We are considering the prophetic period represented as the second gathering that is identified by the prophet Isaiah, and afterward by Sister White.
Zvažujeme prorocké období, znázorněné jako druhé shromáždění, které je označeno prorokem Izajášem a následně sestrou Whiteovou.
And in that day there shall be a root of Jesse, which shall stand for an ensign of the people; to it shall the Gentiles seek: and his rest shall be glorious. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall set his hand again the second time to recover the remnant of his people, which shall be left, from Assyria, and from Egypt, and from Pathros, and from Cush, and from Elam, and from Shinar, and from Hamath, and from the islands of the sea. And he shall set up an ensign for the nations, and shall assemble the outcasts of Israel, and gather together the dispersed of Judah from the four corners of the earth. The envy also of Ephraim shall depart, and the adversaries of Judah shall be cut off: Ephraim shall not envy Judah, and Judah shall not vex Ephraim. Isaiah 11:10–13.
V onen den se ukáže kořen Jišajův, který bude stát jako korouhev národům; k němu se obrátí pohané a jeho odpočinutí bude slavné. I stane se v onen den, že Panovník podruhé vztáhne svou ruku, aby získal ostatek svého lidu, který zůstane, z Asýrie a z Egypta, z Patrosu a z Kúše, z Élámu a ze Šineáru, z Chamátu i z mořských ostrovů. Vztyčí korouhev národům, shromáždí vyhnance Izraele a rozptýlené z Judy sesbírá od čtyř končin země. Také zmizí žárlivost Efraimova a protivníci Judy budou vyhlazeni; Efraim nebude žárlit na Judu a Juda nebude soužit Efraima. Izajáš 11,10–13.
When God’s last-day people are gathered a second time there is a unification among those disciples that was represented by the ten days that preceded Pentecost, and that Isaiah refers to as a time when, “The envy also of Ephraim shall depart, and the adversaries of Judah shall be cut off: Ephraim shall not envy Judah, and Judah shall not vex Ephraim.”
Když je Boží lid posledních dnů shromážděn podruhé, nastává mezi těmito učedníky sjednocení, které bylo předobrazeno deseti dny předcházejícími Letnicím a na něž Izajáš poukazuje jako na dobu, kdy „zmizí také závist Efraimova a protivníci Judy budou vyhlazeni; Efraim nebude závidět Judovi a Juda nebude soužit Efraima.“
“Trials are to come upon God’s people and the tares are to be separated from the wheat. But let not Ephraim envy Judah any more, and Judah will no more vex Ephraim. Kind, tender, compassionate words will flow out from sanctified hearts and lips. It is essential that we be united, and if we all seek the meekness and the lowliness of Christ, we shall have the mind of Christ, and there will be unity of spirit.” Review and Herald, March 19, 1895.
„Na Boží lid přijdou zkoušky a koukol má být oddělen od pšenice. Ale ať již Efraim nezávidí Judovi a Juda ať již netrápí Efraima. Z posvěcených srdcí a rtů budou plynout laskavá, něžná a soucitná slova. Je nezbytné, abychom byli sjednoceni, a budeme-li všichni hledat Kristovu tichost a pokoru, budeme mít Kristovu mysl a nastane jednota ducha.“ Review and Herald, 19. března 1895.
Unification is an element of the work Christ accomplishes when He gathers the one hundred and forty-four thousand a second time. That unity was represented by the ten days leading to Pentecost, and the six days of the Exeter camp meeting, and could have been accomplished from 1856 unto 1863, if those who had experienced the great disappointment of October 22, 1844, had not lost their way.
Sjednocení je prvkem díla, které Kristus vykonává, když podruhé shromažďuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Tato jednota byla znázorněna deseti dny vedoucími k Letnicím a šesti dny táborního shromáždění v Exeteru a mohla být uskutečněna od roku 1856 do roku 1863, kdyby ti, kteří prožili veliké zklamání 22. října 1844, nebyli zbloudili.
“But in the period of doubt and uncertainty that followed the disappointment, many of the advent believers yielded their faith. Dissensions and divisions came in. . .. Thus the work was hindered, and the world was left in darkness. Had the whole Adventist body united upon the commandments of God and the faith of Jesus, how widely different would have been our history!
„Avšak v období pochybností a nejistoty, které následovalo po zklamání, mnozí z adventních věřících opustili svou víru. Vznikly neshody a rozdělení…. Tak bylo dílo zbrzděno a svět byl ponechán ve tmě. Kdyby se celé adventistické společenství sjednotilo na Božích přikázáních a víře Ježíšově, jak nesmírně odlišné by byly naše dějiny!“
“It was not the will of God that the coming of Christ should be thus delayed. God did not design that His people, Israel, should wander forty years in the wilderness. He promised to lead them directly to the land of Canaan, and establish them there a holy, healthy, happy people. But those to whom it was first preached, went not in ‘because of unbelief’ (Hebrews 3:19). Their hearts were filled with murmuring, rebellion, and hatred, and He could not fulfill His covenant with them.
„Nebylo vůlí Boží, aby příchod Krista byl takto oddálen. Bůh nezamýšlel, aby Jeho lid, Izrael, bloudil čtyřicet let po poušti. Zaslíbil, že je povede přímo do země Kanaán a že je tam ustanoví svatým, zdravým a šťastným lidem. Avšak ti, jimž bylo evangelium nejprve zvěstováno, nevešli tam ‚pro nevěru‘ (Židům 3,19). Jejich srdce byla naplněna reptáním, vzpourou a nenávistí, a On s nimi nemohl naplnit svou smlouvu.
“For forty years did unbelief, murmuring, and rebellion shut out ancient Israel from the land of Canaan. The same sins have delayed the entrance of modern Israel into the heavenly Canaan. In neither case were the promises of God at fault. It is the unbelief, the worldliness, unconsecration, and strife among the Lord’s professed people that have kept us in this world of sin and sorrow so many years.” Selected Messages, book 1, 68, 69.
„Po čtyřicet let vylučovaly nevěra, reptání a vzpoura starověký Izrael ze země Kanaán. Tytéž hříchy zdržely vstup novodobého Izraele do nebeského Kanaánu. V žádném z obou případů nebyla vina na Božích zaslíbeních. Je to nevěra, světskost, neposvěcenost a svár mezi těmi, kdo se hlásí k Pánu, co nás po tolik let zadržovalo v tomto světě hříchu a zármutku.“ Selected Messages, kniha 1, 68, 69.
The descent of the second angel identified a scattering at the first disappointment that initiated the tarrying time, and then led to a period of six days at the Exeter camp meeting where unity upon the message was accomplished in advance of the outpouring of the Holy Spirit in the message of the Midnight Cry at the conclusion of the meeting.
Sestup druhého anděla označil rozptýlení při prvním zklamání, které zahájilo dobu prodlévání, a poté vedl k období šesti dnů na táborovém shromáždění v Exeteru, kde bylo dosaženo jednoty ohledně poselství ještě před vylitím Ducha svatého v poselství půlnočního volání při závěru shromáždění.
The descent of the third angel on October 22, 1844, identified a scattering at the great disappointment, and ushered in a period of education as the truths associated with the Most Holy Place were opened to God’s people. By 1849 the Lord was stretching His hand to gather his people together a second time, and by 1851, the 1850 chart was being presented. That chart represented the foundational message, and the very message that was to be lifted up before the world as an ensign.
Sestoupení třetího anděla 22. října 1844 označilo rozptýlení při velkém zklamání a uvedlo období vyučování, když byly Božímu lidu otevírány pravdy spojené s Nejsvětější svatyní. Do roku 1849 Hospodin vztahoval svou ruku, aby shromáždil svůj lid podruhé, a v roce 1851 byl předkládán diagram z roku 1850. Tento diagram představoval základní poselství, a právě to poselství, které mělo být vyzdviženo před světem jako korouhev.
The gathering a second time of the disciples by Christ began immediately at His descent, and the gathering of those in Exeter began during the period of the tarrying time. In the history of the rebellion of 1863, the gathering a second time began at least five years into the educational process that began when the light of the sanctuary was opened up in 1844. In 1848, Islam was then angering the nations. The second gathering is represented as a progressive work that is accomplished by the arrival of the ten days that preceded Pentecost, and also by the six days of the Exeter camp meeting, and should have been completed by 1856.
Druhé shromáždění učedníků Kristem začalo bezprostředně při Jeho sestoupení a shromáždění těch v Exeteru začalo během období času prodlévání. V dějinách vzpoury roku 1863 začalo druhé shromáždění nejméně pět let po zahájení vzdělávacího procesu, který začal, když bylo roku 1844 otevřeno světlo o svatyni. Roku 1848 tehdy islám pobuřoval národy. Druhé shromáždění je znázorněno jako postupné dílo, které je dovršováno příchodem deseti dnů, jež předcházely Letnicím, a také šesti dny táborového shromáždění v Exeteru, a mělo být dokončeno do roku 1856.
The work of gathering His people a second time is the closing work of the third angel, and it is accomplished by Christ’s hand.
Dílo shromáždění Jeho lidu podruhé je závěrečným dílem třetího anděla a je vykonáno Kristovou rukou.
And when the sabbath day was come, he began to teach in the synagogue: and many hearing him were astonished, saying, From whence hath this man these things? and what wisdom is this which is given unto him, that even such mighty works are wrought by his hands? Mark 6:2.
A když přišel den sobotní, začal učit v synagoze; a mnozí, kteří ho slyšeli, byli udiveni a říkali: Odkud má tento člověk tyto věci? A jaká je to moudrost, která mu byla dána, že se i takové mocné skutky dějí jeho rukama? Marek 6,2.
The scattering that occurs when the divine symbol descends initiates a testing process that ultimately manifests two classes of worshippers, and in so doing cleanses the temple.
Rozptýlení, k němuž dochází, když sestupuje božský symbol, zahajuje proces zkoušky, který nakonec zjevuje dvě třídy uctívačů a tímto způsobem očišťuje chrám.
Whose fan is in his hand, and he will thoroughly purge his floor, and gather his wheat into the garner; but he will burn up the chaff with unquenchable fire. Matthew 3:12.
Jeho věječka jest v jeho ruce, a důkladně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do sýpky; ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. Matouš 3,12.
In that period God’s people are to take the message from the angel’s hand and eat it.
V oné době má Boží lid vzít poselství z ruky anděla a sníst je.
And I saw another mighty angel come down from heaven, clothed with a cloud: and a rainbow was upon his head, and his face was as it were the sun, and his feet as pillars of fire: And he had in his hand a little book open: and he set his right foot upon the sea, and his left foot on the earth. Revelation 10:1, 2.
A viděl jsem jiného mocného anděla, sestupujícího z nebe, oděného oblakem; a nad jeho hlavou byla duha a jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy. A v ruce měl otevřenou knížečku; a postavil svou pravou nohu na moře a levou na zemi. Zjevení 10,1.2.
At the arrival of the second angel on April 19, 1844, God’s people were scattered. They had been initially gathered with the fulfillment of the prophecy of Revelation chapter nine, verse fifteen on August 11, 1840, but the Lord had held His hand over a mistake in the reckoning of some of the figures on the chart.
Při příchodu druhého anděla 19. dubna 1844 byl Boží lid rozptýlen. Zpočátku byl shromážděn při naplnění proroctví ze Zjevení, kapitoly deváté, verše patnáctého, dne 11. srpna 1840, avšak Pán držel svou ruku nad omylem ve výpočtu některých časových údajů na prorocké tabuli.
“I have seen that the 1843 chart was directed by the hand of the Lord, and that it should not be altered; that the figures were as He wanted them; that His hand was over and hid a mistake in some of the figures, so that none could see it, until His hand was removed.” Early Writings, 74.
„Bylo mi ukázáno, že tabule z roku 1843 byla vedena rukou Páně a že nemá být měněna; že údaje na ní byly takové, jak je On chtěl; že Jeho ruka nad ní bděla a zakryla omyl v některých údajích, takže jej nikdo nemohl spatřit, dokud Jeho ruka nebyla odňata.“ Early Writings, 74.
The removal of His hand allowed Samuel Snow to identify the correct date for the vision that tarried.
Odtažení Jeho ruky umožnilo Samuelu Snowovi určit správné datum pro vidění, které se opozdilo.
“Those faithful, disappointed ones, who could not understand why their Lord did not come, were not left in darkness. Again they were led to their Bibles to search the prophetic periods. The hand of the Lord was removed from the figures, and the mistake was explained. They saw that the prophetic periods reached to 1844, and that the same evidence which they had presented to show that the prophetic periods closed in 1843, proved that they would terminate in 1844.” Early Writings, 237.
„Tito věrní, zklamaní lidé, kteří nemohli pochopit, proč jejich Pán nepřišel, nebyli ponecháni ve tmě. Opět byli vedeni ke svým Biblím, aby zkoumali prorocká období. Ruka Páně byla sňata z čísel a omyl byl vysvětlen. Uviděli, že prorocká období sahají až do roku 1844 a že tytéž důkazy, které předložili na podporu toho, že prorocká období skončila v roce 1843, dokazovaly, že se ukončí v roce 1844.“ Early Writings, 237.
The history of the first and second angels contains a line of waymarks associated with Christ’s hand. When He descended on August 11, 1840 and April 19, 1844 He had a message in His hand. It was His hand that directed the production and publication of the 1843 chart in May of 1842. It was His hand that sealed up a mistake in the figures on the chart. After the scattering of that first disappointment, Jeremiah sat alone because of Christ’s hand. Then He removed His hand, and thus unsealed the message of the Midnight Cry. The act of stretching His hand out to gather His people a second time occurred from the first disappointment unto the Exeter camp meeting, as the disciples were ultimately gathered together at Jerusalem for ten days in advance of the outpouring of the Holy Spirit. At the arrival of the third angel on October 22, 1844 the Lord lifted up His hand.
Dějiny prvního a druhého anděla obsahují linii mezníků spojených s Kristovou rukou. Když sestoupil 11. srpna 1840 a 19. dubna 1844, měl ve své ruce poselství. Byla to Jeho ruka, která vedla vytvoření a vydání mapy roku 1843 v květnu 1842. Byla to Jeho ruka, která zapečetila omyl v číslech na mapě. Po rozptýlení po onom prvním zklamání seděl Jeremiáš osaměle kvůli Kristově ruce. Potom svou ruku odňal, a tím odpečetil poselství Půlnočního volání. Úkon vztažení Jeho ruky, aby podruhé shromáždil svůj lid, probíhal od prvního zklamání až po táborové shromáždění v Exeteru, stejně jako byli učedníci nakonec shromážděni v Jeruzalémě na deset dní před vylitím Ducha Svatého. Při příchodu třetího anděla 22. října 1844 Pán pozdvihl svou ruku.
And the angel which I saw stand upon the sea and upon the earth lifted up his hand to heaven, And sware by him that liveth for ever and ever, who created heaven, and the things that therein are, and the earth, and the things that therein are, and the sea, and the things which are therein, that there should be time no longer. Revelation 10:5, 6.
A anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozdvihl svou ruku k nebi a přísahal při tom, jenž je živ na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, i zemi a to, co je na ní, i moře a to, co je v něm, že již více nebude času. Zjevení 10,5.6.
From the first gathering on August 11, 1840 until October 22, 1844 the history of the first and second angels is marked by Christ’s hand. On October 22, 1844 the third angel descended and the little Millerite flock was scattered by the Great Disappointment. On that date Christ lifted His hand to heaven and swore that time would be no longer.
Od prvního shromáždění 11. srpna 1840 až do 22. října 1844 jsou dějiny prvního a druhého anděla poznamenány Kristovou rukou. Dne 22. října 1844 sestoupil třetí anděl a malé milleritské stádce bylo rozptýleno velkým zklamáním. V onen den Kristus pozvedl svou ruku k nebi a přísahal, že času již více nebude.
The second gathering in the history of 1844 until 1863, began with Christ lifting up His hand, while also holding a message to be eaten in His hand. Then in 1849, He stretched forth His hand a second time to gather His scattered people. Those people had been gathered at the message of the Midnight Cry, and scattered when the event predicted did not happen. At the Exeter camp meeting Christ gathered His flock and unified them upon the message, as He had done in the ten days that preceded Pentecost. The Philadelphian Millerites left the Exeter camp meeting and repeated Pentecost. In 1856, Christ was outside of the movement that had transitioned into Laodicea, for Christ stands outside of a Laodicean’s heart and knocks, seeking an entrance.
Druhé shromáždění v dějinách od roku 1844 do roku 1863 začalo tím, že Kristus pozvedl svou ruku, přičemž ve své ruce zároveň držel poselství určené k snědení. Poté v roce 1849 vztáhl svou ruku podruhé, aby shromáždil svůj rozptýlený lid. Tento lid byl shromážděn při poselství Půlnočního volání a rozptýlen, když se předpověděná událost neuskutečnila. Na táborovém shromáždění v Exeteru Kristus shromáždil své stádo a sjednotil je na základě poselství, stejně jako to učinil během deseti dnů, které předcházely Letnicím. Filadelfští milerité opustili táborové shromáždění v Exeteru a zopakovali Letnice. V roce 1856 byl Kristus mimo hnutí, které přešlo do Laodiceje, neboť Kristus stojí vně srdce laodicejského věřícího a tluče, hledaje vstup.
Behold, I stand at the door, and knock: if any man hear my voice, and open the door, I will come in to him, and will sup with him, and he with me. Revelation 3:20.
Aj, stojím přede dveřmi a tluču; uslyší-li kdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Zjevení 3,20.
In 1856, Christ’s hand was knocking upon the Laodicean Millerite movement, but to no avail. In 1849, seven years earlier, He had begun to gather His people a second time, but doubt and uncertainty stopped the Philadelphian movement.
V roce 1856 Kristova ruka klepala na laodicejské milleritské hnutí, avšak bez výsledku. V roce 1849, o sedm let dříve, začal podruhé shromažďovat svůj lid, ale pochybnosti a nejistota zastavily filadelfské hnutí.
“Had Adventists, after the great disappointment in 1844, held fast their faith and followed on unitedly in the opening providence of God, receiving the message of the third angel and in the power of the Holy Spirit proclaiming it to the world, they would have seen the salvation of God, the Lord would have wrought mightily with their efforts, the work would have been completed, and Christ would have come ere this to receive His people to their reward. But in the period of doubt and uncertainty that followed the disappointment, many of the advent believers yielded their faith. . . . Thus the work was hindered, and the world was left in darkness. Had the whole Adventist body united upon the commandments of God and the faith of Jesus, how widely different would have been our history!” Evangelism, 695.
„Kdyby adventisté po velikém zklamání v roce 1844 pevně podrželi svou víru a jednotně pokračovali v otevírající se Boží prozřetelnosti, přijali poselství třetího anděla a v moci Ducha svatého je hlásali světu, byli by spatřili Boží spásu, Pán by byl mocně působil spolu s jejich úsilím, dílo by bylo dokončeno a Kristus by již byl přišel, aby přijal svůj lid k jeho odměně. Avšak v období pochybností a nejistoty, které následovalo po zklamání, mnozí z adventních věřících se vzdali své víry.... Tak bylo dílo zdrženo a svět byl ponechán v temnotě. Kdyby se celé adventistické tělo sjednotilo na Božích přikázáních a víře Ježíšově, jak nesmírně odlišné by byly naše dějiny!“ Evangelism, 695.
On September 11, 2001 Christ gathered His last day people, who were thereafter scattered on July 18, 2020. On September 11, 2001 those who were gathered took the hidden book out of Christ’s hand and ate it. On July 18, 2020 they rejected the command represented by His uplifted hand, which identified that “time would be no longer.”
Dne 11. září 2001 Kristus shromáždil svůj lid posledních dnů, který byl poté dne 18. července 2020 rozptýlen. Dne 11. září 2001 ti, kteří byli shromážděni, vzali skrytou knihu z Kristovy ruky a snědli ji. Dne 18. července 2020 odmítli příkaz znázorněný Jeho pozdviženou rukou, který určoval, že „času již nebude“.
The Philadelphian Millerites manifested no rebellion in their false prediction of 1843, for they acted upon all the light the Lord had revealed, but on July 18, 2020 the Laodiceans of the third angel’s movement rebelled against the light associated with His hand. After 1844, the Philadelphian movement of the first angel “in the period of doubt and uncertainty” “yielded their faith,” and became Laodiceans.
Filadelfští millerité neprojevili ve svém mylném předpovězení roku 1843 žádnou vzpouru, neboť jednali podle všeho světla, které jim Pán zjevil; avšak dne 18. července 2020 se laodikejští z hnutí třetího anděla vzbouřili proti světlu spojenému s Jeho rukou. Po roce 1844 filadelfské hnutí prvního anděla „v období pochybností a nejistoty“ „vydalo svou víru“ a stalo se laodikejským.
1856 represents that point of transition, typifying a point of transition for God’s people of the last days.
Rok 1856 představuje onen bod přechodu, jenž je předobrazem bodu přechodu pro Boží lid posledních dnů.
Somewhere in the seven years between 1849 and 1856 the Philadelphian Millerite movement resisted the Lord’s hand that was stretching out to gather His people a second time, and the promise was that He would do more then, than He did in the past.
Někdy v průběhu sedmi let mezi roky 1849 a 1856 filadelfské milleritské hnutí vzdorovalo ruce Páně, která se vztahovala, aby podruhé shromáždila Jeho lid; a zaslíbení znělo, že tehdy učiní více, než učinil v minulosti.
“September 23, the Lord showed me that he had stretched out his hand the second time to recover the remnant of his people, and that efforts must be redoubled in this gathering time. In the scattering time Israel was smitten and torn; but now in the gathering time God will heal and bind up his people. In the scattering, efforts made to spread the truth had but little effect, accomplished but little or nothing; but in the gathering when God has set his hand to gather his people, efforts to spread the truth will have their designed effect. All should be united and zealous in the work. I saw that it was a shame for any to refer to the scattering for examples to govern us now in the gathering; for if God does no more for us now than he did then, Israel would never be gathered. It is as necessary that the truth should be published in a paper, as preached.” Review and Herald, November 1, 1850.
„23. září mi Pán ukázal, že vztáhl svou ruku podruhé, aby získal ostatek svého lidu, a že v tomto čase shromažďování musí být úsilí zdvojnásobeno. V době rozptýlení byl Izrael zbit a rozsápán; nyní však v době shromažďování Bůh svůj lid uzdraví a obváže jeho rány. V době rozptýlení mělo úsilí vynakládané na šíření pravdy jen nepatrný účinek, vykonalo jen málo nebo vůbec nic; avšak v době shromažďování, kdy Bůh vztáhl svou ruku, aby shromáždil svůj lid, bude úsilí o šíření pravdy mít zamýšlený účinek. Všichni mají být v díle jednotní a horliví. Viděla jsem, že je ostudou, když se kdokoli odvolává na dobu rozptýlení jako na příklad, který by nás měl nyní v době shromažďování řídit; neboť jestliže Bůh pro nás nyní neučiní víc, než učinil tehdy, Izrael by nikdy nebyl shromážděn. Je stejně nezbytné, aby pravda byla zveřejňována v časopise, jako aby byla kázána.“ Review and Herald, 1. listopadu 1850.
Obviously, the Lord attempted to move His work forward in unity, but the unity had evidently broken down, and “in the period of doubt and uncertainty that followed the disappointment, many of the advent believers yielded their faith.” The Present Truth (later the Review and Herald) began to be published in 1849, and by 1851 the 1850 chart was available, but by 1856, the message of the “seven times” of Leviticus twenty-six was left unfinished. The message that was unsealed on October 22, 1844 occurred when the time prophecies of the twenty-three hundred years and the twenty-five hundred and twenty years concluded.
Je zřejmé, že se Pán pokusil posunout své dílo kupředu v jednotě, avšak tato jednota se zjevně rozpadla a „v období pochybností a nejistoty, které následovalo po zklamání, mnozí z adventních věřících se vzdali své víry.“ The Present Truth (později Review and Herald) začal vycházet roku 1849 a do roku 1851 byl k dispozici graf z roku 1850, avšak do roku 1856 zůstalo poselství o „sedmi časech“ z Leviticus 26 nedokončeno. Poselství, které bylo odpečetěno 22. října 1844, nastalo tehdy, když se završila časová proroctví o dvou tisících třech stech letech a o dvou tisících pěti stech dvaceti letech.
The Sabbath was the doctrine that shone above the other doctrines at that time, and for twelve years a testing process progressed until the last test arrived in 1856. That test was upon the Sabbath rest for the land, and it marked the end of a testing process that began with the Sabbath rest for men. The testing period bore the signature of Alpha and Omega. 1856 also represented an increase of knowledge upon the first foundational truth discovered by Miller, so it possessed the signature of Alpha and Omega at that level as well. The Sabbath truth being the sign of God’s sanctified people was represented as the sounding of the seventh trumpet, when the mystery of Christ in the believer, the hope of glory is fulfilled. The “seven times” was represented by the Jubilee trumpet that was to be sounded on the Day of Atonement.
Sobotní pravda byla naukou, která v oné době zářila nad ostatními naukami, a po dvanáct let probíhal proces zkoušky, až v roce 1856 přišla poslední zkouška. Tato zkouška se týkala sobotního odpočinku pro zemi a označila konec zkušebního procesu, který začal sobotním odpočinkem pro lidi. Zkušební období neslo pečeť Alfy a Omegy. Rok 1856 také představoval rozmnožení poznání ohledně první základní pravdy objevené Millerem, takže i na této úrovni nesl pečeť Alfy a Omegy. Sobotní pravda jako znamení Bohem posvěceného lidu byla znázorněna jako troubení sedmého polnice, kdy se naplňuje tajemství Krista v věřícím, naděje slávy. „Sedm časů“ bylo znázorněno jubilejní polnicí, na niž se mělo troubit v Den smíření.
The seven years from 1856 unto 1863 represented the ten days in Jerusalem for the disciples, and the six days of the Exeter camp meeting for the Philadelphian Millerites, but, sadly, the period became the illustration of those who refuse to follow the Lord as He leads them through the transition period. The history of the first and second angels, which is the historical period of the seven thunders, identifies the Lord stretching His hand to gather His people a second time from April 19, 1844, and it illustrates an obedient response as the wise followed Christ into the Most Holy Place.
Sedm let od roku 1856 do roku 1863 představovalo pro učedníky oněch deset dnů v Jeruzalémě a pro filadelfské millerity šest dnů táborního shromáždění v Exeteru; avšak, žel, toto období se stalo znázorněním těch, kdo odmítají následovat Pána, když je vede obdobím přechodu. Dějiny prvního a druhého anděla, které tvoří historické období sedmi hromů, ukazují, jak Pán vztahuje svou ruku, aby podruhé shromáždil svůj lid od 19. dubna 1844, a znázorňují poslušnou odpověď, když moudří následovali Krista do Nejsvětější svatyně.
The history of the first Kadesh, which is the history of the third angel from 1844 unto 1863 identifies the Lord again stretching His hand to gather His people a second time, but in that history, rebellion is manifested. Now, for the third time, ever since July 2023, the Lord is again stretching forth His hand to gather His people a second time, and they will fulfill the second Kadesh as obedient Philadelphians, for the signature of truth identifies the three times as the beginning and ending representing obedient Philadelphians, and the middle example being disobedient Laodiceans.
Dějiny prvního Kádeše, což jsou dějiny třetího anděla od roku 1844 až do roku 1863, ztotožňují Pána, jak znovu vztahuje svou ruku, aby podruhé shromáždil svůj lid; avšak v těchto dějinách se projevuje vzpoura. Nyní, potřetí, od července 2023, Pán opět vztahuje svou ruku, aby podruhé shromáždil svůj lid, a oni naplní druhý Kádeš jako poslušní Filadelfští, neboť podpis pravdy ztotožňuje tyto tři časy tak, že počátek i konec představují poslušné Filadelfské, zatímco prostřední příklad představuje neposlušné Laodicejské.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“Will the churches heed the Laodicean message? Will they repent, or will they, notwithstanding that the most solemn message of truth—the third angel’s message—is being proclaimed to the world, go on in sin? This is the last message of mercy, the last warning to a fallen world. If the church of God becomes lukewarm, it does not stand in favor with God any more than do the churches that are represented as having fallen and become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and the cage of every unclean and hateful bird. Those who have had opportunities to hear and receive the truth and who have united with the Seventh-day Adventist church, calling themselves the commandment-keeping people of God, and yet possess no more vitality and consecration to God than do the nominal churches, will receive of the plagues of God just as verily as the churches who oppose the law of God. Only those that are sanctified through the truth will compose the royal family in the heavenly mansions Christ has gone to prepare for those that love Him and keep His commandments.
„Budou církve dbát laodicejského poselství? Budou činit pokání, anebo navzdory tomu, že světu je hlásáno nejslavnostnější poselství pravdy — poselství třetího anděla — budou dále setrvávat v hříchu? Toto je poslední poselství milosti, poslední varování padlému světu. Stane-li se Boží církev vlažnou, netěší se již Boží přízni o nic více než církve, které jsou představeny jako padlé a jako příbytek démonů, peleš každého nečistého ducha a klec každého nečistého a nenáviděného ptáka. Ti, kteří měli příležitost slyšet a přijmout pravdu a kteří se připojili k Církvi adventistů sedmého dne, nazývajíce se Božím lidem zachovávajícím přikázání, a přece nemají o nic více životní síly a posvěcení Bohu než církve jen podle jména, obdrží Boží rány právě tak jistě jako církve, které se stavějí proti Božímu zákonu. Pouze ti, kdo jsou posvěceni skrze pravdu, budou tvořit královskou rodinu v nebeských příbytcích, které Kristus odešel připravit těm, kdo Ho milují a zachovávají Jeho přikázání.“
“‘He that saith, I know him, and keepeth not His commandments, is a liar, and the truth is not in him’ [1 John 2:4]. This includes all who claim to have a knowledge of God, and to keep His commandments, but who do not manifest this by good works. They will receive according to their deeds. ‘Whosoever abideth in Him sinneth not: whosoever sinneth hath not seen Him, neither known Him’ [1 John 3:6]. This is addressed to all church members, including the members of the Seventh-day Adventist churches. ‘Little children, let no man deceive you: he that doeth righteousness is righteous, even as He is righteous. He that committeth sin is of the devil; for the devil sinneth from the beginning. For this purpose the Son of God was manifested, that He might destroy the works of the devil. Whosoever is born of God doth not commit sin; for His seed remaineth in him: and he cannot sin, because he is born of God. In this the children of God are manifest, and the children of the devil: whosoever doeth not righteousness is not of God, neither he that loveth not his brother’ [1 John 3:7–10].
„Kdo praví: Znám Ho, a Jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy“ [1 Janův 2,4]. To zahrnuje všechny, kdo tvrdí, že mají poznání Boha a zachovávají Jeho přikázání, avšak neprojevují to dobrými skutky. Obdrží podle svých skutků. „Každý, kdo v Něm zůstává, nehřeší; každý, kdo hřeší, Ho neviděl ani nepoznal“ [1 Janův 3,6]. To je určeno všem členům církve, včetně členů církví adventistů sedmého dne. „Dítky, ať vás nikdo nesvádí: kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, jako je On spravedlivý. Kdo činí hřích, je z ďábla; neboť ďábel od počátku hřeší. K tomu se Syn Boží zjevil, aby zmařil skutky ďáblovy. Každý, kdo se narodil z Boha, nečiní hřích, neboť Jeho símě v něm zůstává; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho jsou zjevné děti Boží a děti ďáblovy: každý, kdo nečiní spravedlnost, není z Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra“ [1 Janův 3,7–10].
“All who claim to be Sabbath-keeping Adventists, and yet continue in sin, are liars in God’s sight. Their sinful course is counterworking the work of God. They are leading others into sin. The word comes from God to every member of our churches, ‘And make straight paths for your feet, lest that which is lame be turned out of the way; but let it rather be healed. Follow peace with all men, and holiness, without which no man shall see the Lord: looking diligently lest any man fail of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and thereby many be defiled; Lest there be any fornicator, or profane person, as Esau, who for one morsel of meat sold his birthright. For ye know how that afterward, when he would have inherited the blessing, he was rejected; for he found no place of repentance, though he sought it carefully with tears’ [Hebrews 12:13–17].
„Všichni, kdo o sobě tvrdí, že jsou adventisty zachovávajícími sobotu, a přitom dále žijí v hříchu, jsou v Božích očích lháři. Jejich hříšné jednání maří Boží dílo. Vedou druhé do hříchu. Ke každému členu našich sborů přichází od Boha slovo: ‚A čiňte přímé stezky pro své nohy, aby to, co je chromé, nebylo vyvráceno z cesty, ale spíše uzdraveno. Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána; bedlivě dbejte, aby někdo nepřišel zkrátka o Boží milost; aby nevypučel nějaký kořen hořkosti a nepůsobil zmatek, a mnozí jím nebyli poskvrněni; aby mezi vámi nebyl žádný smilník ani bezbožník jako Ezau, který za jediný pokrm prodal své prvorozenství. Neboť víte, že potom, když chtěl zdědit požehnání, byl zavržen; neboť nenalezl místo k pokání, ačkoli je usilovně hledal se slzami‘ [Židům 12,13–17].“
“This is applicable to many who claim to believe the truth. Rather than give up their lustful practices, they venture on in a wrong line of education under Satan’s deceiving sophistry. Sin is not discerned as sinful. Their very consciences are defiled, their hearts are corrupted, even the thoughts are continually corrupt. Satan uses them as decoys to lure souls to unclean practices which defile the whole being. ‘He that despised Moses’ law [which was the law of God] died without mercy under two or three witnesses: Of how much sorer punishment, suppose ye, shall he be thought worthy, who hath trodden under foot the Son of God, and hath counted the blood of the covenant, wherewith he was sanctified, an unholy thing, and hath done despite unto the Spirit of grace? For we know Him that hath said, Vengeance belongeth unto Me, I will recompense, saith the Lord. And again, The Lord shall judge His people. It is a fearful thing to fall into the hands of the living God’ [Hebrews 10:28–31].” Manuscript Releases, volume 19, 176, 177.
„To platí o mnohých, kteří tvrdí, že věří pravdě. Namísto aby se vzdali svých žádostivých praktik, pokračují na nesprávné cestě výchovy pod satanovým svůdným sofismatem. Hřích není rozpoznáván jako hříšný. Jejich svědomí je přímo poskvrněno, jejich srdce jsou zkažena, ba i jejich myšlenky jsou ustavičně porušené. Satan je používá jako návnady, aby vábil duše k nečistým praktikám, které poskvrňují celou bytost. ‚Kdo pohrdl Mojžíšovým zákonem [jenž byl zákonem Božím], umírá bez milosrdenství na svědectví dvou nebo tří svědků. Čím těžšího trestu, domníváte se, bude hoden ten, kdo pošlapal Syna Božího a krev smlouvy, kterou byl posvěcen, měl za nečistou věc a urážel Ducha milosti? Neboť známe Toho, který řekl: Mně náleží pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán bude soudit svůj lid. Je hrozné upadnout do rukou živého Boha‘ [Židům 10:28–31].“ Manuscript Releases, svazek 19, 176, 177.