We have been informed that, “God directed the mind of William Miller to the prophecies and gave him great light upon the book of Revelation.” Miller was prevented by the history where he was raised up in from understanding the “great light” located in chapters twelve, thirteen, sixteen, seventeen and eighteen of Revelation, for those chapters identified the work of prophetic kingdoms which he could not see from his historical vantage point.
Byli jsme poučeni, že „Bůh vedl mysl Williama Millera k proroctvím a dal mu veliké světlo ohledně knihy Zjevení.“ Millerovi bylo dějinami, v nichž byl vzbuzen, zabráněno porozumět „velikému světlu“ obsaženému ve dvanácté, třinácté, šestnácté, sedmnácté a osmnácté kapitole Zjevení, neboť tyto kapitoly označovaly dílo prorockých království, které ze svého historického stanoviště nemohl vidět.
The light given Miller on the book of Revelation was the Churches, Seals and Trumpets, and it is the last three Trumpets, which are identified as “three Woes,” that are represented upon Habakkuk’s two tables. The “great light,” given to Miller in the book of Revelation concerns the role of Islam in Bible prophecy. Yet even that “great light” was limited by his historical setting.
Světlo, které bylo Millerovi dáno v knize Zjevení, se týkalo církví, pečetí a polnic; a právě poslední tři polnice, které jsou označeny jako „tři běda“, jsou znázorněny na Abakukových dvou deskách. Ono „velké světlo“, dané Millerovi v knize Zjevení, se týká úlohy islámu v biblickém proroctví. Avšak i toto „velké světlo“ bylo omezeno jeho historickým zasazením.
“The seven churches of Asia is a history of the church of Christ in her seven forms, in all her windings and turnings, in all her prosperity and adversity, from the days of the apostles down to the end of the world. The seven seals are a history of the transactions of the powers and kings of the earth over the church, and God’s protection of his people during the same time. The seven trumpets are a history of seven peculiar and heavy judgments sent upon the earth, or Roman kingdom. And the seven vials are the seven last plagues sent upon Papal Rome. Mixed with these are many other events, woven in like tributary streams, and filling up the grand river of prophecy, until the whole ends us in the ocean of eternity.
„Sedm církví v Asii představuje dějiny církve Kristovy v jejích sedmi podobách, ve všech jejích zákrutech a obratech, ve veškerém jejím blahobytu i protivenství, od dnů apoštolů až do konce světa. Sedm pečetí je dějinami jednání mocností a králů země vůči církvi a Boží ochrany jeho lidu v témž čase. Sedm polnic je dějinami sedmi zvláštních a těžkých soudů seslaných na zemi neboli na římské království. A sedm číší jsou sedm posledních ran seslaných na papežský Řím. S tím jsou promíšeny mnohé další události, vetkané do toho jako přítoky, které naplňují veletok proroctví, až celé toto vyústí pro nás v oceán věčnosti.“
“This, to me, is the plan of John’s prophecy in the book of Revelation. And the man who wishes to understand this book, must have a thorough knowledge of other parts of the word of God. The figures and metaphors used in this prophecy, are not all explained in the same, but must be found in other prophets, and explained in other passages of Scripture. Therefore it is evident that God has designed the study of the whole, even to obtain a clear knowledge of any part.” William Miller, Miller’s Lectures, volume 2, lecture 12, 178.
„Toto je podle mého soudu osnova Janova proroctví v knize Zjevení. A člověk, který si přeje této knize porozumět, musí mít důkladnou znalost ostatních částí Božího slova. Obrazy a metafory užité v tomto proroctví nejsou všechny vyloženy v něm samém, nýbrž je třeba je hledat u jiných proroků a vykládat v jiných oddílech Písma. Proto je zřejmé, že Bůh zamýšlel studium celku, a to i k získání jasného poznání kterékoliv části.“ William Miller, Miller’s Lectures, svazek 2, přednáška 12, 178.
Notice that Miller understood the seven last plagues as the seven judgments upon papal Rome. He could not understand that papal Rome was given a deadly wound that was to be healed. He recognized the seven trumpets as “a history of seven peculiar and heavy judgments sent upon the earth, or Roman kingdom,” but was unable to recognize the distinction between the kingdoms of pagan and papal Rome. Therefore, his ability to see the distinction between the first four trumpets and the last three trumpets was limited.
Všimněte si, že Miller chápal sedm posledních ran jako sedm soudů nad papežským Římem. Nemohl porozumět tomu, že papežský Řím obdržel smrtelnou ránu, která měla být uzdravena. Sedm polnic rozpoznával jako „dějiny sedmi zvláštních a těžkých soudů seslaných na zemi neboli na římské království“, avšak nebyl schopen rozpoznat rozdíl mezi královstvími pohanského a papežského Říma. Proto byla jeho schopnost postihnout rozdíl mezi prvními čtyřmi polnicemi a posledními třemi polnicemi omezená.
Miller was unable to recognize that the judgments brought against Rome, were God’s response to Sunday enforcement, for the Millerites were still worshipping on Sunday in their history. Miller was correct in recognizing that the trumpets were judgments upon Rome, but the specific reason the judgments were brought, and the distinction between the first four and last three Trumpets was limited, or non-existent. With that limited view, the “jewel” of the three woes of Islam was still included upon the charts that were directed by the hand of God, and should not be altered.
Miller nebyl schopen rozpoznat, že soudy přivedené na Řím byly Boží odpovědí na vynucování neděle, neboť millerité ve svých dějinách stále uctívali v neděli. Miller měl pravdu, když rozpoznal, že troubení představují soudy nad Římem, avšak konkrétní důvod, proč byly tyto soudy přivedeny, a rozlišení mezi prvními čtyřmi a posledními třemi troubami bylo omezené, nebo vůbec neexistovalo. Při tomto omezeném pohledu byl na mapách, které byly vedeny Boží rukou a nemají být pozměňovány, stále zahrnut „klenot“ tří běd islámu.
Enlightened discernment allows a “wise” student of prophecy to recognize that God not only inspired the holy men who wrote the Bible, but He also governed the work of the men who translated the King James Bible, and He specifically says that He employed the same type of divine oversight in the production of the two sacred charts.
Osvícené rozlišování umožňuje „moudrému“ studentu proroctví rozpoznat, že Bůh nejen inspiroval svaté muže, kteří psali Bibli, ale že také řídil práci mužů, kteří přeložili Bibli krále Jakuba, a výslovně říká, že při vytvoření oněch dvou posvátných map použil tentýž druh božského dohledu.
Miller’s “jewel” of the fifth, sixth and seventh Trumpets (Islam), shines ten times brighter in the last days, for it identifies the subject of the final Midnight Cry. The subject of the Midnight Cry in Millerite history was the date of the conclusion of the prophetic periods, and in this sense the “Midnight Cry” message of the last days (which is the message of Islam of the third Woe), has been typified by the date of October 22, 1844. That date in Millerite history typifies the soon-coming Sunday law, and both October 22, 1844, and the Sunday law were typified by the cross, which was the conclusion of the Triumphal Entry of Christ.
Millerův „klenot“ páté, šesté a sedmé polnice (islámu) září v posledních dnech desetkrát jasněji, neboť určuje předmět závěrečného Půlnočního volání. Předmětem Půlnočního volání v milleritské historii bylo datum ukončení prorockých období, a v tomto smyslu bylo poselství „Půlnočního volání“ posledních dnů (jež je poselstvím islámu třetího běda) předobrazeno datem 22. října 1844. Toto datum v milleritské historii předobrazuje brzy přicházející nedělní zákon a jak 22. říjen 1844, tak i nedělní zákon byly předobrazeny křížem, jenž byl závěrem Kristova triumfálního vjezdu.
Miller’s “jewel” of the fifth, sixth and seventh Trumpets (Islam), shines ten times brighter in the last days, for it identifies Islam in agreement with the theme of the last-day reformatory movement, which is Islam of the third Woe. Therefore, as the theme of the final reformatory movement of the one hundred and forty-four thousand, it has been typified by the theme of each of the previous reformatory movements, whether it be the theme of “the resurrection” in the reformatory movement of Christ, the theme of “prophetic time” in the history of the Millerites, the theme of “the ark of God” in the reformatory movement of David or the theme of “the covenant” in the reformatory movement of Moses.
Millerův „klenot“ páté, šesté a sedmé polnice (islámu) září v posledních dnech desetkrát jasněji, neboť ztotožňuje islám ve shodě s tématem reformního hnutí posledních dnů, jímž je islám třetího běda. Proto byl jako téma závěrečného reformního hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc předobrazen tématem každého z předchozích reformních hnutí, ať už šlo o téma „vzkříšení“ v reformním hnutí Krista, téma „prorockého času“ v dějinách mileritů, téma „truhly Boží“ v reformním hnutí Davida nebo téma „smlouvy“ v reformním hnutí Mojžíše.
Whether the event of the cross, the date of October 22, 1844, or the various themes of the reformatory movements, every date and theme represented a life-or-death testing question for the generation of that time. Miller’s “jewel” of the three Woes of Islam is a life-or-death test question, as represented in the parable of the ten virgins in terms of the “oil.” Miller’s jewels in the beginning of his dream shone as the sun, but at the end of his dream they shone “ten times brighter”. Miller’s jewels were like kerosene (lamp oil) in the history of the Millerites, but today those jewels are rocket fuel!
Ať už šlo o událost kříže, datum 22. října 1844, nebo o různá témata reformních hnutí, každé datum i každé téma představovalo pro generaci oné doby zkušební otázku života a smrti. Millerův „klenot“ tří běd islámu je zkušební otázkou života a smrti, jak je to v podobenství o deseti pannách znázorněno prostřednictvím „oleje“. Millerovy klenoty na počátku jeho snu zářily jako slunce, avšak na konci jeho snu zářily „desetkrát jasněji“. Millerovy klenoty byly v dějinách milleritů jako petrolej (lampový olej), avšak dnes jsou tyto klenoty raketovým palivem!
The Millerites understood, and correctly applied, the time prophecy of Islam of the second Woe, that was fulfilled on August 11, 1840, but their understanding of the third Woe, which is the Seventh Trumpet, could not see the third Woe arriving as a judgment upon the sixth kingdom of Bible prophecy, for they did not see a fifth kingdom, let alone the sixth kingdom of Bible prophecy. Yet the “great light” on Revelation that was given to Miller is to shine ten times brighter in the “Midnight Cry” of the last days.
Millerité porozuměli časovému proroctví o islámu druhého běda a správně je aplikovali; toto proroctví se naplnilo 11. srpna 1840. Jejich porozumění třetímu běda, jímž je sedmá trouba, však nedokázalo rozpoznat příchod třetího běda jako soudu nad šestým královstvím biblického proroctví, neboť neviděli páté království, natož šesté království biblického proroctví. Avšak „velké světlo“ o Zjevení, které bylo dáno Millerovi, má v „Půlnočním volání“ posledních dnů zářit desetkrát jasněji.
The truths represented upon Habakkuk’s two tables are essentially truths which were fulfilled in past history. The charts are based upon the time prophecies which Miller was led to assemble, and all those time prophecies had concluded by 1844. Those time prophecies will shine brighter in the last days, for they will be seen to be as accurate today as they were in Millerite history, but they possess no direct time predictions for the last days. They do, however, provide repeating prophetic types of the histories they represented in the past, but with a few of Miller’s jewels, future predictions are directly represented.
Pravdy znázorněné na dvou tabulích Habakukových jsou v podstatě pravdami, které se naplnily v minulých dějinách. Diagramy jsou založeny na časových proroctvích, která byl Miller veden shromáždit, a všechna tato časová proroctví dospěla ke svému závěru do roku 1844. Tato časová proroctví budou v posledních dnech zářit jasněji, neboť bude vidět, že jsou dnes stejně přesná, jako byla v dějinách milleritů; neobsahují však žádné přímé časové předpovědi pro poslední dny. Poskytují však opakující se prorocké předobrazy dějin, které v minulosti představovaly, avšak s několika Millerovými klenoty jsou budoucí předpovědi znázorněny přímo.
The work of Christ in the heavenly sanctuary that began in 1844, continues until that work is finished. The prophecy of the twenty-three hundred days, and the work of cleansing that it identified, is still “in the process of fulfillment,” as Sister White states concerning the Ulai and Hiddekel Rivers, so that prophecy has an end-of-the-world fulfillment.
Dílo Krista v nebeské svatyni, které započalo roku 1844, pokračuje, dokud toto dílo nebude dokončeno. Proroctví o dvou tisících třech stech dnech a dílo očišťování, které jím bylo označeno, je dosud „v procesu naplnění“, jak sestra Whiteová uvádí v souvislosti s řekami Ulaj a Hiddekel; a tak má toto proroctví naplnění v čase konce světa.
“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.” Testimonies to Ministers, 112.
„Světlo, které Daniel obdržel od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil u břehů Ulaje a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.“ Testimonies to Ministers, 112.
Portions of the visions of Daniel chapters seven and eight, which are on the two tables, are yet future, for they both identify the sanctuary work of Christ. Yet the histories of the kingdoms of Bible prophecy in those two chapters end with papal Rome receiving its deadly wound. The “stone” that is “cut out of the mountain without hands”, and the eighth kingdom of Daniel two are still future. But most of what is represented upon the charts in relation to Daniel chapters two, seven and eight has been fulfilled.
Části vidění z Daniela, kapitol sedm a osm, které jsou na obou tabulích, jsou dosud budoucí, neboť obě označují Kristovo dílo ve svatyni. Dějiny království biblického proroctví v těchto dvou kapitolách však končí tím, že papežský Řím obdrží svou smrtelnou ránu. „Kámen“, který je „odtržen od hory bez rukou“, a osmé království z Daniele 2 jsou stále ještě budoucí. Avšak většina toho, co je na tabulích znázorněno ve vztahu k Danielovi, kapitolám 2, 7 a 8, se již naplnila.
The work of Christ in the sanctuary, and the third Woe of Islam are essentially the two subjects that represent prophetic history beyond the time of the Millerites. Along with those two themes, is the last-day history that is typified when the two charts are brought together upon one line. When that is done, the first disappointment of 1843, as represented upon the first chart, finds its correction upon the second chart. Together they produce and identify the “hidden history” of the Seven Thunders, which is now being unsealed in connection with the unsealing of the Revelation of Jesus Christ.
Dílo Krista ve svatyni a třetí běda islámu jsou v podstatě dvě témata, která představují prorocké dějiny po době mileritů. Spolu s těmito dvěma tématy je tu i dějina posledních dnů, která je předobrazně vyjádřena, když jsou oba diagramy spojeny na jedné linii. Když se tak stane, první zklamání roku 1843, jak je znázorněno na prvním diagramu, nachází svou opravu na druhém diagramu. Společně vytvářejí a odhalují „skryté dějiny“ Sedmi hromů, které jsou nyní odpečeťovány v souvislosti s odpečeťováním Zjevení Ježíše Krista.
That “hidden history” is structured upon the “truth,” which is the three Hebrew letters that when combined, create the word “truth.” The word is created by the first, thirteenth and last letters of the Hebrew alphabet, and represent Jesus not only as the Truth, but as Alpha and Omega. The “hidden history” begins and ends with a disappointment, and has rebellion in the middle, for “thirteen” is a number which represents rebellion.
Tato „skrytá historie“ je vystavěna na „pravdě“, kterou tvoří tři hebrejská písmena, jež po spojení vytvářejí slovo „pravda“. Toto slovo je utvořeno z prvního, třináctého a posledního písmene hebrejské abecedy a představuje Ježíše nejen jako Pravdu, ale i jako Alfu a Omegu. „Skrytá historie“ začíná i končí zklamáním a uprostřed má vzpouru, neboť „třináct“ je číslo, které představuje vzpouru.
The year 1843, illustrated upon the first chart, identifies the first disappointment and the arrival of the tarrying time. The tarrying time leads to the arrival of the message of the Midnight Cry, where the rebellion of the foolish virgins is manifested. The message of the Midnight Cry is then proclaimed until the last disappointment. That “hidden history” of the Midnight Cry is repeated (to the very letter) in the last days.
Rok 1843, znázorněný na první mapě, označuje první zklamání a nástup doby prodlení. Doba prodlení vede k příchodu poselství Půlnočního volání, v němž se projevuje vzpoura pošetilých panen. Poselství Půlnočního volání je pak hlásáno až do posledního zklamání. Tato „skrytá historie“ Půlnočního volání se v posledních dnech opakuje (do nejmenšího písmene).
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často jsem odkazována na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní do posledního písmene, neboť má zvláštní vztah k této době a stejně jako poselství třetího anděla se naplnilo a bude i nadále přítomnou pravdou až do skonání času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
When rightly understood, the previous statement identifies that the only group of people in the last days who have a possibility of being either a foolish or wise virgin, are people within a group who have suffered a disappointment. The disappointment is what produces the tarrying time, and the parable that “has been and will be fulfilled to the very letter” is premised upon the effects produced internally within the virgins during a tarrying time that begins with a disappointment. That disappointment that slew the “two witnesses” in the street of the city, and reduced them to dead, dry bones in the valley of death took place on July 18, 2020. Adventism, by and large, was not involved with that disappointment. If anything, they celebrated the failed prediction as the “two witnesses” lay slain in the street. To the very letter means “to the very letter”.
Je-li předchozí výrok správně pochopen, ukazuje, že jedinou skupinou lidí v posledních dnech, která má možnost být buď pošetilou, nebo moudrou pannou, jsou lidé uvnitř skupiny, jež zakusila zklamání. Právě toto zklamání vytváří dobu prodlení a podobenství, které „bylo a bude naplněno do posledního písmene“, je založeno na účincích, jež jsou během doby prodlení, jež začíná zklamáním, v pannách vnitřně vyvolány. Toto zklamání, které na ulici města usmrtilo „dva svědky“ a proměnilo je v mrtvé, suché kosti v údolí smrti, nastalo 18. července 2020. Adventismus se na tomto zklamání vesměs nepodílel. Pokud už něco, pak neúspěšnou předpověď oslavoval, zatímco „dva svědkové“ leželi zabiti na ulici. Do posledního písmene znamená „do posledního písmene“.
In the Millerite history, the former covenant people (Protestantism), celebrated the failed prediction of 1843 (the first disappointment), and at that point the Protestants passed the limits of their probationary testing time. The testing time had begun on August 11, 1840, when the mighty angel of Revelation ten descended at the fulfillment of the time prophecy of the second Woe (Islam). The Protestants rejected prophetic time at the first disappointment, for the erroneous prediction provided them with an excuse for no longer seeking truth. The theme of all of the waymarks of the Millerite history was “time prophecy”.
V dějinách milleritů někdejší lid smlouvy (protestantismus) oslavoval nenaplněnou předpověď roku 1843 (první zklamání), a v tom okamžiku protestanti překročili hranice své zkušební doby. Doba zkoušky začala 11. srpna 1840, když při naplnění časového proroctví druhého běda (islámu) sestoupil mocný anděl ze Zjevení deset. Protestanti při prvním zklamání odmítli prorocký čas, neboť mylná předpověď jim poskytla záminku, aby již dále nehledali pravdu. Tématem všech mezníků v dějinách milleritů bylo „časové proroctví“.
On September 11, 2001, the angel of Revelation eighteen descended at the fulfillment of the prophecy of the third Woe (Islam). The theme of all of the waymarks in the last days is Islam. The first disappointment marks the end of a cleansing of the former covenant people, as the former covenant people were then provided with an excuse for no longer seeking the truth. The testing time then began for “the virgins” of the last days, for the testing of the former covenant people that began with the descent of the angel, ended at the first disappointment. Thus, the testing of those who are represented as virgins began, and that process of testing will ultimately manifest whether the virgins are either foolish or wise.
Dne 11. září 2001 sestoupil anděl ze Zjevení osmnáct při naplnění proroctví o třetím běda (islámu). Tématem všech mezníků v posledních dnech je islám. První zklamání označuje konec očišťování lidu dřívější smlouvy, neboť lidu dřívější smlouvy byla tehdy poskytnuta výmluva, aby již dále nehledal pravdu. Poté začala doba zkoušky pro „panny“ posledních dnů, neboť zkoušení lidu dřívější smlouvy, které začalo sestoupením anděla, skončilo při prvním zklamání. Tak tedy začalo zkoušení těch, kteří jsou představeni jako panny, a tento proces zkoušení nakonec zjeví, zda jsou panny pošetilé, či moudré.
Between the first and the last disappointment is the message of the Midnight Cry. The theme of the message of the Midnight Cry for the Millerites was “time”, and the theme of the message of the Midnight Cry in the last days is “Islam”. In Miller’s dream he is awakened with a shout (cry), and at that time, his jewels shine ten times brighter than they formerly shone. The jewels upon the charts that directly identifies a prediction for the last days is Islam and the investigative judgment. As such, the tests of the “message” of the Midnight Cry and of the “experience” represented by the investigative judgment, is not for the former covenant people, but for those who profess to be the last virgins.
Mezi prvním a posledním zklamáním zaznívá poselství Půlnočního volání. Tématem poselství Půlnočního volání pro milerity byl „čas“ a tématem poselství Půlnočního volání v posledních dnech je „islám“. V Millerově snu je probuzen výkřikem (voláním) a v té chvíli jeho klenoty září desetkrát jasněji než dříve. Klenoty na mapách, které přímo označují předpověď pro poslední dny, jsou islám a vyšetřující soud. Z toho vyplývá, že zkoušky „poselství“ Půlnočního volání a „zkušenosti“ představované vyšetřujícím soudem nejsou určeny někdejšímu lidu smlouvy, nýbrž těm, kdo se hlásí k tomu, že jsou posledními pannami.
The illustration that is produced when both charts are brought together, which identifies the history of the first to the last disappointment, identifies that in the time when the “hidden history” of the Seven Thunders is occurring, the final work of the investigative judgment is being accomplished. That final work is the sealing of the one hundred and forty-four thousand, and it takes place during the “troublous times” of Daniel nine, during the angering of the nations in Revelation eleven, the holding of the “four winds” of Revelation chapter seven, the “staying of the rough wind in the day of the east wind,” of Isaiah chapter twenty-seven, and the restraint of the “angry horse that is seeking to break loose and bring death and destruction” upon the world. All of these prophetic witnesses represent Islam of the third Woe, as represented upon the sacred charts.
Znázornění, které vzniká spojením obou tabulí a které vymezuje dějiny od prvního až po poslední zklamání, ukazuje, že v době, kdy se odehrávají „skryté dějiny“ Sedmi hromů, je vykonáváno závěrečné dílo vyšetřujícího soudu. Tímto závěrečným dílem je zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc a probíhá během „časů soužení“ z Daniele deváté kapitoly, během rozhněvání národů ve Zjevení jedenácté kapitoly, zadržování „čtyř větrů“ ze sedmé kapitoly Zjevení, „zdržení prudkého větru v den východního větru“ z Izajáše dvacáté sedmé kapitoly a zadržování „rozhněvaného koně, jenž se snaží vytrhnout a přinést světu smrt a zkázu“. Všichni tito prorocí svědkové představují islám třetího běda, jak je znázorněn na posvátných tabulích.
The three primary elements of the two sacred charts of Habakkuk that are specifically addressing events that were future to the publication of the charts, is the sealing of the one hundred and forty-four thousand, Islam and the fulfillment of the parable of the ten virgins. The charts identify a testing, sealing process of both an “experience” and a “message.” The experience necessary for a foolish virgin is “Christ in you the hope of glory”, which represents the perfection represented by the one hundred and forty-four thousand.
Třemi hlavními prvky dvou posvátných Habakukových tabulí, které se výslovně vztahují k událostem budoucím vzhledem k době zveřejnění těchto tabulí, jsou zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, islám a naplnění podobenství o deseti pannách. Tabule označují proces zkoušení a zapečeťování jak „zkušenosti“, tak i „poselství“. Zkušeností nezbytnou pro pošetilou pannu je „Kristus ve vás, naděje slávy“, což představuje dokonalost znázorněnou sto čtyřiceti čtyřmi tisíci.
Even the mystery which hath been hid from ages and from generations, but now is made manifest to his saints: To whom God would make known what is the riches of the glory of this mystery among the Gentiles; which is Christ in you, the hope of glory: Whom we preach, warning every man, and teaching every man in all wisdom; that we may present every man perfect in Christ Jesus. Colossians 1:26–28.
Tajemství, které bylo skryto od věků a od pokolení, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim chtěl Bůh oznámit, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany, jímž jest Kristus ve vás, naděje slávy. Jeho zvěstujeme, napomínajíce každého člověka a vyučujíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka postavili dokonalého v Kristu Ježíši. Koloským 1,26–28.
The one hundred and forty-four thousand are represented as a group of people who have came out of a “captivity”. The captivity that is directly represented in the book of Revelation is the captivity of being dead in the street for three and a half days, as represented in Revelation chapter eleven. The captivity of a symbolic death is representing the “seven times” of Leviticus twenty-six, and that captivity requires the manifestation of repentance, as illustrated by Daniel’s prayer, in chapter nine.
Sto čtyřicet čtyři tisíc je představeno jako skupina lidí, kteří vyšli ze „zajetí“. Zajetí, které je přímo zobrazeno v knize Zjevení, je zajetí spočívající v tom, že jsou po tři a půl dne mrtvi na ulici, jak je znázorněno v jedenácté kapitole Zjevení. Zajetí symbolické smrti představuje „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest a toto zajetí vyžaduje zjevení pokání, jak je doloženo Danielovou modlitbou v deváté kapitole.
When the dead dry bones are brought back to life, they are immediately lifted up as an “ensign”. In death they were without Christ within them, the hope of glory. Part of their required repentance was their acknowledgment that they had walked contrary to God, and that God had walked contrary to them. When they meet the requirements prophetically identified, Christ then “comes suddenly to His temple”, and the “experience” is attained that is needed in order to be a member of the ensign that is then lifted up.
Když jsou mrtvé suché kosti přivedeny zpět k životu, jsou ihned pozdviženy jako „korouhev“. Ve smrti byly bez Krista v sobě, naděje slávy. Součástí jejich požadovaného pokání bylo jejich uznání, že chodili proti Bohu a že Bůh chodil proti nim. Když prorocky splní stanovené požadavky, Kristus pak „náhle přijde do svého chrámu“ a je dosaženo této „zkušenosti“, která je nezbytná k tomu, aby člověk byl členem korouhve, jež je tehdy pozdvižena.
The “experience” that is illustrated when the two charts are brought together, is accomplished by the final work of Christ in the heavenly sanctuary. That “experience” is represented by the “mareh” vision, which is the vision of “the appearance”. The “message” that is needed is the “chazon” vision, of prophetic history. That “message” is identified as the message of God’s impending judgment upon a rebellious world that is brought about by Islam of the third Woe.
„Zkušenost“, která je znázorněna, když jsou obě tabule spojeny dohromady, je uskutečněna závěrečným dílem Krista v nebeské svatyni. Tato „zkušenost“ je představena viděním „mareh“, což je vidění „zjevu“. „Poselství“, které je zapotřebí, je vidění „chazon“, totiž vidění prorockých dějin. Toto „poselství“ je označeno jako poselství o bezprostředně hrozícím Božím soudu nad vzpurným světem, který je přiváděn islámem třetího běda.
In 1856, the Lord sought to finish the rebuilding of spiritual Jerusalem in Adventism. Under the arrival of the three angels from 1798 unto 1844, the Millerite temple had been built upon the foundations, represented as “jewels” in Miller’s dream, as represented by the prophetic truths on the two pioneer charts (1843 and 1850) that fulfilled Habakkuk chapter two. He then led His people to erect the wall of His seventh-day Sabbath law, and returned them to the “old paths” of ancient Israel to finish the work of the “street to walk in”. BUT, the old path included a doctrine, a prophecy, that was designed to test and separate them. In 1863, Adventism failed the test of the “seven times”, and began to wander in the wilderness of Laodicea.
V roce 1856 se Pán snažil dokončit znovuvybudování duchovního Jeruzaléma v adventismu. Pod vlivem příchodu tří andělů od roku 1798 až do roku 1844 byl milleritský chrám vystavěn na základech, znázorněných jako „klenoty“ v Millerově snu, totiž prorocké pravdy na dvou průkopnických grafech (1843 a 1850), které naplnily druhou kapitolu knihy Habakuk. Poté vedl svůj lid, aby vystavěl zeď svého zákona soboty sedmého dne, a navrátil jej na „staré stezky“ starověkého Izraele, aby dokončil dílo „ulice k chození“. AVŠAK stará stezka zahrnovala učení, proroctví, které bylo určeno k tomu, aby je vyzkoušelo a oddělilo. V roce 1863 adventismus v této zkoušce „sedmi časů“ neobstál a začal bloudit na poušti Laodiceje.
October 22, 1844, typifies the soon-coming Sunday law, and at the Sunday law the work will be accomplished represented by the forty-nine years of finishing the street and wall in troublous times, as identified by Daniel.
22. říjen 1844 je předobrazem brzy přicházejícího nedělního zákona a při nedělním zákoně bude vykonáno dílo, které představuje čtyřicet devět let budování ulice a hradby v tísnivých dobách, jak je určil Daniel.
Know therefore and understand, that from the going forth of the commandment to restore and to build Jerusalem unto the Messiah the Prince shall be seven weeks, and threescore and two weeks: the street shall be built again, and the wall, even in troublous times. Daniel 9:25.
Věz tedy a rozuměj: od vydání příkazu k obnovení a vybudování Jeruzaléma až k Mesiáši, Knížeti, uplyne sedm týdnů a šedesát dva týdny; prostranství bude znovu vystavěno i příkop, a to v tísnivých časech. Daniel 9,25.
All the prophets agree with one another, and the “troublous times” of Daniel is also identified in the passage from Early Writings which we have been considering.
Všichni proroci jsou zajedno a „doby soužení“ z Daniele jsou také ztotožněny v úryvku z Early Writings, který jsme zvažovali.
“At that time, while the work of salvation is closing, trouble will be coming on the earth, and the nations will be angry, yet held in check so as not to prevent the work of the third angel. At that time the ‘latter rain,’ or refreshing from the presence of the Lord, will come, to give power to the loud voice of the third angel, and prepare the saints to stand in the period when the seven last plagues shall be poured out.” Early Writings, 85.
„V oné době, kdy se dílo spasení bude chýlit ke konci, bude na zemi přicházet soužení a národy se budou hněvat, avšak budou drženy na uzdě, aby nebránily dílu třetího anděla. V oné době přijde ‚pozdní déšť‘ neboli občerstvení od přítomnosti Páně, aby dal moc mocnému volání třetího anděla a připravil svaté, aby obstáli v době, kdy bude vylito sedm posledních ran.“ Early Writings, 85.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“Just as long as those who profess the truth are serving Satan, his hellish shadow will cut off their views of God and heaven. They will be as those who have lost their first love. They cannot view eternal realities. That which God has prepared for us is represented in Zechariah, chapters 3 and 4, and 4:12–14: ‘And I answered again, and said unto him, What be these two olive branches which through the two golden pipes empty the golden oil out of themselves? And he answered me and said, Knowest thou not what these be? And I said, No, my Lord. Then said he, These are the two anointed ones, that stand by the Lord of the whole earth.’
„Dokud ti, kteří vyznávají pravdu, slouží satanu, bude jeho pekelný stín zatemňovat jejich pohled na Boha a nebe. Budou jako ti, kteří ztratili svou první lásku. Nejsou schopni nahlížet věčné skutečnosti. To, co pro nás Bůh připravil, je znázorněno v Zachariášovi, kapitolách 3 a 4, a 4,12–14: ‚I odpověděl jsem opět a řekl jsem mu: Co jsou tyto dvě olivové ratolesti, které skrze dvě zlaté trubice vypouštějí ze sebe zlatý olej? A on mi odpověděl a řekl: Což nevíš, co to jest? I řekl jsem: Nikoli, můj pane. Tedy řekl: To jsou ti dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.‘“
“The Lord is full of resources. He has no lack of facilities. It is because of our lack of faith, our earthliness, our cheap talk, our unbelief, manifested in our conversation, that dark shadows gather about us. Christ is not revealed in word or character as the One altogether lovely, and the chiefest among ten thousand. When the soul is content to lift itself up unto vanity, the Spirit of the Lord can do little for it. Our shortsighted vision beholds the shadow, but cannot see the glory beyond. Angels are holding the four winds, represented as an angry horse seeking to break loose and rush over the face of the whole earth, bearing destruction and death in its path.
„Pán je plný prostředků. Nemá nedostatek možností. Temné stíny se kolem nás shromažďují kvůli našemu nedostatku víry, naší světskosti, našim laciným řečem, naší nevíře, jež se projevuje v našem hovoru. Kristus není ve slově ani v povaze zjevován jako Ten, který je nadmíru milý a nejvzácnější mezi deseti tisíci. Když se duše spokojí s tím, že se povznáší k marnosti, Duch Páně pro ni může učinit jen málo. Náš krátkozraký zrak spatřuje stín, ale nemůže vidět slávu za ním. Andělé zadržují čtyři větry, znázorněné jako rozhněvaný kůň usilující vytrhnout se a hnát se přes tvář celé země, nesouc na své cestě zkázu a smrt.
“Shall we sleep on the very verge of the eternal world? Shall we be dull and cold and dead? Oh, that we might have in our churches the Spirit and breath of God breathed into His people, that they might stand upon their feet and live. We need to see that the way is narrow, and the gate strait. But as we pass through the strait gate, its wideness is without limit.” Manuscript Releases, volume 20, 217.
„Budeme spát přímo na samém prahu věčného světa? Budeme neteční, chladní a mrtví? Ó, kéž bychom v našich sborech měli Ducha a dech Boží vdechnutý do Jeho lidu, aby se postavil na své nohy a žil. Potřebujeme vidět, že cesta je úzká a brána těsná. Když však procházíme těsnou branou, její šíře je bez hranic.“ Manuscript Releases, svazek 20, 217.