The apostle Paul was the connecting link between ancient Israel and spiritual Israel, for his ministry, his name, his personal circumstances and his prophetic work all testify to this truth. He identified himself as the least of the apostles, for he had persecuted God’s people.

Apoštol Pavel byl spojovacím článkem mezi starověkým Izraelem a duchovním Izraelem, neboť jeho služba, jeho jméno, jeho osobní okolnosti i jeho prorocké dílo o této pravdě všechny vydávají svědectví. Označil sám sebe za nejmenšího z apoštolů, protože pronásledoval Boží lid.

For I am the least of the apostles, that am not meet to be called an apostle, because I persecuted the church of God. 1 Corinthians 15:19.

Neboť já jsem nejmenší z apoštolů, nejsem hoden být nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval církev Boží. 1 Korintským 15,19.

The name he was given at conversion was Paul, which means small or little, for he was the least of the apostles. Yet his original name was Saul, which means “selected”.

Jméno, které dostal při obrácení, bylo Pavel, což znamená malý nebo nepatrný, neboť byl nejmenší z apoštolů. Jeho původní jméno však bylo Saul, což znamená „vyvolený“.

Then Ananias answered, Lord, I have heard by many of this man, how much evil he hath done to thy saints at Jerusalem: And here he hath authority from the chief priests to bind all that call on thy name. But the Lord said unto him, Go thy way: for he is a chosen vessel unto me, to bear my name before the Gentiles, and kings, and the children of Israel, Acts 9:13–15.

Ananiáš odpověděl: Pane, slyšel jsem od mnohých o tomto muži, kolik zlého učinil tvým svatým v Jeruzalémě; a zde má od velekněží moc spoutat všechny, kdo vzývají tvé jméno. Ale Pán mu řekl: Jdi; neboť on je mi vyvolenou nádobou, aby nesl mé jméno před pohany, králi i syny Izraele. Skutky 9,13–15.

Saul was “a chosen vessel” to carry the gospel to the Gentiles, but he had to first be converted and humbled into Paul (small), for he was going to need to be powerful. Paul understood his strength was found in his smallness, or his weakness.

Saul byl „vyvolenou nádobou“, aby nesl evangelium pohanům, avšak nejprve musel být obrácen a pokořen v Pavla (malého), neboť bude potřebovat být mocný. Pavel rozuměl, že jeho síla spočívala v jeho malosti, neboli v jeho slabosti.

And lest I should be exalted above measure through the abundance of the revelations, there was given to me a thorn in the flesh, the messenger of Satan to buffet me, lest I should be exalted above measure. For this thing I besought the Lord thrice, that it might depart from me. And he said unto me, My grace is sufficient for thee: for my strength is made perfect in weakness. Most gladly therefore will I rather glory in my infirmities, that the power of Christ may rest upon me. Therefore I take pleasure in infirmities, in reproaches, in necessities, in persecutions, in distresses for Christ’s sake: for when I am weak, then am I strong. 2 Corinthians 12:7–10.

A abych se pro množství zjevení nepovyšoval nad míru, byl mi dán osten do těla, satanův posel, aby mne bil pěstmi, abych se nepovyšoval nad míru. Pro tuto věc jsem třikrát prosil Pána, aby ode mne odstoupila. Ale řekl mi: Má milost ti stačí; neboť má moc se dokonává v slabosti. Nejraději se tedy budu spíše chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zalíbení ve slabostech, v potupách, v nedostatcích, v pronásledováních, v úzkostech pro Krista; neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný. 2 Korintským 12,7–10.

Saul was “selected”, but in order for him to be strong he was made small (Paul). He was chosen to take the gospel to the Gentiles, but he had been selected in part because of his knowledge of the Old Testament.

Saul byl „vyvolen“, avšak aby byl silný, byl učiněn malým (Pavel). Byl vybrán, aby nesl evangelium pohanům, avšak zčásti byl vyvolen pro svou znalost Starého zákona.

Especially because I know thee to be expert in all customs and questions which are among the Jews: wherefore I beseech thee to hear me patiently. My manner of life from my youth, which was at the first among mine own nation at Jerusalem, know all the Jews; Which knew me from the beginning, if they would testify, that after the most straitest sect of our religion I lived a Pharisee. Acts 26:3–5.

Zvláště proto, že vím, že se výborně vyznáš ve všech obyčejích a otázkách, které jsou mezi Židy; proto tě prosím, abys mne trpělivě vyslechl. Můj způsob života od mládí, který byl od počátku mezi mým vlastním národem v Jeruzalémě, znají všichni Židé; ti mne znali od samého počátku, jestliže by chtěli vydat svědectví, že jsem žil jako farizeus podle nejpřísnější sekty našeho náboženství. Skutky 26,3–5.

Saul had been trained by Gamaliel, who was considered one of the greatest teachers of the Scriptures of the Old Testament.

Saul byl vzděláván Gamalielem, který byl považován za jednoho z největších učitelů Písem Starého zákona.

“The request was granted, and ‘Paul stood on the stairs, and beckoned with the hand unto the people.’ The gesture attracted their attention, while his bearing commanded respect. ‘And when there was made a great silence, he spake unto them in the Hebrew tongue, saying, Men, brethren, and fathers, hear ye my defense which I make now unto you.’ At the sound of the familiar Hebrew words, ‘they kept the more silence,’ and in the universal hush he continued: “‘I am verily a man which am a Jew, born in Tarsus, a city in Cilicia, yet brought up in this city at the feet of Gamaliel, and taught according to the perfect manner of the law of the fathers, and was zealous toward God, as ye all are this day.’ None could deny the apostle’s statements, as the facts that he referred to were well known to many who were still living in Jerusalem.” Acts of the Apostles, 408.

Žádosti bylo vyhověno a „Pavel se postavil na schody a pokynul lidu rukou.“ Toto gesto upoutalo jejich pozornost, zatímco jeho vystupování budilo úctu. „A když nastalo veliké ticho, promluvil k nim hebrejským jazykem a řekl: Muži, bratří a otcové, slyšte nyní mou obhajobu před vámi.“ Při zaznění známých hebrejských slov „zachovali ještě větší ticho“ a v tomto všeobecném utišení pokračoval: „Já jsem vpravdě muž, Žid, narozený v Tarsu v Kilikii, avšak vychovaný v tomto městě u nohou Gamalielových a vyučený podle nejpřesnějšího způsobu zákona otců, horlivý pro Boha, jako jste dnes vy všichni.“ Nikdo nemohl popřít výroky apoštola, neboť skutečnosti, na něž se odvolával, byly dobře známy mnohým, kteří dosud žili v Jeruzalémě.“ Skutky apoštolů, 408.

Saul had not been chosen at random, and one of the specific purposes of Paul’s ministry was to bridge the sacred history of literal Israel with the sacred history of spiritual Israel. In conjunction with this fact, he authored the majority of the New Testament. One chapter of his writings identifies the support for the framework of the first angels’ message and also for the framework of the third angels’ message. The passage is a monument in the history of Adventism that identifies the distinction between the wise and foolish in the beginning and ending of Adventism.

Saul nebyl vyvolen náhodně a jedním z konkrétních účelů Pavlovy služby bylo přemostit posvátné dějiny doslovného Izraele s posvátnými dějinami duchovního Izraele. V souvislosti s touto skutečností se stal autorem většiny Nového zákona. Jedna kapitola z jeho spisů vymezuje oporu pro rámec poselství prvního anděla a také pro rámec poselství třetího anděla. Tato pasáž je pomníkem v dějinách adventismu, který vyznačuje rozdíl mezi moudrými a pošetilými na počátku i na konci adventismu.

Now we beseech you, brethren, by the coming of our Lord Jesus Christ, and by our gathering together unto him, That ye be not soon shaken in mind, or be troubled, neither by spirit, nor by word, nor by letter as from us, as that the day of Christ is at hand. Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; Who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshipped; so that he as God sitteth in the temple of God, shewing himself that he is God. Remember ye not, that, when I was yet with you, I told you these things? And now ye know what withholdeth that he might be revealed in his time. For the mystery of iniquity doth already work: only he who now letteth will let, until he be taken out of the way. And then shall that Wicked be revealed, whom the Lord shall consume with the spirit of his mouth, and shall destroy with the brightness of his coming: Even him, whose coming is after the working of Satan with all power and signs and lying wonders, And with all deceivableness of unrighteousness in them that perish; because they received not the love of the truth, that they might be saved. And for this cause God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: That they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness. 2 Thessalonians 2:1–12.

Prosíme vás pak, bratří, vzhledem k příchodu našeho Pána Ježíše Krista a k našemu shromáždění k němu, abyste se nedali hned vyvést z mysli ani znepokojit, ať již duchem nebo slovem nebo listem, jako by od nás, jako by den Kristův již nastával. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede. Neboť ten den nenastane, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení, který se staví proti všemu a povyšuje se nade vše, co sluje Bůh nebo čemu se vzdává božská pocta, takže sám jako Bůh usedá v chrámu Božím a vydává se za Boha. Nepamatujete se, že jsem vám o tom říkal, když jsem byl ještě u vás? A nyní víte, co jej zadržuje, aby byl zjeven ve svůj čas. Neboť tajemství nepravosti již působí; jen musí být odstraněn ten, kdo je dosud zadržuje. A tehdy bude zjeven ten Bezbožník, kterého Pán zahubí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu; ten, jehož příchod se děje podle působení satana se vší mocí a znameními a lživými divy a se všelikým klamem nepravosti v těch, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni. A proto na ně Bůh pošle mocné poblouzení, aby uvěřili lži, aby byli odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, nýbrž si oblíbili nepravost. 2 Tesalonickým 2,1–12.

The context of this passage is the consideration of when Christ would return the second time. Paul reminds the Thessalonians that he has already answered that concern previously when he stated, “Remember ye not, that, when I was yet with you, I told you these things?” Paul was attempting to prevent the brethren from being deceived upon the subject of “the coming of our Lord Jesus Christ, and by our gathering together unto him.”

Kontextem tohoto úseku je úvaha o tom, kdy se Kristus podruhé vrátí. Pavel Thessalonickým připomíná, že na tuto otázku již dříve odpověděl, když řekl: „Což se nepamatujete, že jsem vám to povídal, ještě byv u vás?“ Pavel se snažil zabránit tomu, aby byli bratří oklamáni ve věci „příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu“.

The historians identify that half of William Miller’s message was based upon his identification of the twenty-three hundred years of Daniel chapter eight, and verse fourteen. The other half of his message, that is sometimes not recognized, is his work of refuting the false teachings concerning the Second Coming of Christ.

Historikové uvádějí, že polovina poselství Williama Millera byla založena na jeho určení dvou tisíc tří set let z Daniele, kapitoly osm, verše čtrnáctého. Druhou polovinu jeho poselství, která někdy nebývá rozpoznána, tvoří jeho práce při vyvracení falešných učení týkajících se druhého příchodu Krista.

Based upon the false Jesuit methodology there was (and still is) a prominent false teaching that William Miller consistently opposed. It was the false teaching that the Lord’s second coming was preceded by a thousand years of peace called the “temporal millennium” which Sister White also opposed.

Na základě falešné jezuitské metodologie vzniklo (a dosud přetrvává) významné falešné učení, proti němuž William Miller soustavně vystupoval. Bylo to falešné učení, že druhému příchodu Páně předchází tisíc let pokoje nazývaných „časné milénium“, proti němuž se stavěla i sestra Whiteová.

Miller’s work was also establishing the truth of the literal return of Christ, in opposition to the various false ideas concerning the millennium that were prevalent in his history. Paul is addressing the Second Coming in 2 Thessalonians, so the passage was part of Miller’s understanding of a literal Second Coming. The chapter was “Present Truth” for Miller.

Millerovo dílo také potvrzovalo pravdu o doslovném návratu Krista v protikladu k různým nepravým představám o miléniu, které byly v jeho době rozšířené. Pavel se v 2. Tesalonickým zabývá druhým příchodem, a tak tato pasáž tvořila součást Millerova chápání doslovného druhého příchodu. Tato kapitola byla pro Millera „přítomnou pravdou“.

Paul identifies an important sequence of events connected with the Second Coming, and also provides the logic of why the Thessalonians should not expect the return of the Lord in their lifetime. Paul says, “Now we beseech you, brethren, by the coming of our Lord Jesus Christ, and by our gathering together unto him.” The word “beseech” means to interrogate. Paul is reasoning out the elements associated with the Second Coming and leading his audience through a type of interrogation, meant to produce analysis of his logic by his hearers.

Pavel vymezuje důležitou posloupnost událostí spojených s druhým příchodem a zároveň podává logické zdůvodnění, proč Thesaloničtí nemají očekávat návrat Páně za svého života. Pavel říká: „Prosíme vás pak, bratří, ohledně příchodu našeho Pána Ježíše Krista a našeho shromáždění k němu.“ Slovo „prosíme“ znamená dotazovat se. Pavel rozvažuje jednotlivé prvky spojené s druhým příchodem a vede své posluchače jakýmsi druhem dotazování, určeným k tomu, aby u jeho posluchačů vyvolal rozbor jeho logiky.

The structure of his logic is that before Christ returns a second time, the papacy must be identified and reign, and that before the papacy arrives in history there must be a falling away. The falling away was yet future, so the arrival of the papacy was even beyond that. So how could anyone be deceived into thinking Christ’s return was soon? He uses several symbols of the papacy in order to establish just who that power is that is revealed after the falling away. He calls the papacy the “man of sin,” that “wicked,” “the son of perdition” and the “mystery of iniquity.” Sister White is clear these are all symbols identifying the papacy.

Struktura jeho logiky spočívá v tom, že dříve než se Kristus podruhé vrátí, musí být papežství rozpoznáno a musí vládnout, a že dříve než se papežství objeví v dějinách, musí nastat odpadnutí. Odpadnutí bylo ještě budoucí, takže příchod papežství ležel ještě za ním. Jak tedy mohl být někdo sveden k domněnce, že Kristův návrat je blízko? Používá několik symbolů papežství, aby objasnil, která moc je to, jež je zjevena po odpadnutí. Nazývá papežství „člověkem hříchu“, oním „bezbožníkem“, „synem zatracení“ a „tajemstvím nepravosti“. Sestra Whiteová jasně uvádí, že to vše jsou symboly označující papežství.

“But before the coming of Christ, important developments in the religious world, foretold in prophecy, were to take place. The apostle declared: ‘Be not soon shaken in mind, or be troubled, neither by spirit, nor by word, nor by letter as from us, as that the day of Christ is at hand. Let no man deceive you by any means: for that day shall not come, except there come a falling away first, and that man of sin be revealed, the son of perdition; who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshiped; so that he as God sitteth in the temple of God, showing himself that he is God.’

„Avšak před příchodem Krista se měly v náboženském světě odehrát důležité události, předpověděné v proroctví. Apoštol prohlásil: ‚Nedejte se hned vyvést z mysli ani znepokojit, ani duchem, ani slovem, ani listem jako by od nás, jako by den Kristův již nastával. Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede; neboť ten den nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk hříchu, syn zatracení; který se protiví a povyšuje nade všecko, co slove Bůh nebo čemu se vzdává božská pocta, takže sám jako Bůh zasedne v chrámu Božím a bude vydávat sám sebe za Boha.‘

“Paul’s words were not to be misinterpreted. It was not to be taught that he, by special revelation, had warned the Thessalonians of the immediate coming of Christ. Such a position would cause confusion of faith; for disappointment often leads to unbelief. The apostle therefore cautioned the brethren to receive no such message as coming from him, and he proceeded to emphasize the fact that the papal power, so clearly described by the prophet Daniel, was yet to rise and wage war against God’s people. Until this power should have performed its deadly and blasphemous work, it would be in vain for the church to look for the coming of their Lord. ‘Remember ye not,’ Paul inquired, ‘that, when I was yet with you, I told you these things?’

„Pavlova slova neměla být nesprávně vykládána. Nemělo se učit, že on na základě zvláštního zjevení varoval Tesalonické před bezprostředním příchodem Krista. Takové stanovisko by způsobilo zmatek ve víře; neboť zklamání často vede k nevíře. Apoštol proto bratry varoval, aby nepřijímali žádné takové poselství, jako by pocházelo od něho, a dále zdůraznil skutečnost, že papežská moc, tak jasně popsaná prorokem Danielem, teprve měla povstat a vést válku proti Božímu lidu. Dokud tato moc nevykoná své zhoubné a rouhavé dílo, bylo by pro církev marné vyhlížet příchod svého Pána. ‚Což si nevzpomínáte,‘ tázal se Pavel, ‚že jsem vám o tom říkal, když jsem byl ještě u vás?‘“

“Terrible were the trials that were to beset the true church. Even at the time when the apostle was writing, the ‘mystery of iniquity’ had already begun to work. The developments that were to take place in the future were to be ‘after the working of Satan with all power and signs and lying wonders, and with all deceivableness of unrighteousness in them that perish.’

„Strašné byly zkoušky, které měly dolehnout na pravou církev. Již v době, kdy apoštol psal, začalo působit ‚tajemství nepravosti‘. Události, které měly nastat v budoucnu, měly být ‚podle působení satanova se vší mocí a znameními i lživými zázraky a se všelikým svodem nepravosti v těch, kdo hynou.‘“

“Especially solemn is the apostle’s statement regarding those who should refuse to receive ‘the love of the truth.’ ‘For this cause,’ he declared of all who should deliberately reject the messages of truth, ‘God shall send them strong delusion, that they should believe a lie: that they all might be damned who believed not the truth, but had pleasure in unrighteousness.’ Men cannot with impunity reject the warnings that God in mercy sends them. From those who persist in turning from these warnings, God withdraws His Spirit, leaving them to the deceptions that they love.” Acts of the Apostles, 265, 266.

„Zvláště slavnostní je apoštolovo prohlášení o těch, kdo by odmítli přijmout ‚lásku k pravdě‘. ‚Proto,‘ prohlásil o všech, kdo by úmyslně zavrhli poselství pravdy, ‚Bůh na ně sešle mocné blouzení, aby uvěřili lži; aby byli odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, nýbrž nalezli zalíbení v nepravosti.‘ Lidé nemohou beztrestně odmítat varování, která jim Bůh ve svém milosrdenství posílá. Od těch, kdo vytrvale odvracejí se od těchto varování, Bůh odnímá svého Ducha a ponechává je klamům, které milují.“ Skutky apoštolů, 265, 266.

Although Sister White directly identifies the “man of sin,” that “wicked,” “the son of perdition” and the “mystery of iniquity” from the passage of Paul, and calls it the “papal power,” she says more. She identifies that these symbols employed by Paul to identify the pope of Rome, was established from the book of Daniel, when she stated, “The apostle therefore cautioned the brethren to receive no such message as coming from him, and he proceeded to emphasize the fact that the papal power, so clearly described by the prophet Daniel, was yet to rise and wage war against God’s people. Until this power should have performed its deadly and blasphemous work, it would be in vain for the church to look for the coming of their Lord.” Paul was basing the portion of the message to the Thessalonians which identified the papacy upon Daniel chapter eleven, and verse thirty-six.

Ačkoli sestra Whiteová přímo ztotožňuje „člověka hříchu“, onoho „bezzákonného“, „syna zatracení“ a „tajemství nepravosti“ z Pavlova úryvku a nazývá jej „papežskou mocí“, říká ještě více. Ztotožňuje totiž, že tyto symboly, jichž Pavel použil k označení římského papeže, byly převzaty z knihy Daniel, když prohlásila: „Apoštol proto bratry varoval, aby nepřijímali žádné takové poselství, jako by přicházelo od něho, a dále zdůraznil skutečnost, že papežská moc, tak jasně popsaná prorokem Danielem, měla teprve povstat a vést válku proti Božímu lidu. Dokud tato moc nevykoná své smrtící a rouhavé dílo, bude pro církev marné vyhlížet příchod svého Pána.“ Pavel zakládal tu část poselství Tesalonickým, která ztotožňovala papežství, na Danielovi, kapitole jedenácté, a verši třicátém šestém.

And the king shall do according to his will; and he shall exalt himself, and magnify himself above every god, and shall speak marvellous things against the God of gods, and shall prosper till the indignation be accomplished: for that that is determined shall be done. Daniel 11:36.

A král bude jednat podle své vůle; a vyvýší se a zvelebí se nade každého boha a proti Bohu bohů bude mluvit podivuhodné věci a povede se mu dobře, dokud se nenaplní rozhořčení; neboť to, co je určeno, se stane. Daniel 11,36.

When Paul identifies the pope “Who opposeth and exalteth himself above all that is called God, or that is worshipped; so that he as God sitteth in the temple of God, shewing himself that he is God,” Paul was paraphrasing the prophet Daniel’s description of the “king” that did “according to his will,” and exalted “himself and” magnified “himself above every god.” The pope is the king that speaks “marvelous things against the God of gods”, and the pope is the power that would “prosper till the” first “indignation” would “be accomplished” in 1798.

Když Pavel označuje papeže slovy „jenž se protiví a povyšuje nade všecko, co slove Bohem aneb čemu se náboženství děje; takže se jako Bůh posadí v chrámu Božím, ukazuje sebe, jako by byl Bůh“, parafrázoval tím proroka Daniele v jeho popisu „krále“, který jednal „podle své vůle“ a povýšil „sebe a“ vyvyšoval „sebe nade všecko božstvo“. Papež je tím králem, který mluví „podivné věci proti Bohu bohů“, a papež je tou mocí, která měla „prospívati, dokud by se“ první „hněv“ „nedokonal“ roku 1798.

Daniel eleven, and verse thirty-six is absolutely essential to understand correctly if the increase of knowledge in 1989 is to be understood correctly. For this reason the false teaching that the king in the verse was France, as introduced by Uriah Smith, was introduced in the first generation of Adventism (1863 to 1888). Smith changed the text of verse thirty-six from “the” king (which is the papacy that was being described in the previous verses) to “a” king (any king) in order to ascribe to atheistic France the characteristics of Rome’s worship style, but that was just a jumping-off point to put forth his pet theory about Turkey being the king of the north in verse forty and onward.

Daniel jedenáct, verš třicátý šestý, je naprosto nezbytné správně pochopit, má-li být správně pochopen nárůst poznání v roce 1989. Z tohoto důvodu bylo falešné učení, že králem v tomto verši byla Francie, jak je zavedl Uriah Smith, uvedeno již v první generaci adventismu (1863 až 1888). Smith změnil text verše třicátého šestého z „toho“ krále (jímž je papežství, které bylo popisováno v předchozích verších) na „nějakého“ krále (jakéhokoli krále), aby mohl ateistické Francii připsat charakteristiky bohoslužebného stylu Říma; to však byl pouze odrazový bod k prosazení jeho oblíbené teorie, že ve verši čtyřicátém a dále je králem severu Turecko.

Satan began early to obscure the fact that the king in the verse, is the papacy, and it is the apostle Paul who provides Daniel’s testimony with a second witness to this fact. Sister White provided the third witness.

Satan se již brzy začal snažit zastřít skutečnost, že králem v tomto verši je papežství, a právě apoštol Pavel poskytuje Danielovu svědectví druhého svědka této skutečnosti. Sestra Whiteová poskytla třetího svědka.

Not only did Satan seek to obscure the truth about the king in the verse being the pope, but by misdirecting the truth contained in the verse, Satan also made obscure the significance of what the “indignation” in the verse represented. The papacy in the verse was to prosper until 1798 when it was delivered its deadly wound. 1798 is the end of the twenty-five hundred and twenty years of God’s indignation that was carried out against the northern kingdom of Israel, beginning in 723 BC.

Satan se snažil nejen zastřít pravdu o tom, že králem v tomto verši je papežství, nýbrž tím, že odvedl pozornost od pravdy obsažené v tomto verši, také zatemnil význam toho, co ve verši představovalo „rozhorlení“. Papežství v tomto verši mělo prospívat až do roku 1798, kdy mu byla zasazena jeho smrtelná rána. Rok 1798 je koncem dvou tisíc pěti set dvaceti let Božího rozhorlení, které bylo vykonáváno proti severnímu království Izraele, počínaje rokem 723 př. Kr.

If Adventism had defended and upheld the “seven times,” in 1863, it would have been virtually impossible for Uriah Smith to get away with such foolishness about verse thirty-six, for the “indignation” would have been understood as representing God’s first indignation of “seven times,” thus having no connection whatsoever with France. The increase of knowledge in 1989 is supported by Paul in the passage, and for this reason the warning of Paul in the passage concerning those who do not receive the love of the truth, but receive strong delusion, do so through their rejection of the truths Paul presents in the passage. One of those truths is the correct identification of the king of the north in Daniel chapter eleven, verses forty through forty-five.

Kdyby adventismus v roce 1863 hájil a zastával „sedm časů“, bylo by pro Uriaha Smithe prakticky nemožné, aby si mohl dovolit takovou pošetilost ohledně verše třicet šest, neboť „rozhořčení“ by bylo chápáno jako znázornění prvního Božího rozhořčení v rámci „sedmi časů“, a tudíž by nemělo vůbec žádnou souvislost s Francií. Nárůst poznání v roce 1989 je v tomto oddílu podpořen Pavlem, a z tohoto důvodu se Pavlovo varování v daném oddílu týkající se těch, kdo nepřijímají lásku k pravdě, nýbrž přijímají mocné poblouzení, vztahuje na jejich odmítnutí pravd, které Pavel v daném oddílu předkládá. Jednou z těchto pravd je správná identifikace krále severu v Danielovi, kapitole jedenácté, verších čtyřicet až čtyřicet pět.

In the passage, after Paul identifies the pope of Rome, he identifies a sequence of events at the end of the world leading up to the Second Coming of Christ, which is the subject of the passage. He states, “then shall that Wicked be revealed.” That “wicked” is the pope, “whom the Lord shall consume with the spirit of his mouth, and shall destroy with the brightness of his coming.” Then Paul says “Even him, whose coming is after the working of Satan with all power and signs and lying wonders.” Jesus is the one “whose coming is after the working of Satan.”

V dané pasáži, poté co Pavel označí římského papeže, uvádí sled událostí na konci světa, které vedou ke Druhému příchodu Krista, jenž je předmětem dané pasáže. Říká: „tehdy bude zjeven ten Bezbožník.“ Tím „bezbožníkem“ je papež, „kterého Pán zahubí dechem svých úst a zničí jasem svého příchodu.“ Poté Pavel říká: „A pak přijde ten, jehož příchod se děje podle působení satanova se vší mocí, znameními a lživými zázraky.“ Ježíš je ten, „jehož příchod se děje podle působení satanova.“

Satan’s miraculous working is the period of time from the soon-coming Sunday Law, until Michael stands up and human probation closes. Satan accomplishes no miracles during the Seven Last Plagues that are poured out from the close of probation until Christ returns.

Satanovo zázračné působení je období od brzy přicházejícího nedělního zákona až do chvíle, kdy povstane Michael a lidská doba milosti se uzavře. Satan během sedmi posledních ran, které jsou vylévány od uzavření doby milosti až do Kristova návratu, nekoná žádné zázraky.

“Says Christ, ‘By their fruits ye shall know them.’ If those through whom cures are performed, are disposed, on account of these manifestations, to excuse their neglect of the law of God and continue in disobedience, though they have power to any and every extent, it does not follow that they have the great power of God. On the contrary, it is the miracle-working power of the great deceiver. He is a transgressor of the moral law, and employs every device that he can master to blind men to its true character. We are warned that in the last days he will work with signs and lying wonders. And he will continue these wonders until the close of probation, that he may point to them as evidence that he is an angel of light and not of darkness.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 911.

„Kristus praví: ‚Po jejich ovoci je poznáte.‘ Jsou-li ti, skrze něž jsou působena uzdravení, nakloněni na základě těchto projevů omlouvat své zanedbávání Božího zákona a setrvávat v neposlušnosti, pak z toho nevyplývá, že mají velikou Boží moc, i kdyby měli moc v jakémkoli a sebevětším rozsahu. Naopak, je to divotvorná moc velkého svůdce. Je přestupníkem mravního zákona a používá každý prostředek, který je schopen ovládnout, aby oslepil lidi vůči jeho pravé povaze. Jsme varováni, že v posledních dnech bude působit znameními a lživými zázraky. A v těchto divech bude pokračovat až do uzavření doby milosti, aby na ně mohl ukazovat jako na důkaz, že je andělem světla, a ne temnoty.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 7, 911.

Paul identifies that there would be a falling away that preceded the revealing of the papacy, and that Christ’s Second Coming would take place “after” the marvelous working of Satan. Satan’s marvelous working begins at the Sunday law in the United States, and ends at the arrival of the close of probation and the seven last plagues. Satan’s marvelous working begins at the Sunday law in the United States.

Pavel uvádí, že nastane odpadnutí, které bude předcházet zjevení papežství, a že Kristův druhý příchod se uskuteční „po“ podivuhodném působení satana. Satanovo podivuhodné působení začíná nedělním zákonem ve Spojených státech a končí příchodem ukončení doby milosti a sedmi posledních ran. Satanovo podivuhodné působení začíná nedělním zákonem ve Spojených státech.

“By the decree enforcing the institution of the Papacy in violation of the law of God, our nation will disconnect herself fully from righteousness. When Protestantism shall stretch her hand across the gulf to grasp the hand of the Roman power, when she shall reach over the abyss to clasp hands with Spiritualism, when, under the influence of this threefold union, our country shall repudiate every principle of its Constitution as a Protestant and republican government, and shall make provision for the propagation of papal falsehoods and delusions, then we may know that the time has come for the marvelous working of Satan and that the end is near.” Testimonies, volume 5, 451.

„Výnosem, který bude prosazovat ustanovení papežství v rozporu se zákonem Božím, se náš národ zcela odtrhne od spravedlnosti. Když protestantismus vztáhne svou ruku přes propast, aby uchopil ruku římské moci, když se přes hlubinu natáhne, aby si podal ruku se spiritismem, když pod vlivem tohoto trojitého spojení naše země zavrhne každou zásadu své Ústavy jakožto protestantské a republikánské vlády a učiní opatření pro šíření papežských nepravd a klamů, tehdy můžeme vědět, že nastal čas podivuhodného působení satana a že konec je blízko.“ Testimonies, svazek 5, 451.

The Sunday law is the end of the sixth kingdom, the earth beast of Revelation chapter thirteen. The earth beast began to reign at the end of the twelve hundred and sixty years of papal rule in 1798. The papacy was therefore revealed in the year 538, though her work to take control of the world was already active when Paul penned his words. Before the year 538, there would be a falling away that preceded the revealing of the man of sin, sitting in the temple of God.

Nedělní zákon je koncem šestého království, zemské šelmy ze třinácté kapitoly Zjevení. Zemská šelma začala vládnout na konci tisíce dvou set šedesáti let papežské vlády v roce 1798. Papežství tedy bylo zjeveno v roce 538, ačkoli jeho dílo zmocnit se vlády nad světem bylo činné již tehdy, když Pavel psal svá slova. Před rokem 538 mělo nastat odpadnutí, které předcházelo zjevení člověka hříchu, sedícího v chrámu Božím.

The falling away was represented by the church of Pergamos when the Christian church compromised with the religion of paganism, as symbolized by the emperor Constantine. Paul was identifying the prophetic waymarks that must occur before the Second Coming of Christ. After rehearsing what he had previously taught the Thessalonians, he then asks if they did not remember that he had previously taught them these truths? He then reminds them they should also remember that he taught them that a power would “withholdeth” the papacy “that” the papacy “might be revealed in his time?” The word “witholdeth” means to restrain. The word “withholdeth” is later in the same passage translated as “now letteth.”

Odpadnutí bylo znázorněno církví v Pergamu, když křesťanská církev učinila kompromis s náboženstvím pohanství, jak to symbolizovala osoba císaře Konstantina. Pavel označoval prorocké mezníky, které se musí naplnit před druhým příchodem Krista. Poté, co zopakoval to, čemu již dříve Tesalonické vyučoval, se jich táže, zda si nepamatují, že je těmto pravdám již dříve učil. Poté jim připomíná, že by si měli rovněž pamatovat, že je učil, že moc, která „zdržuje“, papežství, aby ono „mohlo být zjeveno ve svůj čas“. Slovo „zdržuje“ znamená zadržovat. Slovo „zdržuje“ je později v téže pasáži přeloženo jako „nyní zdržuje“.

The passage is therefore correctly represented as; “And now ye know what restrains the papacy, that the papacy might be revealed in his time. For the mystery of iniquity (the papacy) doth already work: only he who now restrains the papacy, will continue to restrain the papacy until he be taken out of the way.” When William Miller recognized this passage in Thessalonians he realized that the power that prevented the papacy from ascending to the throne of the earth in the year 538, was pagan Rome, and that pagan Rome would restrain the rise of the papal power, until pagan Rome was “taken out of the way.”

Tento oddíl je tedy správně vyjádřen takto: „A nyní víte, co zadržuje papežství, aby papežství bylo zjeveno ve svůj čas. Neboť tajemství nepravosti (papežství) již působí; jen ten, kdo nyní zadržuje papežství, bude nadále zadržovat papežství, dokud nebude odstraněn z cesty.“ Když William Miller rozpoznal tento oddíl v Tesalonickým, uvědomil si, že mocí, která v roce 538 bránila papežství vystoupit na trůn země, byl pohanský Řím, a že pohanský Řím bude zadržovat vzestup papežské moci, dokud nebude pohanský Řím „odstraněn z cesty“.

“During, the twelve years I was a deist, I read all histories I could find; but now I loved the Bible. It taught of Jesus! But still there was a good deal of the Bible that was dark to me. In 1818 or 19, while conversing with a friend! To whom I made a visit, and who had known and heard me talk while I was a deist, he inquired, in rather a significant manner, ‘What do you think of this text, and that?’ referring to the old texts I objected to while a deist. I understood what he was about, and replied—If you will give me time, I will tell you what they mean. ‘How long time do you want?’ I don’t know, but I will tell you, I replied, for I could not believe that God had given a revelation that could not be understood I then resolved to study my Bible, believing I could find out what the Holy Spirit meant. But as soon as I had formed this resolution the thought came to me—‘Suppose you find a passage that you cannot understand, what will you do?’ This mode of studying the Bible then came to my mind:—I will take the words of such passages, and trace them through the Bible, and find out their meaning in this way. I had Cruden’s Concordance, which I think is the best in the world; so I took that and my Bible, and set down to my desk, and read nothing else, except the newspapers a little, for I was determined to know what my Bible meant.

„Během dvanácti let, kdy jsem byl deistou, četl jsem všechny dějiny, které jsem mohl nalézt; nyní jsem však miloval Bibli. Učila o Ježíši! Přesto mi ještě značná část Bible zůstávala nejasná. V roce 1818 nebo 1819, když jsem rozmlouval s přítelem, jehož jsem navštívil a který mě znal a slýchal mluvit v době, kdy jsem byl deistou, zeptal se mě dosti významným způsobem: ‚Co soudíš o tomto textu a o onom?‘ a odkazoval přitom na staré texty, proti nimž jsem jako deista namítal. Rozuměl jsem, kam míří, a odpověděl jsem: Dáte-li mi čas, povím vám, co znamenají. ‚Kolik času chcete?‘ Nevím, odpověděl jsem, ale povím vám to; neboť jsem nemohl uvěřit, že by Bůh dal zjevení, jemuž by nebylo možno porozumět. Tehdy jsem se rozhodl studovat svou Bibli s přesvědčením, že mohu zjistit, co měl na mysli Duch svatý. Jakmile jsem však toto rozhodnutí učinil, přišla mi na mysl myšlenka: ‚Předpokládejme, že naleznete oddíl, jemuž nebudete moci porozumět; co pak učiníte?‘ Potom mi přišel na mysl tento způsob studia Bible: Vezmu slova takových oddílů, budu je sledovat napříč Biblí a tímto způsobem zjistím jejich význam. Měl jsem Crudenovu konkordanci, která je podle mého soudu nejlepší na světě; vzal jsem tedy ji i svou Bibli, usedl ke svému psacímu stolu a nečetl nic jiného, kromě trochu novin, neboť jsem byl rozhodnut poznat, co má má Bible na mysli.“

“I began at Genesis, and read on slowly; and when I came to a text that I could not understand, I searched through the Bible to find out what it meant. After I had gone through the Bible in this way, O, how bright and glorious the truth appeared! I found what I have been preaching to you. I was satisfied that the seven times terminated in 1843. Then I came to the 2300 days; they brought me to the same conclusion; but I had no thought of finding out when the Savior was coming, and I could not believe it; but the light struck me so forcibly I did not know what to do. Now, I thought, I must put on spurs and breeching; I will not go faster than the Bible, and I will not fall behind it. Whatever the Bible teaches, I will hold on to it. But still there were some texts that I could not understand.’

„Začal jsem u Genesis a četl jsem dále pomalu; a když jsem dospěl k textu, jemuž jsem nemohl porozumět, prohledával jsem Bibli, abych zjistil, co znamená. Poté, co jsem takto prošel Bibli, ó, jak jasně a slavně se pravda zjevila! Nalezl jsem to, co jsem vám kázal. Byl jsem přesvědčen, že sedm časů skončilo v roce 1843. Potom jsem přišel ke 2300 dnům; ty mě přivedly ke stejnému závěru; avšak vůbec jsem nepomýšlel na to, že bych měl zjistit, kdy přijde Spasitel, a nemohl jsem tomu uvěřit; ale světlo na mne dopadlo tak mocně, že jsem nevěděl, co si počít. Nuže, pomyslel jsem si, musím nasadit ostruhy i uzdu; nepůjdu rychleji než Bible a nezůstanu za ní pozadu. Cokoli Bible učí, toho se budu držet. Ale přece tu byly některé texty, jimž jsem nemohl porozumět.“

“So much for his general mode of studying the Bible. On another occasion he stated his mode of settling the meaning of the text before us—the meaning of ‘the daily.’ ‘I read on,’ said he, ‘and could find no other case in which it was found, but in Daniel. I then took those words which stood in connection with it, ‘take away.’ He shall take away the daily, ‘from the time the daily shall be taken away,’ etc. I read on, and thought I should find no light on the text; finally I came to 2 Thessalonians 2:7–8. ‘For the mystery of iniquity doth already work, only he who now letteth, will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,’ etc. And when I had come to that text, O, how clear and glorious the truth appeared! There it is! that is ‘the daily!’ Well, now, what does Paul mean by ‘he who now letteth,’ or hindereth? By ‘the man of sin,’ and ‘the wicked,’ Popery is meant. Well, what is it which hinders Popery from being revealed? Why, it is Paganism; well, then, ‘the daily’ must mean Paganism.” William Miller, Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65, 66.

„Tolik o jeho obecném způsobu studia Bible. Při jiné příležitosti vyložil svůj způsob, jak určoval význam textu, který máme před sebou — význam výrazu ‚the daily‘. ‚Četl jsem dále,‘ pravil, ‚a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, kde by se tento výraz vyskytoval, než v Danielovi. Potom jsem vzal ta slova, která s ním stála ve spojení: „take away“. On odejme the daily, „od času, kdy the daily bude odňato,“ atd. Četl jsem dále a domníval jsem se, že v tom textu nenaleznu žádné světlo; nakonec jsem dospěl k 2 Tesalonickým 2,7–8. „Neboť tajemství nepravosti již působí; jen ten, kdo nyní zdržuje, bude zdržovati, dokud nebude vzat z cesty; a tehdy bude zjeven ten bezbožník,“ atd. A když jsem dospěl k tomu textu, ó, jak jasně a slavně se pravda ukázala! Tady to je! to je ‚the daily‘! Nuže, co nyní Pavel míní výrazem „ten, kdo nyní zdržuje“, neboli překáží? Výrazem „člověk hříchu“ a „ten bezbožník“ je míněno papežství. Nuže, co je tím, co brání tomu, aby bylo papežství zjeveno? Inu, je to pohanství; tedy ‚the daily‘ musí znamenat pohanství.‘ William Miller, Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65, 66.

Without an understanding that “the daily” in the book of Daniel was a symbol of paganism, Miller would have been hard pressed to develop the framework that he assembled his prophetic structure upon. “The daily” is found five times in the book of Daniel, and it is always followed by a symbol of papalism. The evidence that “the daily” in the book of Daniel is paganism is located in Paul’s letter to the Thessalonians. One of the most severe warnings in God’s Word is located there, for there Paul clearly states that those who do not love the truth will be sent strong delusion. The truth that was purposely located in Thessalonians was the identification of paganism’s connection with papalism, and to reject that truth is to guarantee that strong delusion will be the consequence of that rejection.

Bez porozumění tomu, že „ustavičná oběť“ v knize Danielově byla symbolem pohanství, by Miller jen stěží mohl rozvinout rámec, na němž vystavěl svou prorockou strukturu. „Ustavičná oběť“ se v knize Danielově vyskytuje pětkrát a vždy po ní následuje symbol papežství. Důkaz, že „ustavičná oběť“ v knize Danielově představuje pohanství, se nachází v Pavlově listu Tesalonickým. Nachází se tam jedno z nejzávažnějších varování v Božím slově, neboť tam Pavel jasně prohlašuje, že těm, kdo nemilují pravdu, bude sesláno mocné blouzení. Pravdou, která byla záměrně umístěna v listu Tesalonickým, bylo určení spojitosti pohanství s papežstvím; a odmítnout tuto pravdu znamená zaručit, že důsledkem takového odmítnutí bude ono mocné blouzení.

We will continue this subject in the next article.

V příštím článku budeme v tomto tématu pokračovat.

Stay yourselves, and wonder; cry ye out, and cry: they are drunken, but not with wine; they stagger, but not with strong drink. For the Lord hath poured out upon you the spirit of deep sleep, and hath closed your eyes: the prophets and your rulers, the seers hath he covered. And the vision of all is become unto you as the words of a book that is sealed, which men deliver to one that is learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I cannot; for it is sealed: And the book is delivered to him that is not learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I am not learned. Wherefore the Lord said, Forasmuch as this people draw near me with their mouth, and with their lips do honour me, but have removed their heart far from me, and their fear toward me is taught by the precept of men: Therefore, behold, I will proceed to do a marvellous work among this people, even a marvellous work and a wonder: for the wisdom of their wise men shall perish, and the understanding of their prudent men shall be hid. Woe unto them that seek deep to hide their counsel from the Lord, and their works are in the dark, and they say, Who seeth us? and who knoweth us? Surely your turning of things upside down shall be esteemed as the potter’s clay: for shall the work say of him that made it, He made me not? or shall the thing framed say of him that framed it, He had no understanding? Isaiah 29:9–16.

Zastavte se a žasněte; volejte a křičte: jsou opilí, avšak ne vínem; potácejí se, avšak ne od opojného nápoje. Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku a zavřel vaše oči; proroky a vaše vůdce, vidoucí, přikryl. A veškeré vidění se vám stalo jako slova zapečetěné knihy, kterou podávají tomu, kdo umí číst, se slovy: „Čti to, prosím.“ A on říká: „Nemohu, neboť je zapečetěná.“ A kniha je podána tomu, kdo neumí číst, se slovy: „Čti to, prosím.“ A on říká: „Neumím číst.“ Proto Hospodin řekl: „Poněvadž se tento lid ke mně přibližuje svými ústy a svými rty mě ctí, ale své srdce ode mne vzdálil, a jejich bázeň přede mnou je naučena podle lidského příkazu, proto, hle, budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, podivuhodně a zázračně; neboť moudrost jejich moudrých zahyne a rozumnost jejich rozumných bude skryta. Běda těm, kdo se hluboko skrývají, aby ukryli svůj úradek před Hospodinem, jejichž skutky jsou ve tmě a kteří říkají: ‚Kdo nás vidí? A kdo o nás ví?‘ Vaše převracení věcí vzhůru nohama bude jistě pokládáno za hlínu hrnčířovu; neboť řekne snad dílo o tom, kdo je učinil: ‚Neučenil mě‘? Anebo řekne výtvor o tom, kdo jej vytvořil: ‚Neměl rozum‘?“ Izajáš 29,9–16.