All the prophets are speaking more of the last days than the days in which they lived.

Všichni proroci hovoří více o posledních dnech než o dnech, v nichž žili.

“Each of the ancient prophets spoke less for their own time than for ours, so that their prophesying is in force for us. ‘Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come.’ 1 Corinthians 10:11. ‘Not unto themselves, but unto us they did minister the things, which are now reported unto you by them that have preached the gospel unto you with the Holy Ghost sent down from heaven; which things the angels desire to look into.’ 1 Peter 1:12

„Každý ze starověkých proroků mluvil méně pro svou vlastní dobu než pro naši, takže jejich prorokování platí pro nás. ‚To všechno se jim přihodilo jako příklady, a bylo to napsáno k napomenutí nám, na něž přišel konec věků.‘ 1 Korintským 10,11. ‚Neboť jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž nám sloužili těmi věcmi, které jsou vám nyní zvěstovány skrze ty, kteří vám kázali evangelium v Duchu Svatém seslaném z nebe; do nichž věcí žádají andělé nahlédnout.‘ 1 Petrův 1,12“

“The Bible has accumulated and bound up together its treasures for this last generation. All the great events and solemn transactions of Old Testament history have been, and are, repeating themselves in the church in these last days.” Selected Messages, book 3, 338, 339.

„Bible nashromáždila a svázala dohromady své poklady pro tuto poslední generaci. Všechny velké události a slavnostní děje starozákonních dějin se v těchto posledních dnech opakovaly a opakují v církvi.“ Selected Messages, kniha 3, 338, 339.

Daniel is representing God’s people, who in the last days have discovered through the prophetic Word, that they have been scattered. When they awaken to that fact, they are required to fulfill the Leviticus twenty-six prayer, and also the prayer to understand the last prophetic secret that is unsealed just before probation closes, as represented by Daniel’s prayer in chapter two. If and when, they enter into Daniel’s experience, the angel Gabriel will touch, inform and speak to them, for the purpose of giving them “skill and understanding.” The wise are those who “understand” the “increase of knowledge” when a prophetic secret is unsealed.

Daniel představuje Boží lid, který v posledních dnech prostřednictvím prorockého Slova objevil, že byl rozptýlen. Když se probudí k této skutečnosti, je od nich vyžadováno, aby naplnili modlitbu z Leviticus 26, a také modlitbu za porozumění poslednímu prorockému tajemství, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti, jak je to znázorněno Danielovou modlitbou ve druhé kapitole. Jestliže a kdykoli vstoupí do Danielovy zkušenosti, anděl Gabriel se jich dotkne, poučí je a promluví k nim, aby jim dal „dovednost a porozumění“. Moudří jsou ti, kdo „rozumějí“ „rozmnožení poznání“, když je odpečetěno prorocké tajemství.

And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding. At the beginning of thy supplications the commandment came forth, and I am come to shew thee; for thou art greatly beloved: therefore understand the matter, and consider the vision. Daniel 9:22, 23.

I poučil mě, mluvil se mnou a řekl: Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti udělil moudrost a porozumění. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti je oznámil; neboť jsi velmi milovaný. Proto porozuměj té věci a zvaž to vidění. Daniel 9,22.23.

The vision which Daniel is told to consider is the “mareh” vision of the appearance. Gabriel had not finished the work he had been assigned in chapter eight when he had been told to make Daniel understand the “mareh” vision. In chapter nine he has returned to finish the interpretation. In chapter nine, Daniel is no longer living in the period of the kingdom of Babylon, but in the history of the Medo-Persian empire.

Vidění, kterému je Daniel vyzván, aby porozuměl, je vidění „mareh“ zjevení. Gabriel nedokončil dílo, které mu bylo v osmé kapitole svěřeno, když mu bylo řečeno, aby Danielovi umožnil porozumět vidění „mareh“. V deváté kapitole se vrátil, aby dokončil výklad. V deváté kapitole již Daniel nežije v období babylónského království, nýbrž v dějinách medo-perské říše.

When Gabriel instructs Daniel to “understand the matter,” and to “consider the vision,” he is identifying a process of mental separation which he wants Daniel to exercise. The words translated as “understand” and “consider” are the same Hebrew word. The word is “biyn,” and means to separate mentally. The Hebrew word translated as “matter,” is “dabar,” and means “the word”. Gabriel is therefore informing Daniel, and those he represents in the last days to rightly divide the Word of truth.

Když Gabriel Daniela vyzývá, aby „porozuměl té věci“ a aby „uvážil vidění“, označuje tím proces mentálního rozlišování, který chce, aby Daniel uplatňoval. Slova přeložená jako „porozumět“ a „uvážit“ jsou totéž hebrejské slovo. Tím slovem je „biyn“ a znamená mentálně oddělovat. Hebrejské slovo přeložené jako „věc“ je „dabar“ a znamená „slovo“. Gabriel tedy informuje Daniela a ty, které představuje v posledních dnech, aby správně rozdělovali slovo pravdy.

Study to show thyself approved unto God, a workman that needeth not to be ashamed, rightly dividing the word of truth. 2 Timothy 2:15.

Snaž se osvědčit se před Bohem jako dělník, který se nemusí stydět a který správně rozděluje slovo pravdy. 2 Timoteovi 2,15.

The word “matter” is also employed by Daniel in chapter ten, verse one where it is translated three times as “thing.”

Slovo „matter“ užívá také Daniel v desáté kapitole, v prvním verši, kde je třikrát přeloženo jako „thing“.

In the third year of Cyrus king of Persia a thing was revealed unto Daniel, whose name was called Belteshazzar; and the thing was true, but the time appointed was long: and he understood the thing, and had understanding of the vision. Daniel 10:1.

Ve třetím roce Kýra, krále perského, bylo zjeveno slovo Danielovi, jehož jméno bylo Beltšasar; a to slovo bylo pravdivé, ale určený čas byl dlouhý; i porozuměl tomu slovu a měl porozumění vidění. Daniel 10,1.

In the verse, the word “vision” is the “mareh” vision of the appearance, and Daniel had understanding of both the thing (matter) and also the vision (“mareh”). In verse twenty-three of chapter nine, Gabriel instructed Daniel to rightly divide the matter and the vision, and in verse one of chapter ten he has understanding of both the matter (thing) and the vision (“mareh”). Gabriel is informing Daniel in chapter nine, to recognize the distinction (rightly divide) between the matter and the vision. The vision is the “mareh” vision and the “matter,” or the “thing” is the “chazon” vision.

V daném verši je slovo „vidění“ viděním „mareh“, tedy viděním zjevení, a Daniel porozuměl jak věci (záležitosti), tak i vidění („mareh“). Ve dvacátém třetím verši deváté kapitoly Gabriel poučil Daniela, aby správně rozlišoval mezi záležitostí a viděním, a v prvním verši desáté kapitoly rozumí jak záležitosti (věci), tak vidění („mareh“). Gabriel v deváté kapitole Daniela upozorňuje, aby rozpoznal rozdíl (správně rozlišoval) mezi záležitostí a viděním. Vidění je vidění „mareh“ a „záležitost“ neboli „věc“ je vidění „chazon“.

In chapter eight both visions are identified, and a distinction is noted because Daniel wished to understand the “chazon” vision, but Gabriel was instructed to make Daniel understand the “mareh” vision. As Gabriel begins his work of making Daniel understand the “matter” and the “vision” he informs Daniel to take note that they are two different visions.

V osmé kapitole jsou obě vidění ztotožněna a je zaznamenáno rozlišení, protože Daniel si přál porozumět vidění „chazon“, avšak Gabriel dostal pokyn, aby Danielovi umožnil porozumět vidění „mareh“. Když Gabriel začíná své dílo, aby Danielovi umožnil porozumět „té věci“ a „vidění“, upozorňuje Daniela, aby si povšiml, že jde o dvě různá vidění.

And he informed me, and talked with me, and said, O Daniel, I am now come forth to give thee skill and understanding. At the beginning of thy supplications the commandment came forth, and I am come to shew thee; for thou art greatly beloved: therefore understand the matter, and consider the vision. Seventy weeks are determined upon thy people and upon thy holy city, to finish the transgression, and to make an end of sins, and to make reconciliation for iniquity, and to bring in everlasting righteousness, and to seal up the vision and prophecy, and to anoint the most Holy. Know therefore and understand, that from the going forth of the commandment to restore and to build Jerusalem unto the Messiah the Prince shall be seven weeks, and threescore and two weeks: the street shall be built again, and the wall, even in troublous times. And after threescore and two weeks shall Messiah be cut off, but not for himself: and the people of the prince that shall come shall destroy the city and the sanctuary; and the end thereof shall be with a flood, and unto the end of the war desolations are determined. And he shall confirm the covenant with many for one week: and in the midst of the week he shall cause the sacrifice and the oblation to cease, and for the overspreading of abominations he shall make it desolate, even until the consummation, and that determined shall be poured upon the desolate. Daniel 9:22–27.

A poučil mne, mluvil se mnou a řekl: Daniele, nyní jsem vyšel, abych ti udělil dovednost a porozumění. Na počátku tvých úpěnlivých proseb vyšlo slovo, a já jsem přišel, abych ti je oznámil; neboť jsi velmi milovaný. Proto porozuměj slovu a zvaž vidění. Sedmdesát týdnů je ustanoveno nad tvým lidem a nad tvým svatým městem, aby bylo dokončeno přestoupení, učiněn konec hříchům, vykonáno smíření za nepravost, uvedena věčná spravedlnost, zapečetěno vidění i proroctví a pomazán Nejsvětější. Proto věz a rozuměj: od vyjití slova o navrácení a znovuvybudování Jeruzaléma až k Mesiáši Vůdci bude sedm týdnů a šedesát dva týdnů; znovu bude vybudováno prostranství i hradba, a to v časech soužení. A po šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš zahlazen, ale ne pro sebe; a lid knížete, který přijde, zničí město i svatyni; a jeho konec bude jako příval, a až do konce války jsou určena zpustošení. A on potvrdí smlouvu s mnohými na jeden týden; uprostřed toho týdne zastaví oběť i přídavnou oběť a pro rozšíření ohavností ji učiní zpustošenou, až do dokonání; a to, co je určeno, bude vylito na zpustošené. Daniel 9,22–27.

Gabriel wished Daniel to recognize that elements of both the “chazon” vision and the “mareh” vision would be represented in the interpretation he provided for Daniel. The interpretation was going to address both visions, and it was Daniel’s responsibility to rightly divide the vision which addressed the trampling down of the sanctuary and the host, from the vision that led to the appearance of Christ in the Most Holy Place on October 22, 1844.

Gabriel si přál, aby Daniel rozpoznal, že prvky jak vidění „chazón“, tak vidění „mar’eh“ budou obsaženy ve výkladu, který mu podával. Výklad se měl týkat obou vidění a Danielovou odpovědností bylo správně rozlišit vidění, které pojednávalo o pošlapání svatyně a zástupu, od vidění, které vedlo ke zjevení Krista v Nejsvětější svatyni dne 22. října 1844.

Gabriel identifies that from the decree of Artaxerxes in 457 BC, there would be four hundred and ninety years that were “cut off” from the twenty-three hundred years of the vision of the evenings and mornings, that was especially for the Jews. In the verses just cited, the word “determined” is identified three times, but it is two different Hebrew words that are both translated as “determined” in the verses. The first time “determined” is identified is in verse twenty-four, and that Hebrew word is “chathak” and means “to cut off”.

Gabriel ukazuje, že od výnosu Artaxerxa z roku 457 př. Kr. bude čtyři sta devadesát let „odříznuto“ od dvou tisíc tří set let vidění o večerech a jitrech, které bylo zvláště pro Židy. Ve verších právě citovaných je slovo „určeno“ uvedeno třikrát, avšak jde o dvě různá hebrejská slova, která jsou v těchto verších obě přeložena jako „určeno“. Poprvé je výraz „určeno“ uveden ve verši dvacátém čtvrtém a toto hebrejské slovo je „chathak“ a znamená „odříznout“.

It identifies that Israel was given a probationary period that began with the third decree of Artaxerxes which would end at the stoning of Stephen in the year 34 AD. The four hundred and ninety years was “cut off,” and represented a shorter prophetic period within the longer prophecy of twenty-three hundred years. The number “four hundred and ninety,” is a symbol of probationary time, as witnessed to by Jesus.

Ukazuje, že Izraeli byla dána doba zkušební lhůty, která začala třetím dekretem Artaxerxovým a skončila ukamenováním Štěpána v roce 34 po Kr. Čtyři sta devadesát let bylo „odděleno“ a představovalo kratší prorocké období uvnitř delšího proroctví o dvou tisících třech stech letech. Číslo „čtyři sta devadesát“ je symbolem zkušební doby, jak o tom svědčí Ježíš.

Then came Peter to him, and said, Lord, how oft shall my brother sin against me, and I forgive him? till seven times? Jesus saith unto him, I say not unto thee, Until seven times: but, Until seventy times seven. Matthew 18:22.

Tu přistoupil k němu Petr a řekl: Pane, kolikrát proti mně zhřeší můj bratr, a odpustím mu? Až sedmkrát? Ježíš mu řekl: Nepravím tobě: Až sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát. Matouš 18,22.

There is an end to forgiveness, and that end is represented by the number “four hundred and ninety.” The “four hundred and ninety” years represents a period of probation for the Jews from their deliverance until they filled the cup of their probationary time at the stoning of Stephen. The “four hundred and ninety” years is also connected with the curse of the “seven times” in Leviticus twenty-six. There are only two places in the Bible that reference the land enjoying her sabbaths. The first is found in Leviticus twenty-six.

Odpuštění má svůj konec a tento konec je znázorněn číslem „čtyři sta devadesát“. „Čtyři sta devadesát“ let představuje pro Židy období zkušební doby od jejich vysvobození až do chvíle, kdy při ukamenování Štěpána naplnili míru své zkušební lhůty. „Čtyři sta devadesát“ let je také spojeno s kletbou „sedminásobku“ v Leviticu dvacet šest. V celé Bibli jsou pouze dvě místa, která se zmiňují o tom, že země bude požívat svých sobot. První se nachází v Leviticu dvacet šest.

And if ye will not for all this hearken unto me, but walk contrary unto me; Then I will walk contrary unto you also in fury; and I, even I, will chastise you seven times for your sins. And ye shall eat the flesh of your sons, and the flesh of your daughters shall ye eat. And I will destroy your high places, and cut down your images, and cast your carcases upon the carcases of your idols, and my soul shall abhor you. And I will make your cities waste, and bring your sanctuaries unto desolation, and I will not smell the savour of your sweet odours. And I will bring the land into desolation: and your enemies which dwell therein shall be astonished at it. And I will scatter you among the heathen, and will draw out a sword after you: and your land shall be desolate, and your cities waste. Then shall the land enjoy her sabbaths, as long as it lieth desolate, and ye be in your enemies’ land; even then shall the land rest, and enjoy her sabbaths. As long as it lieth desolate it shall rest; because it did not rest in your sabbaths, when ye dwelt upon it. Leviticus 26:27–35.

A jestliže mne přes to všechno neuposlechnete, ale budete mi odporovat, tedy i já vám budu v prchlivosti odporovat; a já, já sám, vás budu sedmeronásobně trestat za vaše hříchy. A budete jíst tělo svých synů, i tělo svých dcer budete jíst. A zničím vaše výšiny, porážím vaše modly a uvrhnu vaše mrtvá těla na mrtvá těla vašich model, a má duše si vás zoškliví. A vaše města obrátím v trosky, vaše svatyně uvedu v zpustošení a neucítím libou vůni vašich kadidel. A uvedu zemi v zpustošení; a vaši nepřátelé, kteří v ní budou bydlet, užasnou nad ní. A rozptýlím vás mezi pohany a vytasím za vámi meč; a vaše země bude zpustošená a vaše města budou v troskách. Tehdy bude země požívat svých sobot po celý čas, co bude ležet pustá, zatímco vy budete v zemi svých nepřátel; tehdy země odpočine a bude požívat svých sobot. Po celý čas, co bude ležet pustá, bude odpočívat; protože neodpočívala ve vašich sobotách, když jste na ní bydleli. Leviticus 26:27–35.

The punishment of the “seven times,” which is referenced four times in chapter twenty-six, identifies that when God’s people are scattered, the land will then “enjoy her sabbaths.” Daniel and the three worthies had been scattered into the enemies’ land in fulfillment of the curse of Moses, and that the scattering of seventy years, was a symbolic object lesson of the scattering of the twenty-five hundred and twenty years. It was a prophetic object lesson, similar to Elijah’s three and a half years of drought during the persecution of Jezebel. That three and a half years represented three and a half prophetic years, that equaled twelve hundred and sixty years of papal rule from the year 538 until 1798. The seventy years was a symbol of the “seven times,” just as the three and a half years was a symbol of the wilderness of twelve hundred and sixty years. The seventy years of Daniel’s captivity identified by Jeremiah, represented “four hundred and ninety” years.

Trest „sedmi časů“, o němž je ve dvacáté šesté kapitole čtyřikrát zmínka, ukazuje, že když bude Boží lid rozptýlen, země pak „bude užívat svých sobot“. Daniel a tři hodnostáři byli rozptýleni do země nepřátel v naplnění Mojžíšova prokletí a ono sedmdesátileté rozptýlení bylo symbolickým názorným poučením o rozptýlení trvajícím dva tisíce pět set dvacet let. Bylo to prorocké názorné poučení, podobné Eliášovým třem a půl letům sucha během pronásledování Jezábel. Tři a půl roku představovaly tři a půl prorockého roku, což se rovnalo tisíci dvěma stům šedesáti letům papežské vlády od roku 538 až do roku 1798. Sedmdesát let bylo symbolem „sedmi časů“, stejně jako tři a půl roku byly symbolem pouště trvající tisíc dvě stě šedesát let. Sedmdesát let Danielova zajetí, označených Jeremiášem, představovalo „čtyři sta devadesát“ let.

And the Lord God of their fathers sent to them by his messengers, rising up betimes, and sending; because he had compassion on his people, and on his dwelling place: But they mocked the messengers of God, and despised his words, and misused his prophets, until the wrath of the Lord arose against his people, till there was no remedy. Therefore he brought upon them the king of the Chaldees, who slew their young men with the sword in the house of their sanctuary, and had no compassion upon young man or maiden, old man, or him that stooped for age: he gave them all into his hand. And all the vessels of the house of God, great and small, and the treasures of the house of the Lord, and the treasures of the king, and of his princes; all these he brought to Babylon. And they burnt the house of God, and brake down the wall of Jerusalem, and burnt all the palaces thereof with fire, and destroyed all the goodly vessels thereof. And them that had escaped from the sword carried he away to Babylon; where they were servants to him and his sons until the reign of the kingdom of Persia: To fulfil the word of the Lord by the mouth of Jeremiah, until the land had enjoyed her sabbaths: for as long as she lay desolate she kept sabbath, to fulfil threescore and ten years. Now in the first year of Cyrus king of Persia, that the word of the Lord spoken by the mouth of Jeremiah might be accomplished, the Lord stirred up the spirit of Cyrus king of Persia, that he made a proclamation throughout all his kingdom, and put it also in writing, saying, Thus saith Cyrus king of Persia, All the kingdoms of the earth hath the Lord God of heaven given me; and he hath charged me to build him an house in Jerusalem, which is in Judah. Who is there among you of all his people? The Lord his God be with him, and let him go up. 2 Chronicles 36:15–23.

A Hospodin, Bůh jejich otců, k nim posílal své posly časně a neustále je vysílal, neboť měl slitování se svým lidem i se svým příbytkem. Oni se však posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a zneužívali jeho proroky, až Hospodinův hněv proti jeho lidu vzplál tak, že již nebylo nápravy. Proto na ně přivedl krále Chaldejců, který jejich mladé muže pobil mečem v domě jejich svatyně a neslitoval se ani nad mládencem ani nad pannou, ani nad starcem ani nad tím, kdo se skláněl stářím; všechny je vydal do jeho ruky. A všechny nádoby Božího domu, veliké i malé, i poklady Hospodinova domu a poklady krále i jeho knížat, to všechno odnesl do Babylóna. Boží dům vypálili, jeruzalémskou hradbu zbořili, všechny jeho paláce spálili ohněm a všechny jeho vzácné nádoby zničili. Ty pak, kteří unikli meči, odvlekl do Babylóna; a byli otroky jemu i jeho synům až do kralování perského království, aby se naplnilo Hospodinovo slovo skrze ústa Jeremjášova, dokud země nepožila svých sobot: po všechen čas, kdy ležela zpustošená, zachovávala sobotu, aby se naplnilo sedmdesát let. V prvním roce perského krále Kýra, aby se naplnilo Hospodinovo slovo vyslovené ústy Jeremjášovými, vzbudil Hospodin ducha Kýra, krále perského, takže dal provolat po celém svém království a také to vydal písemně těmito slovy: Toto praví Kýros, král perský: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes, a on mi přikázal, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Hospodin, jeho Bůh, buď s ním, ať vystoupí. 2 Paralipomenon 36:15–23.

The only two references in the Bible of the land enjoying her sabbaths are in relation to the scattering of God’s people, and the seventy years of captivity, which represented a period of time that would allow the land to enjoy its sabbaths. It equaled the amount of sabbaths that the Jews did not allow the land to enjoy rest. The land resting for seventy years, represented the total years that the rebellion against the commandment to allow the land to rest had been accomplished. Simple math identifies that in “four hundred and ninety” years of rebellion, there would be a total of seventy years that the land had not rested.

Jediné dvě zmínky v Bibli o tom, že země užívá svých sobot, se vztahují k rozptýlení Božího lidu a k sedmdesáti letům zajetí, která představovala časové období, jež mělo zemi umožnit, aby užívala svých sobot. To se rovnalo počtu sobot, v nichž Židé nedovolili zemi, aby si odpočinula. To, že země odpočívala sedmdesát let, představovalo celkový počet let, po něž byla páchána vzpoura proti přikázání, aby bylo zemi dopřáno odpočinout. Jednoduchý výpočet ukazuje, že za „čtyři sta devadesát“ let vzpoury připadlo celkem sedmdesát let, během nichž země neodpočívala.

Four hundred and ninety years were cut off from the twenty-three hundred years, as a probationary period for the Jews, and that “four hundred and ninety” years has a direct connection with the scattering of the “seven times” of Leviticus twenty-six.

Čtyři sta devadesát let bylo odděleno z dvou tisíc tří set let jako zkušební doba pro Židy a těch „čtyři sta devadesát“ let má přímou souvislost s rozptýlením „sedmi časů“ z 26. kapitoly Leviticus.

The “chazon” vision of the trampling down and the “mareh” vision of the appearance at the end of twenty-three hundred years are distinct from each other, but they have a direct connection. As with Daniel, God’s people are to rightly divide the two visions, while simultaneously recognizing their connection with one another. The seventy years of captivity which led to the three decrees allowing the Jews to return and rebuild Jerusalem, represented “four hundred and ninety” years of rebellion by the Jews against the covenant of allowing the land to rest.

Vidění „chazon“ o pošlapání a vidění „mareh“ o zjevení na konci dva tisíce tří set let se od sebe liší, avšak mají přímou souvislost. Stejně jako v případě Daniela mají Boží lidé správně rozlišovat obě vidění a zároveň uznávat jejich vzájemnou souvislost. Sedmdesát let zajetí, které vedly ke třem výnosům dovolujícím Židům vrátit se a znovu vystavět Jeruzalém, představovalo „čtyři sta devadesát“ let vzpoury Židů proti smlouvě, podle níž měla země odpočívat.

When the third decree identified their opportunity to return and rebuild, they were given “four hundred and ninety” years of probationary time, as they were tested by the same period of time in which their disobedience led to the destruction of Jerusalem and their scattering. At the end of the second “four hundred and ninety years,” their disobedience would once again bring the destruction of Jerusalem and their scattering among the Gentiles.

Když třetí dekret určil jejich příležitost k návratu a znovuvybudování, bylo jim dáno „čtyři sta devadesát“ let zkušební doby, neboť byli zkoušeni stejným časovým obdobím, v němž jejich neposlušnost vedla ke zničení Jeruzaléma a k jejich rozptýlení. Na konci druhých „čtyř set devadesáti let“ by jejich neposlušnost znovu přivedla zničení Jeruzaléma a jejich rozptýlení mezi pohany.

The scattering of the seventy year captivity was preceded by “four hundred and ninety” years of rebellion, and then that seventy year captivity was followed by another “four hundred and ninety years” of further rebellion.

Rozptýlení sedmdesátiletého zajetí bylo předcházeno „čtyřmi sty devadesáti“ lety vzpoury a po tomto sedmdesátiletém zajetí následovalo dalších „čtyři sta devadesát let“ další vzpoury.

The first “four hundred and ninety” year period, which brought about the seventy years of the land resting, had reached a conclusion with the destruction of Jerusalem. At the ending of the “four hundred and ninety” years that was cut off from the twenty-three hundred years, Jerusalem was once again destroyed, for Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing.

První období „čtyř set devadesáti“ let, které přivedlo zemi k sedmdesáti letům odpočinutí, dospělo ke svému závěru zničením Jeruzaléma. Na konci „čtyř set devadesáti“ let, které byly odděleny od dvou tisíc tří set let, byl Jeruzalém znovu zničen, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím začátkem.

The seventy year captivity of literal Israel in literal Babylon was a symbol of the scattering of “seven times,” and Sister White identifies that the seventy years of captivity of literal Israel in literal Babylon was a type of the twelve hundred and sixty years of captivity of spiritual Israel in spiritual Babylon.

Sedmdesátileté zajetí doslovného Izraele v doslovném Babylóně bylo symbolem rozptýlení „na sedm časů“ a sestra Whiteová uvádí, že sedmdesát let zajetí doslovného Izraele v doslovném Babylóně bylo předobrazem tisíce dvou set šedesáti let zajetí duchovního Izraele v duchovním Babylóně.

“God’s church on earth was as verily in captivity during this long period of relentless persecution as were the children of Israel held captive in Babylon during the period of the exile.” Prophets and Kings, 714.

„Boží církev na zemi byla během tohoto dlouhého období neúprosného pronásledování právě tak skutečně v zajetí, jako byli synové Izraele drženi v zajetí v Babylóně během doby vyhnanství.“ Prophets and Kings, 714.

The twelve hundred and sixty years from the year 538 to 1798, was a type of the “seven times.” At the end of the seventy years, the Jews returned to restore and rebuild Jerusalem. Their return during the three decrees marked the beginning (457 BC) of the twenty-three hundred years of the “mareh” vision that led to the appearance of Christ in the Most Holy Place on October 22, 1844. The three decrees marked the beginning of the prophetic period, and it required all three decrees to begin the prophetic period, though they began to return and rebuild with the first decree of Cyrus.

Tisíc dvě stě šedesát let od roku 538 do roku 1798 bylo předobrazem „sedmi časů“. Na konci sedmdesáti let se Židé vrátili, aby obnovili a znovu vystavěli Jeruzalém. Jejich návrat v průběhu tří výnosů označil počátek (457 př. Kr.) dvou tisíc tří set let vidění „mareh“, které vedlo ke zjevení Krista ve svatyni svatých dne 22. října 1844. Tyto tři výnosy označily počátek prorockého období a k zahájení tohoto prorockého období byly zapotřebí všechny tři výnosy, ačkoli se začali vracet a znovu stavět již při prvním výnosu Kýra.

“In the seventh chapter of Ezra the decree is found. Verses 12−26. In its completest form it was issued by Artaxerxes, king of Persia, 457 BC. But in Ezra 6:14 the house of the Lord at Jerusalem is said to have been built ‘according to the commandment [‘decree,’ margin] of Cyrus, and Darius, and Artaxerxes king of Persia.’ These three kings, in originating, reaffirming, and completing the decree, brought it to the perfection required by the prophecy to mark the beginning of the 2300 years. Taking 457 BC, the time when the decree was completed, as the date of the commandment, every specification of the prophecy concerning the seventy weeks was seen to have been fulfilled.” The Great Controversy, 326.

„V sedmé kapitole Ezdráše se nachází výnos. Verše 12–26. Ve své nejúplnější podobě byl vydán Artaxerxem, králem perským, roku 457 př. Kr. Avšak v Ezdrášovi 6,14 se o domě Hospodinově v Jeruzalémě praví, že byl vystavěn ‚podle rozkazu [na okraji: „výnos“] Kýra, Daria a Artaxerxa, krále perského.‘ Tito tři králové tím, že výnos ustanovili, znovu potvrdili a dovršili, přivedli jej k dokonalosti požadované proroctvím, aby označil začátek 2300 let. Jestliže přijmeme rok 457 př. Kr., dobu, kdy byl výnos dovršen, jako datum onoho rozkazu, ukázalo se, že každé jednotlivé určení proroctví o sedmdesáti týdnech bylo naplněno.“ Velké drama věků, 326.

From 1798 until 1844, the three angels of Revelation arrived into prophetic history, and just as the three decrees marked the beginning of the prophecy of twenty-three hundred years, those three angels marked the conclusion of the prophecy. The prophetic period ended with the arrival of the third angel, just as it had begun with the arrival of the third decree, for Jesus always identifies the end of a thing, with the beginning of a thing.

Od roku 1798 až do roku 1844 vstoupili tři andělé ze Zjevení do prorockých dějin, a právě tak, jako tři výnosy označily počátek proroctví o dvou tisících třech stech letech, tito tři andělé označili závěr tohoto proroctví. Prorocké období skončilo s příchodem třetího anděla, právě tak, jako začalo s příchodem třetího výnosu, neboť Ježíš vždy ztotožňuje konec věci s počátkem věci.

The Jews began to return under the first decree, and in the history of the second decree they finished the temple. The third angel arrived on October 22, 1844, and before that date the Millerites had finished the spiritual temple they had come out of spiritual Babylon to rebuild. It was to be completed, for on October 22, 1844 the messenger of the covenant was to come suddenly to his temple. That temple was the Millerite people who entered into covenant on October 22, 1844, and who Peter identifies were a temple.

Židé se začali vracet na základě prvního výnosu a v dějinách druhého výnosu dokončili chrám. Třetí anděl přišel 22. října 1844 a před tímto datem millerité dokončili duchovní chrám, který vyšli z duchovního Babylóna znovu vystavět. Musel být dokončen, neboť 22. října 1844 měl náhle přijít do svého chrámu posel smlouvy. Tím chrámem byl milleritský lid, který 22. října 1844 vstoupil do smlouvy a o němž Petr říká, že byl chrámem.

Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. 1 Peter 2:5.

I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petr 2,5.

The Millerite temple was built from 1798 to 1844, which is forty-six years, or prophetically three days, for Christ identified that it takes three days to raise up a temple.

Milleritský chrám byl budován od roku 1798 do roku 1844, což činí čtyřicet šest let, neboli prorocky tři dny, neboť Kristus určil, že k vybudování chrámu jsou zapotřebí tři dny.

And the Jews’ passover was at hand, and Jesus went up to Jerusalem, And found in the temple those that sold oxen and sheep and doves, and the changers of money sitting: And when he had made a scourge of small cords, he drove them all out of the temple, and the sheep, and the oxen; and poured out the changers’ money, and overthrew the tables; And said unto them that sold doves, Take these things hence; make not my Father’s house an house of merchandise. And his disciples remembered that it was written, The zeal of thine house hath eaten me up. Then answered the Jews and said unto him, What sign showest thou unto us, seeing that thou doest these things? Jesus answered and said unto them, Destroy this temple, and in three days I will raise it up. Then said the Jews, Forty and six years was this temple in building, and wilt thou rear it up in three days? But he spake of the temple of his body. John 2:13–21.

Byly blízko židovské velikonoce, a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. I nalezl v chrámě prodávající voly, ovce i holubice a penězoměnce, jak tam sedí. A když si udělal důtky z provazců, vyhnal všechny z chrámu, i ovce a voly; peníze penězoměncům vysypal a stoly zpřevracel. A těm, kdo prodávali holubice, řekl: Odneste to odtud; nečiňte z domu mého Otce dům obchodu. Tu se jeho učedníci rozpomněli, že jest psáno: Horlivost pro tvůj dům mne strávila. Židé mu tedy odpověděli a řekli: Jaké znamení nám ukážeš, že činíš tyto věci? Ježíš jim odpověděl a řekl: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej vztyčím. Tu řekli Židé: Čtyřicet šest let byl tento chrám stavěn, a ty jej vztyčíš ve třech dnech? On však mluvil o chrámu svého těla. Jan 2,13–21.

Sister White identifies that when the messenger of the covenant suddenly came to his temple, as represented in the book of Malachi, that the prediction had been fulfilled when Christ cleansed the temple, as just identified in the passage from John.

Sestra Whiteová uvádí, že když posel smlouvy náhle přišel do svého chrámu, jak je to znázorněno v knize Malachiáš, toto proroctví se naplnilo tehdy, když Kristus očistil chrám, jak bylo právě uvedeno v pasáži z Janova evangelia.

“In cleansing the temple from the world’s buyers and sellers, Jesus announced His mission to cleanse the heart from the defilement of sin,—from the earthly desires, the selfish lusts, the evil habits, that corrupt the soul. ‘Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Malachi 3:1–3.” The Desire of Ages, 161.

„Když Ježíš očistil chrám od kupců a prodavačů tohoto světa, oznámil tím své poslání očistit srdce od poskvrny hříchu — od pozemských žádostí, sobeckých žádostivostí a zlých návyků, které kazí duši. ‚Aj, já pošli anděla svého, kterýž připraví cestu přede mnou. A hned přijde do chrámu svého Pán, kteréhož vy hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte; aj, přijdeť, praví Hospodin zástupů. Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho? A kdo ostojí, když se ukáže? Nebo on jest jako oheň taviče a jako mýdlo běličů. I sedne, tře a čistí stříbro, a přečistí syny Léví, a přetaví je jako zlato a jako stříbro, a budou Hospodinu obětovati oběť v spravedlnosti. Malachiáš 3,1–3.‘ Touha věků, 161.“

The temple in John chapter two, took forty-six years to build, and Jesus said He would erect the destroyed temple in three days. 1798 unto 1844, is forty-six years, and it identifies the arrival of the three angels (days), of Revelation fourteen, that had been typified by the three decrees which began the twenty-three hundred year prophecy. The forty-six years is the period in which Christ raised up the Millerite temple, for prior to that time the spiritual sanctuary and spiritual Israel had been trodden down by spiritual Babylon.

Chrám ve druhé kapitole Janova evangelia se stavěl čtyřicet šest let a Ježíš řekl, že zbořený chrám znovu postaví ve třech dnech. Období od roku 1798 do roku 1844 činí čtyřicet šest let a označuje příchod tří andělů (dnů) ze Zjevení čtrnácté kapitoly, kteří byli předobrazeni třemi výnosy, jimiž začalo proroctví o dvou tisících třech stech letech. Čtyřicet šest let je obdobím, v němž Kristus znovu vztyčil milleritský chrám, neboť předtím byla duchovní svatyně i duchovní Izrael pošlapávány duchovním Babylónem.

When Christ cleansed the temple at the Passover in the beginning of His ministry, He was fulfilling the prophecy of the Messenger of the Covenant suddenly coming unto His temple as set forth in Malachi. On October 22, 1844 Christ suddenly came to His temple, and it had taken Him forty-six years to erect His destroyed temple.

Když Kristus o velikonoční slavnosti na počátku své služby očistil chrám, naplnil proroctví o Poslu smlouvy, který náhle přichází do svého chrámu, jak je uvedeno u Malachiáše. Dne 22. října 1844 Kristus náhle přišel do svého chrámu a trvalo Mu čtyřicet šest let, než znovu vystavěl svůj zničený chrám.

“The coming of Christ as our high priest to the most holy place, for the cleansing of the sanctuary, brought to view in Daniel 8:14; the coming of the Son of man to the Ancient of Days, as presented in Daniel 7:13; and the coming of the Lord to His temple, foretold by Malachi, are descriptions of the same event; and this is also represented by the coming of the bridegroom to the marriage, described by Christ in the parable of the ten virgins, of Matthew 25.” The Great Controversy, 426.

„Příchod Krista jako našeho velekněze do nejsvětější svatyně k očištění svatyně, zjevený v Danieli 8,14; příchod Syna člověka k Věkovitému, jak je podán v Danieli 7,13; a příchod Pána do jeho chrámu, předpovězený Malachiášem, jsou popisy téže události; a totéž je také znázorněno příchodem ženicha na svatbu, jak jej Kristus popsal v podobenství o deseti pannách v Matouši 25.“ Velké drama věků, 426.

The first indignation ended in 1798, and the end of the last indignation was 1844. The beginning of the forty-six year period, where Christ raised up the Millerite temple illustrated the end, for both the beginning and ending were marked by the conclusion of God’s indignation against His people, for Jesus always identifies the end of a thing, with the beginning of a thing.

První rozhořčení skončilo v roce 1798 a konec posledního rozhořčení nastal v roce 1844. Počátek šestačtyřicetiletého období, v němž Kristus vztyčil milleritský chrám, ilustroval jeho závěr, neboť jak počátek, tak i konec byly vyznačeny ukončením Božího rozhořčení proti Jeho lidu, neboť Ježíš vždy ztotožňuje konec věci s jejím počátkem.

We will continue our study of Gabriel’s instruction to Daniel in the next article.

V příštím článku budeme pokračovat ve studiu Gabrielova poučení Danielovi.

“The book of Revelation must be opened to the people. Many have been taught that it is a sealed book, but it is sealed to those only who reject truth and light. The truths that it contains must be proclaimed, that people may have an opportunity to prepare for the events which are so soon to take place. The Third Angel’s Message must be presented as the only hope for the salvation of a perishing world.

„Kniha Zjevení musí být lidu otevřena. Mnohým bylo vštěpováno, že je to zapečetěná kniha, avšak zapečetěná je pouze těm, kdo odmítají pravdu a světlo. Pravdy, které obsahuje, musí být hlásány, aby lidé měli příležitost připravit se na události, které se mají tak brzy odehrát. Poselství třetího anděla musí být předloženo jako jediná naděje na záchranu hynoucího světa.

“The perils of the last days are upon us, and in our work we are to warn the people of the danger they are in. Let not the solemn scenes that prophecy has revealed are soon to take place be left untouched. We are God’s messengers, and we have no time to lose. Those who would be co-workers with our Lord Jesus Christ will show a deep interest in the truths found in this book. With pen and voice they will strive to make plain the wonderful things that Christ came from heaven to reveal.” Signs of the Times, July 4, 1906.

„Nebezpečí posledních dnů jsou před námi a v naší práci máme varovat lid před nebezpečím, v němž se nachází. Ať nezůstanou bez povšimnutí vážné výjevy, o nichž proroctví zjevilo, že se mají brzy odehrát. Jsme Boží poslové a nemáme času nazbyt. Ti, kdo chtějí být spolupracovníky našeho Pána Ježíše Krista, projeví hluboký zájem o pravdy obsažené v této knize. Perem i hlasem se budou snažit objasnit podivuhodné věci, které Kristus přišel z nebe zjevit.“ Signs of the Times, 4. července 1906.