Truth is established upon the testimony of two or three, and the application of the four abominations of Ezekiel chapter eight, as the four generations of Laodicean Adventism, has several witnesses. In earlier articles it was identified that the seven churches of Revelation chapters two and three not only represented the history of modern Israel from the time of the apostles unto the end of the world, but also that those seven churches represented the history of ancient Israel from the time of Moses unto the time of Christ.
Pravda se potvrzuje svědectvím dvou nebo tří, a použití čtyř ohavností z osmé kapitoly Ezechiele jako čtyř generací laodicejského adventismu má několik svědků. V dřívějších článcích bylo ukázáno, že sedm církví ve Zjevení ve druhé a třetí kapitole nepředstavovalo pouze dějiny novodobého Izraele od doby apoštolů až do konce světa, ale také že těchto sedm církví představovalo dějiny starověkého Izraele od doby Mojžíše až do doby Krista.
The church of Ephesus represented both the early Christian church, and also ancient Israel from Moses unto the time of the Judges. The church of Smyrna represented the period of persecution from the time of the disciples, unto the Roman emperor Constantine, and also the period of the Judges, when every man did what was right in his own eyes. The church of Pergamos represented the period of compromise from Constantine unto the papacy in 538, but also the period when ancient Israel rejected God and chose a king, and continually compromised with the pagan kingdoms they were surrounded by. The fourth church of Thyatira represented by Jezebel, is the period of papal rule from the year 538 unto 1798, and also the seventy-year captivity of ancient Israel in Babylon.
Sbor v Efezu představoval jak ranou křesťanskou církev, tak i starověký Izrael od Mojžíše až do doby soudců. Sbor ve Smyrně představoval období pronásledování od doby učedníků až po římského císaře Konstantina, a také období soudců, kdy každý činil to, co bylo správné v jeho vlastních očích. Sbor v Pergamu představoval období kompromisu od Konstantina až po papežství roku 538, ale také dobu, kdy starověký Izrael zavrhl Boha a zvolil si krále a neustále činil kompromisy s pohanskými královstvími, jimiž byl obklopen. Čtvrtý sbor v Thyatiře, představovaný Jezábel, je obdobím papežské vlády od roku 538 až do roku 1798, a také sedmdesátiletého zajetí starověkého Izraele v Babylóně.
Those four churches also represent the four generations of Adventism, and provide a witness to applying Ezekiel’s four abominations to the four generations. The rebellion of 1863, was represented by the first generation of ancient Israel as illustrated by the rebellion of Aaron’s golden calf. The first generation includes the counsel given to the church of Ephesus, which identifies that God’s people had left their first love, and needed to repent and return to their first love. In 1863, the first love, as represented by William Miller’s jewels (the foundational truths, especially the “seven times”), were set aside, and God’s people were counselled to return.
Tyto čtyři církve rovněž představují čtyři generace adventismu a poskytují svědectví pro uplatnění Ezechielových čtyř ohavností na tyto čtyři generace. Vzpoura roku 1863 byla představena první generací starověkého Izraele, jak ji ilustruje vzpoura Áronova zlatého telete. První generace zahrnuje radu danou církvi v Efezu, která ukazuje, že Boží lid opustil svou první lásku a potřeboval činit pokání a vrátit se ke své první lásce. Roku 1863 byla první láska, jak ji představovaly klenoty Williama Millera (základní pravdy, zvláště „sedm časů“), odložena stranou a Božímu lidu bylo dáno napomenutí, aby se navrátil.
Nevertheless I have somewhat against thee, because thou hast left thy first love. Remember therefore from whence thou art fallen, and repent, and do the first works; or else I will come unto thee quickly, and will remove thy candlestick out of his place, except thou repent. Revelation 2:4, 5.
Ale mám proti tobě to, že jsi opustil svou první lásku. Rozpomeň se tedy, odkud jsi padl, čiň pokání a konej první skutky; jinak k tobě brzy přijdu a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže činit nebudeš pokání. Zjevení 2,4.5.
The Millerites had struggled with apostate Protestantism, who Jeremiah called the “assembly of mockers,” and waited patiently for the vision to arrive, for when it did arrive it would not lie. The “assembly of mockers” were represented by the old prophet that lied to the prophet of Judah, who had presented the rebuke upon Jeroboam’s counterfeit worship.
Millerité zápasili s odpadlým protestantismem, který Jeremiáš nazývá „shromážděním posměvačů“, a trpělivě očekávali, až přijde vidění, neboť až přijde, nebude lhát. „Shromáždění posměvačů“ bylo znázorněno starým prorokem, který lhal judskému prorokovi, jenž předložil pokárání Jeroboámovu padělanému uctívání.
I know thy works, and thy labour, and thy patience, and how thou canst not bear them which are evil: and thou hast tried them which say they are apostles, and are not, and hast found them liars: And hast borne, and hast patience, and for my name’s sake hast laboured, and hast not fainted. Revelation 2:2, 3.
Znám tvé skutky i tvou práci a tvou trpělivost, i to, že nemůžeš snášet ty, kteří jsou zlí; a vyzkoušel jsi ty, kteří o sobě říkají, že jsou apoštolové, a nejsou, a shledal jsi je lháři. A snášel jsi, máš trpělivost a pro mé jméno jsi pracoval a neochabl jsi. Zjevení 2,2.3.
The second church of Smyrna represented the period of persecution in the early Christian church, that consisted of genuine martyrs and some who brought persecution upon themselves for less than holy motivations. It also represented the time of the Judges when every man in ancient Israel did whatever seemed right in his own eyes. The generation of rebellion that began in 1888, identified a period of persecution against the Spirit of Prophecy, the chosen messengers of the hour, and the Holy Spirit. It introduced a period when the ancient men of Laodicean Adventism chose to do whatever seemed right in their own eyes, as witnessed by men such as Kellogg, Prescott and Daniells.
Druhá církev ve Smyrně představovala období pronásledování v rané křesťanské církvi, které se skládalo ze skutečných mučedníků i z některých, kdo na sebe přivolali pronásledování z méně než svatých pohnutek. Představovala také dobu soudců, kdy v dávném Izraeli každý činil to, co se mu zdálo správné v jeho vlastních očích. Generace vzpoury, která začala roku 1888, označila období pronásledování proti Duchu proroctví, vyvoleným poslům dané hodiny a Duchu svatému. Uvedla období, kdy se staří mužové laodicejského adventismu rozhodli činit vše, co se zdálo správné v jejich vlastních očích, jak o tom svědčí muži jako Kellogg, Prescott a Daniells.
The faithful few in that time were to be in mortal spiritual combat with a class that claimed to be Jews, but were not. Despite the positions of leadership, they were of the synagogue of Satan, as testified to by Sister White identifying that some were being directed “by angels that had been expelled from heaven.” They claimed to be wise, but were foolish. There was no condemnation placed upon the wise in that period of time, but an encouragement to be faithful unto death. In 1915, the last words Sister White ever spoke was, “I know in whom I have believed,” for she had been faithful unto death.
Věrných několik v oné době mělo svádět smrtelný duchovní boj s třídou lidí, kteří tvrdili, že jsou Židé, ale nebyli jimi. Navzdory postavením vedení náleželi k synagoze satanově, jak o tom svědčí sestra Whiteová, když označila, že někteří byli vedeni „anděly, kteří byli vypuzeni z nebe“. Tvrdili o sobě, že jsou moudří, ale byli pošetilí. Na moudré v onom časovém období nepadlo žádné odsouzení, nýbrž povzbuzení, aby byli věrní až do smrti. Roku 1915 byla poslední slova, která sestra Whiteová kdy pronesla: „Vím, komu jsem uvěřila,“ neboť byla věrná až do smrti.
I know thy works, and tribulation, and poverty, (but thou art rich) and I know the blasphemy of them which say they are Jews, and are not, but are the synagogue of Satan. Fear none of those things which thou shalt suffer: behold, the devil shall cast some of you into prison, that ye may be tried; and ye shall have tribulation ten days: be thou faithful unto death, and I will give thee a crown of life. Revelation 2:9, 10.
Znám tvé skutky i soužení a chudobu (avšak jsi bohatý), i rouhání těch, kteří říkají, že jsou Židé, a nejsou, nýbrž jsou synagoga satanova. Neboj se ničeho z toho, co máš vytrpět: hle, ďábel některé z vás uvrhne do vězení, abyste byli vyzkoušeni; a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života. Zjevení 2,9.10.
The church of Pergamos represented the compromise between truth and error, between paganism and Christianity, in the time of the emperor Constantine, and also the compromise of ancient Israel that occurred during the history of the kings. It represented the mixture of truth and error, which can only produce error. It was represented by the 1919 Bible conference where the publication of the book, “The Doctrine of Christ”, was brought about in order to create an Adventist message that more closely represented the false gospel of apostate Protestantism. It was in the third generation of Adventism where the great compromises of truth occurred.
Církev v Pergamu představovala kompromis mezi pravdou a bludem, mezi pohanstvím a křesťanstvím, v době císaře Konstantina, a také kompromis starověkého Izraele, k němuž došlo v dějinách králů. Představovala smísení pravdy a bludu, které může zrodit pouze blud. Byla znázorněna biblickou konferencí roku 1919, při níž došlo k vydání knihy „The Doctrine of Christ“, aby bylo vytvořeno adventistické poselství, které by věrněji odráželo falešné evangelium odpadlého protestantismu. Bylo to ve třetí generaci adventismu, kdy došlo k velkým kompromisům pravdy.
It was in that generation, beginning in 1919, that the church began the compromise that produced the Church Manual. It was in that generation, beginning in 1919, that the church began the compromise that required accreditation in both the schools of health and religion. It was in that generation that the move to the modern Catholic-based Bibles was initiated. It was in that history that the willingness of the leadership to establish relationships with regimes that were openly anti-Christian occurred.
Právě v této generaci, počínaje rokem 1919, začala církev s kompromisem, který vedl ke vzniku Církevní příručky. Právě v této generaci, počínaje rokem 1919, začala církev s kompromisem, který si vyžádal akreditaci jak ve školách zdravotnictví, tak náboženství. Právě v této generaci byl zahájen přechod k moderním Biblím založeným na katolickém základě. Právě v těchto dějinách se projevila ochota vedení navazovat vztahy s režimy, které byly otevřeně protikřesťanské.
The practice had been born into infancy in the Civil War, when the Laodicean leadership formed a legal relationship with the government of the United States, in order to have a better outcome for the young men in the church that were to be drafted into the deadliest war in American history, was repeated at the outset of the First World War when the General Conference president, A. G. Daniells, interacted with the German government, giving his approval for Germany to draft and force young men to serve in the military, and to bear arms, and to disregard the Sabbath. That action by Daniells brought about a separation that produced the various splinters of the Seventh-day Adventist Reform movement that exist to this very day.
Tato praxe se zrodila již ve svém dětství během občanské války, kdy laodicejské vedení navázalo právní vztah s vládou Spojených států, aby zajistilo lepší výsledek pro mladé muže v církvi, kteří měli být odvedeni do nejsmrtelnější války v amerických dějinách; byla zopakována na počátku první světové války, když předseda Generální konference A. G. Daniells jednal s německou vládou a udělil svůj souhlas s tím, aby Německo mladé muže odvedlo a nutilo je sloužit v armádě, nosit zbraň a nedbat soboty. Tento Daniellsův čin způsobil rozdělení, z něhož vzešly různé odštěpené větve reformačního hnutí adventistů sedmého dne, které existují až do dnešního dne.
That compromise continued with Hitler’s Nazi Germany, and thereafter with the nations that made up the Soviet Union, and it is still upheld today in regimes such as China. The compromise of the third generation in its relation to statecraft had been typified by the compromise of the ancient kings of Israel and Constantine as symbolized in the church of Pergamos. That period also represented the compromise of its churchcraft with the false gospel of peace and safety represented by Prescott’s “The Doctrine of Christ”.
Tento kompromis pokračoval i za Hitlerova nacistického Německa a poté u národů, které tvořily Sovětský svaz, a je dodnes udržován v režimech, jako je Čína. Kompromis třetí generace v jejím vztahu ke státnictví byl předobrazen kompromisem starověkých králů Izraele a Konstantina, jak je symbolizován v církvi v Pergamu. Toto období rovněž představovalo kompromis jejího církevního řádu s falešným evangeliem pokoje a bezpečí, znázorněným v Prescottově „Nauce Kristově“.
I know thy works and where thou dwellest, even where Satan’s seat is: and thou holdest fast my name, and hast not denied my faith, even in those days wherein Antipas was my faithful martyr, who was slain among you, where Satan dwelleth. But I have a few things against thee, because thou hast there them that hold the doctrine of Balaam, who taught Balac to cast a stumblingblock before the children of Israel, to eat things sacrificed unto idols, and to commit fornication. Revelation 2:13, 14.
Znám tvé skutky i to, kde přebýváš, totiž tam, kde je trůn satanův; a pevně se držíš mého jména a nezapřel jsi mou víru ani ve dnech, kdy byl Antipas, můj věrný svědek, mezi vámi usmrcen, tam, kde přebývá satan. Ale mám proti tobě několik věcí: že tam máš ty, kteří se drží učení Balámova, jenž učil Baláka, aby položil před syny Izraele kámen úrazu, aby jedli oběti modlám a dopouštěli se smilstva. Zjevení 2,13.14.
The fornication identifies the work of the General Conference in aligning themselves with nations such as Nazi Germany, and the Soviet Union under the pretext of maintaining necessary working relationships with the corrupt governments, while disregarding the faithful in those nations that suffered persecution from the various regimes they had joined with. The food sacrificed to idols represented the false methodology of apostate Protestantism and Catholicism that was then firmly established in universities of Laodicean Adventism, that had agreed to be governed by the guidelines of apostate methodologies, both in religion and health.
Smilstvo označuje jednání Generální konference, když se pod záminkou zachování nezbytných pracovních vztahů s těmito zkorumpovanými vládami uváděla do souladu s národy, jako byly nacistické Německo a Sovětský svaz, a přitom nedbala na věrné v těchto zemích, kteří trpěli pronásledováním ze strany různých režimů, s nimiž se spojila. Pokrm obětovaný modlám představoval falešnou metodologii odpadlého protestantismu a katolicismu, která tehdy byla pevně zakotvena na univerzitách laodicejského adventismu, jenž souhlasil s tím, že se bude řídit směrnicemi odpadlických metodologií jak v náboženství, tak ve zdravotnictví.
Jesus illustrated the end of the third generation as he did with the beginning, for He marked the arrival of the fourth generation with the publication of the book, Questions on Doctrine published in 1957, which fully rejected the primary salvation distinction that exists between truth and the erroneous ideas of apostate Protestantism and Catholicism. The book of course has several erroneous teachings, but essentially it teaches that it is impossible to live victorious in Christ, until after a person is miraculously changed at the Second Coming. The book marked the beginning of the generation where the twenty-five ancient men were to bow down to the sun. The political and religious elements necessary to allow the Laodicean Adventist church to accept the worship of Sunday at the soon coming Sunday law had arrived.
Ježíš znázornil konec třetí generace stejně jako její počátek, neboť příchod čtvrté generace označil vydáním knihy Questions on Doctrine, publikované roku 1957, která plně odmítla základní rozlišení v otázce spasení, jež existuje mezi pravdou a bludnými představami odpadlého protestantismu a katolicismu. Tato kniha ovšem obsahuje několik mylných nauk, avšak v podstatě učí, že není možné žít v Kristu vítězně až do doby, kdy bude člověk zázračně proměněn při druhém příchodu. Tato kniha označila počátek generace, v níž se mělo pětadvacet starců klanět slunci. Politické a náboženské prvky nezbytné k tomu, aby laodikejská církev adventistů přijala uctívání neděle při brzy přicházejícím nedělním zákonu, již byly přítomny.
The fourth abomination of Ezekiel occurs when the faithful few in chapter nine are receiving a seal upon their foreheads, just before the destroying angels begin their work. The vision begins in verse one, of chapter eight on the fifth day, of the sixth month, of the sixth year. The vision begins the day before the execution of the judgment upon those who bow down to the sun, which is the mark of papal authority, and the number of his name is “666.”
Čtvrtá Ezechielova ohavnost nastává tehdy, když věrný ostatek v deváté kapitole přijímá pečeť na svá čela, těsně předtím, než andělé zkázy začnou své dílo. Vidění začíná v prvním verši osmé kapitoly pátého dne šestého měsíce šestého roku. Vidění začíná den před vykonáním soudu nad těmi, kdo se klanějí slunci, jež je znamením papežské autority, a číslo jeho jména je „666“.
The work of the sealing of the one hundred and forty-four thousand began on September 11, 2001 with the attack upon the earth beast carried out by the third woe of Islam. That attack made the nations angry, and marked the arrival of the latter rain. But the latter rain would only be recognized by those who would be led back to the foundations of Adventism to see that the three Woes of Islam are a foundational truth. At that point in time, those who were led back to the old paths that Jeremiah identifies as “the rest” (which is the latter rain), would either become watchmen that blew the trumpet of the third Woe, or they would be those who refused to hearken to the sound of the trumpet, and thus refusing to walk in the old paths.
Dílo pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc započalo 11. září 2001 útokem proti šelmě ze země, vykonaným prostřednictvím třetího běda islámu. Tento útok rozhněval národy a označil příchod pozdního deště. Pozdní déšť by však rozpoznali jen ti, kdo by byli vedeni zpět k základům adventismu, aby spatřili, že tři běda islámu jsou základní pravdou. V onom čase by se ti, kdo byli vedeni zpět ke starým stezkám, které Jeremiáš označuje jako „odpočinutí“ (což je pozdní déšť), buď stali strážnými, kteří troubili na polnici třetího běda, anebo by to byli ti, kdo odmítli naslouchat zvuku polnice, a tím odmítli kráčet po starých stezkách.
They were then tested by the sin of their father’s rebellion of 1863. At the very same point in time, a message arrived of the righteousness of Christ, which is “justification by faith in verity”. It was the Laodicean message of Jones and Waggoner, and it was the message of Ezekiel to the dead dry bones that came from the “four winds”, which are a symbol of Islam of the third woe (the “angry horse” seeking to break loose). Those faithful few were then tested by the sin of their father’s rebellion of 1888, as the mighty angel of Revelation eighteen descended when the great buildings of New York City were thrown down, and Revelation chapter eighteen, verses one through three was fulfilled.
Poté byli zkoušeni hříchem vzpoury svého otce z roku 1863. Právě v tomtéž časovém bodě přišlo poselství o Kristově spravedlnosti, jímž je „ospravedlnění z víry v pravdě“. Bylo to laodicejské poselství Jonese a Waggonera a bylo to poselství Ezechiela k mrtvým suchým kostem, které přišlo od „čtyř větrů“, jež jsou symbolem islámu třetího běda (‚rozhněvaného koně‘ usilujícího vytrhnout se). Těch několik věrných bylo pak zkoušeno hříchem vzpoury svého otce z roku 1888, když mocný anděl ze Zjevení osmnáct sestoupil v době, kdy byly strženy veliké budovy města New York, a naplnilo se Zjevení, kapitola osmnáct, verše jedna až tři.
They were then tested by the identification of the message of the latter rain. Was the latter rain a manifestation of the power of God as in past ages, or were the manifestations of God’s power only in the past? The faithful few were then tested by the rebellion of their father’s rebellion in 1919. How the faithful few navigate through those three tests determines whether they will receive the seal of God in their foreheads, or find themselves bowing down to the sun with the twenty-five elders of Laodicean Adventism.
Poté byli zkoušeni ztotožněním se s poselstvím pozdního deště. Byl pozdní déšť projevem Boží moci jako v minulých věcích, anebo byly projevy Boží moci pouze v minulosti? Věrných několik bylo tehdy zkoušeno vzpourou vzpoury jejich otce v roce 1919. To, jak věrných několik projde těmito třemi zkouškami, určuje, zda přijmou pečeť Boží na svá čela, anebo se ocitnou, jak se klanějí slunci spolu s pětadvaceti staršími laodicejského adventismu.
All the rebellions of the four generations of Laodicean Adventism find their counterpart in September 11, 2001. That date, which Isaiah identified as the “day of the east wind,” marks the beginning of the sealing time of the one hundred and forty-four thousand, and the sealing time is a period of time. The ending of the period has been illustrated by the beginning, for Jesus always illustrates the end of a thing with the beginning of a thing. In the final movements of the sealing process the tests that were represented at the beginning of the period are once again repeated.
Všechny vzpoury čtyř generací laodicejského adventismu nacházejí svůj protějšek v 11. září 2001. Toto datum, které Izajáš označil jako „den východního větru“, vyznačuje začátek doby zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, a doba zapečeťování je časovým úsekem. Konec tohoto údobí byl znázorněn jeho počátkem, neboť Ježíš vždy znázorňuje konec nějaké věci jejím začátkem. V závěrečných pohybech procesu zapečeťování se zkoušky, které byly znázorněny na počátku onoho údobí, znovu opakují.
On September 11, 2001, the tests which were failed by the rebels of Laodicean Adventism as represented by the four abominations of Ezekiel, and by the first four churches of Revelation chapters two and three, arrived, marking the beginning of a testing process that leads either to the mark of the beast, or the seal of God, for those who profess to be Seventh-day Adventists.
Dne 11. září 2001 nastaly zkoušky, v nichž neobstáli vzbouřenci laodicejského adventismu, jak jsou představeni čtyřmi ohavnostmi z Ezechiela a prvními čtyřmi církvemi ze Zjevení ve druhé a třetí kapitole, čímž byl označen počátek zkušebního procesu, který pro ty, kdo se hlásí k Adventistům sedmého dne, vede buď ke znamení šelmy, nebo k pečeti Boží.
The leadership of Laodicean Adventism has been trapped by the cords of their own deceits, and it is virtually impossible for them to “recognize” a repetition of the manifestation of the power of God as represented by previous reformatory movements, including the reform movement that brought Adventism into existence. The ancient men scattered and covered up the doctrines that are represented by Miller’s jewels with counterfeit coins and jewels. The casket of the King James Bible has been relegated to the times of archaic language and replaced with modern language Bibles that are expressed in the terminology of the man of sin.
Vedení laodicejského adventismu bylo spoutáno provazy vlastních klamů a je pro ně prakticky nemožné „rozpoznat“ opakování projevu Boží moci, jak je představováno dřívějšími reformačními hnutími, včetně reformačního hnutí, které přivedlo adventismus k existenci. Staří muži rozptýlili a zakryli nauky, jež jsou představovány Millerovými klenoty, padělanými mincemi a drahokamy. Schránka Bible krále Jakuba byla odsunuta do dob archaického jazyka a nahrazena Biblí v moderním jazyce, jež je vyjádřena terminologií člověka hříchu.
Were any of the ancient men willing to consider the possibility that the latter rain message is not a peace and safety message, it would be virtually impossible for them to recognize that the manifestations of the power of God in past sacred histories are what specifically identify the sealing of the one hundred and forty-four thousand. More difficult yet for them to recognize is that the sacred histories that most directly identify the sealing of the one hundred and forty-four thousand are the sacred histories that fulfill Malachi chapter three, for Malachi chapter three establishes that there is always a messenger who prepares the way for the sudden arrival of the Messenger of the Covenant. That messenger was represented by the prophet Elijah who boldly proclaimed that there would be no rain in his history, except if it comes through his ministry.
Kdyby byli někteří z dávných mužů ochotni připustit možnost, že poselství pozdního deště není poselstvím pokoje a bezpečí, bylo by pro ně prakticky nemožné rozpoznat, že projevy Boží moci v posvátných dějinách minulosti jsou tím, co konkrétně označuje zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Ještě obtížnější je pro ně rozpoznat, že posvátné dějiny, které nejpřímočařeji označují zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, jsou těmi posvátnými dějinami, které naplňují třetí kapitolu Malachiáše, neboť třetí kapitola Malachiáše stanoví, že vždy existuje posel, který připravuje cestu náhlému příchodu Posla smlouvy. Tento posel byl představen prorokem Eliášem, který směle prohlásil, že v jeho dějinách nebude žádného deště, ledaže by přišel skrze jeho službu.
Ezekiel’s seventy elders would find it ridiculous to accept that their claim to be the temple of the Lord, was unfounded, and actually represented the claim of a people who were being passed by, just as the vineyard was given to those who bear the fruits worthy of the vineyard. The message of the third Woe, the messenger that prepares the way, the song of the vineyard, all testify against the traditions and customs which they had placed their confidence in, and represents an almost insurmountable obstacle to recognizing the latter rain.
Sedmdesáti Ezechielovým starším by připadalo směšné přijmout, že jejich tvrzení, že jsou chrámem Hospodinovým, bylo neodůvodněné a ve skutečnosti představovalo nárok lidu, který je míjen, právě tak jako byla vinice dána těm, kdo nesou ovoce hodné vinice. Poselství třetího Běda, posel, který připravuje cestu, píseň o vinici — to vše svědčí proti tradicím a zvyklostem, v něž skládali svou důvěru, a představuje téměř nepřekonatelnou překážku pro rozpoznání pozdního deště.
The conclusion of the sealing of the one hundred and forty-four thousand manifests the same tests for those who have claimed to “recognize” the role of Islam of the third Woe. The “increase of knowledge” which launched the movement of the Millerites began at the end of “seven times” in 1798. The “increase of knowledge” which launched the movement of the one hundred and forty-four thousand began at the end of a symbolic “seven times” (one hundred and twenty-six years) in 1989. During those one hundred and twenty-six years of escalating apostasy, Laodicean Adventism has reached its fourth and final generation.
Závěr zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc zjevuje tytéž zkoušky pro ty, kteří prohlašovali, že „rozpoznávají“ úlohu islámu třetího Běda. „Rozmnožení poznání“, které zahájilo hnutí mileritů, započalo na konci „sedmi časů“ v roce 1798. „Rozmnožení poznání“, které zahájilo hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc, započalo na konci symbolických „sedmi časů“ (sto dvaceti šesti let) v roce 1989. Během těchto sto dvaceti šesti let narůstajícího odpadlictví dospěl laodicejský adventismus ke své čtvrté a poslední generaci.
It is the third and fourth generation that a nation or people fill their cup of probationary time, and that time has now arrived. The “increase of knowledge” from the book of Daniel that is represented by the Hiddekel River is also the knowledge that is increased, when the Revelation of Jesus Christ is unsealed just before probation closes.
Teprve ve třetím a čtvrtém pokolení národ nebo lid naplní svou číši času zkoušky, a tento čas nyní nastal. „Rozmnožení poznání“ z knihy Daniel, jež představuje řeka Hiddekel, je také tím poznáním, které se rozmnožuje, když je Zjevení Ježíše Krista odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti.
We will take up the last three chapters of the book of Daniel in the next article.
V příštím článku se budeme zabývat posledními třemi kapitolami knihy Daniel.
“The days are fast approaching when there will be great perplexity and confusion. Satan, clothed in angel robes, will deceive, if possible, the very elect. There will be gods many and lords many. Every wind of doctrine will be blowing. Those who have rendered supreme homage to ‘science falsely so called’ will not be the leaders then. Those who have trusted to intellect, genius, or talent will not then stand at the head of rank and file. They did not keep pace with the light. Those who have proved themselves unfaithful will not then be entrusted with the flock. In the last solemn work few great men will be engaged. They are self-sufficient, independent of God, and He cannot use them. The Lord has faithful servants, who in the shaking, testing time will be disclosed to view. There are precious ones now hidden who have not bowed the knee to Baal. They have not had the light which has been shining in a concentrated blaze upon you. But it may be under a rough and uninviting exterior the pure brightness of a genuine Christian character will be revealed. In the day time we look toward heaven but do not see the stars. They are there, fixed in the firmament, but the eye cannot distinguish them. In the night we behold their genuine luster.” Testimonies, volume 5, 80, 81.
„Rychle se blíží dny, kdy zavládne veliká bezradnost a zmatek. Satan, oděný v roucho anděla, bude svádět, bude-li to možné, i samotné vyvolené. Bude mnoho bohů a mnoho pánů. Povane každý vítr učení. Ti, kdo vzdávali nejvyšší poctu ,vědě neprávem tak nazývané‘, tehdy nebudou vůdci. Ti, kdo spoléhali na rozum, genialitu či nadání, tehdy nestanou v čele zástupů. Nedrželi krok se světlem. Těm, kdo se osvědčili jako nevěrní, nebude tehdy svěřeno stádo. V posledním slavnostním díle bude zapojeno jen málo velikých mužů. Jsou soběstační, nezávislí na Bohu, a On jich nemůže použít. Pán má věrné služebníky, kteří budou v době tříbení a zkoušky zjeveni pohledu. Jsou nyní skryti vzácní lidé, kteří nesklonili koleno před Baalem. Neměli světlo, které zářilo v soustředěném jasu na vás. Avšak pod drsným a nepřitažlivým zevnějškem se může zjevit čistý jas pravého křesťanského charakteru. Ve dne hledíme k nebi, ale nevidíme hvězdy. Jsou tam, pevně zakotvené na obloze, ale oko je nedokáže rozlišit. V noci spatřujeme jejich pravý lesk.“ Testimonies, svazek 5, 80, 81.