In the last article we pointed out that Gabriel provided the conclusion of the “last indignation” in order to confirm the date of 1844, based upon two witnesses. Miller understood the “seven times” of Leviticus twenty-six, that was carried out against the kingdom of Judah, but never reached a point where he saw the purpose and relationship of the judgment of the “seven times,” upon both the northern and southern kingdoms of Israel. Whether he ever recognized the distinction of “the last indignation” in verse nineteen is doubtful, though he no doubt understood in a general sense that the “indignation” was the “seven times.” The light of a first and last indignation was unsealed by Palmoni in 1856, but it was rejected in 1863. Yet Miller’s message of the “seven times” was correct, though limited.
V předchozím článku jsme poukázali na to, že Gabriel uvedl závěr „posledního rozhorlení“, aby na základě dvou svědků potvrdil datum roku 1844. Miller rozuměl „sedmi časům“ z Leviticus 26, které byly vykonány proti judskému království, avšak nikdy nedospěl k bodu, kdy by spatřil účel a vztah soudu „sedmi časů“ nad severním i jižním královstvím Izraele. Zda kdy rozpoznal rozlišení „posledního rozhorlení“ ve verši devatenáctém, je pochybné, ačkoli nepochybně v obecném smyslu chápal, že „rozhorlení“ bylo „sedm časů“. Světlo o prvním a posledním rozhorlení bylo Palmonim odpečetěno v roce 1856, avšak v roce 1863 bylo odmítnuto. Přesto bylo Millerovo poselství o „sedmi časech“ správné, ačkoli omezené.
Miller would not have recognized that the little horn of pagan Rome lifted up and exalted paganism, in verse eleven of Daniel eight, for to Miller “take away” was simply to remove in each of its three occurrences in Daniel. Yet his message was still correct, though limited.
Miller by nebyl rozpoznal, že malý roh pohanského Říma v jedenáctém verši osmé kapitoly Danielovy povýšil a vyvýšil pohanství, neboť pro Millera znamenalo „odňat“ ve všech třech svých výskytech v Danielovi prostě jen odstranit. Jeho poselství však přesto bylo správné, třebaže omezené.
The Millerites did recognize the “sanctuary” in verse eleven was the pagan temple in the city of Rome (the Pantheon), but the Hebrew language was not what their message was based upon. Miller’s message was focused upon prophetic time. The history where their message was unsealed prevented them from seeing the United States as the sixth kingdom of Bible prophecy, but more than that, it prevented them from seeing the papacy as the fifth kingdom of Bible prophecy.
Millerité skutečně rozpoznali, že „svatyní“ ve verši jedenáct je pohanský chrám ve městě Římě (Pantheon), avšak jejich poselství nebylo založeno na hebrejském jazyce. Millerovo poselství se soustředilo na prorocký čas. Dějiny, v nichž bylo jejich poselství odpečetěno, jim zabránily spatřit Spojené státy jako šesté království biblického proroctví, ale více než to jim zabránily spatřit papežství jako páté království biblického proroctví.
Forced by the history in which they lived they applied the prophecies in agreement with their anticipated soon-coming return of Christ, and they were disappointed, yet their message was correct. When Gabriel provides the interpretation of the two visions in verses fifteen through twenty-seven, Miller’s understanding prevented him from grasping the broader revelation of the kingdoms that was represented in the gender oscillation of the little horn in verses nine through twelve. The Millerites only see Rome as a fourth and final earthly kingdom in Gabriel’s interpretation.
Pod tlakem dějin, v nichž žili, vykládali proroctví v souladu se svým očekávaným brzkým návratem Krista, a byli zklamáni, avšak jejich poselství bylo správné. Když Gabriel ve verších patnáct až dvacet sedm podává výklad obou vidění, Millerovo porozumění mu bránilo uchopit širší zjevení království, které bylo představováno rodovým kolísáním malého rohu ve verších devět až dvanáct. Millerité v Gabrielově výkladu vidí Řím pouze jako čtvrté a poslední pozemské království.
And it came to pass, when I, even I Daniel, had seen the vision, and sought for the meaning, then, behold, there stood before me as the appearance of a man. And I heard a man’s voice between the banks of Ulai, which called, and said, Gabriel, make this man to understand the vision. So he came near where I stood: and when he came, I was afraid, and fell upon my face: but he said unto me, Understand, O son of man: for at the time of the end shall be the vision. Now as he was speaking with me, I was in a deep sleep on my face toward the ground: but he touched me, and set me upright. And he said, Behold, I will make thee know what shall be in the last end of the indignation: for at the time appointed the end shall be. The ram which thou sawest having two horns are the kings of Media and Persia. And the rough goat is the king of Grecia: and the great horn that is between his eyes is the first king. Now that being broken, whereas four stood up for it, four kingdoms shall stand up out of the nation, but not in his power. And in the latter time of their kingdom, when the transgressors are come to the full, a king of fierce countenance, and understanding dark sentences, shall stand up. And his power shall be mighty, but not by his own power: and he shall destroy wonderfully, and shall prosper, and practise, and shall destroy the mighty and the holy people. And through his policy also he shall cause craft to prosper in his hand; and he shall magnify himself in his heart, and by peace shall destroy many: he shall also stand up against the Prince of princes; but he shall be broken without hand. And the vision of the evening and the morning which was told is true: wherefore shut thou up the vision; for it shall be for many days. And I Daniel fainted, and was sick certain days; afterward I rose up, and did the king’s business; and I was astonished at the vision, but none understood it. Daniel 8:15–27.
I stalo se, když jsem já, Daniel, viděl to vidění a hledal jeho význam, hle, stanul přede mnou někdo, kdo vypadal jako muž. A uslyšel jsem lidský hlas mezi břehy Ulaje, který zavolal a řekl: Gabrieli, dej tomuto muži porozumět tomu vidění. I přistoupil k místu, kde jsem stál; a když přišel, ulekl jsem se a padl jsem na tvář; ale řekl mi: Pochop, synu člověčí, neboť to vidění se vztahuje k času konce. A když se mnou mluvil, upadl jsem na tváři k zemi do hlubokého spánku; ale dotkl se mne a postavil mne zpříma. A řekl: Hle, oznámím ti, co bude při posledním konci rozhořčení; neboť při určeném čase nastane konec. Beran, kterého jsi viděl a který měl dva rohy, jsou králové médští a perští. A huňatý kozel je král Řecka; a veliký roh, který je mezi jeho očima, je první král. A že byl zlomen a místo něho povstaly čtyři, znamená, že z onoho národa povstanou čtyři království, avšak ne v jeho moci. A v závěru jejich království, až přestupníci dovrší svou míru, povstane král drzé tváře a zběhlý v temných výrocích. A jeho moc bude veliká, ale ne jeho vlastní mocí; a bude podivuhodně hubit a bude se mu dařit, a bude jednat, a zahubí mocné i lid svatých. A svou vychytralostí způsobí také, že v jeho ruce bude prospívat lest; a ve svém srdci se povýší a uprostřed pokoje zahubí mnohé; povstane také proti Knížeti knížat, ale bude zlomen bez zásahu ruky. A vidění o večeru a jitru, které bylo řečeno, je pravdivé; proto zapečeť to vidění, neboť se vztahuje na mnohé dny. A já, Daniel, jsem omdlel a byl jsem po několik dní nemocen; potom jsem vstal a konal jsem královské záležitosti; a nad tím viděním jsem žasl, ale nikdo mu nerozuměl. Daniel 8:15–27.
Though Daniel received the vision of the Ulai River (which is now in the process of fulfillment), in the history of Babylon, the first kingdom is left out of the vision. It had been included as the head of gold, and the lion in chapters two and seven, but the prophetic attribute of Babylon being removed and restored was emphasized in chapter eight. Nebuchadnezzar had typified the deadly wound of the papacy when he was driven from men for “seven times,” thus typifying the symbolic seventy years that the whore of Tyre is forgotten. In Daniel chapter eight, Babylon is forgotten from the kingdoms of Bible prophecy and the vision begins with the Medes and Persians (the ram), which was followed by Greece (the goat).
Ačkoli Daniel obdržel vidění o řece Ulai (které se nyní nachází v procesu naplnění), v dějinách Babylóna je první království z vidění vynecháno. Bylo zahrnuto jako hlava ze zlata a lev ve druhé a sedmé kapitole, avšak v osmé kapitole byl zdůrazněn prorocký rys Babylóna spočívající v tom, že byl odňat a znovu obnoven. Nebúkadnesar předobrazil smrtelnou ránu papežství, když byl na „sedm časů“ vyhnán od lidí, a tím předobrazil symbolických sedmdesát let, po něž je nevěstka z Týru zapomenuta. V osmé kapitole Daniela je Babylón mezi královstvími biblického proroctví zapomenut a vidění začíná Médy a Peršany (beranem), po nichž následovalo Řecko (kozel).
The kingdom of Alexander the Great disintegrated into four kingdoms of lesser power than Alexander, as had also been represented in chapter seven with the leopard which had four wings and four heads. Four represents worldwide as represented by north, east, south and west. In verse eight of chapter eight, four notable ones came up towards the four winds of heaven. In chapter seven Greece’s four wings align with the four winds of chapter eight, and Greece’s four heads align with the four notable ones. The four heads and four notable ones represent the four kingdoms Alexander’s original kingdom disintegrated into, and the four wings and four winds represent the four areas of division. The distinction of the point is important to see, for it represents an argument which the Millerites had against the traditional understanding of the Protestants about the fourth kingdom of Rome.
Říše Alexandra Velikého se rozpadla na čtyři království menší moci než Alexandr, jak to bylo rovněž znázorněno v sedmé kapitole leopardem, který měl čtyři křídla a čtyři hlavy. Čtyři představuje celosvětovost, jak je vyjádřena severem, východem, jihem a západem. V osmém verši osmé kapitoly povstaly čtyři nápadné rohy směrem ke čtyřem nebeským větrům. V sedmé kapitole jsou čtyři křídla Řecka v souladu se čtyřmi větry osmé kapitoly a čtyři hlavy Řecka odpovídají čtyřem nápadným rohům. Čtyři hlavy a čtyři nápadné rohy představují čtyři království, na která se Alexandrova původní říše rozpadla, a čtyři křídla a čtyři větry představují čtyři oblasti rozdělení. Toto rozlišení daného bodu je důležité postřehnout, neboť představuje argument, který měli milerité proti tradičnímu protestantskému chápání čtvrtého království Říma.
On the tables of Habakkuk, represented by the 1843 and 1850 pioneer charts, there is only one representation which is not illustrating a prophetic application, and it has to do with the distinction between the four heads and notable ones, and the four wings and winds. In an effort to obscure the truth of Rome as the fourth kingdom of Bible prophecy, Satan introduced an argument concerning the true or false meaning of the four heads and notable ones, and the four wings and winds. Satan did so for the book of Daniel clearly identifies that there is one distinct symbol in the book of Daniel that established the vision. Part of the evidence which establishes that symbol is in the four heads and notable ones, and the four wings and winds. The Protestants upheld a satanic view of this argument, and the argument was so significant to Millerite history that they referenced the argument upon the chart. The power which establishes the “chazon” vision in the book of Daniel is identified as the “robbers of thy people,” and the Protestants identified that power as one of a long line of Syrian kings named Antiochus Epiphanes, and Miller identified them as Rome.
Na tabulích Habakukových, znázorněných na průkopnických schématech z let 1843 a 1850, se nachází pouze jedno zobrazení, které neznázorňuje prorockou aplikaci, a týká se rozlišení mezi čtyřmi hlavami a znamenitými rohy a mezi čtyřmi křídly a větry. Ve snaze zastřít pravdu o Římu jako čtvrtém království biblického proroctví uvedl satan argument týkající se pravého či falešného významu čtyř hlav a znamenitých rohů a čtyř křídel a větrů. Satan tak učinil, neboť kniha Daniel zřetelně ukazuje, že v knize Daniel je jeden zvláštní symbol, který ustanovil vidění. Součást důkazů, které tento symbol potvrzují, spočívá ve čtyřech hlavách a znamenitých rozích a ve čtyřech křídlech a větrech. Protestanté zastávali satanský pohled na tuto otázku a tento spor byl pro milleritské dějiny natolik významný, že se na něj odvolávali na schématu. Mocnost, která v knize Daniel ustanovuje vidění „chazon“, je označena jako „lupiči z tvého lidu“, a protestanté tuto mocnost ztotožňovali s jedním z dlouhé řady syrských králů jménem Antiochos Epifanés, zatímco Miller je ztotožňoval s Římem.
And in those times there shall many stand up against the king of the south: also the robbers of thy people shall exalt themselves to establish the vision; but they shall fall. Daniel 11:14.
V oněch časech mnozí povstanou proti králi jihu; také násilníci z tvého lidu se pozdvihnou, aby naplnili vidění; ale padnou. Daniel 11,14.
Antiochus was one of the kings, in a line of kings that descended out of one of the four kingdoms which Alexander’s kingdom had disintegrated into. The little horn of verse nine of Daniel eight, had followed the kingdom of Alexander, and verse nine says that out of one of them, came forth the little horn.
Antiochos byl jedním z králů v řadě králů, kteří vzešli z jednoho ze čtyř království, na něž se Alexandrova říše rozpadla. Malý roh z devátého verše osmé kapitoly knihy Daniel následoval po Alexandrově království a devátý verš říká, že z jednoho z nich vzešel malý roh.
And out of one of them came forth a little horn, which waxed exceeding great, toward the south, and toward the east, and toward the pleasant land. Daniel 8:9.
A z jednoho z nich vyšel malý roh, který se náramně rozrostl k jihu a k východu i k přeslavné zemi. Daniel 8,9.
The argument of whether Rome establishes the vision, or a weak and fairly insignificant Syrian king establishes the vision, includes the argument of whether the little horn power came out of one of the four horns, or out of one of the four winds. It is not much of an argument, for history and prophecy is clear that Rome was not a descendant of the Greek empire, but that Rome was a new power. If Rome was the fourth kingdom, then the “one of them” of verse nine, must be one of the four winds or wings. If it was Antiochus Epiphanes, it came out of the horn of Syria.
Spor o to, zda vidění uskutečňuje Řím, nebo slabý a poměrně bezvýznamný syrský král, zahrnuje i otázku, zda moc malého rohu vzešla z jednoho ze čtyř rohů, anebo z jednoho ze čtyř větrů. Není to příliš závažný spor, neboť dějiny i proroctví jasně ukazují, že Řím nebyl potomkem řecké říše, nýbrž že Řím byl novou mocností. Jestliže byl Řím čtvrtým královstvím, pak „jeden z nich“ ve verši devátém musí označovat jeden ze čtyř větrů nebo křídel. Jestliže jím byl Antiochos Epifanés, vzešel z rohu Sýrie.
The Millerites identified that the power represented as “the robbers of thy people” would stand up against Christ.
Millerité rozpoznali, že mocnost znázorněná jako „násilníci z tvého lidu“ povstane proti Kristu.
And through his policy also he shall cause craft to prosper in his hand; and he shall magnify himself in his heart, and by peace shall destroy many: he shall also stand up against the Prince of princes; but he shall be broken without hand. Daniel 8:25.
A skrze svou vychytralou politiku způsobí, že lest bude v jeho ruce prospívat; ve svém srdci se bude vyvyšovat a uprostřed pokoje zahubí mnohé; postaví se také proti Knížeti knížat, avšak bude zlomen bez zásahu ruky. Daniel 8,25.
The “Prince of princes” is Christ, and Antiochus Epiphanes lived well before Christ was born, so the Millerites pointed this fact out on the 1843 chart. On the chart they included the date 164, which in reality has no biblical reference, and was simply a notation which identifies the significance of the argument over the fourth kingdom between Miller and the Protestant theologians. Next to the year “164” on the chart they wrote, “Death of Antiochus Epiphanes who of course stood not up against the Prince of princes as he had been dead 164 years before the prince of princes was born.”
„Knížetem knížat“ je Kristus a Antiochus Epifanés žil dávno před Kristovým narozením, proto na tuto skutečnost milerité poukázali na diagramu z roku 1843. Na diagram zahrnuli letopočet 164, který ve skutečnosti nemá žádný biblický odkaz a byl pouze poznámkou označující význam sporu o čtvrté království mezi Millerem a protestantskými teology. Vedle roku „164“ na diagramu napsali: „Smrt Antiocha Epifana, který se ovšem nepostavil proti Knížeti knížat, neboť byl mrtev již 164 let před narozením Knížete knížat.“
Today Adventism teaches that “the robbers of thy people” is Antiochus Epiphanes, as does apostate Protestantism, in spite of the fact that inspiration recorded that “the 1843 chart was directed by the hand of the Lord and should not be altered.” The Millerites knew that the king of fierce countenance was Rome, so they were not shaken by the satanic teaching that undermines the ability to establish the “chazon” vision. The Bible is clear that if there is no vision, the people perish.
Dnes adventismus učí, že „lupiči z tvého lidu“ jsou Antiochos Epifanés, stejně jako odpadlé protestantství, navzdory skutečnosti, že inspirace zaznamenala, že „tabule z roku 1843 byla vedena rukou Páně a nemá být měněna“. Millerité věděli, že králem přísné tváře je Řím, a proto jimi neotřáslo satanovo učení, které podkopává schopnost ustavit vidění „chazon“. Bible jasně říká, že kde není vidění, lid hyne.
Where there is no vision, the people perish: but he that keepeth the law, happy is he. Proverbs 29:18.
Kde není vidění, lid propadá zkáze; ale blažený je ten, kdo zachovává zákon. Přísloví 29,18.
The vision that Solomon identifies in the verse is the “chazon” vision, which in verse thirteen of Daniel eight, is the vision that identifies paganism and papalism trampling down the sanctuary and host. For the Millerites those two desolating powers represented the fourth kingdom of Bible prophecy, and without recognizing the fourth kingdom of Rome (the robbers of thy people), they would not have been able to establish the vision. The “robbers of thy people” in verse fourteen of Daniel eleven, were to stand up against the king of the south, exalt themselves, establish the vision and fall. Rome fulfilled each of those characteristics.
Vidění, které Šalomoun v tomto verši označuje, je vidění „chazón“, které je ve třináctém verši osmé kapitoly Danielovy tím viděním, jež označuje pohanství a papežství, jak pošlapávají svatyni a zástup. Pro millerity tyto dvě pustošící mocnosti představovaly čtvrté království biblického proroctví, a bez rozpoznání čtvrtého království Říma (lupičů tvého lidu) by nebyli schopni toto vidění potvrdit. „Lupiči tvého lidu“ ve čtrnáctém verši jedenácté kapitoly Danielovy měli povstat proti králi jihu, vyvýšit se, potvrdit vidění a padnout. Řím naplnil každou z těchto charakteristik.
In chapter seven, the fourth kingdom is specifically identified as being “diverse” from the kingdoms before it.
V sedmé kapitole je čtvrté království výslovně označeno jako „odlišné“ od království, která mu předcházela.
After this I saw in the night visions, and behold a fourth beast, dreadful and terrible, and strong exceedingly; and it had great iron teeth: it devoured and brake in pieces, and stamped the residue with the feet of it: and it was diverse from all the beasts that were before it; and it had ten horns…. Then I would know the truth of the fourth beast, which was diverse from all the others, exceeding dreadful, whose teeth were of iron, and his nails of brass; which devoured, brake in pieces, and stamped the residue with his feet; And of the ten horns that were in his head, and of the other which came up, and before whom three fell; even of that horn that had eyes, and a mouth that spake very great things, whose look was more stout than his fellows. Daniel 7:7, 19, 20.
Potom jsem viděl v nočních viděních, a hle, čtvrtá šelma, strašná a hrozná a nadmíru silná; a měla veliké železné zuby: požírala a drtila a ostatek pošlapávala svýma nohama; a byla odlišná ode všech šelem, které byly před ní; a měla deset rohů…. Potom jsem chtěl poznat pravdu o té čtvrté šelmě, která byla odlišná ode všech ostatních, nadmíru strašná, jejíž zuby byly ze železa a její drápy z bronzu; která požírala, drtila a ostatek pošlapávala svýma nohama; i o deseti rozích, které byly na její hlavě, a o tom jiném, který vyrostl, a před nímž tři padly; totiž o tom rohu, který měl oči a ústa, jež mluvila velmi veliké věci, a jehož vzhled byl troufalejší než vzhled jeho druhů. Daniel 7,7.19.20.
The fourth kingdom of Daniel seven was twice identified as being “diverse” from the kingdoms that preceded it. If the “little horn” of verse nine was simply an extension of the Syrian horn (Antiochus Epiphanes), it would not have been different. The beasts that preceded Rome in chapter seven were the lion, the bear and the leopard, all animals that actually exist in nature, but when it came to the fourth beast with iron teeth and nails of brass, Daniel knew of no beast of nature that represented the dreadful beast that devoured. It was different (diverse). The “little horn” of verse nine, came forth out of one of the areas represented by the four winds and wings, and not out of one of the horns or notable ones.
Čtvrté království v Danielovi 7 bylo dvakrát označeno za „odlišné“ od království, která mu předcházela. Kdyby „malý roh“ z verše devátého byl pouze pokračováním syrského rohu (Antiocha Epifana), nebyl by odlišný. Šelmy, které v sedmé kapitole předcházely Římu, byly lev, medvěd a leopard, tedy vesměs zvířata, která ve skutečnosti existují v přírodě; avšak když došlo na čtvrtou šelmu se železnými zuby a měděnými drápy, Daniel neznal žádnou přírodní šelmu, která by představovala onu strašnou, požírající šelmu. Byla jiná (odlišná). „Malý roh“ z verše devátého vyšel z jedné z oblastí znázorněných čtyřmi větry a křídly, a ne z jednoho z rohů či význačných rohů.
Daniel chapter eight, states that “in the latter time of their kingdom, when the transgressors are come to the full, a king of fierce countenance, and understanding dark sentences, shall stand up.” In the “latter time of their kingdom (Greece, which had disintegrated into four kingdoms), during the time “when the transgressors are come to the full,” a new king would stand up.
V osmé kapitole knihy Daniel se praví, že „na sklonku jejich království, až přestupníci naplní míru, povstane král s drsnou tváří, zběhlý v tajemných výrocích.“ V „pozdním čase jejich království“ (Řecka, které se rozpadlo na čtyři království), v době, „když přestupníci naplní míru“, měl povstat nový král.
“Every nation that has come upon the stage of action has been permitted to occupy its place on the earth, that the fact might be determined whether it would fulfill the purposes of the Watcher and the Holy One. Prophecy has traced the rise and progress of the world’s great empires—Babylon, Medo-Persia, Greece, and Rome. With each of these, as with the nations of less power, history has repeated itself. Each has had its period of test; each has failed, its glory faded, its power departed.” Prophets and Kings, 535.
„Každému národu, který vstoupil na jeviště dějin, bylo dovoleno zaujmout své místo na zemi, aby se ukázalo, zda naplní záměry Strážce a Svatého. Proroctví sledovalo vzestup a vývoj velkých světových říší — Babylóna, Médo-Persie, Řecka a Říma. U každé z nich, stejně jako u národů menší moci, se dějiny opakovaly. Každá měla svou dobu zkoušky; každá selhala, její sláva pohasla, její moc pominula.“ Prophets and Kings, 535.
At the end (“latter time”) of the kingdom of Greece, when their cup of probationary time had been filled (“when the transgressors are come to the full”), a “king of fierce countenance” would stand up. That king would understand “dark sentences,” for he would speak a completely different language than the Hebrew of the Jews or the Greek of the previous kingdom, for he would speak Latin. That kingdom had been identified by Moses as the nation that would bring the siege of the years 66 to 70 AD, where among other things the famine was so terrible that the Jews ate their own children to survive.
Na konci („v pozdějším čase“) řeckého království, když se naplnil kalich jejich času zkoušky („když přestupníci dosáhnou plné míry“), povstane „král drsné tváře“. Tento král bude rozumět „temným výrokům“, neboť bude mluvit zcela jiným jazykem než hebrejština Židů nebo řečtina předchozího království, neboť bude mluvit latinsky. Toto království Mojžíš označil za národ, který přivede obležení v letech 66 až 70 po Kr., kdy byl mimo jiné hlad tak strašný, že Židé, aby přežili, jedli své vlastní děti.
Because thou servedst not the Lord thy God with joyfulness, and with gladness of heart, for the abundance of all things; Therefore shalt thou serve thine enemies which the Lord shall send against thee, in hunger, and in thirst, and in nakedness, and in want of all things: and he shall put a yoke of iron upon thy neck, until he have destroyed thee. The Lord shall bring a nation against thee from far, from the end of the earth, as swift as the eagle flieth; a nation whose tongue thou shalt not understand; A nation of fierce countenance, which shall not regard the person of the old, nor show favour to the young: And he shall eat the fruit of thy cattle, and the fruit of thy land, until thou be destroyed: which also shall not leave thee either corn, wine, or oil, or the increase of thy kine, or flocks of thy sheep, until he have destroyed thee. And he shall besiege thee in all thy gates, until thy high and fenced walls come down, wherein thou trustedst, throughout all thy land: and he shall besiege thee in all thy gates throughout all thy land, which the Lord thy God hath given thee. And thou shalt eat the fruit of thine own body, the flesh of thy sons and of thy daughters, which the Lord thy God hath given thee, in the siege, and in the straitness, wherewith thine enemies shall distress thee. Deuteronomy 28:47–53.
Protože jsi nesloužil Hospodinu, svému Bohu, s radostí a s veselým srdcem pro hojnost všech věcí, budeš proto sloužit svým nepřátelům, které Hospodin pošle proti tobě, v hladu a v žízni, v nahotě a v nedostatku všeho; a vloží na tvou šíji železné jho, dokud tě nezahubí. Hospodin proti tobě přivede národ zdaleka, od konce země, rychlý, jako letí orel, národ, jehož jazyku nebudeš rozumět; národ surové tváře, který nebude mít ohled na starce ani neprojeví přízeň mladému. A bude požírat plod tvého dobytka i plod tvé země, dokud nebudeš zničen; nenechá ti ani obilí, ani víno, ani olej, ani přírůstek tvého skotu, ani stáda tvých ovcí, dokud tě nezahubí. A oblehne tě ve všech tvých branách, dokud nepadnou tvé vysoké a opevněné hradby, v něž jsi důvěřoval, po celé tvé zemi; a oblehne tě ve všech tvých branách po celé tvé zemi, kterou ti dal Hospodin, tvůj Bůh. A budeš jíst plod vlastního těla, maso svých synů a svých dcer, které ti dal Hospodin, tvůj Bůh, v obležení a v soužení, jímž tě budou tísnit tvoji nepřátelé. Deuteronomium 28,47–53.
In Daniel chapter two the fourth kingdom was represented by “iron,” and Moses identified “a nation,” which would put a “yoke of iron,” upon the Jews. The “nation” would “destroy” the Jews, and it would be as swift as an eagle, of which the eagle is the symbol of Rome. It would be a “nation” “whose tongue thou shalt not understand,” for its language would be “dark sentences” to the Jews. It would be a “nation of fierce countenance” as described in Daniel chapter eight as a “king of fierce countenance.” And in the “siege” of Jerusalem the Jews ate their “sons and daughters.”
Ve druhé kapitole knihy Daniel byl čtvrtý království znázorněn „železem“ a Mojžíš označil „národ“, který vloží na Židy „železné jho“. Tento „národ“ Židy „zničí“ a bude rychlý jako orel, přičemž orel je symbolem Říma. Bude to „národ“, „jehož jazyku neporozumíš“, neboť jeho řeč bude pro Židy „temnými výroky“. Bude to „národ s drsnou tváří“, jak je v osmé kapitole knihy Daniel popsán jako „král drsné tváře“. A při „obležení“ Jeruzaléma jedli Židé své „syny a dcery“.
Miller recognized pagan Rome as the power predicted by Moses, and as the fourth “iron” kingdom of Daniel two, and the “nation” who spoke Latin, not Hebrew or Greek. Miller made no distinction between the fourth and fifth kingdom of Bible prophecy, for to him they both were simply Rome. So after pagan Rome stood up in verse twenty-three, he would not see the distinction represented in verse twenty-four. In the vision the little horn had oscillated from masculine to feminine to masculine to feminine in verses nine through twelve, and verse twenty-three identifies the prophetic characteristics of pagan Rome, Gabriel’s interpretation in verse twenty-four changes to feminine Rome. The power in verse twenty-four was to possess “mighty power,” “but not by his own power: and he shall destroy wonderfully, and shall prosper, and practice, and shall destroy the mighty and the holy people.”
Miller rozpoznal pohanský Řím jako mocnost předpovězenou Mojžíšem, jako čtvrté „železné“ království z druhé kapitoly Danielovy a jako „národ“, který mluvil latinsky, nikoli hebrejsky nebo řecky. Miller nerozlišoval mezi čtvrtým a pátým královstvím biblického proroctví, neboť pro něj obojí bylo jednoduše Římem. Proto poté, co se v třiadvacátém verši pozvedl pohanský Řím, neviděl rozdíl znázorněný ve verši dvacátém čtvrtém. Ve vidění se malý roh ve verších devět až dvanáct střídavě přechyloval z mužského rodu do ženského a znovu do mužského a ženského rodu, a zatímco verš dvacátý třetí určuje prorocké charakteristiky pohanského Říma, Gabrielův výklad ve verši dvacátém čtvrtém přechází k ženskému Římu. Mocnost ve verši dvacátém čtvrtém měla vládnout „mocnou silou“, „ale ne svou vlastní silou; a bude podivuhodně hubit, a bude se jí dařit, a bude jednat, a zahubí mocné i svatý lid.“
Papal Rome was to be given the military power of pagan Rome, and it would destroy God’s people for one thousand two hundred and sixty years, from the year 538 to 1798. It would destroy “wonderfully” for it is the beast the whole world “wonders after,” and it was the power that would “practice and prosper” until the first indignation that had been “determined” to be finished in 1798 was fulfilled.
Papežskému Římu měla být dána vojenská moc pohanského Říma a po dobu jednoho tisíce dvou set šedesáti let, od roku 538 do roku 1798, bude ničit Boží lid. Bude ničit „podivuhodně“, neboť je to šelma, za níž se celý svět „s údivem obrací“, a byla to moc, která bude „jednat a prospívat“, dokud se nenaplní první rozhořčení, které bylo „ustanoveno“, aby skončilo roku 1798.
Then in verse twenty-five Gabriel follows the oscillation established in the verses he was interpreting for Daniel, and again addresses pagan Rome, who through a different type of “policy,” brought together its empire, as attested to by all the historians. The “craft” of pagan Rome was to induce nations to join their growing empire, and it used the promise of peace and prosperity to build the empire, unlike the previous empires that were forged simply by military might. Pagan Rome was also to “stand up against the Prince of princes,” as it did when it placed Christ upon the cross of Calvary.
Poté ve verši dvacátém pátém Gabriel sleduje střídání ustanovené ve verších, které Danielovi vykládal, a znovu se obrací k pohanskému Římu, jenž prostřednictvím jiného druhu „lstivosti“ sjednotil svou říši, jak o tom svědčí všichni dějepisci. „Úskočností“ pohanského Říma bylo přimět národy, aby se připojily k jeho rostoucí říši, a k budování říše využíval příslib pokoje a blahobytu, na rozdíl od předchozích říší, které byly utvářeny prostě vojenskou mocí. Pohanský Řím měl také „povstat proti Knížeti knížat“, jak to učinil, když postavil Krista na kříž Golgoty.
Then Gabriel addresses the two visions he was interpreting for Daniel, by identifying that the “mareh” vision of the appearance (the twenty-three hundred days) was true, and that the “chazon” vision of the trampling down of the sanctuary and host by pagan Rome and papal Rome was to be “shut up (sealed), “for many days” (until the time of the end in 1798).
Poté Gabriel obrací pozornost ke dvěma viděním, která Danielovi vykládal, a uvádí, že vidění „mareh“ o zjevení (dvě stě třicet večerů a jiter) bylo pravdivé a že vidění „chazon“ o pošlapání svatyně a zástupu pohanským Římem a papežským Římem mělo být „uzavřeno (zapečetěno)“ „na mnoho dní“ (až do doby konce v roce 1798).
Then Daniel was sick for some time, and then returned to work, but he still did not understand the “mareh” vision, which is the vision which Gabriel was commanded to make him understand. For that reason Gabriel would return in chapter nine, to finish his work of making Daniel understand the “mareh” vision.
Potom byl Daniel po nějaký čas nemocen a pak se vrátil ke své práci, ale stále nerozuměl vidění „mareh“, tedy vidění, o němž měl podle Gabrielova pověření nabýt porozumění. Z tohoto důvodu se Gabriel v deváté kapitole vrátí, aby dokončil své dílo a přivedl Daniela k porozumění vidění „mareh“.
In Daniel chapter nine, Daniel had been studying the prophetic Word and came to understand through the writings of Moses and Jeremiah. Jeremiah had identified the captivity he was in would last seventy years.
V deváté kapitole knihy Daniel Daniel zkoumal prorocké Slovo a prostřednictvím spisů Mojžíše a Jeremiáše dospěl k porozumění. Jeremiáš označil, že zajetí, v němž se nacházel, potrvá sedmdesát let.
And this whole land shall be a desolation, and an astonishment; and these nations shall serve the king of Babylon seventy years. And it shall come to pass, when seventy years are accomplished, that I will punish the king of Babylon, and that nation, saith the Lord, for their iniquity, and the land of the Chaldeans, and will make it perpetual desolations. Jeremiah 25:11, 12.
A celá tato země bude spouští a předmětem úžasu; a tyto národy budou sloužit babylónskému králi sedmdesát let. I stane se, až se naplní sedmdesát let, že potrestám babylónského krále i onen národ, praví Hospodin, pro jejich nepravost, i zemi Chaldejců, a učiním ji věčnou pustinou. Jeremjáš 25,11.12.
According to Moses the captivity in the enemy’s land would correspond to a time that the land would enjoy its sabbaths.
Podle Mojžíše by doba zajetí v zemi nepřítele odpovídala času, po který by země požívala svých sobot.
And I will bring the land into desolation: and your enemies which dwell therein shall be astonished at it. And I will scatter you among the heathen, and will draw out a sword after you: and your land shall be desolate, and your cities waste. Then shall the land enjoy her sabbaths, as long as it lieth desolate, and ye be in your enemies’ land; even then shall the land rest, and enjoy her sabbaths. As long as it lieth desolate it shall rest; because it did not rest in your sabbaths, when ye dwelt upon it. Leviticus 26:32–35.
A uvedu zemi v pustinu; a vaši nepřátelé, kteří v ní budou bydlet, budou nad tím užaslí. A rozptýlím vás mezi pohany a vytasím za vámi meč; i bude vaše země zpustošena a vaše města budou v troskách. Tehdy bude země požívat svých sobot po celý čas, co bude ležet zpustošená a vy budete v zemi svých nepřátel; tehdy země odpočine a bude požívat svých sobot. Po celý čas, co bude ležet zpustošená, bude odpočívat; protože neodpočívala ve vašich sobotách, když jste na ní přebývali. Leviticus 26:32–35.
Daniel had understood from God’s prophetic Word, upon two witnesses that His people had been scattered into the enemy’s land, during which time the land would enjoy its sabbaths. He understood what the author of Chronicles understood concerning Jeremiah’s seventy years.
Daniel z Božího prorockého slova na základě dvou svědků porozuměl, že jeho lid byl rozptýlen do země nepřítele, po ten čas měla země užívat svých sobot. Porozuměl tomu, čemu porozuměl i autor Letopisů ohledně Jeremjášových sedmdesáti let.
And them that had escaped from the sword carried he away to Babylon; where they were servants to him and his sons until the reign of the kingdom of Persia: To fulfil the word of the Lord by the mouth of Jeremiah, until the land had enjoyed her sabbaths: for as long as she lay desolate she kept sabbath, to fulfil threescore and ten years. Now in the first year of Cyrus king of Persia, that the word of the Lord spoken by the mouth of Jeremiah might be accomplished, the Lord stirred up the spirit of Cyrus king of Persia, that he made a proclamation throughout all his kingdom, and put it also in writing, saying, Thus saith Cyrus king of Persia, All the kingdoms of the earth hath the Lord God of heaven given me; and he hath charged me to build him an house in Jerusalem, which is in Judah. Who is there among you of all his people? The Lord his God be with him, and let him go up. 2 Chronicles 36:20–23.
Ty pak, kdo unikli meči, odvedl do Babylóna; a byli služebníky jemu i jeho synům až do kralování perského království, aby se naplnilo slovo Hospodinovo z úst Jeremjášových, dokud země neužívala svých sobot; po celý čas, co ležela zpustošená, zachovávala sobotu, aby se naplnilo sedmdesát let. V prvním roce Kýra, krále perského, aby se naplnilo slovo Hospodinovo pronesené z úst Jeremjášových, vzbudil Hospodin ducha Kýra, krále perského, takže dal vyhlásit po celém svém království a také to dal písemně zaznamenat: Toto praví Kýros, král perský: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes, a přikázal mi, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Hospodin, jeho Bůh, buď s ním, ať vystoupí. 2 Paralipomenon 36:20–23.
Daniel understood that Jeremiah’s seventy years of scattering in the enemy’s land, while the land enjoyed her sabbaths, was based upon the curse of “seven times” in Leviticus twenty-six, and in obedience to that understanding, he fulfilled the commanded remedy given there for those who finally awaken to their scattered condition.
Daniel rozuměl tomu, že Jeremjášových sedmdesát let rozptýlení v zemi nepřítele, zatímco země požívala svých sobot, bylo založeno na kletbě „sedmi časů“ z Leviticu dvacet šest, a v poslušnosti tomuto porozumění naplnil přikázaný prostředek nápravy, který je tam dán těm, kdo se konečně probudí ke svému rozptýlenému stavu.
And upon them that are left alive of you I will send a faintness into their hearts in the lands of their enemies; and the sound of a shaken leaf shall chase them; and they shall flee, as fleeing from a sword; and they shall fall when none pursueth. And they shall fall one upon another, as it were before a sword, when none pursueth: and ye shall have no power to stand before your enemies. And ye shall perish among the heathen, and the land of your enemies shall eat you up. And they that are left of you shall pine away in their iniquity in your enemies’ lands; and also in the iniquities of their fathers shall they pine away with them. If they shall confess their iniquity, and the iniquity of their fathers, with their trespass which they trespassed against me, and that also they have walked contrary unto me; And that I also have walked contrary unto them, and have brought them into the land of their enemies; if then their uncircumcised hearts be humbled, and they then accept of the punishment of their iniquity: Then will I remember my covenant with Jacob, and also my covenant with Isaac, and also my covenant with Abraham will I remember; and I will remember the land. The land also shall be left of them, and shall enjoy her sabbaths, while she lieth desolate without them: and they shall accept of the punishment of their iniquity: because, even because they despised my judgments, and because their soul abhorred my statutes. And yet for all that, when they be in the land of their enemies, I will not cast them away, neither will I abhor them, to destroy them utterly, and to break my covenant with them: for I am the Lord their God. But I will for their sakes remember the covenant of their ancestors, whom I brought forth out of the land of Egypt in the sight of the heathen, that I might be their God: I am the Lord. These are the statutes and judgments and laws, which the Lord made between him and the children of Israel in mount Sinai by the hand of Moses. Leviticus 26:36–46.
A na ty z vás, kteří zůstanou naživu, uvedu malomyslnost do jejich srdcí v zemích jejich nepřátel; a šustot chvějícího se listu je bude pronásledovat; i budou utíkat, jako by utíkali před mečem; a padnou, ačkoli je nikdo nepronásleduje. A budou padat jeden přes druhého, jako by před mečem, ačkoli je nikdo nepronásleduje; a nebudete mít sílu obstát před svými nepřáteli. I zahynete mezi pohany a země vašich nepřátel vás pohltí. A ti z vás, kteří zůstanou, budou hynout pro svou nepravost v zemích vašich nepřátel; a také pro nepravosti svých otců budou hynout spolu s nimi. Jestliže vyznají svou nepravost i nepravost svých otců, svou nevěrnost, jíž se proti mně provinili, i to, že kráčeli proti mně; a že i já jsem kráčel proti nim a přivedl je do země jejich nepřátel; jestliže se tedy pokoří jejich neobřezaná srdce a tehdy přijmou trest za svou nepravost: tehdy si vzpomenu na svou smlouvu s Jákobem, i na svou smlouvu s Izákem, i na svou smlouvu s Abrahamem si vzpomenu; a vzpomenu i na zemi. Země od nich bude opuštěna a bude užívat svých sobot, dokud bude ležet pustá bez nich; a oni přijmou trest za svou nepravost, protože, ano protože pohrdli mými soudy a jejich duše si ošklivila má ustanovení. Ale ani tehdy, když budou v zemi svých nepřátel, je nezavrhnu ani si je nezhnusím tak, abych je docela zahubil a zrušil svou smlouvu s nimi; neboť já jsem Hospodin, jejich Bůh. Ale kvůli nim si vzpomenu na smlouvu jejich předků, které jsem vyvedl z egyptské země před očima pohanů, abych jim byl Bohem: já jsem Hospodin. Toto jsou ustanovení a soudy a zákony, které Hospodin ustanovil mezi sebou a syny Izraele na hoře Sinaj skrze Mojžíše. Leviticus 26:36–46.
Daniel’s prayer in chapter nine, is addressing every element of the counsel for those who find themselves scattered in the enemy’s land. That prayer is to be aligned with his prayer in chapter two, for together they represent the prayer of those in Revelation chapter eleven, that were dead in the streets of that great city of Sodom and Egypt, who find that they also had been scattered. As Daniel concludes his prayer, Gabriel returns to finish the work of explaining the “mareh” vision, just as the Holy Spirit intends to accomplish for the two witnesses of Revelation chapter eleven.
Danielova modlitba v deváté kapitole postihuje každý prvek rady pro ty, kdo se ocitají rozptýleni v zemi nepřítele. Tato modlitba má být uvedena do souladu s jeho modlitbou ve druhé kapitole, neboť společně představují modlitbu těch ze Zjevení v kapitole jedenácté, kteří byli mrtví na ulicích toho velikého města Sodomy a Egypta a zjišťují, že i oni byli rozptýleni. Když Daniel svou modlitbu uzavírá, Gabriel se vrací, aby dokončil dílo výkladu vidění „mareh“, právě tak, jak Duch svatý zamýšlí vykonat pro dva svědky ze Zjevení v kapitole jedenácté.
And whiles I was speaking, and praying, and confessing my sin and the sin of my people Israel, and presenting my supplication before the Lord my God for the holy mountain of my God; Yea, whiles I was speaking in prayer, even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation. And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding. Daniel 9:20–22.
A když jsem ještě mluvil a modlil se a vyznával svůj hřích i hřích svého lidu Izraele a předkládal svou úpěnlivou prosbu před Hospodinem, svým Bohem, za svatou horu svého Boha, ano, když jsem ještě mluvil v modlitbě, tu se mne dotkl muž Gabriel, kterého jsem byl viděl na počátku ve vidění, když se rychle snášel letem, kolem času večerní oběti. A poučil mne, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal dovednost a porozumění. Daniel 9,20–22.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“Shortly before the fall of Babylon, when Daniel was meditating on these prophecies and seeking God for an understanding of the times, a series of visions was given him concerning the rise and fall of kingdoms. With the first vision, as recorded in the seventh chapter of the book of Daniel, an interpretation was given; yet not all was made clear to the prophet. ‘My cogitations much troubled me,’ he wrote of his experience at the time, ‘and my countenance changed in me: but I kept the matter in my heart.’ Daniel 7:28.
„Krátce před pádem Babylóna, když Daniel rozjímal o těchto proroctvích a hledal u Boha porozumění časům, byla mu dána řada vidění o vzestupu a pádu království. K prvnímu vidění, jak je zaznamenáno v sedmé kapitole knihy Daniel, byl podán výklad; avšak ne vše bylo proroku objasněno. „Mé myšlenky mne velmi znepokojovaly,“ napsal o své tehdejší zkušenosti, „a má tvář se na mně změnila; ale tu věc jsem uchoval ve svém srdci.“ Daniel 7,28.
“Through another vision further light was thrown upon the events of the future; and it was at the close of this vision that Daniel heard ‘one saint speaking, and another saint said unto that certain saint which spake, How long shall be the vision?’ Daniel 8:13. The answer that was given, ‘Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed’ (verse 14), filled him with perplexity. Earnestly he sought for the meaning of the vision. He could not understand the relation sustained by the seventy years’ captivity, as foretold through Jeremiah, to the twenty-three hundred years that in vision he heard the heavenly visitant declare should elapse before the cleansing of God’s sanctuary. The angel Gabriel gave him a partial interpretation; yet when the prophet heard the words, ‘The vision … shall be for many days,’ he fainted away. ‘I Daniel fainted,’ he records of his experience, ‘and was sick certain days; afterward I rose up, and did the king’s business; and I was astonished at the vision, but none understood it.’ Verses 26, 27.
„Prostřednictvím dalšího vidění bylo vrženo další světlo na události budoucnosti; a právě na konci tohoto vidění Daniel uslyšel, jak ‚jeden svatý mluvil, a jiný svatý řekl tomu jistému svatému, který mluvil: Jak dlouho bude trvat to vidění?‘ Daniel 8,13. Odpověď, která byla dána: ‚Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter; potom bude svatyně očištěna‘ (verš 14), ho naplnila zmatkem. Horlivě se snažil vypátrat význam vidění. Nedokázal pochopit souvislost mezi sedmdesátiletým zajetím, předpověděným skrze Jeremiáše, a dvěma tisíci třemi sty lety, o nichž ve vidění slyšel nebeského posla prohlásit, že uplynou před očištěním Boží svatyně. Anděl Gabriel mu podal částečný výklad; avšak když prorok uslyšel slova: ‚To vidění… se vztahuje na mnoho dnů,‘ omdlel. ‚Já Daniel jsem omdlel,‘ zaznamenává o své zkušenosti, ‚a byl jsem po několik dní nemocen; potom jsem vstal a konal jsem královu službu; a žasl jsem nad tím viděním, ale nikdo mu nerozuměl.‘ Verše 26, 27.“
“Still burdened in behalf of Israel, Daniel studied anew the prophecies of Jeremiah. They were very plain—so plain that he understood by these testimonies recorded in books ‘the number of the years, whereof the word of the Lord came to Jeremiah the prophet, that He would accomplish seventy years in the desolations of Jerusalem.’ Daniel 9:2.
„Daniel, stále ještě obtížen břemenem za Izrael, znovu studoval proroctví Jeremjášova. Byla velmi jasná — tak jasná, že z těchto svědectví zaznamenaných v knihách porozuměl ‚počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k proroku Jeremjášovi, že naplní sedmdesát let zpustošení Jeruzaléma‘.“ Daniel 9,2.
“With faith founded on the sure word of prophecy, Daniel pleaded with the Lord for the speedy fulfillment of these promises. He pleaded for the honor of God to be preserved. In his petition he identified himself fully with those who had fallen short of the divine purpose, confessing their sins as his own.” Prophets and Kings, 553, 554.
„S vírou založenou na pevném prorockém slově Daniel prosil Hospodina o rychlé naplnění těchto zaslíbení. Prosil, aby byla zachována Boží čest. Ve své modlitbě se plně ztotožnil s těmi, kdo nedosáhli božského záměru, a vyznával jejich hříchy jako své vlastní.“ Proroci a králové, 553, 554.