God never changes, and therefore Adventism is judged in its fourth generation.
Bůh se nikdy nemění, a proto je adventismus souzen ve své čtvrté generaci.
“‘And he called to the man clothed with linen, which had the writer’s inkhorn by his side; and the Lord said unto him, Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof. And to the others he said in mine hearing, Go ye after him through the city, and smite: let not your eye spare, neither have ye pity: slay utterly old and young, both maids, and little children, and women: but come not near any man upon whom is the mark; and begin at My sanctuary. Then they began at the ancient men which were before the house.’
„I zavolal na muže oděného v lněné roucho, který měl u boku písařský kalamář; a Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a udělej znamení na čelech mužů, kteří vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, jež se v jeho středu páchají. A ostatním řekl, tak že jsem to slyšel: Jděte za ním městem a bijte; ať vaše oko nešetří ani nemějte slitování: dočista pobijte staré i mladé, panny, děti i ženy; ale nepřibližujte se k žádnému muži, na němž je znamení; a začněte od mé svatyně. I začali od starců, kteří byli před domem.“
“Jesus is about to leave the mercy seat of the heavenly sanctuary to put on garments of vengeance and pour out His wrath in judgments upon those who have not responded to the light God has given them. ‘Because sentence against an evil work is not executed speedily, therefore the heart of the sons of men is fully set in them to do evil.’ Instead of being softened by the patience and long forbearance that the Lord has exercised toward them, those who fear not God and love not the truth strengthen their hearts in their evil course. But there are limits even to the forbearance of God, and many are exceeding these boundaries. They have overrun the limits of grace, and therefore God must interfere and vindicate His own honor.
„Ježíš se chystá opustit slitovnici nebeské svatyně, aby oblékl roucha pomsty a vylil svůj hněv v soudech na ty, kdo neodpověděli na světlo, které jim Bůh dal. ‚Poněvadž se nad zlým skutkem nevykonává hned rozsudek, proto je srdce synů lidských v nich plně odhodláno činit zlo.‘ Místo aby byli obměkčeni trpělivostí a dlouhou shovívavostí, kterou vůči nim Pán projevoval, ti, kdo se nebojí Boha a nemilují pravdu, utvrzují svá srdce na své zlé cestě. Avšak i Boží shovívavost má své meze a mnozí tyto hranice překračují. Přestoupili meze milosti, a proto Bůh musí zasáhnout a obhájit svou vlastní čest.“
“Of the Amorites the Lord said: ‘In the fourth generation they shall come hither again: for the iniquity of the Amorites is not yet full.’ Although this nation was conspicuous because of its idolatry and corruption, it had not yet filled up the cup of its iniquity, and God would not give command for its utter destruction. The people were to see the divine power manifested in a marked manner, that they might be left without excuse. The compassionate Creator was willing to bear with their iniquity until the fourth generation. Then, if no change was seen for the better, His judgments were to fall upon them.
„O Emorejcích řekl Hospodin: ‚Ve čtvrtém pokolení se sem navrátí; neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.‘ Ačkoli tento národ vynikal svým modlářstvím a zkažeností, ještě nenaplnil číši své nepravosti a Bůh nevydal příkaz k jeho naprostému vyhlazení. Lid měl vidět, jak se zřetelným způsobem projevuje božská moc, aby zůstal bez výmluvy. Soucitný Stvořitel byl ochoten snášet jejich nepravost až do čtvrtého pokolení. Potom, nebude-li patrná změna k lepšímu, měly na ně dopadnout Jeho soudy.
“With unerring accuracy the Infinite One still keeps an account with all nations. While His mercy is tendered with calls to repentance, this account will remain open; but when the figures reach a certain amount which God has fixed, the ministry of His wrath commences. The account is closed. Divine patience ceases. There is no more pleading of mercy in their behalf.
„Nekonečný stále s neomylnou přesností vede účet se všemi národy. Dokud je Jeho milosrdenství nabízeno spolu s výzvami k pokání, zůstane tento účet otevřen; avšak když čísla dosáhnou určité výše, kterou Bůh stanovil, začne služba Jeho hněvu. Účet je uzavřen. Božská trpělivost končí. V jejich prospěch již není žádného dovolávání se milosti.
“The prophet, looking down the ages, had this time presented before his vision. The nations of this age have been the recipients of unprecedented mercies. The choicest of heaven’s blessings have been given them, but increased pride, covetousness, idolatry, contempt of God, and base ingratitude are written against them. They are fast closing up their account with God.
„Prorok, hledě skrze věky, měl tuto dobu postavenou před svým zrakem. Národy tohoto věku byly příjemci bezpříkladných milostí. Byla jim udělena nejvybranější nebeská požehnání, avšak proti nim jsou zaznamenány rostoucí pýcha, lakomství, modlářství, pohrdání Bohem a nízká nevděčnost. Rychle uzavírají svůj účet s Bohem.
“But that which causes me to tremble is the fact that those who have had the greatest light and privileges have become contaminated by the prevailing iniquity. Influenced by the unrighteous around them, many, even of those who profess the truth, have grown cold and are borne down by the strong current of evil. The universal scorn thrown upon true piety and holiness leads those who do not connect closely with God to lose their reverence for His law. If they were following the light and obeying the truth from the heart, this holy law would seem even more precious to them when thus despised and set aside. As the disrespect for God’s law becomes more manifest, the line of demarcation between its observers and the world becomes more distinct. Love for the divine precepts increases with one class according as contempt for them increases with another class.
„To, co mne však naplňuje chvěním, je skutečnost, že ti, kteří měli největší světlo a výsady, se poskvrnili převládající nepravostí. Mnozí, pod vlivem bezbožných lidí kolem sebe, ba i z těch, kdo vyznávají pravdu, ochladli a jsou unášeni silným proudem zla. Všeobecné opovržení, jež je vrháno na pravou zbožnost a svatost, vede ty, kdo se úzce nespojují s Bohem, k tomu, že ztrácejí úctu k Jeho zákonu. Kdyby následovali světlo a poslouchali pravdu ze srdce, tento svatý zákon by se jim jevil tím dražší, čím více je takto znevažován a odkládán stranou. Jak se neúcta k Božímu zákonu stává zjevnější, tím zřetelnější je dělící čára mezi těmi, kdo jej zachovávají, a světem. Láska k božským přikázáním u jedné skupiny roste úměrně tomu, jak u druhé skupiny vzrůstá pohrdání jimi.“
“The crisis is fast approaching. The rapidly swelling figures show that the time for God’s visitation has about come. Although loath to punish, nevertheless He will punish, and that speedily. Those who walk in the light will see signs of the approaching peril; but they are not to sit in quiet, unconcerned expectancy of the ruin, comforting themselves with the belief that God will shelter His people in the day of visitation. Far from it. They should realize that it is their duty to labor diligently to save others, looking with strong faith to God for help. ‘The effectual fervent prayer of a righteous man availeth much.’
„Krize se rychle blíží. Rychle narůstající údaje ukazují, že čas Božího navštívení již téměř nastal. Ačkoli nerad trestá, přesto bude trestat, a to rychle. Ti, kdo chodí ve světle, uvidí znamení přicházejícího nebezpečí; nemají však v tichém, netečném očekávání zkázy jen sedět a utěšovat se přesvědčením, že Bůh svůj lid v den navštívení ochrání. Právě naopak. Měli by si uvědomit, že je jejich povinností usilovně pracovat na záchraně druhých a se silnou vírou vzhlížet k Bohu o pomoc. ‚Mnoho zmůže účinná, vroucí modlitba spravedlivého.‘“
“The leaven of godliness has not entirely lost its power. At the time when the danger and depression of the church are greatest, the little company who are standing in the light will be sighing and crying for the abominations that are done in the land. But more especially will their prayers arise in behalf of the church because its members are doing after the manner of the world.
„Kvas zbožnosti ještě zcela neztratil svou moc. V době, kdy je nebezpečí a sklíčenost církve největší, bude malá skupina těch, kteří stojí ve světle, vzdychat a naříkat nad ohavnostmi, které se páchají v zemi. Jejich modlitby však budou zvláště stoupat za církev, protože její členové jednají po způsobu světa.
“The earnest prayers of this faithful few will not be in vain. When the Lord comes forth as an avenger, He will also come as a protector of all those who have preserved the faith in its purity and kept themselves unspotted from the world. It is at this time that God has promised to avenge His own elect which cry day and night unto Him, though He bear long with them.
Vážné modlitby tohoto věrného počtu nebudou marné. Když Pán vystoupí jako mstitel, přijde také jako ochránce všech těch, kteří zachovali víru v její čistotě a uchovali se neposkvrněnými od světa. Právě v této době Bůh zaslíbil, že vykoná spravedlnost pro své vyvolené, kteří k Němu volají dnem i nocí, ačkoli s nimi dlouho strpívá.
“The command is: ‘Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof.’ These sighing, crying ones had been holding forth the words of life; they had reproved, counseled, and entreated. Some who had been dishonoring God repented and humbled their hearts before Him. But the glory of the Lord had departed from Israel; although many still continued the forms of religion, His power and presence were lacking.” Testimonies, volume 5, 207–210.
„Příkaz zní: ‚Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a učiň znamení na čelech mužů, kteří vzdychají a naříkají nad všemi ohavnostmi, jež se dějí uprostřed něho.‘ Tito vzdychající a naříkající zastávali slova života; napomínali, radili a naléhavě prosili. Někteří z těch, kdo zneuctívali Boha, činili pokání a pokořili svá srdce před Ním. Ale sláva Hospodinova se od Izraele vzdálila; ačkoli mnozí stále zachovávali formy náboženství, scházela jim Jeho moc a přítomnost.“ Testimonies, svazek 5, 207–210.
The illustration of God’s judgment that Sister White is identifying in the passage is the judgment brought upon the city of Jerusalem, which in the last days is the Seventh-day Adventist church. The judgment is finalized at the Sunday law, for it is there that the seal of God and mark of the beast are impressed. Ezekiel chapter eight identifies four escalating abominations. The first verse emphasizes the vision is to be understood just before probation closes by identifying the fifth day of the sixth month of the sixth year.
Příkladem Božího soudu, který sestra Whiteová v daném oddílu označuje, je soud, jenž dopadl na město Jeruzalém, které je v posledních dnech Církví adventistů sedmého dne. Tento soud je dovršen při nedělním zákonu, neboť právě tehdy jsou vtiskovány pečeť Boží a znamení šelmy. Osmá kapitola Ezechiele označuje čtyři stupňující se ohavnosti. První verš zdůrazňuje, že vidění má být chápáno těsně před uzavřením doby milosti tím, že uvádí pátý den šestého měsíce šestého roku.
Ezekiel did not need to include that historical point of reference. He could have simply written, “And it came to pass as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord God fell there upon me.” The fact that he included the reference to the day before “666,” is a prophetic reference for students of prophecy. The reference for those who have the victory of the number of the beast’s name know “666,” is an element of the Revelation of Jesus Christ, which is unsealed just before probation closes. They know this for they are the people of God, that according to Peter, “in times past were not the people of God.”
Ezechiel nemusel uvádět onen historický časový údaj. Mohl jednoduše napsat: „I stalo se, když jsem seděl ve svém domě a starší Judovi seděli přede mnou, že tam na mne padla ruka Panovníka Hospodina.“ Skutečnost, že zahrnul odkaz na den před „666“, je prorockým odkazem pro studenty proroctví. Tento odkaz je pro ty, kteří mají vítězství nad číslem jména šelmy a znají „666“; je prvkem Zjevení Ježíše Krista, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti. Vědí to, neboť jsou lidem Božím, kteří podle Petra „kdysi nebyli lidem Božím.“
In 1 Peter chapter two the people who are now the people of God, “have tasted that the Lord is gracious.” They are those who have prophetically “eaten” the word of God, as opposed to those who refused to eat the word of God. All the prophets speak of the last days, and in John chapter six, Jesus gave the message that His disciples must eat His flesh and drink His blood. In that chapter the disciples that refused to eat His flesh and drink His blood, did so in verse sixty-six.
V 1. Petrově, kapitole druhé, lidé, kteří jsou nyní Božím lidem, „okusili, že Pán je dobrotivý“. Jsou to ti, kdo prorocky „jedli“ Boží slovo, na rozdíl od těch, kteří odmítli jíst Boží slovo. Všichni proroci mluví o posledních dnech a v 6. kapitole Janova evangelia Ježíš sdělil, že jeho učedníci musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. V oné kapitole ti učedníci, kteří odmítli jíst jeho tělo a pít jeho krev, tak učinili ve verši šedesát šest.
From that time many of his disciples went back, and walked no more with him. John 6:66.
Od té chvíle mnozí z jeho učedníků odešli zpět a již s ním nechodili. Jan 6,66.
The wise who eat the flesh and drink the blood of Christ in the last days, understand that Christ as Palmoni, is the Wonderful Numberer, and they recognize His signature when it is presented. The number “665,” in the opening verse of Ezekiel eight, is there, for any who wish to see, that it is identifying at least two important prophetic points. The first is that the message is to be understood as covering a period of time before the Sunday law. The second is that the number “666” is in one of only two verses in the book of Revelation, that is qualified by identifying that the “wise” would understand in the last days.
Moudří, kteří v posledních dnech jedí tělo a pijí krev Kristovu, chápou, že Kristus jako Palmoni je Podivuhodný Počtář, a rozpoznávají Jeho podpis, když je předložen. Číslo „665“ v úvodním verši osmé kapitoly Ezechiele je tam pro každého, kdo chce vidět, a ukazuje, že označuje přinejmenším dva důležité prorocké body. Prvním je, že poselství má být chápáno tak, že pokrývá časové období před nedělním zákonem. Druhým je, že číslo „666“ se nachází v jednom z pouhých dvou veršů v knize Zjevení, které jsou vymezeny tím, že označují, že „moudří“ budou v posledních dnech rozumět.
Here is wisdom. Let him that hath understanding count the number of the beast: for it is the number of a man; and his number is Six hundred threescore and six. Revelation 13:18.
Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočítá číslo té šelmy; neboť je to číslo člověka, a jeho číslo jest šest set šedesát a šest. Zjevení 13,18.
The “wise” who understand the increase of knowledge in the last days, when the Revelation of Jesus Christ is unsealed will know that “666,” is an important prophetic symbol for they will have gotten victory over the number. Ezekiel therefore introduces an escalating rebellion in chapter eight, that is represented by four increasing abominations. The final identifies the foolish as bowing down to the sun, thus marking the judgment of Jerusalem (Adventism), in the last days. That judgment takes place in the fourth generation. The four abominations are the symbols of the four generations of Laodicean Adventism.
„Moudří“, kteří porozumějí rozmnožení poznání v posledních dnech, kdy bude odpečetěno Zjevení Ježíše Krista, budou vědět, že „666“ je důležitým prorockým symbolem, neboť dosáhli vítězství nad tímto číslem. Ezechiel proto v osmé kapitole uvádí stupňující se vzpouru, která je znázorněna čtyřmi narůstajícími ohavnostmi. Ta poslední označuje pošetilé jako ty, kdo se klanějí slunci, a tak vyznačuje soud nad Jeruzalémem (adventismem) v posledních dnech. Tento soud se odehrává ve čtvrtém pokolení. Čtyři ohavnosti jsou symboly čtyř pokolení laodicejského adventismu.
The first generation began in 1863, with the rebellion against Moses’ oath of “seven times.” Twenty-five years later, the rebellion of 1888 was manifested. Thirty-one years later the rebellion of 1919 occurred, represented by W. W. Prescott’s book, “The Doctrine of Christ”. Thirty-eight years after that, in 1957, the rebellion represented by the book, “Questions on Doctrine” took place. We will now begin to demonstrate why these four waymarks align with the four abominations of Ezekiel eight.
První generace začala roku 1863, vzpourou proti Mojžíšově přísaze o „sedmi časech“. O dvacet pět let později se projevila vzpoura roku 1888. O třicet jedna let později došlo ke vzpouře roku 1919, představované knihou W. W. Prescotta „The Doctrine of Christ“. O třicet osm let později, v roce 1957, nastala vzpoura představovaná knihou „Questions on Doctrine“. Nyní začneme ukazovat, proč se tyto čtyři mezníky shodují se čtyřmi ohavnostmi z Ezechiele 8.
In 1863, Laodicean Adventism introduced a new chart to replace the two charts that were fulfillments of Habakkuk chapter two’s command to, “write the vision and make it plain upon tables.” The 1863 chart dropped the “seven times” from the prophetic illustration, as it had been on the two sacred charts along with the 1260, 1290, and 1335. In Habakkuk the command identified that the tables (in the plural) would be published in a fashion that, “he may run that readeth it.” The 1863 chart was so far off the mark, that it required a handout of explanation to go with it. It was not possible to look at the 1863 chart and “run” without an extra handout.
V roce 1863 zavedl laodicejský adventismus novou tabuli, aby nahradil dvě tabule, které byly naplněním příkazu z druhé kapitoly Abakuka: „Napiš vidění a zřetelně je vylož na tabule.“ Tabule z roku 1863 vypustila „sedm časů“ z prorockého znázornění, ačkoli na obou posvátných tabulích byly spolu s 1260, 1290 a 1335. V Abakukovi tento příkaz označoval, že tabule (v množném čísle) budou zveřejněny takovým způsobem, „aby ten, kdo ji čte, mohl běžet“. Tabule z roku 1863 byla natolik vzdálena cíli, že k ní bylo zapotřebí přiložit vysvětlující leták. Nebylo možné pohlédnout na tabuli z roku 1863 a „běžet“ bez dalšího přiloženého letáku.
And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. Habakkuk 2:2.
I Hospodin mi odpověděl a řekl: Zapiš vidění a učini je zřetelným na deskách, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Abakuk 2,2.
The 1863, chart was a counterfeit designed to cover up the true, just as William Miller saw in his dream. The two sacred charts were the symbol of the covenant that Christ made with the people who had just taken the position as the true Protestant horn of the earth beast. Those two charts represented a symbol of the covenant relationship between the Millerites and Christ, who suddenly came to His temple in 1844, and when He came, He came as the Messenger of the Covenant. Ancient Israel illustrates modern Israel, and when Christ took ancient Israel out of the bondage of Egypt, He typified the time when He was to take modern Israel out of the bondage of twelve hundred and sixty years of papal rule. Sister White repeatedly upholds these two histories as parallel histories.
Graf z roku 1863 byl padělkem, navrženým tak, aby zakryl pravý, právě tak, jak to William Miller viděl ve svém snu. Dva posvátné grafy byly symbolem smlouvy, kterou Kristus uzavřel s lidem, jenž právě zaujal postavení pravého protestantského rohu šelmy vystupující ze země. Tyto dva grafy představovaly symbol smluvního vztahu mezi millerity a Kristem, který náhle přišel do svého chrámu v roce 1844, a když přišel, přišel jako Posel smlouvy. Starověký Izrael znázorňuje novodobý Izrael, a když Kristus vyvedl starověký Izrael z otroctví Egypta, předobrazil tím dobu, kdy měl vyvést novodobý Izrael z otroctví tisíce dvou set šedesáti let papežské nadvlády. Sestra Whiteová opakovaně potvrzuje tyto dvě dějiny jako dějiny paralelní.
“Upon us is shining the accumulated light of past ages. The record of Israel’s forgetfulness has been preserved for our enlightenment. In this age God has set His hand to gather unto Himself a people from every nation, kindred, and tongue. In the advent movement He has wrought for His heritage, even as He wrought for the Israelites in leading them from Egypt. In the great disappointment of 1844 the faith of His people was tested as was that of the Hebrews at the Red Sea.” Testimonies, volume 8, 115, 116.
„Na nás září nahromaděné světlo minulých věků. Záznam o zapomnětlivosti Izraele byl zachován k našemu poučení. V tomto věku Bůh vztáhl svou ruku, aby k sobě shromáždil lid ze všech národů, pokolení a jazyků. V adventním hnutí působil pro své dědictví, právě tak jako působil pro Izraelce, když je vyváděl z Egypta. Ve velkém zklamání roku 1844 byla víra jeho lidu vyzkoušena, jako byla víra Hebrejů u Rudého moře.“ Testimonies, svazek 8, 115, 116.
When the Lord entered into covenant with ancient Israel, He gave two tables to represent the covenant relationship. When the Lord entered into covenant with modern Israel, He gave two tables to represent the covenant relationship. The two tables of the Ten Commandments typify Habakkuk’s two tables. He gave them the two tables shortly after the Red Sea crossing, which Sister White aligns with the great disappointment of 1844. Shortly after 1844, in terms of prophetic history, the Lord produced the second table. Ancient Israel was made the depositaries of God’s law, and modern Israel was made the depositaries of not only God’s law, but also those great prophetic truths.
Když Pán vstoupil do smlouvy se starověkým Izraelem, dal dvě desky, aby znázorňovaly smluvní vztah. Když Pán vstoupil do smlouvy s novodobým Izraelem, dal dvě tabule, aby znázorňovaly smluvní vztah. Dvě tabule Desatera předobražují dvě tabule u Abakuka. Dal jim ty dvě tabule krátce po přechodu Rudého moře, který sestra Whiteová dává do souladu s velkým zklamáním roku 1844. Krátce po roce 1844, z hlediska prorockých dějin, Pán vydal druhou tabuli. Starověký Izrael byl ustanoven za strážce Božího zákona a novodobý Izrael byl ustanoven za strážce nejen Božího zákona, nýbrž i těchto velkých prorockých pravd.
“God has called His church in this day, as He called ancient Israel, to stand as a light in the earth. By the mighty cleaver of truth, the messages of the first, second, and third angels, He has separated them from the churches and from the world to bring them into a sacred nearness to Himself. He has made them the depositaries of His law and has committed to them the great truths of prophecy for this time. Like the holy oracles committed to ancient Israel, these are a sacred trust to be communicated to the world.” Testimonies, volume 5, 455.
„Bůh povolal svou církev v této době, stejně jako povolal starověký Izrael, aby stála jako světlo na zemi. Mocným sekáčkem pravdy, poselstvími prvního, druhého a třetího anděla, je oddělil od církví i od světa, aby je přivedl do posvátné blízkosti k sobě. Učinil je správci svého zákona a svěřil jim veliké pravdy proroctví pro tuto dobu. Jako svatá Boží zjevení svěřená starověkému Izraeli, i toto je posvátná důvěra, která má být sdělena světu.“ Testimonies, svazek 5, 455.
The first two Commandments identify God’s hatred for idolatry, and in those first two Commandments He identifies that judgment is carried out unto the third and fourth generations, for He identifies that He is a jealous God.
První dvě přikázání vyjadřují Boží nenávist k modloslužbě a v těchto prvních dvou přikázáních On uvádí, že soud je vykonáván až do třetího a čtvrtého pokolení, neboť prohlašuje, že je žárlivým Bohem.
“The law was not spoken at this time exclusively for the benefit of the Hebrews. God honored them by making them the guardians and keepers of His law, but it was to be held as a sacred trust for the whole world. The precepts of the Decalogue are adapted to all mankind, and they were given for the instruction and government of all. Ten precepts, brief, comprehensive, and authoritative, cover the duty of man to God and to his fellow man; and all based upon the great fundamental principle of love. ‘Thou shalt love the Lord thy God with all thy heart, and with all thy soul, and with all thy strength, and with all thy mind; and thy neighbor as thyself.’ Luke 10:27. See also Deuteronomy 6:4, 5; Leviticus 19:18. In the Ten Commandments these principles are carried out in detail, and made applicable to the condition and circumstances of man.
„Zákon nebyl v této době vyhlášen výlučně ku prospěchu Hebrejů. Bůh je poctil tím, že je učinil strážci a ochránci svého zákona, avšak měl být chován jako posvátný svěřený poklad pro celý svět. Přikázání Desatera jsou uzpůsobena pro celé lidstvo a byla dána k poučení a správě všech. Deset přikázání, stručných, obsáhlých a autoritativních, zahrnuje povinnost člověka vůči Bohu i vůči jeho bližnímu; a všechna jsou založena na veliké základní zásadě lásky. ‚Milovati budeš Pána, Boha svého, z celého srdce svého, i ze vší duše své, i ze vší síly své, i ze vší mysli své; a bližního svého jako sebe samého.‘ Lukáš 10,27. Viz také Deuteronomium 6,4.5; Leviticus 19,18. V Deseti přikázáních jsou tyto zásady podrobně rozvedeny a učiněny použitelnými na stav a okolnosti člověka.“
“‘Thou shalt have no other gods before Me.’
„Nebudeš mít jiné bohy přede mnou.“
“Jehovah, the eternal, self-existent, uncreated One, Himself the Source and Sustainer of all, is alone entitled to supreme reverence and worship. Man is forbidden to give to any other object the first place in his affections or his service. Whatever we cherish that tends to lessen our love for God or to interfere with the service due Him, of that do we make a god.
„Jehova, věčný, sám v sobě jsoucí, nestvořený, On sám, Zdroj a Udržovatel všeho, jedině má nárok na nejvyšší úctu a uctívání. Člověku je zakázáno dávat kterémukoli jinému předmětu první místo ve svých náklonnostech nebo ve své službě. Cokoli chováme v srdci a co má sklon oslabovat naši lásku k Bohu nebo překážet službě, jež Mu náleží, z toho si činíme boha.“
“‘Thou shalt not make unto thee any graven image, or any likeness of anything that is in heaven above, or that is in the earth beneath, or that is in the water under the earth: thou shalt not bow down thyself to them, nor serve them.’
„Neučiníš si rytinu ani jakoukoli podobu čehokoli, co je nahoře na nebi, nebo dole na zemi, nebo ve vodách pod zemí; nebudeš se jim klanět ani jim sloužit.“
“The second commandment forbids the worship of the true God by images or similitudes. Many heathen nations claimed that their images were mere figures or symbols by which the Deity was worshiped, but God has declared such worship to be sin. The attempt to represent the Eternal One by material objects would lower man’s conception of God. The mind, turned away from the infinite perfection of Jehovah, would be attracted to the creature rather than to the Creator. And as his conceptions of God were lowered, so would man become degraded.
„Druhé přikázání zakazuje uctívání pravého Boha prostřednictvím obrazů nebo podob. Mnohé pohanské národy tvrdily, že jejich obrazy jsou pouhými zobrazeními nebo symboly, jejichž prostřednictvím je uctíváno Božstvo, avšak Bůh prohlásil takové uctívání za hřích. Pokus znázornit Věčného hmotnými předměty by snižoval člověkovo pojetí Boha. Mysl, odvrácená od nekonečné dokonalosti Jehovy, by byla přitahována spíše k tvoru než ke Stvořiteli. A jak by se jeho představy o Bohu snižovaly, tak by člověk upadal.“
“‘I the Lord thy God am a jealous God.’ The close and sacred relation of God to His people is represented under the figure of marriage. Idolatry being spiritual adultery, the displeasure of God against it is fitly called jealousy.” Patriarchs and Prophets, 305, 306.
„‚Já, Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující.‘ Úzký a posvátný vztah Boha k Jeho lidu je znázorněn obrazem manželství. Jelikož modloslužba je duchovním cizoložstvím, je Boží nevole proti ní právem nazvána žárlivostí.“ Patriarchové a proroci, 305, 306.
God’s jealousy is especially manifested against idolatry, and it is not a coincidence that the first abomination in Ezekiel chapter eight is “an image of jealousy.”
Boží horlivost se zvláště projevuje proti modlářství a není náhodou, že prvním ohavností v osmé kapitole Ezechiela je „obraz žárlivosti“.
And it came to pass in the sixth year, in the sixth month, in the fifth day of the month, as I sat in mine house, and the elders of Judah sat before me, that the hand of the Lord God fell there upon me. Then I beheld, and lo a likeness as the appearance of fire: from the appearance of his loins even downward, fire; and from his loins even upward, as the appearance of brightness, as the colour of amber. And he put forth the form of an hand, and took me by a lock of mine head; and the spirit lifted me up between the earth and the heaven, and brought me in the visions of God to Jerusalem, to the door of the inner gate that looketh toward the north; where was the seat of the image of jealousy, which provoketh to jealousy. And, behold, the glory of the God of Israel was there, according to the vision that I saw in the plain. Then said he unto me, Son of man, lift up thine eyes now the way toward the north. So I lifted up mine eyes the way toward the north, and behold northward at the gate of the altar this image of jealousy in the entry. Ezekiel 8:1–5.
I stalo se v šestém roce, v šestém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem seděl ve svém domě a starší judští seděli přede mnou, že tam na mne dopadla ruka Panovníka Hospodina. I pohleděl jsem, a hle, podoba jako vzhled ohně: od vzhledu jeho beder dolů oheň, a od jeho beder vzhůru jako vzhled záře, jako barva jantaru. A vztáhl cosi jako ruku a uchopil mne za kadeř na mé hlavě; a duch mne pozdvihl mezi zemi a nebe a přenesl mne v Božích viděních do Jeruzaléma, ke vchodu vnitřní brány obrácené k severu, kde bylo sídlo obrazu žárlivosti, který podněcuje k žárlivosti. A hle, byla tam sláva Boha Izraele, podle vidění, které jsem spatřil na pláni. I řekl mi: Synu člověčí, pozdvihni nyní své oči směrem k severu. Pozdvihl jsem tedy své oči směrem k severu, a hle, na sever od oltářní brány byl u vchodu tento obraz žárlivosti. Ezechiel 8:1–5.
The image of jealousy is the first of four escalating abominations that Ezekiel is shown. The image of jealousy represents the beginning of the first of four generations of escalating rebellion in Adventism. The first generation began in 1863.
Obraz žárlivosti je prvním ze čtyř stupňujících se ohavností, které jsou Ezechielovi ukázány. Obraz žárlivosti představuje počátek první ze čtyř generací stupňující se vzpoury v adventismu. První generace začala roku 1863.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“Each of the ancient prophets spoke less for their own time than for ours, so that their prophesying is in force for us. ‘Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come.’ 1 Corinthians 10:11. ‘Not unto themselves, but unto us they did minister the things, which are now reported unto you by them that have preached the gospel unto you with the Holy Ghost sent down from heaven; which things the angels desire to look into.’ 1 Peter 1:12. . . .
„Každý ze starověkých proroků mluvil méně pro svou vlastní dobu než pro naši, takže jejich prorokování má závaznou platnost pro nás. ‚To vše se jim pak dálo jako příklad, a bylo napsáno k napomenutí nám, které zastihl konec věků.‘ 1. Korintským 10,11. ‚Jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nýbrž nám sloužili těmi věcmi, které vám nyní zvěstovali ti, kteří vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe; na tyto věci touží pohlédnout andělé.‘ 1. Petrova 1,12....“
“The Bible has accumulated and bound up together its treasures for this last generation. All the great events and solemn transactions of Old Testament history have been, and are, repeating themselves in the church in these last days.” Selected Messages, book 3, 338, 339.
„Bible shromáždila a svázala dohromady své poklady pro tuto poslední generaci. Všechny velké události a vážné děje starozákonních dějin se v těchto posledních dnech v církvi opakovaly a opakují.“ Selected Messages, kniha 3, 338, 339.