Daniel chapter one represents the history of the first and second angels from August 11, 1840, until October 22, 1844. Daniel chapter four also addresses the history of the first and second angels from 723 BC, until October 22, 1844. Of course, this is impossible to see without the latter rain methodology of “line upon line.”
První kapitola knihy Daniel představuje dějiny prvního a druhého anděla od 11. srpna 1840 do 22. října 1844. Čtvrtá kapitola knihy Daniel se rovněž zabývá dějinami prvního a druhého anděla od roku 723 př. Kr. do 22. října 1844. Ovšem bez metodologie pozdního deště „řádek za řádkem“ je nemožné to rozpoznat.
Nebuchadnezzar, in chapter four, is a very complex prophetic symbol. It is important to remind ourselves of what he represents as we begin to consider the unsealing of the Ulai River vision in the history of William Miller. Nebuchadnezzar’s second dream, not unlike William Miller’s second dream, represented the “seven times,” of Leviticus twenty-six, which is the prophetic thread that weaves the entire book of Daniel together. When Daniel interpreted Nebuchadnezzar’s dream of chapter four, he warned him of a coming judgment, and in so doing typified the first angel’s message that arrived into history at the “time of the end” in 1798.
Nebúkadnesar je ve čtvrté kapitole velmi složitým prorockým symbolem. Je důležité připomenout si, co představuje, když začínáme uvažovat o rozpečetění vidění o řece Ulaj v dějinách Williama Millera. Nebúkadnesarův druhý sen, podobně jako druhý sen Williama Millera, představoval „sedm časů“ z Leviticus 26, což je prorocká nit, jež protkává celou knihu Daniel. Když Daniel vyložil Nebúkadnesarův sen ze čtvrté kapitoly, varoval ho před přicházejícím soudem, a tím předobrazuje poselství prvního anděla, které vstoupilo do dějin v „čase konce“ roku 1798.
When the judgment that Nebuchadnezzar was warned was to come arrived, the arrival typified October 22, 1844, when the investigative judgment began. In chapter four, both the warning message provided by Daniel, and the arrival of the judgment connected with the warning message were represented by the word “hour”. The “hour” of Nebuchadnezzar’s judgment represented the “hour” of God’s judgment in the first angel’s message. It also typified the “hour” of the Sunday law, when God’s executive judgment begins. The portion of Daniel chapter four that represents the arrival of the first angel’s message in 1798, and the arrival of the third angel on October 22, 1844, which is symbolized by the word “hour,” is then repeated and enlarged upon. The technique of repeat and enlarge is a prophetic technique that occurs repeatedly in prophecy, but especially in the book of Daniel.
Když nastal soud, před nímž byl Nebúkadnesar varován, jeho příchod předobrazoval 22. říjen 1844, kdy započal vyšetřovací soud. Ve čtvrté kapitole byly jak varovné poselství podané Danielem, tak příchod soudu spojeného s tímto varovným poselstvím vyjádřeny slovem „hodina“. „Hodina“ Nebúkadnesarova soudu představovala „hodinu“ Božího soudu v poselství prvního anděla. Předobrazovala také „hodinu“ nedělního zákona, kdy začíná Boží výkonný soud. Část čtvrté kapitoly Danielovy, která představuje příchod poselství prvního anděla roku 1798 a příchod třetího anděla 22. října 1844, jenž je symbolizován slovem „hodina“, je pak zopakována a dále rozvedena. Technika opakování a rozvedení je prorockou technikou, která se v proroctví objevuje opakovaně, avšak zvláště v knize Daniel.
Once Nebuchadnezzar arrived at the “hour” of judgment, the “seven times,” that was his judgment, began, and as the king of the north, he then represented the judgment brought upon the northern kingdom of Israel in 723 BC. He was given the heart of a beast, and a beast is a kingdom in Bible prophecy, and from 723 BC, through to 1798, he represented the two forms of paganism that are so often the subject of the book of Daniel.
Jakmile Nebúkadnesar dospěl k „hodině“ soudu, začalo jeho „sedm časů“, což byl jeho soud, a jako král severu pak představoval soud, jenž přišel na severní království Izraele roku 723 př. Kr. Bylo mu dáno srdce šelmy, a šelma v biblickém proroctví znamená království, a od roku 723 př. Kr. až do roku 1798 představoval dvě formy pohanství, které jsou tak často předmětem knihy Daniel.
For twelve hundred and sixty days, representing twelve hundred and sixty years, he represented the pagan desolating power, and then for another twelve hundred and sixty days, symbolizing twelve hundred and sixty years, he represented the papal desolating power. The heart of both desolating powers was the same, for papalism is simply paganism wearing the profession of Christianity.
Po dobu tisíce dvou set šedesáti dnů, představujících tisíc dvě stě šedesát let, představoval pohanskou pustošící moc, a potom po dalších tisíc dvě stě šedesát dnů, symbolizujících tisíc dvě stě šedesát let, představoval papežskou pustošící moc. Srdce obou pustošících mocí bylo totožné, neboť papežství je jednoduše pohanství oděné ve vyznání křesťanství.
At the “end of the days,” which is a symbol identified in Daniel chapter twelve, that represents the “time of the end” in 1798, his kingdom was restored unto him. The testimony of Daniel four, and the Spirit of Prophecy, identifies that when his kingdom was restored at the “end of the days,” he was a converted man. He then becomes a prophetic symbol of four significant truths. He becomes the prophetic link between the dragon power of paganism, which he represented in the first half of his “seven times,” and of the beast power, which he represented in the last half of his “seven times.” As a symbol of those two powers, standing as a restored kingdom in 1798, he then represents the third desolating power (the false prophet), which was to reign for seventy symbolic years, while the whore of Tyre was forgotten. As the king of Babylon, Nebuchadnezzar represents the prophetic link between the three powers that would become modern Babylon in the last days, which then leads the world to Armageddon.
Na „konci dnů“, což je symbol označený ve 12. kapitole Daniele a představuje „čas konce“ v roce 1798, mu bylo jeho království navráceno. Svědectví 4. kapitoly Daniele i Duch proroctví dosvědčují, že když mu bylo jeho království navráceno na „konci dnů“, byl obráceným mužem. Poté se stává prorockým symbolem čtyř významných pravd. Stává se prorockým spojovacím článkem mezi dračí mocí pohanství, kterou představoval v první polovině svých „sedmi časů“, a mocí šelmy, kterou představoval v poslední polovině svých „sedmi časů“. Jako symbol těchto dvou mocností, stojící jako obnovené království v roce 1798, pak představuje třetí pustošící mocnost (falešného proroka), která měla vládnout po sedmdesát symbolických let, zatímco nevěstka z Týru byla zapomenuta. Jako babylónský král představuje Nebúkadnesar prorocký spojovací článek mezi třemi mocnostmi, z nichž se v posledních dnech stane novodobý Babylón, který pak vede svět k Armagedonu.
He also represented the birth of the United States as the earth beast, which began in 1798 as a lamb, symbolized by his converted experience. He would simultaneously represent the two horns on the earth beast, which as Republicanism and Protestantism representing the strength of the United States, which was what allowed it to become the most favored nation in the world. Yet at the end of the seventy symbolic years those two horns would then be represented as apostate Republicanism and apostate Protestantism, with both horns divided into two classes. Republicanism’s horn would consist of the Democratic party that openly disregarded the sacred principles of the Constitution, and the Republican party that professed to be the defenders and champions of the Constitution, but in actuality denying the sacred principles of the Constitution, while choosing traditions and customs to supersede the principles within that sacred document.
Představoval také zrod Spojených států jako šelmy ze země, která započala roku 1798 jako beránek, symbolizovaný jeho obrácenou zkušeností. Současně měl představovat i dva rohy na šelmě ze země, totiž republikánství a protestantismus, jež představovaly sílu Spojených států, a právě to jim umožnilo stát se nejvýhodnějším národem na světě. Avšak na konci sedmdesáti symbolických let měly být tyto dva rohy poté představeny jako odpadlé republikánství a odpadlý protestantismus, přičemž oba rohy byly rozděleny do dvou tříd. Roh republikánství měl sestávat z Demokratické strany, která otevřeně nedbala posvátných zásad Ústavy, a z Republikánské strany, která se prohlašovala za obránce a zastánce Ústavy, avšak ve skutečnosti popírala posvátné zásady Ústavy, když volila tradice a zvyklosti, aby převládly nad zásadami obsaženými v tomto posvátném dokumentu.
The two parties were typified by the Sadducees and Pharisees in the time of Christ. The spirit of the Sadducees and Pharisees would also be manifested in the horn of apostate Protestantism, with one class upholding Sunday worship and the other Sabbath worship. Nebuchadnezzar’s converted condition at the “end of the days,” in 1798, fitly represents the United States, and both horns of the earth beast. All three symbols—the earth beast and its two horns, were destined to change from a lamb unto a dragon.
Tyto dvě strany byly v době Kristově předobrazeny saduceji a farizeji. Duch saducejů a farizejů se měl projevit také v rohu odpadlého protestantismu, přičemž jedna skupina zastávala uctívání neděle a druhá zachovávání soboty. Obrácený stav Nebúkadnesara na „konci dnů“ roku 1798 výstižně představuje Spojené státy a oba rohy šelmy ze země. Všechny tři symboly — šelma ze země i její dva rohy — byly předurčeny změnit se z beránka v draka.
Nebuchadnezzar, at the end of his “seven times,” represented the link which identified his literal kingdom of Babylon as the symbol of modern Babylon in the last days, which is made up of the dragon, the beast and the false prophet. He also represented the three prophetic entities represented by the earth beast with two horns, that changes from a lamb unto a dragon during the seventy symbolic years that the whore of Tyre is forgotten. It is profound that his literal kingdom is the very kingdom that typifies the kingdom that reigns for seventy symbolic years.
Nebúkadnesar na konci svých „sedmi časů“ představoval spojovací článek, který ztotožňoval jeho doslovné babylónské království se symbolem novodobého Babylóna v posledních dnech, jenž se skládá z draka, šelmy a falešného proroka. Zároveň představoval i tři prorocké entity zobrazené zemskou šelmou se dvěma rohy, která se během sedmdesáti symbolických let, po něž je nevěstka Týru zapomenuta, mění z beránka v draka. Je hluboké, že jeho doslovné království je právě tím královstvím, které je předobrazem království vládnoucího po sedmdesát symbolických let.
Nebuchadnezzar’s symbolism of chapter four, is to be laid over the top of chapter one. When that application is made, it brings together the waymarks of Millerite history, and confirms several truths of the Ulai River vision that were unsealed at that time. The foundation and central pillar of the Millerite movement was the question and answer of Daniel chapter eight, and verses thirteen and fourteen. The question was, “How long shall be the vision concerning the daily sacrifice, and the transgression of desolation, to give both the sanctuary and the host to be trodden under foot?”
Symbolika Nebúkadnesara ve čtvrté kapitole má být položena přes první kapitolu. Když je toto použití učiněno, spojuje mezníky mileritských dějin a potvrzuje několik pravd vidění o řece Ulai, které byly v oné době odpečetěny. Základem a ústředním pilířem mileritského hnutí byla otázka a odpověď v osmé kapitole Danielovy knihy, ve verších třináct a čtrnáct. Otázka zněla: „Na jak dlouho potrvá vidění o ustavičné oběti a o pustošícím přestoupení, aby svatyně i zástup byly vydány k pošlapání?“
Of the hundreds, if not thousands of added words in the Bible, it is only the added word “sacrifice” that inspiration identifies as not belonging to the text. When the word is properly removed it clearly identifies that “the daily and the transgression” are two distinct desolating powers. Sister White specifically identifies the word “sacrifice” was added by human wisdom and does not apply to the text, and in the same passage she also identifies that the Millerites were correct in identifying “the daily” as paganism. The grammatical terms within the question of verse thirteen, were carefully identified by Christ through the writings of Sister White, and when governed by the texts and the added inspired instructions, the question is, “How long shall be the vision concerning the two desolating powers of paganism and papalism, that were to trample down both the sanctuary and God’s people?”
Ze stovek, ne-li tisíců přidaných slov v Bibli, je to pouze přidané slovo „oběť“, které inspirace označuje za nepatřící do textu. Je-li toto slovo náležitě odstraněno, zřetelně se ukazuje, že „ustavičná a přestoupení“ jsou dvě odlišné zpustošující mocnosti. Sestra Whiteová výslovně uvádí, že slovo „oběť“ bylo přidáno lidskou moudrostí a na text se nevztahuje, a v téže pasáži rovněž uvádí, že millerité měli pravdu, když „ustavičnou“ ztotožnili s pohanstvím. Gramatické výrazy v otázce třináctého verše byly Kristem pečlivě vymezeny skrze spisy sestry Whiteové, a jsou-li řízeny texty a přidanými inspirovanými pokyny, zní tato otázka: „Jak dlouho potrvá vidění o dvou zpustošujících mocnostech pohanství a papežství, které měly pošlapávat jak svatyni, tak Boží lid?“
Therefore, when Nebuchadnezzar is located at the “time of the end,” in 1798, he is representing a converted man and therefore represents the “wise” that would understand the central pillar and foundation of Adventism. His conversion identifies the “wise” that understand the “increase of knowledge” which was unsealed at that time, but his own prophetic symbolism directly illustrates the history that is the subject of the question of, “how long would be the vision of the desolating power of paganism and papalism which would trample down God’s people (the host), and God’s sanctuary?” As a symbol of a “wise virgin” who understands the “increase of knowledge,” he represents William Miller, for Miller is the symbol of those who were “wise” in the history that began at the “time of the end,” in 1798.
Protože je tedy Nebúkadnesar umístěn do „doby konce“, roku 1798, představuje obráceného muže, a proto představuje „moudré“, kteří by rozuměli ústřednímu pilíři a základu adventismu. Jeho obrácení ztotožňuje „moudré“, kteří rozumějí „rozmnožení poznání“, jež bylo v oné době odpečetěno; avšak jeho vlastní prorocká symbolika přímo znázorňuje dějiny, které jsou předmětem otázky: „Jak dlouho bude trvat vidění o pustošící moci pohanství a papežství, která pošlapává Boží lid (zástup) a Boží svatyni?“ Jako symbol „moudré panny“, která rozumí „rozmnožení poznání“, představuje Williama Millera, neboť Miller je symbolem těch, kdo byli „moudří“ v dějinách, které začaly v „době konce“, roku 1798.
Nebuchadnezzar is a symbol of the waymark of the “time of the end,” and when laid over chapter one, he also represents the arrival of the first angel at that time, because in chapter four, the “hour” in which Daniel provides Nebuchadnezzar with the warning message, marks when the first angel arrived, and that was 1798. The “hour” when Nebuchadnezzar’s judgment arrived, represented the “hour” of the beginning of God’s investigative judgment on October 22, 1844. The waymarks produced by the symbolism of Nebuchadnezzar in chapter four, are 723 BC, 538, 1798 (the time of the end) and October 22, 1844.
Nebúkadnesar je symbolem mezníku „času konce“ a při promítnutí na první kapitolu rovněž představuje příchod prvního anděla v oné době, protože ve čtvrté kapitole „hodina“, v níž Daniel předává Nebúkadnesarovi varovné poselství, označuje dobu, kdy přišel první anděl, a to bylo roku 1798. „Hodina“, kdy přišel Nebúkadnesarův soud, představovala „hodinu“ počátku Božího vyšetřujícího soudu dne 22. října 1844. Mezníky vyplývající ze symboliky Nebúkadnesara ve čtvrté kapitole jsou 723 př. Kr., 538, 1798 (čas konce) a 22. říjen 1844.
The waymarks of Millerite history in Daniel chapter one, begin with Jehoiakim, who is a symbol of the empowerment of the first message which had arrived at the “time of the end,” in 1798. The empowerment of the first message, represented by Jehoiakim, marks August 11, 1840. The conquering of Jehoiakim begins the seventy years of Babylon’s reign, that ends with the decree of Cyrus. Chapter one of Daniel identifies a three-step testing process, represented as a dietary test, followed by a visual test that concludes with a litmus test. Those three tests represent August 11, 1840, when the mighty angel that was no less a personage than Jesus Christ, came down out of heaven with a little book that God’s people were then to “eat”, just as Daniel and the three worthies chose to eat the diet of pulse, rather than the diet of Babylon.
Mezníky milleritských dějin v první kapitole knihy Daniel začínají Jójakímem, jenž je symbolem zmocnění prvního poselství, které přišlo v „čase konce“ roku 1798. Zmocnění prvního poselství, znázorněné Jójakímem, označuje 11. srpen 1840. Podmanění Jójakíma zahajuje sedmdesát let vlády Babylóna, které končí Kýrovým dekretem. První kapitola knihy Daniel vyznačuje třístupňový proces zkoušky, znázorněný jako zkouška stravy, po níž následuje zkouška pohledem a která vrcholí lakmusovou zkouškou. Tyto tři zkoušky představují 11. srpen 1840, kdy mocný anděl, který nebyl nikým menším než samotným Ježíšem Kristem, sestoupil z nebe s malou knihou, kterou měl tehdy Boží lid „sníst“, právě tak jako Daniel a tři mládenci zvolili jíst pokrm z luštěnin namísto babylónské stravy.
The second test of that process represented the manifestation of the Protestant churches’ rejection of Miller’s message (the first angel’s message), when a distinction could then be seen between the Millerite movement, and the Protestant churches that then began their prophetic role as apostate Protestantism. The distinction between those two classes was as marked as was Daniel and the three worthies’ flesh appearing fairer and fatter for eating the heavenly food, instead of the Babylonian diet. That distinction was marked at the end of the biblical year of 1843 (April 19, 1844), when the tarrying time of the parable of the ten virgins arrived.
Druhá zkouška tohoto procesu představovala zjevné projevení odmítnutí Millerova poselství protestantskými církvemi (poselství prvního anděla), kdy bylo možno rozeznat rozdíl mezi milleritským hnutím a protestantskými církvemi, které tehdy zahájily svou prorockou úlohu jako odpadlé protestantství. Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl stejně zřetelný, jako bylo u Daniela a tří jeho druhů patrné, že jejich vzhled byl zdravější a plnější, protože jedli nebeský pokrm namísto babylónské stravy. Toto rozlišení bylo zřetelně vyznačeno na konci biblického roku 1843 (19. dubna 1844), když nastal čas prodlení z podobenství o deseti pannách.
The third test, which was the litmus test, represented October 22, 1844 when, after three years, the “hour” came when Nebuchadnezzar himself judged and pronounced Daniel and the three worthies “ten times” better than the Babylonian wise men. Placing Daniel chapter four, over chapter one, produces the waymarks of Millerite history beginning with the “time of the end” in 1798; the empowerment of the first angel’s message on August 11, 1840; the first disappointment on April 19, 1844; and the great disappointment of October 22, 1844.
Třetí zkouška, která byla lakmusovou zkouškou, představovala 22. říjen 1844, kdy po třech letech přišla „hodina“, v níž sám Nebúkadnesar soudil a prohlásil Daniela a tři mládence za „desetkrát“ lepší než babylónské mudrce. Položením čtvrté kapitoly Daniela nad první kapitolu se ukazují mezníky milleritské historie, počínaje „časem konce“ v roce 1798; zmocněním poselství prvního anděla 11. srpna 1840; prvním zklamáním 19. dubna 1844; a velkým zklamáním 22. října 1844.
Beyond identifying the specific waymarks of Millerite history, the two chapters, when brought together “line upon line,” illustrate the message of the first angel, identify the two desolating powers that are the subject of the foundational doctrine of the twenty-three hundred days, and also the three-step testing process of Daniel twelve which always occurs when the book of Daniel is unsealed.
Kromě toho, že tyto dvě kapitoly určují konkrétní mezníky milleritských dějin, když jsou spojeny „řádek za řádkem“, znázorňují poselství prvního anděla, označují dvě zpustošující mocnosti, které jsou předmětem základního učení o dvou tisících třech stech dnech, a také třístupňový proces zkoušky z Daniela dvanáct, jenž vždy nastává, když je kniha Daniel odpečetěna.
They also identify that Nebuchadnezzar, as the symbol of the wise in 1798, in conjunction with his second dream in chapter four, represents William Miller, whose movement was to become the true Protestant horn. The work of William Miller, that represents the foundational truths of Adventism, are represented upon Habakkuk’s two tables, and God directed in the production of both those sacred tables.
Rovněž rozpoznávají, že Nebúkadnesar jako symbol moudrých v roce 1798, ve spojení se svým druhým snem ve čtvrté kapitole, představuje Williama Millera, jehož hnutí se mělo stát pravým protestantským rohem. Dílo Williama Millera, které představuje základní pravdy adventismu, je znázorněno na dvou deskách Abakukových a Bůh řídil vytvoření obou těchto posvátných desek.
There were several prophetic truths that Miller did not see correctly because his vantage point of prophetic history disallowed him from recognizing that there are three desolating powers; not only paganism (the dragon), papalism (the beast), but also apostate Protestantism (the false prophet). In God’s providence those prophetic understandings of Miller, that were limited by his vantage point in history, were not represented upon the two sacred tables of Habakkuk.
Bylo několik prorockých pravd, které Miller neviděl správně, protože jeho hledisko prorockých dějin mu neumožňovalo rozpoznat, že existují tři pustošící mocnosti: nejen pohanství (drak), papežství (šelma), ale také odpadlé protestantství (falešný prorok). V Boží prozřetelnosti nebyla tato Millerova prorocká porozumění, omezená jeho postavením v dějinách, znázorněna na dvou posvátných deskách Abakukových.
Nebuchadnezzar’s second dream in chapter four of Daniel, represents William Miller’s second dream. Both dreams address the “seven times,” and Miller’s dream identifies the rejection of his work that began in 1863, and escalates until the Midnight Cry. Both dreams end with a kingdom restored after a period of scattering. For this reason, we will consider Miller’s second dream, before we consider directly the vision of the Ulai River that was unsealed in 1798.
Druhý Nebúkadnesarův sen ve čtvrté kapitole knihy Daniel představuje druhý sen Williama Millera. Oba sny se týkají „sedmi časů“ a Millerův sen označuje odmítnutí jeho díla, které započalo roku 1863 a stupňuje se až k Půlnočnímu volání. Oba sny končí královstvím obnoveným po období rozptýlení. Z tohoto důvodu budeme uvažovat o Millerově druhém snu dříve, než se budeme přímo zabývat viděním řeky Ulaj, které bylo odpečetěno roku 1798.
“I dreamed that God, by an unseen hand, sent me a curiously wrought casket about ten inches long by six square, made of ebony and pearls curiously inlaid. To the casket there was a key attached. I immediately took the key and opened the casket, when, to my wonder and surprise, I found it filled with all sorts and sizes of jewels, diamonds, precious stones, and gold and silver coin of every dimension and value, beautifully arranged in their several places in the casket; and thus arranged they reflected a light and glory equaled only to the sun.
„Zdálo se mi, že mi Bůh neviditelnou rukou poslal podivuhodně zhotovenou skříňku, asi deset palců dlouhou a šest palců širokou, z ebenu a perel, důmyslně vykládanou. Ke skříňce byl připevněn klíč. Ihned jsem klíč vzal a skříňku otevřel; a tu jsem k svému úžasu a překvapení shledal, že je naplněna drahokamy všeho druhu a velikosti, diamanty, vzácným kamením a zlatými i stříbrnými mincemi každého rozměru a hodnoty, krásně uspořádanými na jejich jednotlivých místech ve skříňce; a takto uspořádané odrážely světlo a slávu, jimž se vyrovnalo jedině slunce.
“I thought it was not my duty to enjoy this wonderful sight alone, although my heart was overjoyed at the brilliancy, beauty, and value of its contents. I therefore placed it on a center table in my room and gave out word that all who had a desire might come and see the most glorious and brilliant sight ever seen by man in this life.
„Domnívala jsem se, že není mou povinností těšit se z tohoto podivuhodného pohledu sama, ačkoli mé srdce přetékalo radostí nad leskem, krásou a hodnotou jeho obsahu. Proto jsem to položila na stolek uprostřed svého pokoje a dala jsem vyhlásit, že všichni, kdo si přejí, mohou přijít a spatřit nejslavnější a nejzářivější podívanou, jakou kdy člověk v tomto životě uzřel.
“The people began to come in, at first few in number, but increasing to a crowd. When they first looked into the casket, they would wonder and shout for joy. But when the spectators increased, everyone would begin to trouble the jewels, taking them out of the casket and scattering them on the table. I began to think that the owner would require the casket and the jewels again at my hand; and if I suffered them to be scattered, I could never place them in their places in the casket again as before; and felt I should never be able to meet the accountability, for it would be immense. I then began to plead with the people not to handle them, nor to take them out of the casket; but the more I pleaded, the more they scattered; and now they seemed to scatter them all over the room, on the floor and on every piece of furniture in the room.
„Lidé začali přicházet, zpočátku jich bylo jen málo, ale postupně jich přibývalo až v zástup. Když poprvé nahlédli do schránky, žasli a volali radostí. Jakmile však přihlížejících přibylo, každý začal drahokamy znepokojovat, vyjímat je ze schránky a rozhazovat je po stole. Začal jsem si myslet, že vlastník bude znovu požadovat schránku i drahokamy z mých rukou; a jestliže dopustím, aby byly rozptýleny, nikdy už je nebudu moci uložit na jejich místa ve schránce tak jako předtím; a cítil jsem, že nikdy nebudu schopen obstát při skládání účtů, neboť by to bylo nesmírné. Tu jsem začal lidi prosit, aby se jich nedotýkali ani je nevyjímali ze schránky; ale čím více jsem prosil, tím více je rozhazovali; a nyní se zdálo, že je rozházeli po celém pokoji, po podlaze i po každém kuse nábytku v místnosti.
“I then saw that among the genuine jewels and coin they had scattered an innumerable quantity of spurious jewels and counterfeit coin. I was highly incensed at their base conduct and ingratitude, and reproved and reproached them for it; but the more I reproved, the more they scattered the spurious jewels and false coin among the genuine.
„Poté jsem uviděl, že mezi pravé drahokamy a mince rozsypali nesčetné množství padělaných drahokamů a falešných mincí. Byl jsem velmi rozhořčen jejich podlým jednáním a nevděčností a káral jsem je a vytýkal jim to; avšak čím více jsem je káral, tím více mezi pravé rozsypávali padělané drahokamy a falešné mince.
“I then became vexed in my physical soul and began to use physical force to push them out of the room; but while I was pushing out one, three more would enter and bring in dirt and shavings and sand and all manner of rubbish, until they covered every one of the true jewels, diamonds, and coins, which were all excluded from sight. They also tore in pieces my casket and scattered it among the rubbish. I thought no man regarded my sorrow or my anger. I became wholly discouraged and disheartened, and sat down and wept.
„Tu jsem se rozhořčil ve své tělesné duši a začal jsem užívat tělesné síly, abych je vytlačil z místnosti; avšak zatímco jsem vystrkoval jednoho, vstoupili další tři a nanosili špínu, hobliny, písek a všelijaké smetí, až přikryli všechny pravé klenoty, diamanty a mince, takže byly zcela vyloučeny z dohledu. Také roztrhali mou skříňku na kusy a rozházeli ji mezi to smetí. Myslel jsem, že nikdo nedbá na můj zármutek ani na můj hněv. Zcela jsem malomyslněl a ztratil srdce, usedl jsem a plakal.
“While I was thus weeping and mourning for my great loss and accountability, I remembered God, and earnestly prayed that He would send me help. Immediately the door opened, and a man entered the room, when the people all left it; and he, having a dirt brush in his hand, opened the windows, and began to brush the dirt and rubbish from the room.
„Zatímco jsem tak plakala a truchlila nad svou velikou ztrátou a odpovědností, vzpomněla jsem na Boha a vroucně se modlila, aby mi poslal pomoc. Ihned se otevřely dveře a do místnosti vstoupil muž; tehdy ji všichni lidé opustili. On, maje v ruce kartáč na smetí, otevřel okna a začal z místnosti vymetat prach a nečistotu.
“I cried to him to forbear, for there were some precious jewels scattered among the rubbish.
„Volala jsem k němu, aby upustil, neboť mezi sutí byly roztroušeny některé drahocenné klenoty.
“He told me to ‘fear not,’ for he would ‘take care of them.’
Řekl mi: „Neboj se,“ neboť se o ně „postará“.
“Then, while he brushed the dirt and rubbish, false jewels and counterfeit coin, all rose and went out of the window like a cloud, and the wind carried them away. In the bustle I closed my eyes for a moment; when I opened them, the rubbish was all gone. The precious jewels, the diamonds, the gold and silver coins, lay scattered in profusion all over the room.
„Potom, když smetal prach a odpadky, falešné drahokamy a padělané mince, všechno se zvedlo a vyšlo oknem jako oblak a vítr je odnesl pryč. V tom ruchu jsem na okamžik zavřel oči; když jsem je otevřel, všechny odpadky byly pryč. Drahocenné klenoty, diamanty, zlaté a stříbrné mince ležely v hojnosti roztroušeny po celé místnosti.
“He then placed on the table a casket, much larger and more beautiful than the former, and gathered up the jewels, the diamonds, the coins, by the handful, and cast them into the casket, till not one was left, although some of the diamonds were not bigger than the point of a pin.
„Poté položil na stůl schránku, mnohem větší a krásnější než tu předešlou, a po hrstech sesbíral klenoty, diamanty i mince a házel je do schránky, až nezůstal ani jediný, ačkoli některé z diamantů nebyly větší než špička špendlíku.
“He then called upon me to ‘come and see.’
„Poté mě vyzval, abych ‚přišel a uviděl‘.“
“I looked into the casket, but my eyes were dazzled with the sight. They shone with ten times their former glory. I thought they had been scoured in the sand by the feet of those wicked persons who had scattered and trod them in the dust. They were arranged in beautiful order in the casket, everyone in its place, without any visible pains of the man who cast them in. I shouted with very joy, and that shout awoke me.” Early Writings, 81–83.
„Pohlédla jsem do schrány, ale mé oči byly oslněny tím pohledem. Zářily desetinásobkem své dřívější slávy. Domnívala jsem se, že byly vydrhnuty v písku nohama těch bezbožných osob, které je rozmetaly a pošlapaly v prachu. Byly ve schráně uspořádány v překrásném pořádku, každá na svém místě, bez jakýchkoli viditelných stop námahy muže, který je tam uložil. Vykřikla jsem radostí a ten výkřik mne probudil.“ Early Writings, 81–83.
We will address Miller’s dream in the next article.
Millerovým snem se budeme zabývat v příštím článku.
The following is an introduction of William Miller’s second dream, written by James White when he published Miller’s dream in the Advent Herald.
Následující text je úvodem ke druhému snu Williama Millera, který napsal James White, když Millerův sen uveřejnil v Advent Herald.
“The following dream was published in the Advent Herald, more than two years since. I then saw that it clearly marked out our past Second Advent experience, and that God gave the dream for the benefit of the scattered flock.
„Následující sen byl zveřejněn v Advent Heraldu před více než dvěma lety. Již tehdy jsem viděla, že jasně vyznačuje naši minulou zkušenost spojenou s druhým adventem a že Bůh tento sen dal ku prospěchu rozptýleného stáda.
“Among the signs of the near approach of the great and the terrible day of the Lord, God has placed dreams. See Joel 2:28–31; Acts 2:17–20. Dreams may come in three ways; first, ‘through the multitude of business.’ See Ecclesiastics 5:3. Second, those who are under the foul spirit and deception of Satan, may have dreams through his influence. See Deuteronomy 8:1–5; Jeremiah 23:25–28; 27:9; 29:8; Zechariah 10:2; Jude 8. And third, God has always taught, and still teaches his people more or less by dreams, which come through the agency of angels and the Holy Spirit. Those who stand in the clear light of truth will know when God gives them a dream; and such will not be deceived and led astray by false dreams.
„Mezi znamení blízkého příchodu velikého a hrozného dne Hospodinova Bůh zařadil sny. Viz Joel 2,28–31; Skutky 2,17–20. Sny mohou přicházet trojím způsobem; za prvé „z množství zaměstnání“. Viz Kazatel 5,3. Za druhé, ti, kdo jsou pod nečistým duchem a satanovým svodem, mohou mít sny skrze jeho vliv. Viz Deuteronomium 8,1–5; Jeremjáš 23,25–28; 27,9; 29,8; Zacharjáš 10,2; Juda 8. A za třetí, Bůh vždy vyučoval a dosud více či méně vyučuje svůj lid skrze sny, které přicházejí prostřednictvím andělů a Ducha svatého. Ti, kdo stojí v jasném světle pravdy, poznají, kdy jim Bůh dává sen; a takoví nebudou oklamáni ani svedeni falešnými sny.“
“‘And he said, Hear now my words; if there be a prophet among you, I the Lord will make myself known unto him in a vision, and will speak unto him in a dream.’ Numbers 12:6. Said Jacob, ‘The angel of the Lord spake unto me in a dream.’ Genesis 31:2. ‘And God came to Laban the Syrian in a dream by night.’ Genesis 31:24. Read the dreams of Joseph, [Genesis 37:5–9], and then the interesting story of their fulfilment in Egypt. ‘In Gibeon the Lord appeared to Solomon in a dream by night.’ 1 Kings 3:5. The great important image of the second chapter of Daniel was given in a dream, also the four beasts, etc. of the seventh chapter. When Herod sought to destroy the infant Saviour Joseph was warned in a dream to flee into Egypt. Matthew 2:13.
„I řekl: Slyšte nyní má slova: Je-li mezi vámi prorok, já, Hospodin, dávám se mu poznat ve vidění a mluvím k němu ve snu.“ Numeri 12,6. Jákob řekl: „Anděl Hospodinův ke mně mluvil ve snu.“ Genesis 31,11. „A Bůh přišel k Lábanovi Aramejskému v nočním snu.“ Genesis 31,24. Čtěte sny Josefovy [Genesis 37,5–9] a potom pozoruhodný příběh o jejich naplnění v Egyptě. „V Gibeónu se Hospodin ukázal Šalomounovi v nočním snu.“ 1 Královská 3,5. Veliký významný obraz z druhé kapitoly Daniela byl dán ve snu, stejně tak i čtyři šelmy atd. v kapitole sedmé. Když Herodes usiloval o zničení Spasitele v jeho dětství, byl Josef ve snu varován, aby uprchl do Egypta. Matouš 2,13.
“‘And it shall come to pass in the LAST DAYS, saith God, I will pour out of my Spirit upon all flesh: and your sons and your daughters shall prophesy, and your young men shall see visions, and your old men shall dream dreams.’ Acts 2:17.
„‚A stane se v POSLEDNÍCH DNECH, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na všeliké tělo; a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, a vaši mládenci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.‘ Skutky 2,17.״
“The gift of prophecy, by dreams and visions, is here the fruit of the Holy Spirit, and in the last days is to be manifested sufficiently to constitute a sign. It is one of the gifts of the gospel church.
„Dar proroctví prostřednictvím snů a vidění je zde ovocem Ducha svatého a v posledních dnech se má projevit v takové míře, aby tvořil znamení. Je jedním z darů církve evangelia.״
“‘And he gave some apostles; and some PROPHETS; and some evangelists; and some pastors and teachers; For the perfecting of the saints, for the work of the ministry, for the edifying of the body of Christ.’ Ephesians 4:11–12.
„‚A on dal jedny apoštoly, jiné PROROKY, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, pro zdokonalení svatých, k dílu služby, k budování těla Kristova.‘ Efezským 4:11–12.“
“‘And God hath set some in the church, first apostles, secondarily PROPHETS,’ etc. 1 Corinthians 12:28. ‘Despise not PROPHESYINGS.’ 1 Thessalonians 5:20. See also Acts 13:1; 21:9; Romans 7:6; 1 Corinthians 14:1, 24, 39. Prophets or prophesyings are for the edification of the church of Christ; and there is no evidence that can be produced from the word of God, that they were to cease before evangelists, pastors and teachers were to cease. But says the objector, ‘There has been so many false visions and dreams that I cannot have confidence in anything of the kind.’ It is true that Satan has his counterfeit. He always had false prophets, and certainly we may expect them now in this his last hour of deception and triumph. Those who reject such special revelations because the counterfeit exists, may with equal propriety go a little farther and deny that God ever revealed himself to man in a dream or a vision, for the counterfeit always existed.
„A Bůh ustanovil v církvi jedny předně za apoštoly, druhé za PROROKY,“ atd. 1 Korintským 12,28. „Proroctvími nepohrdejte.“ 1 Tesalonickým 5,20. Viz též Skutky 13,1; 21,9; Římanům 7,6; 1 Korintským 14,1, 24, 39. Proroci či proroctví jsou k budování církve Kristovy; a z Božího slova nelze předložit žádný důkaz, že měly ustat dříve, než měli ustat evangelisté, pastýři a učitelé. Avšak namítá odpůrce: „Bylo tolik falešných vidění a snů, že nemohu mít důvěru v nic takového.“ Je pravda, že satan má své padělky. Vždy měl falešné proroky, a jistě je můžeme očekávat i nyní, v této jeho poslední hodině klamu a triumfu. Ti, kdo taková zvláštní zjevení odmítají proto, že existuje padělek, by se se stejnou oprávněností mohli posunout ještě o něco dále a popřít, že se Bůh kdy zjevil člověku ve snu nebo ve vidění, neboť padělek existoval vždy.
“Dreams and visions are the medium through which God has revealed himself to man. Through this medium he spake to the prophets; he has placed the gift of prophecy among the gifts of the gospel church, and has classed dreams and visions with the other signs of the ‘LAST DAYS.’ Amen.
„Sny a vidění jsou prostředkem, skrze nějž se Bůh zjevoval člověku. Tímto prostředkem mluvil k prorokům; dar proroctví ustanovil mezi dary církve evangelia a sny i vidění zařadil mezi ostatní znamení „POSLEDNÍCH DNŮ“. Amen.
“My object in the above remarks has been to remove objections in a scriptural manner, and prepare the mind of the reader for the following.” James White.
„Mým cílem ve výše uvedených poznámkách bylo biblickým způsobem odstranit námitky a připravit mysl čtenáře na to, co následuje.“ James White.