Daniel chapter one, when overlaid with Daniel chapter four, represents the history of the first and second angels, from 1798 to 1844. In that history the book of Daniel was unsealed, and the portion that was unsealed was chapters seven, eight and nine. “Line upon line” chapters one, four and then seven through nine, illustrate the history of the Millerite movement of the first angel.
První kapitola knihy Daniel, položená přes čtvrtou kapitolu knihy Daniel, představuje dějiny prvního a druhého anděla od roku 1798 do roku 1844. V těchto dějinách byla kniha Daniel odpečetěna a částí, jež byla odpečetěna, byly kapitoly sedm, osm a devět. „Řádek za řádkem“ kapitoly jedna, čtyři a poté sedm až devět znázorňují dějiny milleritského hnutí prvního anděla.
In that history (1798 to 1844), the foundational truths of Adventism were established, and those truths were ultimately represented upon the 1843 pioneer chart. Nebuchadnezzar’s image of Daniel chapter two, is on the chart. The visions of Daniel seven and eight are on the chart. “The daily” of chapter eight is represented, as is the “seven times” of Leviticus twenty-six. The three Woes of Islam, as represented in Revelation chapter nine, are there. God forewarned repeatedly that those foundational truths would be attacked.
V oněch dějinách (1798 až 1844) byly ustanoveny základní pravdy adventismu a tyto pravdy byly nakonec znázorněny na pionýrské kartě z roku 1843. Na kartě je Nebúkadnesarův obraz z druhé kapitoly Danielovy knihy. Na kartě jsou vidění Daniela sedm a osm. Je zde znázorněna „ustavičná“ z osmé kapitoly, stejně jako „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest. Jsou tam i tři běda islámu, jak jsou představena v deváté kapitole Zjevení. Bůh opakovaně předem varoval, že tyto základní pravdy budou napadeny.
“Let those who stand as God’s watchmen on the walls of Zion be men who can see the dangers before the people,—men who can distinguish between truth and error, righteousness and unrighteousness.
„Ti, kdo stojí jako Boží strážní na hradbách Sionu, ať jsou muži, kteří dokáží rozpoznat nebezpečí dříve, než je spatří lid, — muži, kteří dovedou rozlišovat mezi pravdou a bludem, spravedlností a nepravostí.
“The warning has come: Nothing is to be allowed to come in that will disturb the foundation of the faith upon which we have been building ever since the message came in 1842, 1843, and 1844. I was in this message, and ever since I have been standing before the world, true to the light that God has given us. We do not propose to take our feet off the platform on which they were placed as day by day we sought the Lord with earnest prayer, seeking for light. Do you think that I could give up the light that God has given me? It is to be as the Rock of Ages. It has been guiding me ever since it was given.” Review and Herald, April 14, 1903.
„Bylo dáno varování: Nesmí být dovoleno, aby vniklo cokoli, co by narušilo základ víry, na němž stavíme od té doby, co přišlo poselství v letech 1842, 1843 a 1844. Byla jsem v tomto poselství a od té doby stojím před světem, věrná světlu, které nám Bůh dal. Nemáme v úmyslu sejmout své nohy z plošiny, na niž byly postaveny, když jsme den za dnem hledali Pána s opravdovou modlitbou a hledali světlo. Myslíte si, že bych se mohla vzdát světla, které mi Bůh dal? Má být jako Skála věků. Vedlo mne od té doby, co mi bylo dáno.“ Review and Herald, 14. dubna 1903.
The work of the dirt brush man, that is to be accomplished with the participation of God’s last day people, is also represented by Isaiah, when he identifies the last day people and the work they are called to do, for the foundations were destined to be buried with error before the last days arrived.
Dílo muže s kartáčem na smetí, které má být vykonáno za účasti Božího lidu posledních dnů, je rovněž znázorněno Izajášem, když označuje lid posledních dnů a dílo, k němuž jsou povoláni, neboť základy byly před příchodem posledních dnů předurčeny k pohřbení pod bludem.
And they that shall be of thee shall build the old waste places: thou shalt raise up the foundations of many generations; and thou shalt be called, The repairer of the breach, The restorer of paths to dwell in. Isaiah 58:12.
I ti, kteří vzejdou z tebe, vystavějí dávná zbořeniště; pozdvihneš základy mnohých pokolení a budeš nazván Opravitelem trhlin, Obnovitelem stezek k obývání. Izajáš 58,12.
The “old waste places,” refers to the doctrinal truths associated with the two desolating powers of paganism and papalism. The two desolating powers of paganism being followed by papalism is what William Miller used for his framework of every prophecy he presented.
„Dávné pustiny“ se vztahují k doktrinálním pravdám spojeným se dvěma pustošícími mocnostmi pohanství a papežství. Právě dvě pustošící mocnosti pohanství, po němž následuje papežství, tvořily rámec, který William Miller použil pro každé proroctví, jež předkládal.
And they shall build the old wastes, they shall raise up the former desolations, and they shall repair the waste cities, the desolations of many generations. Isaiah 61:4.
I vystavějí dávné trosky, pozdvihnou dřívější spustošení a opraví zpustošená města, spustošení mnoha pokolení. Izajáš 61,4.
The structure of prophecy that is represented as the framework, is the history and relationship of those two powers. To restore “the paths to dwell in,” is the restoration of Miller’s framework, that was represented in his dream by the work of the dirt brush man. Isaiah used the illustration of the history of Ezra and those who returned from Babylon and repaired Jerusalem, to identify the restoration of the former desolations.
Strukturou proroctví, která je představena jako rámec, jsou dějiny a vzájemný vztah oněch dvou mocností. Obnovit „stezky k obývání“ znamená obnovit Millerův rámec, který byl v jeho snu znázorněn prací muže s kartáčem na smetí. Izajáš použil ilustraci dějin Ezdráše a těch, kteří se navrátili z Babylóna a opravili Jeruzalém, aby označil obnovu dřívějších zpustošení.
Since the days of our fathers have we been in a great trespass unto this day; and for our iniquities have we, our kings, and our priests, been delivered into the hand of the kings of the lands, to the sword, to captivity, and to a spoil, and to confusion of face, as it is this day. And now for a little space grace hath been showed from the Lord our God, to leave us a remnant to escape, and to give us a nail in his holy place, that our God may lighten our eyes, and give us a little reviving in our bondage. For we were bondmen; yet our God hath not forsaken us in our bondage, but hath extended mercy unto us in the sight of the kings of Persia, to give us a reviving, to set up the house of our God, and to repair the desolations thereof, and to give us a wall in Judah and in Jerusalem. Ezra 9:7–9.
Ode dnů našich otců jsme až do tohoto dne ve velikém provinění; a pro naše nepravosti jsme my, naši králové i naši kněží byli vydáni do ruky králů zemí, meči, zajetí, v plen a k zahanbení tváře, jak je tomu dnes. A nyní na krátký čas nám byla prokázána milost od Hospodina, našeho Boha, aby nám ponechal ostatek, jenž unikne, a aby nám dal kolík na svém svatém místě, aby náš Bůh osvítil naše oči a dal nám trochu oživení v našem otroctví. Neboť jsme byli otroky; avšak náš Bůh nás v našem otroctví neopustil, ale rozšířil nad námi milosrdenství před očima králů perských, aby nám dal oživení, aby znovu vybudoval dům našeho Boha a opravil jeho trosky a aby nám dal hradbu v Judsku a v Jeruzalémě. Ezdráš 9,7–9.
Ezra and those who repaired Jerusalem, represent the “remnant” who are the restorers of the paths to dwell in, and they are those who are accomplishing the work in the context of the Leviticus twenty-six prayer, which Ezra references that “since the days of our fathers have we been in a great trespass unto this day; and for our iniquities have we, our kings, and our priests, been delivered into the hand of the kings of the lands, to the sword, to captivity, and to a spoil, and to confusion of face.” The “day” he is referring to is the “day” that the “remnant” of the last days restore the paths to dwell in.
Ezdráš a ti, kdo opravovali Jeruzalém, představují „ostatek“, jenž obnovuje stezky k obývání, a jsou to ti, kdo vykonávají dílo v kontextu modlitby z Leviticus dvacet šest, na niž Ezdráš odkazuje slovy, že „od dnů našich otců jsme až do tohoto dne ve velikém provinění; a pro naše nepravosti jsme my, naši králové i naši kněží byli vydáni do ruky králů těch zemí, meči, do zajetí, v plen a v zahanbení tváře.“ Tím „dnem“, o němž mluví, je „den“, kdy „ostatek“ posledních dnů obnovuje stezky k obývání.
Ezra’s remnant are the two witnesses who are resurrected at the end of three and a half days, and fulfill the Leviticus twenty-six prayer as illustrated by Daniel in chapter nine. When Ezra and his coworkers returned from exile and rebuilt Jerusalem, they typified the work of restoring Miller’s jewels, which is the work of restoring the foundational truths of Miller. For this reason, understanding the framework of Miller’s work is essential.
Ezrův ostatek jsou dva svědkové, kteří jsou vzkříšeni na konci tří a půl dne a naplňují modlitbu Leviticus dvacet šest, jak ji Daniel znázornil v deváté kapitole. Když se Ezdráš a jeho spolupracovníci vrátili z vyhnanství a znovu vystavěli Jeruzalém, předobrazovali dílo obnovení Millerových klenotů, což je dílo obnovy základních pravd Millera. Z tohoto důvodu je porozumění rámci Millerova díla nezbytné.
“The apostles built upon a sure foundation, even the Rock of Ages. To this foundation they brought the stones that they quarried from the world. Not without hindrance did the builders labor. Their work was made exceedingly difficult by the opposition of the enemies of Christ. They had to contend against the bigotry, prejudice, and hatred of those who were building upon a false foundation. Many who wrought as builders of the church could be likened to the builders of the wall in Nehemiah’s day, of whom it is written: ‘They which builded on the wall, and they that bare burdens, with those that laded, everyone with one of his hands wrought in the work, and with the other hand held a weapon.’ Nehemiah 4:17.” Acts of the Apostles, 596.
„Apoštolové stavěli na jistém základě, na Skále věků. K tomuto základu přinášeli kameny, které vylomili ze světa. Stavitelé nepracovali bez překážek. Jejich dílo bylo nesmírně ztíženo odporem Kristových nepřátel. Museli zápasit proti bigotnosti, předsudkům a nenávisti těch, kteří stavěli na falešném základě. Mnozí, kdo pracovali jako stavitelé církve, mohou být přirovnáni ke stavitelům hradeb za dnů Nehemjášových, o nichž je psáno: ‚Ti, kdo stavěli zeď, i ti, kdo nosili břemena, i ti, kdo nakládali, každý jednou rukou konal práci a druhou rukou držel zbraň.‘ Nehemjáš 4,17.“ Skutky apoštolů, 596.
In both passages of Isaiah, the work is to raise up the foundations and desolations of many generations. Isaiah is identifying a spiritual work that was illustrated by the literal work. The foundations were to be guarded, but instead they were eventually totally covered up by a false foundation of counterfeit jewels. Those who Isaiah identifies are restoring the foundational truths of the Millerites, not literal bricks and stones. The symbol of those truths is Miller’s framework of the two desolating powers which trampled down the sanctuary and the host for “seven times.”
V obou Izajášových pasážích jde o dílo znovupozvednutí základů a zpustošení mnoha pokolení. Izajáš označuje duchovní dílo, které bylo znázorněno doslovným dílem. Základy měly být střeženy, avšak místo toho byly nakonec zcela překryty falešným základem z padělaných drahokamů. Ti, které Izajáš označuje, obnovují základní pravdy milleritů, nikoli doslovné cihly a kameny. Symbolem těchto pravd je Millerův rámec dvou pustošících mocností, které po „sedm časů“ pošlapávaly svatyni i zástup.
That work of restoration is represented as raising up “the foundations” and “desolations of many generations,” and represents the prophetic work of restoring the foundational truths through the methodology that brings prophetic line upon prophetic line, from here a little and there a little. The work of reestablishing the foundations and desolations is the work of presenting and defending the original truths represented upon the 1843 and 1850 pioneer charts, which are the two tables of Habakkuk chapter two. And the work is accomplished with the latter rain methodology of “line upon line”. It is the work of returning to Jeremiah’s old paths in the controversy of those who wish to uphold a counterfeit foundation, as represented by the false jewels of Miller’s dream.
Toto dílo obnovy je znázorněno jako pozvednutí „základů“ a „spoust mnoha pokolení“ a představuje prorocké dílo obnovování základních pravd prostřednictvím metodologie, jež přináší prorockou linii za prorockou linií, tu něco málo a tam něco málo. Dílo znovuzřízení základů a spoust je dílem předkládání a obhajoby původních pravd znázorněných na průkopnických mapách z let 1843 a 1850, které jsou dvěma tabulemi druhé kapitoly Abakukovy. A toto dílo je vykonáváno metodologií pozdního deště, totiž „linii za linií“. Je to dílo návratu k Jeremjášovým dávným stezkám ve sporu s těmi, kdo si přejí hájit padělaný základ, jak jej představují falešné klenoty z Millerova snu.
“The enemy is seeking to divert the minds of our brethren and sisters from the work of preparing a people to stand in these last days. His sophistries are designed to lead minds away from the perils and duties of the hour. They estimate as nothing the light that Christ came from heaven to give to John for His people. They teach that the scenes just before us are not of sufficient importance to receive special attention. They make of no effect the truth of heavenly origin and rob the people of God of their past experience, giving them instead a false science.
„Nepřítel se snaží odvrátit mysl našich bratří a sester od díla přípravy lidu, aby obstál v těchto posledních dnech. Jeho sofismata jsou zaměřena k tomu, aby odváděla mysl od nebezpečí a povinností této doby. Za nic pokládají světlo, které Kristus přišel dát z nebe Janovi pro svůj lid. Učí, že výjevy, které jsou bezprostředně před námi, nejsou natolik důležité, aby jim byla věnována zvláštní pozornost. Zbavují účinnosti pravdu nebeského původu a olupují Boží lid o jeho minulou zkušenost, dávajíce mu místo ní falešnou vědu.“
“‘Thus saith the Lord, Stand ye in the ways, and see, and ask for the old paths, where is the good way, and walk therein.’ Jeremiah 6:16.
„Toto praví Hospodin: Stůjte na cestách a hleďte, ptejte se po stezkách dávných, kde je ta dobrá cesta, a choďte po ní.“ Jeremjáš 6,16.
“Let none seek to tear away the foundations of our faith—the foundations that were laid at the beginning of our work by prayerful study of the word and by revelation. Upon these foundations we have been building for the last fifty years. Men may suppose that they have found a new way and that they can lay a stronger foundation than that which has been laid. But this is a great deception. Other foundation can no man lay than that which has been laid.
„Ať se nikdo nesnaží vytrhnout základy naší víry — základy, které byly položeny na počátku našeho díla modlitebním studiem Slova a zjevením. Na těchto základech stavíme již posledních padesát let. Lidé se mohou domnívat, že nalezli novou cestu a že mohou položit pevnější základ než ten, který již byl položen. To je však veliký klam. Jiný základ nemůže nikdo položit než ten, který již byl položen.“
“In the past many have undertaken the building of a new faith, the establishment of new principles. But how long did their building stand? It soon fell, for it was not founded upon the Rock.
„V minulosti se mnozí ujímali budování nové víry, ustavování nových zásad. Jak dlouho však jejich stavba obstála? Brzy padla, neboť nebyla založena na Skále.
“Did not the first disciples have to meet the sayings of men? Did they not have to listen to false theories, and then, having done all, to stand firm, saying: ‘Other foundation can no man lay than that is laid’? 1 Corinthians 3:11.
„Nemuseli se snad první učedníci střetávat s lidskými výroky? Nemuseli naslouchat falešným teoriím a poté, když učinili vše, obstát pevně a říkat: ‚Jiný základ nemůže nikdo položit než ten, který je již položen‘? 1. Korintským 3,11.
“So we are to hold the beginning of our confidence steadfast unto the end. Words of power have been sent by God and by Christ to this people, bringing them out from the world, point by point, into the clear light of present truth. With lips touched with holy fire, God’s servants have proclaimed the message. The divine utterance has set its seal to the genuineness of the truth proclaimed.” Testimonies, volume 8, 296, 297.
„Proto máme počátek své důvěry pevně zachovat až do konce. Bůh i Kristus poslali tomuto lidu slova moci, aby jej bod po bodu vyvedli ze světa do jasného světla přítomné pravdy. Se rty dotčenými svatým ohněm zvěstovali Boží služebníci toto poselství. Božský výrok zpečetil pravost hlásané pravdy.“ Testimonies, svazek 8, 296, 297.
The “work of preparing a people to stand in the last days,” is the work associated with the two prophecies of Ezekiel in chapter thirty-seven. A message is delivered by Isaiah’s voice in the wilderness, and the first message of Ezekiel brings those that have been dead in the street of the city of Sodom and Egypt for three-and-a-half days together. They then recognize they have been in Matthew’s tarrying time of the parable of the ten virgins. They then hear the call given to Jeremiah to separate the precious from the vile if they wish to return. They also recognize that Daniel’s prayer in chapter nine as present truth. Therefore if and when they choose to return by accepting and accomplishing the conditions of the gospel, then they receive Ezekiel’s second message and stand upon their feet a mighty army.
„Dílo přípravy lidu, aby obstál v posledních dnech,“ je dílem spojeným se dvěma proroctvími Ezechiele ve třicáté sedmé kapitole. Hlas Izajášův na poušti přináší poselství a první Ezechielovo poselství shromažďuje ty, kteří byli po tři a půl dne mrtvi na ulici města Sodomy a Egypta. Poté rozpoznávají, že se nacházeli v Matoušově době prodlévání z podobenství o deseti pannách. Pak slyší výzvu, která byla dána Jeremjášovi, aby oddělil vzácné od ničemného, chtějí-li se navrátit. Rovněž rozpoznávají Danielovu modlitbu v deváté kapitole jako přítomnou pravdu. Proto, jestliže a když se rozhodnou navrátit přijetím a splněním podmínek evangelia, pak přijímají druhé Ezechielovo poselství a stanou na svých nohou jako převeliké vojsko.
The “work of preparing a people to stand in the latter days” is accomplished through the latter rain methodology of “line upon line.” That work involves a work of restoring the Millerite truths that are represented on the 1843 and 1850 pioneer charts. Those two charts are Habakkuk’s two tables and they are to be laid upon one another (line upon line), and in so doing the two charts represent the foundational truths that are to be restored in the last days by the dirt brush man.
„Dílo přípravy lidu, který obstojí v posledních dnech,“ je vykonáváno prostřednictvím metodologie pozdního deště „řádek za řádkem“. Toto dílo zahrnuje obnovu mileritských pravd, které jsou znázorněny na průkopnických grafech z let 1843 a 1850. Tyto dva grafy jsou dvě Habakukovy desky a mají být položeny jedna na druhou (řádek za řádkem), a tím tyto dva grafy představují základní pravdy, které mají být v posledních dnech obnoveny mužem s kartáčem na smetí.
When brought together, line upon line, they identify the mistake in the 1843 chart, which was thereafter corrected upon the 1850 chart. When considered as one table (line upon line) they then represent both the experience of God’s people and the hidden history of the seven thunders, for together they illustrate the first disappointment, the tarrying time, the Midnight Cry, and October 22, 1844, and the great disappointment.
Když jsou položeny vedle sebe, řádek za řádkem, odhalují omyl na mapě z roku 1843, který byl následně opraven na mapě z roku 1850. Jsou-li pak chápány jako jedna tabule (řádek za řádkem), představují jak zkušenost Božího lidu, tak skryté dějiny sedmi hromů, neboť společně znázorňují první zklamání, dobu prodlévání, Půlnoční volání, 22. říjen 1844 a veliké zklamání.
It is the first disappointment, Midnight Cry and great disappointment that is the hidden history of the seven thunders. It is the structure of truth, for truth is based upon the first and last letter of the Hebrew word “truth” being the same as is the first and last disappointment of that history. The middle and thirteenth letter is a symbol of rebellion as represented by those who reject the message of the Midnight Cry. The two charts when brought together provide two witnesses to the prophetic truths of the Millerites that are to be restored by the dirt brush man, but they also identify the experience that typifies the experience of the one hundred and forty-four thousand.
První zklamání, Půlnoční volání a veliké zklamání jsou skrytými dějinami sedmi hromů. Je to struktura pravdy, neboť pravda je založena na tom, že první a poslední písmeno hebrejského slova „pravda“ jsou tytéž, stejně jako první a poslední zklamání těchto dějin. Prostřední, třinácté písmeno je symbolem vzpoury, jak ji představují ti, kdo odmítají poselství Půlnočního volání. Oba diagramy, jsou-li spojeny dohromady, poskytují dvě svědectví o prorockých pravdách milleritů, které mají být obnoveny mužem se štětcem na smetí, ale zároveň také označují zkušenost, která je předobrazem zkušenosti sto čtyřiceti čtyř tisíc.
Those called to be the ensign (the one hundred and forty-four thousand) were confronted with their first disappointment on July 18, 2020, and then in July of 2023, they were then presented with a message from a voice crying in the wilderness. The voice was calling them to return.
Ti, kdo byli povoláni, aby byli korouhví (sto čtyřicet čtyři tisíc), se 18. července 2020 setkali se svým prvním zklamáním a poté jim v červenci 2023 bylo předloženo poselství od hlasu volajícího na poušti. Ten hlas je volal k návratu.
It is at this point in the hidden history of the seven thunders that rebellion will be manifested, for the next waymark is when the dirt brush man gathers the jewels and casts them into the casket. They then shine ten times brighter. At that point Miller was awakened. When the virgins (Miller) awake, it is too late. The restoration of the desolations of many generations is a work that the two witnesses must participate in. That work is now being carried out.
Právě v tomto bodě skrytých dějin sedmi hromů se projeví vzpoura, neboť dalším mezníkem je chvíle, kdy muž se smetáčkem na prach sesbírá drahokamy a vloží je do schránky. Poté zazáří desetkrát jasněji. V tom okamžiku byl Miller probuzen. Když se panny (Miller) probouzejí, je již pozdě. Obnovení pustin mnohých pokolení je dílo, na němž se musejí podílet dva svědkové. Toto dílo je nyní vykonáváno.
William Miller’s framework of the prophecies represented by the vision of the Ulai River, of Daniel chapters seven, eight and nine was the two desolating powers of paganism and papalism and the framework for Future for America is paganism (the dragon), followed by papalism (the beast) and apostate Protestantism (the false prophet). The key that establishes both frameworks is the writings of the apostle Paul. The apostle Paul was the prophetic voice that connected ancient Israel with spiritual Israel. Before his conversion, Paul’s name was Saul, which means “selected” or “set forth”.
Rámec proroctví Williama Millera, jak jej představuje vidění u řeky Ulaj v Danielových kapitolách sedm, osm a devět, tvořily dvě pustošící mocnosti pohanství a papežství; a rámec pro Future for America tvoří pohanství (drak), po němž následuje papežství (šelma) a odpadlé protestantství (falešný prorok). Klíčem, který ustavuje oba rámce, jsou spisy apoštola Pavla. Apoštol Pavel byl prorockým hlasem, jenž spojoval starověký Izrael s duchovním Izraelem. Před svým obrácením se Pavel jmenoval Saul, což znamená „vybraný“ nebo „ustanovený“.
Paul was chosen (selected) to be the apostle to the Gentiles, and he was chosen among other things for his understanding of the Old Testament. Writing the majority of the New Testament, there is no other of the New Testament authors who possessed the understanding of the Old Testament as did Paul. He was chosen to lead out in presenting the gospel to the Gentiles, but he was also chosen to establish the relationship of the prophetic histories of the Old Testament with the prophetic history that followed the time period of the cross. Without Paul’s testimony the prophetic understanding of the Millerites, and that of Future for America would be non-existent. In the very history where literal Israel was divorced as God’s chosen people, Paul was chosen to identify that ancient Israel, though then divorced from God, was the symbol of the prophetic history of spiritual Israel. The necessary prophetic rules for the movements of the first and third angels are based primarily upon the writings of the apostle Paul.
Pavel byl vyvolen (zvolen), aby byl apoštolem pohanů, a mimo jiné byl vyvolen pro své porozumění Starému zákonu. Jelikož napsal většinu Nového zákona, není mezi autory Nového zákona nikdo jiný, kdo by měl takové porozumění Starému zákonu jako Pavel. Byl vyvolen, aby vedl při předkládání evangelia pohanům, ale byl také vyvolen, aby ustanovil vztah mezi prorockými dějinami Starého zákona a prorockými dějinami, které následovaly po časovém údobí kříže. Bez Pavlova svědectví by prorocké porozumění milleritů i hnutí Future for America neexistovalo. Právě v té dějinné době, kdy byl doslovný Izrael rozveden jako Bohem vyvolený lid, byl Pavel vyvolen, aby ukázal, že tento starověký Izrael, ačkoli byl tehdy s Bohem rozveden, byl symbolem prorockých dějin duchovního Izraele. Nezbytná prorocká pravidla pro hnutí prvního a třetího anděla jsou založena především na spisech apoštola Pavla.
For this reason, we will consider some of the prophetic principles that are identified by Paul that impacted the message of the Millerites, that was set within the framework of two desolating powers, and in so doing we will also consider how those principles impact upon the framework of three desolating powers.
Z tohoto důvodu se budeme zabývat některými prorockými zásadami, které Pavel označuje a které ovlivnily poselství milleritů, jež bylo zasazeno do rámce dvou pustošivých mocností; a tím zároveň posoudíme, jak tyto zásady působí na rámec tří pustošivých mocností.
Moreover, brethren, I would not that ye should be ignorant, how that all our fathers were under the cloud, and all passed through the sea; And were all baptized unto Moses in the cloud and in the sea; And did all eat the same spiritual meat; And did all drink the same spiritual drink: for they drank of that spiritual Rock that followed them: and that Rock was Christ. But with many of them God was not well pleased: for they were overthrown in the wilderness. Now these things were our examples, to the intent we should not lust after evil things, as they also lusted. Neither be ye idolaters, as were some of them; as it is written, The people sat down to eat and drink, and rose up to play. Neither let us commit fornication, as some of them committed, and fell in one day three and twenty thousand. Neither let us tempt Christ, as some of them also tempted, and were destroyed of serpents. Neither murmur ye, as some of them also murmured, and were destroyed of the destroyer. Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come. 1 Corinthians 10:1–10.
Neboť, bratří, nechci, abyste nevěděli, že všichni naši otcové byli pod oblakem a všichni prošli mořem; a všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři; a všichni jedli týž duchovní pokrm; a všichni pili týž duchovní nápoj, neboť pili z té duchovní skály, která je provázela; a tou skálou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení, neboť byli pobiti na poušti. Tyto věci se staly našimi příklady, abychom nežádali zlých věcí, jako žádali i oni. Nebuďte ani modláři, jako někteří z nich; jak je psáno: Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se veselili. Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich v jednom dni třiadvacet tisíc. Ani nepokoušejme Krista, jako ho někteří z nich pokoušeli, a byli zahubeni od hadů. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a zahynuli od zhoubce. Toto všechno se jim přihodilo jako příklady a bylo zapsáno k napomenutí pro nás, na které přišly konce věků. 1 Korintským 10:1–10.
In ten short verses, Paul identifies that the rite of baptism was typified at the Red Sea crossing, that the Rock which followed ancient Israel, was a “spiritual Rock,” and that it was Christ. He identifies that ancient Israel was the example for those living in the last days. This passage is a warning, and the passage is a point of controversy between those who uphold truth and those who oppose truth. Adventist theologians teach that Paul was simply identifying that the histories of ancient Israel were illustrating moral lessons that needed to be understood by those living in the last days, but they insist Paul was not identifying that the histories of literal Israel were actually to be repeated by spiritual Israel. Sister White often uses this passage to confirm exactly what Paul meant.
V deseti krátkých verších Pavel ukazuje, že obřad křtu byl předobrazen při přechodu Rudého moře, že Skála, která provázela starověký Izrael, byla „duchovní Skálou“ a že touto Skálou byl Kristus. Ukazuje také, že starověký Izrael byl příkladem pro ty, kdo žijí v posledních dnech. Tento oddíl je varováním a zároveň předmětem sporu mezi těmi, kdo hájí pravdu, a těmi, kdo pravdě odporují. Adventističtí teologové učí, že Pavel pouze poukazoval na to, že dějiny starověkého Izraele znázorňovaly mravní poučení, jimž měli porozumět ti, kdo žijí v posledních dnech, avšak trvají na tom, že Pavel neukazoval, že dějiny doslovného Izraele se mají skutečně opakovat v duchovním Izraeli. Sestra Whiteová tento oddíl často používá k potvrzení právě toho, co měl Pavel na mysli.
“Each of the ancient prophets spoke less for their own time than for ours, so that their prophesying is in force for us. ‘Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come.’ 1 Corinthians 10:11. ‘Not unto themselves, but unto us they did minister the things, which are now reported unto you by them that have preached the gospel unto you with the Holy Ghost sent down from heaven; which things the angels desire to look into.’ 1 Peter 1:12. . . .
„Každý ze starověkých proroků mluvil méně pro svou vlastní dobu než pro naši, takže jejich prorokování má platnost pro nás. ‚Toto všechno pak na ně přicházelo jako příklad, a bylo to napsáno k napomenutí nám, k nimž dospěl konec věků.‘ 1. Korintským 10,11. ‚Neboť jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž nám sloužili těmi věcmi, které vám nyní byly zvěstovány skrze ty, kteří vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe; do nichž i andělé touží nahlédnout.‘ 1. Petrova 1,12....“
“The Bible has accumulated and bound up together its treasures for this last generation. All the great events and solemn transactions of Old Testament history have been, and are, repeating themselves in the church in these last days.” Selected Messages, book 3, 338, 339.
„Bible nahromadila a shromáždila své poklady pro tuto poslední generaci. Všechny veliké události a vážné děje starozákonních dějin se v církvi v těchto posledních dnech opakovaly a opakují.“ Selected Messages, kniha 3, 338, 339.
The “great events and solemn transactions of Old Testament history have been, and are, repeating themselves in the church in these last days,” is how Sister White summarizes Paul’s meaning in the verses. In an attempt to undermine Paul’s identification of ancient Israel as symbolically illustrating literal Israel’s history, Satan has foisted two primary attacks against this prophetic principle. The first, that I already mentioned, is the claim that Paul was simply identifying that those histories represented moral lessons. That false teaching is a half-truth, and a half-truth is not truth at all. It is true that the moral lessons that might be derived from the history of ancient Israel, is for the benefit of those living in the last days, but when that is used to deny that those histories are also an illustration of events that will be repeated, it becomes a half-truth, which is designed to deny the truth.
„Veliké události a vážná dějství starozákonních dějin se opakovaly a opakují v církvi v těchto posledních dnech,“ tak sestra Whiteová shrnuje Pavlův význam v těchto verších. Ve snaze podkopat Pavlovo určení starověkého Izraele jako symbolického znázornění dějin doslovného Izraele vnutil satan proti tomuto prorockému principu dva hlavní útoky. Prvním, který jsem již zmínil, je tvrzení, že Pavel pouze poukazoval na to, že tyto dějiny představují mravní poučení. Toto falešné učení je polopravdou, a polopravda není pravdou vůbec. Je pravda, že mravní poučení, která lze odvodit z dějin starověkého Izraele, jsou k užitku těm, kdo žijí v posledních dnech; avšak když se toho užívá k popření, že tyto dějiny jsou také znázorněním událostí, které se budou opakovat, stává se to polopravdou, jež je určena k popření pravdy.
“A blessing or a curse is now before the people of God—a blessing if they come out from the world and are separate, and walk in the path of humble obedience; and a curse if they unite with the idolatrous, who trample upon the high claims of heaven. The sins and iniquities of rebellious Israel are recorded and the picture presented before us as a warning that if we imitate their example of transgression and depart from God we shall fall as surely as did they. ‘Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come.’” Testimonies, volume 1, 609.
„Požehnání nebo kletba nyní leží před Božím lidem — požehnání, jestliže vyjde ze světa, oddělí se a bude kráčet cestou pokorné poslušnosti; a kletba, jestliže se spojí s modlářskými, kteří pošlapávají vznešené nároky nebe. Hříchy a nepravosti vzpurného Izraele jsou zaznamenány a tento obraz je nám předložen jako výstraha, že budeme-li napodobovat jejich příklad přestoupení a odvrátíme-li se od Boha, padneme stejně jistě jako oni. ‚To všecko pak se jim dálo za příklad, a napsáno jest k napomenutí našemu, k nimžto přišlo skonání světa.‘“ Testimonies, svazek 1, 609.
One truth is not to be used to deny another truth, for when it is, it turns the truth of God into a lie.
Jedna pravda nesmí být používána k popírání jiné pravdy, neboť když se tak děje, proměňuje to Boží pravdu ve lež.
“One saying of the Saviour must not be made to destroy another.” The Great Controversy, 371.
„Jedno výrok Spasitele nesmí být vykládán tak, aby rušil jiný.“ The Great Controversy, 371.
The teaching that ancient Israel’s history represents moral lessons alone, is often used by Adventist theologians to destroy God’s prophetic Word, and it is one of the half-truths that is included in the dish of fables prepared to deceive God’s people into receiving a lie, and the lie they receive is identified in the writings of the apostle Paul.
Učení, že dějiny starověkého Izraele představují pouze mravní poučení, bývá adventistickými teology často používáno k ničení Božího prorockého slova a je jednou z polopravd, která je zahrnuta do směsi bájí připravené k tomu, aby oklamala Boží lid k přijetí lži; a lež, kterou přijímají, je označena ve spisech apoštola Pavla.
The other primary attack against the principle that the history of ancient Israel illustrates the history of modern Israel was invented by Jesuits during the history of the counter reformation, and it consists of agreeing to the idea that the history of ancient Israel is repeated. The Jesuit lie is that the history is literally repeated, not spiritually repeated. The lie was invented as a way to prevent an understanding that the pope of Rome is the antichrist of Bible prophecy, for the teaching assents to the truth that there is an antichrist in the last days, but it argues that the antichrist is represented by a literal power, not a spiritual power. The whore in Revelation seventeen, who has mystery Babylon written on her forehead, would then be a whore that arises in the literal land of Babylon, which today is Iraq.
Druhý hlavní útok proti zásadě, že dějiny starověkého Izraele znázorňují dějiny novodobého Izraele, vymysleli jezuité v době protireformace a spočívá v tom, že souhlasí s myšlenkou, že se dějiny starověkého Izraele opakují. Jezuitská lež spočívá v tom, že se dějiny opakují doslova, nikoli duchovně. Tato lež byla vymyšlena jako prostředek, jak zabránit porozumění, že římský papež je antikristem biblického proroctví; neboť toto učení připouští pravdu, že v posledních dnech je antikrist, avšak tvrdí, že antikrist je představován doslovnou mocností, nikoli duchovní mocí. Nevěstka ze Zjevení sedmnácté kapitoly, která má na čele napsáno „tajemství, Babylón“, by pak byla nevěstkou, jež povstává v doslovné zemi Babylónu, kterou je dnes Irák.
“Those who become confused in their understanding of the word, who fail to see the meaning of antichrist, will surely place themselves on the side of antichrist.” Kress Collection, 105.
„Ti, kdo ve svém chápání slova propadnou zmatku a nedokážou rozpoznat význam antikrista, se jistě postaví na stranu antikrista.“ Kress Collection, 105.
The pope is a literal person, representing a literal power (the Catholic church), but he and his organization has been prophetically identified by literal Babylon, and can only be correctly identified when the subject of the antichrist is set forth as the spiritual fulfillment of a literal example. Paul identified that literal Israel illustrates spiritual Israel, but it was not a new prophetic truth that he presented, for his understanding was generally based upon the Old Testament, and it is there that his testimony is grounded.
Papež je doslovná osoba, představující doslovnou mocnost (katolickou církev), avšak on i jeho organizace byli prorocky označeni doslovným Babylónem a mohou být správně rozpoznáni pouze tehdy, je-li téma antikrista předloženo jako duchovní naplnění doslovného příkladu. Pavel určil, že doslovný Izrael znázorňuje duchovní Izrael, avšak nešlo o novou prorockou pravdu, kterou by předkládal, neboť jeho porozumění se obecně zakládalo na Starém zákoně a právě tam je jeho svědectví ukotveno.
Thus saith the Lord the King of Israel, and his redeemer the Lord of hosts; I am the first, and I am the last; and beside me there is no God. And who, as I, shall call, and shall declare it, and set it in order for me, since I appointed the ancient people? and the things that are coming, and shall come, let them show unto them. Fear ye not, neither be afraid: have not I told thee from that time, and have declared it? ye are even my witnesses. Is there a God beside me? yea, there is no God; I know not any. Isaiah 44:6–8.
Takto praví Hospodin, Král Izraele a jeho Vykupitel, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední, a kromě mne není Boha. A kdo, jako já, bude volat a oznámí to a uspořádá mi to, od té doby, co jsem ustanovil dávný lid? A věci, které přicházejí a které přijdou, ať jim oznámí. Nebojte se a nestrachujte se: neoznámil jsem ti to již od onoho času a nezvěstoval jsem to? Vy jste dokonce mými svědky. Je nějaký Bůh kromě mne? Ano, není jiného Boha; žádného neznám. Izajáš 44:6–8.
We are to be Christ’s witnesses, as was Paul, that the Alpha and Omega appointed not only ancient Israel, but all the biblical ancient people as symbols to show “the things that are coming,” upon those who live in the last days. Paul was an expert on the Old Testament, and he was raised up to be the prophetic connecting link between the dispensation of literal and spiritual Israel. It was his writings that guided those who understood the increase of knowledge at the time of the end in 1798, and also in 1989.
Máme být Kristovými svědky, tak jako byl Pavel, že Alfa i Omega ustanovil nejen dávný Izrael, nýbrž všechen starověký lid Bible jako symboly, aby ukázaly „věci, které přicházejí“, těm, kdo žijí v posledních dnech. Pavel byl znalcem Starého zákona a byl povolán, aby byl prorockým spojovacím článkem mezi údobím doslovného a duchovního Izraele. Právě jeho spisy vedly ty, kdo porozuměli rozmnožení poznání v době konce roku 1798, a také roku 1989.
Ancient literal Babylon, the ancient children of the east, ancient Egypt, ancient Greece, and the ancient Medo-Persian empire are symbols of spiritual powers at the end of the world. The ancient symbols are the literal that precedes, and represent, the spiritual that follows. Paul goes so far as to identify that literal Adam symbolized spiritual Adam (who is Christ).
Starověký doslovný Babylón, starověcí synové východu, starověký Egypt, starověké Řecko a starověká Médsko-perská říše jsou symboly duchovních mocností na konci světa. Starověké symboly jsou doslovnou předlohou, která předchází duchovní skutečnosti, jež následuje, a tuto skutečnost představují. Pavel jde tak daleko, že ztotožňuje doslovného Adama jako symbol duchovního Adama (jímž je Kristus).
And so it is written, The first man Adam was made a living soul; the last Adam was made a quickening spirit. Howbeit that was not first which is spiritual, but that which is natural; and afterward that which is spiritual. The first man is of the earth, earthy: the second man is the Lord from heaven. As is the earthy, such are they also that are earthy: and as is the heavenly, such are they also that are heavenly. And as we have borne the image of the earthy, we shall also bear the image of the heavenly. 1 Corinthians 15:45–49.
A tak je psáno: První člověk Adam se stal duší živou; poslední Adam duchem oživujícím. Avšak ne nejprve to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené; potom teprve to, co je duchovní. První člověk je ze země, zemský; druhý člověk je Pán z nebe. Jaký je ten zemský, takoví jsou i zemští; a jaký je ten nebeský, takoví jsou i nebeští. A jako jsme nesli obraz zemského, poneseme také obraz nebeského. 1 Korintským 15,45–49.
There are some very profound lessons Paul is teaching concerning the first and last Adam, but we are simply identifying the principle which he sets forth very clearly in the passage, when he states, “that was not first which is spiritual, but that which is natural; and afterward that which is spiritual.” The literal, which Paul here identifies as “natural,” is first, and the spiritual is last. Literal Israel was first, and natural, and spiritual Israel comes “afterward.”
Pavel zde vyučuje některým velmi hlubokým poučením týkajícím se prvního a posledního Adama, avšak my pouze určujeme zásadu, kterou v daném oddílu zcela jasně předkládá, když říká: „nebylo nejprve to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené; potom teprve to, co je duchovní.“ Doslovné, které zde Pavel označuje jako „přirozené“, je první, a duchovní je poslední. Doslovný Izrael byl první a přirozený a duchovní Izrael přichází „potom“.
Literal Babylon precedes spiritual Babylon. The next important point that is emphasized in Paul’s writings is the point in history when the change from literal to spiritual is to be applied. It is the time period of the cross when the prophetic change from literal to spiritual is identified.
Doslovný Babylón předchází duchovnímu Babylónu. Dalším důležitým bodem, který je v Pavlových spisech zdůrazněn, je okamžik v dějinách, kdy má být uplatněn přechod od doslovného k duchovnímu. Je to časové období kříže, kdy je určen prorocký přechod od doslovného k duchovnímu.
For ye are all the children of God by faith in Christ Jesus. For as many of you as have been baptized into Christ have put on Christ. There is neither Jew nor Greek, there is neither bond nor free, there is neither male nor female: for ye are all one in Christ Jesus. And if ye be Christ’s, then are ye Abraham’s seed, and heirs according to the promise. Galatians 3:26–29.
Neboť vy všichni jste skrze víru v Kristu Ježíši synové Boží. Neboť všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, oblékli jste Krista. Není už Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena; neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A jste-li Kristovi, tedy jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení. Galatským 3,26–29.
It matters not what your birthright might be, if and when you accept Christ, you then become the seed of Abraham. You are not literal Israel; you are spiritual Israel. The transition from literal to spiritual was the cross. Paul divides mankind into two classes. Each class has their own covenant, each are descendants of Abraham. Each has a city that represents their family and covenant. Each is either a son of literal Adam or spiritual Adam.
Nezáleží na tom, jaké by mohlo být vaše prvorozenství; přijmete-li Krista, stáváte se semenem Abrahamovým. Nejste doslovný Izrael; jste duchovní Izrael. Přechodem od doslovného k duchovnímu byl kříž. Pavel rozděluje lidstvo do dvou tříd. Každá třída má svou vlastní smlouvu, každá je potomkem Abrahamovým. Každá má město, které představuje její rodinu a smlouvu. Každý je buď synem doslovného Adama, nebo duchovního Adama.
For it is written, that Abraham had two sons, the one by a bondmaid, the other by a freewoman. But he who was of the bondwoman was born after the flesh; but he of the freewoman was by promise. Which things are an allegory: for these are the two covenants; the one from the mount Sinai, which gendereth to bondage, which is Agar. For this Agar is mount Sinai in Arabia, and answereth to Jerusalem which now is, and is in bondage with her children. But Jerusalem which is above is free, which is the mother of us all. For it is written, Rejoice, thou barren that bearest not; break forth and cry, thou that travailest not: for the desolate hath many more children than she which hath an husband. Now we, brethren, as Isaac was, are the children of promise. But as then he that was born after the flesh persecuted him that was born after the Spirit, even so it is now. Nevertheless what saith the scripture? Cast out the bondwoman and her son: for the son of the bondwoman shall not be heir with the son of the freewoman. So then, brethren, we are not children of the bondwoman, but of the free. Galatians 4:22–30.
Neboť je psáno, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. Avšak ten, který byl z otrokyně, narodil se podle těla; ten pak ze svobodné skrze zaslíbení. To má alegorický smysl: neboť tyto ženy jsou dvě smlouvy; jedna z hory Sinaj, rodící k otroctví, a to jest Hagar. Neboť tato Hagar jest hora Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť je v otroctví se svými dětmi. Ale Jeruzalém, který jest nahoře, jest svobodný, a ten je matkou nás všech. Neboť je psáno: Raduj se, neplodná, která nerodíš; propukni v jásot a volej, ty, která netrpíš porodními bolestmi; neboť opuštěná má mnohem více dětí než ta, která má muže. A my, bratří, jsme jako Izák dětmi zaslíbení. Ale jako tehdy ten, který se narodil podle těla, pronásledoval toho, který se narodil podle Ducha, tak jest tomu i nyní. Co však praví Písmo? Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné. A tak tedy, bratří, nejsme dětmi otrokyně, nýbrž svobodné. Galatským 4,22–30.
In the time period of the cross, the ancient literal became symbols of the modern spiritual. The apostle Paul clarified these essential prophetic truths that allowed William Miller to establish the framework of two desolating powers, which he based all of his prophetic conclusions upon. The same work accomplished by the apostle Paul is what identifies the three desolating powers that is the framework for all the prophetic conclusions of Future for America.
V časovém období kříže se starověké doslovné stalo symbolem moderního duchovního. Apoštol Pavel objasnil tyto podstatné prorocké pravdy, které Williamu Millerovi umožnily stanovit rámec dvou pustošících mocností, na němž založil všechny své prorocké závěry. Totéž dílo, které vykonal apoštol Pavel, určuje tři pustošící mocnosti, jež tvoří rámec všech prorockých závěrů Future for America.
The framework of Miller’s understanding of the increase of knowledge represented by the Ulai River vision of chapter seven, eight and nine was based upon his discovery that “the daily” in the book of Daniel represented pagan Rome. He made that discovery in Paul’s second letter to the Thessalonians. That understanding is the primary truth identified in association with the prophetic “lie,” that causes strong delusion to come upon Seventh-day Adventists in the last days.
Rámec Millerova chápání rozmnožení poznání, znázorněného viděním o řece Ulaj v sedmé, osmé a deváté kapitole, byl založen na jeho objevu, že „ustavičná oběť“ v knize Daniel představuje pohanský Řím. Tento objev učinil v Pavlově druhém listu Tesalonickým. Toto porozumění je základní pravdou ztotožněnou v souvislosti s prorockou „lží“, která v posledních dnech způsobuje, že na adventisty sedmého dne přichází mocné blouzení.
We will continue our study of the increase of knowledge represented by the vision of the Ulai River in the next article by considering what Miller recognized in Paul’s letter.
V příštím článku budeme pokračovat v našem studiu nárůstu poznání, znázorněného viděním řeky Ulai, tím, že se zaměříme na to, co Miller rozpoznal v Pavlově listu.
“One who sees beneath the surface, who reads the hearts of all men, says of those who have had great light: ‘They are not afflicted and astonished because of their moral and spiritual condition.’ Yea, they have chosen their own ways, and their soul delighteth in their abominations. I also will choose their delusions, and will bring their fears upon them; because when I called, none did answer; when I spake, they did not hear: but they did evil before Mine eyes, and chose that in which I delighted not.’ ‘God shall send them strong delusion, that they should believe a lie,’ because they received not the love of the truth, that they might be saved,’ ‘but had pleasure in unrighteousness.’ Isaiah 66:3, 4; 2 Thessalonians 2:11, 10, 12.
„Ten, který vidí pod povrch, který čte v srdcích všech lidí, říká o těch, jimž bylo dáno veliké světlo: ‚Nejsou zarmouceni ani ohromeni pro svůj mravní a duchovní stav.‘ Ano, zvolili si své vlastní cesty a jejich duše nalézá zalíbení ve svých ohavnostech. I já si zvolím jejich bludy a uvedu na ně to, čeho se obávají; protože když jsem volal, nikdo neodpovídal; když jsem mluvil, neposlouchali; nýbrž činili zlo před Mýma očima a volili to, v čem jsem neměl zalíbení.‘ ‚Bůh na ně pošle mocné blouzení, aby uvěřili lži,‘ protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni, ‚nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ Izajáš 66,3.4; 2 Tesalonickým 2,11.10.12.
“The heavenly Teacher inquired: ‘What stronger delusion can beguile the mind than the pretense that you are building on the right foundation and that God accepts your works, when in reality you are working out many things according to worldly policy and are sinning against Jehovah? Oh, it is a great deception, a fascinating delusion, that takes possession of minds when men who have once known the truth, mistake the form of godliness for the spirit and power thereof; when they suppose that they are rich and increased with goods and in need of nothing, while in reality they are in need of everything.’” Testimonies, volume 8, 249, 250.
„Nebeský Učitel se tázal: ‚Jaký silnější klam může ošálit mysl než předstírání, že stavíte na správném základě a že Bůh přijímá vaše skutky, když ve skutečnosti mnohé věci konáte podle světské prozíravosti a hřešíte proti Jehovovi? Ó, je to veliký podvod, podmanivý klam, který se zmocňuje myslí, když lidé, kteří kdysi poznali pravdu, zaměňují formu zbožnosti za jejího ducha a moc; když se domnívají, že jsou bohatí, zbohatli a nic nepotřebují, zatímco ve skutečnosti potřebují všechno.‘“ Testimonies, svazek 8, 249, 250.