The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by the curse pronounced against rebuilding Jericho.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazně vyjádřena kletbou pronesenou proti znovuvybudování Jericha.
And Joshua adjured them at that time, saying, Cursed be the man before the Lord, that riseth up and buildeth this city Jericho: he shall lay the foundation thereof in his firstborn, and in his youngest son shall he set up the gates of it. Joshua 6:26.
A Jozue je v tom čase zapřisáhl slovy: Zlořečený buď před Hospodinem muž, který povstane a vystaví toto město Jericho; na svém prvorozeném položí jeho základy a na svém nejmladším synu vztyčí jeho brány. Jozue 6:26.
The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by the builders rejecting the corner stone.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazena tím, že stavitelé zavrhli úhelný kámen.
Jesus saith unto them, Did ye never read in the scriptures, The stone which the builders rejected, the same is become the head of the corner: this is the Lord’s doing, and it is marvellous in our eyes? Therefore say I unto you, The kingdom of God shall be taken from you, and given to a nation bringing forth the fruits thereof. Matthew 21:42, 43.
Ježíš jim řekl: Což jste nikdy nečetli v Písmu: Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal kamenem úhelným; stalo se to od Hospodina a podivuhodné jest to v našich očích? Proto vám pravím, že království Boží vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Matouš 21,42.43.
The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by Aaron’s golden calf.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazena Áronovým zlatým teletem.
For they said unto me, Make us gods, which shall go before us: for as for this Moses, the man that brought us up out of the land of Egypt, we wot not what is become of him. And I said unto them, Whosoever hath any gold, let them break it off. So they gave it me: then I cast it into the fire, and there came out this calf. And when Moses saw that the people were naked; (for Aaron had made them naked unto their shame among their enemies). Exodus 32:23–25.
Neboť mi řekli: Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi; neboť o tomto Mojžíšovi, o tom muži, který nás vyvedl z egyptské země, nevíme, co se s ním stalo. I řekl jsem jim: Kdokoli má zlato, ať je odtrhne. A tak mi je dali; pak jsem je vhodil do ohně, a vyšlo z toho toto tele. Když pak Mojžíš viděl, že lid je obnažený; (neboť Áron jej obnažil k jeho hanbě mezi jeho nepřáteli). Exodus 32,23–25.
The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by Jeroboam’s two golden calves.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazena dvěma zlatými telaty Jeroboámovými.
If this people go up to do sacrifice in the house of the Lord at Jerusalem, then shall the heart of this people turn again unto their lord, even unto Rehoboam king of Judah, and they shall kill me, and go again to Rehoboam king of Judah. Whereupon the king took counsel, and made two calves of gold, and said unto them, It is too much for you to go up to Jerusalem: behold thy gods, O Israel, which brought thee up out of the land of Egypt. And he set the one in Bethel, and the other put he in Dan. 1 Kings 12:27–29.
Jestliže bude tento lid vystupovat, aby obětoval v domě Hospodinově v Jeruzalémě, tehdy se srdce tohoto lidu opět obrátí k jeho pánu, k judskému králi Rechabeámovi; zabijí mne a navrátí se k judskému králi Rechabeámovi. Proto se král poradil, zhotovil dvě zlatá telata a řekl jim: Je pro vás příliš mnoho vystupovat do Jeruzaléma; hle, tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země. Jedno postavil v Bét-elu a druhé umístil v Danu. 1 Královská 12,27–29.
The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by the prophet from Judah who died between the ass and the lion.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazena prorokem z Judy, který zemřel mezi oslem a lvem.
And it came to pass, after he had eaten bread, and after he had drunk, that he saddled for him the ass, to wit, for the prophet whom he had brought back. And when he was gone, a lion met him by the way, and slew him: and his carcase was cast in the way, and the ass stood by it, the lion also stood by the carcase. 1 Kings 13:23, 24.
I stalo se, že poté, co pojedl chléb a napil se, osedlal mu osla, totiž proroku, kterého přivedl zpět. A když odcházel, potkal ho na cestě lev a usmrtil ho; a jeho mrtvé tělo bylo pohozeno na cestě, osel stál vedle něho a lev také stál u mrtvého těla. 1 Královská 13,23.24.
The rebellion of Laodicean Adventism in 1863, has been typified by the tenth test of ancient Israel that began their wandering in the wilderness.
Vzpoura laodicejského adventismu v roce 1863 byla předobrazena desátou zkouškou starověkého Izraele, která započala jejich putování po poušti.
But as truly as I live, all the earth shall be filled with the glory of the Lord. Because all those men which have seen my glory, and my miracles, which I did in Egypt and in the wilderness, and have tempted me now these ten times, and have not hearkened to my voice; Surely they shall not see the land which I sware unto their fathers, neither shall any of them that provoked me see it: But my servant Caleb, because he had another spirit with him, and hath followed me fully, him will I bring into the land whereinto he went; and his seed shall possess it. Numbers 14:21–23.
Ale jakože jsem živ, celá země bude naplněna slávou Hospodinovou. Protože všichni ti muži, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem učinil v Egyptě i na poušti, a již mě nyní pokoušeli těchto desetkrát a neuposlechli mého hlasu, jistě neuvidí zemi, kterou jsem přísahou zaslíbil jejich otcům; ani ji neuvidí nikdo z těch, kdo mě popouzeli. Ale svého služebníka Káleba, protože v něm byl jiný duch a cele mě následoval, toho uvedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo ji obdrží. Numeri 14,21–23.
The apostle Paul taught:
Apoštol Pavel učil:
Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come. 1 Corinthians 10:11.
To všecko se jim pak stalo jako příklady a bylo zapsáno k našemu napomenutí, na které přišlo skonání věků. 1. Korintským 10,11.
Commenting on that prophetic principle, Sister White said:
K tomuto prorockému principu sestra Whiteová řekla:
“Each of the ancient prophets spoke less for their own time than for ours, so that their prophesying is in force for us. ‘Now all these things happened unto them for ensamples: and they are written for our admonition, upon whom the ends of the world are come.’ 1 Corinthians 10:11. ‘Not unto themselves, but unto us they did minister the things, which are now reported unto you by them that have preached the gospel unto you with the Holy Ghost sent down from heaven; which things the angels desire to look into.’ 1 Peter 1:12. . . .
„Každý ze starověkých proroků mluvil méně pro svou vlastní dobu než pro naši, takže jejich prorokování platí pro nás. ‚To vše se jim přihodilo jako příklady a bylo to napsáno k napomenutí nám, na něž přišel konec věků.‘ 1 Korintským 10,11. ‚Nebylo jim zjeveno, že nesloužili sami sobě, nýbrž nám, když vám zvěstovali to, co vám nyní bylo oznámeno skrze ty, kteří vám kázali evangelium v Duchu Svatém seslaném z nebe; na to touží andělé patřit.‘ 1 Petr 1,12....“
“The Bible has accumulated and bound up together its treasures for this last generation. All the great events and solemn transactions of Old Testament history have been, and are, repeating themselves in the church in these last days.” Selected Messages, book 3, 338, 339.
„Bible nashromáždila a svázala dohromady své poklady pro tuto poslední generaci. Všechny velké události a vážné děje starozákonních dějin se v těchto posledních dnech v církvi opakovaly a opakují.“ Selected Messages, kniha 3, 338, 339.
The message of the latter rain, according to Isaiah, is a message, for he identifies that the wicked will refuse to hear it, and he describes that message as “line upon line”.
Poselství pozdního deště je podle Izajáše poselstvím, neboť uvádí, že bezbožní je odmítnou slyšet, a toto poselství označuje jako „řádek za řádkem“.
Whom shall he teach knowledge? and whom shall he make to understand doctrine? them that are weaned from the milk, and drawn from the breasts. For precept must be upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little: For with stammering lips and another tongue will he speak to this people. To whom he said, This is the rest wherewith ye may cause the weary to rest; and this is the refreshing: yet they would not hear. But the word of the Lord was unto them precept upon precept, precept upon precept; line upon line, line upon line; here a little, and there a little; that they might go, and fall backward, and be broken, and snared, and taken. Isaiah 28:9–13.
Koho bude učit poznání? a koho přivede k porozumění nauce? Ty, kteří jsou odstaveni od mléka a odtrženi od prsů. Neboť příkaz musí být na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu. Neboť koktavými rty a jiným jazykem bude mluvit k tomuto lidu. Jimž řekl: Toto je odpočinutí, jímž můžete dát unavenému odpočinout; a toto je občerstvení. Oni však nechtěli slyšet. Ale slovo Hospodinovo jim bylo: příkaz na příkaz, příkaz na příkaz; řádek na řádek, řádek na řádek; tu trochu a tam trochu; aby šli a padli nazpět a byli zlomeni a chyceni do osidla a zajati. Izajáš 28,9–13.
Of the six lines we have just identified, and there are of course others we have not pointed out, one emphasizes 1863, as the end of a progressive test that led to wandering in the wilderness. Two emphasize a former covenant people being passed by and replaced by a new chosen people. One marks a curse for rebuilding something that was intended to be left destroyed and abandoned under God’s curse as it was, and another marks a curse for returning where you were forbidden to go. Two provide examples of counterfeits of the two tables of the Ten Commandments, that represented Habakkuk’s two tables.
Z oněch šesti linií, které jsme právě určili — a jsou ovšem i další, na něž jsme nepoukázali — jedna zdůrazňuje rok 1863 jako závěr postupné zkoušky, jež vedla k putování po poušti. Dvě zdůrazňují, že někdejší smluvní lid byl pominut a nahrazen novým vyvoleným lidem. Jedna označuje kletbu za znovuvybudování něčeho, co mělo zůstat zničeno a opuštěno pod Boží kletbou tak, jak to bylo, a další označuje kletbu za návrat tam, kam vám bylo zakázáno jít. Dvě poskytují příklady padělků dvou desek Desatera, které představovaly dvě tabulky Habakukovy.
The golden calves of Aaron and Jeroboam represent a counterfeit image of jealousy, that represented the counterfeit 1863 chart. When brought together, the two witnesses of Aaron and Jeroboam teach that Habakkuk’s two tables represent one table, the very same way the two tables of the Ten Commandments represent one law of God. Together they become one symbol, that is made up of two when they are brought together. The same prophetic dynamics of the two tables of the law of God exist in Habakkuk’s two tables, and together Aaron and Jeroboam’s counterfeits address that prophetic phenomenon.
Zlatá telata Árona a Jarobeáma představují padělaný obraz žárlivosti, který představoval padělanou tabuli z roku 1863. Když jsou uvedeni společně, dva svědkové Áron a Jarobeám učí, že Habakukovy dvě tabule představují jednu tabuli, právě tak jako dvě desky Desatera představují jeden Boží zákon. Společně se stávají jedním symbolem, který je složen ze dvou, když jsou uvedeny dohromady. Stejná prorocká dynamika dvou desek Božího zákona existuje i v Habakukových dvou tabulích a padělky Árona a Jarobeáma společně pojednávají o tomto prorockém jevu.
The first generation of Adventism has been typified by the image of jealousy in Ezekiel chapter eight. The vision that begins on the fifth day, of the sixth month in the sixth year in chapter eight of Ezekiel, continues into chapter nine, where the sealing of the one hundred and forty-four thousand is represented. When addressing the illustration of the sealing of chapter nine, Sister White includes the attribute of God’s character that identifies that it is in the third and fourth generation where God judges those who are disobedient. She therefore incorporates the truth associated directly with the second commandment, which is the commandment that forbids the worship of idols, as were Aaron’s and Jeroboam’s golden calves.
První generace adventismu byla předobrazena obrazem žárlivosti v osmé kapitole Ezechiela. Vidění, které v osmé kapitole Ezechiela začíná pátého dne šestého měsíce šestého roku, pokračuje do kapitoly deváté, kde je znázorněno zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Když sestra Whiteová pojednává o znázornění zapečetění v deváté kapitole, zahrnuje atribut Božího charakteru, který ukazuje, že Bůh soudí neposlušné ve třetím a čtvrtém pokolení. Tím tedy začleňuje pravdu přímo spojenou s druhým přikázáním, totiž s přikázáním, které zakazuje uctívání modlářských obrazů, jako byla Áronova a Jeroboámova zlatá telata.
“‘And he called to the man clothed with linen, which had the writer’s inkhorn by his side; and the Lord said unto him, Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof. And to the others he said in mine hearing, Go ye after him through the city, and smite: let not your eye spare, neither have ye pity: slay utterly old and young, both maids, and little children, and women: but come not near any man upon whom is the mark; and begin at My sanctuary. Then they began at the ancient men which were before the house.’
„I zavolal na muže oděného lněným rouchem, který měl po boku písařský kalamář; a Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a učini znamení na čelech mužů, kteří vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, jež se v jeho středu páchají. A k ostatním řekl v mém slyšení: Jděte za ním skrze město a bijte; nechť vaše oko nešetří a nemějte slitování: pobijte dočista starce i mládence, panny i malé děti i ženy; avšak nepřibližujte se k žádnému muži, na němž jest znamení; a začněte při Mé svatyni. I začali od starců, kteří byli před domem.“
“Jesus is about to leave the mercy seat of the heavenly sanctuary to put on garments of vengeance and pour out His wrath in judgments upon those who have not responded to the light God has given them. ‘Because sentence against an evil work is not executed speedily, therefore the heart of the sons of men is fully set in them to do evil.’ Instead of being softened by the patience and long forbearance that the Lord has exercised toward them, those who fear not God and love not the truth strengthen their hearts in their evil course. But there are limits even to the forbearance of God, and many are exceeding these boundaries. They have overrun the limits of grace, and therefore God must interfere and vindicate His own honor.
„Ježíš se chystá opustit slitovnici nebeské svatyně, aby oblékl roucha pomsty a vylil svůj hněv v soudech na ty, kdo neodpověděli na světlo, které jim Bůh dal. ‚Protože rozsudek nad zlým skutkem není vykonán rychle, proto je srdce synů lidských v nich plně odhodláno činit zlo.‘ Namísto toho, aby byli obměkčeni trpělivostí a dlouhou shovívavostí, kterou vůči nim Pán projevoval, ti, kdo se nebojí Boha a nemilují pravdu, utvrzují svá srdce ve své zlé cestě. Avšak i Boží shovívavost má své meze a mnozí tyto hranice překračují. Překročili meze milosti, a proto musí Bůh zasáhnout a obhájit svou vlastní čest.“
“Of the Amorites the Lord said: ‘In the fourth generation they shall come hither again: for the iniquity of the Amorites is not yet full.’ Although this nation was conspicuous because of its idolatry and corruption, it had not yet filled up the cup of its iniquity, and God would not give command for its utter destruction. The people were to see the divine power manifested in a marked manner, that they might be left without excuse. The compassionate Creator was willing to bear with their iniquity until the fourth generation. Then, if no change was seen for the better, His judgments were to fall upon them.
„O Emorejcích řekl Hospodin: ‚Ve čtvrtém pokolení se sem opět navrátí, neboť nepravost Emorejců dosud nedosáhla plné míry.‘ Ačkoli tento národ vynikal svým modlářstvím a zkažeností, ještě nenaplnil kalich své nepravosti a Bůh nedal příkaz k jeho úplnému vyhlazení. Lid měl zřetelným způsobem spatřit projevení božské moci, aby zůstal bez omluvy. Soucitný Stvořitel byl ochoten snášet jejich nepravost až do čtvrtého pokolení. Potom, nebude-li patrna žádná změna k lepšímu, měly na ně dopadnout Jeho soudy.“
“With unerring accuracy the Infinite One still keeps an account with all nations. While His mercy is tendered with calls to repentance, this account will remain open; but when the figures reach a certain amount which God has fixed, the ministry of His wrath commences. The account is closed. Divine patience ceases. There is no more pleading of mercy in their behalf.
„Nekonečný stále s neomylnou přesností vede účet se všemi národy. Dokud je jeho milosrdenství nabízeno spolu s výzvami k pokání, tento účet zůstane otevřen; avšak když částky dosáhnou určité míry, kterou Bůh stanovil, započne působení jeho hněvu. Účet je uzavřen. Božská shovívavost končí. Za ně již není více dovolávání se milosrdenství.“
“The prophet, looking down the ages, had this time presented before his vision. The nations of this age have been the recipients of unprecedented mercies. The choicest of heaven’s blessings have been given them, but increased pride, covetousness, idolatry, contempt of God, and base ingratitude are written against them. They are fast closing up their account with God.
„Prorok, hledě skrze věky, měl tento čas předložen svému zraku. Národy této doby byly příjemci bezprecedentních milostí. Dostalo se jim nejvybranějších nebeských požehnání, avšak proti nim jsou zapsány vzrůstající pýcha, lakomství, modlářství, pohrdání Bohem a nízká nevděčnost. Rychle uzavírají svůj účet s Bohem.
“But that which causes me to tremble is the fact that those who have had the greatest light and privileges have become contaminated by the prevailing iniquity. Influenced by the unrighteous around them, many, even of those who profess the truth, have grown cold and are borne down by the strong current of evil. The universal scorn thrown upon true piety and holiness leads those who do not connect closely with God to lose their reverence for His law. If they were following the light and obeying the truth from the heart, this holy law would seem even more precious to them when thus despised and set aside. As the disrespect for God’s law becomes more manifest, the line of demarcation between its observers and the world becomes more distinct. Love for the divine precepts increases with one class according as contempt for them increases with another class.
„Co mě však přivádí k chvění, je skutečnost, že ti, kdo měli největší světlo a výsady, se poskvrnili převládající nepravostí. Pod vlivem bezbožných lidí kolem sebe mnozí, i z těch, kdo vyznávají pravdu, ochladli a jsou strháváni mocným proudem zla. Všeobecné opovržení, jemuž je vydána pravá zbožnost a svatost, vede ty, kdo se těsně nespojují s Bohem, k tomu, že ztrácejí úctu k Jeho zákonu. Kdyby následovali světlo a poslouchali pravdu ze srdce, tento svatý zákon by jim připadal tím dražší, čím více je takto pohrdán a odkládán stranou. Jak se neúcta k Božímu zákonu stává zjevnější, tím zřetelnější je dělící čára mezi těmi, kdo jej zachovávají, a světem. Láska k božským přikázáním u jedněch roste právě úměrně tomu, jak u druhých roste pohrdání jimi.“
“The crisis is fast approaching. The rapidly swelling figures show that the time for God’s visitation has about come. Although loath to punish, nevertheless He will punish, and that speedily. Those who walk in the light will see signs of the approaching peril; but they are not to sit in quiet, unconcerned expectancy of the ruin, comforting themselves with the belief that God will shelter His people in the day of visitation. Far from it. They should realize that it is their duty to labor diligently to save others, looking with strong faith to God for help. ‘The effectual fervent prayer of a righteous man availeth much.’
„Krize se rychle blíží. Prudce narůstající čísla ukazují, že čas Božího navštívení již téměř nastal. Ačkoli se zdráhá trestat, přece bude trestat, a to brzy. Ti, kdo chodí ve světle, uvidí znamení blížícího se nebezpečí; nemají však sedět v klidném, bezstarostném očekávání zkázy a utěšovat se přesvědčením, že Bůh ukryje svůj lid v den navštívení. Zdaleka ne. Měli by si uvědomit, že je jejich povinností pilně pracovat na záchraně druhých a s pevnou vírou vzhlížet k Bohu o pomoc. ‚Mnoho zmůže účinná, vroucí modlitba spravedlivého.‘
“The leaven of godliness has not entirely lost its power. At the time when the danger and depression of the church are greatest, the little company who are standing in the light will be sighing and crying for the abominations that are done in the land. But more especially will their prayers arise in behalf of the church because its members are doing after the manner of the world.
„Kvas zbožnosti ještě zcela neztratil svou moc. V době, kdy je nebezpečí a sklíčenost církve největší, bude malá skupina těch, kdo stojí ve světle, vzdychat a naříkat nad ohavnostmi, které se dějí v zemi. Avšak zvláště budou jejich modlitby vystupovat za církev, protože její členové jednají podle způsobu světa.
“The earnest prayers of this faithful few will not be in vain. When the Lord comes forth as an avenger, He will also come as a protector of all those who have preserved the faith in its purity and kept themselves unspotted from the world. It is at this time that God has promised to avenge His own elect which cry day and night unto Him, though He bear long with them.
Upřímné modlitby tohoto věrného několika nebudou marné. Když Pán vyjde jako mstitel, přijde také jako ochránce všech těch, kdo zachovali víru v její čistotě a uchovali se neposkvrněnými od světa. Právě v tomto čase Bůh zaslíbil zjednat právo svým vyvoleným, kteří k Němu volají dnem i nocí, ačkoli s nimi dlouho otálí.
“The command is: ‘Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof.’ These sighing, crying ones had been holding forth the words of life; they had reproved, counseled, and entreated. Some who had been dishonoring God repented and humbled their hearts before Him. But the glory of the Lord had departed from Israel; although many still continued the forms of religion, His power and presence were lacking.” Testimonies, volume 5, 207–210.
„Příkaz zní: ‚Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označ znamením čela mužů, kteří vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, které se v jeho středu páchají.‘ Tito vzdychající a naříkající předkládali slova života; napomínali, radili a úpěnlivě prosili. Někteří, kteří zneucťovali Boha, činili pokání a pokořili svá srdce před Ním. Avšak Hospodinova sláva od Izraele odstoupila; ačkoli mnozí stále zachovávali formy náboženství, chyběla Jeho moc i přítomnost.“ Testimonies, svazek 5, 207–210.
To rightly divide the vision of the sealing as set forth by Ezekiel, it is essential to understand the four generations of Adventism. Sister White begins the passage we selected by directly referencing Ezekiel chapter nine, and the portion we have selected also ends with a direct reference of Ezekiel chapter nine. In the passage she says of Ezekiel, “The prophet, looking down the ages, had this time presented before his vision.” Ezekiel saw the circumstances that are occurring during the sealing of the one hundred and forty-four thousand.
Abychom správně rozlišili vidění o zapečeťování, jak je předloženo u Ezechiele, je nezbytné porozumět čtyřem generacím adventismu. Sestra Whiteová začíná pasáž, kterou jsme vybrali, přímým odkazem na devátou kapitolu Ezechiele a část, kterou jsme vybrali, také končí přímým odkazem na devátou kapitolu Ezechiele. V této pasáži o Ezechielovi říká: „Proroku, jenž pohlížel napříč věky, byla tato doba představena v jeho vidění.“ Ezechiel spatřil okolnosti, které nastávají během zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc.
In the previous article we identified with three specific passages from the Spirit of Prophecy that Isaiah’s “drunkards of Ephraim,” who in this passage are identified as the “ancient men,” and who in both passages represent the leadership of Jerusalem (Adventism), cannot see that there is to be a mighty manifestation of the power of God as in former years. In this passage the very manifestation of God’s power that they refuse to see will occur as part of the divine judgment which is brought upon them, for it is stated that, “the people were to see the divine power manifested in a marked manner, that they might be left without excuse.”
V předchozím článku jsme na základě tří konkrétních pasáží z Ducha proroctví doložili, že Izaiášovi „opilci Efraimovi“, kteří jsou v tomto úseku ztotožněni se „starými muži“ a kteří v obou pasážích představují vedení Jeruzaléma (adventismu), nemohou rozpoznat, že má dojít k mocnému zjevení Boží moci jako v dřívějších letech. V tomto úseku právě ono zjevení Boží moci, které odmítají vidět, nastane jako součást božského soudu, jenž na ně přichází, neboť je řečeno, že „lidé měli vidět božskou moc zjevenou nápadným způsobem, aby tak zůstali bez výmluvy.“
Laodicean Adventism refuses to see the manifestation of the latter rain that began sprinkling on September 11, 2001, but they will see the climax of that rainfall when the message of the Midnight Cry is repeated in the last days. That message is Islam of the third Woe. Did not the leadership of ancient Israel, who had just crucified their Messiah watch as the Holy Spirit was poured out at Pentecost?
Laodicejský adventismus odmítá rozpoznat projev pozdního deště, který začal skrápět 11. září 2001, avšak uvidí vyvrcholení onoho deště, až bude poselství Půlnočního volání v posledních dnech zopakováno. Tímto poselstvím je islám třetího běda. Cožpak vedení starověkého Izraele, které právě ukřižovalo svého Mesiáše, nepřihlíželo tomu, jak byl o Letnicích vylit Duch svatý?
The passage is identifying the church, which by context is represented by Ezekiel as Jerusalem, and the members within the church (Jerusalem), are contrasted by a “little company,” who are also identified as those “that walk in the light,” and are the “faithful few.” The Bible teaches that “many” are called, but “few” are chosen. The subject of the passage includes the wrath of God that is brought upon His people. The people have brought their judgment upon themselves, but God is specific in emphasizing that it is His angels that accomplish the work of destruction. God never lies, and He has promised that it is He that visits the iniquity of men unto the third and fourth generation. To attribute the execution of judgment to any other than God is to deny His character, and suggest He is a liar.
Daný oddíl označuje církev, která je v daném kontextu Ezechielem představena jako Jeruzalém, a členové uvnitř církve (Jeruzaléma) jsou postaveni do protikladu k „malému zástupu“, kteří jsou zároveň označeni jako ti, „kdo chodí ve světle“, a jsou oněmi „věrnými několika“. Bible učí, že „mnozí“ jsou povoláni, ale „nemnozí“ jsou vyvoleni. Předmět tohoto oddílu zahrnuje Boží hněv, který je uveden na Jeho lid. Lid si přivodil svůj soud sám na sebe, avšak Bůh výslovně zdůrazňuje, že dílo zkázy vykonávají Jeho andělé. Bůh nikdy nelže a zaslíbil, že je to On, kdo stíhá nepravost lidí do třetího a čtvrtého pokolení. Připisovat výkon soudu komukoli jinému než Bohu znamená popírat Jeho charakter a naznačovat, že je lhář.
The passage identifies that when the destroying angels of Ezekiel begin to go through Jerusalem, that it is then that, “the ministry of His wrath commences.” God’s wrath begins with Jerusalem, which is his church, which is Laodicean Adventism.
Tato pasáž uvádí, že když ničící andělé z Ezechiele začnou procházet Jeruzalémem, tehdy „začíná služba Jeho hněvu“. Boží hněv začíná Jeruzalémem, jímž je Jeho církev, totiž laodicejský adventismus.
For the time is come that judgment must begin at the house of God: and if it first begin at us, what shall the end be of them that obey not the gospel of God? 1 Peter 4:17.
Neboť nastal čas, aby soud začal od domu Božího; a jestliže nejprve začíná od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni evangelia Božího? 1 Petr 4,17.
God’s wrath is accomplished by God’s angels, and when their work begins, they are commanded to “smite,” all and to “let not your eye spare, neither have ye pity: slay utterly old and young, both maids, and little children, and women: but come not near any man upon whom is the mark; and begin at My sanctuary.” The wrath of God is carried out by holy angels, and the point we are wishing to identify here is that the commencement of God’s ministry of wrath is accomplished in the fourth generation.
Boží hněv vykonávají Boží andělé, a když jejich dílo začíná, je jim přikázáno, aby „bili“ všechny a aby „oko vaše nešetřilo, ani se neslitovávejte: pobijte dočista starého i mladého, panny i malé děti i ženy; ale nepřibližujte se k žádnému člověku, na němž je znamení; a začněte od Mé svatyně.“ Boží hněv je vykonáván svatými anděly, a bod, který zde chceme určit, je ten, že zahájení Boží služby hněvu se uskutečňuje ve čtvrtém pokolení.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
And it shall come to pass in the day of the Lord’s sacrifice, that I will punish the princes, and the king’s children, and all such as are clothed with strange apparel. In the same day also will I punish all those that leap on the threshold, which fill their masters’ houses with violence and deceit. And it shall come to pass in that day, saith the Lord, that there shall be the noise of a cry from the fish gate, and an howling from the second, and a great crashing from the hills. Howl, ye inhabitants of Maktesh, for all the merchant people are cut down; all they that bear silver are cut off. And it shall come to pass at that time, that I will search Jerusalem with candles, and punish the men that are settled on their lees: that say in their heart, The Lord will not do good, neither will he do evil. Zephaniah 1:8–12.
I stane se v den Hospodinovy oběti, že potrestám knížata i syny královy a všechny, kdo jsou oděni cizokrajným rouchem. V ten den také potrestám všechny, kdo přeskakují práh, kdo naplňují domy svých pánů násilím a lstí. A stane se v ten den, praví Hospodin, že od Rybné brány zazní hlas křiku, od Nového města kvílení a od pahorků veliký lomoz. Kvílejte, obyvatelé Makteše, neboť všechen lid obchodníků bude zahlazen, všichni, kdo odvažují stříbro, budou vyhlazeni. A stane se v ten čas, že prohledám Jeruzalém se svícemi a potrestám muže, kteří zůstávají na svých kalech; kteří ve svém srdci říkají: Hospodin neučiní nic dobrého ani nic zlého. Sofonjáš 1,8–12.