The testimony of Jeroboam’s rebellion is also the history of ancient Israel’s division into two nations. The northern kingdom made up of ten tribes was known as Israel, or sometimes Ephraim, and the southern kingdom was known as Judah. In the time of Ezekiel, the kingdom had already been two kingdoms for many years, and in chapter thirty-seven, Ezekiel was given a prophecy identifying that the two kingdoms would once again become one nation. That prophecy was fulfilled in the beginning history of the earth beast (the United States), and is fulfilled for the final time at the end of the United States, for Jesus always illustrates the end of a thing, with the beginning of a thing.
Svědectví o Jeroboámově vzpouře je také dějinami rozdělení starověkého Izraele na dva národy. Severní království, tvořené deseti kmeny, bylo známo jako Izrael, nebo někdy Efrajim, a jižní království bylo známo jako Juda. V době Ezechiele bylo království již po mnoho let rozděleno na dvě království a ve třicáté sedmé kapitole obdržel Ezechiel proroctví, které ukazovalo, že se obě království znovu stanou jedním národem. Toto proroctví se naplnilo v raných dějinách šelmy ze země (Spojených států) a naplňuje se naposledy při konci Spojených států, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem.
The rebellion of Jeroboam at the time that Israel was divided into two kingdoms, represents a rebellion at the beginning of the United States, and also at the end of the United States. The rebellion in the beginning and ending of the United States includes the joining of two kingdoms. Revelation chapter eighteen, as repeatedly cited from the writings of Sister White in these articles, represents two calls to the churches. The two nations that are joined during the hour of the Sunday law crisis is the one-hundred and forty-four thousand, and God’s other flock that are still in Babylon.
Jeroboámova vzpoura v době, kdy byl Izrael rozdělen na dvě království, představuje vzpouru na počátku Spojených států i na konci Spojených států. Vzpoura na počátku i na konci Spojených států zahrnuje spojení dvou království. Osmnáctá kapitola Zjevení, jak je v těchto článcích opakovaně citována ze spisů sestry Whiteové, představuje dvě volání k církvím. Dva národy, které se spojují během hodiny krize nedělního zákona, jsou sto čtyřicet čtyři tisíc a druhé Boží stádo, které je dosud v Babylóně.
The two nations that were joined in the Millerite history were Judah and Ephraim. They were joined when the individual indignations against the two kingdoms respectively ended in 1798 and then in 1844. The word “moreover” in Ezekiel chapter thirty-seven, allows us to be certain of this application. The word “moreover” means to place the message that follows “moreover,” over the message that preceded the word “moreover.”
Dvěma národy, které byly spojeny v milleritské historii, byly Juda a Efrajim. Byly spojeny tehdy, když jednotlivá rozhořčení proti oběma královstvím postupně skončila v roce 1798 a poté v roce 1844. Slovo „nadto“ v třicáté sedmé kapitole Ezechiela nám umožňuje mít o tomto výkladu jistotu. Slovo „nadto“ znamená položit poselství, které následuje po slově „nadto“, nad poselství, jež předcházelo slovu „nadto“.
The word of the Lord came again unto me, saying, Moreover, thou son of man, take thee one stick, and write upon it, For Judah, and for the children of Israel his companions: then take another stick, and write upon it, For Joseph, the stick of Ephraim, and for all the house of Israel his companions: And join them one to another into one stick; and they shall become one in thine hand. Ezekiel 37:15–17.
I opět ke mně přišlo slovo Hospodinovo: A ty, synu člověčí, vezmi si jednu hůl a napiš na ni: Pro Judu a pro syny Izraele, jeho společníky. Potom vezmi druhou hůl a napiš na ni: Pro Josefa, hůl Efraimovu, a pro celý dům Izraele, jeho společníky. A spoj je jednu s druhou v jednu hůl, a stanou se jednou v tvé ruce. Ezechiel 37,15–17.
Ezekiel is applying the prophetic principle of repeat and enlarge when he states, “moreover.” Ezekiel is to take two sticks, one for Judah and one for Ephraim, and take the prophecy illustrated with the two sticks and place it over the top of the previous prophecy. The previous prophetic illustration began in verse one when Ezekiel was carried to a valley of dead dry bones.
Ezechiel uplatňuje prorocký princip opakování a rozšíření, když říká: „nadto“. Ezechiel má vzít dvě hole, jednu pro Judu a jednu pro Efrajima, a proroctví znázorněné těmito dvěma holemi položit nad předchozí proroctví. Předchozí prorocké znázornění začalo v prvním verši, když byl Ezechiel přenesen do údolí mrtvých suchých kostí.
The hand of the Lord was upon me, and carried me out in the spirit of the Lord, and set me down in the midst of the valley which was full of bones, And caused me to pass by them round about: and, behold, there were very many in the open valley; and, lo, they were very dry. And he said unto me, Son of man, can these bones live? And I answered, O Lord God, thou knowest. Again he said unto me, Prophesy upon these bones, and say unto them, O ye dry bones, hear the word of the Lord. Thus saith the Lord God unto these bones; Behold, I will cause breath to enter into you, and ye shall live: And I will lay sinews upon you, and will bring up flesh upon you, and cover you with skin, and put breath in you, and ye shall live; and ye shall know that I am the Lord. So I prophesied as I was commanded: and as I prophesied, there was a noise, and behold a shaking, and the bones came together, bone to his bone. And when I beheld, lo, the sinews and the flesh came up upon them, and the skin covered them above: but there was no breath in them. Then said he unto me, Prophesy unto the wind, prophesy, son of man, and say to the wind, Thus saith the Lord God; Come from the four winds, O breath, and breathe upon these slain, that they may live. So I prophesied as he commanded me, and the breath came into them, and they lived, and stood up upon their feet, an exceeding great army. Then he said unto me, Son of man, these bones are the whole house of Israel: behold, they say, Our bones are dried, and our hope is lost: we are cut off for our parts. Therefore prophesy and say unto them, Thus saith the Lord God; Behold, O my people, I will open your graves, and cause you to come up out of your graves, and bring you into the land of Israel. And ye shall know that I am the Lord, when I have opened your graves, O my people, and brought you up out of your graves, And shall put my spirit in you, and ye shall live, and I shall place you in your own land: then shall ye know that I the Lord have spoken it, and performed it, saith the Lord. Ezekiel 37:1–14.
Hospodinova ruka byla nade mnou a vyvedla mě v Hospodinově Duchu a postavila mě doprostřed údolí, které bylo plné kostí. I provedl mě kolem nich dokola; a hle, bylo jich velmi mnoho v otevřeném údolí; a hle, byly velmi suché. I řekl mi: Synu člověka, mohou tyto kosti ožít? Odpověděl jsem: Ach, Panovníku Hospodine, ty víš. Opět mi řekl: Prorokuj nad těmito kostmi a řekni jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: Hle, uvedu do vás dech a ožijete. Dám na vás šlachy, nechám na vás narůst maso, pokryji vás kůží a vložím do vás dech, a ožijete; i poznáte, že já jsem Hospodin. Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno; a když jsem prorokoval, nastal zvuk, a hle, třesení, a kosti se spojovaly, každá kost ke své kosti. A viděl jsem, a hle, objevily se na nich šlachy a narostlo maso a svrchu je pokryla kůže; ale nebyl v nich dech. Tu mi řekl: Prorokuj k větru, prorokuj, synu člověka, a řekni větru: Toto praví Panovník Hospodin: Přijď od čtyř větrů, dechu, a vdechni těmto pobitým, aby ožili. I prorokoval jsem, jak mi přikázal, a dech do nich vstoupil, a ožili a postavili se na své nohy, vojsko převeliké. Potom mi řekl: Synu člověka, tyto kosti jsou celý dům Izraele. Hle, říkají: Naše kosti uschly, naše naděje zanikla, jsme zcela odříznuti. Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, můj lide, otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů a uvedu vás do země izraelské. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby, můj lide, a vyvedu vás z vašich hrobů. Vložím do vás svého Ducha, a ožijete, a usadím vás ve vaší zemi; i poznáte, že já, Hospodin, jsem promluvil a vykonal to, praví Hospodin. Ezechiel 37,1–14.
From the very beginning of these articles, we have shown that the valley of dead bones represents God’s people in the last days, and that the message of the four winds that causes them to stand upon their feet as a mighty army, is the Midnight Cry message identifying Islam of the third Woe. Sister White identifies the bones as God’s people.
Od samého počátku těchto článků jsme ukázali, že údolí suchých kostí představuje Boží lid v posledních dnech a že poselství o čtyřech větrech, které je přivádí k tomu, aby se postavili na své nohy jako veliké vojsko, je poselstvím Půlnočního volání, jež ztotožňuje islám třetího běda. Sestra Whiteová označuje tyto kosti za Boží lid.
“I lay down my pen and lift up my soul in prayer, that the Lord would breathe upon his backslidden people, which are as dry bones, that they may live.” General Conference Bulletin, February 4, 1893.
„Odkládám své pero a v modlitbě pozvedám svou duši, aby Pán vdechl svému odpadlému lidu, který je jako suché kosti, aby ožil.“ General Conference Bulletin, 4. února 1893.
We have shown in previous articles that the prophetic message identifying July 18, 2020, was erroneous, and that the false proclamation marked the arrival of the first disappointment and tarrying time in the parable of the ten virgins. Though the proclamation of time was legitimate in the Millerite period, after 1844, there was never to be another message hung upon time. When Future for America made the proclamation of July 18, 2020, they slid back to a history that the proclamation of time was acceptable and in so doing they sinned, and they were slain in the street of the great city of Revelation chapter eleven. Dead in the street, they then needed to be resurrected, as were the two witnesses after three and a half days.
V předchozích článcích jsme ukázali, že prorocké poselství určující 18. červenec 2020 bylo mylné a že toto falešné provolání označilo příchod prvního zklamání a doby prodlévání v podobenství o deseti pannách. Ačkoli bylo v milleritském období provolání času oprávněné, po roce 1844 již nikdy nemělo zaznít další poselství zavěšené na čase. Když Future for America učinili provolání o 18. červenci 2020, sklouzli zpět do dějin, v nichž bylo provolání času přijatelné, a tím zhřešili, a byli zabiti na ulici velikého města ze Zjevení, kapitoly jedenácté. Mrtví na ulici pak potřebovali být vzkříšeni, tak jako byli po třech a půl dnech vzkříšeni dva svědkové.
“The dry bones need to be breathed upon by the Holy Spirit of God, that they may come into action, as by a resurrection from the dead.” Bible Training School, December 1, 1903.
„Do suchých kostí musí vdechnout dech svatý Duch Boží, aby se mohly dát do pohybu, jako při vzkříšení z mrtvých.“ Bible Training School, 1. prosince 1903.
In previous articles we have shown that the message of the four winds that resurrects the two witnesses, is the message of Islam of the third Woe, and that the message is the Midnight Cry message of the last days. Ezekiel says, “moreover,” and in so doing identified that during the history that illustrates the proclamation of the Midnight Cry, two sticks, one represented as Ephraim and one as Judah, were to be joined together and become one nation. The parable of the ten virgins is fulfilled in the last days, “to the very letter,” as it was fulfilled in Millerite history. In the period when the Midnight Cry was fulfilled in the Millerite history, and again in the fulfillment of the last days, “two sticks” were and will be joined together.
V předchozích článcích jsme ukázali, že poselství čtyř větrů, které křísí dva svědky, je poselstvím islámu třetího běda a že toto poselství je poselstvím Půlnočního volání posledních dnů. Ezechiel říká: „nadto“, a tím ukázal, že v průběhu dějin, jež znázorňují zvěstování Půlnočního volání, měly být spojeny dvě hole, jedna představovaná jako Efrajim a druhá jako Juda, a měly se stát jedním národem. Podobenství o deseti pannách se v posledních dnech naplňuje „do posledního písmene“, tak jako se naplnilo v dějinách milleritů. V období, kdy se Půlnoční volání naplnilo v dějinách milleritů, a znovu při naplnění posledních dnů, byly a budou „dvě hole“ spojeny dohromady.
The two sticks represented the northern (Ephraim) and southern kingdoms (Judah) of ancient Israel. We have also shown that William Miller was typified by Elijah, and that during the three-and-a-half years of drought Elijah had gone to the widow of Zarephath.
Dvě hole představovaly severní (Efraimovo) a jižní království (Judovo) starověkého Izraele. Také jsme ukázali, že William Miller byl předobrazen Eliášem a že během tří a půl roku sucha Eliáš odešel k vdově ze Sarepty.
And the word of the Lord came unto him, saying, Arise, get thee to Zarephath, which belongeth to Zidon, and dwell there: behold, I have commanded a widow woman there to sustain thee. So he arose and went to Zarephath. And when he came to the gate of the city, behold, the widow woman was there gathering of sticks: and he called to her, and said, Fetch me, I pray thee, a little water in a vessel, that I may drink. And as she was going to fetch it, he called to her, and said, Bring me, I pray thee, a morsel of bread in thine hand. And she said, As the Lord thy God liveth, I have not a cake, but an handful of meal in a barrel, and a little oil in a cruse: and, behold, I am gathering two sticks, that I may go in and dress it for me and my son, that we may eat it, and die. And Elijah said unto her, Fear not; go and do as thou hast said: but make me thereof a little cake first, and bring it unto me, and after make for thee and for thy son. For thus saith the Lord God of Israel, The barrel of meal shall not waste, neither shall the cruse of oil fail, until the day that the Lord sendeth rain upon the earth. And she went and did according to the saying of Elijah: and she, and he, and her house, did eat many days. 1 Kings 17:8–15.
I stalo se k němu slovo Hospodinovo: Vstaň, jdi do Sarepty, která patří Sidonu, a pobývej tam; hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě živila. I vstal a šel do Sarepty. Když přišel k bráně města, hle, byla tam vdova a sbírala dříví. Zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, trochu vody v nádobě, abych se napil. Když ji šla nabrat, zavolal na ni a řekl: Přines mi, prosím, v ruce také kousek chleba. Ona řekla: Jakože živ jest Hospodin, tvůj Bůh, nemám žádný koláč, jen hrst mouky v nádobě a trochu oleje v džbánku; a hle, sbírám dvě polínka, abych šla domů a připravila to sobě a svému synu, abychom to snědli a zemřeli. Eliáš jí řekl: Neboj se; jdi a učiň, jak jsi řekla; ale nejprve mi z toho udělej malý koláč a přines mi jej, potom to připrav pro sebe a pro svého syna. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Mouka v nádobě se nevyčerpá a oleje ve džbánku neubude až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi. I šla a učinila podle slova Eliášova; a jedla ona i on i její dům po mnoho dní. 1 Královská 17:8–15.
The “many days” in the passage is the three-and-a-half years that Ahab searched for Elijah and represented the twelve-hundred-and-sixty years of papal persecution. Concerning the “many days” of papal persecution, Jesus said:
„Mnohé dny“ v tomto úryvku jsou tři a půl roku, po které Achab hledal Eliáše, a představovaly tisíc dvě stě šedesát let papežského pronásledování. O „mnohých dnech“ papežského pronásledování Ježíš řekl:
And except those days should be shortened, there should no flesh be saved: but for the elect’s sake those days shall be shortened. Matthew 24:22.
A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; avšak kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny. Matouš 24,22.
Sister White directly identifies Jesus’ pronouncement of “those days” as the period of papal persecution.
Sestra Whiteová přímo ztotožňuje Ježíšův výrok o „oněch dnech“ s obdobím papežského pronásledování.
“The persecution of the church did not continue throughout the entire period of the 1260 years. God in mercy to His people cut short the time of their fiery trial. In foretelling the ‘great tribulation’ to befall the church, the Saviour said: ‘Except those days should be shortened, there should no flesh be saved: but for the elect’s sake those days shall be shortened.’ Matthew 24:22. Through the influence of the Reformation the persecution was brought to an end prior to 1798.” The Great Controversy, 266, 267.
„Pronásledování církve netrvalo po celé období 1260 let. Bůh ve svém milosrdenství ke svému lidu zkrátil dobu jejich ohnivé zkoušky. Když Spasitel předpovídal „velké soužení“, které mělo postihnout církev, řekl: „A kdyby nebyly zkráceny ony dny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale pro vyvolené budou ony dny zkráceny.“ Matouš 24,22. Vlivem reformace bylo pronásledování ukončeno před rokem 1798.“ Velký spor věků, 266, 267.
The “many days” that Elijah was sustained by the widow, were also the “many days” of papal persecution identified by Daniel.
„Mnohé dny“, po které byl Eliáš zaopatřován vdovou, byly také oněmi „mnohými dny“ papežského pronásledování, jež označil Daniel.
And they that understand among the people shall instruct many: yet they shall fall by the sword, and by flame, by captivity, and by spoil, many days. Now when they shall fall, they shall be holpen with a little help: but many shall cleave to them with flatteries. And some of them of understanding shall fall, to try them, and to purge, and to make them white, even to the time of the end: because it is yet for a time appointed. Daniel 11:33–35.
A ti, kteří rozumějí mezi lidem, budou poučovat mnohé; přece však budou po mnoho dní padat mečem i plamenem, zajetím i loupeží. A když budou padat, dostane se jim nepatrné pomoci; avšak mnozí se k nim připojí s lichotkami. A někteří z těch, kteří mají porozumění, padnou, aby byli vyzkoušeni, pročištěni a učiněni bílými až do času konce; neboť ten přijde ještě v čase určeném. Daniel 11,33–35.
The “time of the end,” which is also the “time appointed” in the verses, was 1798, and it marked the end of papal persecution, as had been typified by Elijah’s time with the widow of Zarephath. In that history the widow, representing an unmarried church, was identified as the church in the wilderness in chapter twelve of the book of Revelation. She was gathering two sticks, not one stick or ten sticks, but two sticks. Ezekiel was to take two sticks, one for the northern kingdom of Israel and one for the southern kingdom of Israel and join them together to make one stick. Those two kingdoms had both been scattered for twenty-five hundred and twenty years, but God’s promise was that He would gather them. The woman was gathering the two sticks that were to be joined together, and she was doing so “until the day that the Lord sendeth rain upon the earth.”
„Doba konce“, která je ve verších zároveň „ustanoveným časem“, nastala roku 1798 a označila konec papežského pronásledování, jak to bylo předobrazeno Eliášovým pobytem u vdovy ze Sarepty. V oněch dějinách byla vdova, představující neprovdanou církev, v dvanácté kapitole knihy Zjevení ztotožněna s církví na poušti. Sbírala dvě dřeva, nikoli jedno dřevo ani deset dřev, nýbrž dvě dřeva. Ezechiel měl vzít dvě dřeva, jedno pro severní království Izraele a jedno pro jižní království Izraele, a spojit je dohromady, aby se stala jedním dřevem. Obě tato království byla rozptýlena po dva tisíce pět set dvacet let, ale Boží zaslíbení znělo, že je shromáždí. Žena sbírala ta dvě dřeva, která měla být spojena dohromady, a činila tak „až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi“.
The day when the Lord sent “rain” was identifying the Midnight Cry of Millerite history, that reached its conclusion on October 22, 1844, when the Messenger of the Covenant suddenly came to the temple He had erected from 1798 (the end of the first indignation), through until October 22, 1844 (the end of the last indignation). In that period of time, the Midnight Cry message, represented in Ezekiel’s illustration of the valley of bones was fulfilled, when the two sticks of the northern and southern kingdoms were joined to form one nation, with one king, for on October 22, 1844, Christ came before the Father and received a kingdom.
Den, kdy Pán seslal „déšť“, označoval Půlnoční volání v dějinách milleritů, které dospělo ke svému závěru 22. října 1844, kdy Posel smlouvy náhle přišel do chrámu, který vystavěl od roku 1798 (konce prvního rozhořčení) až do 22. října 1844 (konce posledního rozhořčení). V onom časovém období se naplnilo poselství Půlnočního volání, znázorněné v Ezechielově obrazu údolí kostí, když byly dvě hole severního a jižního království spojeny, aby utvořily jeden národ s jedním králem, neboť 22. října 1844 Kristus předstoupil před Otce a přijal království.
“The coming of Christ as our high priest to the most holy place, for the cleansing of the sanctuary, brought to view in Daniel 8:14; the coming of the Son of man to the Ancient of Days, as presented in Daniel 7:13; and the coming of the Lord to His temple, foretold by Malachi, are descriptions of the same event; and this is also represented by the coming of the bridegroom to the marriage, described by Christ in the parable of the ten virgins, of Matthew 25.” The Great Controversy, 426.
„Příchod Krista jako našeho velekněze do nejsvětější svatyně za účelem očištění svatyně, jak je představen v Danielovi 8,14; příchod Syna člověka k Věkovitému, jak je uveden v Danielovi 7,13; a příchod Pána do jeho chrámu, předpověděný Malachiášem, jsou popisy téže události; a totéž je také znázorněno příchodem ženicha na svatbu, jak jej Kristus popsal v podobenství o deseti pannách v Matoušovi 25.“ Velký spor, 426.
Christ received a kingdom on October 22, 1844, as identified in Daniel.
Kristus přijal království dne 22. října 1844, jak je uvedeno v Danielovi.
I saw in the night visions, and, behold, one like the Son of man came with the clouds of heaven, and came to the Ancient of days, and they brought him near before him. And there was given him dominion, and glory, and a kingdom, that all people, nations, and languages, should serve him: his dominion is an everlasting dominion, which shall not pass away, and his kingdom that which shall not be destroyed. Daniel 7:13, 14.
Viděl jsem v nočních viděních, a hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako Syn člověka; přistoupil k Věkovitému a přivedli ho před něho. I byla mu dána vláda a sláva i království, aby jemu sloužili všichni lidé, národy a jazyky; jeho vláda je věčná vláda, která nepomine, a jeho království nebude zničeno. Daniel 7,13.14.
When Ezekiel’s two sticks are joined together, they have one king over them.
Když budou Ezechielovy dvě hole spojeny dohromady, budou mít nad sebou jednoho krále.
And David my servant shall be king over them; and they all shall have one shepherd: they shall also walk in my judgments, and observe my statutes, and do them. And they shall dwell in the land that I have given unto Jacob my servant, wherein your fathers have dwelt; and they shall dwell therein, even they, and their children, and their children’s children for ever: and my servant David shall be their prince forever. Ezekiel 37:24, 25.
A David, můj služebník, bude nad nimi králem; a všichni budou mít jednoho pastýře; budou také chodit podle mých soudů a zachovávat má ustanovení a plnit je. A budou bydlet v zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jákobovi, v níž přebývali vaši otcové; a budou v ní bydlet oni i jejich synové a synové jejich synů navěky; a můj služebník David bude jejich knížetem navěky. Ezechiel 37,24.25.
All the prophets agree with one another, and king David is Christ who came before the Father on October 22, 1844, and received a kingdom that had been gathered together from the two sticks of Israel (the northern kingdom) and Judah (the southern kingdom). The scattering of the two kingdoms ended during the forty-six years from 1798 to 1844, as Christ raised a temple that had been desolated and trampled down. When He raised the temple, He then suddenly came unto His temple as the Messenger of the Covenant, in fulfillment of Malachi chapter three. Ezekiel agrees with that fact, for all the prophets agree with one another.
Všichni proroci jsou zajedno a král David je Kristus, který přišel před Otce dne 22. října 1844 a přijal království, jež bylo shromážděno ze dvou holí Izraele (severního království) a Judy (jižního království). Rozptýlení obou království skončilo během čtyřiceti šesti let od roku 1798 do roku 1844, když Kristus vztyčil chrám, který byl zpustošen a pošlapán. Když chrám vztyčil, tehdy náhle přišel do svého chrámu jako Posel smlouvy, na naplnění třetí kapitoly Malachiáše. Ezechiel s touto skutečností souhlasí, neboť všichni proroci jsou zajedno.
And David my servant shall be king over them; and they all shall have one shepherd: they shall also walk in my judgments, and observe my statutes, and do them. And they shall dwell in the land that I have given unto Jacob my servant, wherein your fathers have dwelt; and they shall dwell therein, even they, and their children, and their children’s children for ever: and my servant David shall be their prince forever. Moreover I will make a covenant of peace with them; it shall be an everlasting covenant with them: and I will place them, and multiply them, and will set my sanctuary in the midst of them for evermore. My tabernacle also shall be with them: yea, I will be their God, and they shall be my people. Ezekiel 37:24–27.
A David, služebník můj, bude nad nimi králem; a všichni budou mít jednoho pastýře; budou také chodit podle mých soudů, ostříhat mých ustanovení a činit je. A budou bydlet v zemi, kterou jsem dal Jákobovi, služebníku svému, v níž přebývali vaši otcové; a budou v ní bydlet oni i synové jejich i synové synů jejich na věky; a David, služebník můj, bude jejich knížetem navěky. Nadto s nimi učiním smlouvu pokoje; bude to s nimi smlouva věčná; a ustanovím je, rozmnožím je a svatyni svou postavím uprostřed nich navěky. Také příbytek můj bude s nimi; ano, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Ezechiel 37,24–27.
It is Christ that erects the temple.
Je to Kristus, kdo staví chrám.
And speak unto him, saying, Thus speaketh the Lord of hosts, saying, Behold the man whose name is The BRANCH; and he shall grow up out of his place, and he shall build the temple of the Lord: Even he shall build the temple of the Lord; and he shall bear the glory, and shall sit and rule upon his throne; and he shall be a priest upon his throne: and the counsel of peace shall be between them both. And the crowns shall be to Helem, and to Tobijah, and to Jedaiah, and to Hen the son of Zephaniah, for a memorial in the temple of the Lord. And they that are far off shall come and build in the temple of the Lord, and ye shall know that the Lord of hosts hath sent me unto you. And this shall come to pass, if ye will diligently obey the voice of the Lord your God. Zechariah 6:12–15.
A promluv k němu takto: Toto praví Hospodin zástupů: Hle, muž, jehož jméno jest VÝHONEK; vypučí ze svého místa a vystaví Hospodinův chrám. Ano, on vystaví Hospodinův chrám; ponese slávu, usedne a bude panovat na svém trůnu; a bude knězem na svém trůnu a rada pokoje bude mezi nimi oběma. A koruny budou Helémovi, Tóbijášovi, Jedajášovi a Chénovi, synu Sofonjášovu, na památku v chrámu Hospodinově. I ti, kteří jsou daleko, přijdou a budou stavět v chrámu Hospodinově, a poznáte, že mne k vám poslal Hospodin zástupů. A stane se to, budete-li pilně poslouchat hlas Hospodina, svého Boha. Zachariáš 6,12–15.
Christ is the BRANCH, and He identified that if they destroyed His temple that He would raise it in three days, to which the Jews replied that it took forty-six years to build the temple.
Kristus je RATOLEST, a prohlásil, že zničí-li jeho chrám, on jej ve třech dnech postaví; na to Židé odpověděli, že chrám se stavěl čtyřicet šest let.
Then answered the Jews and said unto him, What sign showest thou unto us, seeing that thou doest these things? Jesus answered and said unto them, Destroy this temple, and in three days I will raise it up. Then said the Jews, Forty and six years was this temple in building, and wilt thou rear it up in three days? John 2:18–20.
Židé mu tedy odpověděli: „Jaké znamení nám ukazuješ, že toto činíš?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ Tu Židé řekli: „Čtyřicet šest let byl tento chrám stavěn, a ty jej postavíš ve třech dnech?“ Jan 2,18–20.
Christ was speaking of His body in the passage, but all the prophets are speaking more about the last days than the days in which they lived. The resurrection of Christ on the third day, represented the resurrection of the dead bones during the outpouring of the Holy Spirit in the Midnight Cry. The rain that is the subject of Elijah’s testimony, was manifested during the climax of his confrontation with the prophets of Baal and Ashtaroth. It was then demonstrated that the God of Elijah was the true God, and also that Elijah was the true prophet.
Kristus v daném oddílu hovořil o svém těle, avšak všichni proroci mluví více o posledních dnech než o dnech, v nichž žili. Vzkříšení Krista třetího dne představovalo vzkříšení mrtvých kostí během vylití Ducha svatého v Půlnočním volání. Déšť, který je předmětem Eliášova svědectví, se projevil během vrcholu jeho střetu s proroky Baala a Aštaróty. Tehdy bylo prokázáno, že Bůh Eliášův je pravý Bůh, a také že Eliáš je pravý prorok.
At the arrival of the first disappointment, it was manifested that the Protestants had become false prophets, as typified by the prophets of Baal and Ashtaroth. The tarrying time then began, and led to the message of the Midnight Cry, that led to Christ suddenly coming to His temple. The Midnight Cry is represented by Ezekiel’s message that brings the bones up as a mighty army. Moreover, during that period (forty-six years), the two sticks were to be joined together to produce one nation, with one king.
Při příchodu prvního zklamání se ukázalo, že protestanti se stali falešnými proroky, jak to předobrazně znázorňovali proroci Bálovi a Aštarotovi. Tehdy započal čas prodlévání a vedl k poselství Půlnočního volání, které vedlo k tomu, že Kristus náhle přišel do svého chrámu. Půlnoční volání je znázorněno Ezekielovým poselstvím, které pozvedá kosti jako mocné vojsko. Kromě toho během onoho období (čtyřicet šest let) měly být obě hole spojeny v jedno, aby vznikl jeden národ s jedním králem.
The word of the Lord came again unto me, saying, Moreover, thou son of man, take thee one stick, and write upon it, For Judah, and for the children of Israel his companions: then take another stick, and write upon it, For Joseph, the stick of Ephraim, and for all the house of Israel his companions: And join them one to another into one stick; and they shall become one in thine hand. And when the children of thy people shall speak unto thee, saying, Wilt thou not shew us what thou meanest by these? Say unto them, Thus saith the Lord God; Behold, I will take the stick of Joseph, which is in the hand of Ephraim, and the tribes of Israel his fellows, and will put them with him, even with the stick of Judah, and make them one stick, and they shall be one in mine hand. And the sticks whereon thou writest shall be in thine hand before their eyes. And say unto them, Thus saith the Lord God; Behold, I will take the children of Israel from among the heathen, whither they be gone, and will gather them on every side, and bring them into their own land: And I will make them one nation in the land upon the mountains of Israel; and one king shall be king to them all: and they shall be no more two nations, neither shall they be divided into two kingdoms any more at all: Neither shall they defile themselves any more with their idols, nor with their detestable things, nor with any of their transgressions: but I will save them out of all their dwelling places, wherein they have sinned, and will cleanse them: so shall they be my people, and I will be their God. Ezekiel 37:15–23.
I stalo se ke mně opět slovo Hospodinovo, řkoucí: Ty pak, synu člověčí, vezmi si jednu hůl a napiš na ni: Judovi a synům Izraele, jeho společníkům. Potom vezmi jinou hůl a napiš na ni: Josefovi, hůl Efraimovu, a všemu domu Izraele, jeho společníkům. A spoj je jednu s druhou v jednu hůl, a stanou se jednou v tvé ruce. A až k tobě promluví synové tvého lidu a řeknou: Neoznámíš nám, co tím míníš? Odpověz jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, vezmu hůl Josefovu, která je v ruce Efraimově, a kmeny Izraele, jeho druhy, a připojím je k němu, k holi Judově, a učiním z nich jednu hůl, a budou jednou v mé ruce. A hole, na které píšeš, budou v tvé ruce před jejich očima. A řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, vezmu syny Izraele zprostřed pohanů, kam odešli, a shromáždím je odevšad a přivedu je do jejich vlastní země. A učiním z nich v zemi na horách Izraele jeden národ, a jeden král bude králem nade všemi nimi; a již nebudou dvěma národy ani se již nebudou dělit ve dvě království. Ani se už nebudou poskvrňovat svými modlami ani svými ohavnostmi ani žádným ze svých přestoupení; ale vysvobodím je ze všech jejich sídel, v nichž zhřešili, a očistím je. I budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Ezechiel 37,15–23.
The two sticks which the widow was gathering in advance of Elijah’s rain at the Midnight Cry, were the northern and southern kingdoms of Israel that had been scattered and were to be gathered into one nation on October 22, 1844, when the antitypical Day of Atonement began, for the promise was that at that time God “will cleanse them.” The cleansing, representing the Investigative Judgment, began at that time. That gathering of the two sticks must be understood correctly, for God always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing.
Dvě hole, které vdova sbírala před Eliášovým deštěm při Půlnočním volání, představovaly severní a jižní království Izraele, která byla rozptýlena a měla být shromážděna v jediný národ dne 22. října 1844, kdy započal antitypický Den smíření, neboť zaslíbení znělo, že je tehdy Bůh „očistí“. Očišťování, představující vyšetřující soud, tehdy začalo. Tomuto shromáždění obou holí je třeba správně rozumět, neboť Bůh vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem.
1844, was the end of the two kingdoms of Israel, for they had then become one kingdom, spiritual Israel, and they were from that point on only to be one nation. That history was illustrated by the beginning history when they had become two nations, which is the history of the rebellion of Jeroboam.
Rok 1844 byl koncem dvou království Izraele, neboť tehdy se stala jedním královstvím, duchovním Izraelem, a od toho okamžiku měla být již jen jedním národem. Tyto dějiny byly znázorněny počátečním obdobím, kdy se stali dvěma národy, což jsou dějiny Jeroboámovy vzpoury.
The history of Jeroboam’s counterfeit system of worship must also be illustrated at the end of his kingdom. Aaron’s rebellion in the beginning of ancient Israel and Jeroboam’s rebellion at the beginning of the northern kingdom, represent the rebellion of 1863, and 1863 is only clearly understood when the end of Jeroboam’s kingdom, as represented by the joining of the two sticks, is also laid over the top of 1863. It is then that 1863 is clearly seen to be represented as a generation that erected an image of jealousy.
Dějiny Jeroboámova padělaného systému uctívání musejí být rovněž znázorněny při konci jeho království. Áronova vzpoura na počátku starověkého Izraele a Jeroboámova vzpoura na počátku severního království představují vzpouru roku 1863 a rok 1863 je jasně pochopen teprve tehdy, když je na něj zároveň položeno i zakončení Jeroboámova království, znázorněné spojením dvou holí. Tehdy je zřetelně vidět, že rok 1863 je představen jako pokolení, které vztyčilo obraz žárlivosti.
We will continue this study in the next article.
V tomto studiu budeme pokračovat v příštím článku.
“But not only does this simile of the dry bones apply to the world, but also to those who have been blessed with great light; for they also are like the skeletons of the valley. They have the form of men, the framework of the body; but they have not spiritual life. But the parable does not leave the dry bones merely knit together into the forms of men; for it is not enough that there is symmetry of limb and feature. The breath of life must vivify the bodies, that they may stand upright, and spring into activity. These bones represent the house of Israel, the church of God, and the hope of the church is the vivifying influence of the Holy Spirit. The Lord must breathe upon the dry bones, that they may live.
„Toto přirovnání suchých kostí se však nevztahuje jen na svět, nýbrž i na ty, kteří byli obdařeni velikým světlem; neboť i oni jsou jako kostry v údolí. Mají podobu lidí, tělesnou stavbu; avšak nemají duchovní život. Podobenství však nenechává suché kosti pouze spojit se do lidských forem; neboť nestačí, že je tu souměrnost údů a rysů. Dech života musí oživit těla, aby se mohla vzpřímit a vstoupit v činnost. Tyto kosti představují dům Izraele, církev Boží, a nadějí církve je oživující působení Ducha svatého. Pán musí vdechnout na suché kosti, aby ožily.
“The Spirit of God, with its vivifying power, must be in every human agent, that every spiritual muscle and sinew may be in exercise. Without the Holy Spirit, without the breath of God, there is torpidity of conscience, loss of spiritual life. Many who are without spiritual life have their names on the church records, but they are not written in the Lamb’s book of life. They may be joined to the church, but they are not united to the Lord. They may be diligent in the performance of a certain set of duties, and may be regarded as living men; but many are among those who have ‘a name that thou livest, and art dead.’
„Duch Boží se svou oživující mocí musí být v každém lidském nástroji, aby každý duchovní sval a šlacha byly v činnosti. Bez Ducha svatého, bez dechu Božího, nastává otupělost svědomí, ztráta duchovního života. Mnozí, kteří jsou bez duchovního života, mají svá jména v církevních záznamech, ale nejsou zapsáni v Beránkově knize života. Mohou být připojeni k církvi, ale nejsou sjednoceni s Pánem. Mohou být horliví v plnění určitého souboru povinností a mohou být považováni za živé; avšak mnozí patří mezi ty, kteří mají „jméno, že žijí, ale jsou mrtví.“
“Unless there is genuine conversion of the soul to God; unless the vital breath of God quickens the soul to spiritual life; unless the professors of truth are actuated by heaven-born principle, they are not born of the incorruptible seed which liveth and abideth forever. Unless they trust in the righteousness of Christ as their only security; unless they copy His character, labor in His spirit, they are naked, they have not on the robe of His righteousness. The dead are often made to pass for the living; for those who are working out what they term salvation after their own ideas, have not God working in them to will and to do of His good pleasure.
„Nedojde-li k opravdovému obrácení duše k Bohu; neobživí-li životodárný dech Boží duši k duchovnímu životu; nejsou-li vyznavači pravdy vedeni zásadou zrozenou z nebe, pak nejsou zrozeni z neporušitelného semene, které žije a zůstává na věky. Nedůvěřují-li spravedlnosti Kristově jako své jediné jistotě; nepřipodobňují-li se Jeho charakteru, nepracují-li v Jeho duchu, jsou nazí, nemají na sobě roucho Jeho spravedlnosti. Mrtví bývají často pokládáni za živé; neboť ti, kdo uskutečňují to, co podle svých vlastních představ nazývají spasením, nemají v sobě Boha, který v nich působí, aby chtěli i činili, co se líbí Jemu.“
“This class is well represented by the valley of dry bones Ezekiel saw in vision.” Review and Herald, January 17, 1893.
„Tato skupina je výstižně představena údolím suchých kostí, které Ezekiel spatřil ve vidění.“ Review and Herald, 17. ledna 1893.