In the third year of the reign of Jehoiakim king of Judah came Nebuchadnezzar king of Babylon unto Jerusalem, and besieged it. And the Lord gave Jehoiakim king of Judah into his hand, with part of the vessels of the house of God: which he carried into the land of Shinar to the house of his god; and he brought the vessels into the treasure house of his god. Daniel 1:1, 2.
Ve třetím roce kralování Jójakíma, krále judského, přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, k Jeruzalému a oblehl jej. A Pán vydal do jeho ruky Jójakíma, krále judského, i část nádob domu Božího; ty odnesl do země Šineáru do domu svého boha a nádoby přinesl do pokladnice svého boha. Daniel 1,1.2.
The books of Daniel and Revelation are the same book, and the same prophetic lines that are represented in the book of Daniel are taken up in the book of Revelation. The Revelation of Jesus Christ, represents the final prophetic message that is unsealed just before the close of probation.
Knihy Daniel a Zjevení jsou touž knihou a tytéž prorocké linie, které jsou znázorněny v knize Daniel, jsou převzaty v knize Zjevení. Zjevení Ježíše Krista představuje závěrečné prorocké poselství, které je odpečetěno těsně před ukončením doby milosti.
Truths which in the past have been correctly understood from the book of Revelation but have been sealed up by custom and tradition, are still truth, and today they are being unsealed again by the Lion of the tribe of Judah, and those truths are now revealing their perfect fulfillment.
Pravdy, které byly v minulosti správně pochopeny z knihy Zjevení, avšak byly zapečetěny zvykem a tradicí, jsou stále pravdou, a dnes jsou znovu odpečeťovány Lvem z pokolení Judova a tyto pravdy nyní zjevují své dokonalé naplnění.
Truths which in the past have been correctly understood from the book of Daniel but have been sealed up by custom and tradition, are still truth, and today they are being unsealed again by the Lion of the tribe of Judah, and those truths are now revealing their perfect fulfillment.
Pravdy, které byly v minulosti správně pochopeny z knihy Daniel, avšak byly zapečetěny zvykem a tradicí, zůstávají pravdou, a dnes jsou znovu odpečeťovány Lvem z pokolení Judova a tyto pravdy nyní zjevují své dokonalé naplnění.
Daniel is simply the first of the two books that represent the Revelation of Jesus Christ.
Daniel je jednoduše první ze dvou knih, které představují Zjevení Ježíše Krista.
Jehoiakim is a symbol of the empowerment of the first message in a reform movement. He is also a symbol of the covenant, for the change of a name prophetically identifies the beginning of a covenant relationship. The covenant relationship that God enters into with a people who had formerly not been God’s covenant people, begins at the empowerment of the first message.
Jojákím je symbolem zmocnění prvního poselství v reformním hnutí. Je také symbolem smlouvy, neboť změna jména prorocky označuje počátek smluvního vztahu. Smluvní vztah, do něhož Bůh vstupuje s lidem, který dříve nebyl Božím smluvním lidem, začíná při zmocnění prvního poselství.
Which in time past were not a people, but are now the people of God: which had not obtained mercy, but now have obtained mercy. 1 Peter 2:10.
Kdysi jste nebyli lidem, nyní však jste lid Boží; kdysi jste nedošli milosrdenství, nyní však jste došli milosrdenství. 1 Petr 2,10.
The symbol of a name being changed representing a covenant relationship is established by Abram’s name being changed to Abraham, Sarai’s name to Sarah, Jacob’s name to Israel and Saul to Paul. There are other witnesses to the symbol, but in chapter one of Daniel, Daniel’s name is changed to Belteshazzar, and Hananiah’s name is changed to Shadrach, Mishael’s to Meshach, and Azariah’s to Abednego.
Symbolika změny jména jakožto znaku smluvního vztahu je doložena tím, že Abramovo jméno bylo změněno na Abraham, Sarajino jméno na Sáru, Jákobovo jméno na Izrael a Saulovo na Pavla. Existují i další svědectví o tomto symbolu, avšak v první kapitole knihy Daniel je Danielovo jméno změněno na Beltšasar, Chananjášovo na Šadrak, Míšaelovo na Méšak a Azarjášovo na Abed-nego.
When the Lord enters into a covenant relationship with a people, he is simultaneously passing by a former covenant people. Jehoiakim represents the covenant people who are being passed by and Daniel, Hananiah, Mishael and Azariah represent the covenant people that are then being chosen. When people enter into a covenant relationship, they are then tested as to whether they will uphold the terms of the covenant. The test is represented by the act of eating.
Když Pán vstupuje s nějakým lidem do smluvního vztahu, zároveň míjí bývalý smluvní lid. Jójakím představuje smluvní lid, který je míjen, a Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš představují smluvní lid, který je poté vybírán. Když lidé vstupují do smluvního vztahu, jsou následně zkoušeni, zda budou zachovávat podmínky smlouvy. Tato zkouška je znázorněna úkonem jedení.
Adam and Eve failed the test with the act of eating, and when God first entered into a covenant with a chosen people, he began the relationship by testing them with manna. Ancient Israel ultimately failed that test, but in doing so they provided the first reference and first witness to the fact that a covenant test is not a singular test, but it is a testing process. By the tenth test, they were assigned to die in the wilderness over the next forty years. God then entered into covenant with Joshua and Caleb, thus providing witness that when the Lord enters into covenant with a chosen people, He is also passing by a former covenant people. At the end of ancient Israel, which was also the beginning of spiritual Israel, the last testing process for ancient Israel was the first testing process for spiritual Israel, and it was represented as the Bread of Heaven. It had been typified by the manna in the first covenant testing process.
Adam a Eva při zkoušce selhali skutkem jedení, a když Bůh poprvé vstoupil do smlouvy s vyvoleným lidem, zahájil tento vztah tím, že je zkoušel manou. Starověký Izrael při této zkoušce nakonec selhal, avšak tím poskytl první zmínku i první svědectví o tom, že smluvní zkouška není jednorázovou zkouškou, nýbrž procesem zkoušení. Při desáté zkoušce jim bylo určeno, aby v průběhu následujících čtyřiceti let zemřeli na poušti. Bůh pak vstoupil do smlouvy s Jozuem a Kálebem, čímž vydal svědectví o tom, že když Pán vstupuje do smlouvy s vyvoleným lidem, zároveň míjí někdejší smluvní lid. Na konci starověkého Izraele, který byl zároveň počátkem duchovního Izraele, byl poslední proces zkoušení pro starověký Izrael prvním procesem zkoušení pro duchovní Izrael a byl znázorněn jako Chléb z nebe. To bylo předobrazeno manou v prvním procesu smluvního zkoušení.
In that testing process, which was both the first and the last testing process, Jesus identified the test of heavenly Bread when he said that those who are his covenant people must eat his flesh and drink his blood. He lost more disciples at that presentation than any other time in his ministry. That controversy in his ministry was the high point of the illustration of the covenant testing process, and Sister White comments at length upon the event in the Desire of Ages, where the title of the chapter is “The Crisis in Galilee”. The name Galilee means “a hinge,” or “a turning point,” and in the chapter, she outlines why the disciples turned away from him. They refused to apply his testimony of the requirement of eating his flesh and drinking his blood with the proper prophetic methodology. She identified that they held to customs and traditions of prophetic concepts that Satan had inculcated into ancient Israel’s biblical understanding. Those misunderstandings provided them with, what they thought, was an excuse to apply his words literally, instead of spiritually. She also points out that when those who “turned” away from Jesus (Galilee) who are identified in the sixth chapter of John (John 6:66), they walked with him no more forever.
V onom procesu zkoušky, který byl zároveň prvním i posledním procesem zkoušky, Ježíš označil zkoušku nebeského Chleba, když řekl, že ti, kdo jsou jeho smluvním lidem, musí jíst jeho tělo a pít jeho krev. Při tomto představení ztratil více učedníků než kdykoli jindy během své služby. Tato rozepře v jeho službě byla vrcholným bodem znázornění procesu smluvní zkoušky a sestra Whiteová tuto událost obšírně komentuje v knize Touha věků, kde název kapitoly zní „Krize v Galileji“. Jméno Galilea znamená „závěs“ nebo „bod obratu“ a v této kapitole vykládá, proč se učedníci od něho odvrátili. Odmítli uplatnit jeho svědectví o požadavku jíst jeho tělo a pít jeho krev správnou prorockou metodologií. Uvádí, že se drželi zvyků a tradic prorockých pojetí, která satan vštípil do biblického porozumění starověkého Izraele. Tato nedorozumění jim poskytla to, co pokládali za záminku, aby jeho slova vykládali doslovně namísto duchovně. Také poukazuje na to, že když se ti, kdo se od Ježíše „odvrátili“ (Galilea), kteří jsou označeni v šesté kapitole Janova evangelia (Jan 6,66), od něho odvrátili, již s ním navěky nechodili.
With the first as with the last covenant testing process of ancient Israel, we find that when God enters into a covenant relationship with a chosen people, He is simultaneously passing by the former covenant people. We also find that he tests those people, not with a singular test, but with a process of testing. We also see that the testing process is represented by something that is to be eaten. We also find that the food represents the Word of God, and that the test involves a choice between two types of food to eat. Do we eat of every tree that God has said we can eat of, or do we eat from the tree which we have been forbidden to eat? We also find that the choice of what to eat includes the test of how we eat the food offered.
Stejně jako při prvním, tak i při posledním procesu smluvního zkoušení starověkého Izraele zjišťujeme, že když Bůh vstupuje do smluvního vztahu s vyvoleným lidem, zároveň míjí bývalý smluvní lid. Dále zjišťujeme, že tento lid zkouší nikoli jedinou zkouškou, nýbrž procesem zkoušení. Rovněž vidíme, že tento proces zkoušení je znázorněn něčím, co má být pojedeno. Také zjišťujeme, že tento pokrm představuje Slovo Boží a že zkouška zahrnuje volbu mezi dvěma druhy pokrmu k jídlu. Budeme jíst z každého stromu, o němž Bůh řekl, že z něho smíme jíst, anebo budeme jíst ze stromu, z něhož nám bylo zakázáno jíst? Také zjišťujeme, že volba toho, co jíst, zahrnuje i zkoušku toho, jak jíme nabízený pokrm.
At the end of spiritual Israel, in the time of the Millerite movement, the first message was empowered on August 11, 1840. Jehoiakim there represents the Protestants that are then being carried into Babylon to become her daughters. They were confronted with a test when the angel of Revelation ten descended and had a little book open in his hand. Just as Jehoiakim rebelled against Nebuchadnezzar’s demands, and was thereafter led into captivity, the Protestants refused to eat the food in the angel’s hand, based upon the traditions and customs they brought with them out of the Dark Ages.
Na konci duchovního Izraele, v době milleritského hnutí, bylo první poselství zmocněno 11. srpna 1840. Jójakím zde představuje protestanty, kteří jsou tehdy odváděni do Babylóna, aby se stali jejími dcerami. Byli postaveni před zkoušku, když sestoupil anděl ze Zjevení 10 a v ruce měl otevřenou knížku. Právě jako se Jójakím vzepřel požadavkům Nebúkadnesara a poté byl odveden do zajetí, protestanti odmítli jíst pokrm z andělovy ruky na základě tradic a zvyků, které si s sebou přinesli z temného středověku.
By the spring of 1844, the testing process had reached a “turning point” for Jehoiakim and the Protestants, and just as in the first testing process for spiritual Israel, they “turned” and walked no more with Jesus. In that history Daniel, Hananiah, Mishael and Azariah represent the Millerites, who chose to eat the little book which was sweet in their mouth, but became bitter in their stomach.
Na jaře roku 1844 dospěl proces zkoušky pro Jójakíma a protestanty k „bodu obratu“ a právě tak jako v prvním procesu zkoušky pro duchovní Izrael se „odvrátili“ a již více nechodili s Ježíšem. V oné historii Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš představují millerity, kteří se rozhodli jíst malou knihu, která byla sladká v jejich ústech, ale zhořkla v jejich nitru.
If we include Adam and Eve, we have four classic witnesses that the test is represented by the act of eating. We have several prophetic witnesses, that all have the signature of the first and the last. The witness of the test of manna is a first witness, and the test of the Bread of Heaven is both a first test for spiritual Israel, while also being the last witness for ancient Israel. The test of the little book is both the first and the last. It is the end of spiritual Israel’s wandering as the church in the wilderness, and it is the first of those who were chosen to be the final denominated people of God. The Millerites were the beginning of God’s denominated people, which were to be identified as the true horn of Protestantism. There are several witnesses to the testing process that begins when the first message is empowered.
Zahrneme-li Adama a Evu, máme čtyři klasické svědky toho, že zkouška je znázorněna úkonem jedení. Máme několik prorockých svědků, kteří všichni nesou pečeť prvního i posledního. Svědectví o zkoušce manny je prvním svědkem a zkouška Chleba z nebe je jak první zkouškou pro duchovní Izrael, tak zároveň posledním svědkem pro starověký Izrael. Zkouška malé knížky je zároveň první i poslední. Je koncem putování duchovního Izraele jako církve na poušti a je prvním z těch, kteří byli vyvoleni, aby byli konečným denominovaným lidem Božím. Millerité byli počátkem Božího denominovaného lidu, který měl být rozpoznán jako pravý roh protestantismu. Existuje několik svědků procesu zkoušení, který začíná tehdy, když je první poselství zmocněno.
In those processes of testing there arrives a “turning point”, where nearly all of the disciples turn away. At Joshua and Caleb’s testimony all Israel turned away and sought to return to Egypt. At the church in Galilee, the majority of disciples turned away. Because Jesus is the Alpha and Omega, the “turning point” that is represented at the end of the testing process is also illustrated at the beginning of the testing process. When the manna was first provided for ancient Israel, there were those that immediately turned away from the instructions. At Christ’s baptism He turned away and went into the wilderness. Sister White uses the symbol of a turning point in a very informative fashion.
V těchto zkušebních procesech přichází „bod obratu“, kdy se téměř všichni učedníci odvrátí. Při svědectví Jozua a Káleba se celý Izrael odvrátil a hledal cestu zpět do Egypta. V církvi v Galileji se většina učedníků odvrátila. Protože Ježíš je Alfa i Omega, je „bod obratu“, který je znázorněn na konci zkušebního procesu, také zobrazen na jeho počátku. Když byla starověkému Izraeli poprvé poskytnuta mana, byli mezi nimi takoví, kteří se od pokynů okamžitě odvrátili. Při Kristově křtu se odvrátil a odešel na poušť. Sestra Whiteová používá symbol bodu obratu velmi poučným způsobem.
“There are periods which are turning points in the history of nations and of the church. In the providence of God, when these different crises arrive, the light for that time is given. If it is received, there is spiritual progress; if it is rejected, spiritual declension and shipwreck follow. The Lord in His word has opened up the aggressive work of the gospel as it has been carried on in the past, and will be in the future, even to the closing conflict, when Satanic agencies will make their last wonderful movement. From that word we understand that the forces are now at work that will usher in the last great conflict between good and evil—between Satan, the prince of darkness, and Christ, the Prince of life. But the coming triumph for the men who love and fear God is as sure as that His throne is established in the heavens.” Bible Echo, August 26, 1895.
„Jsou období, která představují body obratu v dějinách národů i církve. V Boží prozřetelnosti, když tyto různé krize nastanou, je dáno světlo pro danou dobu. Je-li přijato, nastává duchovní pokrok; je-li odmítnuto, následuje duchovní úpadek a ztroskotání. Pán ve svém slově odhalil útočné dílo evangelia, jak bylo vykonáváno v minulosti a jak bude pokračovat i v budoucnosti, až do závěrečného zápasu, kdy satanské mocnosti vykonají svůj poslední podivuhodný pohyb. Z onoho slova rozumíme, že již nyní působí síly, které uvedou poslední velký konflikt mezi dobrem a zlem — mezi satanem, knížetem temnoty, a Kristem, Knížetem života. Avšak přicházející vítězství pro ty, kdo milují Boha a bojí se Ho, je stejně jisté, jako je Jeho trůn upevněn v nebesích.“ Bible Echo, 26. srpna 1895.
When the manna was first given to ancient Israel, the light for that history was given. At Christ’s baptism the light for that history was given. On August 11, 1840 the light for that history was given. Each of those turning points mark the beginning of a testing process that ultimately ends at another turning point, when the former covenant people turn away and walk with Christ no more.
Když byla starověkému Izraeli poprvé dána manna, bylo dáno světlo pro tyto dějiny. Při Kristově křtu bylo dáno světlo pro tyto dějiny. Dne 11. srpna 1840 bylo dáno světlo pro tyto dějiny. Každý z těchto zlomových okamžiků označuje počátek procesu zkoušky, který nakonec končí při dalším zlomovém okamžiku, kdy se někdejší smluvní lid odvrací a již nechodí s Kristem.
Because these various testing processes represent both a testing process for the former covenant people and also for the new covenant people, there are two conclusions of the testing process. The conclusion of the testing process, and therefore the final turning point for the Protestants in the Millerite history, was the spring of 1844. The conclusion of the testing process (in the Fall of 1844), or turning point for the Millerites themselves, came after the turning point for the former people of God.
Protože tyto rozličné zkušební procesy představují jak proces zkoušky pro lid bývalé smlouvy, tak i pro lid nové smlouvy, existují dva závěry tohoto zkušebního procesu. Závěrem zkušebního procesu, a tedy konečným bodem obratu pro protestanty v milleritských dějinách, bylo jaro roku 1844. Závěr zkušebního procesu (na podzim roku 1844), neboli bod obratu pro samotné millerity, nastal po bodu obratu pro někdejší lid Boží.
In the history of Christ, the testing process is identified by his twice cleansing the temple, once at the beginning of his ministry, and then again at the ending of his ministry.
V dějinách Krista je proces zkoušky vyznačen tím, že dvakrát očistil chrám, jednou na počátku své služby a poté znovu na konci své služby.
“When Jesus began His public ministry, He cleansed the Temple from its sacrilegious profanation. Among the last acts of His ministry was the second cleansing of the Temple. So in the last work for the warning of the world, two distinct calls are made to the churches. The second angel’s message is, ‘Babylon is fallen, is fallen, that great city, because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication’ (Revelation 14:8). And in the loud cry of the third angel’s message a voice is heard from heaven saying, ‘Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities’ (Revelation 18:4, 5).” Selected Messages, book 2, 118.
„Když Ježíš započal svou veřejnou službu, očistil chrám od jeho svatokrádežného znesvěcení. Mezi posledními úkony Jeho služby bylo druhé očištění chrámu. Tak i v závěrečném díle varování světa jsou církvím dána dvě odlišná volání. Poselství druhého anděla zní: ‚Padl, padl Babylon, to veliké město, neboť napojil všechny národy vínem hněvu svého smilstva‘ (Zjevení 14,8). A v mocném volání poselství třetího anděla je slyšet hlas z nebe, který praví: ‚Vyjděte z něho, lide můj, abyste neměli účast na jeho hříších a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť jeho hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomněl se na jeho nepravosti‘ (Zjevení 18,4. 5).“ Selected Messages, kniha 2, 118.
The testing process of the two temple cleansings of Christ is aligned with Malachi chapter three, in the writings of the Spirit of Prophecy.
Proces zkoušky dvou Kristových očištění chrámu je ve spisech Ducha proroctví uveden do souladu s třetí kapitolou Malachiáše.
“In cleansing the temple from the world’s buyers and sellers, Jesus announced His mission to cleanse the heart from the defilement of sin,—from the earthly desires, the selfish lusts, the evil habits, that corrupt the soul. Malachi 3:1–3 quoted.” The Desire of Ages, 161.
„Když Ježíš očistil chrám od kupujících a prodávajících tohoto světa, oznámil své poslání očistit srdce od poskvrny hříchu — od pozemských žádostí, sobeckých žádostivostí a zlých návyků, které kazí duši. Citováno Malachiáš 3,1–3.“ Touha věků, 161.
The cleansing of God’s people represents the testing process that is repeatedly identified with several lines of prophecy. Every reference, beginning with Adam and Eve unto the Millerite history represents the cleansing of the one hundred and forty-four thousand.
Očištění Božího lidu představuje proces zkoušky, který je opakovaně ztotožňován s několika liniemi proroctví. Každý odkaz, počínaje Adamem a Evou až po dějiny milleritů, představuje očištění sto čtyřiceti čtyř tisíc.
“In the last days of this earth’s history, God’s covenant with his commandment-keeping people is to be renewed.” Review and Herald, February 26, 1914.
„V posledních dnech dějin této země má být obnovena Boží smlouva s jeho lidem, který zachovává jeho přikázání.“ Review and Herald, 26. února 1914.
The cleansing process of the one hundred and forty-four thousand is the first reference in the book of Daniel, which is the first book of the two books that together represent the Revelation of Jesus Christ that is unsealed just before human probation closes. The cleansing process of the one hundred and forty-four thousand is also represented as the sealing process. When the first message of the cleansing, sealing process of the one hundred and forty-four thousand began on September 11, 2001, it was a turning point for the church and for the world. In Revelation chapter eighteen, the angel that lightens the world with his glory then arrived. Yet in Revelation eighteen, the angel is not represented as having anything to eat in his hand—but it is there. The little book is there. It can be easily recognized by those who choose to eat the methodology represented as “line upon line,” by the prophet Isaiah.
Proces očišťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je prvním odkazem v knize Daniel, která je první knihou ze dvou knih, jež společně představují Zjevení Ježíše Krista, odpečetěné těsně před uzavřením lidské doby milosti. Proces očišťování sto čtyřiceti čtyř tisíc je také znázorněn jako proces zapečeťování. Když první poselství procesu očišťování a zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc začalo 11. září 2001, byl to bod obratu pro církev i pro svět. V osmnácté kapitole Zjevení tehdy přišel anděl, který osvěcuje svět svou slávou. Přesto ve Zjevení 18 není anděl znázorněn tak, že by měl ve své ruce něco k jídlu — avšak je to tam. Je tam malá kniha. Mohou ji snadno rozpoznat ti, kdo se rozhodnou jíst metodologii, kterou prorok Izajáš představuje jako „řádek za řádkem“.
By laying “line upon line” we understand that when Christ descended on September 11, 2001, he also had a “little book” which had been represented as “manna”, the “bread of heaven” and the “little book”. But on September 11, 2001, the former chosen people, represented by Jehoiakim, chose to hold to the customs and traditions of Adventism, and then began their march into the captivity of Babylon which will be complete at the Sunday law.
Zásadou „řádek za řádkem“ rozumíme, že když Kristus sestoupil 11. září 2001, měl také „malou knížku“, která byla představena jako „manna“, „chléb nebeský“ a „malá knížka“. Avšak 11. září 2001 se dříve vyvolený lid, představovaný Jójakímem, rozhodl přidržet se zvyků a tradic adventismu, a poté započal svůj pochod do babylónského zajetí, které bude dovršeno při nedělním zákoně.
“Now comes the word that I have declared that New York is to be swept away by a tidal wave? This I have never said. I have said, as I looked at the great buildings going up there, story after story, ‘What terrible scenes will take place when the Lord shall arise to shake terribly the earth! Then the words of Revelation 18:1–3 will be fulfilled.’ The whole of the eighteenth chapter of Revelation is a warning of what is coming on the earth. But I have no light in particular in regard to what is coming on New York, only that I know that one day the great buildings there will be thrown down by the turning and overturning of God’s power. From the light given me, I know that destruction is in the world. One word from the Lord, one touch of his mighty power, and these massive structures will fall. Scenes will take place the fearfulness of which we cannot imagine.” Review and Herald, July 5, 1906.
„Odkud pochází tvrzení, které jsem údajně vyslovila, že New York má být smeten přílivovou vlnou? To jsem nikdy neřekla. Řekla jsem, když jsem se dívala na velké budovy, které tam vyrůstaly, patro za patrem: ‚Jak strašné výjevy nastanou, až Pán povstane, aby hrozně otřásl zemí! Tehdy se naplní slova Zjevení 18,1–3.‘ Celá osmnáctá kapitola Zjevení je varováním před tím, co přichází na zemi. Nemám však žádné zvláštní světlo ohledně toho, co přijde na New York, kromě toho, že vím, že jednoho dne budou tamní velké budovy strženy převracením a vyvracením Boží moci. Ze světla, které mi bylo dáno, vím, že ve světě je zkáza. Jediné slovo od Pána, jediný dotek jeho mocné síly, a tyto mohutné stavby padnou. Nastanou výjevy, jejichž děsivost si nedovedeme představit.“ Review and Herald, 5. července 1906.
When the “great buildings” of “New York” were “thrown down by the turning and overturning of God’s power,” on September 11, 2001, the light of the angel of Revelation eighteen filled the whole earth, for a turning point had come in the history of the earth beast of Revelation thirteen.
Když byly „velké budovy“ „New Yorku“ dne 11. září 2001 „svrženy obracením a převracením Boží moci“, světlo anděla ze Zjevení osmnáctého naplnilo celou zemi, neboť v dějinách zemské šelmy ze Zjevení třináctého nastal bod obratu.
“There are periods which are turning points in the history of nations and of the church. In the providence of God, when these different crises arrive, the light for that time is given. If it is received, there is spiritual progress; if it is rejected, spiritual declension and shipwreck follow.” Bible Echo, August 26, 1895.
„Existují období, která jsou zlomovými body v dějinách národů i církve. V Boží prozřetelnosti, když tyto různé krize nastanou, je dáno světlo pro onen čas. Je-li přijato, následuje duchovní pokrok; je-li odmítnuto, následuje duchovní úpadek a ztroskotání.“ Bible Echo, 26. srpna 1895.
When the light of the angel of Revelation eighteen arrived on September 11, 2001, those who received the light progressed spiritually and those who rejected the light declined spiritually, and began their rebellious journey onward to their final turning point of the Sunday law, where they forever make shipwreck of their profession as the messengers of the third angel. Those in Galilee that turned away and walked no more with Christ in John 6:66, were turning away from the light that had first arrived at his baptism, which is where the first message of that testing history was empowered. In Daniel chapter one, two classes of worshippers are illustrated in the history when the first message is empowered. Jehoiakim represents those that make shipwreck of faith, and Daniel, Hananiah, Mishael and Azariah represent the faithful.
Když světlo anděla ze Zjevení osmnáctého přišlo 11. září 2001, ti, kdo toto světlo přijali, duchovně pokročili, a ti, kdo je odmítli, duchovně upadli a započali svou vzpurnou cestu dál ke svému poslednímu bodu obratu, k nedělnímu zákonu, kde navždy ztroskotávají ve svém vyznání jako poslové třetího anděla. Ti v Galileji, kteří se odvrátili a již více nechodili s Kristem v Janovi 6,66, se odvraceli od světla, které poprvé přišlo při jeho křtu, kde bylo první poselství oné zkušební historie zmocněno. V první kapitole Daniela jsou v dějinách, kdy je první poselství zmocněno, znázorněny dvě třídy ctitelů. Jójakím představuje ty, kdo ztroskotávají ve víře, a Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš představují věrné.
In the third year of the reign of Jehoiakim king of Judah came Nebuchadnezzar king of Babylon unto Jerusalem, and besieged it. And the Lord gave Jehoiakim king of Judah into his hand, with part of the vessels of the house of God: which he carried into the land of Shinar to the house of his god; and he brought the vessels into the treasure house of his god. And the king spake unto Ashpenaz the master of his eunuchs, that he should bring certain of the children of Israel, and of the king’s seed, and of the princes; Children in whom was no blemish, but well favoured, and skilful in all wisdom, and cunning in knowledge, and understanding science, and such as had ability in them to stand in the king’s palace, and whom they might teach the learning and the tongue of the Chaldeans. And the king appointed them a daily provision of the king’s meat, and of the wine which he drank: so nourishing them three years, that at the end thereof they might stand before the king. Now among these were of the children of Judah, Daniel, Hananiah, Mishael, and Azariah: Unto whom the prince of the eunuchs gave names: for he gave unto Daniel the name of Belteshazzar; and to Hananiah, of Shadrach; and to Mishael, of Meshach; and to Azariah, of Abednego. But Daniel purposed in his heart that he would not defile himself with the portion of the king’s meat, nor with the wine which he drank: therefore he requested of the prince of the eunuchs that he might not defile himself. Daniel 1:1-8.
Ve třetím roce kralování judského krále Jójakíma přitáhl Nebúkadnesar, král babylónský, k Jeruzalému a oblehl jej. A Panovník vydal judského krále Jójakíma do jeho ruky i část nádob domu Božího; ty odnesl do země Šineáru do domu svého boha a nádoby uložil v klenotnici svého boha. I řekl král Ašpenazovi, správci svých dvořanů, aby přivedl některé ze synů Izraele, z královského rodu i z předních mužů, mládence, na nichž nebylo žádné vady, pěkného vzhledu, zběhlé ve vší moudrosti, znalé vědění, chápavé v poznání a způsobilé stát v královském paláci, a aby je vyučovali písmu a jazyku Chaldejců. A král jim ustanovil každodenní příděl z královských pokrmů a z vína, které sám pil, aby je tak živili po tři roky; a po jejich uplynutí měli stanout před králem. Mezi nimi pak byli ze synů Judových Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš. A správce dvořanů jim dal jiná jména: Danielovi dal jméno Beltšasar, Chananjášovi Šadrak, Míšaelovi Méšak a Azarjášovi Abed-nego. Daniel si však v srdci umínil, že se neposkvrní královskými pokrmy ani vínem, které král pil; proto požádal správce dvořanů, aby se nemusel poskvrnit. Daniel 1,1–8.
Daniel, Hananiah, Mishael and Azariah were the children of Judah. They were made into eunuchs, thus representing the final generation of Adventism. Nebuchadnezzar, as many ancient kings, had the four Judean youths castrated, to remove any concerns the king might have when they served as slaves and interacted with the king’s wives and concubines.
Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš byli synové Judovi. Byli učiněni kleštěnci, a tak představují poslední generaci adventismu. Nebúkadnesar, jako mnozí starověcí králové, dal tyto čtyři judské mládence vykastrovat, aby odstranil veškeré obavy, které by král mohl mít, když mu sloužili jako otroci a přicházeli do styku s královými manželkami a konkubínami.
Symbolically it represents the final generation of Adventism, for there would be no more line of Judah after these four. Four is a symbol of worldwide, and thus represents the final generation of Seventh-day Adventists around the world who recognize September 11, 2001, as a fulfillment of God’s prophetic Word.
Symbolicky představuje poslední generaci adventismu, neboť po těchto čtyřech již nebude žádná další linie Judy. Číslo čtyři je symbolem celosvětovosti, a tak představuje poslední generaci adventistů sedmého dne po celém světě, kteří rozpoznávají 11. září 2001 jako naplnění Božího prorockého slova.
Those Seventh-day Adventists are the subject of God’s prophetic Word, for they are those called to be the one hundred and forty-four thousand. Yet their prophetic heritage began with the rebellion of their fathers, in 1863. That initial rebellion is almost impossible to recognize for it has been covered by the traditions and customs of four generations of escalating rebellion. Though difficult to recognize it must be seen and acknowledged, as Daniel ultimately does in Daniel chapter nine. He did so by recognizing the truth located in God’s prophetic Word.
Tito adventisté sedmého dne jsou předmětem Božího prorockého slova, neboť jsou těmi, kdo jsou povoláni, aby byli sto čtyřicet čtyři tisíce. Jejich prorocké dědictví však začalo vzpourou jejich otců v roce 1863. Tuto počáteční vzpouru je téměř nemožné rozpoznat, neboť byla zakryta tradicemi a zvyklostmi čtyř generací stupňující se vzpoury. Ačkoli je těžké ji rozpoznat, musí být spatřena a uznána, jak to nakonec činí Daniel v deváté kapitole knihy Daniel. Učinil tak tím, že rozpoznal pravdu obsaženou v Božím prorockém slově.
The rebellion that Daniel and the three worthies directly descended from, was their father’s refusal to remain separate from the heathen influences that surrounded them. In 1863, Laodicean Adventism returned to the biblical methodology of apostate Protestantism and Catholicism, to uphold their rejection of Miller’s identification of the “seven times” of Leviticus twenty-six. That rebellion for Daniel and the three worthies was represented by king Hezekiah.
Vzpoura, z níž Daniel a tři mládenci bezprostředně vzešli, spočívala v odmítnutí jejich otce zůstat oddělen od pohanských vlivů, které je obklopovaly. V roce 1863 se laodicejský adventismus vrátil k biblické metodologii odpadlého protestantismu a katolicismu, aby obhájil své odmítnutí Millerova ztotožnění „sedmi časů“ z Leviticus dvacet šest. Tato vzpoura byla v případě Daniela a tří mládenců představována králem Ezechiášem.
King Hezekiah pled with the Lord not to die, and his prayer was answered when the Lord gave him another 15 years. In doing so, he then fathered Manasseh, one of the most wicked kings of Judah, but also the king that marks the beginning of the progressive seven-step conquering and enslavement of Judah. In 1856, the True Witness came to knock on Laodicean Adventism’s door, but they chose to live and not die to self. By 1863, they had rebuilt “Jericho” and started the escalating rebellion that ultimately prevented them from recognizing September 11, 2001 as the beginning of their three-step journey into the slavery of spiritual Babylon that ends at the Sunday law.
Král Ezechiáš úpěnlivě prosil Hospodina, aby nezemřel, a jeho modlitba byla vyslyšena, když mu Hospodin přidal dalších patnáct let. Tím pak zplodil Manasesa, jednoho z nejbezbožnějších judských králů, avšak také krále, který označuje počátek postupného sedmistupňového dobývání Judy a jejího zotročování. Roku 1856 přišel Věrný Svědek zaklepat na dveře laodicejského adventismu, avšak oni se rozhodli žít a nezemřít sobě. Do roku 1863 znovu vystavěli „Jericho“ a zahájili stupňující se vzpouru, která jim nakonec zabránila rozpoznat 11. září 2001 jako počátek jejich tříkroké cesty do otroctví duchovního Babylóna, jež končí nedělním zákonem.
For king Hezekiah, 1863 came when his prayer to live was granted. The Lord provided a sign that his prayer had been accepted. God confirmed the prayer by moving the sun, and the Babylonians saw the activity of God in the heavens, though they knew not what it meant. The Babylonians then came to Jerusalem to find out about the God who had the power to control the sun. Instead of glorifying the God of Heaven, king Hezekiah, instead of dying to self, chose to glorify his temple and city instead of the God who had chosen to place His name in that temple and city.
Pro krále Ezechiáše nastal rok 1863 tehdy, když byla vyslyšena jeho modlitba o život. Pán poskytl znamení, že jeho modlitba byla přijata. Bůh potvrdil tuto modlitbu pohybem slunce a Babylóňané spatřili Boží působení na nebesích, ačkoli nevěděli, co znamená. Potom přišli Babylóňané do Jeruzaléma, aby se dověděli o Bohu, který měl moc ovládat slunce. Místo aby oslavil Boha nebes, král Ezechiáš, místo aby zemřel sám sobě, rozhodl se oslavovat svůj chrám a své město namísto Boha, který si zvolil vložit své jméno do onoho chrámu a města.
That rebellion brought the prophecy that children from his blood line would become slaves and eunuchs in Babylon. Those children were Daniel, Hananiah, Mishael and Azariah, and represent the spiritual final generation of those Seventh-day Adventists that recognize September 11, 2001 as a turning point in the history of the nations of the world and of the church, when the light is given that is to test and seal the one hundred and forty-four thousand.
Tato vzpoura přinesla proroctví, že děti z jeho krevní linie se stanou otroky a kleštěnci v Babylóně. Těmi dětmi byli Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš a představují duchovní závěrečnou generaci těch adventistů sedmého dne, kteří uznávají 11. září 2001 za zlomový bod v dějinách národů světa i církve, kdy je dáváno světlo, které má vyzkoušet a zapečetit sto čtyřicet čtyři tisíc.
In those days was Hezekiah sick unto death. And the prophet Isaiah the son of Amoz came to him, and said unto him, Thus saith the Lord, Set thine house in order; for thou shalt die, and not live. Then he turned his face to the wall, and prayed unto the Lord, saying, I beseech thee, O Lord, remember now how I have walked before thee in truth and with a perfect heart, and have done that which is good in thy sight. And Hezekiah wept sore. And it came to pass, afore Isaiah was gone out into the middle court, that the word of the Lord came to him, saying, Turn again, and tell Hezekiah the captain of my people, Thus saith the Lord, the God of David thy father, I have heard thy prayer, I have seen thy tears: behold, I will heal thee: on the third day thou shalt go up unto the house of the Lord. And I will add unto thy days fifteen years; and I will deliver thee and this city out of the hand of the king of Assyria; and I will defend this city for mine own sake, and for my servant David’s sake. And Isaiah said, Take a lump of figs. And they took and laid it on the boil, and he recovered. And Hezekiah said unto Isaiah, What shall be the sign that the Lord will heal me, and that I shall go up into the house of the Lord the third day? And Isaiah said, This sign shalt thou have of the Lord, that the Lord will do the thing that he hath spoken: shall the shadow go forward ten degrees, or go back ten degrees? And Hezekiah answered, It is a light thing for the shadow to go down ten degrees: nay, but let the shadow return backward ten degrees. And Isaiah the prophet cried unto the Lord: and he brought the shadow ten degrees backward, by which it had gone down in the dial of Ahaz. At that time Berodachbaladan, the son of Baladan, king of Babylon, sent letters and a present unto Hezekiah: for he had heard that Hezekiah had been sick. And Hezekiah hearkened unto them, and shewed them all the house of his precious things, the silver, and the gold, and the spices, and the precious ointment, and all the house of his armour, and all that was found in his treasures: there was nothing in his house, nor in all his dominion, that Hezekiah shewed them not. Then came Isaiah the prophet unto king Hezekiah, and said unto him, What said these men? and from whence came they unto thee? And Hezekiah said, They are come from a far country, even from Babylon. And he said, What have they seen in thine house? And Hezekiah answered, All the things that are in mine house have they seen: there is nothing among my treasures that I have not shewed them. And Isaiah said unto Hezekiah, Hear the word of the Lord. Behold, the days come, that all that is in thine house, and that which thy fathers have laid up in store unto this day, shall be carried into Babylon: nothing shall be left, saith the Lord. And of thy sons that shall issue from thee, which thou shalt beget, shall they take away; and they shall be eunuchs in the palace of the king of Babylon. Then said Hezekiah unto Isaiah, Good is the word of the Lord which thou hast spoken. And he said, Is it not good, if peace and truth be in my days? And the rest of the acts of Hezekiah, and all his might, and how he made a pool, and a conduit, and brought water into the city, are they not written in the book of the chronicles of the kings of Judah? And Hezekiah slept with his fathers: and Manasseh his son reigned in his stead. 2 Kings 20:1–21.
V oněch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. I přišel k němu prorok Izajáš, syn Ámosův, a řekl mu: Toto praví Hospodin: Uspořádej svůj dům, neboť zemřeš a nebudeš živ. Tu obrátil svou tvář ke zdi a modlil se k Hospodinu řka: Ach, Hospodine, rozpoměň se nyní, prosím, jak jsem chodil před tebou v pravdě a s dokonalým srdcem a činil jsem, co je dobré v tvých očích. A Chizkijáš se velmi rozplakal. I stalo se, dříve než Izajáš vyšel do prostředního nádvoří, že k němu přišlo slovo Hospodinovo se slovy: Vrať se a pověz Chizkijášovi, vévodci mého lidu: Toto praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Slyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy; hle, uzdravím tě. Třetího dne vstoupíš do Hospodinova domu. A ke tvým dnům přidám patnáct let a vysvobodím tebe i toto město z ruky krále asyrského; a budu chránit toto město pro sebe samého a pro Davida, svého služebníka. I řekl Izajáš: Vezměte hroudu fíků. A vzali ji a přiložili na vřed, a on se uzdravil. Chizkijáš pak řekl Izajášovi: Jaké bude znamení, že mě Hospodin uzdraví a že třetího dne vstoupím do Hospodinova domu? A Izajáš řekl: Toto budeš mít za znamení od Hospodina, že Hospodin vykoná věc, kterou promluvil: Má stín postoupit o deset stupňů vpřed, anebo se vrátit o deset stupňů zpět? Chizkijáš odpověděl: Je to lehká věc, aby stín pokročil o deset stupňů; nikoli, ať se stín vrátí o deset stupňů nazpět. I volal prorok Izajáš k Hospodinu; a on přivedl stín o deset stupňů nazpět, po nichž již sestoupil na slunečních hodinách Achazových. V tom čase poslal Berodak-baladan, syn Baladanův, král babylónský, Chizkijášovi listy a dar; neboť uslyšel, že Chizkijáš byl nemocen. A Chizkijáš je vyslechl a ukázal jim celý dům svých drahocenností, stříbro i zlato, vonné látky i vzácný olej, celý svůj zbrojní dům i vše, co se nacházelo v jeho pokladnicích; nebylo nic v jeho domě ani v celé jeho říši, co by jim Chizkijáš neukázal. Tu přišel prorok Izajáš ke králi Chizkijášovi a řekl mu: Co říkali ti muži a odkud k tobě přišli? Chizkijáš řekl: Přišli ke mně z daleké země, z Babylóna. I řekl: Co viděli ve tvém domě? Chizkijáš odpověděl: Viděli všechno, co je v mém domě; není nic mezi mými poklady, co bych jim neukázal. I řekl Izajáš Chizkijášovi: Slyš slovo Hospodinovo. Hle, přicházejí dny, kdy všechno, co je v tvém domě, i to, co tvoji otcové shromáždili až do tohoto dne, bude odneseno do Babylóna; nic nezbude, praví Hospodin. A z tvých synů, kteří z tebe vzejdou, které zplodíš, vezmou, a budou kleštěnci v paláci krále babylónského. Tehdy řekl Chizkijáš Izajášovi: Dobré je slovo Hospodinovo, které jsi promluvil. Neboť řekl: Což není dobré, bude-li za mých dnů pokoj a pravda? Ostatní příběhy Chizkijášovy a veškerá jeho udatnost i to, jak zbudoval nádrž a vodovod a přivedl vodu do města, cožpak to není zapsáno v Knize letopisů králů judských? I zesnul Chizkijáš se svými otci a na jeho místě kraloval jeho syn Manases. 2 Královská 20,1–21.
The next verse says:
Následující verš říká:
Manasseh was twelve years old when he began to reign, and reigned fifty and five years in Jerusalem. And his mother’s name was Hephzibah. 2 Kings 21:1.
Manasesovi bylo dvanáct let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let. Jeho matka se jmenovala Chefsíba. 2 Královská 21,1.
What would have been the result if king Hezekiah had accepted the Lord’s will, and simply got his house in order and died? He was given fifteen extra years, and three years later wicked Manasseh was born. What would have happened in 1856, if Adventism had accepted the transition from Philadelphia unto Laodicea and got their house in order and left the foundational truths of William Miller intact? I suppose we will never know the answer to that question, but what we do know is that “Daniel purposed in his heart that he would not defile himself with the portion of the king’s meat, nor with the wine which he drank.”
Jaký by byl výsledek, kdyby král Ezechiáš přijal Hospodinovu vůli, jednoduše dal svůj dům do pořádku a zemřel? Bylo mu dáno patnáct let navíc a o tři roky později se narodil bezbožný Manases. Co by se stalo roku 1856, kdyby adventismus přijal přechod z Filadelfie do Laodiceje, dal svůj dům do pořádku a ponechal nedotčené základní pravdy Williama Millera? Domnívám se, že odpověď na tuto otázku se nikdy nedozvíme, ale víme to, že „Daniel si v srdci předsevzal, že se neposkvrní královskou stravou ani vínem, které pil.“
We will continue Daniel chapter one in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat v první kapitole knihy Daniel.