebudou tuto sochu uctívat, mají být usmrceni, tak bude vydáno prohlášení, že všichni, kdo nebudou prokazovat úctu nedělní instituci, budou potrestáni vězením a smrtí. Tak je sobota Páně pošlapávána nohama. Avšak Pán prohlásil: ‚Běda těm, kteří vydávají nespravedlivá nařízení a předpisují útisk, který sami ustanovili‘ [Izajáš 10,1]. [Sofonjáš 1,14–18]“ Manuscript Releases, svazek 14, 92.
The context of the Lord gathering His people a second time is placed in the history of the approaching Sunday law crisis, for in verse twelve of chapter ten, Isaiah speaks of the Lord finishing a work among His people before He brings His executive judgment at the unrighteous decree, which is the Sunday law.
Kontext toho, že Pán podruhé shromažďuje svůj lid, je zasazen do dějin blížící se krize nedělního zákona, neboť ve dvanáctém verši desáté kapitoly Izajáš hovoří o tom, že Pán dokončí dílo mezi svým lidem dříve, než vykoná svůj výkonný soud při nespravedlivém nařízení, jímž je nedělní zákon.
Wherefore it shall come to pass, that when the Lord hath performed his whole work upon mount Zion and on Jerusalem, I will punish the fruit of the stout heart of the king of Assyria, and the glory of his high looks. Isaiah 10:12.
Proto se stane, až Pán dokoná celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, že potrestám plod zpupného srdce asyrského krále a slávu jeho povýšených očí. Izajáš 10,12.
The “work upon Zion and on Jerusalem”, which the Lord “performs” before the punishment of the papacy begins at the Sunday law, is the sealing of the one hundred and forty-four thousand. In Ezekiel chapter nine, the man with the writer’s inkhorn goes through Jerusalem placing a mark upon those “that sigh and cry for the abominations done in the land” and in the church. That work includes the process of the Lord gathering together the outcasts of Israel a second time. He gathers them from the four corners of the earth, and the “four corners of earth” is represented by eight geographical areas. Eight is the symbol of the testing process of the image of the beast, thus identifying that the final gathering of those who would be the ensign takes place during the period when the image of the beast test is being accomplished in the earth.
„Dílo na Sionu a v Jeruzalémě“, které Pán „vykoná“ předtím, než při nedělním zákonu začne trest papství, je zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. V deváté kapitole Ezechiele prochází muž s písařským kalamářem Jeruzalémem a klade znamení na ty, „kteří vzdychají a naříkají nad všemi ohavnostmi páchanými v zemi“ i v církvi. Toto dílo zahrnuje proces, v němž Pán podruhé shromažďuje vyhnance Izraele. Shromažďuje je ze čtyř úhlů země a „čtyři úhly země“ jsou znázorněny osmi zeměpisnými oblastmi. Osm je symbolem procesu zkoušky obrazu šelmy, čímž je určeno, že konečné shromáždění těch, kdo mají být korouhví, probíhá v době, kdy se na zemi uskutečňuje zkouška obrazu šelmy.
The unity represented by “Ephraim” “not envying Judah, and Judah” “not vexing Ephraim,” occurs when the adversaries of Judah are cut off. Prophetically, the former covenant people, represented by Judas, or the synagogue of Satan, or the assembly of mockers, or the Protestants of Millerite history, or the Jews of Christ’s history are “cut off” at the first disappointment. When Jeremiah represents that very history, he was instructed that he could never return to the assembly of mockers, though they could return to him if they chose to repent.
Jednota vyjádřená tím, že „Efrajim“ „nebude závidět Judovi a Juda“ „nebude sužovat Efrajima“, nastává tehdy, když jsou protivníci Judy vyhlazeni. Prorocky jsou někdejší lidé smlouvy, představovaní Jidášem, nebo synagogou satanovou, nebo shromážděním posměvačů, nebo protestanty dějin milleritského hnutí, nebo Židy z dějin Kristových, při prvním zklamání „vyhlazeni“. Když Jeremjáš představoval právě tyto dějiny, bylo mu uloženo, že se nikdy nesmí vrátit ke shromáždění posměvačů, ačkoli oni se k němu vrátit mohli, pokud by se rozhodli činit pokání.
From July 18, 2020 unto the Sunday law the Lord gathers His last-day people a second time. He gathers them from around the world, during a period when He is finishing His whole work on Judah and Jerusalem. In that sealing time, God’s last-day people will be obscure, but will never-the-less be confronted by a threefold union which opposes their work.
Od 18. července 2020 až do nedělního zákona Pán shromažďuje svůj lid posledních dnů podruhé. Shromažďuje jej z celého světa v době, kdy dokončuje celé své dílo nad Judou a Jeruzalémem. V oné době zapečeťování bude Boží lid posledních dnů nevýznamný, avšak přesto bude postaven tváří v tvář trojímu svazku, který se staví proti jeho dílu.
Catholicism is the beast of the threefold union, and one of her daughters is the class Sister White identifies as the nominal church. They represent the false prophet. The nominal Laodicean Adventists, represented by Judas, are the dragon in this representation. The rebellion of 1863 was typified by the rebellion of ancient Israel at the first Kadesh, when they chose to reject the message of Joshua and Caleb and return to Egypt. Egypt is a symbol of the dragon.
Katolicismus je šelmou trojího spojení a jednou z jeho dcer je třída, kterou sestra Whiteová označuje jako církev pouze podle jména. Tyto představují falešného proroka. Nominální laodicejští adventisté, představovaní Jidášem, jsou v tomto zobrazení drakem. Vzpoura roku 1863 byla předobrazena vzpourou starověkého Izraele při prvním Kádeši, když se rozhodli odmítnout poselství Jozua a Káleba a vrátit se do Egypta. Egypt je symbolem draka.
Son of man, set thy face against Pharaoh king of Egypt, and prophesy against him, and against all Egypt: Speak, and say, Thus saith the Lord God; Behold, I am against thee, Pharaoh king of Egypt, the great dragon that lieth in the midst of his rivers, which hath said, My river is mine own, and I have made it for myself. Ezekiel 29:2, 3.
Synu člověka, obrať svou tvář proti faraónovi, králi egyptskému, a prorokuj proti němu i proti celému Egyptu: Mluv a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, veliký draku, který leží uprostřed svých řek, který řekl: Má řeka je má vlastní a já jsem si ji učinil pro sebe. Ezechiel 29,2.3.
The rebellion at Kadesh represented the tenth test in a testing process that brought about the rejection and death of the chosen people who had been brought out of Egypt, and typified the final test of a testing process that was brought upon Philadelphian Millerite Adventism on October 22, 1844 and concluded with the rebellion of 1863. At the very end of ancient Israel’s history, the Jews “cried out, ‘Away with him, away with him, crucify him’. Pilate saith unto them, ‘Shall I crucify your King?’ The chief priests answered, ‘We have no king but Caesar.’” In the first rebellion and the last rebellion the former covenant people chose to identify a symbol of the dragon (Egypt and pagan Rome) as their king.
Vzpoura v Kádeši představovala desátou zkoušku v procesu zkoušení, který přivodil zavržení a smrt vyvoleného lidu, jenž byl vyveden z Egypta, a předobrazovala závěrečnou zkoušku v procesu zkoušení, který byl uveden na filadelfský milleritský adventismus dne 22. října 1844 a dospěl ke svému završení vzpourou roku 1863. Na samém sklonku dějin starověkého Izraele Židé „volali: ‚Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!‘ Pilát jim řekl: ‚Vašeho Krále mám ukřižovat?‘ Velekněží odpověděli: ‚Nemáme krále, jen císaře.‘“ V první vzpouře i v poslední vzpouře si někdejší smluvní lid zvolil za svého krále symbol draka (Egypt a pohanský Řím).
On July 18, 2020, the “adversaries of Judah” were “cut off,” and the temple of the one hundred and forty-four thousand was set up. All that was left was for the temple to be cleansed, in advance of the Messenger of the Covenant suddenly coming to His temple. The temple of Millerite history was erected in forty-six years from 1798 unto 1844. At the first disappointment of April 19, 1844 the Protestants were cut off and became part of the synagogue of Satan, the assembly of mockers, a daughter of Rome. From that point until October 22, 1844 a purification process occurred in advance of the faithful following Christ into the Most Holy Place, that He might accomplish the work of joining His Divinity to their humanity.
Dne 18. července 2020 byli „protivníci Judy“ „vyhlazeni“ a byl vztyčen chrám sto čtyřiceti čtyř tisíc. Zbývalo již jen, aby byl chrám očištěn, předtím než Posel smlouvy náhle přijde do svého chrámu. Chrám milleritských dějin byl budován čtyřicet šest let, od roku 1798 až do roku 1844. Při prvním zklamání 19. dubna 1844 byli protestanté odříznuti a stali se součástí satanovy synagogy, shromáždění posměvačů, dcery Říma. Od toho okamžiku až do 22. října 1844 probíhal proces očišťování předtím, než věrní následovali Krista do Nejsvětější svatyně, aby mohl vykonat dílo spojení svého božství s jejich lidstvím.
The history of the true Protestant horn, that is gathered a second time just before the unrighteous decree, that they might be the ensign that God employs to call His other flock out of Babylon, occurs in the same period where the apostate Republican and Protestant horns are joining together, committing spiritual fornication, thus becoming one flesh, or one temple, which is the image of the beast. God’s temple is simultaneously forming the image of Christ.
Dějiny pravého protestantského rohu, který je podruhé shromažďován těsně před nespravedlivým výnosem, aby se stal korouhví, jíž Bůh používá k vyvolání svého dalšího stáda z Babylona, se odehrávají v témž období, kdy se odpadlické republikánské a protestantské rohy spojují, dopouštějíce se duchovního smilstva, a tak se stávají jedním tělem, neboli jedním chrámem, který je obrazem šelmy. Boží chrám zároveň utváří obraz Kristův.
We will continue this study in the next article.
V příštím článku budeme v tomto studiu pokračovat.
The word that came to Jeremiah from the Lord, saying, Stand in the gate of the Lord’s house, and proclaim there this word, and say, Hear the word of the Lord, all ye of Judah, that enter in at these gates to worship the Lord. Thus saith the Lord of hosts, the God of Israel, Amend your ways and your doings, and I will cause you to dwell in this place. Trust ye not in lying words, saying, The temple of the Lord, The temple of the Lord, The temple of the Lord, are these. For if ye throughly amend your ways and your doings; if ye throughly execute judgment between a man and his neighbour; If ye oppress not the stranger, the fatherless, and the widow, and shed not innocent blood in this place, neither walk after other gods to your hurt: Then will I cause you to dwell in this place, in the land that I gave to your fathers, for ever and ever. Behold, ye trust in lying words, that cannot profit. Will ye steal, murder, and commit adultery, and swear falsely, and burn incense unto Baal, and walk after other gods whom ye know not; And come and stand before me in this house, which is called by my name, and say, We are delivered to do all these abominations? Is this house, which is called by my name, become a den of robbers in your eyes? Behold, even I have seen it, saith the Lord.
Slovo, které se stalo k Jeremjášovi od Hospodina: Postav se v bráně Hospodinova domu a tam provolávej toto slovo a řekni: Slyšte slovo Hospodinovo, všichni z Judy, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své cesty a své skutky a dám vám přebývat na tomto místě. Nedůvěřujte klamným slovům, když říkáte: Chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův je toto. Neboť jestliže opravdu napravíte své cesty a své skutky, jestliže opravdu budete vykonávat právo mezi člověkem a jeho bližním, nebudete utiskovat cizince, sirotka a vdovu, nebudete prolévat na tomto místě nevinnou krev a nebudete chodit za jinými bohy ke své vlastní záhubě, tehdy vám dám přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky. Hle, spoléháte na klamná slova, která neprospívají. Což budete krást, vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo Baalovi a chodit za jinými bohy, které neznáte, a potom přicházet a stavět se přede mnou v tomto domě, který se nazývá mým jménem, a říkat: Jsme vysvobozeni, abychom páchali všechny tyto ohavnosti? Což se tento dům, který se nazývá mým jménem, stal ve vašich očích doupětem lupičů? Hle, i já jsem to viděl, praví Hospodin.
But go ye now unto my place which was in Shiloh, where I set my name at the first, and see what I did to it for the wickedness of my people Israel. And now, because ye have done all these works, saith the Lord, and I spake unto you, rising up early and speaking, but ye heard not; and I called you, but ye answered not; Therefore will I do unto this house, which is called by my name, wherein ye trust, and unto the place which I gave to you and to your fathers, as I have done to Shiloh. And I will cast you out of my sight, as I have cast out all your brethren, even the whole seed of Ephraim. Therefore pray not thou for this people, neither lift up cry nor prayer for them, neither make intercession to me: for I will not hear thee. Seest thou not what they do in the cities of Judah and in the streets of Jerusalem? Jeremiah 7:1–17.
Ale nyní jděte na mé místo, které bylo v Šílu, kde jsem na počátku přebýval svým jménem, a vizte, co jsem s ním učinil pro zlovolnost svého lidu Izraele. A nyní, protože jste činili všechny tyto skutky, praví Hospodin, a já jsem k vám mluvil, časně vstávaje a mluvě, ale neslyšeli jste; a volal jsem vás, ale neodpověděli jste; proto učiním s tímto domem, který je nazýván mým jménem, v nějž doufáte, i s místem, které jsem dal vám i vašim otcům, jako jsem učinil s Šílem. A odvrhnu vás od své tváře, jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, veškeré símě Efraimovo. Proto se nemodli za tento lid, ani za ně nepozdvihuj křik ani modlitbu, ani se za ně u mne nepřimlouvej; neboť tě nevyslyším. Což nevidíš, co činí v městech Judových a na ulicích Jeruzaléma? Jeremjáš 7,1–17.