“Ministers and people declared that the prophecies of Daniel and the Revelation were incomprehensible mysteries. But Christ directed his disciples to the words of the prophet Daniel concerning events to take place in their time, and said, ‘Whoso readeth, let him understand.’ Matthew 24:15. And the assertion that the Revelation is a mystery, not to be understood, is contradicted by the very title of the book: ‘The Revelation of Jesus Christ, which God gave unto him, to show unto his servants things which must shortly come to pass. . . . Blessed is he that readeth, and they that hear the words of this prophecy, and keep those things which are written therein; for the time is at hand.’ Revelation 1:1–3.
„Kazatelé i lid prohlašovali, že proroctví Danielova a Zjevení jsou nepochopitelnými tajemstvími. Kristus však obrátil své učedníky ke slovům proroka Daniela o událostech, které se měly odehrát v jejich době, a řekl: ‚Kdo čte, rozuměj.‘ Matouš 24,15. A tvrzení, že Zjevení je tajemstvím, jemuž nelze porozumět, je vyvráceno již samotným názvem té knihy: ‚Zjevení Ježíše Krista, kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, což se má brzo státi.... Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteříž slyší slova tohoto proroctví a ostříhají toho, co je v něm napsáno; nebo čas jest blízko.‘ Zjevení 1,1–3.“
“Says the prophet: ‘Blessed is he that readeth’—there are those who will not read; the blessing is not for them. ‘And they that hear’—there are some, also, who refuse to hear anything concerning the prophecies; the blessing is not for this class. ‘And keep those things which are written therein’—many refuse to heed the warnings and instructions contained in the Revelation. None of these can claim the blessing promised. All who ridicule the subjects of the prophecy, and mock at the symbols here solemnly given, all who refuse to reform their lives, and prepare for the coming of the Son of man, will be unblest.
„Praví prorok: ‚Blahoslavený, kdo čte‘ — jsou takoví, kteří nebudou číst; požehnání není pro ně. ‚A ti, kteří slyší‘ — jsou také někteří, kteří odmítají slyšet cokoliv o proroctvích; požehnání není pro tuto třídu. ‚A ostříhají toho, co je v něm napsáno‘ — mnozí odmítají dbát varování a napomenutí obsažených ve Zjevení. Nikdo z nich si nemůže činit nárok na zaslíbené požehnání. Všichni, kdo zesměšňují předměty proroctví a posmívají se symbolům zde slavnostně daným, všichni, kdo odmítají napravit svůj život a připravit se na příchod Syna člověka, zůstanou bez požehnání.“
“In view of the testimony of Inspiration, how dare men teach that the Revelation is a mystery, beyond the reach of human understanding? It is a mystery revealed, a book opened. The study of the Revelation directs the mind to the prophecies of Daniel, and both present most important instruction, given of God to men, concerning events to take place at the close of this world’s history.” The Great Controversy, 340.
„Ve světle svědectví Inspirace, jak se mohou lidé odvažovat učit, že Zjevení je tajemství, přesahující dosah lidského porozumění? Je to zjevené tajemství, otevřená kniha. Studium Zjevení vede mysl k proroctvím Danielovým a obě předkládají nanejvýš důležité poučení, dané Bohem lidem, o událostech, které se mají odehrát při závěru dějin tohoto světa.“ Velký spor, 340.
The “study of the Revelation directs the mind to the prophecies of Daniel.” Some persons only see prophecy within the book of Daniel. But Daniel presents two lines of truth and the truth that represent his prophecies are the last six chapters of his book. The first six chapters present illustrated prophecy, that, by and large, are still unrecognized. Before we consider the first six chapters of Daniel, we will explain why there is actually only two prophecies represented in the last six chapters of Daniel. Sister White points out the two prophecies by referring to the two great rivers of Shinar. When we accept the symbolism she sets forth we find the key to see two, and only two prophecies in the last six chapters of Daniel.
„Studium Zjevení obrací mysl k proroctvím Danielovým.“ Někteří lidé vidí proroctví pouze v knize Daniel. Daniel však předkládá dvě linie pravdy a pravdy, které představují jeho proroctví, se nacházejí v posledních šesti kapitolách jeho knihy. Prvních šest kapitol předkládá znázorněné proroctví, které zůstává v zásadě dosud nerozpoznáno. Než budeme uvažovat o prvních šesti kapitolách Daniela, vysvětlíme, proč jsou v posledních šesti kapitolách knihy Daniel ve skutečnosti zastoupena pouze dvě proroctví. Sestra Whiteová poukazuje na tato dvě proroctví odkazem na dvě veliké řeky Šineáru. Přijmeme-li symboliku, kterou předkládá, nalezneme klíč k tomu, abychom v posledních šesti kapitolách Daniela viděli dvě, a jen dvě, proroctví.
“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.” Testimonies to Ministers, 112.
„Světlo, které Daniel přijal od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil na březích Ulaje a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.“ Testimonies to Ministers, 112.
The vision of chapter eight was given by the Ulai river.
Vidění osmé kapitoly bylo dáno u řeky Ulaj.
In the third year of the reign of king Belshazzar a vision appeared unto me, even unto me Daniel, after that which appeared unto me at the first. And I saw in a vision; and it came to pass, when I saw, that I was at Shushan in the palace, which is in the province of Elam; and I saw in a vision, and I was by the river of Ulai. Daniel 8:1, 2.
Ve třetím roce kralování krále Belšasara se ukázalo mně, Danielovi, vidění po tom, které se mi ukázalo na počátku. I viděl jsem ve vidění; a stalo se, když jsem viděl, že jsem byl v Šúšanu na hradě, který jest v krajině Élamské; a viděl jsem ve vidění, že jsem byl u řeky Ulaj. Daniel 8,1.2
When we took the paragraph from Testimonies to Ministers, where Sister White referenced “the Ulai and Hiddekel” and called them “the great rivers of Shinar” we were dissecting that paragraph from one of the most important commentaries on the study of the books of Daniel and Revelation in Sister White’s writings. In the passage she states, “There is need of a much closer study of the word of God; especially should Daniel and the Revelation have attention as never before in the history of our work.”
Když jsme vzali odstavec ze Svědectví pro kazatele, v němž sestra Whiteová odkazovala na „Ulaj a Hiddekel“ a nazvala je „velkými řekami Šineáru“, vytrhávali jsme tento odstavec z jednoho z nejdůležitějších komentářů ke studiu knih Daniel a Zjevení ve spisech sestry Whiteové. V uvedené pasáži uvádí: „Je zapotřebí mnohem důkladnějšího studia slova Božího; zvláště Danielovi a Zjevení by měla být věnována pozornost jako nikdy předtím v dějinách našeho díla.“
If we closely study the first two verses we just cited from Daniel chapter eight they provide two internal witnesses to a fact that is often overlooked. Daniel says “in the third year of” Belshazzar “a vision appeared unto me.” Then he adds, “after that which appeared to me at the first.” This verse can be understood two ways, and either way produces the identical conclusion.
Budeme-li pozorně zkoumat první dva verše, které jsme právě citovali z osmé kapitoly Danielovy, podávají dvě vnitřní svědectví o skutečnosti, která bývá často přehlížena. Daniel říká: „ve třetím roce“ Belšasara „ukázalo se mi vidění.“ Poté dodává: „po tom, které se mi ukázalo nejprve.“ Tento verš lze chápat dvěma způsoby, a oba vedou ke stejnému závěru.
The angel Gabriel was the one that brought prophetic light to Daniel, as he did with all the prophets, for he had replaced Satan as the heavenly light bearer. This means that every prophetic rule that is located in the Scriptures was guided by Gabriel. Whether Daniel understood it or not, in verse one of chapter eight, not only is he identifying an important prophetic observation, but he provides two witnesses of the important prophetic observation in the verse. What Daniel recorded in verse one, is that he had received a vision previous to the vision he received by the Ulai river. The vision by the Ulai river came in Belshazzar’s third year. The vision, before the vision by the Ulai river, came in the first year of Belshazzar.
Anděl Gabriel byl tím, kdo přinášel Danielovi prorocké světlo, jako to činil se všemi proroky, neboť nahradil satana jako nebeského nositele světla. To znamená, že každé prorocké pravidlo, které se nachází v Písmu, bylo vedeno Gabrielem. Ať už tomu Daniel rozuměl, či nikoli, ve verši prvním osmé kapitoly nejen označuje důležité prorocké pozorování, ale v tom verši také uvádí dva svědky tohoto důležitého prorockého pozorování. To, co Daniel zaznamenal v prvním verši, je, že obdržel vidění předcházející vidění, které přijal u řeky Ulai. Vidění u řeky Ulai přišlo ve třetím roce Belšasarově. Vidění před viděním u řeky Ulai přišlo v prvním roce Belšasarově.
In the first year of Belshazzar king of Babylon Daniel had a dream and visions of his head upon his bed: then he wrote the dream, and told the sum of the matters. Daniel 7:1.
V prvním roce Balsazarově, krále babylónského, měl Daniel na svém loži sen a vidění své hlavy; potom ten sen zapsal a vyložil obsah věci. Daniel 7,1.
In verse one of chapter eight, Daniel is identifying that he also had a vision in the first year of Belshazzar, because he says, “after that which appeared to me at the first.” Did the Ulai vision appear after the vision of Belshazzar’s first year, or did the vision appear after the first of the two parallel visions? Either answer is correct. The vision of the Ulai river is the same vision as the vision of chapter seven. Gabriel is employing the prophetic principle of “repeat and enlarge,” and simultaneously the rule that upon the testimony of two establishes a thing. Both visions address the kingdoms of Bible prophecy.
V prvním verši osmé kapitoly Daniel uvádí, že měl vidění také v prvním roce Bélšasara, neboť říká: „po tom, které se mi ukázalo na počátku“. Ukázalo se vidění u řeky Úlaj po vidění z prvního roku Bélšasarova, anebo se toto vidění objevilo po prvním ze dvou souběžných vidění? Správná je obě odpověď. Vidění o řece Úlaj je totéž vidění jako vidění sedmé kapitoly. Gabriel uplatňuje prorockou zásadu „opakovat a rozšířit“ a současně i pravidlo, že na svědectví dvou se věc potvrzuje. Obě vidění pojednávají o královstvích biblického proroctví.
The vision of chapter seven, portrays those kingdoms as beasts of prey, thus emphasizing and presenting them in the setting of their civil power. The vision of chapter eight, portrays those same kingdoms with symbols from God’s sanctuary service, though each of the symbols of the sanctuary service are purposely corrupted, in order to represent a counterfeit worship. Daniel eight, portrays the same kingdoms as the vision of chapter seven, but it places the kingdoms in their religious setting.
Vidění sedmé kapitoly zobrazuje tato království jako dravé šelmy, a tak je zdůrazňuje a představuje v rámci jejich občanské moci. Vidění osmé kapitoly zobrazuje tatáž království pomocí symbolů z Boží svatynní služby, přičemž každý ze symbolů svatynní služby je záměrně porušen, aby představoval padělané uctívání. Daniel osm zobrazuje tatáž království jako vidění sedmé kapitoly, avšak zasazuje tato království do jejich náboženského rámce.
The Ulai vision of Daniel chapter eight repeats and enlarges the vision of chapter seven. Chapter seven identifies the civil aspect of the kingdoms of Bible prophecy, and chapter eight identifies the religious aspect of the kingdoms of Bible prophecy. When this is recognized, it can then be understood that chapters seven and eight are the same vision. Chapter nine is where Gabriel comes to give the explanation of the element of time in the vision of chapter eight. Therefore, the vision of the Ulai represents chapters seven, eight and nine of the book of Daniel. The river Hiddekel is then introduced in chapter ten.
Vidění u Ulaje v osmé kapitole Daniela opakuje a rozšiřuje vidění ze sedmé kapitoly. Sedmá kapitola určuje občanský aspekt království biblického proroctví a osmá kapitola určuje náboženský aspekt království biblického proroctví. Když je toto rozpoznáno, lze pak porozumět tomu, že sedmá a osmá kapitola jsou týmž viděním. Devátá kapitola je místem, kde Gabriel přichází podat vysvětlení časového prvku ve vidění z osmé kapitoly. Proto vidění u Ulaje představuje sedmou, osmou a devátou kapitolu knihy Daniel. Řeka Chidekel je pak uvedena v desáté kapitole.
In the third year of Cyrus king of Persia a thing was revealed unto Daniel, whose name was called Belteshazzar; and the thing was true, but the time appointed was long: and he understood the thing, and had understanding of the vision. In those days I Daniel was mourning three full weeks. I ate no pleasant bread, neither came flesh nor wine in my mouth, neither did I anoint myself at all, till three whole weeks were fulfilled. And in the four and twentieth day of the first month, as I was by the side of the great river, which is Hiddekel. Daniel 10:1–4.
Ve třetím roce Cýra, krále perského, bylo zjeveno slovo Danielovi, který byl nazýván Baltazar; a to slovo bylo pravdivé, avšak určený čas byl dlouhý. I porozuměl tomu slovu a měl pochopení vidění. V oněch dnech jsem já, Daniel, truchlil po tři celé týdny. Nepojídal jsem žádný lahodný chléb, ani maso ani víno nevešlo do mých úst; ani jsem se vůbec nepomazával, dokud se nenaplnily tři celé týdny. A dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu veliké řeky, totiž Chiddekelu. Daniel 10,1–4.
The vision of the Hiddekel river introduces the prophetic history of the king of the north. It begins with the breakup of Alexander the Great’s kingdom, identifies the ebb and flow of the following history where ultimately the only two antagonists left from the disintegration of Alexander the Great’s former kingdom is a literal southern king versus a literal northern king. Ultimately it arrives at the history of the papacy, who then becomes the spiritual king of the north, who at the end of chapter eleven, comes to his end, Michael stands up and human probation closes. The simple overview is that the Ulai river vision is the internal vision of God’s sanctuary and host, and the Hiddekel river is the external vision of the enemy of God and His people during the same history. It is employing the same principle that is found in Revelation’s seven churches and seven seals.
Vidění u řeky Hiddekel uvádí prorocké dějiny krále severu. Začíná rozpadem říše Alexandra Velikého, vymezuje střídání vzestupů a úpadků následujících dějin, v nichž nakonec zůstávají z rozpadu bývalého království Alexandra Velikého pouze dva protivníci: doslovný král jihu proti doslovnému králi severu. Nakonec dospívá k dějinám papežství, které se pak stává duchovním králem severu a které na konci jedenácté kapitoly dochází ke svému konci, Michael povstává a lidská doba milosti se uzavírá. Jednoduchý přehled je takový, že vidění u řeky Ulai je vnitřním viděním Boží svatyně a zástupu, zatímco vidění u řeky Hiddekel je vnějším viděním nepřítele Boha a jeho lidu v průběhu týchž dějin. Uplatňuje tentýž princip, jaký se nachází v sedmi církvích a sedmi pečetích ve Zjevení.
“Many ministers make no effort to explain Revelation. They call it an unprofitable book to study. They regard it as a sealed book, because it contains the record of figures and symbols. But the very name that has been given it, ‘Revelation,’ is a denial of this supposition. Revelation is a sealed book, but it is also an opened book. It records marvelous events that are to take place in the last days of this earth’s history. The teachings of this book are definite, not mystical and unintelligible. In it the same line of prophecy is taken up as in Daniel. Some prophecies God has repeated, thus showing that importance must be given to them. The Lord does not repeat things that are of no great consequence.” Manuscript Releases, volume 8, 413.
„Mnozí kazatelé nevynakládají žádné úsilí, aby vysvětlili Zjevení. Nazývají je knihou, jejíž studium není užitečné. Pohlížejí na ně jako na zapečetěnou knihu, protože obsahuje záznam obrazů a symbolů. Avšak už samotný název, který jí byl dán, ‚Zjevení‘, toto domněnku popírá. Zjevení je zapečetěná kniha, ale je také knihou otevřenou. Zaznamenává podivuhodné události, které se mají odehrát v posledních dnech dějin této země. Učení této knihy jsou určité, nikoli tajuplné a nesrozumitelné. Je v ní sledována táž linie proroctví jako v Danielovi. Některá proroctví Bůh zopakoval, a tím ukázal, že jim musí být přikládána důležitost. Pán neopakuje věci, které nemají velký význam.“ Manuscript Releases, svazek 8, 413.
The same internal and external history that is represented in the book of Daniel is taken up in the book of Revelation. Aside from the prophetic light that is produced from these two visions, there is also a confirmation of the methodology of biblical interpretation that was adopted by William Miller, and thereafter by Future for America. Correctly considered, the book of Daniel, as well as the book of Revelation, are absolute gold mines for confirmation of the principles of prophetic interpretation that the Bible identifies within itself.
Tatáž vnitřní i vnější historie, která je zobrazena v knize Daniel, je převzata v knize Zjevení. Kromě prorockého světla, jež vychází z těchto dvou vidění, je zde také potvrzení metodologie biblického výkladu, kterou přijal William Miller a poté Future for America. Je-li to správně chápáno, kniha Daniel, stejně jako kniha Zjevení, jsou naprosto bohatými zlatými doly pro potvrzení zásad prorockého výkladu, které Bible sama v sobě označuje.
The Ulai being the internal theme and the Hiddekel being the external, also represent the two prophecies that were to be unsealed at the “time of the end.” The Ulai was unsealed at the “time of the end” in 1798, and the Hiddekel was unsealed at the “time of the end” in 1989, when, as described in Daniel eleven, verse forty, the countries representing the former Soviet Union were swept away by the papacy and the United States.
Ulaj jakožto vnitřní téma a Hiddekel jakožto vnější rovněž představují dvě proroctví, jež měla být odpečetěna v „čase konce“. Ulaj byl odpečetěn v „čase konce“ roku 1798 a Hiddekel byl odpečetěn v „čase konce“ roku 1989, kdy, jak je popsáno v Danielovi 11, verši 40, byly země představující bývalý Sovětský svaz smeteny papežstvím a Spojenými státy.
When these facts are recognized, it can then also be recognized that the two visions are actually one vision, the same as the prophetic history of the seven churches and the seven seals represent the same prophetic history. The two visions then become the avenue that the Lord used in the past movement of the first angel, and what the Lord will use in the current and future movement of the third angel, to produce a testing process as set forth in Daniel chapter twelve, verses nine and ten.
Když jsou tyto skutečnosti rozpoznány, může být potom také rozpoznáno, že tato dvě vidění jsou ve skutečnosti jedním viděním, stejně jako prorocké dějiny sedmi církví a sedmi pečetí představují tytéž prorocké dějiny. Tato dvě vidění se pak stávají prostředkem, který Pán použil v minulém hnutí prvního anděla a který použije v nynějším i budoucím hnutí třetího anděla, aby uvedl v život proces zkoušky, jak je předložen v dvanácté kapitole knihy Daniel, ve verších devět a deset.
And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 12:9, 10.
I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou páchat bezbožnost, a nikdo z bezbožných neporozumí; moudří však porozumějí. Daniel 12,9.10.
As an example of the unsealing of the Hiddekel in 1989, consider what inspiration has said.
Jako příklad odpečetění Hiddekelu v roce 1989 zvažte, co řekla inspirace.
“In the Revelation all the books of the Bible meet and end. Here is the complement of the book of Daniel. One is a prophecy; the other a revelation. The book that was sealed is not the Revelation, but that portion of the prophecy of Daniel relating to the last days. The angel commanded, ‘But thou, O Daniel, shut up the words, and seal the book, even to the time of the end.’ Daniel 12:4.” Acts of the Apostles, 585.
„Ve Zjevení se všechny knihy Bible setkávají a končí. Zde je doplněk knihy Daniel. Jedna je proroctvím; druhá zjevením. Kniha, která byla zapečetěna, není Zjevení, nýbrž ta část Danielova proroctví, která se vztahuje k posledním dnům. Anděl přikázal: ‚Ty však, Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce.‘ Daniel 12,4.“ Skutky apoštolů, 585.
Both the Ulai and Hiddekel relate to the last days, but Adventism has only been willing to acknowledge that 1798 was Daniel’s “time of the end,” when his book was to be unsealed. Yet the portion of the prophecy “relating to the last days” is more accurately the last six verses of Daniel chapter eleven, for those verses conclude with Michael standing up when human probation closes.
Jak Ulaj, tak Hiddekel se vztahují k posledním dnům, avšak adventismus byl ochoten uznat pouze to, že rok 1798 byl Danielovým „časem konce“, kdy měla být jeho kniha odpečetěna. Část proroctví „vztahující se k posledním dnům“ je však přesněji posledních šest veršů jedenácté kapitoly knihy Daniel, neboť tyto verše vrcholí tím, že Michael povstává ve chvíli, kdy končí lidská doba milosti.
The vision of the judgment, as identified in Daniel chapters seven, eight and nine, was sealed up until the “time of the end” in 1798. The light (which the Ulai vision that was unsealed produced) was the announcement of the opening of the investigative judgment, not the close of judgment. The light that was unsealed with the Hiddekel vision, identifies the close of the investigative judgment, and it is also the passage in Daniel that contains “the portion of the prophecy relating to the last days.”
Vidění soudu, jak je vymezeno v Danielem, kapitolách sedmé, osmé a deváté, bylo zapečetěno až do „času konce“ roku 1798. Světlo (které přineslo rozpečetěné vidění u Ulaje) bylo oznámením o zahájení vyšetřujícího soudu, nikoli o uzavření soudu. Světlo, jež bylo rozpečetěno s viděním u Hiddekelu, označuje uzavření vyšetřujícího soudu, a je to také ten oddíl v Danielovi, který obsahuje „část proroctví vztahující se k posledním dnům“.
The unsealing in 1798 announced the opening of the investigative judgment. The unsealing in 1989 announced the near-approaching close of the investigative judgment. The signature of Alpha and Omega is easily seen in the book of Daniel, but only if you know what it is, and are willing to look for it.
Odzapečetění v roce 1798 oznámilo zahájení vyšetřujícího soudu. Odzapečetění v roce 1989 oznámilo blížící se ukončení vyšetřujícího soudu. Podpis Alfy a Omegy je v knize Daniel snadno rozpoznatelný, avšak jen tehdy, víte-li, co to je, a jste-li ochotni jej hledat.
When probation closes in Daniel chapter eleven, verse forty-five, the signature of Alpha and Omega is recorded. The beginning of Daniel illustrates exactly where it ends. It begins with a literal war between literal Babylon and literal Israel, and literal Babylon is victorious.
Když se v jedenácté kapitole knihy Daniel, ve verši čtyřicet pět, uzavírá doba milosti, je zaznamenán podpis Alfy i Omegy. Začátek knihy Daniel přesně ukazuje, kde končí. Začíná doslovnou válkou mezi doslovným Babylónem a doslovným Izraelem a doslovný Babylón vítězí.
In the third year of the reign of Jehoiakim king of Judah came Nebuchadnezzar king of Babylon unto Jerusalem, and besieged it. And the Lord gave Jehoiakim king of Judah into his hand, with part of the vessels of the house of God: which he carried into the land of Shinar to the house of his god; and he brought the vessels into the treasure house of his god. Daniel 1:1, 2.
Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, k Jeruzalému a oblehl jej. A Hospodin vydal do jeho ruky Jójakíma, krále judského, i část nádob z domu Božího; ty odnesl do země Šineáru, do domu svého boha, a nádoby uložil v pokladnici svého boha. Daniel 1,1.2.
In Daniel chapter eleven, verse forty-five a spiritual war between spiritual Babylon, symbolized as “the king of the north”, and spiritual Israel, represented by “the glorious holy mountain”, concludes, and spiritual Israel is victorious over spiritual Babylon.
V Danielovi, v jedenácté kapitole, ve verši čtyřicátém pátém, vrcholí duchovní válka mezi duchovním Babylónem, symbolizovaným jako „král severu“, a duchovním Izraelem, představovaným „slavnou svatou horou“, a duchovní Izrael vítězí nad duchovním Babylónem.
And he shall plant the tabernacles of his palace between the seas in the glorious holy mountain; yet he shall come to his end, and none shall help him. And at that time shall Michael stand up, the great prince which standeth for the children of thy people: and there shall be a time of trouble, such as never was since there was a nation even to that same time: and at that time thy people shall be delivered, every one that shall be found written in the book. Daniel 11:45; 12:1.
A postaví stany svého paláce mezi moři na svaté nádherné hoře; avšak dojde ke svému konci, a nebude mu pomoci. V tom čase povstane Michael, ten veliký kníže, který stojí za syny tvého lidu; a nastane čas soužení, jakého nebylo od doby, kdy povstal národ, až do onoho času; avšak v tom čase bude tvůj lid vysvobozen, každý, kdo bude nalezen zapsán v knize. Daniel 11,45; 12,1.
The books of Daniel and Revelation are one book:
Knihy Daniel a Zjevení jsou jedna kniha:
“The books of Daniel and the Revelation are one. One is a prophecy, the other a revelation; one a book sealed, the other a book opened. John heard the mysteries which the thunders uttered, but he was commanded not to write them.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 971.
„Knihy Daniel a Zjevení jsou jedno. Jedna je proroctvím, druhá zjevením; jedna je knihou zapečetěnou, druhá knihou otevřenou. Jan slyšel tajemství, která pronášely hromy, ale bylo mu přikázáno, aby je nezapsal.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 7, 971.
The two books, which are one book, are the masterpiece of the angel Gabriel’s prophetic instruction. I write this knowing full well that what Gabriel delivered to Daniel and John came from Jesus, who received it from the Father. My point is not to lift up Gabriel, but to lift up the profound revelation of the evidences in both books, of how the Alpha and Omega designed prophetic rules of biblical interpretation which were to be represented within the two books, if we are willing to see.
Tyto dvě knihy, které jsou jednou knihou, jsou mistrovským dílem prorockého vyučování anděla Gabriela. Píši to s plným vědomím, že to, co Gabriel předal Danielovi a Janovi, přišlo od Ježíše, který to přijal od Otce. Mým cílem není vyvyšovat Gabriela, nýbrž vyzdvihnout hluboké zjevení důkazů v obou knihách o tom, jak Alfa i Omega ustanovil prorocká pravidla biblického výkladu, jež měla být v těchto dvou knihách znázorněna, jsme-li ochotni to spatřit.
Let me remind you that, at this point, my purpose and intent is not to present an interpretation of the two prophecies of the Ulai and Hiddekel rivers. My purpose and intent are to deal with the prophecies in the first six chapters of Daniel’s book. I am simply making a case for the fact that the books of Daniel and Revelation are, perhaps, the most profoundly constructed books in the Word of God. They present the prophetic message, while also identifying God’s character, while also identifying the very rules necessary to be employed if a person would know the prophecies, and also know the One who set forth the prophecies.
Dovolte mi připomenout, že v tomto bodě mým záměrem ani úmyslem není předkládat výklad dvou proroctví o řekách Ulai a Hiddekel. Mým záměrem a úmyslem je zabývat se proroctvími v prvních šesti kapitolách knihy Daniel. Pouze dokládám skutečnost, že knihy Daniel a Zjevení jsou snad nejhlouběji vystavěnými knihami ve Slově Božím. Předkládají prorocké poselství a zároveň zjevují Boží charakter, zároveň také vymezují samotná pravidla, která je nutno uplatňovat, má-li člověk porozumět proroctvím a také poznat Toho, který tato proroctví vyhlásil.
Another example of the profound nature of the books is Daniel’s presentation of the “seven times” of Leviticus twenty-six. The prophecy of the “seven times” was and is to be the “stumbling stone” for God’s people, both in ancient Israel, in the Millerite movement of the first angel, and also in the current and future movement of the third angel. A “stumbling stone”, by simple definition, is something that you do not see, even though it is clearly there. Therefore, once you recognize the “seven times” in the book of Daniel, you see that it is clearly there, but you also see that it is hidden to those who choose not to see.
Dalším příkladem hluboké povahy těchto knih je Danielovo představení „sedmi časů“ z Leviticu dvacáté šesté kapitoly. Proroctví o „sedmi časech“ mělo a má být pro Boží lid „kamenem úrazu“, jak ve starověkém Izraeli, v milleritském hnutí prvního anděla, tak i v současném a budoucím hnutí třetího anděla. „Kámen úrazu“ je, podle prosté definice, něco, co nevidíte, přestože je to zcela zjevně přítomno. Proto, jakmile v knize Daniel rozpoznáte „sedm časů“, vidíte, že tam zřetelně jsou, ale zároveň také vidíte, že jsou skryty těm, kteří se rozhodnou nevidět.
Hiding something while it is in the open grammatically is a profound accomplishment, it’s something that could not be embedded into any human mystery novel. It’s a masterpiece, for it is there, plain to see for any who wish not to stumble, but impossible to see for those who do choose to stumble. It is “hiding in plain sight”, so to speak. It is accomplished by a combination of humanity and Divinity.
Skrýt něco, a přitom to ponechat gramaticky zjevné, je hluboký počin; je to něco, co by nemohlo být vloženo do žádného lidského mysteriózního románu. Je to mistrovské dílo, neboť je to tam, zcela jasně na očích pro každého, kdo nechce klopýtnout, avšak nemožné to spatřit pro ty, kdo se rozhodnou klopýtnout. Je to takříkajíc „skryto na očích“. Toho je dosaženo spojením lidství a Božství.
I make that claim, for I wish to remind us at this point, that there is a Catholic teaching within Adventism, at least since the publication of Questions on Doctrine in 1957, and that has also raised its unrighteous head within this present truth movement of Future for America. The idea is that Christ, at the incarnation, did not take the flesh He inherited from Mary. Of course, those who uphold this teaching do not express it that way, but it is none-the-less what they teach. I call it a Catholic teaching, for the premise that Christ’s flesh was as pure as the flesh of Adam before he sinned, is the very satanic logic employed by the Catholic church with their teaching of the so-called “immaculate conception.” And if you are unfamiliar with the pagan teaching of the “immaculate conception,” it teaches that Christ’s flesh was supernaturally made as was Adam’s lower nature was, before he and Eve sinned or, as it is claimed, Christ had Adam’s pre-fallen, sinless nature. It teaches that Mary herself was miraculously given the fleshly unfallen nature of Adam before he sinned, so that she could be a perfect vessel for the Holy Spirit to incarnate the baby Jesus into her perfect flesh.
Činím toto tvrzení, neboť si v tomto bodě přeji připomenout, že v adventismu existuje katolické učení, přinejmenším od vydání knihy Questions on Doctrine v roce 1957, a že také pozvedlo svou nespravedlivou hlavu v tomto hnutí přítomné pravdy Future for America. Jde o představu, že Kristus při vtělení nepřijal tělo, které zdědil po Marii. Ti, kdo toto učení zastávají, to ovšem takto nevyjadřují, nicméně právě tomu učí. Nazývám to katolickým učením, neboť předpoklad, že Kristovo tělo bylo stejně čisté jako Adamovo tělo předtím, než zhřešil, je právě tou satanskou logikou, kterou používá katolická církev ve svém učení o takzvaném „neposkvrněném početí“. A nejste-li obeznámeni s pohanským učením o „neposkvrněném početí“, pak toto učení tvrdí, že Kristovo tělo bylo nadpřirozeně učiněno takovým, jaká byla Adamova nižší přirozenost předtím, než on a Eva zhřešili, nebo, jak se tvrdí, že Kristus měl Adamovu předpádovou, bezhříšnou přirozenost. Učí, že sama Marie byla zázračně obdařena tělesnou nepadlou přirozeností Adama předtím, než zhřešil, aby se mohla stát dokonalou nádobou pro Ducha svatého, který do jejího dokonalého těla vtělil dítě Ježíše.
Of course, those in Adventism that uphold the very same conclusion concerning the flesh of Jesus, do not point to any miracles with Mary, but they do wrest passages of Sister White and the Bible, to teach the very same Catholic concept. Why did I just digress and turn away from the discussion of the book of Daniel? I’ll answer that.
Ovšem i ti v adventismu, kteří zastávají tentýž závěr ohledně těla Ježíšova, nepoukazují na žádné zázraky spojené s Marií, avšak překrucují výroky sestry Whiteové i Bible, aby učili tentýž katolický pojem. Proč jsem právě odbočil a odvrátil se od rozpravy o knize Daniel? Odpovím na to.
The miraculous structure and design of Daniel and the Revelation was accomplished by a combination of humanity and Divinity. Jesus is the Word of God, and the Bible is the Word of God. Jesus’ divine and human nature is fully represented in the Bible. The words therein are Divine and contain the creative power to transform hearts and minds. Those words are the very same power that brought all things into existence. But those men who God chose to be His instruments in recording the Bible, were all sinners. The human part of the equation is represented by fallen human beings. The Bible is a combination of human and Divine, and the prophets were sinners, as every child of Adam has been. Christ never sinned in thought, word or deed. But He did take the flesh of Mary after four thousand years of degeneration. If He actually did take the lower fleshly nature of Adam before Adam had sinned, it would demand that every biblical author would have been sinless too.
Zázračná stavba a uspořádání knih Daniel a Zjevení byly uskutečněny spojením lidství a božství. Ježíš je Slovem Božím a Bible je Slovem Božím. Ježíšova božská i lidská přirozenost je v Bibli plně zastoupena. Slova v ní obsažená jsou božská a nesou v sobě tvůrčí moc proměňovat srdce i mysl. Tato slova jsou touž mocí, která uvedla veškeré věci v existenci. Avšak ti muži, které si Bůh vyvolil za své nástroje k zaznamenání Bible, byli všichni hříšníci. Lidská stránka této skutečnosti je představována padlými lidskými bytostmi. Bible je spojením lidského a božského a proroci byli hříšníky, jak tomu bylo u každého Adamova dítěte. Kristus nikdy nezhřešil myšlenkou, slovem ani skutkem. Přijal však tělo Marie po čtyřech tisících letech degenerace. Kdyby skutečně přijal nižší tělesnou přirozenost Adama před Adamovým pádem do hříchu, vyžadovalo by to, aby každý biblický autor byl rovněž bez hříchu.
The “hiding in plain sight” of the “seven times” in the book of Daniel was accomplished, not only by the words that Daniel recorded, but further by the fallen human beings that translated the King James Bible. Fallen human beings twice touched the book of Daniel, and what was accomplished would be impossible for any human being to do without God’s divine providential oversight.
„Skrývání na očích“ „sedmi časů“ v knize Daniel bylo uskutečněno nejen slovy, která Daniel zaznamenal, nýbrž dále i padlými lidskými bytostmi, které přeložily Bibli krále Jakuba. Padlé lidské bytosti se knihy Daniel dvakrát dotkly a to, čeho bylo dosaženo, by pro jakoukoli lidskou bytost bylo nemožné bez Božího božského prozřetelnostního dohledu.
In our next article we will begin to show how Divinity and humanity hid the “seven times” of Leviticus twenty-six in plain sight in the book of Daniel, for God foreknew, and even designed, that it should be the testing “stumbling stone” for both those in the movement of the first angel, and also for those in the movement of the third angel.
V našem příštím článku začneme ukazovat, jak božství i lidství skryly „sedm časů“ z dvacáté šesté kapitoly Leviticus přímo na očích v knize Daniel, neboť Bůh předem věděl, a dokonce to tak i ustanovil, že to má být zkušebním „kamenem úrazu“ jak pro ty v hnutí prvního anděla, tak i pro ty v hnutí třetího anděla.
“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.” Testimonies to Ministers, 112.
„Světlo, které Daniel přijal od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil na březích Ulai a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.“ Testimonies to Ministers, 112.