Nebuchadnezzar’s second dream marks the “time of the end,” when two classes of worshippers are called to come and investigate the “increase of knowledge” that was unsealed in 1798. Daniel is then also identified as Belteshazzar, thus identifying him as God’s covenant people, for a change of name prophetically marks a covenant relation. Nebuchadnezzar acknowledged that Daniel had the presence of the Holy Spirit, and based upon his past experience with Daniel, he thought that “no secret” would trouble Daniel, but the secret of this dream did trouble Daniel.

Nebúkadnesarův druhý sen označuje „čas konce“, kdy jsou dvě třídy ctitelů povolány, aby přišly a zkoumaly „rozmnožení poznání“, které bylo odpečetěno v roce 1798. Daniel je pak také označen jako Beltšasar, čímž je ztotožněn s Božím lidem smlouvy, neboť změna jména prorocky označuje smluvní vztah. Nebúkadnesar uznal, že Daniel měl přítomnost Ducha svatého, a na základě své předchozí zkušenosti s Danielem se domníval, že Daniela nebude znepokojovat „žádné tajemství“, avšak tajemství tohoto snu Daniela skutečně znepokojilo.

O Belteshazzar, master of the magicians, because I know that the spirit of the holy gods is in thee, and no secret troubleth thee, tell me the visions of my dream that I have seen, and the interpretation thereof. Thus were the visions of mine head in my bed; I saw, and behold, a tree in the midst of the earth, and the height thereof was great. The tree grew, and was strong, and the height thereof reached unto heaven, and the sight thereof to the end of all the earth: The leaves thereof were fair, and the fruit thereof much, and in it was meat for all: the beasts of the field had shadow under it, and the fowls of the heaven dwelt in the boughs thereof, and all flesh was fed of it. I saw in the visions of my head upon my bed, and, behold, a watcher and an holy one came down from heaven; He cried aloud, and said thus, Hew down the tree, and cut off his branches, shake off his leaves, and scatter his fruit: let the beasts get away from under it, and the fowls from his branches: Nevertheless leave the stump of his roots in the earth, even with a band of iron and brass, in the tender grass of the field; and let it be wet with the dew of heaven, and let his portion be with the beasts in the grass of the earth: Let his heart be changed from man’s, and let a beast’s heart be given unto him: and let seven times pass over him. This matter is by the decree of the watchers, and the demand by the word of the holy ones: to the intent that the living may know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will, and setteth up over it the basest of men. This dream I king Nebuchadnezzar have seen. Now thou, O Belteshazzar, declare the interpretation thereof, forasmuch as all the wise men of my kingdom are not able to make known unto me the interpretation: but thou art able; for the spirit of the holy gods is in thee. Then Daniel, whose name was Belteshazzar, was astonied for one hour, and his thoughts troubled him. The king spake, and said, Belteshazzar, let not the dream, or the interpretation thereof, trouble thee. Belteshazzar answered and said, My lord, the dream be to them that hate thee, and the interpretation thereof to thine enemies. Daniel 4:9–19.

Ó Beltšasare, kníže hvězdářů, poněvadž vím, že je v tobě duch svatých bohů a že ti není žádné tajemství nesnadné, pověz mi vidění mého snu, který jsem viděl, i jeho výklad. Taková byla vidění mé hlavy na mém loži: Viděl jsem, a aj, strom stál uprostřed země a jeho výška byla veliká. Strom rostl a sílil, jeho výška dosahovala až k nebi a bylo jej vidět až na kraj celé země. Jeho listí bylo krásné a ovoce na něm hojné, a byl na něm pokrm pro všechny; polní zvěř nacházela pod ním stín a nebeské ptactvo přebývalo na jeho větvích a živilo se z něho všeliké tělo. Viděl jsem ve viděních své hlavy na svém loži, a aj, s nebe sestoupil strážce, svatý. Zvolal mocným hlasem a řekl takto: Porazte ten strom a ořežte jeho větve, setřeste jeho listí a rozmetejte jeho ovoce; ať od něho prchne zvěř zpod něho a ptactvo z jeho větví. Avšak pařez jeho kořenů ponechte v zemi, a to i s obručí ze železa a bronzu, v něžné polní trávě; ať je smáčen nebeskou rosou a ať má podíl se zvěří v trávě země. Jeho srdce ať je proměněno, aby již nebylo lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí, ať nad ním přejde sedm časů. Toto rozhodnutí je podle usnesení strážců a ten výrok podle slova svatých, aby živí poznali, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidí a dává je, komu chce, a ustanovuje nad ním i nejnižšího z lidí. Tento sen jsem viděl já, král Nebúkadnesar. Nyní tedy ty, Beltšasare, oznam jeho výklad, protože všichni mudrci mého království mi nejsou s to oznámit výklad; ale ty jsi toho schopen, neboť je v tobě duch svatých bohů. Tu Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal na jednu hodinu ohromen a jeho myšlenky ho děsily. Král promluvil a řekl: Beltšasare, ať tě ten sen ani jeho výklad neděsí. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, kéž ten sen postihne ty, kdo tě nenávidí, a jeho výklad tvé nepřátele. Daniel 4:9–19.

Daniel is “troubled” with the dream and interpretation, for he can understand how Nebuchadnezzar might be offended by the interpretation, but once Nebuchadnezzar encourages him to speak, Daniel provides Nebuchadnezzar with a warning of judgment to come. The warning of judgment to come, is symbolic of the warning of the first angel that arrived at the time of the end, in 1798.

Daniel je tím snem i výkladem „znepokojen“, neboť rozumí tomu, jak by se Nebúkadnesar mohl nad výkladem urazit; avšak jakmile jej Nebúkadnesar povzbudí, aby promluvil, Daniel předloží Nebúkadnesarovi varování před přicházejícím soudem. Toto varování před přicházejícím soudem je symbolem varování prvního anděla, který přišel v čase konce, roku 1798.

Then Daniel, whose name was Belteshazzar, was astonied for one hour, and his thoughts troubled him. The king spake, and said, Belteshazzar, let not the dream, or the interpretation thereof, trouble thee. Belteshazzar answered and said, My lord, the dream be to them that hate thee, and the interpretation thereof to thine enemies. Daniel 4:19.

Tu Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, byl po jednu hodinu ohromen a jeho myšlenky ho děsily. Král promluvil a řekl: Beltšasare, ať tě ten sen ani jeho výklad neznepokojuje. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, kéž ten sen postihne ty, kteří tě nenávidí, a jeho výklad tvé nepřátele. Daniel 4,19.

Daniel was “astonied for one hour.” The “hour” is one of five times that the word “hour,” occurs in the book of Daniel, and it is found nowhere else in the Old Testament. Here it represents the period of time that Daniel, representing the “wise” that understand the increase of knowledge, prepare to give the warning of the first angel, which announces the opening of the investigative judgment on October 22, 1844. Daniel’s interpretation of the dream includes, not only the announcement of a coming judgment, but also a call for Nebuchadnezzar to cease from sin, representing the everlasting gospel of the first angel. The “hour” would be prophetically located at the time of the end, in 1798, when the first angel arrived into history. The first angel arrived into history in 1798, at the conclusion of the “seven times” of God’s vengeance brought against the northern kingdom, beginning in 723 BC.

Daniel byl „jednu hodinu ohromen“. „Hodina“ je jedním z pěti výskytů slova „hodina“ v knize Daniel, a nikde jinde ve Starém zákoně se nevyskytuje. Zde představuje časové období, během něhož se Daniel, představující „moudré“, kteří rozumějí vzrůstu poznání, připravuje vydat varování prvního anděla, které oznamuje zahájení vyšetřujícího soudu dne 22. října 1844. Danielův výklad snu zahrnuje nejen oznámení o přicházejícím soudu, ale také výzvu Nebúkadnesarovi, aby přestal hřešit, což představuje věčné evangelium prvního anděla. „Hodina“ by byla prorocky umístěna do doby konce, v roce 1798, kdy první anděl vstoupil do dějin. První anděl vstoupil do dějin v roce 1798, na konci „sedmi časů“ Boží pomsty uvedené proti severnímu království, které začaly roku 723 př. Kr.

For these be the days of vengeance, that all things which are written may be fulfilled. But woe unto them that are with child, and to them that give suck, in those days! for there shall be great distress in the land, and wrath upon this people. And they shall fall by the edge of the sword, and shall be led away captive into all nations: and Jerusalem shall be trodden down of the Gentiles, until the times of the Gentiles be fulfilled. Luke 21:22–24.

Neboť toto jsou dny pomsty, aby se naplnilo všechno, co je napsáno. Ale běda těhotným a kojícím v těch dnech! Neboť bude veliké soužení v zemi a hněv proti tomuto lidu. A padnou ostřím meče a budou odvlečeni do zajetí mezi všechny národy; a Jeruzalém bude pošlapáván pohany, dokud se nenaplní časy pohanů. Lukáš 21,22–24.

Nebuchadnezzar was to live with the heart of a beast for the period of God’s vengeance, that was brought upon the northern kingdom of Israel, for Nebuchadnezzar was the king of the north. Luke identifies that same period as “times” (“times of the Gentiles”), in the plural, when he marks the ending point of the trampling down of Jerusalem.

Nebúkadnesar měl po dobu Boží pomsty, která byla uvedena na severní království Izraele, žít se srdcem šelmy, neboť Nebúkadnesar byl králem severu. Lukáš označuje tutéž dobu v množném čísle jako „časy“ („časy pohanů“), když vymezuje konečný bod pošlapávání Jeruzaléma.

And they shall fall by the edge of the sword, and shall be led away captive into all nations: and Jerusalem shall be trodden down of the Gentiles, until the times of the Gentiles be fulfilled. Luke 21:24.

A padnou ostřím meče a budou odvlečeni do zajetí mezi všechny národy; a Jeruzalém bude pošlapáván pohany, dokud se nenaplní časy pohanů. Lukáš 21,24.

In the book of Revelation, the times of the Gentiles trampling down the sanctuary and host was simply identified as twelve hundred and sixty years, for it was simply emphasizing the period of papal persecution.

V knize Zjevení byl čas pošlapávání svatyně a zástupu pohany jednoduše označen jako tisíc dvě stě šedesát let, neboť tím bylo prostě zdůrazněno období papežského pronásledování.

But the court which is without the temple leave out, and measure it not; for it is given unto the Gentiles: and the holy city shall they tread under foot forty and two months. And I will give power unto my two witnesses, and they shall prophesy a thousand two hundred and threescore days, clothed in sackcloth. Revelation 11:2, 3.

Ale nádvoří, které je vně chrámu, vynech a neměř je, neboť je dáno pohanům; a budou po čtyřicet dva měsíce šlapat po svatém městě. A dám moc svým dvěma svědkům, a budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oděni v žíněném rouchu. Zjevení 11,2.3.

The warning message given by Daniel to Nebuchadnezzar, represents the warning of judgment to come. The arrival of that warning message is symbolically located in 1798, which is when the first angel arrived to warn of the approaching investigative judgment. The predicted judgment upon Nebuchadnezzar occurred in the second use of the word “hour” in chapter four.

Výstražné poselství, které Daniel předal Nebúkadnesarovi, představuje varování před přicházejícím soudem. Příchod tohoto výstražného poselství je symbolicky situován do roku 1798, kdy přišel první anděl, aby varoval před blížícím se vyšetřujícím soudem. Předpovězený soud nad Nebúkadnesarem nastal při druhém užití slova „hodina“ ve čtvrté kapitole.

All this came upon the king Nebuchadnezzar. At the end of twelve months he walked in the palace of the kingdom of Babylon. The king spake, and said, Is not this great Babylon, that I have built for the house of the kingdom by the might of my power, and for the honour of my majesty? While the word was in the king’s mouth, there fell a voice from heaven, saying, O king Nebuchadnezzar, to thee it is spoken; The kingdom is departed from thee. And they shall drive thee from men, and thy dwelling shall be with the beasts of the field: they shall make thee to eat grass as oxen, and seven times shall pass over thee, until thou know that the most High ruleth in the kingdom of men, and giveth it to whomsoever he will. The same hour was the thing fulfilled upon Nebuchadnezzar: and he was driven from men, and did eat grass as oxen, and his body was wet with the dew of heaven, till his hairs were grown like eagles’ feathers, and his nails like birds’ claws. Daniel 4:28–33.

To všechno přišlo na krále Nebúkadnesara. Po uplynutí dvanácti měsíců se procházel v paláci babylónského království. Král promluvil a řekl: Což není toto veliký Babylón, který jsem vystavěl jako sídlo království mocí své síly a ke cti své velebnosti? Ještě bylo to slovo v králových ústech, když sestoupil hlas z nebe, řkoucí: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odstoupilo. A vyženou tě od lidí a tvé přebývání bude s polní zvěří; budou tě pást trávou jako voly a přejde nad tebou sedm časů, dokud nepoznáš, že Nejvyšší panuje nad královstvím lidí a dává je, komu chce. V touž hodinu se ta věc naplnila na Nebúkadnesarovi: byl vyhnán od lidí, jedl trávu jako voli a jeho tělo bylo smáčeno nebeskou rosou, až jeho vlasy narostly jako peří orlů a jeho nehty jako ptačí drápy. Daniel 4,28–33.

The judgment that had been predicted came in the very “hour” that Nebuchadnezzar lifted up his heart to pride. The investigative judgment that had been predicted, came when the “hour” of God’s investigative judgment commenced.

Soud, který byl předpovězen, přišel právě v té „hodině“, kdy se Nebúkadnesarovo srdce povýšilo v pýše. Vyšetřující soud, který byl předpovězen, přišel, když začala „hodina“ Božího vyšetřujícího soudu.

The “hour” of God’s judgment on October 22, 1844, had produced two classes of worshippers, represented as the “wise” and the “wicked” in Daniel chapter twelve, and who were also represented as “wise” or “foolish” in the parable of the ten virgins, and who were also represented as those who were justified by faith in Habakkuk chapter two, who were contrasted with those that manifested the same character as had Nebuchadnezzar in the “hour” his judgment came.

„Hodina“ Božího soudu dne 22. října 1844 zrodila dvě třídy uctívačů, představené v dvanácté kapitole Daniela jako „moudří“ a „svévolní“, a které byly také představeny v podobenství o deseti pannách jako „moudré“ nebo „pošetilé“, a které byly rovněž představeny jako ti, kdo jsou ospravedlněni vírou ve druhé kapitole Abakuka, v protikladu k těm, kdo projevili tutéž povahu, jakou měl Nebúkadnesar v „hodině“, kdy na něj přišel jeho soud.

Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Habakkuk 2:4.

Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; spravedlivý však bude žít ze své víry. Abakuk 2,4.

The two classes in each of the three lines were manifested when the “hour” of his judgment arrived on October 22, 1844, which is what Nebuchadnezzar’s “hour” of judgment represents. 1798 was the conclusion of the “first” indignation of “seven times,” when the papacy ceased to prosper, for she was delivered a deadly wound.

Dvě třídy v každé ze tří linií se projevily, když 22. října 1844 nadešla „hodina“ jeho soudu, kterou představuje Nebúkadnesarova „hodina“ soudu. Rok 1798 byl závěrem „prvního“ rozhořčení „sedmi časů“, kdy papežství přestalo prospívat, neboť mu byla zasazena smrtelná rána.

And the king shall do according to his will; and he shall exalt himself, and magnify himself above every god, and shall speak marvellous things against the God of gods, and shall prosper till the indignation be accomplished: for that that is determined shall be done. Daniel 11:36.

A král bude jednat podle své vůle; vyvýší se a zvelebí se nade každého boha a bude mluvit podivuhodné věci proti Bohu bohů; a bude se mu dařit, dokud se nedovrší hněv, neboť to, co je určeno, se stane. Daniel 11,36.

1844, was the end of the “last” indignation:

Rok 1844 byl koncem „posledního“ rozhořčení:

And he said, Behold, I will make thee know what shall be in the last end of the indignation: for at the time appointed the end shall be. Daniel 8:19.

I řekl: Hle, oznámím ti, co se stane při posledním konci rozhořčení; neboť ve stanoveném čase nastane konec. Daniel 8,19.

The first use of the word “hour,” in Daniel chapter four, represents 1798; which was the end of the “first” of God’s indignation of “seven times” against the northern kingdom of Israel; the arrival of the first angel’s message at the time of the end; and the end of Nebuchadnezzar’s “seven times” at the “end of the days.”

První použití slova „hodina“ ve čtvrté kapitole knihy Daniel představuje rok 1798; jenž byl koncem „prvního“ období Božího rozhořčení trvajícího „sedm časů“ proti severnímu království Izraele; příchodem poselství prvního anděla v čase konce; a ukončením Nebúkadnesarových „sedmi časů“ na „konci dnů“.

The second use of the word “hour,” in Daniel chapter four, represents 1844; which was the end of the “last” indignation of “seven times,” against the southern kingdom of Judah. It was also the arrival of the investigative judgment, and Nebuchadnezzar’s personal judgment.

Druhé užití slova „hodina“ ve čtvrté kapitole Daniela představuje rok 1844, jenž byl koncem „posledního“ rozhořčení „sedmi časů“ proti jižnímu království Judy. Byl to také příchod vyšetřujícího soudu a osobního soudu nad Nebúkadnesarem.

Chapter one identifies the history of the three-step testing process, and marks the empowerment of the first angel’s message on August 11, 1840. Chapter four represents the arrival of the first angel’s message at the time of the end in 1798, and is to be laid over chapter one. Chapter four emphasizes the message of the first angel and its warning of approaching judgment, and marks October 22, 1844, and the arrival of the third angel’s message.

První kapitola vymezuje dějiny třístupňového procesu zkoušky a označuje zmocnění poselství prvního anděla dne 11. srpna 1840. Čtvrtá kapitola představuje příchod poselství prvního anděla v čase konce roku 1798 a má být položena přes první kapitolu. Čtvrtá kapitola zdůrazňuje poselství prvního anděla a jeho varování před přicházejícím soudem a označuje 22. říjen 1844 a příchod poselství třetího anděla.

Together they represent the beginning of not only Adventism, but also of the United States. Chapters one through three also address the history at the end of Adventism, and the end of the United States. Chapter five, and the testimony of Belshazzar also aligns with those first three chapters.

Společně představují počátek nejen adventismu, ale také Spojených států. První až třetí kapitola se rovněž zabývají dějinami na konci adventismu a koncem Spojených států. Pátá kapitola a také svědectví Belšasara jsou rovněž v souladu s těmi prvními třemi kapitolami.

Chapter one, aligned with chapter four, represent the movement of the first angel, and the history when the book of Daniel was unsealed at the time of the end in 1798. The message that was then unsealed is symbolized with the vision of the Ulai River, that represents the increase of knowledge contained within chapters seven, eight and nine of Daniel.

První kapitola ve spojení se čtvrtou kapitolou představuje hnutí prvního anděla a dějiny doby, kdy byla kniha Daniel v čase konce roku 1798 odpečetěna. Poselství, které tehdy bylo odpečetěno, je symbolizováno viděním řeky Ulaj, jež představuje rozmnožení poznání obsaženého v sedmé, osmé a deváté kapitole knihy Daniel.

In the third year of the reign of king Belshazzar a vision appeared unto me, even unto me Daniel, after that which appeared unto me at the first. And I saw in a vision; and it came to pass, when I saw, that I was at Shushan in the palace, which is in the province of Elam; and I saw in a vision, and I was by the river of Ulai. Daniel 8:1, 2.

Ve třetím roce kralování krále Belšasara se mně, Danielovi, ukázalo vidění po tom, které se mi ukázalo na počátku. A viděl jsem ve vidění; a stalo se, když jsem hleděl, že jsem byl v Šúšanu, v paláci, který je v provincii Élám; a viděl jsem ve vidění, že jsem byl u řeky Ulaj. Daniel 8,1.2

Chapters one through three, aligned with chapter five; represent the movement of the third angel, and the history when the book of Daniel was unsealed in 1989. The message that was unsealed then is symbolized with the vision of the Hiddekel River, that represents the increase of knowledge contained within chapters ten, eleven and twelve.

První až třetí kapitola, uvedené do souladu s kapitolou pátou, představují pohyb třetího anděla a dějiny doby, kdy byla v roce 1989 odpečetěna kniha Daniel. Poselství, které bylo tehdy odpečetěno, je znázorněno viděním řeky Hiddekel, jež představuje rozmnožení poznání obsaženého v kapitolách deset, jedenáct a dvanáct.

And in the four and twentieth day of the first month, as I was by the side of the great river, which is Hiddekel. Daniel 10:4.

A dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu veliké řeky, kteráž jest Hiddekel. Daniel 10,4.

We will continue our consideration of the line of Nebuchadnezzar and Belshazzar in the next article.

V příštím článku budeme pokračovat v našem zkoumání linie Nebúkadnesara a Balsazara.

“There is need of a much closer study of the Word of God. Especially should Daniel and the Revelation have attention as never before in the history of our work. We may have less to say in some lines, in regard to the Roman power and the papacy, but we should call attention to what the prophets and the apostles have written under the inspiration of the Spirit of God. The Holy Spirit has so shaped matters, both in the giving of the prophecy, and in the events portrayed, as to teach that the human agent is to be kept out of sight, hid in Christ, and the Lord God of heaven and His law are to be exalted.

„Je zapotřebí mnohem důkladnějšího studia Božího slova. Zvláštní pozornost má být věnována zejména Danielovi a Zjevení, jako nikdy předtím v dějinách našeho díla. V některých ohledech můžeme mít méně co říci o římské moci a papežství, avšak máme obracet pozornost k tomu, co napsali proroci a apoštolové pod vnuknutím Ducha Božího. Duch svatý uspořádal věci tak, jak při udělení proroctví, tak i v zobrazených událostech, aby učil, že lidský činitel má zůstat v pozadí, skryt v Kristu, a že Pán Bůh nebes a Jeho zákon mají být vyvýšeni.“

“Read the book of Daniel. Call up, point by point, the history of the kingdoms there represented. Behold statesmen, councils, powerful armies, and see how God wrought to abase the pride of men, and lay human glory in the dust. God alone is represented as great. In the vision of the prophet He is seen casting down one mighty ruler and setting up another. He is revealed as the monarch of the universe, about to set up His everlasting kingdom—the Ancient of days, the living God, the Source of all wisdom, the Ruler of the present, the Revealer of the future. Read and understand how poor, how frail, how short-lived, how erring, how guilty, is man in lifting up his soul unto vanity.

„Čtěte knihu Danielovu. Vybavte si, bod po bodu, dějiny království, která jsou tam představena. Hleďte na státníky, rady, mocná vojska, a vizte, jak Bůh působil, aby pokořil pýchu lidí a lidskou slávu uvrhl v prach. Jedině Bůh je představen jako veliký. V prorokově vidění je spatřován, jak svrhává jednoho mocného vládce a ustanovuje jiného. Je zjeven jako Vládce vesmíru, který se chystá zřídit své věčné království — Věkovitý, živý Bůh, Pramen veškeré moudrosti, Vládce přítomnosti, Zjevovatel budoucnosti. Čtěte a porozumějte, jak ubohý, jak křehký, jak krátkověký, jak bloudící, jak vinen je člověk, když pozvedá svou duši k marnosti.“

“The Holy Spirit through Isaiah points us to God, the living God, as the chief object of attention—to God as revealed in Christ. ‘Unto us a child is born, unto us a son is given: and the government shall be upon His shoulder: and His name shall be called Wonderful, Counsellor, The mighty God, The everlasting Father, The Prince of Peace’ [Isaiah 9:6].

„Duch svatý nás skrze Izajáše obrací k Bohu, živému Bohu, jako k hlavnímu předmětu pozornosti — k Bohu, jak je zjeven v Kristu. ‚Neboť dítě se nám narodilo, syn je nám dán; a vláda spočine na jeho rameni. Jeho jméno bude: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje‘ [Izajáš 9,6].“

“The light that Daniel received direct from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon have come to pass.

„Světlo, které Daniel přijal přímo od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil u břehů Ulaje a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy dojdou svého uskutečnění.

“Consider the circumstances of the Jewish nation when the prophecies of Daniel were given. The Israelites were in captivity, their temple had been destroyed, their temple service suspended. Their religion had centered in the ceremonies of the sacrificial system. They had made the outward forms all-important, while they had lost the spirit of true worship. Their services were corrupted with the traditions and practices of heathenism, and in the performance of the sacrificial rites they did not look beyond the shadow to the substance. They did not discern Christ, the true offering for the sins of men. The Lord wrought to bring the people into captivity, and to suspend the services in the temple, in order that the outward ceremonies might not become the sum total of their religion. Their principles and practices must be purged from heathenism. The ritual service ceased in order that heart service might be revived. The outward glory was removed that the spiritual might be revealed.” Manuscript Releases, volume 16, 333, 334.

„Uvažujte o okolnostech židovského národa v době, kdy byla dána Danielova proroctví. Izraelci byli v zajetí, jejich chrám byl zničen a chrámová služba přerušena. Jejich náboženství se soustředilo v obřadech obětního systému. Vnějším formám přikládali rozhodující význam, zatímco ztratili ducha pravého uctívání. Jejich bohoslužby byly porušeny tradicemi a zvyklostmi pohanství a při vykonávání obětních obřadů nehleděli za stín k podstatě. Nerozpoznali Krista, pravou oběť za hříchy lidí. Pán působil tak, aby byl lid odveden do zajetí a aby byla chrámová služba přerušena, aby se vnější obřady nestaly celkovým souhrnem jejich náboženství. Jejich zásady i zvyklosti musely být očištěny od pohanství. Obřadná služba ustala, aby mohla být oživena služba srdce. Vnější sláva byla odstraněna, aby se mohlo zjevit duchovní.“ Manuscript Releases, svazek 16, 333, 334.