Islam of the third woe arrived into prophetic history on September 11, 2001, and it was immediately restrained. At that time the latter rain began to fall, but it was “measured”.
Islám třetího běda vstoupil do prorockých dějin 11. září 2001 a byl ihned zadržen. V té době začal padat pozdní déšť, avšak byl „odměřen“.
In measure, when it shooteth forth, thou wilt debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind. By this therefore shall the iniquity of Jacob be purged; and this is all the fruit to take away his sin; when he maketh all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up. Yet the defenced city shall be desolate, and the habitation forsaken, and left like a wilderness: there shall the calf feed, and there shall he lie down, and consume the branches thereof. When the boughs thereof are withered, they shall be broken off: the women come, and set them on fire: for it is a people of no understanding: therefore he that made them will not have mercy on them, and he that formed them will show them no favour. And it shall come to pass in that day, that the Lord shall beat off from the channel of the river unto the stream of Egypt, and ye shall be gathered one by one, O ye children of Israel. And it shall come to pass in that day, that the great trumpet shall be blown, and they shall come which were ready to perish in the land of Assyria, and the outcasts in the land of Egypt, and shall worship the Lord in the holy mount at Jerusalem. Isaiah 27:6–13.
S mírou, když vyháníš jeho výhonky, povedeš s ním spor; on zadržuje svůj prudký vítr v den východního větru. Proto bude takto zahlazena nepravost Jákobova; a toto bude veškerý užitek z odstranění jeho hříchu: když učiní všechny kameny oltáře jako křídové kameny roztlučené na kusy, posvátné háje a modly již nepovstanou. Avšak opevněné město zpustne a příbytek bude opuštěn a zanechán jako poušť; tam se bude pást tele, tam bude odpočívat a spase jeho ratolesti. Když jeho větve uschnou, budou odlámány; přijdou ženy a zapálí je, neboť je to lid bez rozumnosti; proto se nad nimi jejich Stvořitel neslituje a ten, který je utvořil, jim neprokáže přízeň. A stane se v onen den, že Hospodin bude vytloukat zrno od říčního koryta až k egyptskému potoku, a vy budete shromážděni jeden po druhém, synové Izraelovi. A stane se v onen den, že zazní veliká polnice, a přijdou ti, kteří byli blízko záhubě v zemi Asýrie, i vyhnanci v egyptské zemi, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě. Izajáš 27,6–13.
The “day of the east wind” identifies the arrival of the latter rain, and also Islam of the third woe. It also marks the beginning of the history where the “iniquity of Jacob is purged.” The day of the east wind arrived on September 11, 2001, and at that point the judgment of the living commenced. The judgment of the living is the closing work of the third angel, and it is there that the removal of the sins of the one hundred and forty-four thousand began. That is what Isaiah means when he wrote, “By this.”
„Den východního větru“ označuje příchod pozdního deště a také islám třetího běda. Zároveň vyznačuje počátek dějin, v nichž je „nepravost Jákobova odstraněna“. Den východního větru přišel 11. září 2001 a v tom okamžiku začal soud nad živými. Soud nad živými je závěrečným dílem třetího anděla a právě zde započalo odstranění hříchů sto čtyřiceti čtyř tisíc. To je to, co Izajáš míní, když napsal: „Tímto.“
The words leading up to, “By this,” are, “In measure, when it shooteth forth, thou will debate with it: he stayeth his rough wind in the day of the east wind.” “By this,” is identifying the specific testing truths that purge the sin from those represented as Jacob. Those truths include the event (9/11), which marks the arrival of the latter rain. Those truths include the definition of the latter rain as “a message,” and the “message” is Islam. It includes the truth that “the east wind” is Islam of the third Woe, and it includes the prophetic characteristic of Islam’s subsequent restraint (stayeth).
Slova, která předcházejí výrazu „Tímto“, znějí: „S mírou, když vyrazí, povedeš s ním spor; on zadrží svůj prudký vítr v den východního větru.“ „Tímto“ označuje konkrétní zkušební pravdy, které očišťují od hříchu ty, kdo jsou představeni jako Jákob. Tyto pravdy zahrnují událost (11. září), která označuje příchod pozdního deště. Tyto pravdy zahrnují vymezení pozdního deště jako „poselství“ a tímto „poselstvím“ je islám. Zahrnují pravdu, že „východní vítr“ je islám třetího běda, a zahrnují i prorockou charakteristiku následného omezení islámu (zadrží).
The test itself is represented by the “debate,” which began on September 11, 2001. Jeremiah, when representing the first disappointment, was counseled to “return” unto God and separate the precious from the vile. The “fruit” of the testing message produces two classes of worshippers.
Samotná zkouška je znázorněna „diskusí“, která započala 11. září 2001. Jeremjášovi, když představoval první zklamání, bylo doporučeno, aby se „navrátil“ k Bohu a oddělil drahocenné od nicotného. „Ovoce“ poselství zkoušky vytváří dvě třídy ctitelů.
The judgment of the foolish is represented as “when he maketh all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder, the groves and images shall not stand up.” Isaiah is referencing the pronouncement against those who turn things upside down in chapters twenty-eight and twenty-nine. They are those who cannot understand the sealed book. The work (fruit) of the wicked is to be esteemed as potter’s clay.
Soud hlupáka je představen slovy: „když učiní všechny kameny oltáře jako křídu roztlučenou na kusy, posvátné háje a modly neobstojí.“ Izajáš zde odkazuje na výrok proti těm, kdo převracejí věci naruby, v kapitolách dvacáté osmé a dvacáté deváté. Jsou to ti, kdo nedovedou porozumět zapečetěné knize. Dílo (ovoce) bezbožných má být pokládáno za hrnčířskou hlínu.
Therefore, behold, I will proceed to do a marvellous work among this people, even a marvellous work and a wonder: for the wisdom of their wise men shall perish, and the understanding of their prudent men shall be hid. Woe unto them that seek deep to hide their counsel from the Lord, and their works are in the dark, and they say, Who seeth us? and who knoweth us? Surely your turning of things upside down shall be esteemed as the potter’s clay: for shall the work say of him that made it, He made me not? or shall the thing framed say of him that framed it, He had no understanding? Isaiah 29:14–16.
Proto, hle, budu dále působit mezi tímto lidem podivuhodné dílo, podivuhodné dílo a div: neboť moudrost jeho moudrých zanikne a rozumnost jeho rozumných bude skryta. Běda těm, kteří se hluboce ukrývají se svou radou před Hospodinem, jejichž skutky jsou ve tmě a kteří říkají: Kdo nás vidí? a kdo o nás ví? Vpravdě, vaše převracení věcí bude pokládáno za hrnčířskou hlínu: cožpak může dílo říci o tom, kdo je učinil: Neučinil mne? anebo může utvářená věc říci o tom, kdo ji utvořil: Neměl rozum? Izajáš 29,14–16.
The work of the wicked will be as potter’s clay, and in chapter twenty-seven their work is portrayed in a similar fashion, as chalkstones that are beaten asunder. Chalk or potter’s clay is easily beaten into powder, and the symbol of the work of making “all the stones of the altar as chalkstones that are beaten in sunder,” and including the work of tearing down “the groves and images,” so that they “shall not stand up,” is the work represented by the reformation of king Josiah. In the final revival and reformation, represented by the reformation of Josiah, the Adventist corporate structure will be desolate, for “the defenced city shall be desolate, and the habitation forsaken, and left like a wilderness.” All their works, meaning the thousands of churches, schools, colleges, universities, hospitals and office buildings around the world, will be prophetically beaten into worthless powder.
Dílo svévolníků bude jako hrnčířská hlína a ve dvacáté sedmé kapitole je jejich dílo znázorněno podobným způsobem jako křídové kameny, které jsou roztlučeny na kusy. Křída nebo hrnčířská hlína se snadno rozdrtí v prach a symbol díla spočívajícího v tom, že „všechny kameny oltáře budou jako křídové kameny roztlučené na kusy“, a zahrnujícího i dílo stržení „posvátných hájů a model“, takže „již nepovstanou“, je dílem znázorněným reformou krále Jóšiáše. Při závěrečném probuzení a reformaci, znázorněných reformou Jóšiáše, bude adventistická korporátní struktura zpustošena, neboť „opevněné město bude zpustošeno a příbytek opuštěn a zanechán jako pustina“. Všechna jejich díla, totiž tisíce sborů, škol, vyšších škol, univerzit, nemocnic a administrativních budov po celém světě, budou v prorockém smyslu roztlučena v bezcenný prach.
The membership will also be desolate, for those “people of no understanding” will be as “withered” “boughs” that “shall be broken off” “and set on fire,” for “he that made them will not have mercy on them, and he that formed them will show them no favor.”
Také členstvo zpustne, neboť tento „lid bez rozumnosti“ bude jako „uschlé“ „ratolesti“, které „budou odlomeny“ „a vhozeny do ohně“, neboť „ten, který je učinil, se nad nimi nesmiluje, a ten, který je utvořil, jim neprokáže milost.“
When the separation that is accomplished by the testing message is complete, the second voice of Revelation chapter eighteen, calls God’s other flock out of Babylon, for in that day “it shall come to pass” “that the great trumpet shall be blown, and they shall come which were ready to perish in the land of Assyria, and the outcasts in the land of Egypt, and shall worship the Lord in the holy mount at Jerusalem.”
Když bude oddělení vykonané zkušebním poselstvím dovršeno, druhý hlas osmnácté kapitoly Zjevení povolá ostatní Boží stádo z Babylóna, neboť v onen den „se stane“, že „zatroubí se na velikou polnici, a přijdou ti, kteří byli blízcí zahynutí v asyrské zemi, i vyhnanci v egyptské zemi, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.“
The passage (Isaiah twenty-seven, verses eight through thirteen) we are considering, identifies the prophetic history that began on September 11, 2001, and illustrates the testing and purification of those who will ultimately call God’s other flock out of Babylon. The opening verses of the same chapter, identify a song that is to be sung during that very history.
Oddíl, o němž uvažujeme (Izajáš dvacet sedm, verše osm až třináct), určuje prorocké dějiny, které započaly 11. září 2001, a znázorňuje zkoušení a očišťování těch, kteří nakonec povolají Boží jiné stádo z Babylóna. Úvodní verše téže kapitoly označují píseň, která má být zpívána právě během těchto dějin.
In that day sing ye unto her, A vineyard of red wine. I the Lord do keep it; I will water it every moment: lest any hurt it, I will keep it night and day. Fury is not in me: who would set the briers and thorns against me in battle? I would go through them, I would burn them together. Or let him take hold of my strength, that he may make peace with me; and he shall make peace with me. He shall cause them that come of Jacob to take root: Israel shall blossom and bud, and fill the face of the world with fruit. Hath he smitten him, as he smote those that smote him? or is he slain according to the slaughter of them that are slain by him? Isaiah 27:2–7.
V onen den zpívejte o ní: Vinice rudého vína. Já, Hospodin, ji střežím; budu ji zavlažovat každého okamžiku; aby jí nikdo neuškodil, budu ji opatrovat dnem i nocí. Hněv ve mně není; kdo by proti mně v boji postavil trní a hloží? Prošel bych skrze ně, spálil bych je vespolu. Anebo ať se chopí mé síly, aby se se mnou smířil; a smíří se se mnou. Způsobí, že ti, kteří pocházejí z Jákoba, zapustí kořen; Izrael rozkvete a vypučí a naplní tvář světa ovocem. Což ho bil tak, jako bil ty, kteří bili jeho? Anebo je zabit podle pobití těch, kteří jsou zabiti jím? Izajáš 27,2–7.
The song of the vineyard is the song that first identifies God’s people as a vineyard which He had loved and cared for. It then presents a promise of acceptance for any who would wish to take hold of Christ’s righteousness. It then identifies the promise of the outpouring of the Holy Spirit, represented by two phases of rain. The first phase of rain brings the blossoms and buds to life, and the second phase fills the earth with fruit.
Píseň o vinici je písní, která nejprve označuje Boží lid za vinici, kterou miloval a o niž pečoval. Poté předkládá zaslíbení přijetí pro každého, kdo by se chtěl chopit Kristovy spravedlnosti. Následně označuje zaslíbení vylití Ducha svatého, znázorněného dvěma obdobími deště. První období deště přivádí květy a pupeny k životu a druhé období naplňuje zemi ovocem.
The song of the vineyard is the song that identifies the period of time when God is passing by a former chosen people, while entering into covenant with a new chosen people. Verses eight and onward, are simply repeating and enlarging upon the opening verses of the chapter. The first verse of the chapter identifies the same event that is identified as the “day of the east wind” in verse eight.
Píseň o vinici je písní, která určuje časové období, kdy Bůh pomíjí někdejší vyvolený lid, zatímco vstupuje do smlouvy s novým vyvoleným lidem. Verše od osmého dále pouze opakují a rozvádějí úvodní verše kapitoly. První verš kapitoly označuje tutéž událost, která je v osmém verši označena jako „den východního větru“.
In that day the Lord with his sore and great and strong sword shall punish leviathan the piercing serpent, even leviathan that crooked serpent; and he shall slay the dragon that is in the sea. Isaiah 27:1.
V onen den Hospodin svým tvrdým, velikým a mocným mečem potrestá leviatana, prchajícího hada, ano leviatana, toho křivolakého hada; a zabije draka, který je v moři. Izajáš 27,1.
The dragon is Satan, but in a secondary sense it was pagan Rome.
Drak je satan, avšak v druhotném smyslu jím byl pohanský Řím.
“Thus while the dragon, primarily, represents Satan, it is, in a secondary sense, a symbol of pagan Rome.” The Great Controversy, 439.
„Tak tedy, zatímco drak představuje především satana, je v druhotném smyslu symbolem pohanského Říma.“ Velký spor, 439.
The ten kings of pagan Rome, in chapter seven of Daniel, and in chapter twelve of Revelation represent the ten kings of Revelation seventeen–in the last days.
Deset králů pohanského Říma v sedmé kapitole Danielovy a ve dvanácté kapitole Zjevení představuje oněch deset králů ze sedmnácté kapitoly Zjevení — v posledních dnech.
“Kings and rulers and governors have placed upon themselves the brand of antichrist, and are represented as the dragon who goes to make war with the saints—with those who keep the commandments of God and who have the faith of Jesus.” Testimonies to Ministers, 38.
„Králové, vladaři a místodržitelé na sebe vložili znamení antikrista a jsou představeni jako drak, který jde vést válku proti svatým — proti těm, kdo zachovávají Boží přikázání a mají víru Ježíšovu.“ Testimonies to Ministers, 38.
Verse one of Isaiah 27 is identifying the beginning of the judgment of the dragon, which began at the day of the east wind, on September 11, 2001. The judgment of the kings of the earth, and their globalist merchant partners, is accomplished when the financial structure of the earth is destroyed by an “east wind”, in the midst of the “seas”.
První verš Izajáše 27 označuje počátek soudu nad drakem, který začal v den východního větru, 11. září 2001. Soud nad králi země a nad jejich globalistickými kupeckými partnery se dovršuje tehdy, když je finanční struktura země zničena „východním větrem“ uprostřed „moří“.
For, lo, the kings were assembled, they passed by together. They saw it, and so they marvelled; they were troubled, and hasted away. Fear took hold upon them there, and pain, as of a woman in travail. Thou breakest the ships of Tarshish with an east wind. Psalms 48:4–7.
Neboť hle, králové se shromáždili, táhli spolu. Jakmile to spatřili, užasli; byli zmateni a dali se na útěk. Tu se jich zmocnila bázeň a bolest jako rodičky. Lodě taršíšské drtíš východním větrem. Žalmy 48,4–7.
Isaiah chapter twenty-seven, verses one through seven, is repeated and enlarged upon in verses eight through thirteen. It identifies that in “the day of east wind” the kings and merchants of the earth are going to be confronted with fear, and their fear escalates through history from that point onward. That fear identifies the illogical and hasty movements of the progressive globalists of planet earth ever since September 11, 2001, as they push their agenda further and more aggressively, than what would be logically expected. Satan, and his representatives, for the merchants and kings of the earth (the globalists), as symbols of the dragon, know their time is short.
Izajáš, kapitola dvacátá sedmá, verše jedna až sedm, se opakuje a dále rozvádí ve verších osm až třináct. Ukazuje, že v „den východního větru“ budou králové a kupci země postaveni tváří v tvář strachu a že jejich strach se od toho okamžiku v průběhu dějin stupňuje. Tento strach odhaluje nelogické a ukvapené kroky pokrokových globalistů planety Země od 11. září 2001, když prosazují svou agendu dále a útočněji, než by bylo logicky očekáváno. Satan a jeho zástupci, neboť kupci a králové země (globalisté) jako symboly draka vědí, že jejich čas je krátký.
Therefore rejoice, ye heavens, and ye that dwell in them. Woe to the inhabiters of the earth and of the sea! for the devil is come down unto you, having great wrath, because he knoweth that he hath but a short time. Revelation 12:12.
Proto se radujte, nebesa, i vy, kteří v nich přebýváte. Běda obyvatelům země i moře! Neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, protože ví, že má již jen krátký čas. Zjevení 12,12.
The day of the east wind, that produced the economic crisis in 2001, that has only gotten worse, no matter what the globalist media attempts to claim, is the issue that confronts the world at the point when the dragon knows his time is short. He then escalates his movements for control of the entire earth, and he does so when “Woe” (the third Woe) is brought upon “the inhabiters of the earth and sea.”
Den východního větru, který vyvolal hospodářskou krizi v roce 2001 a který se od té doby jen zhoršuje, bez ohledu na to, co se snaží tvrdit globalistická média, je otázkou, jež stojí před světem v okamžiku, kdy drak ví, že jeho čas je krátký. Tehdy stupňuje své kroky k ovládnutí celé země a činí tak ve chvíli, kdy je „Běda“ (třetí Běda) přivedeno na „obyvatele země i moře“.
The arrival of Islam of the third Woe (the east wind), on September 11, 2001, produced an economic disaster that has forced the globalists to accelerate their efforts to force a one world government upon planet earth. Yet Islam continues to fulfill its role. Perhaps the most serious revelation of Islam as a symbol of Bible prophecy is found in the first reference to Islam.
Příchod islámu třetího běda (východního větru) 11. září 2001 vyvolal hospodářskou katastrofu, která přinutila globalisty urychlit jejich úsilí vnutit planetě Zemi jednotnou světovou vládu. Islám však nadále plní svou úlohu. Snad nejzávažnější zjevení islámu jako symbolu biblického proroctví se nachází v první zmínce o islámu.
And the angel of the Lord said unto her, Behold, thou art with child, and shalt bear a son, and shalt call his name Ishmael; because the Lord hath heard thy affliction. And he will be a wild man; his hand will be against every man, and every man’s hand against him; and he shall dwell in the presence of all his brethren. Genesis 16:11, 12.
I řekl jí anděl Hospodinův: Hle, jsi těhotná a porodíš syna a dáš mu jméno Izmael, neboť Hospodin slyšel tvé soužení. Bude to člověk jako divoký osel; jeho ruka bude proti každému a ruka každého proti němu; a bude přebývat před tváří všech svých bratří. Genesis 16,11.12.
God’s Word never fails. As Islam continues to produce pain as a woman in travail, some who might even accept that Islam is identified in Bible prophecy, have not yet wrapped their mind around the obvious fact in the two verses. Some might understand that it is Islam that brings every man on planet earth together in order to oppose a common enemy, and this is of course true. Yet the last phrase in the verse is the more serious truth. The world was shaken by September 11, 2001, and it has recently been shaken again by this year’s October 7 attack of Hamas against Israel. But no one is willing to see that the spirit of warfare and sudden destruction is “in the presence of all” of Ishmael’s brethren.
Boží slovo nikdy neselhává. Zatímco islám nadále působí bolest jako žena v porodních bolestech, někteří, kteří by dokonce i připustili, že islám je ztotožněn v biblickém proroctví, si dosud plně neuvědomili zřejmou skutečnost obsaženou v těchto dvou verších. Někteří mohou chápat, že je to islám, kdo přivádí každého člověka na celé zemi dohromady, aby se postavil společnému nepříteli, a to je ovšem pravda. Avšak poslední věta verše je závažnější pravdou. Svět byl otřesen 11. zářím 2001 a nedávno byl znovu otřesen letošním útokem Hamásu proti Izraeli ze 7. října. Nikdo však není ochoten vidět, že duch válčení a náhlého zkázy je „před očima všech“ Izmaelových bratří.
What kind of destruction will be carried out when there is a surprise attack carried out by such Islamic nations as Saudi Arabia, the United Arab Emirates, Qatar, Kuwait, Brunei and Bahrain? The spirit of Ishmael is in “all his brethren,” and the warfare that has so far been produced with the third Woe from countries such as Afghanistan or Iraq, will be quite different when the prophecy of Ishmael is fully fulfilled. How many nuclear bombs does Pakistan have?
Jaký druh zkázy bude vykonán, až dojde k překvapivému útoku ze strany takových islámských národů, jako jsou Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt, Brunej a Bahrajn? Duch Izmaela je ve „všech jeho bratřích“ a válčení, které bylo dosud vyvoláno třetím Běda ze zemí, jako jsou Afghánistán nebo Irák, bude zcela odlišné, až se proroctví o Izmaelovi plně naplní. Kolik jaderných bomb má Pákistán?
The prophetic characteristic of Islamic warfare as demonstrated in the first and second Islamic Woes is sudden, surprise attacks. Are there enough finances in the affluent Islamic nations to secretly secure or produce weaponry that would be more sophisticated, and lethal, than fuel laden jets, car bombs, burning tires, rape and knives? Is God’s Word to be believed?
Prorockým rysem islámského válčení, jak se ukázal v prvním a druhém islámském běda, jsou náhlé, překvapivé útoky. Mají zámožné islámské národy dostatek finančních prostředků, aby tajně zajistily nebo vyrobily výzbroj, která by byla sofistikovanější a smrtelnější než proudová letadla naložená palivem, automobilové bomby, hořící pneumatiky, znásilnění a nože? Má se věřit Božímu slovu?
All the jewels of Miller’s dream become testing truths in the last days, if nothing more than the reality that those truths have been rejected and prophecy identifies they will be restored. But some of those jewels, such as the work of Christ in the heavenly sanctuary and Islam of the third Woe, identify predictions that are fulfilled only in the very last days. One represents the work of Christ in the Most Holy Place, certainly a present testing truth, and the other identifies the message of the Midnight Cry, which again is a present testing truth.
Všechny klenoty z Millerova snu se v posledních dnech stávají zkušebními pravdami, už jen na základě skutečnosti, že tyto pravdy byly zavrženy a proroctví ukazuje, že budou obnoveny. Některé z těchto klenotů však, jako například dílo Krista v nebeské svatyni a islám třetího běda, označují předpovědi, které se naplňují teprve v úplně posledních dnech. Jedno představuje dílo Krista ve Svatyni svatých, což je nepochybně přítomná zkušební pravda, a druhé označuje poselství Půlnočního volání, které je opět přítomnou zkušební pravdou.
The thread that weaves together the Millerite movement and the time of the end in 1989, which in turn introduces the movement of the one hundred and forty-four thousand, is the “seven times,” that was Miller’s first jewel and the first to be set aside as Adventism left the old paths. One hundred and twenty-six years from the rebellion of 1863, to the time of the end in 1989, represents the “seven times.” The twenty-five hundred and twenty was divided into two periods of twelve hundred and sixty, and a tenth or a tithe of twelve hundred and sixty, is one hundred and twenty-six. The stone the builders rejected is so long that it connects the first and last movements of the three angels. In so doing it identifies that the truth of the “seven times” is also a present testing truth, and that it is the truth that becomes no longer simply the foundation stone, but the head of the corner.
Nití, jež spojuje milleritské hnutí a dobu konce v roce 1989, která pak uvádí hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc, jsou „sedmery časy“, jež byly Millerovým prvním klenotem a prvním, který byl odložen stranou, když adventismus opustil staré stezky. Sto dvacet šest let od vzpoury roku 1863 do doby konce v roce 1989 představuje „sedmery časy“. Dva tisíce pět set dvacet bylo rozděleno na dvě období po tisíci dvou stech šedesáti a jedna desetina neboli desátek z tisíce dvou set šedesáti je sto dvacet šest. Kámen, který stavitelé zavrhli, je tak dlouhý, že spojuje první a poslední hnutí tří andělů. Tím ukazuje, že pravda o „sedmerých časech“ je také přítomnou zkušební pravdou a že je to pravda, která se již nestává pouze základním kamenem, nýbrž kamenem úhelným.
We will now leave off our consideration of the increase of knowledge in the Millerite movement, represented by the Ulai River vision in the book of Daniel and turn our attention to the vision of the Hiddekel River, that represents the increase of knowledge, in the movement of the one hundred and forty-four thousand.
Nyní ukončíme své pojednání o vzrůstu poznání v mileritském hnutí, znázorněném viděním o řece Ulaj v knize Daniel, a obrátíme svou pozornost k vidění o řece Chiddekel, jež představuje vzrůst poznání v hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc.
We will begin next by considering the four generations of Adventism that span the one hundred and twenty-six years from 1863 to 1989.
Dále začneme zkoumat čtyři generace adventismu, které zahrnují období jednoho sta dvaceti šesti let od roku 1863 do roku 1989.
We will start that study in the next article.
Toto studium zahájíme v příštím článku.
And it came to pass in the sixth year, in the sixth month, in the fifth day of the month, as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord God fell there upon me. Then I beheld, and lo a likeness as the appearance of fire: from the appearance of his loins even downward, fire; and from his loins even upward, as the appearance of brightness, as the colour of amber. And he put forth the form of an hand, and took me by a lock of mine head; and the spirit lifted me up between the earth and the heaven, and brought me in the visions of God to Jerusalem, to the door of the inner gate that looketh toward the north; where was the seat of the image of jealousy, which provoketh to jealousy. And, behold, the glory of the God of Israel was there, according to the vision that I saw in the plain. Then said he unto me, Son of man, lift up thine eyes now the way toward the north. So I lifted up mine eyes the way toward the north, and behold northward at the gate of the altar this image of jealousy in the entry. He said furthermore unto me, Son of man, seest thou what they do? even the great abominations that the house of Israel committeth here, that I should go far off from my sanctuary? but turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations. And he brought me to the door of the court; and when I looked, behold a hole in the wall.
I stalo se v šestém roce, v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a starší judští seděli přede mnou, že tam na mne dopadla ruka Panovníka Hospodina. I viděl jsem, a hle, podoba jakoby vzhled ohně: od podoby jeho beder dolů oheň, a od jeho beder vzhůru jakoby vzhled jasu, jako barva jantaru. A vztáhl cosi jako ruku a uchopil mě za pramen vlasů na mé hlavě; a duch mě pozvedl mezi zemi a nebe a přenesl mě v Božích viděních do Jeruzaléma, ke vchodu do vnitřní brány obrácené k severu; tam bylo stanoviště obrazu žárlivosti, který vzbuzuje žárlivost. A hle, byla tam sláva Boha Izraele podle vidění, které jsem spatřil na pláni. I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní své oči směrem k severu. Pozdvihl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever od oltářní brány byl u vchodu tento obraz žárlivosti. A dále mi řekl: Synu člověčí, vidíš, co činí? Ty veliké ohavnosti, které zde páchá dům Izraele, aby mě vzdálili od mé svatyně? Ale obrať se ještě znovu a uvidíš ještě větší ohavnosti. I přivedl mě ke vchodu do nádvoří; a když jsem se podíval, hle, ve zdi byl otvor.
Then said he unto me, Son of man, dig now in the wall: and when I had digged in the wall, behold a door. And he said unto me, Go in, and behold the wicked abominations that they do here. So I went in and saw; and behold every form of creeping things, and abominable beasts, and all the idols of the house of Israel, pourtrayed upon the wall round about. And there stood before them seventy men of the ancients of the house of Israel, and in the midst of them stood Jaazaniah the son of Shaphan, with every man his censer in his hand; and a thick cloud of incense went up. Then said he unto me, Son of man, hast thou seen what the ancients of the house of Israel do in the dark, every man in the chambers of his imagery? for they say, The Lord seeth us not; the Lord hath forsaken the earth. He said also unto me, Turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations that they do. Then he brought me to the door of the gate of the Lord’s house which was toward the north; and, behold, there sat women weeping for Tammuz. Then said he unto me, Hast thou seen this, O son of man? turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations than these. And he brought me into the inner court of the Lord’s house, and, behold, at the door of the temple of the Lord, between the porch and the altar, were about five and twenty men, with their backs toward the temple of the Lord, and their faces toward the east; and they worshipped the sun toward the east. Then he said unto me, Hast thou seen this, O son of man? Is it a light thing to the house of Judah that they commit the abominations which they commit here? for they have filled the land with violence, and have returned to provoke me to anger: and, lo, they put the branch to their nose. Therefore will I also deal in fury: mine eye shall not spare, neither will I have pity: and though they cry in mine ears with a loud voice, yet will I not hear them. Ezekiel 8:1–18.
I řekl mi: Synu člověka, prokopej nyní zeď. A když jsem prokopal zeď, hle, byly tam dveře. I řekl mi: Vejdi a pohleď na ty zlé ohavnosti, které zde páchají. I vešel jsem a viděl; a hle, všeliká podoba plazů a ohavných zvířat i všech model domu Izraelského byla vyobrazena na zdi kolem dokola. A stálo před nimi sedmdesát mužů ze starších domu Izraelského a uprostřed nich stál Jaazanjáš, syn Šáfanův, každý muž se svou kadidelnicí v ruce; a vzhůru vystupoval hustý oblak kadidla. Tehdy mi řekl: Viděl jsi, synu člověka, co činí starší domu Izraelského v temnosti, každý ve svých komnatách obrazů? Neboť říkají: Hospodin nás nevidí; Hospodin opustil zemi. I řekl mi ještě: Obrátíš-li se znovu, uvidíš ještě větší ohavnosti, které páchají. Potom mne přivedl ke dveřím brány domu Hospodinova, která byla k severu; a hle, seděly tam ženy, oplakávající Tammuza. I řekl mi: Viděl jsi to, synu člověka? Obrátíš-li se znovu, uvidíš ještě větší ohavnosti než tyto. A uvedl mne do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u dveří chrámu Hospodinova, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů, zády obrácených k chrámu Hospodinovu a tvářemi k východu; a klaněli se slunci směrem k východu. I řekl mi: Viděl jsi to, synu člověka? Je to snad malá věc domu Judovu, že zde páchají ohavnosti, které páchají? Neboť naplnili zemi násilím a znovu se navrátili, aby mne popouzeli k hněvu; a hle, přikládají ratolest ke svému nosu. Proto i já budu jednat v prchlivosti; mé oko neustoupí ani se neslituji; a ačkoli budou křičet v mé uši mocným hlasem, nevyslyším je. Ezechiel 8,1–18.