In 1884, Ellen White had her last open vision. It was given in Portland, Oregon. Her first open vision was given in 1844, in Portland, Maine. Jesus always illustrates the end of a thing, with the beginning of a thing.
V roce 1884 měla Ellen Whiteová své poslední otevřené vidění. Bylo jí dáno v Portlandu ve státě Oregon. Její první otevřené vidění jí bylo dáno v roce 1844 v Portlandu ve státě Maine. Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím počátkem.
“It was not long after the passing of the time, in 1844, that my first vision was given me. I was visiting Mrs. Haines at Portland, a dear sister in Christ, whose heart was knit with mine; five of us, all women, were kneeling quietly at the family altar. While we were praying, the power of God came upon me as I had never felt it before.
„Netrvalo dlouho po uplynutí času, v roce 1844, a bylo mi dáno mé první vidění. Byla jsem na návštěvě u paní Hainesové v Portlandu, drahé sestry v Kristu, jejíž srdce bylo spjato s mým; pět nás, samé ženy, tiše klečelo u rodinného oltáře. Když jsme se modlily, sestoupila na mne Boží moc, jakou jsem nikdy předtím nepocítila.
“I seemed to be surrounded with light, and to be rising higher and higher from the earth. I turned to look for the advent people in the world, but could not find them, when a voice said to me, ‘Look again, and look a little higher.’ At this, I raised my eyes, and saw a straight and narrow path, cast up high above the world. On this path the advent people were traveling to the city which was at the farther end of the path. They had a bright light set up behind them at the beginning of the path, which an angel told me was the ‘midnight cry.’ [SEE MATTHEW 25:6.] This light shone all along the path, and gave light for their feet, so that they might not stumble.
„Zdálo se mi, že jsem obklopena světlem a že stoupám výš a výš od země. Obrátila jsem se, abych hledala adventní lid ve světě, ale nemohla jsem jej nalézt, když mi hlas řekl: ‚Pohleď znovu a pohlédni o něco výše.‘ Nato jsem pozvedla oči a spatřila jsem přímou a úzkou stezku, vyvýšenou vysoko nad světem. Po této stezce putoval adventní lid k městu, které bylo na vzdáleném konci stezky. Za sebou, na počátku stezky, měli postaveno jasné světlo, o němž mi anděl řekl, že je to ‚půlnoční volání‘. [VIZ MATOUŠ 25,6.] Toto světlo zářilo po celé stezce a osvěcovalo jejich nohy, aby neklopýtli.“
“If they kept their eyes fixed on Jesus, who was just before them, leading them to the city, they were safe. But soon some grew weary, and said the city was a great way off, and they expected to have entered it before. Then Jesus would encourage them by raising His glorious right arm, and from His arm came a light which waved over the advent band, and they shouted ‘Alleluia!’ Others rashly denied the light behind them, and said that it was not God that had led them out so far. The light behind them went out, leaving their feet in perfect darkness, and they stumbled and lost sight of the mark and of Jesus, and fell off the path down into the dark and wicked world below.” Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.
„Jestliže měli svůj zrak upřen na Ježíše, který byl přímo před nimi a vedl je k městu, byli v bezpečí. Brzy však někteří unavili se a říkali, že město je ještě velmi daleko a že očekávali, že do něho již dříve vstoupí. Tehdy je Ježíš povzbuzoval tím, že pozvedal svou slavnou pravici, a z Jeho paže vycházelo světlo, které se vlnilo nad adventním zástupem, a oni volali: ‚Aleluja!‘ Jiní pak ukvapeně popírali světlo za sebou a říkali, že to nebyl Bůh, kdo je vyvedl tak daleko. Světlo za nimi zhaslo, jejich nohy zůstaly v naprosté temnotě, klopýtli, ztratili z dohledu cíl i Ježíše a spadli ze stezky dolů do temného a bezbožného světa pod nimi.“ Christian Experience and Teachings of Ellen G. White, 57.
In the six-volume biography of Ellen White, written by her grandson Arthur L. White, he records a statement given by John Loughborough at the 1893 General Conference Session.
V šestidílném životopise Ellen Whiteové, který napsal její vnuk Arthur L. White, je zaznamenáno prohlášení, jež John Loughborough přednesl na zasedání Generální konference v roce 1893.
“Loughborough, in giving an address at the General Conference session nine years later, stated: “I have seen Sister White in vision about fifty times. The first time was about forty years ago. . . . Her last open vision was in 1884, on the campground at Portland, Oregon.” Ellen White Biography, volume 3, 256.
„Loughborough při svém projevu na zasedání Generální konference o devět let později uvedl: „Viděl jsem sestru Whiteovou ve vidění asi padesátkrát. Poprvé to bylo přibližně před čtyřiceti lety…. Její poslední veřejné vidění bylo v roce 1884 v táboře shromáždění v Portlandu ve státě Oregon.“ Ellen White Biography, svazek 3, 256.
She was still to have dreams and visions after 1884, but the visions that occurred in public ended exactly forty years after they began, and the beginning and ending open visions both occurred in cities named Portland. The first city on the east coast of the United States, the last city was on the west coast. Some might wish to argue that this fact means nothing more than human coincidence, and others might argue that the purpose for open visions had been fulfilled, so the Lord ended them after forty years.
Po roce 1884 měla ještě mít sny a vidění, avšak vidění, k nimž docházelo veřejně, skončila přesně čtyřicet let poté, co začala, a počáteční i závěrečná otevřená vidění se obě odehrála ve městech jménem Portland. První město leželo na východním pobřeží Spojených států, poslední město bylo na západním pobřeží. Někteří by mohli chtít tvrdit, že tato skutečnost neznamená nic víc než lidskou náhodu, a jiní by mohli tvrdit, že účel otevřených vidění byl naplněn, a proto je Pán po čtyřiceti letech ukončil.
The actual reason is due to the increasing disobedience and rebellion against the gift of prophecy that had been given to the Millerite movement.
Skutečný důvod spočívá v narůstající neposlušnosti a vzpouře vůči daru proroctví, který byl dán milleritskému hnutí.
“After I came to Oakland I was weighted down with a sense of the condition of things at Battle Creek, and I, weak, powerless to help you. I knew that the leaven of unbelief was at work. Those who disregarded the plain injunctions of God’s word were disregarding the testimonies which urged them to give heed to that word. While visiting Healdsburg last winter, I was much in prayer and burdened with anxiety and grief. But the Lord swept back the darkness at one time while I was in prayer, and a great light filled the room. An angel of God was by my side, and I seemed to be in Battle Creek. I was in your councils; I heard words uttered, I saw and heard things that, if God willed, I wish could be forever blotted from my memory. My soul was so wounded I knew not what to do or what to say. Some things I cannot mention. I was bidden to let no one know in regard to this, for much was yet to be developed.
„Poté, co jsem přijela do Oaklandu, tížilo mne vědomí stavu věcí v Battle Creeku, zatímco já sama jsem byla slabá a bezmocná vám pomoci. Věděla jsem, že působí kvas nevěry. Ti, kdo nedbali jasných napomenutí Božího slova, nedbali ani svědectví, která je naléhavě vybízela, aby dbali tohoto slova. Když jsem minulou zimu pobývala v Healdsburgu, mnoho jsem se modlila a byla jsem obtížena úzkostí a zármutkem. Ale Pán při jedné příležitosti, když jsem byla na modlitbě, odsunul temnotu zpět a místnost naplnilo veliké světlo. Po mém boku stál Boží anděl a mně se zdálo, jako bych byla v Battle Creeku. Byla jsem ve vašich poradách; slyšela jsem pronášená slova, viděla jsem a slyšela věci, které, kdyby Bůh chtěl, přála bych si, aby mohly být navždy vymazány z mé paměti. Má duše byla tak zraněna, že jsem nevěděla, co mám dělat ani co mám říci. Některé věci nemohu zmínit. Bylo mi přikázáno, abych o tom nikomu nedávala vědět, neboť mnohé se mělo ještě vyjevit.
“I was told to gather up the light that had been given me and let its rays shine forth to God’s people. I have been doing this in articles in the papers. I arose at three o’clock nearly every morning for months and gathered the different items written after the last two testimonies were given me in Battle Creek. I wrote out these matters and hurried them on to you; but I had neglected to take proper care of myself, and the result was that I sank under the burden; my writings were not all finished to reach you at the General Conference.
„Bylo mi řečeno, abych shromáždila světlo, které mi bylo dáno, a nechala jeho paprsky zazářit Božímu lidu. To jsem činila v článcích v novinách. Po celé měsíce jsem vstávala téměř každé ráno ve tři hodiny a shromažďovala různé statě sepsané poté, co mi byla v Battle Creek dána poslední dvě svědectví. Tyto věci jsem sepsala a spěšně vám je odeslala; avšak zanedbala jsem náležitou péči o sebe, a výsledkem bylo, že jsem pod tíhou břemene ochabla; má psaní nebyla všechna dokončena tak, aby vás zastihla na Generální konferenci.“
“Again, while in prayer, the Lord revealed Himself. I was once more in Battle Creek. I was in many houses and heard your words around your tables. The particulars I have no liberty now to relate. I hope never to be called to mention them. I had also several most striking dreams.
„Znovu, když jsem byla na modlitbě, Pán se mi zjevil. Opět jsem byla v Battle Creeku. Byla jsem v mnoha domech a slyšela jsem vaše slova kolem vašich stolů. Podrobnosti nyní nemám volnost sdělit. Doufám, že nikdy nebudu vyzvána, abych je zmiňovala. Měla jsem také několik velmi působivých snů.
“What voice will you acknowledge as the voice of God? What power has the Lord in reserve to correct your errors and show you your course as it is? What power to work in the church? If you refuse to believe until every shadow of uncertainty and every possibility of doubt is removed you will never believe. The doubt that demands perfect knowledge will never yield to faith. Faith rests upon evidence, not demonstration. The Lord requires us to obey the voice of duty, when there are other voices all around us urging us to pursue an opposite course. It requires earnest attention from us to distinguish the voice which speaks from God. We must resist and conquer inclination, and obey the voice of conscience without parleying or compromise, lest its promptings cease and will and impulse control. The word of the Lord comes to us all who have not resisted His Spirit by determining not to hear and obey. This voice is heard in warnings, in counsels, in reproof. It is the Lord’s message of light to His people. If we wait for louder calls or better opportunities, the light may be withdrawn, and we left in darkness.” Testimonies, volume 5, 68.
„Který hlas uznáte za hlas Boží? Jakou moc má Pán v zásobě, aby napravil vaše omyly a ukázal vám vaši cestu takovou, jaká je? Jakou moc má působit v církvi? Budete-li odmítat uvěřit, dokud nebude odstraněn každý stín nejistoty a každá možnost pochybnosti, nikdy neuvěříte. Pochybnost, která vyžaduje dokonalé poznání, nikdy neustoupí víře. Víra spočívá na důkazu, nikoli na demonstraci. Pán od nás žádá, abychom uposlechli hlas povinnosti, když nás všude kolem obklopují jiné hlasy, které nás pobízejí, abychom se vydali opačným směrem. Od nás to vyžaduje vážnou pozornost, abychom rozeznali hlas, který mluví od Boha. Musíme odporovat sklonům a přemoci je a poslouchat hlas svědomí bez smlouvání a bez kompromisu, aby jeho podněty neustaly a neovládly nás vůle a popud. Slovo Hospodinovo přichází ke všem nám, kteří jsme neodporovali Jeho Duchu tím, že jsme se rozhodli neslyšet a neuposlechnout. Tento hlas je slyšet v napomenutích, v radách, v pokáráních. Je to Pánovo poselství světla Jeho lidu. Budeme-li čekat na hlasitější volání nebo na lepší příležitosti, světlo může být odňato a my zůstáni ve tmě.“ Testimonies, svazek 5, 68.
Sister White identified that if continued rebellion against her ministry as the prophetess was manifested that the “light may be withdrawn, and” Laodicean Adventism would be “left in darkness.” In 1915, the light was withdrawn. God was and is fully capable of raising up a prophet or prophetess whenever He chooses to do so. He raised up Elisha to follow Elijah, but there was no living prophet raised up after 1915, for the Lord had “withdrawn the light.”
Sestra Whiteová rozpoznala, že pokud se bude i nadále projevovat vzpoura proti její službě prorokyně, „světlo může být odňato“ a laodicejský adventismus bude „ponechán ve tmě“. Roku 1915 bylo světlo odňato. Bůh byl a je plně schopen vzbudit proroka nebo prorokyni, kdykoli se tak rozhodne učinit. Vzbudil Elíšu, aby následoval po Eliášovi, avšak po roce 1915 již nebyl vzbuzen žádný žijící prorok, neboť Pán „odňal světlo“.
When it comes to the dreams and visions of Sister White, there were three periods. The first period of forty years, where visions would occur in public, for purposes that were associated with establishing the gift within the minds of those who were in attendance when the visions occurred. Then from 1884, until her death in 1915, visions and dreams were given that were still for the edification of God’s people, but they were given in private. The third period began in 1915, and provided the evidence that Laodicean Adventism was in the darkness of apostasy.
Pokud jde o sny a vidění sestry Whiteové, existovala tři období. První období čtyřiceti let, kdy k viděním docházelo veřejně, za účelem spojeným s upevněním tohoto daru v myslích těch, kdo byli přítomni, když k viděním docházelo. Poté od roku 1884 až do její smrti v roce 1915 byla dávána vidění a sny, které byly stále k budování Božího lidu, avšak byly udělovány v soukromí. Třetí období začalo v roce 1915 a poskytlo důkaz, že laodicejský adventismus byl v temnotě odpadlictví.
Ancient Israel illustrates modern Israel and in the period of full blown rebellion represented by Eli and his two sons, Hophni and Phineas, there was “no open vision.” The reason was their gross disobedience and rebellion. God does not change.
Starověký Izrael znázorňuje novodobý Izrael a v období plně rozvinuté vzpoury, představované Élím a jeho dvěma syny Chofním a Pínechasem, „nebylo zjevného vidění“. Důvodem byla jejich hrubá neposlušnost a vzpoura. Bůh se nemění.
“Another warning was to be given to Eli’s house. God could not communicate with the high priest and his sons; their sins, like a thick cloud, had shut out the presence of His Holy Spirit. But in the midst of evil the child Samuel remained true to Heaven, and the message of condemnation to the house of Eli was Samuel’s commission as a prophet of the Most High.
„Další varování mělo být dáno domu Élího. Bůh nemohl sdělit své poselství veleknězi a jeho synům; jejich hříchy jako hustý mrak zastřely přítomnost Jeho Ducha svatého. Avšak uprostřed zla zůstal chlapec Samuel věrný nebi a poselství odsouzení domu Élího bylo Samuelovým pověřením jako proroka Nejvyššího.
“‘The word of the Lord was precious in those days; there was no open vision. And it came to pass at that time, when Eli was laid down in his place, and his eyes began to wax dim, that he could not see; and ere the lamp of God went out in the temple of the Lord, where the ark of God was, and Samuel was laid down to sleep; that the Lord called Samuel.’ Supposing the voice to be that of Eli, the child hastened to the bedside of the priest, saying, ‘Here am I; for thou calledst me.’ The answer was, ‘I called not, my son; lie down again.’ Three times Samuel was called, and thrice he responded in like manner. And then Eli was convinced that the mysterious call was the voice of God. The Lord had passed by His chosen servant, the man of hoary hairs, to commune with a child. This in itself was a bitter yet deserved rebuke to Eli and his house.” Patriarchs and Prophets, 581.
„Hospodinovo slovo bylo v oněch dnech vzácné; zjevná vidění nebyla. I stalo se v ten čas, když Élí ležel na svém místě a jeho oči začaly slábnout, takže neviděl, a dříve než zhasla lampa Boží v chrámě Hospodinově, kde byla schrána Boží, a Samuel byl uložen ke spánku, že Hospodin zavolal Samuela.“ Dítě, domnívajíc se, že je to hlas Élího, pospíšilo k loži kněze se slovy: „Zde jsem, neboť jsi mne volal.“ Odpověď zněla: „Nevolal jsem, synu můj; lehni si opět.“ Třikrát byl Samuel volán a třikrát odpověděl stejným způsobem. Tehdy se Élí přesvědčil, že ono tajemné volání je hlas Boží. Hospodin minul svého vyvoleného služebníka, muže šedin, aby promluvil s dítětem. To samo o sobě bylo pro Élího i jeho dům trpkým, avšak zaslouženým pokáráním.“ Patriarchs and Prophets, 581.
In the apostasy of Eli’s house there was no open vision, for the Word of the Lord was “precious” in those days. The Hebrew word translated as “precious” means “rare”. From 1844 until 1884, there were “open visions,” given to Laodicean Adventism. It was first established in the history of the Philadelphian Millerite movement, and in 1856 it began to identify that the Philadelphian movement had transitioned unto the Laodicean movement, but the open visions continued, for God is longsuffering and merciful.
V odpadnutí Élíova domu nebylo žádné zjevné vidění, neboť Hospodinovo slovo bylo v oněch dnech „vzácné“. Hebrejské slovo přeložené jako „vzácné“ znamená „řídké“. Od roku 1844 až do roku 1884 byla laodicejskému adventismu dávána „otevřená vidění“. To bylo nejprve ustaveno v dějinách filadelfského milleritského hnutí a roku 1856 se začalo rozpoznávat, že filadelfské hnutí přešlo v hnutí laodicejské, avšak otevřená vidění pokračovala, neboť Bůh je shovívavý a milosrdný.
Then in 1863, rebellion against the foundational truths began, but the “open visions” continued until 1884. Then a change occurred. In Ezekiel chapter eight, the four abominations are portrayed as escalating in nature. 1884, represents the near conclusion of the first generation and the beginning of the second generation. Advent history documents that in 1881, and then again in 1882, two significant growths in rebellion occurred.
Poté roku 1863 začala vzpoura proti základním pravdám, avšak „otevřená vidění“ pokračovala až do roku 1884. Poté nastala změna. V osmé kapitole Ezechiela jsou čtyři ohavnosti zobrazeny jako stupňující se svou povahou. Rok 1884 představuje téměř závěr první generace a počátek druhé generace. Adventní dějiny dokládají, že v roce 1881 a poté znovu v roce 1882 došlo ke dvěma významným nárůstům vzpoury.
In 1881, the General Conference President (George Butler), wrote and placed a series of articles in the Review and Herald, in which he argued that some portions of the Bible were more inspired than other portions, and by the conclusion of his articles he actually identified some portions of the Bible that were not inspired. Following that in 1882, Uriah Smith, a leader of the publishing work, and at that time the leader of the educational work also, began to teach that when Sister White was shown future predictions or past sacred history, her words were inspired, but he argued, when she identified the personal failings of church members, then it was simply her human opinion.
V roce 1881 prezident Generální konference (George Butler) sepsal a v Review and Herald uveřejnil sérii článků, v nichž tvrdil, že některé části Bible jsou inspirovány více než jiné části, a v závěru svých článků skutečně označil některé části Bible za neinspirované. Poté, v roce 1882, začal Uriah Smith, vedoucí vydavatelského díla a v té době také vedoucí vzdělávacího díla, učit, že když byly sestře Whiteové zjevovány budoucí předpovědi nebo posvátné dějiny minulosti, její slova byla inspirovaná; avšak tvrdil, že když poukazovala na osobní selhání členů církve, šlo pouze o její lidský názor.
In 1881 an open attack against the authority of the King James Bible was waged by Satan, through the medium of the president of the church, and then in the following year the leader of the educational and publishing work waged a similar attack upon the authority of the Spirit of Prophecy. From 1884, the testimony is that in those days there was no open vision. From 1863 unto 1881, the rebellion had escalated to include the Bible and Spirit of Prophecy, and no longer simply represented the rejection of the foundations.
Roku 1881 vedl satan prostřednictvím předsedy církve otevřený útok proti autoritě Bible krále Jakuba a v následujícím roce pak vedoucí vzdělávacího a vydavatelského díla vedl podobný útok proti autoritě Ducha proroctví. Od roku 1884 svědectví uvádí, že v oněch dnech nebylo žádné otevřené vidění. Od roku 1863 až do roku 1881 vzpoura eskalovala natolik, že zahrnula Bibli i Ducha proroctví a již nepředstavovala pouze odmítnutí základů.
The four abominations that are represented in Ezekiel chapter eight, are accomplished by the ancient men, which represents the leadership of Jerusalem, which began as a legal church entity as Laodicean Adventism in 1863. At that point in time an article was published in the Review and Herald, that some historians assign to the authorship of James White, though the documentation of the article actually points more to Uriah Smith as the actual author. Be that as it may, the curse against rebuilding Jericho was clearly fulfilled by James White, and Uriah Smith was the person who created the counterfeit 1863 chart. By 1881, the president of the General Conference was placing articles in the Review and Herald, that argued against the full authority of the Bible, and then in the following year Uriah Smith began an attack against the authority of the Spirit of Prophecy.
Čtyři ohavnosti, které jsou znázorněny v osmé kapitole Ezechiele, páchají starší muži, což představuje vedení Jeruzaléma, jež započalo jako právně ustavený církevní subjekt v podobě laodicejského adventismu roku 1863. V té době byl v časopise Review and Herald uveřejněn článek, jehož autorství někteří historikové připisují Jamesi Whiteovi, ačkoli dokumentace k tomuto článku ve skutečnosti více ukazuje na Uriaha Smithe jako na skutečného autora. Ať je tomu jakkoli, kletba proti znovuvybudování Jericha byla Jamesem Whiteem zjevně naplněna a Uriah Smith byl tím, kdo vytvořil padělanou tabuli z roku 1863. Do roku 1881 prezident Generální konference uveřejňoval v časopise Review and Herald články, které argumentovaly proti plné autoritě Bible, a v následujícím roce zahájil Uriah Smith útok proti autoritě Ducha proroctví.
The ancient men that were supposed to be the guardians were leading out in an open attack that began with an attack upon the foundational truths represented in Miller’s dream and illustrated upon Habakkuk’s two tables. From there they began to attack the two witnesses of the Bible and the Spirit of Prophecy. In the same period of time (early 1880’s), the leader of the health work, John H. Kellogg, began to introduce the spiritualism of pantheism to the leadership of the church. In 1881, James White was laid to rest, and Sister White was in the midst of an escalating rebellion of the leadership of the educational, health and political structure of the church.
Staří muži, kteří měli být strážci, vyšli do otevřeného útoku, jenž začal útokem na základní pravdy znázorněné v Millerově snu a vyobrazené na dvou tabulích Abakukových. Odtud začali útočit na dva svědky, Bibli a Ducha proroctví. Ve stejném časovém období (na počátku 80. let 19. století) začal vůdce zdravotního díla John H. Kellogg uvádět do vedení církve spiritualismus panteismu. Roku 1881 byl James White uložen k odpočinku a sestra Whiteová se nacházela uprostřed sílící vzpoury vedení vzdělávací, zdravotní a politické struktury církve.
The message that had arrived in 1856, which was the increased light of the “seven times,” and also the message to Laodicea, had been rejected, and the Lord intended to repeat that very message at the General Conference in Minneapolis in 1888, through the message presented by Elders Jones and Waggoner. Their message was not a new message, and when those who resisted their message were addressed by Sister White she identified that the rebels believed that their resistance of the message of Jones and Waggoner represented their responsibility to defend the old landmarks, which are also the old foundations. Their rebellion revealed that by 1888, they no longer understood what the foundations were, which is that the foundational truths represent the righteousness of Christ. In the context of the landmarks and William Miller’s rules she stated:
Poselství, které přišlo roku 1856 a které bylo zesíleným světlem o „sedmi časech“, jakož i poselství Laodiceji, bylo odmítnuto, a Pán zamýšlel právě toto poselství zopakovat na Generální konferenci v Minneapolisu roku 1888 prostřednictvím poselství předloženého staršími Jonesem a Waggonerem. Jejich poselství nebylo novým poselstvím, a když ty, kdo odporovali jejich poselství, oslovila sestra Whiteová, ukázala, že vzbouřenci se domnívali, že jejich odpor vůči poselství Jonese a Waggonera představuje jejich odpovědnost hájit staré mezníky, které jsou zároveň starými základy. Jejich vzpoura odhalila, že do roku 1888 již nerozuměli tomu, co jsou základy, totiž že základní pravdy představují Kristovu spravedlnost. V souvislosti s mezníky a pravidly Williama Millera uvedla:
“We should know for ourselves what constitutes Christianity, what is truth, what is the faith that we have received, what are the Bible rules—the rules given us from the highest authority. There are many who believe without a reason on which to base their faith, without sufficient evidence as to the truth of the matter. If an idea is presented that harmonizes with their own preconceived opinions, they are all ready to accept it. They do not reason from cause to effect, their faith has no genuine foundation, and in the time of trial they will find that they have built upon the sand.
„Měli bychom sami vědět, co tvoří křesťanství, co je pravda, co je víra, kterou jsme přijali, jaká jsou biblická pravidla — pravidla daná nám nejvyšší autoritou. Je mnoho těch, kdo věří bez důvodu, na němž by mohli založit svou víru, bez dostatečného důkazu o pravdivosti dané věci. Je-li předložena myšlenka, která je v souladu s jejich vlastními předpojatými názory, jsou zcela připraveni ji přijmout. Neuvažují od příčiny k následku, jejich víra nemá pravý základ a v době zkoušky zjistí, že stavěli na písku.“
“He who rests satisfied with his own present imperfect knowledge of the Scriptures, thinking this sufficient for his salvation, is resting in a fatal deception. There are many who are not thoroughly furnished with Scriptural arguments, that they may be able to discern error, and condemn all the tradition and superstition that has been palmed off as truth. Satan has introduced his own ideas into the worship of God, that he might corrupt the simplicity of the gospel of Christ. A large number who claim to believe the present truth, know not what constitutes the faith that was once delivered to the saints—Christ in you the hope of glory. They think they are defending the old landmarks, but they are lukewarm and indifferent. They know not what it is to weave into their experience and to possess the real virtue of love and faith. They are not close Bible students, but are lazy and inattentive. When differences of opinion arise upon the passages of Scripture, these who have not studied to a purpose and are not decided as to what they believe, fall away from the truth. We ought to impress upon all the necessity of inquiring diligently into divine truth, that they may know that they do know what is truth. Some claim much knowledge, and feel satisfied with their condition, when they have no more zeal for the work, no more ardent love for God, and for souls for whom Christ died, than if they had never known God. They do not read the Bible [in order] to appropriate the marrow and fatness to their own souls. They do not feel that it is the voice of God speaking to them. But, if we would understand the way of salvation, if we would see the beams of the Sun of righteousness, we must study the Scriptures for a purpose, for the promises and prophecies of the Bible shed clear beams of glory upon the divine plan of redemption, which grand truths are not clearly comprehended.” The 1888 Materials, 403.
„Ten, kdo s uspokojením spočívá ve svém nynějším nedokonalém poznání Písma a domnívá se, že to postačuje k jeho spasení, spočívá ve zhoubném klamu. Je mnoho těch, kdo nejsou důkladně vybaveni biblickými důkazy, aby byli schopni rozeznat blud a odsoudit veškerou tradici a pověru, jež byly podstrčeny jako pravda. Satan vnesl do uctívání Boha své vlastní myšlenky, aby narušil prostotu evangelia Kristova. Velký počet těch, kdo se hlásí k víře v přítomnou pravdu, neví, co tvoří víru, která byla jednou provždy odevzdána svatým — Kristus ve vás, naděje slávy. Domnívají se, že hájí staré mezníky, ale jsou vlažní a lhostejní. Nevědí, co znamená vetkat do své zkušenosti a mít skutečnou ctnost lásky a víry. Nejsou pilnými studenty Bible, nýbrž jsou líní a nepozorní. Když vzniknou rozdíly v názorech na biblické oddíly, ti, kdo nestudovali cílevědomě a nejsou pevně rozhodnuti v tom, čemu věří, odpadají od pravdy. Na všechny bychom měli naléhavě vštěpovat nutnost pilně zkoumat božskou pravdu, aby věděli, že vědí, co je pravda. Někteří si činí nárok na velké poznání a cítí se spokojeni se svým stavem, ačkoli nemají větší horlivost pro dílo, vroucnější lásku k Bohu ani k duším, za něž Kristus zemřel, než kdyby Boha nikdy nepoznali. Nečtou Bibli [proto], aby si přivlastnili její morek a tuk pro své vlastní duše. Necítí, že je to hlas Boží, který k nim promlouvá. Jestliže však chceme porozumět cestě spasení, chceme-li spatřit paprsky Slunce spravedlnosti, musíme studovat Písmo cílevědomě, neboť zaslíbení a proroctví Bible vrhají jasné paprsky slávy na božský plán vykoupení, kteréžto veliké pravdy nejsou jasně chápány.“ The 1888 Materials, 403.
This statement is taken from her testimony during the period of 1888, and she identifies that the rebels are building a foundation upon sand, though they know it not. She states, “A large number who claim to believe the present truth, know not what constitutes the faith that was once delivered to the saints—Christ in you the hope of glory. They think they are defending the old landmarks, but they are lukewarm and indifferent.” She identifies them as still in the Laodicean condition, for they are “lukewarm.” And she identifies “the faith that was once delivered to the saints—Christ in you the hope of glory.” Christ is the Rock of Ages, and as the Rock of Ages, He represents the jewels of Miller’s dream.
Toto prohlášení pochází z jejího svědectví z období roku 1888 a ona v něm uvádí, že buřiči budují základ na písku, ačkoli o tom nevědí. Říká: „Velký počet těch, kteří tvrdí, že věří přítomné pravdě, neví, co tvoří víru, která byla jednou provždy odevzdána svatým — Kristus ve vás, naděje slávy. Domnívají se, že hájí staré mezníky, ale jsou vlažní a lhostejní.“ Označuje je za ty, kdo jsou stále v laodicejském stavu, neboť jsou „vlažní“. A označuje „víru, která byla jednou provždy odevzdána svatým — Kristus ve vás, naděje slávy“. Kristus je Skála věků, a jako Skála věků představuje drahokamy z Millerova snu.
“The warning has come: Nothing is to be allowed to come in that will disturb the foundation of the faith upon which we have been building ever since the message came in 1842, 1843, and 1844. I was in this message, and ever since I have been standing before the world, true to the light that God has given us. We do not propose to take our feet off the platform on which they were placed as day by day we sought the Lord with earnest prayer, seeking for light. Do you think that I could give up the light that God has given me? It is to be as the Rock of Ages. It has been guiding me ever since it was given.” Review and Herald, April 14, 1903.
„Zaznělo varování: Nesmí se připustit nic, co by narušilo základ víry, na němž stavíme od té doby, co zaznělo poselství v letech 1842, 1843 a 1844. Byla jsem v tomto poselství a od té doby stojím před světem, věrná světlu, které nám Bůh dal. Nehodláme stáhnout své nohy z plošiny, na niž byly postaveny, když jsme den za dnem hledali Pána v opravdové modlitbě a usilovali o světlo. Myslíte si, že bych se mohla vzdát světla, které mi Bůh dal? Má být jako Skála věků. Vedlo mne od té doby, co mi bylo dáno.“ Review and Herald, 14. dubna 1903.
She identifies an important reality of the rebels, who were Ezekiel’s ancient men, when she states, “They do not reason from cause to effect.” The wicked cannot or will not reason from cause to effect. The effect of the 1888 General Conference session was so rebellious that Sister White determined to leave, but her angelic guide commanded her that she must stay and record the parallel history of the rebellion of Korah, Dathan and Abiram. The rebellion of the ancient men was the effect, and the cause was the rejection of the Laodicean message that arrived with the increased light of the “seven times” in 1856, and then escalated to the rebellion against the foundations in 1863, which then led to the attack upon first the Bible and then the Spirit of Prophecy, along with the introduction of Kellogg’s spiritualism.
Když prohlašuje: „Neuvažují od příčiny k následku,“ označuje důležitou skutečnost týkající se vzbouřenců, jimiž byli Ezechielovi dávní muži. Bezbožní nemohou nebo nechtějí uvažovat od příčiny k následku. Následek zasedání Generální konference roku 1888 byl natolik vzpurný, že se sestra Whiteová rozhodla odejít, avšak její andělský průvodce jí přikázal, že musí zůstat a zaznamenat paralelní dějiny vzpoury Kóracha, Dátana a Abírama. Vzpoura dávných mužů byla následkem a příčinou bylo odmítnutí laodicejského poselství, které přišlo se zesíleným světlem „sedmi časů“ roku 1856 a poté vystupňovalo ve vzpouru proti základům roku 1863, což následně vedlo k útoku nejprve na Bibli a potom na Ducha proroctví, spolu se zavedením Kelloggova spiritualismu.
Of course the ancient men’s historians through history have covered the truths associated with the rebellion with rubbish, traditions, customs and dishes of fables, for those who participate in that type of rebellion always attempt to hide the evidence.
Starověcí mužští dějepisci v průběhu dějin ovšem zasypali pravdy spojené se vzpourou nánosem nesmyslů, tradic, zvyků a smyšlených bájí, neboť ti, kdo se na takovém druhu vzpoury podílejí, se vždy snaží důkazy skrýt.
Woe unto them that seek deep to hide their counsel from the Lord, and their works are in the dark, and they say, Who seeth us? and who knoweth us? Isaiah 25:19.
Běda těm, kdo se hluboko snaží skrýt svou radu před Hospodinem, jejichž skutky jsou ve tmě a kteří říkají: Kdo nás vidí? a kdo o nás ví? Izajáš 25,19.
The men Isaiah is addressing in the verse are they who he identifies as “the scornful men that rule this people in Jerusalem,” and are the same ancient men that were to be the guardians of the people in Ezekiel chapter eight. In Ezekiel’s testimony, at the second abomination, which marks the second generation of Adventism, they answer the questions that Isaiah’s scornful men ask, “for they say, The Lord seeth us not; the Lord hath forsaken the earth” (Ezekiel 8:12).
Muži, které Izajáš v tomto verši oslovuje, jsou ti, které označuje jako „posměvačné muže, kteří vládnou tomuto lidu v Jeruzalémě“, a jsou to titíž dávní muži, kteří měli být strážci lidu v osmé kapitole Ezechiele. V Ezechielově svědectví, při druhé ohavnosti, jež označuje druhou generaci adventismu, odpovídají na otázky, které kladou Izajášovi posměvační muži: „neboť říkají: Hospodin nás nevidí; Hospodin opustil zemi“ (Ezechiel 8,12).
There is “Woe” pronounced upon those historical revisionists that attempt to cover the truth of the rebellion that led to and occurred in 1888.
Na tyto historické revizionisty, kteří se pokoušejí zakrýt pravdu o vzpouře, jež vedla k roku 1888 a v němž k ní došlo, je vysloveno „Běda“.
We will continue this study in the next article.
V této studii budeme pokračovat v příštím článku.
“I must speak to you in reference to the meetings in Minneapolis. I at one time decided to leave the meeting because I saw and felt the strong spirit of opposition that prevailed. I could not for one moment acknowledge the spirit which moved with a controlling power upon Brother Morrison and Brother Nicola. I cannot for a moment question what manner of spirit you were of. Certainly it was not the Spirit of God, and lest you should continue in this deception I now write to you.
„Musím k vám promluvit ve vztahu ke shromážděním v Minneapolis. Svého času jsem se rozhodla ze shromáždění odejít, protože jsem viděla a cítila silného ducha odporu, který tam převládal. Nemohla jsem ani na okamžik uznat ducha, jenž s ovládající mocí působil na bratra Morrisona a bratra Nicolu. Nemohu ani na okamžik pochybovat, jakého ducha jste byli. Jistě to nebyl Duch Boží, a aby se nestalo, že budete v tomto klamu pokračovat, nyní vám píši.״
“The night after I had decided not to remain longer in Minneapolis, in a dream or vision of the night—I cannot tell certainly which—a person of tall, commanding appearance brought me a message and revealed to me that it was God’s will for me to stand at my post of duty, and that God Himself would be my helper and sustain me to speak the words He should give me. He said, ‘For this work the Lord has raised you up. His everlasting arms are beneath you. From this meeting decisions will be made for life or for death; not that anyone need to perish, but spiritual pride and self-confidence will close the door that Jesus and His Holy Spirit’s power shall not be admitted. They shall have another chance to be undeceived, and to repent, confess their sins, and come to Christ and be converted that He shall heal them.’
„V noci poté, co jsem se rozhodla nezůstávat již déle v Minneapolisu, ve snu nebo v nočním vidění — nemohu s jistotou říci, co z toho to bylo — mi osoba vysoké, důstojné postavy přinesla poselství a zjevila mi, že je Boží vůlí, abych stála na svém místě povinnosti, a že sám Bůh mi bude pomocníkem a bude mě podpírat, abych mluvila slova, která mi dá. Řekl: ‚Pro toto dílo tě Pán povolal. Jeho věčná ramena jsou pod tebou. Z tohoto shromáždění vzejdou rozhodnutí pro život nebo pro smrt; ne že by někdo musel zahynout, ale duchovní pýcha a sebedůvěra uzavřou dveře, takže Ježíš a moc Jeho Ducha svatého nebudou připuštěni. Budou mít ještě další příležitost být vyvedeni z klamu, činit pokání, vyznat své hříchy, přijít ke Kristu a obrátit se, aby je uzdravil.‘“
“He said, ‘Follow me.’ I followed my guide and he led me to the different houses where brethren made their homes, and he said, ‘Hear the words here spoken, for they are written in the book of records, and these words will have a condemning power upon all who act a part in this work which is not after the spirit of wisdom from above, but after the spirit that descendeth not from above, but is from beneath.’
„Řekl: ‚Následuj mne.‘ Následoval jsem svého průvodce a on mne vedl k různým domům, v nichž měli bratří své příbytky, a řekl: ‚Slyš slova zde pronášená, neboť jsou zapsána v knize záznamů, a tato slova budou mít usvědčující moc nad všemi, kdo se podílejí na tomto díle, které není podle ducha moudrosti shůry, nýbrž podle ducha, jenž nesestupuje shůry, ale pochází zespodu.‘“
“I listened to words uttered that ought to make every one of those ashamed who uttered them. Sarcastic remarks were passed from one to another, ridiculing their brethren A. T. Jones, E. J. Waggoner, and Willie C. White, and myself. My position and my work were freely commented upon by those who ought to have been engaged in the work of humbling their souls before God and setting their own hearts in order. There was seemingly a fascination in brooding over imaginary wrongs and expressions of imagination of their brethren and their work, which had no foundation in truth, and in doubting and speaking and writing bitter things as the result of skepticism and question and unbelief.
„Naslouchala jsem slovům proneseným takovým způsobem, že by se za ně měl stydět každý, kdo je vyslovil. Z úst jednoho k druhému zaznívaly sarkastické poznámky, jimiž byli zesměšňováni jejich bratři A. T. Jones, E. J. Waggoner a Willie C. White, i já sama. O mém postavení a o mém díle se volně vyjadřovali ti, kteří se měli raději zabývat dílem pokořování svých duší před Bohem a uváděním vlastních srdcí do pořádku. Zdálo se, jako by v tom bylo jakési okouzlení: přebírat domnělá příkoří a výplody obrazotvornosti týkající se jejich bratří a jejich díla, které neměly žádný základ v pravdě, a pochybovat, mluvit a psát trpké věci jako výsledek skepticismu, pochybování a nevěry.“
“Said my guide, ‘This is written in the books as against Jesus Christ. This spirit cannot harmonize with the Spirit of Christ, of truth. They are intoxicated with the spirit of resistance and know not any more than the drunkard what spirit controls their words or their actions. This sin is peculiarly an offense to God. This spirit bears no more the semblance to the Spirit of truth and righteousness than the spirit that actuated the Jews to form a confederacy to doubt, to criticize and become spies upon Christ, the world’s Redeemer.
„Můj průvodce řekl: ‚Toto je v knihách zapsáno proti Ježíši Kristu. Tento duch nemůže být v souladu s Duchem Kristovým, Duchem pravdy. Jsou opojeni duchem odporu a nevědí o nic více než opilec, jaký duch ovládá jejich slova nebo jejich činy. Tento hřích je zvláštním urážením Boha. Tento duch se Duchu pravdy a spravedlnosti nepodobá o nic více než duch, který podnítil Židy, aby vytvořili spojenectví k pochybování, ke kritizování a k tomu, aby se stali slídiči na Kristu, Vykupiteli světa.‘“
“I was told by my guide that there had been a witness to the Christless talk, the rabble talk which evidenced the spirit that prompted the words. When they entered their rooms evil angels came with them, because they closed the door to the Spirit of Christ and would not listen to His voice. There was not a humbling of the soul before God. The voice of prayer was seldom heard, but criticism and exaggerated statements and suppositions and conjectures and envy and jealousy and evil surmising and false accusing were current. Had their eyes been opened they would have seen that which would have alarmed them, the exulting of evil angels. And they would have seen also a Watcher who had heard every word and registered these words in the books of heaven.
„Můj průvodce mi řekl, že o té bezkristé řeči, o té řeči lůzy, která dosvědčovala ducha podněcujícího tato slova, existoval svědek. Když vstoupili do svých pokojů, přišli s nimi zlí andělé, protože zavřeli dveře Duchu Kristovu a nechtěli naslouchat Jeho hlasu. Nebylo tam pokoření duše před Bohem. Hlas modlitby bylo slyšet jen zřídka, avšak běžné byly kritika a zveličená tvrzení i domněnky a dohady a závist a žárlivost a zlé podezírání a křivé obviňování. Kdyby byly jejich oči otevřeny, byli by spatřili to, co by je naplnilo hrůzou, jásání zlých andělů. A spatřili by také Strážce, který slyšel každé slovo a zaznamenal tato slova do nebeských knih.“
“I was then informed that at this time it would be useless to make any decision as to positions on doctrinal points, as to what is truth, or to expect any spirit of fair investigation, because there was a confederacy formed to allow of no change of ideas on any point or position they had received any more than did the Jews. Much was said to me by my Guide that I have no liberty to write. I found myself sitting up in bed in a spirit of grief and distress, also with a spirit of firm resolve to stand at my post of duty to the close of the meeting and then wait for the directions of the Spirit of God telling me how to move and what course to pursue.” The 1888 Materials, 277, 278.
„Bylo mi tehdy sděleno, že v tomto čase by bylo marné činit jakékoli rozhodnutí ohledně stanovisek k naukovým bodům, ohledně toho, co je pravda, nebo očekávat jakéhokoli ducha poctivého zkoumání, protože bylo utvořeno spojenectví, které nepřipouštělo žádnou změnu názorů v kterémkoli bodě či stanovisku, jež přijali, právě tak jako Židé. Můj Průvodce mi řekl mnoho, co nemám volnost napsat. Shledala jsem se, jak sedím na lůžku v duchu zármutku a soužení, avšak také s duchem pevného odhodlání stát na svém místě povinnosti až do skončení shromáždění a pak očekávat pokyny Ducha Božího, který mi řekne, jak mám jednat a jaký postup zvolit.“ The 1888 Materials, 277, 278.