Sister White often identifies that the prophetic lessons that are needed to be understood are portrayed with the rise and fall of kingdoms.
Sestra Whiteová často uvádí, že prorocká ponaučení, jimž je třeba porozumět, jsou znázorněna ve vzestupu a pádu království.
“From the rise and fall of nations as made plain in the books of Daniel and the Revelation, we need to learn how worthless is mere outward and worldly glory. Babylon, with all its power and magnificence, the like of which our world has never since beheld,—power and magnificence which to the people of that day seemed so stable and enduring,—how completely has it passed away! As ‘the flower of the grass,’ it has perished. James 1:10. So perished the Medo-Persian kingdom, and the kingdoms of Grecia and Rome. And so perishes all that has not God for its foundation. Only that which is bound up with His purpose, and expresses His character, can endure. His principles are the only steadfast things our world knows.” Prophets and Kings, 548.
„Ze vzestupu a pádu národů, jak jsou zjevně vykresleny v knihách Daniel a Zjevení, se potřebujeme naučit, jak bezcenná je pouhá vnější a světská sláva. Babylón se vší svou mocí a nádherou, jakou náš svět od té doby již nikdy nespatřil, — mocí a nádherou, které se lidem oné doby zdály tak pevné a trvalé, — jak úplně pominul! Jako ‚květ trávy‘ zahynul. Jakub 1,10. Tak zahynula i médsko-perská říše a říše Řecka a Říma. A tak hyne vše, co nemá Boha za svůj základ. Pouze to, co je spjato s Jeho záměrem a vyjadřuje Jeho charakter, může obstát. Jeho zásady jsou jedinými pevnými věcmi, které náš svět zná.“ Proroci a králové, 548.
The “rise and fall” of the kingdoms that are represented in the books of Daniel and Revelation are the focal point of a correct approach to the study of prophecy. The fall of Babylon is typified by the fall of Nimrod’s Babel in Genesis eleven. Then in Daniel chapter five, Babylon falls again. The papacy’s history of its rise to power in the year 538, and its subsequent fall in 1798, also typifies the final fall of Babylon, for the papal power is prophetically spiritual Babylon. The papacy fell in 1798, and Revelation chapter eighteen outlines its final fall. In Daniel chapter eleven, and verse forty-five, the papacy, represented there as the king of the north, comes to its end with none to help. This takes place when probation closes, for verses forty-five of chapter eleven, and verse one of chapter twelve, represent the same history.
„Vzestup a pád“ království, která jsou představena v knihách Daniel a Zjevení, tvoří ústřední bod správného přístupu ke studiu proroctví. Pád Babylóna je předobrazen pádem Nimrodova Bábelu v jedenácté kapitole Genesis. Poté v páté kapitole Daniela Babylón padá znovu. Dějiny papežství, jeho vzestup k moci v roce 538 a jeho následný pád v roce 1798, jsou rovněž předobrazem konečného pádu Babylóna, neboť papežská moc je v proroctví duchovním Babylónem. Papežství padlo v roce 1798 a osmnáctá kapitola Zjevení načrtává jeho konečný pád. V jedenácté kapitole Daniela, ve verši čtyřicet pět, přichází papežství, které je tam představeno jako král severu, ke svému konci a nikdo mu nepomůže. To nastává při ukončení doby milosti, neboť verš čtyřicet pět jedenácté kapitoly a verš jedna dvanácté kapitoly představují stejné dějiny.
And he shall plant the tabernacles of his palace between the seas in the glorious holy mountain; yet he shall come to his end, and none shall help him. And at that time shall Michael stand up, the great prince which standeth for the children of thy people: and there shall be a time of trouble, such as never was since there was a nation even to that same time: and at that time thy people shall be delivered, every one that shall be found written in the book. Daniel 11:45, 12:1.
A postaví stany svého paláce mezi moři na slavné svaté hoře; avšak dojde ke svému konci, a nebude mu pomoci. A v té době povstane Michael, veliký kníže, který stojí za syny tvého lidu; a nastane doba soužení, jaká nebyla od té doby, co povstal národ, až do oné doby; a v té době bude tvůj lid vysvobozen, každý, kdo bude nalezen zapsán v knize. Daniel 11,45; 12,1.
The message of the second angel is structured upon the fact that Babylon has fallen twice. Literal Babylon, represented by Nimrod and Belshazzar fell twice, and spiritual Babylon fell in 1798, and does so again, when human probation closes.
Poselství druhého anděla je vystavěno na skutečnosti, že Babylón padl dvakrát. Doslovný Babylón, představovaný Nimrodem a Belšazarem, padl dvakrát, a duchovní Babylón padl roku 1798 a padá znovu, když se uzavírá doba lidské zkušební lhůty.
And there followed another angel, saying, Babylon is fallen, is fallen, that great city, because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication. Revelation 14:8.
A za ním následoval jiný anděl, který říkal: Padl, padl Babylon, to veliké město, protože napojil všechny národy vínem hněvu svého smilstva. Zjevení 14,8.
The repetition of the fall of Babylon in the second angel provides the prophetic justification for identifying the doubling of words and phrases within the Scriptures as a symbol of the combined messages of the second angel and the Midnight Cry. It also upholds the principle identified by Sister White, concerning the study of prophecy being based upon the rise and fall of the kingdoms represented in the books of Daniel and Revelation. It illustrates the concept that to understand the fall of Babylon, the student of prophecy must bring together all of Babylon’s falls, “line upon line,” to establish the correct prophetic message of the final fall of Babylon.
Opakování pádu Babylóna u druhého anděla poskytuje prorocké oprávnění k tomu, abychom zdvojení slov a výrazů v Písmu ztotožnili jako symbol spojených poselství druhého anděla a Půlnočního volání. Zároveň potvrzuje zásadu, kterou vyjádřila sestra Whiteová, totiž že studium proroctví je založeno na vzestupu a pádu království představených v knihách Daniel a Zjevení. Znázorňuje také pojetí, že k porozumění pádu Babylóna musí badatel proroctví uvést dohromady všechny pády Babylóna, „řádek za řádkem“, aby stanovil správné prorocké poselství o konečném pádu Babylóna.
Babylon falling twice in the message of the second angel, is based upon the prophetic rule which identifies that truth is established upon the testimony of two witnesses. The doubling of Babylon’s fall within the message, represents the prophetic methodology that is identified in the Bible as the latter rain. That sacred methodology, which is the latter rain, is the application of bringing various lines of prophecy together “line upon line.” When employed by the student of prophecy, the methodology establishes the “message” of the latter rain. The latter rain message that is established through the application of the sacred methodology, is thereafter proclaimed in the combined prophetic histories of the second angel and the Midnight Cry. This was true in the history of the movement of the first angel, and it is true today, in the history of the movement of the third angel.
Dvojnásobný pád Babylóna v poselství druhého anděla je založen na prorockém pravidle, které určuje, že pravda je potvrzena svědectvím dvou svědků. Zdvojení pádu Babylóna v tomto poselství představuje prorockou metodologii, která je v Bibli označena jako pozdní déšť. Tato posvátná metodologie, jíž je pozdní déšť, spočívá v uplatnění spojování různých linií proroctví dohromady „řádek za řádkem“. Je-li tato metodologie používána studentem proroctví, ustavuje „poselství“ pozdního deště. Poselství pozdního deště, které je ustaveno prostřednictvím uplatnění této posvátné metodologie, je následně hlásáno ve spojených prorockých dějinách druhého anděla a Půlnočního volání. Tak tomu bylo v dějinách hnutí prvního anděla a tak je tomu i dnes, v dějinách hnutí třetího anděla.
Chapters four and five of the book of Daniel, represent the line of history which covers the rise and beginning of Babylon, represented by Nebuchadnezzar in chapter four, and then the fall and ending of Babylon, represented by Belshazzar in chapter five. Together they produce one prophetic line. The prophetic line produced by those two chapters is to be laid over the top of Daniel chapters one through three, in order to establish the latter rain message.
Čtvrtá a pátá kapitola knihy Daniel představují linii dějin, která zahrnuje vzestup a počátek Babylóna, představovaný Nebúkadnesarem ve čtvrté kapitole, a poté pád a konec Babylóna, představovaný Belšasarem v kapitole páté. Společně tvoří jednu prorockou linii. Prorocká linie vytvořená těmito dvěma kapitolami má být položena na Danielovy kapitoly jedna až tři, aby bylo ustanoveno poselství pozdního deště.
The two chapters present the fall and rising again of Nebuchadnezzar and the fall and destruction of Belshazzar, and therefore present the fall of Babylon in the beginning and ending of the line. The line of prophecy created by the two chapters is structured upon Babylon falling, rising, and then falling again. That fact alone identifies that those two chapters represent the message of the second angel. The two chapters represent the history of the earth beast of Revelation thirteen, and in that history the message of the second angel and Midnight Cry is twice proclaimed.
Tyto dvě kapitoly představují pád a opětovné povstání Nebúkadnesara a pád i zkázu Belšasara, a proto představují pád Babylóna na počátku i na konci této linie. Linie proroctví vytvořená těmito dvěma kapitolami je vystavěna na tom, že Babylón padá, povstává a poté znovu padá. Již tato skutečnost sama o sobě ukazuje, že tyto dvě kapitoly představují poselství druhého anděla. Tyto dvě kapitoly představují dějiny zemské šelmy ze Zjevení třinácté kapitoly a v těchto dějinách je poselství druhého anděla i Půlnoční volání hlásáno dvakrát.
Therefore, before we begin our consideration of chapters four and five of Daniel, we will identify the sacred methodology which is the latter rain, and then by employing that methodology we will identify the message of the latter rain.
Proto dříve, než začneme naše zkoumání čtvrté a páté kapitoly Daniela, určíme posvátnou metodologii, která je pozdním deštěm, a poté za použití této metodologie určíme poselství pozdního deště.
A significant waymark of the history of the first and second angel was the methodology represented by William Miller’s rules of prophetic interpretation. Those rules were used by men to identify the message of the Midnight Cry, and that message was the latter rain message for that history. A significant waymark of the history of the third angel is the methodology represented as “Prophetic Keys”. Those rules are to be used in conjunction with the rules of William Miller to identify the message of the Midnight Cry in our current history, and the message that is now being established by those rules is the latter rain message of the last days. Miller’s rules represent the early rain in the prophetic history of the earth beast, and those rules combined with the “Prophetic Keys” represent the latter rain in the prophetic history of the earth beast.
Významným mezníkem v dějinách prvního a druhého anděla byla metodologie zastoupená pravidly prorockého výkladu Williama Millera. Tato pravidla byla použita muži k určení poselství Půlnočního volání a toto poselství bylo poselstvím pozdního deště pro ony dějiny. Významným mezníkem v dějinách třetího anděla je metodologie označovaná jako „Prorocké klíče“. Tato pravidla mají být používána ve spojení s pravidly Williama Millera k určení poselství Půlnočního volání v našich současných dějinách a poselství, které je nyní těmito pravidly ustanovováno, je poselstvím pozdního deště posledních dnů. Millerova pravidla představují raný déšť v prorockých dějinách šelmy ze země a tato pravidla spojená s „Prorockými klíči“ představují pozdní déšť v prorockých dějinách šelmy ze země.
The latter rain is the methodology employed to produce the message. There are those who are deceived because they seek for the latter rain experience, without first seeking the message that produces the experience. The Pentecostal churches of Christianity are a clear example of that deception. That same type of misguided direction is available to those who do seek for the latter rain message, but refuse to seek for the methodology that identifies and establishes the latter rain message. Without the correct methodology, the correct message cannot be identified. Without the correct message, the correct experience is an impossibility.
Pozdní déšť je metodologií užitou k vytvoření poselství. Jsou takoví, kdo jsou oklamáni, protože hledají zkušenost pozdního deště, aniž by nejprve hledali poselství, které tuto zkušenost vytváří. Letniční církve křesťanstva jsou zřetelným příkladem tohoto klamu. Tentýž druh mylného směrování je přístupný i těm, kdo sice hledají poselství pozdního deště, avšak odmítají hledat metodologii, která poselství pozdního deště určuje a potvrzuje. Bez správné metodologie nelze správné poselství rozpoznat. Bez správného poselství je správná zkušenost nemožná.
The significance of this biblical fact goes unrecognized by most, for they have never considered the possibility that there is one right way to study the Bible, and that there are many wrong ways to study the Bible. The wrong way to study the Bible, that is by far the most often chosen, is to trust other men’s opinions of what the Bible teaches. It is such a common issue with men, that every church organizes a system to address this falsely perceived need of their flocks. That false need, produces the false work of establishing a system of leaders who are identified as the spiritual experts of biblical understanding that will correctly direct the understanding of the untrained flock. The Bible does identify a very organized system for the structure of a church, which includes elders, prophets and teachers, but the Bible never endorses the corruption of church organization that produces a system of leaders who have been ordained to identify what is or what isn’t truth, and thereafter, who is and who isn’t a heretic.
Význam této biblické skutečnosti zůstává většině nepovšimnut, neboť nikdy neuvažovali o možnosti, že existuje jeden správný způsob, jak studovat Bibli, a že existuje mnoho nesprávných způsobů, jak Bibli studovat. Nesprávný způsob studia Bible, který je zdaleka volen nejčastěji, spočívá v důvěře v názory jiných lidí na to, co Bible učí. Je to mezi lidmi natolik běžný problém, že každá církev organizuje systém, aby tuto falešně vnímanou potřebu svého stáda řešila. Tato falešná potřeba plodí falešné dílo ustanovování systému vedoucích, kteří jsou označováni za duchovní odborníky na porozumění Bibli a kteří mají správně usměrňovat chápání nevyškoleného stáda. Bible skutečně uvádí velmi uspořádaný systém struktury církve, který zahrnuje starší, proroky a učitele, avšak Bible nikdy neschvaluje zkaženost církevní organizace, jež vytváří systém vedoucích, kteří byli vysvěceni k tomu, aby určovali, co je a co není pravda, a následně kdo je a kdo není kacíř.
Study to show thyself approved unto God, a workman that needeth not to be ashamed, rightly dividing the word of truth. 2 Timothy 2:15.
Přičinlivě usiluj, aby ses osvědčil před Bohem jako dělník, který se nemá za co stydět a který správně rozděluje slovo pravdy. 2 Timoteovi 2,15.
A church leader is to exhort, rebuke, teach and guard against false doctrines and those who promote the false doctrines, but we are each to “study to show” ourselves “approved unto God,” by “rightly dividing the word of truth.” In doing so, we must know the methodology that the Bible identifies as the correct way to rightly divide the word of truth. The book of Isaiah sets forth these issues in the context of the latter rain, so it is there that we will begin.
Vedoucí církve má napomínat, kárat, vyučovat a střežit před falešnými naukami i před těmi, kdo tyto falešné nauky šíří, avšak každý z nás má „usilovat, aby se osvědčil“ „Bohu schválený“, tím, že bude „správně rozdělovat slovo pravdy“. Abychom tak činili, musíme znát metodologii, kterou Bible označuje jako správný způsob, jak správně rozdělovat slovo pravdy. Kniha Izajáš předkládá tyto otázky v kontextu pozdního deště, a proto začneme právě tam.
In that day the Lord with his sore and great and strong sword shall punish leviathan the piercing serpent, even leviathan that crooked serpent; and he shall slay the dragon that is in the sea. In that day sing ye unto her, A vineyard of red wine. I the Lord do keep it; I will water it every moment: lest any hurt it, I will keep it night and day. Fury is not in me: who would set the briers and thorns against me in battle? I would go through them, I would burn them together. Or let him take hold of my strength, that he may make peace with me; and he shall make peace with me. He shall cause them that come of Jacob to take root: Israel shall blossom and bud, and fill the face of the world with fruit. Hath he smitten him, as he smote those that smote him? or is he slain according to the slaughter of them that are slain by him? In measure, when it shooteth forth, thou wilt debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind. By this therefore shall the iniquity of Jacob be purged; and this is all the fruit to take away his sin; when he maketh all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up. Yet the defenced city shall be desolate, and the habitation forsaken, and left like a wilderness: there shall the calf feed, and there shall he lie down, and consume the branches thereof. When the boughs thereof are withered, they shall be broken off: the women come, and set them on fire: for it is a people of no understanding: therefore he that made them will not have mercy on them, and he that formed them will shew them no favour. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall beat off from the channel of the river unto the stream of Egypt, and ye shall be gathered one by one, O ye children of Israel. And it shall come to pass in that day, that the great trumpet shall be blown, and they shall come which were ready to perish in the land of Assyria, and the outcasts in the land of Egypt, and shall worship the Lord in the holy mount at Jerusalem. Isaiah 27:1–13.
V onen den Hospodin svým tvrdým a velikým a mocným mečem navštíví Léviatana, hada prchavého, totiž Léviatana, hada křivolakého; a zabije draka, který je v moři. V onen den zpívejte o ní: Vinice výtečného vína. Já Hospodin ji střežím; každou chvíli ji zavlažuji; aby jí někdo neublížil, ostříhám ji dnem i nocí. Hněv není ve mně; kdo by mi v boji postavil trní a hloží? Prošel bych jimi, spálil bych je vesměs. Anebo ať se chopí mé síly, aby se se mnou smířil; a smíří se se mnou. V těch, kteří vzejdou z Jákoba, způsobí zakořenění; Izrael vykvete a vypučí a naplní tvář světa ovocem. Zdali jej bil tak, jako bil ty, kteří bili jeho? Či byl zabit podle pobití těch, kteří jsou pobiti od něho? S mírou, když vyráží, povedeš s ním spor; zadrží svůj prudký vítr v den východního větru. Tím tedy bude smířena nepravost Jákobova; a toto bude veškerý užitek z odnětí jeho hříchu: když učiní všechny kameny oltáře jako křídové kameny roztlučené na kusy, posvátné háje a modly neobstojí. Opevněné město však bude zpustošeno a obydlí opuštěno a zanecháno jako poušť; tam se bude pást tele, tam bude ležet a spásat jeho ratolesti. Když jeho větve uschnou, budou odlámány; přijdou ženy a zapálí je; neboť je to lid bez rozumnosti; proto se nad ním jeho Stvořitel neslituje a jeho Tvůrce mu neprojeví přízeň. I stane se v onen den, že Hospodin bude vymlacovat od řečiště Řeky až k potoku egyptskému, a vy budete sesbíráni jeden po druhém, synové Izraelští. I stane se v onen den, že bude zatroubeno na velikou troubu, a přijdou ti, kteří byli blízko zahynutí v zemi asyrské, i vyhnanci v zemi egyptské, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. Izajáš 27:1–13.
In the previous articles, we have repeatedly addressed the “ensign” that is lifted up to call God’s other children out of Babylon. The last verse of Isaiah chapter twenty-seven, addresses the work of the ensign when it says “the great trumpet shall be blown, and they shall come which were ready to perish in the land of Assyria.” Assyria is a symbol of Babylon in the last days, and those that hear the warning message to come out of Babylon in the verse, come and worship with those represented as the one hundred and forty-four thousand who are prophetically located at “the holy mount at Jerusalem.”
V předchozích článcích jsme se opakovaně zabývali „praporem“, který je vztyčen, aby vyvolal ostatní Boží děti z Babylóna. Poslední verš dvacáté sedmé kapitoly Izajáše pojednává o díle tohoto praporu, když říká, že „zatroubí se na velikou troubu, a přijdou ti, kteří byli blízcí zahynutí v zemi asyrské“. Asýrie je v posledních dnech symbolem Babylóna a ti, kdo ve verši uslyší varovné poselství, aby vyšli z Babylóna, přijdou a budou se klanět spolu s těmi, kdo jsou představeni jako sto čtyřicet čtyři tisíce, kteří jsou prorocky umístěni „na svaté hoře v Jeruzalémě“.
The verse says, “and it shall come to pass in that day.” “That day,” which is the day when the second voice of Revelation chapter eighteen, calls God’s other children out of Babylon, is the setting for the entire chapter. The second voice of Revelation chapter eighteen, cries at the Sunday law, when the whore of Tyre is remembered.
Verš praví: „I stane se v onen den.“ „Onen den“, jímž je den, kdy druhý hlas ze Zjevení osmnácté kapitoly volá ostatní Boží děti ven z Babylóna, tvoří rámec celé této kapitoly. Druhý hlas ze Zjevení osmnácté kapitoly volá při nedělním zákoně, když je rozpomínáno na nevěstku z Týru.
And I heard another voice from heaven, saying, Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities. Revelation 18:4, 5.
A slyšel jsem jiný hlas z nebe, který říkal: Vyjděte z ní, lide můj, abyste neměli účast na jejích hříších a abyste nepřijali z jejích ran. Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti. Zjevení 18,4.5.
Isaiah chapter twenty-seven, begins by identifying the same day that the chapter ends with, when it says, “In that day the Lord with his sore and great and strong sword shall punish leviathan the piercing serpent, even leviathan that crooked serpent; and he shall slay the dragon that is in the sea.”
Kapitola dvacátá sedmá knihy Izajáš začíná tím, že označuje týž den, jímž tato kapitola končí, když praví: „V onen den Hospodin svým krutým, velikým a mocným mečem potrestá livjátana, prchajícího hada, ano livjátana, toho křivolakého hada; a zabije draka, který je v moři.“
At the Sunday law God’s executive, retributive judgment begins upon the kingdoms of the dragon (the United Nations), the beast (the papacy) and the false prophet (the United States). At the Sunday law the false prophet is overthrown as the sixth kingdom of Bible prophecy, and national apostasy produces national ruin. The Sunday law is where God’s executive judgments begin to fall upon the dragon, who is Satan (and whose earthly kingdom is represented as the dragon), the beast and the false prophet. It is a progressive punishment, that begins at the Sunday law. The beginning and the ending of chapter twenty-seven of Isaiah is the Sunday law, and the chapter represents specific issues that are directly connected with the history that leads up to and follows after the Sunday law.
Při nedělním zákoně začíná Boží výkonný, odplatný soud nad královstvími draka (Organizace spojených národů), šelmy (papežství) a falešného proroka (Spojených států). Při nedělním zákoně je falešný prorok svržen jako šesté království biblického proroctví a národní odpadlictví působí národní zkázu. Nedělní zákon je místem, kde na draka, jímž je satan (a jehož pozemské království je znázorněno jako drak), na šelmu a na falešného proroka začínají dopadat Boží výkonné soudy. Je to postupný trest, který začíná při nedělním zákoně. Začátek i konec dvacáté sedmé kapitoly Izajáše je nedělní zákon a tato kapitola představuje konkrétní otázky, které přímo souvisejí s dějinami vedoucími k nedělnímu zákonu a následujícími po něm.
We are considering chapter twenty-seven, for it establishes the prophetic setting for chapters twenty-eight and twenty-nine. In those chapters we will find the definition of the latter rain as a methodology, which will allow us to understand the significance of laying chapters four and five of Daniel over the top of chapters one through three of Daniel. After Isaiah chapter twenty-seven, identifies the beginning of the progressive punishment of the dragon’s kingdom, he records that in that period of time, God’s people are commanded to “sing unto her.” Sing unto who?
Uvažujeme o dvacáté sedmé kapitole, neboť ta stanovuje prorocký rámec pro kapitoly dvacátou osmou a dvacátou devátou. V těchto kapitolách nalezneme vymezení pozdního deště jako metodologie, což nám umožní pochopit význam položení čtvrté a páté kapitoly Daniela přes první až třetí kapitolu Daniela. Poté, co Izajáš ve dvacáté sedmé kapitole označí počátek postupného trestání království draka, zaznamenává, že v onom časovém období je Božímu lidu přikázáno: „zpívejte jí.“ Komu mají zpívat?
The answer of who is to be sung to is in the title of the song, for they are to sing “a vineyard of red wine, that the Lord keeps.” The story of the vineyard is the story of God’s people, and it is first mentioned by Isaiah in chapter five.
Odpověď na otázku, komu se má zpívat, je obsažena v názvu písně, neboť mají zpívat „o vinici červeného vína, kterou Hospodin střeží“. Příběh vinice je příběhem Božího lidu a Izajáš se o něm poprvé zmiňuje v páté kapitole.
Now will I sing to my wellbeloved a song of my beloved touching his vineyard. My wellbeloved hath a vineyard in a very fruitful hill: And he fenced it, and gathered out the stones thereof, and planted it with the choicest vine, and built a tower in the midst of it, and also made a winepress therein: and he looked that it should bring forth grapes, and it brought forth wild grapes. And now, O inhabitants of Jerusalem, and men of Judah, judge, I pray you, betwixt me and my vineyard. What could have been done more to my vineyard, that I have not done in it? wherefore, when I looked that it should bring forth grapes, brought it forth wild grapes? And now go to; I will tell you what I will do to my vineyard: I will take away the hedge thereof, and it shall be eaten up; and break down the wall thereof, and it shall be trodden down: And I will lay it waste: it shall not be pruned, nor digged; but there shall come up briers and thorns: I will also command the clouds that they rain no rain upon it. For the vineyard of the Lord of hosts is the house of Israel, and the men of Judah his pleasant plant: and he looked for judgment, but behold oppression; for righteousness, but behold a cry. Isaiah 5:1–5.
Nyní budu zpívat svému nejmilejšímu píseň mého milého o jeho vinici. Můj nejmilejší má vinici na přeúrodném pahorku. Ohradil ji, vybral z ní kamení, osázel ji vybranou révou, vystavěl uprostřed ní věž a také v ní vytesal lis; a očekával, že vydá hrozny, ale vydala plané hrozny. A nyní, obyvatelé Jeruzaléma a muži judští, suďte, prosím, mezi mnou a mou vinicí. Co ještě mělo být učiněno mé vinici, co jsem v ní neučinil? Proč, když jsem očekával, že vydá hrozny, vydala plané hrozny? Nuže, oznámím vám, co učiním se svou vinicí: odstraním její ohradu, a bude spásána; strhnu její zeď, a bude pošlapána. Obrátím ji v pustinu: nebude prořezávána ani okopávána, ale vzejdou na ní hloží a trní; přikážu také oblakům, aby na ni nedávaly déšť. Neboť vinicí Hospodina zástupů je dům izraelský a muži judští jsou jeho rozkošná sadba; očekával právo, ale hle, bezpráví; spravedlnost, ale hle, křik. Izajáš 5,1–5.
In the history of the Sunday law crisis, God’s people are to sing the song of the vineyard to God’s people, for the song says, “And now, O inhabitants of Jerusalem, and men of Judah, judge, I pray you, betwixt me and my vineyard.” The song of the vineyard is the song identifying the passing by of a former covenant people, while God enters into covenant with those whom Peter says were “in time past were not a people, but are now the people of God.” It identifies that no rain has fallen upon the vineyard, thus identifying the work of Elijah who comes in that period of time, and who alone can produce rain during that period. We know the song is about the passing by of a covenant people, for the song of the vineyard was sung by Christ to ancient Israel, in the period that ancient Israel was being passed by, while God was simultaneously entering into covenant with spiritual Israel.
V dějinách krize nedělního zákona má Boží lid zpívat píseň o vinici Božímu lidu, neboť píseň praví: „A nyní, obyvatelé Jeruzaléma a mužové Judští, rozsuzujte, prosím, mezi mnou a mou vinicí.“ Píseň o vinici je písní, která označuje pominutí dřívějšího smluvního lidu, zatímco Bůh vstupuje do smlouvy s těmi, o nichž Petr říká, že „kteří kdysi nebyli lidem, ale nyní jsou lidem Božím“. Označuje, že na vinici nepadl žádný déšť, a tím poukazuje na dílo Eliáše, který přichází v onom časovém období a který jediný může v té době přivodit déšť. Víme, že tato píseň pojednává o pominutí smluvního lidu, neboť píseň o vinici zpíval Kristus starověkému Izraeli v době, kdy byl starověký Izrael pomíjen, zatímco Bůh současně vstupoval do smlouvy s duchovním Izraelem.
Hear another parable: There was a certain householder, which planted a vineyard, and hedged it round about, and digged a winepress in it, and built a tower, and let it out to husbandmen, and went into a far country: And when the time of the fruit drew near, he sent his servants to the husbandmen, that they might receive the fruits of it. And the husbandmen took his servants, and beat one, and killed another, and stoned another. Again, he sent other servants more than the first: and they did unto them likewise. But last of all he sent unto them his son, saying, They will reverence my son. But when the husbandmen saw the son, they said among themselves, This is the heir; come, let us kill him, and let us seize on his inheritance. And they caught him, and cast him out of the vineyard, and slew him. When the lord therefore of the vineyard cometh, what will he do unto those husbandmen? They say unto him, He will miserably destroy those wicked men, and will let out his vineyard unto other husbandmen, which shall render him the fruits in their seasons. Jesus saith unto them, Did ye never read in the scriptures, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner: this is the Lord’s doing, and it is marvellous in our eyes? Therefore say I unto you, The kingdom of God shall be taken from you, and given to a nation bringing forth the fruits thereof. And whosoever shall fall on this stone shall be broken: but on whomsoever it shall fall, it will grind him to powder. And when the chief priests and Pharisees had heard his parables, they perceived that he spake of them. Matthew 21:33–45.
Slyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, ohradil ji kolem dokola, vykopal v ní lis a vystavěl věž; potom ji pronajal vinařům a odcestoval do daleké země. Když se přiblížil čas ovoce, poslal ke vinařům své služebníky, aby od nich převzali její plody. Avšak vinaři se jeho služebníků zmocnili: jednoho zbili, druhého zabili a jiného ukamenovali. Opět k nim poslal jiné služebníky, početnější než první, a naložili s nimi právě tak. Naposledy k nim poslal svého syna a řekl si: Budou mít úctu k mému synu. Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: To je dědic; pojďte, zabijme ho a zmocněme se jeho dědictví. I chopili se ho, vyvrhli ho ven z vinice a zabili. Když tedy přijde pán vinice, co učiní těm vinařům? Řekli mu: Ty zlé lidi bídně zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat plody v jejich čas. Ježíš jim řekl: Což jste nikdy nečetli v Písmech: Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal kamenem úhelným; od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích? Proto vám pravím: Království Boží vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. A kdo padne na tento kámen, bude roztříštěn; na koho však on padne, toho rozdrtí na prach. Když vrchní kněží a farizeové slyšeli jeho podobenství, poznali, že mluví o nich. Matouš 21,33–45.
When Jesus sang the song of God’s vineyard to ancient Israel, they were so drawn into the logic and strength of the message, that when Jesus asked the quibbling Jews, what the Lord of the vineyard would do to those who slew the Son, they could not help but provide the correct answer, when they said, “He will miserably destroy those wicked men, and will let out his vineyard unto other husbandmen, which shall render him the fruits in their seasons.”
Když Ježíš zpíval starému Izraeli píseň o Boží vinici, byli tak vtaženi do logiky a síly toho poselství, že když se Ježíš tázal hádavých Židů, co učiní Pán vinice s těmi, kdo zabili Syna, nemohli si pomoci a museli podat správnou odpověď, když řekli: „Bídně zahubí ty zlé lidi a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat úrodu v jejích časech.“
Jesus then immediately added another verse to the song, when he sang about the rejected stone, and pulled their answer together with the closing stanza when he stated, “Therefore say I unto you, The kingdom of God shall be taken from you, and given to a nation bringing forth the fruits thereof. And whosoever shall fall on this stone shall be broken: but on whomsoever it shall fall, it will grind him to powder.” The “grinding him to powder,” echoes Isaiah twenty-seven making “all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up.” Both are references to the work of revival carried out by Josiah, who symbolized those in the last days that rediscover the “seven times”, which is the stumbling stone that crushes those who refuse to find it precious.
Ježíš pak k písni ihned připojil další verš, když zpíval o zavrženém kameni, a jejich odpověď spojil se závěrečnou slokou, když prohlásil: „Protož pravím vám, že království Boží bude odňato vám a dáno národu, který ponese jeho ovoce. A kdo by padl na ten kámen, roztříští se; ale na koho by on padl, toho rozdrtí v prach.“ Výrok „rozdrtí v prach“ je ozvěnou dvacáté sedmé kapitoly Izajáše, kde se praví, že „všecko kamení oltáře bude jako křída roztlučená na kusy; hájové a obrazy neobstojí.“ Obojí se vztahuje k dílu obnovy vykonanému Joziášem, jenž předobrazoval ty v posledních dnech, kteří znovu objevují „sedm časů“, což je kámen úrazu, který drtí ty, kdo jej odmítají pokládat za vzácný.
In the day of the Sunday law, as represented in Isaiah chapter twenty-seven, those who “in time past were not a people,” are to sing the song of the Lord’s vineyard of red wine. These articles have often identified that there is no third message, without a first and a second message. The Sunday law is the third message, and the day of the Sunday law includes the history of the first and second messages. In chapter twenty-seven of Isaiah, the Sunday law is identifying the period represented in Daniel chapter one, and then again in Daniel chapters one through three. Prophetically, the day of the Sunday law in chapter twenty-seven is identifying the history of September 11, 2001, when the first message was empowered through to the soon-coming Sunday law.
V den nedělního zákona, jak je znázorněn v Izajášově dvacáté sedmé kapitole, mají ti, kdo „kdysi nebyli lidem“, zpívat píseň o Hospodinově vinici rudého vína. Tyto články často poukazovaly na to, že neexistuje žádné třetí poselství bez prvního a druhého poselství. Nedělní zákon je třetím poselstvím a den nedělního zákona zahrnuje dějiny prvního a druhého poselství. Ve dvacáté sedmé kapitole Izajáše nedělní zákon označuje období znázorněné v první kapitole Daniele a poté znovu v Danielových kapitolách jedna až tři. Prorocky den nedělního zákona ve dvacáté sedmé kapitole označuje dějiny od 11. září 2001, kdy bylo první poselství zmocněno, až po brzy přicházející nedělní zákon.
We will continue on in our consideration of the song that the redeemed are to proclaim in the time leading up to the point where the whore of Rome will begin to sing her song, in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat v našem rozjímání o písni, kterou mají vykoupení hlásat v době vedoucí až k okamžiku, kdy nevěstka římská začne zpívat svou píseň.
And I looked, and, lo, a Lamb stood on the mount Sion, and with him an hundred forty and four thousand, having his Father’s name written in their foreheads. And I heard a voice from heaven, as the voice of many waters, and as the voice of a great thunder: and I heard the voice of harpers harping with their harps: And they sung as it were a new song before the throne, and before the four beasts, and the elders: and no man could learn that song but the hundred and forty and four thousand, which were redeemed from the earth. These are they which were not defiled with women; for they are virgins. These are they which follow the Lamb whithersoever he goeth. These were redeemed from among men, being the firstfruits unto God and to the Lamb. And in their mouth was found no guile: for they are without fault before the throne of God. Revelation 14:1–5.
I pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří měli na čelech napsáno jméno jeho Otce. A uslyšel jsem hlas z nebe jako hlas mnohých vod a jako hlas velikého hromu; a uslyšel jsem hlas harfeníků, hrajících na své harfy. A zpívali jakoby píseň novou před trůnem a před čtyřmi bytostmi a starci; a nikdo se nemohl té písni naučit kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli vykoupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; neboť jsou panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. A v jejich ústech nebyla nalezena lest; neboť jsou bez vady před trůnem Božím. Zjevení 14,1–5.