The increase of knowledge that is represented by the vision of the Ulai River is what ultimately was written upon Habakkuk’s two tables.
Nárůst poznání, který je znázorněn viděním o řece Ulai, je tím, co bylo nakonec zapsáno na dvě desky Abakukovy.
“Interwoven with prophecies which they had regarded as applying to the time of the second advent was instruction specially adapted to their state of uncertainty and suspense, and encouraging them to wait patiently in the faith that what was now dark to their understanding would in due time be made plain.
„S proroctvími, která pokládali za vztahující se k době druhého příchodu, bylo protkáno poučení zvláště přizpůsobené jejich stavu nejistoty a napjatého očekávání a povzbuzující je, aby trpělivě vyčkávali ve víře, že to, co je nyní jejich chápání temné, bude v příhodném čase objasněno.
“Among these prophecies was that of Habakkuk 2:1–4: ‘I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what He will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith.’
„Mezi těmito proroctvími bylo i proroctví z Abakuka 2,1–4: ‚Postavím se na svou stráž a stanoviště si zřídím na věži a budu vyhlížet, abych viděl, co mi řekne a co odpovím, až budu kárán. I odpověděl mi Hospodin a řekl: Zapiš vidění a zřetelně je vyryj na desky, aby je čtoucí mohl snadno přečíst. Neboť to vidění je ještě pro určený čas, ale při konci promluví a nebude lhát; i kdyby se opozdilo, čekej na ně, neboť jistě přijde, neopozdí se. Hle, duše toho, kdo se vypíná, není v něm přímá; spravedlivý však bude žít svou vírou.‘“
“As early as 1842 the direction given in this prophecy to ‘write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it,’ had suggested to Charles Fitch the preparation of a prophetic chart to illustrate the visions of Daniel and the Revelation. The publication of this chart was regarded as a fulfillment of the command given by Habakkuk. No one, however, then noticed that an apparent delay in the accomplishment of the vision—a tarrying time—is presented in the same prophecy. After the disappointment, this scripture appeared very significant: ‘The vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry…. The just shall live by his faith.” The Great Controversy, 391, 392.
Již roku 1842 vedlo pokynutí dané v tomto proroctví, aby „napsal vidění a zřetelně je vyryl na desky, aby ten, kdo je čte, mohl běžet“, Charlese Fitche k přípravě prorocké tabule znázorňující vidění Danielova proroctví a Zjevení. Vydání této tabule bylo pokládáno za naplnění příkazu daného Abakukovi. Nikdo si však tehdy nepovšiml, že totéž proroctví představuje i zdánlivé prodlení v naplnění vidění — dobu otálení. Po zklamání se tento oddíl Písma jevil jako velmi významný: „Neboť vidění jest ještě na určený čas, ale ke konci promluví a nebude lhát; prodlévá-li, očekávej je, neboť jistě přijde, neopoždí se…. Spravedlivý pak bude živ svou vírou.“ Velké drama věků, 391, 392.
The two tables of Habakkuk are prophetically two witnesses. Biblically, two witnesses are to be brought together to establish truth.
Dvě desky Habakukovy jsou prorocky dvěma svědky. Podle Písma mají být dva svědkové přivedeni společně, aby byla potvrzena pravda.
But if he will not hear thee, then take with thee one or two more, that in the mouth of two or three witnesses every word may be established. Matthew 18:16.
Jestliže tě však neuposlechne, přiber s sebou ještě jednoho nebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků bylo potvrzeno každé slovo. Matouš 18,16.
When Habakkuk’s two tables (the 1843 and 1850 pioneer charts) are overlaid with one another they confirm the truths that were the jewels of Miller’s dream. The mistake of 1843, represented upon the first table, when overlaid with the second table, establishes the tarrying time of the vision. Miller (the symbolic watchman of that history) asked what he was to say during the debate of his history.
Když jsou dvě Habakukovy tabule (průkopnické mapy z let 1843 a 1850) položeny jedna přes druhou, potvrzují pravdy, které byly klenoty Millerova snu. Omyl roku 1843, znázorněný na první tabuli, když je překryt druhou tabulí, ustanovuje dobu prodlení vidění. Miller (symbolický strážný těchto dějin) se ptal, co má říkat během rozepře svých dějin.
I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. Habakkuk 2:1.
Postavím se na svou stráž a stanoviště zaujmu na věži; budu vyhlížet, abych viděl, co ke mně promluví a co odpovím, až budu kárán. Abakuk 2,1.
The Lord instructed Miller to write the vision, and in his dream he placed the casket which contained the vision on a table in the center of his room.
Pán Millerovi uložil, aby zapsal vidění, a ve svém snu položil schránku obsahující ono vidění na stůl uprostřed svého pokoje.
And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. Habakkuk 2:2.
I odpověděl mi Hospodin a řekl: Zapiš to vidění a vyryj je zřetelně na desky, aby je čtenář mohl přečíst v běhu. Abakuk 2,2.
The tables then identify the tarrying time and the first disappointment.
Tabulky pak označují dobu prodlení a první zklamání.
For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Habakkuk 2:3.
Neboť vidění je ještě pro určený čas; avšak při konci promluví a nebude lhát. I kdyby se zdržovalo, očekávej je, protože jistě přijde, nezdrží se. Abakuk 2,3.
The three-step testing process produced by the increase of knowledge (Miller’s jewels) are then represented.
Poté je znázorněn třístupňový proces zkoušky vyvolaný vzrůstem poznání (Millerovy klenoty).
Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Habakkuk 2:4.
Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; ale spravedlivý bude žít ze své víry. Abakuk 2,4.
The two classes of worshippers would be manifested by the testing process of Daniel chapter twelve.
Dvě třídy uctívačů budou zjeveny skrze zkušební proces dvanácté kapitoly knihy Daniel.
And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 12:9, 10.
I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, zběleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou jednat bezbožně; a nikdo z bezbožných neporozumí, ale moudří porozumějí. Daniel 12,9.10.
The wise of Daniel are the wise virgins of Matthew twenty-five who were justified by faith and the wicked were the foolish virgins who were lifted up in pride. At the end of Miller’s dream, the jewels represent the oil in the parable of the ten virgins, which was the message.
Moudří z Daniela jsou moudré panny z Matouše dvacáté páté, které byly ospravedlněny vírou, a bezbožní byli pošetilé panny, jež se povýšily v pýše. Na konci Millerova snu představují drahokamy olej v podobenství o deseti pannách, jímž bylo poselství.
“God is dishonored when we do not receive the communications which he sends us. Thus we refuse the golden oil which he would pour into our souls to be communicated to those in darkness. When the call shall come, ‘Behold, the bridegroom cometh; go ye out to meet him,’ those who have not received the holy oil, who have not cherished the grace of Christ in their hearts, will find, like the foolish virgins, that they are not ready to meet their Lord. They have not, in themselves, the power to obtain the oil, and their lives are wrecked.” Review and Herald, July 20, 1897.
„Bůh je zneuctíván, když nepřijímáme sdělení, která nám posílá. Tím odmítáme zlatý olej, který by vléval do našich duší, aby byl předáván těm, kdo jsou v temnotě. Až zazní volání: ‚Hle, ženich přichází; vyjděte mu vstříc,‘ ti, kteří nepřijali svatý olej, kteří ve svých srdcích neuchovávali Kristovu milost, shledají, podobně jako pošetilé panny, že nejsou připraveni setkat se se svým Pánem. Nemají sami v sobě moc získat olej a jejich životy ztroskotají.“ Review and Herald, 20. července 1897.
The light of Miller’s jewels in the last days will shine ten times brighter, and both the number ten and light are symbols of a test. In the last days, represented in the end of Miller’s dream, the light of truth represented upon Habakkuk’s tables produces a testing message, which in the parable of the ten virgins is represented as the message of the Midnight Cry. That testing process is a repetition of the testing process of Millerite history, for the parable of the ten virgins is repeated to the very letter in the last days.
Světlo Millerových drahokamů v posledních dnech bude zářit desetkrát jasněji a jak číslo deset, tak i světlo jsou symboly zkoušky. V posledních dnech, znázorněných závěrem Millerova snu, světlo pravdy, představené na Abakukových deskách, vytváří zkušební poselství, které je v podobenství o deseti pannách znázorněno jako poselství Půlnočního volání. Tento proces zkoušky je opakováním procesu zkoušky v dějinách milleritů, neboť podobenství o deseti pannách se v posledních dnech opakuje do posledního písmene.
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často bývám odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní do nejmenšího písmene, neboť má zvláštní vztah k této době a podobně jako poselství třetího anděla se naplnilo a bude i nadále přítomnou pravdou až do konce času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
Ten is the symbol of a test, and at the end of ten days Daniel and the three worthies were visually fairer and fatter, than those who were eating the diet of Babylon. The proud represented in Habakkuk who lived by presumption, not faith, developed the character of Babylon. In Millerite history they became the daughters of Babylon, and in Habakkuk it is the prophetic characteristics of the papacy which is employed to identify the character of those who chose not to live by faith.
Deset je symbolem zkoušky a na konci deseti dnů byli Daniel a tři mládenci na pohled krásnější a statnější než ti, kteří jedli pokrm Babylóna. Ti pyšní, představeni u Abakuka, kteří žili domýšlivostí, nikoli vírou, si vypěstovali charakter Babylóna. V dějinách milleritského hnutí se stali dcerami Babylóna a u Abakuka jsou k označení charakteru těch, kteří se rozhodli nežít z víry, použity prorocké charakteristiky papežství.
Behold, his soul which is lifted up is not upright in him: but the just shall live by his faith. Yea also, because he transgresseth by wine, he is a proud man, neither keepeth at home, who enlargeth his desire as hell, and is as death, and cannot be satisfied, but gathereth unto him all nations, and heapeth unto him all people: Shall not all these take up a parable against him, and a taunting proverb against him, and say, Woe to him that increaseth that which is not his! how long? and to him that ladeth himself with thick clay! Shall they not rise up suddenly that shall bite thee, and awake that shall vex thee, and thou shalt be for booties unto them? Because thou hast spoiled many nations, all the remnant of the people shall spoil thee; because of men’s blood, and for the violence of the land, of the city, and of all that dwell therein. Habakkuk 2:4–8.
Hle, duše toho, kdo se povyšuje, není v něm přímá; ale spravedlivý bude žít ze své víry. Ano, protože přestupuje skrze víno, je to muž pyšný, nezůstává doma; rozšiřuje svou žádostivost jako šeol, je jako smrt a nemůže být nasycen, nýbrž shromažďuje k sobě všechny národy a hromadí k sobě všechny lidi. Cožpak všichni tito proti němu nepronesou podobenství a posměšné přísloví a neřeknou: Běda tomu, kdo rozmnožuje, co není jeho — jak dlouho? — a tomu, kdo na sebe nakládá husté bláto! Což nepovstanou náhle ti, kteří tě budou kousat, a neprobudí se ti, kteří tě budou sužovat, a nestaneš se jim kořistí? Protože jsi oloupil mnohé národy, všechen ostatek lidu oloupí tebe, pro lidskou krev a pro násilí spáchané na zemi, na městě a na všech, kdo v něm bydlí. Abakuk 2,4–8.
The testing process brought upon the virgins of Matthew twenty-five produces a class of worshippers, who have developed the character of the king of the north (the papacy), who is also the power that “spoiled many nations.” It is the papal power that gets suddenly bitten, just as Jezebel was eaten by dogs.
Proces zkoušky, který přichází na panny z Matouše dvacet pět, vytváří třídu ctitelů, kteří si vypěstovali charakter krále severu (papežství), jenž je také mocností, která „plenila mnohé národy“. Je to papežská moc, která je náhle uštknuta, právě tak jako byla Jezábel sežrána psy.
Thus saith the Lord, Behold, a people cometh from the north country, and a great nation shall be raised from the sides of the earth. They shall lay hold on bow and spear; they are cruel, and have no mercy; their voice roareth like the sea; and they ride upon horses, set in array as men for war against thee, O daughter of Zion. We have heard the fame thereof: our hands wax feeble: anguish hath taken hold of us, and pain, as of a woman in travail. Go not forth into the field, nor walk by the way; for the sword of the enemy and fear is on every side. O daughter of my people, gird thee with sackcloth, and wallow thyself in ashes: make thee mourning, as for an only son, most bitter lamentation: for the spoiler shall suddenly come upon us. Jeremiah 6:22–26.
Toto praví Hospodin: Hle, ze severní země přichází lid a z končin země povstane veliký národ. Chopí se luku a kopí; jsou krutí a bez milosrdenství; jejich hlas hučí jako moře a jedou na koních, seřazeni jako muži k boji proti tobě, dcero sijónská. Slyšeli jsme o něm pověst: naše ruce ochably; zmocnila se nás úzkost a bolest jako rodičky. Nevycházejte do pole ani nechoďte po cestě, neboť meč nepřítele a hrůza jsou na všech stranách. Dcero mého lidu, přepásej se žíní a válej se v popelu; rozhojňuj smutek jako nad jednorozeným synem, nejtrpčí nářek, neboť zhoubce na nás náhle přijde. Jeremjáš 6,22–26.
Habakkuk’s two classes are those who are justified by faith, and those who ate and drank the doctrines of Babylon. Those in the last days of Miller’s dream that are represented as virgins, either develop the character of Christ, and thus receive the seal of God, or they develop the character of the papacy and receive the mark of the beast.
Dvě třídy v Abakukovi jsou ti, kdo jsou ospravedlněni vírou, a ti, kdo jedli a pili nauky Babylóna. Ti, kdo jsou v posledních dnech Millerova snu znázorněni jako panny, buď rozvíjejí Kristův charakter, a tak přijímají Boží pečeť, anebo rozvíjejí charakter papežství a přijímají znamení šelmy.
“The time has come for the true light to shine amid moral darkness. The third angel’s message has been sent forth to the world, warning men against receiving the mark of the beast or of his image in their foreheads or in their hands. To receive this mark means to come to the same decision as the beast has done, and to advocate the same ideas, in direct opposition to the word of God. Of all who receive this mark, God says, ‘The same shall drink of the wine of the wrath of God, which is poured out without mixture into the cup of his indignation; and he shall be tormented with fire and brimstone in the presence of the holy angels, and in the presence of the Lamb.’” Review and Herald, July 13, 1897.
„Nastal čas, aby pravé světlo zářilo uprostřed mravní temnoty. Poselství třetího anděla bylo vysláno do světa, aby varovalo lidi před přijetím znamení šelmy nebo jejího obrazu na čela nebo na ruce. Přijmout toto znamení znamená dospět ke stejnému rozhodnutí, jaké učinila šelma, a zastávat tytéž myšlenky v přímém odporu proti slovu Božímu. O všech, kdo toto znamení přijmou, Bůh praví: ‚Ten bude pít víno Božího hněvu, které je nalito neředěné do kalicha jeho rozhorlení, a bude trýzněn ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.‘“ Review and Herald, 13. července 1897.
The virgins that drink the wine of Babylon will ultimately drink the wine of God’s wrath. In Isaiah, the drunkards of Ephraim manifest their blind drunkenness by turning things upside down, and that action is to be esteemed as “potter’s clay.”
Panny, které pijí víno Babylóna, budou nakonec pít víno Božího hněvu. U Izajáše opilci Efraimovi projevují své slepé opilství tím, že převracejí věci naruby, a tento čin má být pokládán za „hrnčířskou hlínu“.
The identification of “the daily” as a symbol of Christ, turns the truth of “the daily” upside down, for “the daily,” is a satanic symbol. Miller’s identification of “the daily” as paganism is directly represented upon Habakkuk’s tables. Miller’s discovery of the passage in Thessalonians, which allowed him to understand that it was paganism that was “taken away,” in order for the “man of sin” who sits in the temple of God to be revealed, is the primary truth located in Second Thessalonians, chapter two.
Ztotožnění „ustavičné“ jako symbolu Krista obrací pravdu o „ustavičné“ vzhůru nohama, neboť „ustavičné“ je satanský symbol. Millerovo ztotožnění „ustavičné“ s pohanstvím je přímo znázorněno na Abakukových deskách. Millerův objev pasáže v Tesalonickým, která mu umožnila porozumět, že to bylo pohanství, které bylo „odňato“, aby mohl být zjeven „člověk hříchu“, jenž sedí v chrámu Božím, je hlavní pravdou obsaženou ve Druhé epištole Tesalonickým, kapitole druhé.
“I read on, and could find no other case in which it [the daily] was found, but in Daniel. I then [by the aid of a concordance] took those words which stood in connection with it, ‘take away;’ he shall take away the daily; ‘from the time the daily shall be taken away,’ etc. I read on, and thought I should find no light on the text; finally I came to 2 Thessalonians 2:7, 8. ‘For the mystery of iniquity doth already work; only he who now letteth will let, until he be taken out of the way, and then shall that wicked be revealed,’ etc. And when I had come to that text, O, how clear and glorious the truth appeared! There it is! That is the daily! Well, now, what does Paul mean by ‘he who now letteth,’ or hindereth? By ‘the man of sin,’ and the ‘wicked,’ Popery is meant. Well, what is it which hinders Popery from being revealed? Why, it is Paganism; well, then, ‘the daily’ must mean Paganism.’—William Miller, Second Advent Manual, page 66.” Advent Review and Sabbath Herald, January 6, 1853.
„Četl jsem dále a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, v němž by se to [ustavičné] vyskytovalo, kromě u Daniela. Potom jsem [s pomocí konkordance] vzal ta slova, která s tím stála ve spojení: ‚odejmout‘; odejme ustavičné; ‚od času, kdy bude ustavičné odňato,‘ atd. Četl jsem dále a domníval jsem se, že v tom textu nenaleznu žádné světlo; nakonec jsem dospěl ke 2. Tesalonickým 2,7.8. ‚Neboť tajemství nepravosti již působí; jen ten, kdo nyní zdržuje, bude zdržovat, dokud nebude odstraněn z cesty; a tehdy bude zjeven ten bezbožný,‘ atd. A když jsem dospěl k tomu textu, ó, jak jasně a slavně se pravda ukázala! Tam to je! To je to ustavičné! Nuže, co má Pavel na mysli výrazem ‚ten, kdo nyní zdržuje‘ neboli brání? Výrazem ‚člověk hříchu‘ a ‚ten bezbožný‘ je míněno papežství. Nuže, co je to, co brání tomu, aby se papežství zjevilo? Inu, je to pohanství; tedy ‚to ustavičné‘ musí znamenat pohanství.“ — William Miller, Second Advent Manual, strana 66.“ Advent Review and Sabbath Herald, 6. ledna 1853.
The meaning of “the daily” in Thessalonians, which Miller discovered is the primary truth of the passage. When Paul identifies those who do not love the truth, and who will therefore receive strong delusion, he is most certainly identifying the hatred of truth in the general sense, but the truth which is directly referenced in the passage is the truth that “the daily,” represents pagan Rome.
Význam „ustavičné“ v Tesalonickým, který Miller objevil, je prvořadou pravdou tohoto oddílu. Když Pavel označuje ty, kdo nemilují pravdu, a proto přijmou mocné poblouzení, zcela jistě tím označuje nenávist k pravdě v obecném smyslu; avšak pravda, na niž se tento oddíl přímo odvolává, je pravda, že „ustavičné“ představuje pohanský Řím.
The light of the body is the eye: if therefore thine eye be single, thy whole body shall be full of light. But if thine eye be evil, thy whole body shall be full of darkness. If therefore the light that is in thee be darkness, how great is that darkness! No man can serve two masters: for either he will hate the one, and love the other; or else he will hold to the one, and despise the other. Ye cannot serve God and mammon. Matthew 6:22–24.
Svítilnou těla jest oko. Je-li tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude plné světla. Je-li však tvé oko zlé, celé tvé tělo bude plné temnoty. Je-li tedy světlo, které je v tobě, tmou, jak veliká je ta tma! Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům; neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, anebo k jednomu přilne a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Matouš 6,22–24.
There is only a love for truth, or a hatred of the truth. There is no middle ground. The strong delusion that comes upon the foolish virgins of Matthew twenty-five is based upon their rejection of the light of Miller’s jewels that represent the final test. Ancient Israel’s final test, was their tenth test, and Miller’s jewels shine ten times brighter in the last days. The symbol of the rejection of Miller’s jewels is “the daily,” which the drunkards of Ephraim turned upside down in the third generation of Adventism. “The daily” is a satanic symbol of paganism. The drunkards introduced a counterfeit jewel, which they brought from apostate Protestantism that identifies “the daily” as a symbol of Christ.
Existuje pouze láska k pravdě, anebo nenávist k pravdě. Neexistuje žádná střední půda. Mocný blud, který přichází na pošetilé panny z Matouše dvacet pět, je založen na jejich odmítnutí světla Millerových klenotů, jež představují závěrečnou zkoušku. Závěrečná zkouška starověkého Izraele byla jeho desátou zkouškou a Millerovy klenoty září v posledních dnech desetkrát jasněji. Symbolem odmítnutí Millerových klenotů je „the daily“, které opilci Efraimovi převrátili naruby ve třetí generaci adventismu. „The daily“ je satanským symbolem pohanství. Opilci uvedli padělaný klenot, který přinesli z odpadlého protestantismu a který označuje „the daily“ za symbol Krista.
Miller’s understanding of his jewels was limited by the history in which he was raised up. Convinced the Second Coming was the next prophetic event, the deadly wound of the papacy in 1798, could only represent the fourth and final earthly kingdom of Daniel two. Miller was also limited in his understanding of “the daily,” for his testimony is that through revelation he was led to a specific method of study, in which he stated that he used his Bible, Cruden’s Concordance and read some newspapers. His decision to study in that manner had simply come into his mind.
Millerovo chápání jeho klenotů bylo omezeno dějinami, v nichž byl povolán. Přesvědčen, že druhý příchod je následující prorockou událostí, mohl smrtelný úder papežství v roce 1798 představovat pouze čtvrté a poslední pozemské království z druhé kapitoly Danielovy. Miller byl ve svém chápání „ustavičné“ rovněž omezen, neboť jeho svědectví uvádí, že byl skrze zjevení veden ke zvláštní metodě studia, přičemž prohlásil, že používal svou Bibli, Crudenovu konkordanci a četl některé noviny. Jeho rozhodnutí studovat tímto způsobem mu jednoduše vstoupilo na mysl.
“During, the twelve years I was a deist, I read all histories I could find; but now I loved the Bible It taught of Jesus! But still there was a good deal of the Bible that was dark to me. In 1818 or 19, while conversing with a friend! To whom I made a visit, and who had known and heard me talk while I was a deist, he inquired, in rather a significant manner, ‘What do you think of this text, and that?’ referring to the old texts I objected to while a deist. I understood what he was about, and replied—If you will give me time, I will tell you what they mean. ‘How long time do you want?’ I don’t know, but I will tell you, I replied, for I could not believe that God had given a revelation that could not be understood I then resolved to study my Bible, believing I could find out what the Holy Spirit meant. But as soon as I had formed this resolution the thought came to me—‘Suppose you find a passage that you cannot understand, what will you do?’ This mode of studying the Bible then came to my mind:—I will take the words of such passages, and trace them through the Bible, and find out their meaning in this way. I had Cruden’s Concordance, which I think is the best in the world; so I took that and my Bible, and set down to my desk, and read nothing else, except the newspapers a little, for I was determined to know what my Bible meant. Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65.
„Během dvanácti let, kdy jsem byl deistou, četl jsem všechny dějiny, které jsem mohl nalézt; nyní jsem si však zamiloval Bibli. Učila o Ježíši! Přesto mi však nemalá část Bible zůstávala nejasná. V roce 1818 nebo 1819, když jsem rozmlouval s přítelem, jehož jsem navštívil a který mne znal a slyšel mluvit v době, kdy jsem byl deistou, zeptal se mne dosti významným způsobem: ‚Co soudíš o tomto textu a o onom?‘ a odkazoval tím na staré texty, proti nimž jsem jako deista namítal. Pochopil jsem, oč mu jde, a odpověděl jsem: Dáte-li mi čas, povím vám, co znamenají. ‚Kolik času potřebujete?‘ Já nevím, odpověděl jsem, ale povím vám to; neboť jsem nemohl uvěřit, že by Bůh dal zjevení, kterému nelze porozumět. Tehdy jsem se rozhodl studovat svou Bibli v přesvědčení, že mohu zjistit, co mínil Duch svatý. Jakmile jsem však toto rozhodnutí učinil, napadla mne myšlenka: ‚Předpokládejme, že nalezneš oddíl, jemuž nebudeš moci porozumět; co učiníš?‘ Tehdy mi přišel na mysl tento způsob studia Bible: Vezmu slova takových oddílů, budu je sledovat v celé Bibli a tímto způsobem zjistím jejich význam. Měl jsem Crudenovu konkordanci, která je podle mého mínění nejlepší na světě; vzal jsem si tedy ji i svou Bibli, usedl ke svému psacímu stolu a nečetl nic jiného, leda trochu noviny, neboť jsem byl odhodlán poznat, co má moje Bible na mysli. Apollos Hale, The Second Advent Manual, 65.“
Miller’s jewels were not simply recognized by his method of study, but also by direct revelation from God.
Millerovy drahokamy nebyly rozpoznány pouze na základě jeho metody studia, nýbrž také přímým zjevením od Boha.
“God sent His angel to move upon the heart of a farmer who had not believed the Bible, to lead him to search the prophecies. Angels of God repeatedly visited that chosen one, to guide his mind and open to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people. The commencement of the chain of truth was given to him, and he was led on to search for link after link, until he looked with wonder and admiration upon the Word of God. He saw there a perfect chain of truth. That Word which he had regarded as uninspired now opened before his vision in its beauty and glory. He saw that one portion of Scripture explains another, and when one passage was closed to his understanding, he found in another part of the Word that which explained it. He regarded the sacred Word of God with joy and with the deepest respect and awe.” Early Writings, 230.
„Bůh poslal svého anděla, aby působil na srdce rolníka, který nevěřil Bibli, a vedl jej k tomu, aby zkoumal proroctví. Boží andělé onoho vyvoleného opakovaně navštěvovali, aby vedli jeho mysl a otevřeli jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu vždy temná. Byl mu dán počátek řetězu pravdy a byl veden, aby hledal článek za článkem, až s údivem a obdivem hleděl na Boží slovo. Spatřil v něm dokonalý řetěz pravdy. To Slovo, které pokládal za nevnuknuté, se nyní otevřelo jeho zraku ve své kráse a slávě. Viděl, že jedna část Písma vykládá druhou, a když byl některý oddíl jeho porozumění uzavřen, nalezl v jiné části Slova to, co jej vysvětlovalo. Na svaté Boží slovo pohlížel s radostí a s nejhlubší úctou a bázní.“ Early Writings, 230.
When Sister White states that “God sent His angel” to Miller, it is identifying that Gabriel was the angel sent to Miller, for “His angel,” is a term assigned to Gabriel.
Když sestra Whiteová uvádí, že „Bůh poslal svého anděla“ k Millerovi, znamená to, že andělem poslaným k Millerovi byl Gabriel, neboť výraz „jeho anděl“ je označení připisované Gabrielovi.
“The words of the angel, ‘I am Gabriel, that stand in the presence of God,’ show that he holds a position of high honor in the heavenly courts. When he came with a message to Daniel, he said, ‘There is none that holdeth with me in these things, but Michael [Christ] your Prince.’ Daniel 10:21. Of Gabriel the Saviour speaks in the Revelation, saying that ‘He sent and signified it by His angel unto His servant John.’ Revelation 1:1.” The Desire of Ages, 99.
„Slova anděla: ‚Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem,‘ ukazují, že zastává postavení vysoké cti v nebeských síních. Když přišel s poselstvím k Danielovi, řekl: ‚Nikdo mi v těchto věcech nepomáhá kromě Michaela [Krista], vašeho knížete.‘ Daniel 10:21. O Gabrielovi Spasitel mluví ve Zjevení slovy, že ‚je dal ve známost skrze svého anděla svému služebníku Janovi‘. Zjevení 1:1.“ Touha věků, 99.
Gabriel and the other angels were sent to guide Miller’s mind and “open to his understanding prophecies which had ever been dark to God’s people.” His message was not simply developed through his method of study, but also by divine revelation. The very method he employed to study the Bible had come into his mind. When God brings truth to our mind, it is divine revelation as opposed to arriving at truth through the process of rightly dividing the Bible. Miller did both, but divine revelation had to be part of how Miller came to understand the subject of “the daily.”
Gabriel a ostatní andělé byli posláni, aby vedli Millerovu mysl a „otevřeli jeho porozumění proroctvím, která byla Božímu lidu odedávna temná“. Jeho poselství nevzniklo pouze prostřednictvím jeho metody studia, nýbrž také skrze božské zjevení. Sama metoda, kterou používal ke studiu Bible, mu byla vložena do mysli. Když Bůh uvádí pravdu do naší mysli, je to božské zjevení, na rozdíl od dospění k pravdě prostřednictvím procesu správného rozdělování Bible. Miller činil obojí, avšak božské zjevení muselo být součástí toho, jak Miller dospěl k porozumění tématu „the daily“.
Miller would not have recognized the gender oscillation of Daniel chapter eight, verses nine through twelve, for all he had was the Bible and a concordance that is void of any information concerning the biblical languages. He would not have seen the distinction between “sur” and “rum” which are both translated as “take away.” He would not have seen the distinction between “miqdash” and “qodesh” which are both translated as “sanctuary.”
Miller by nerozpoznal kolísání rodu v osmé kapitole Daniela, ve verších devět až dvanáct, neboť měl k dispozici pouze Bibli a konkordanci, která postrádá jakékoli informace týkající se biblických jazyků. Neviděl by rozdíl mezi „sur“ a „rum“, které jsou obě překládány jako „odejmout“. Neviděl by rozdíl mezi „miqdash“ a „qodesh“, které jsou obě překládány jako „svatyně“.
He would not have seen the truth of the word “tamid” that is found one hundred and four times in the Bible. The truth he could not have seen (which is also the truth that he did see), was that of the one hundred and four times that the Hebrew word “tamid” is used in the Bible, only in the book of Daniel is the Hebrew word “tamid” used as a noun. “Tamid” is the Hebrew word that means “continual”, and is translated as “the daily” in the book of Daniel.
Nebyl by byl spatřil pravdu slova „tamid“, které se v Bibli vyskytuje sto čtyřikrát. Pravda, kterou nemohl spatřit (a která je zároveň také pravdou, kterou spatřil), spočívala v tom, že ze všech sto čtyř případů, kdy je hebrejské slovo „tamid“ v Bibli použito, je pouze v knize Daniel toto hebrejské slovo „tamid“ použito jako podstatné jméno. „Tamid“ je hebrejské slovo, které znamená „ustavičný“, a v knize Daniel je překládáno jako „každodenní“.
Only in the book of Daniel is the word used as a noun, and the other ninety-nine times it is used as an adverb. For this reason, when the translators of the King James Bible were confronted with Daniel using the word five times as a noun, when all the other writers of the Bible used the word ninety-nine times as an adverb, they were forced by the weight of evidence to correct Daniel’s use of the word as a noun. In order to correct Daniel, they added the word “sacrifice” to the Word, and thus turned a noun into an adverb. And then in order to correct the translators, Ellen White was inspired to record that she, “saw in relation to the ‘Daily,’ that the word ‘sacrifice’ was supplied by man’s wisdom, and does not belong to the text; and that the Lord gave the correct view of it to those who gave the judgment hour cry.”
Pouze v knize Daniel je toto slovo užito jako podstatné jméno, zatímco ve všech ostatních devadesáti devíti případech je užito jako příslovce. Z tohoto důvodu, když se překladatelé Bible krále Jakuba setkali s tím, že Daniel toto slovo pětkrát používá jako podstatné jméno, zatímco všichni ostatní pisatelé Bible je devadesát devětkrát používají jako příslovce, byli vahou důkazů přinuceni opravit Danielovo užití tohoto slova jako podstatného jména. Aby Daniela opravili, přidali ke Slovu slovo „oběť“, a tak změnili podstatné jméno v příslovce. A potom, aby byli opraveni překladatelé, byla Ellen White inspirována zaznamenat, že „viděla ve vztahu k ‚Denní‘, že slovo ‚oběť‘ bylo doplněno lidskou moudrostí a do textu nepatří; a že Pán dal správný pohled na tuto věc těm, kteří hlásali poselství o hodině soudu.“
Miller, by his own testimony, was seeking to understand “the daily,” which he ultimately did in 2 Thessalonians. But also, by his own testimony, when seeking to understand a word, he would consider every place the word was used, and the word is used ninety-nine other times in the Bible. Yet his testimony of “the daily,” is that he found it nowhere but in the book of Daniel, when he stated, “I read on, and could find no other case in which it [the daily] was found, but in Daniel.” Miller was led to the jewels not alone by his method of study, but also by divine revelation that was given to him through the ministry of angels.
Miller se podle vlastního svědectví snažil porozumět „ustavičné oběti“, k čemuž nakonec dospěl ve 2. Tesalonickým. Avšak také podle vlastního svědectví, když se snažil porozumět nějakému slovu, zkoumal každé místo, kde bylo toto slovo použito, a toto slovo je v Bibli použito ještě na devadesáti devíti dalších místech. Jeho svědectví o „ustavičné oběti“ však zní, že ji nenalezl nikde jinde než v knize Daniel, když prohlásil: „Četl jsem dál a nemohl jsem nalézt žádný jiný případ, kde by se to [ustavičná oběť] vyskytovalo, než v Danielovi.“ Miller byl k drahokamům veden nejen svou metodou studia, ale také božským zjevením, které mu bylo dáno prostřednictvím služby andělů.
This is why his understanding of “the daily,” was correct, but limited. He could not recognize that of the five times “the daily” is referenced in the book of Daniel, that one of the three times “the daily” is “taken away,” represented a different meaning than the other two times. One time “the daily” is used with the Hebrew word “rum” and the other two times it is used with the Hebrew word “sur”. Both words are translated as take away, but “rum” in Daniel chapter eight, verse eleven means “to lift up and exalt”, and in chapter eleven, verse thirty-one, and chapter twelve, verse eleven, the word “sur” means “to remove”.
Proto bylo jeho chápání „ustavičné“ správné, avšak omezené. Nedokázal rozpoznat, že z pěti případů, kdy je v knize Daniel „ustavičná“ zmíněna, jeden ze tří případů, kdy je „ustavičná“ „odňata“, představuje jiný význam než další dva případy. V jednom případě je „ustavičná“ použita s hebrejským slovem „rum“ a v dalších dvou případech je použita s hebrejským slovem „sur“. Obě slova se překládají jako „odnětí“, avšak „rum“ v Danielovi 8,11 znamená „pozdvihnout a vyvýšit“ a v 11,31 a 12,11 slovo „sur“ znamená „odstranit“.
The theologians that eat and drink the Babylonian diet, argue that whether you remove a thing or whenever you lift up a thing, they both represent a type of removal, so both words are to be understood as possessing the same meaning. They argue that the three times “the daily,” is “taken away” always means to remove, and in doing so, they identify that Daniel was careless in his choice of words. They do not openly say that, but by inference they teach that Daniel should have used the word “sur” in all three occurrences, for according to the theologians he supposedly meant the same thing each time “the daily” was “taken away.”
Teologové, kteří jedí a pijí babylónskou stravu, tvrdí, že ať už je nějaká věc odstraněna, nebo kdykoli je nějaká věc pozvednuta, obojí představuje určitý druh odstranění, takže obě slova je třeba chápat jako slova téhož významu. Tvrdí, že ve všech třech případech, kdy je „ustavičná oběť“ „odňata“, jde vždy o odstranění, a tím dávají najevo, že Daniel byl ve své volbě slov nedbalý. Otevřeně to sice neříkají, avšak nepřímo učí, že Daniel měl ve všech třech výskytech použít slovo „sur“, neboť podle těchto teologů měl údajně pokaždé na mysli totéž, když byla „ustavičná oběť“ „odňata“.
They do the same thing with the words “miqdash” and “qodesh” which are both translated as “sanctuary,” in verses eleven through fourteen of chapter eight. In each reference of “sanctuary” in those four verses, they insist they all represent God’s sanctuary. By inference again, Daniel should have simply used “qodesh” in all three references, and not used “miqdash” in verse eleven. Miller would not have recognized the distinction between those words, but the modern theologians do, and when they do, they insist that no distinction should be acknowledged. Yet Miller, who did not recognize the distinctions between the words, came to the opposite understanding of the modern theologians.
Totéž činí se slovy „miqdash“ a „qodesh“, která jsou v jedenáctém až čtrnáctém verši osmé kapitoly obě překládána jako „svatyně“. U každého výskytu slova „svatyně“ v těchto čtyřech verších trvají na tom, že všechna označují Boží svatyni. Opět podle této logiky měl Daniel ve všech třech odkazech prostě použít „qodesh“ a ve verši jedenáct nepoužít „miqdash“. Miller by rozdíl mezi těmito slovy nerozpoznal, avšak moderní teologové jej rozpoznávají, a když tak činí, trvají na tom, že žádný rozdíl nemá být uznáván. Přesto Miller, který rozdíly mezi těmito slovy nerozpoznával, dospěl k opačnému závěru než moderní teologové.
The reality is that Daniel was an extremely careful writer, who knew the Hebrew language and was judged as ten times smarter than all the other wise men of Babylon who were very smart men in their society in their own right. If anyone knew the proper usage of the Hebrew language, and how it was to be correctly represented in that particular history, it was Daniel. If Daniel employed different words, it was because they were meant to convey different meanings, which he purposely sought to represent. When Daniel’s distinct use of the words that are translated as “sanctuary” or as “take away” are acknowledged, they uphold Miller’s understanding of “the daily,” which was recognized by Miller in the very passage where Paul identifies that those who hate truth are destined to receive strong delusion.
Skutečností je, že Daniel byl nesmírně pečlivý pisatel, který znal hebrejský jazyk a byl pokládán za desetkrát moudřejšího než všichni ostatní babylónští mudrci, kteří sami o sobě byli ve své společnosti velmi učenými muži. Jestliže někdo znal náležité užívání hebrejského jazyka a to, jak má být v oné konkrétní historii správně vyjádřen, pak to byl Daniel. Užije-li Daniel odlišných slov, pak proto, že měla nést odlišné významy, které se záměrně snažil vyjádřit. Když je uznáno Danielovo rozlišené užívání slov, která se překládají jako „svatyně“ nebo jako „odňat“, potvrzují Millerovo chápání „každodenní oběti“, které Miller rozpoznal právě v tom oddílu, kde Pavel označuje ty, kdo nenávidí pravdu, za určené k tomu, aby přijali mocné blouznění.
Those who hate the truth and believe the lie which produces strong delusion, are also represented as the drunkards of Ephraim, who are represented in two classes. One class is the learned leadership and the other class is the unlearned laity who will only hear what the learned teach them. They are those who hide beneath lies, and who make a covenant with death. They are those whose soul is lifted up in Habakkuk two, and they are the foolish virgins of Matthew twenty-five. They are those who reject the foundational truths of Miller’s dream, which shine ten times brighter at the end (representing the tenth and final test for modern Israel), as typified by the tenth and final test for ancient Israel.
Ti, kdo nenávidí pravdu a věří lži, která působí mocné blouznění, jsou také znázorněni jako opilci Efraimovi, kteří jsou představeni ve dvou třídách. Jedna třída je učené vedení a druhá třída je neučený lid, který bude slyšet jen to, čemu jej učenci učí. To jsou ti, kdo se skrývají pod lžemi a uzavírají smlouvu se smrtí. To jsou ti, jejichž duše se pozvedá v Abakukovi dva, a jsou to pošetilé panny z Matouše dvacet pět. To jsou ti, kdo odmítají základní pravdy Millerova snu, které na konci září desetkrát jasněji (což představuje desátou a poslední zkoušku pro moderní Izrael), jak je předobrazeno desátou a poslední zkouškou pro starověký Izrael.
We will continue this study in the next article.
V příštím článku budeme v tomto studiu pokračovat.
And the Lord said unto Moses, How long will this people provoke me? and how long will it be ere they believe me, for all the signs which I have shewed among them? I will smite them with the pestilence, and disinherit them, and will make of thee a greater nation and mightier than they. And Moses said unto the Lord, Then the Egyptians shall hear it, (for thou broughtest up this people in thy might from among them) And they will tell it to the inhabitants of this land: for they have heard that thou Lord art among this people, that thou Lord art seen face to face, and that thy cloud standeth over them, and that thou goest before them, by day time in a pillar of a cloud, and in a pillar of fire by night. Now if thou shalt kill all this people as one man, then the nations which have heard the fame of thee will speak, saying, Because the Lord was not able to bring this people into the land which he sware unto them, therefore he hath slain them in the wilderness. And now, I beseech thee, let the power of my Lord be great, according as thou hast spoken, saying, The Lord is longsuffering, and of great mercy, forgiving iniquity and transgression, and by no means clearing the guilty, visiting the iniquity of the fathers upon the children unto the third and fourth generation. Pardon, I beseech thee, the iniquity of this people according unto the greatness of thy mercy, and as thou hast forgiven this people, from Egypt even until now. And the Lord said, I have pardoned according to thy word: But as truly as I live, all the earth shall be filled with the glory of the Lord. Because all those men which have seen my glory, and my miracles, which I did in Egypt and in the wilderness, and have tempted me now these ten times, and have not hearkened to my voice; Surely they shall not see the land which I sware unto their fathers, neither shall any of them that provoked me see it: But my servant Caleb, because he had another spirit with him, and hath followed me fully, him will I bring into the land whereinto he went; and his seed shall possess it. Numbers 14:11–24.
I Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid popouzet k hněvu? A jak dlouho mi nebudou věřit, přes všechna znamení, která jsem mezi nimi učinil? Raním je morem, zbavím je dědictví a z tebe učiním národ větší a mocnější než jsou oni. Mojžíš však řekl Hospodinu: Egypťané o tom uslyší, neboť jsi tento lid svou mocí vyvedl z jejich středu, a povědí to obyvatelům této země; ti již slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že se ty, Hospodine, dáváš vidět tváří v tvář, že tvůj oblak stojí nad nimi a že kráčíš před nimi ve dne v sloupu oblakovém a v noci v sloupu ohnivém. Jestliže tedy pobiješ všechen tento lid jako jednoho muže, národy, které slyšely o tvé pověsti, řeknou: Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou jim přísahou zaslíbil, pobil je na poušti. A nyní, prosím, nechť se ukáže veliká moc mého Pána, jak jsi promluvil, když jsi řekl: Hospodin je shovívavý a velmi milosrdný, odpouští nepravost a přestoupení, avšak viníka nikterak nenechává bez trestu, navštěvuje nepravost otců na dětech až do třetího a čtvrtého pokolení. Odpusť, prosím, nepravost tohoto lidu podle velikosti svého milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až dosud. I řekl Hospodin: Odpustil jsem podle tvého slova. Ale jakože jsem živ, celá země bude naplněna Hospodinovou slávou. Avšak všichni ti muži, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem učinil v Egyptě i na poušti, a již mě nyní těchto desetkrát pokoušeli a neuposlechli mého hlasu, jistě neuvidí zemi, kterou jsem přísahou zaslíbil jejich otcům; neuvidí ji nikdo z těch, kdo mě popouzeli. Můj služebník Káleb však, protože v něm byl jiný duch a cele mě následoval, toho uvedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo ji obdrží. Numeri 14,11–24.