The history of the Amorites is employed to illustrate the time when God’s wrath is executed against Laodicean Adventism. Sister White identifies that God’s timing for executing His punishment is the same in the last days when the one hundred and forty-four thousand are sealed, as it was when God brought his wrath upon the Amorites. She states, “Although” the nation of the Amorites “was conspicuous because of its idolatry and corruption, it had not yet filled up the cup of its iniquity . . . The compassionate Creator was willing to bear with their iniquity until the fourth generation. Then, if no change was seen for the better, His judgments were to fall upon them. With unerring accuracy the Infinite One still keeps an account with all nations. While His mercy is tendered with calls to repentance, this account will remain open; but when the figures reach a certain amount which God has fixed, the ministry of His wrath commences. The account is closed. Divine patience ceases.”
Dějiny Emorejců jsou použity k znázornění doby, kdy je vykonán Boží hněv proti laodicejskému adventismu. Sestra Whiteová ukazuje, že Boží načasování při vykonání jeho trestu je v posledních dnech, kdy je zapečeťováno sto čtyřicet čtyři tisíc, stejné, jako bylo tehdy, když Bůh přivedl svůj hněv na Emorejce. Píše: „Ačkoli“ národ Emorejců „vynikal svým modlářstvím a zkažeností, přece ještě nenaplnil číši své nepravosti... Soucitný Stvořitel byl ochoten snášet jejich nepravost až do čtvrtého pokolení. Pak, kdyby se neukázala žádná změna k lepšímu, měly na ně dopadnout jeho soudy. Nekonečný s neomylnou přesností stále vede účty se všemi národy. Zatímco je jeho milosrdenství nabízeno ve výzvách k pokání, tento účet zůstane otevřen; avšak když čísla dosáhnou určité výše, kterou Bůh stanovil, začíná služba jeho hněvu. Účet se uzavírá. Božská trpělivost končí.“
Sister White clearly associates the ministry of God’s wrath against Laodicean Adventism during Ezekiel’s illustration of the sealing of the one hundred and forty-four thousand, as commencing when their cup of iniquity is filled, and the cup reaches its fulness in the fourth generation. All of this information is set forth in the context of the vision that began in chapter eight, which illustrates four escalating abominations.
Sestra Whiteová zřetelně spojuje službu Božího hněvu proti laodicejskému adventismu během Ezechielova znázornění zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc s tím, že začíná tehdy, když je naplněn pohár jejich nepravosti, a tento pohár dosahuje své plnosti ve čtvrtém pokolení. Všechny tyto informace jsou předloženy v kontextu vidění, které začalo v osmé kapitole a jež znázorňuje čtyři stupňující se ohavnosti.
Then said he unto me, Son of man, lift up thine eyes now the way toward the north. So I lifted up mine eyes the way toward the north, and behold northward at the gate of the altar this image of jealousy in the entry. He said furthermore unto me, Son of man, seest thou what they do? even the great abominations that the house of Israel committeth here, that I should go far off from my sanctuary? but turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations. And he brought me to the door of the court; and when I looked, behold a hole in the wall. Then said he unto me, Son of man, dig now in the wall: and when I had digged in the wall, behold a door. And he said unto me, Go in, and behold the wicked abominations that they do here. So I went in and saw; and behold every form of creeping things, and abominable beasts, and all the idols of the house of Israel, pourtrayed upon the wall round about. And there stood before them seventy men of the ancients of the house of Israel, and in the midst of them stood Jaazaniah the son of Shaphan, with every man his censer in his hand; and a thick cloud of incense went up. Then said he unto me, Son of man, hast thou seen what the ancients of the house of Israel do in the dark, every man in the chambers of his imagery? for they say, The Lord seeth us not; the Lord hath forsaken the earth. He said also unto me, Turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations that they do. Then he brought me to the door of the gate of the Lord’s house which was toward the north; and, behold, there sat women weeping for Tammuz.
I řekl mi: Synu člověka, pozdvihni nyní své oči směrem k severu. I pozdvihl jsem své oči směrem k severu, a hle, na sever od oltářní brány byl při vchodu tento obraz žárlivosti. I řekl mi dále: Synu člověka, vidíš, co činí? Ty veliké ohavnosti, jichž se zde dopouští dům Izraele, abych se vzdálil od své svatyně? Ale obrať se ještě znovu a uvidíš větší ohavnosti. I přivedl mě ke vchodu do nádvoří; a když jsem se podíval, hle, ve zdi byla díra. Tu mi řekl: Synu člověka, prokopej nyní zeď; a když jsem zeď prokopal, hle, byly tam dveře. I řekl mi: Vejdi a pohleď na ty zlé ohavnosti, které zde páchají. A tak jsem vešel a viděl; a hle, každá podoba plazů a ohavných zvířat a všech modlářských model domu Izraele byla vyobrazena na zdi kolem dokola. A stálo před nimi sedmdesát mužů ze starších domu Izraele a uprostřed nich stál Jaazanjáš, syn Šáfanův, každý se svou kadidelnicí v ruce; a vzhůru stoupal hustý oblak kadidla. Tu mi řekl: Synu člověka, viděl jsi, co činí starší domu Izraele ve tmě, každý v komnatách svých obrazů? Neboť říkají: Hospodin nás nevidí; Hospodin opustil zemi. I řekl mi také: Obrať se ještě znovu a uvidíš větší ohavnosti, kterých se dopouštějí. Potom mě přivedl ke vchodu do brány domu Hospodinova, která byla směrem k severu; a hle, seděly tam ženy, oplakávající Tammúza.
Then said he unto me, Hast thou seen this, O son of man? turn thee yet again, and thou shalt see greater abominations than these. And he brought me into the inner court of the Lord’s house, and, behold, at the door of the temple of the Lord, between the porch and the altar, were about five and twenty men, with their backs toward the temple of the Lord, and their faces toward the east; and they worshipped the sun toward the east. Then he said unto me, Hast thou seen this, O son of man? Is it a light thing to the house of Judah that they commit the abominations which they commit here? for they have filled the land with violence, and have returned to provoke me to anger: and, lo, they put the branch to their nose. Therefore will I also deal in fury: mine eye shall not spare, neither will I have pity: and though they cry in mine ears with a loud voice, yet will I not hear them. Ezekiel 8:5–18.
I řekl mi: Viděl jsi to, synu člověčí? Obrať se ještě a uvidíš ještě větší ohavnosti než tyto. I uvedl mě do vnitřního nádvoří domu Hospodinova, a hle, u vchodu do chrámu Hospodinova, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů, obrácených zády k chrámu Hospodinovu a tvářemi k východu; a klaněli se slunci směrem k východu. Potom mi řekl: Viděl jsi to, synu člověčí? Je snad pro dům Judův malou věcí, že páchají ohavnosti, které zde páchají? Neboť naplnili zemi násilím a znovu se obrátili, aby mě popouzeli k hněvu; a hle, přikládají ratolest ke svému nosu. Proto i já budu jednat v prchlivosti: mé oko neušetří ani se neslituji; a i kdyby volali v mé uši velikým hlasem, přece je nevyslyším. Ezechiel 8,5–18.
After Ezekiel was shown the first abomination of the setting up of the image of jealousy at the entry of the gate of the altar, he is informed that he will be shown even greater abominations than the image of jealousy. The second abomination is represented by the secret chambers, where the leadership, represented as the ancient men, are offering prayer, represented by incense, and proclaiming that the Lord has forsaken the earth and does not see them. But Ezekiel is informed that he will see even greater abominations than these.
Poté, co byl Ezechielovi ukázán první ohavný čin, totiž vztyčení obrazu žárlivosti u vchodu do brány oltáře, je mu sděleno, že mu budou ukázány ještě větší ohavnosti než obraz žárlivosti. Druhá ohavnost je znázorněna tajnými komorami, kde vůdcové, představeni jako starší muži, pronášejí modlitby, znázorněné kadidlem, a prohlašují, že Hospodin opustil zemi a nevidí je. Ezechielovi je však oznámeno, že uvidí ještě větší ohavnosti než tyto.
The third abomination is represented by “women weeping for Tammuz,” but there is still a greater abomination than that, for the fourth abomination identifies a leadership of twenty-five men worshipping the sun, with the backs toward the temple.
Třetí ohavnost je znázorněna „ženami oplakávajícími Tammúze“, avšak existuje ještě větší ohavnost než tato, neboť čtvrtá ohavnost označuje vedení pětadvaceti mužů, kteří se klanějí slunci zády obráceni k chrámu.
In the fourth abomination the pronouncement is made that “the ancient men,” “have filled the land with violence, and have returned to provoke me to anger: and, lo, they put the branch to their nose.” The “day of provocation” is the day when God’s ministry of wrath begins, as it did with ancient Israel when they rejected the message of Joshua and Caleb concerning the Promised Land. The rejection of the sealing message marks when the cup of iniquity is full for Jerusalem. Joshua and Caleb represent the little company, who are the faithful few that are sighing and crying for the abominations in the church and in the land.
Ve čtvrté ohavnosti je pronesen výrok, že „starší muži“ „naplnili zemi násilím a znovu mě dráždili k hněvu; a hle, přikládají ratolest ke svému nosu“. „Den provokace“ je dnem, kdy začíná Boží služba hněvu, jako tomu bylo u starověkého Izraele, když zavrhl poselství Jozua a Káleba o zaslíbené zemi. Odmítnutí pečetícího poselství označuje okamžik, kdy je kalich nepravosti pro Jeruzalém naplněn. Jozue a Káleb představují malou skupinu, věrných několik málo, kteří vzdychají a naříkají nad ohavnostmi v církvi i v zemi.
Then Moses and Aaron fell on their faces before all the assembly of the congregation of the children of Israel. And Joshua the son of Nun, and Caleb the son of Jephunneh, which were of them that searched the land, rent their clothes: And they spake unto all the company of the children of Israel, saying, The land, which we passed through to search it, is an exceeding good land. If the Lord delight in us, then he will bring us into this land, and give it us; a land which floweth with milk and honey. Only rebel not ye against the Lord, neither fear ye the people of the land; for they are bread for us: their defence is departed from them, and the Lord is with us: fear them not. But all the congregation bade stone them with stones. And the glory of the Lord appeared in the tabernacle of the congregation before all the children of Israel. And the Lord said unto Moses, How long will this people provoke me? and how long will it be ere they believe me, for all the signs which I have showed among them? I will smite them with the pestilence, and disinherit them, and will make of thee a greater nation and mightier than they. Numbers 14:5–12.
Tu Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním obce synů Izraele. A Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunnův, kteří byli z těch, kdo prozkoumali zemi, roztrhli svá roucha. A mluvili k celému shromáždění synů Izraele a řekli: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je země náramně dobrá. Jestliže v nás Hospodin nalezl zalíbení, uvede nás do této země a dá nám ji, zemi oplývající mlékem a medem. Jen se nevzpouzejte proti Hospodinu a nebojte se lidu té země, neboť budou naším chlebem; jejich ochrana od nich odstoupila a Hospodin je s námi; nebojte se jich. Ale celé shromáždění řeklo, aby byli ukamenováni. Tu se sláva Hospodinova ukázala ve stanu setkávání přede všemi syny Izraele. A Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid popouzet? A jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem mezi nimi učinil? Udeřím je morem a zavrhnu je jako dědictví a z tebe učiním národ větší a mocnější, než jsou oni. Numeri 14,5–12.
The “provocation” that was brought about by the rebels in Numbers, and also in Ezekiel is based upon the rebel’s refusal to acknowledge the “signs” that have been manifested. The “signs” that were rejected in the time of Moses, were the “signs” that typified the manifestation of the power of God in the history of the Millerites. Ancient Israel provoked God by rejecting the “signs” of the manifestation of his power in their foundational history. In the sealing time of the one hundred and forty-four thousand, modern Israel also rejects (turns its back against) the very foundational history that was to be the “sign,” that would allow them to “recognize” the repetition of the history of the Midnight Cry which is repeated in the last days.
„Popuzení“, jež bylo vyvoláno odbojníky v Numeri a také u Ezechiele, je založeno na odmítnutí odbojníka uznat „znamení“, která byla zjevena. „Znamení“, jež byla odmítnuta v době Mojžíšově, byla oněmi „znameními“, která předobrazovala zjevení Boží moci v dějinách milleritů. Starověký Izrael popudil Boha tím, že odmítl „znamení“ projevu jeho moci ve svých zakládajících dějinách. V době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc odmítá i novodobý Izrael (obrací se zády proti) právě ty zakládající dějiny, které měly být „znamením“, jež by jim umožnilo „rozpoznat“ opakování dějin Půlnočního volání, které se v posledních dnech opakují.
God allows the rebels to see the repetition of the manifestation of the power of God, for it was the repetition of the manifestation of the power of God that was not only the latter rain, but the truth that would have saved them if they would have been among those who loved the truth.
Bůh dovoluje vzbouřencům spatřit opakování projevu Boží moci, neboť právě opakování projevu Boží moci bylo nejen pozdním deštěm, ale i pravdou, která by je byla zachránila, kdyby byli mezi těmi, kdo milovali pravdu.
The identification of the four abominations of Ezekiel eight as symbols of the four generations of Laodicean Adventism is part of the message that is unsealed by the Lion of the tribe of Judah in the last days. The first generation began at the rebellion of 1863, and twenty-five years later in 1888, the rebellion that marked the beginning of the second generation with the symbol of secret chambers arrived. Thirty-one years later, in 1919, the publication of the book by W. W. Prescott titled, The Doctrine of Christ, marked the beginning of the third generation, which Ezekiel had represented as women weeping for Tammuz. Thirty-eight years after that, in 1957, with the publication of the book, Questions on Doctrine, the fourth generation arrived that identifies the time when the rebels will turn against the sealing message that arises from the east, and worship the sun.
Ztotožnění čtyř ohavností v Ezechielovi osm jako symbolů čtyř generací laodicejského adventismu je součástí poselství, které je v posledních dnech odpečetěno Lvem z pokolení Judova. První generace započala vzpourou roku 1863 a o dvacet pět let později, roku 1888, přišla vzpoura, která symbolem tajných komnat označila počátek druhé generace. O třicet jedna let později, roku 1919, vydání knihy W. W. Prescotta nazvané The Doctrine of Christ vyznačilo počátek třetí generace, kterou Ezechiel představoval jako ženy oplakávající Tammúza. O třicet osm let později, roku 1957, s vydáním knihy Questions on Doctrine, přišla čtvrtá generace, jež vyznačuje dobu, kdy se vzbouřenci obrátí proti pečetícímu poselství, které vychází od východu, a budou se klanět slunci.
We will begin to consider the second generation of Laodicean Adventism’s rebellion that arrived at the Minneapolis General Conference in 1888. It is important to remember that all four of Ezekiel’s abominations occur in Jerusalem, though they represent a progressive history of rebellion, it is always addressing the rebellion that occurs within the city that represents Laodicean Adventism in the last days.
Začneme se zabývat druhou generací vzpoury laodicejského adventismu, která se objevila na generální konferenci v Minneapolis roku 1888. Je důležité si uvědomit, že všechny čtyři Ezechielovy ohavnosti se odehrávají v Jeruzalémě; ačkoli představují postupné dějiny vzpoury, vždy pojednávají o vzpouře, k níž dochází uvnitř města, které v posledních dnech představuje laodicejský adventismus.
“As one of the signs of Jerusalem’s destruction, Christ had said, ‘Many false prophets shall rise, and shall deceive many.’ False prophets did rise, deceiving the people, and leading great numbers into the desert. Magicians and sorcerers, claiming miraculous power, drew the people after them into the mountain solitudes. But this prophecy was spoken also for the last days. This sign is given as a sign of the Second Advent. Even now false christs and false prophets are showing signs and wonders to seduce His disciples. Do we not hear the cry, ‘Behold, He is in the desert’? Have not thousands gone forth into the desert, hoping to find Christ? And from thousands of gatherings where men profess to hold communion with departed spirits is not the call now heard, ‘Behold, He is in the secret chambers’? This is the very claim that spiritism puts forth. But what says Christ? ‘Believe it not. For as the lightning cometh out of the east, and shineth even unto the west; so shall also the coming of the Son of man be.’” The Desire of Ages, 631.
„Jako jedno ze znamení zkázy Jeruzaléma Kristus řekl: ‚Povstanou mnozí falešní proroci a svedou mnohé.‘ Falešní proroci skutečně povstali, sváděli lid a odváděli veliké zástupy na poušť. Kouzelníci a čarodějové, kteří si osobovali zázračnou moc, přitahovali lid za sebou do horských samot. Toto proroctví však bylo řečeno také pro poslední dny. Toto znamení je dáno jako znamení druhého příchodu. Již nyní falešní kristové a falešní proroci činí znamení a zázraky, aby svedli Jeho učedníky. Neslyšíme snad volání: ‚Hle, je na poušti‘? Nevyšly snad tisíce na poušť v naději, že naleznou Krista? A nezaznívá nyní z tisíců shromáždění, kde lidé prohlašují, že mají společenství s duchy zemřelých, výzva: ‚Hle, je v tajných komnatách‘? Právě to je tvrzení, které předkládá spiritismus. Co však říká Kristus? ‚Nevěřte tomu. Neboť jako blesk vychází od východu a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka.‘ Touha věků, 631.“
The secret chambers are a symbol of spiritualism, and the second abomination of Ezekiel chapter eight, takes place within the temple, where earthly images had been secretly hung upon the walls.
Tajné komnaty jsou symbolem spiritismu a druhá ohavnost v osmé kapitole Ezechiela se odehrává uvnitř chrámu, kde byly na stěnách tajně zavěšeny pozemské obrazy.
So I went in and saw; and behold every form of creeping things, and abominable beasts, and all the idols of the house of Israel, portrayed upon the wall round about. And there stood before them seventy men of the ancients of the house of Israel, and in the midst of them stood Jaazaniah the son of Shaphan, with every man his censer in his hand; and a thick cloud of incense went up. Then said he unto me, Son of man, hast thou seen what the ancients of the house of Israel do in the dark, every man in the chambers of his imagery? for they say, The Lord seeth us not; the Lord hath forsaken the earth. Ezekiel 8:10–12.
I vešel jsem a uviděl; a hle, všeliká podoba plazů a ohavných zvířat i všech modl domu Izraelského, vyobrazená na stěně kolem dokola. A stálo před nimi sedmdesát mužů ze starších domu Izraelského a uprostřed nich stál Jaazaniáš, syn Šáfanův, každý muž se svou kadidelnicí v ruce; a vzhůru vystupoval hustý oblak kadidla. I řekl mi: Synu člověčí, viděl jsi, co činí starší domu Izraelského v temnotě, každý ve svých komorách obrazů svých? Neboť říkají: Hospodin nás nevidí; Hospodin opustil zemi. Ezechiel 8,10–12.
Ezekiel sees “the idols of the house of Israel, portrayed upon the walls” of the sanctuary, but he is plainly told that this rebellion is also occurring within each of the ancient men’s “chambers of imagery.” The rebellion within the literal temple identifies the rebellion within the human temple.
Ezechiel vidí „modly domu Izraele, vyobrazené na stěnách“ svatyně, avšak je mu jasně řečeno, že tato vzpoura se odehrává také v „komnatách obrazů“ každého ze starších mužů. Vzpoura uvnitř doslovného chrámu odhaluje vzpouru uvnitř lidského chrámu.
“In cleansing the temple from the world’s buyers and sellers, Jesus announced His mission to cleanse the heart from the defilement of sin,—from the earthly desires, the selfish lusts, the evil habits, that corrupt the soul. Malachi 3:1–3 quoted.” The Desire of Ages, 161.
„Tím, že Ježíš vyčistil chrám od kupujících a prodávajících tohoto světa, oznámil své poslání očistit srdce od poskvrny hříchu — od pozemských žádostí, sobeckých žádostí, zlých návyků, které kazí duši. Citován Malachiáš 3,1–3.“ Touha věků, 161.
The second abomination represented a manifestation of wickedness both within the church, and the minds of the elders that were to be the church’s guardians. The wickedness there manifested is the wickedness of spiritualism. In the days of Noah, when every imagination of men’s hearts were wicked, the antediluvians had filled up their cup of iniquity.
Druhá ohavnost představovala projev zkaženosti jak uvnitř církve, tak v mysli starších, kteří měli být strážci církve. Zkaženost, která se zde projevila, je zkažeností spiritualismu. Za dnů Noemových, kdy každé pomyšlení lidského srdce bylo zlé, naplnili předpotopní lidé míru své nepravosti.
And God saw that the wickedness of man was great in the earth, and that every imagination of the thoughts of his heart was only evil continually. Genesis 6:5.
A Bůh viděl, že zkaženost člověka na zemi je veliká a že každý výtvor myšlenek jeho srdce je ustavičně jen zlý. Genesis 6,5.
The second generation identifies when spiritualism entered into both the leaders of Jerusalem, and also into the corporate structure of Laodicean Adventism. What “the ancients of the house of Israel” did “in the dark,” “in” their “chambers of” “imagery,” identifies “that every imagination of the thoughts of” their hearts “was only evil.” Sister White is clear that the destruction of Jerusalem represents the end of the world, and the testimony of the flood in Noah’s age also represents the end of the world. In the last days those who refuse to be sanctified by the truth are overtaken by spiritualism, as represented by the second abomination of Ezekiel chapter eight.
Druhá generace určuje, kdy spiritualismus vstoupil jak do vůdců Jeruzaléma, tak i do organizační struktury laodicejského adventismu. To, co „starší domu Izraele“ činili „ve tmě“, „v“ svých „komorách“ „obrazů“, ukazuje, „že každé zamyšlení myšlenek“ jejich srdcí „bylo jen zlé“. Sestra Whiteová jasně uvádí, že zničení Jeruzaléma představuje konec světa a že svědectví potopy za dnů Noemových rovněž představuje konec světa. V posledních dnech jsou ti, kdo odmítají být posvěceni pravdou, zachváceni spiritualismem, jak je to znázorněno druhou ohavností v osmé kapitole Ezechiele.
The second abomination of Ezekiel represents the rebellion that arrived in 1888, and becomes the symbol of the second generation, but more than this, 1888, and all that it represents or is represented by, was repeated on September 11, 2001. Sister White specifically identifies that in 1888, the mighty angel of Revelation eighteen descended, and therefore the history represents the time when the great buildings of New York City were to be thrown down by a touch from God, and Revelation eighteen, verses one through three were to be fulfilled.
Druhá Ezechielova ohavnost představuje vzpouru, která přišla v roce 1888, a stává se symbolem druhé generace; avšak více než to, rok 1888 a vše, co představuje nebo čím je představován, se opakovalo 11. září 2001. Sestra Whiteová výslovně uvádí, že v roce 1888 sestoupil mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly, a proto tyto dějiny představují dobu, kdy měly být veliké budovy města New York svrženy dotykem od Boha a mělo se naplnit Zjevení osmnácté kapitoly, verše 1 až 3.
“An unwillingness to yield up preconceived opinions, and to accept this truth, lay at the foundation of a large share of the opposition manifested at Minneapolis against the Lord’s message through Brethren Waggoner and Jones. By exciting that opposition Satan succeeded in shutting away from our people, in a great measure, the special power of the Holy Spirit that God longed to impart to them. The enemy prevented them from obtaining that efficiency which might have been theirs in carrying the truth to the world, as the apostles proclaimed it after the day of Pentecost. The light that is to lighten the whole earth with its glory was resisted, and by the action of our own brethren has been in a great degree kept away from the world.” Selected Messages, book 1, 235.
„Neochota vzdát se předpojatých názorů a přijmout tuto pravdu ležela u základu značné části odporu projeveného v Minneapolis proti Pánovu poselství skrze bratry Waggonera a Jonese. Tím, že satan podnítil tento odpor, podařilo se mu ve veliké míře zadržet našemu lidu onu zvláštní moc Ducha svatého, kterou jim Bůh toužil udělit. Nepřítel jim zabránil získat onu účinnost, jež mohla být jejich při nesení pravdy světu, tak jak ji apoštolové hlásali po dni Letnic. Světlu, které má ozářit celou zemi svou slávou, bylo kladeno na odpor a jednáním našich vlastních bratří bylo ve značné míře zadrženo před světem.“ Selected Messages, kniha 1, 235.
The history of 1888, provided the example of the rejection of the message of the latter rain that arrived on September 11, 2001. 1888 is a symbol of the second generation of Laodicean Adventism, that is represented by Ezekiel’s second abomination, and the history therein identifies a rebellion that was typified by the seventy elders in Ezekiel. Their rebellion represented spiritualism, and paralleled the cup of probationary time being fulfilled in the time of Noah. The rejection of the message illustrated the rejection by the leadership of the message of the latter rain, which was to identify the arrival of the third Woe of Islam.
Dějiny roku 1888 poskytly příklad odmítnutí poselství pozdního deště, které přišlo 11. září 2001. Rok 1888 je symbolem druhé generace laodicejského adventismu, která je představena druhou ohavností v Ezechielovi, a tamější dějiny označují vzpouru, která byla předobrazena sedmdesáti staršími v Ezechielovi. Jejich vzpoura představovala spiritualismus a byla souběžná s naplňováním číše doby milosti v době Noemově. Odmítnutí poselství znázorňovalo odmítnutí poselství pozdního deště ze strany vedení, jež mělo označit příchod třetího běda islámu.
“The latter rain is to fall upon the people of God. A mighty angel is to come down from heaven, and the whole earth is to be lighted with his glory.” Review and Herald, April 21, 1891.
„Pozdní déšť má sestoupit na Boží lid. Mocný anděl má sestoupit z nebe a celá země má být ozářena jeho slávou.“ Review and Herald, 21. dubna 1891.
The leadership that in 1888 rejected the message, typified the rejection of the message of Islam on September 11, 2001, but God intends to produce a manifestation of power that those leaders will witness as part of his judgment upon them. The manifestation of the power of the latter rain occurs at the end of the period of the sealing. It began on September 11, 2001, but it reaches its climax at the end of the three-and-a-half days of Revelation eleven, when the “great earthquake” arrives.
Vedení, které v roce 1888 odmítlo poselství, předobrazně znázornilo odmítnutí poselství islámu dne 11. září 2001, avšak Bůh zamýšlí vyvolat zjevení moci, jehož budou tito vůdcové svědky jako součást jeho soudu nad nimi. Zjevení moci pozdního deště nastává na konci období zapečeťování. Začalo 11. září 2001, avšak svého vrcholu dosahuje na konci tří a půl dne ze Zjevení jedenáct, když přichází „velké zemětřesení“.
The message of 1888, was the Laodicean message, the last call for a former chosen people who were then in the process of being passed by.
Poselství roku 1888 bylo laodicejským poselstvím, posledním voláním k dříve vyvolenému lidu, který tehdy byl v procesu, že byl míjen.
“The message given us by A. T. Jones, and E. J. Waggoner is the message of God to the Laodicean church, and woe be unto anyone who professes to believe the truth and yet does not reflect to others the God-given rays.” The 1888 Materials, 1053.
„Poselství, které nám bylo dáno prostřednictvím A. T. Jonese a E. J. Waggonera, je Božím poselstvím laodicejské církvi, a běda každému, kdo vyznává, že věří pravdě, a přece neodráží druhým Bohem dané paprsky.“ The 1888 Materials, 1053.
The message of 1888, represented the message that identified that when the great buildings of New York City were thrown down on September 11, 2001, the straight testimony to the Laodicean church was to be given, and the straight testimony is the message of Islam of the third Woe that, when breathed upon a backslidden people, has the power to bring them to life as a mighty army.
Poselství z roku 1888 představovalo poselství, které ukázalo, že když byly 11. září 2001 svrženy velké budovy města New York, mělo být laodicejské církvi dáno přímé svědectví; a tímto přímým svědectvím je poselství islámu třetího běda, které, když zavane na odpadlý lid, má moc přivést jej k životu jako mocné vojsko.
“A straight testimony must be borne to our churches and institutions, to arouse the sleeping ones.’
„Našim sborům a institucím musí být vydáno přímé svědectví, aby byli probuzeni ti, kdo spí.“
“When the word of the Lord is believed and obeyed, steady advancement will be made. Let us now see our great need. The Lord cannot use us until he breathes life into the dry bones. I heard the words spoken: ‘Without the deep moving of the Spirit of God upon the heart, without its life-giving influence, truth becomes a dead letter.’” Review and Herald, November 18, 1902.
„Když je slovu Hospodinovu věřeno a je posloucháno, bude docházet k trvalému pokroku. Nyní si uvědomme svou velikou potřebu. Pán nás nemůže použít, dokud nevdechne život do suchých kostí. Slyšela jsem tato slova: ‚Bez hlubokého působení Ducha Božího na srdce, bez jeho životodárného vlivu se pravda stává mrtvou literou.‘“ Review and Herald, 18. listopadu 1902.
1888 marks the beginning of the second generation of Adventism, but it also provides a line of prophecy that aligns with the last days. On September 11, 2001 God led the people who chose to accept that the attack of Islam upon the earth beast was a fulfillment of prophecy back to the old paths. God’s people needed to return to the jewels of William Miller and become educated upon the foundational truths that included the fulfillment of the first and second Woes, that in turn established the arrival of the third Woe at that time. Once those people returned to those old paths they were led to see the sacredness of Habakkuk’s two tables.
Rok 1888 označuje počátek druhé generace adventismu, ale zároveň poskytuje prorockou linii, která se shoduje s posledními dny. Dne 11. září 2001 Bůh vedl lid, který se rozhodl přijmout, že útok islámu na šelmu ze země byl naplněním proroctví, zpět ke starým stezkám. Boží lid se potřeboval vrátit ke klenotům Williama Millera a být vyučen v základních pravdách, které zahrnovaly naplnění prvního a druhého Běda, jež následně ustanovilo příchod třetího Běda v oné době. Jakmile se tito lidé vrátili k těmto starým stezkám, byli vedeni k tomu, aby rozpoznali posvátnost dvou tabulí Habakukových.
The rebellion of 1863 against Habakkuk’s two tables, which are Miller’s jewels and also the foundations of Adventism, typified a rebellion that was repeated on September 11, 2001; for once again the leadership of Laodicean Adventism was given opportunity to uphold the jewels of Miller, or reject them. All four generations of Adventism that are represented in Ezekiel eight, are also representing the rebellion of Laodicean Adventism on September 11, 2001.
Vzpoura roku 1863 proti dvěma deskám Habakukovým, které jsou Millerovými klenoty a zároveň také základy adventismu, předobrazovala vzpouru, jež se opakovala 11. září 2001; neboť vedení laodicejského adventismu dostalo znovu příležitost podržet se Millerových klenotů, anebo je odmítnout. Všechny čtyři generace adventismu, které jsou znázorněny v Ezechielovi 8, zároveň představují i vzpouru laodicejského adventismu 11. září 2001.
We will continue to identify the second generation of Laodicean Adventism in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat v identifikaci druhé generace laodicejského adventismu.
“God created man with affections capable of embracing eternal realities. These affections were to be kept pure and holy, free from all earthliness. But human beings have lost eternity out of their reckoning. God, the Alpha and Omega, the beginning and the end, the One who holds in His keeping the destiny of every soul, is forgotten. Supposing themselves to be mighty in knowledge, men have let themselves down to the lowest level in God’s sight.
„Bůh stvořil člověka s city schopnými obsáhnout věčné skutečnosti. Tyto city měly být zachovávány čisté a svaté, prosté veškeré přízemnosti. Avšak lidské bytosti přestaly brát věčnost v úvahu. Na Boha, Alfu i Omegu, počátek i konec, Toho, který ve své moci drží úděl každé duše, se zapomnělo. Domnívajíce se, že jsou mocní v poznání, lidé sami sebe snížili na nejnižší úroveň v Božích očích.“
“The mind of man has become earthly. In the place of revealing the impress of divinity, it reveals the impress of humanity. In its chambers are seen the imagery of earth. The debasing practises which prevailed in the days of Noah, placing the inhabitants of that age beyond hope of salvation, are seen today.” Signs of the Times, December 18, 1901.
„Mysl člověka se stala pozemskou. Místo aby zjevovala otisk božství, zjevuje otisk lidství. V jejích komnatách lze spatřit obrazy země. Ponižující zvyklosti, které převládaly ve dnech Noeho a přivedly obyvatele onoho věku za hranici naděje na spasení, jsou patrné i dnes.“ Signs of the Times, 18. prosince 1901.