Kniha Daniel — číslo devadesát sedm

Trojí aplikace Eliáše představuje vnější prvky Eliáše posledních dnů. Eliáš představuje jednoho muže, ale také hnutí lidu. Hnutí lidu, které se připojuje k poslu Eliášovi, je vyvedeno ze stavu a zkušenosti představovaných Laodiceou.

Ať již v hnutí prvního nebo třetího anděla, ti, kdo se spojili s poslem onoho období, byli buď vyvedeni z dějin představovaných církví v Sardech, nebo z dějin církve v Laodikeji. Obojí církev je znázorněna Eliášovou otázkou, jak dlouho bude lid kulhat mezi dvěma stanovisky. Tato dvě stanoviska, mezi nimiž kulhají, jsou znázorněna Habakukovým „sporem“. „Spor“ ve druhé kapitole Habakuka je sporem mezi buď správnou, nebo nesprávnou metodologií. Lid, který existuje, když nastane čas tohoto sporu, ať už v dějinách mileritského hnutí, nebo v dějinách posledních dnů, si není jist, zda sestoupit z plotu, a pokud ano, není si jist, na kterou stranu plotu má sestoupit. Proto neodpovídají ani slovem.

Pán ustanovil v dějinách prvního i třetího anděla zkoušku, která měla zjevit, zda skutečným poselstvím pozdního deště je jedna strana sporu, představovaná teologickou metodologií odpadlého protestantismu, anebo metodologie Millerových pravidel prorockého výkladu, včetně pravidel přijatých organizací Future for America. Zkouška na hoře Karmel, která má začít při brzy přicházejícím nedělním zákonu ve Spojených státech, vyžaduje, aby Bůh označil, kdo je Jeho pověřeným poslem, tak jako to učinil s Eliášem a v milleritských dějinách roku 1844. Stejně jako v případě Eliáše a těch, kteří bděli, ale nebyli ochotni zaujmout stanovisko, byla a bude metodologie potvrzena naplněním veřejných předpovědí.

Když sestoupil oheň a strávil Eliášovu oběť, Bůh tím těm, kteří mlčky přihlíželi, potvrzoval, že Eliáš je Jeho zástupcem; avšak pro Achaba, Jezábel a její falešné proroky již tehdy bylo příliš pozdě. Totéž se stalo před 22. říjnem 1844 v dějinách milleritů a stane se to znovu před brzy přicházejícím nedělním zákonem, jehož předobrazem je 22. říjen 1844. Naneštěstí ti, kteří budou čekat až do této události, aby se rozhodli, se už svou nečinností rozhodli pro nesprávnou stranu této otázky. Vyvolení Eliášova posla musí předcházet jeho střetnutí s Achabem, Jezábel a jejími falešnými proroky. Poté, co bylo potvrzení dovršeno tím, že oheň strávil Eliášovu oběť, Eliáš pobil falešné proroky.

Falešný prorok je šestým královstvím biblického proroctví a svou vládu jako šesté království ukončuje při brzy přicházejícím nedělním zákonu, což je místo, kde Eliáš pobil falešné proroky. Poté začalo plné vylití deště. V milleritské historii byl posel a jeho poselství rozpoznán v protikladu k těm, kteří v daném kontextu začali naplňovat svou úlohu odpadlého protestantismu (jenž je falešným prorokem Eliášova svědectví) a jedné ze tří mocností, které vedou svět k Armagedonu. Bůh ustanovil, aby po 22. říjnu 1844 nově rozpoznané pravé prorocké hnutí dokončilo Jeho dílo na zemi, avšak hnutí přešlo do Laodiceje a krátce nato přestalo být „hnutím“, protože se stalo právně uznanou církví.

S těmito prvky týkajícími se prvního Eliáše na mysli se nyní budeme zabývat prorockými charakteristikami druhého Eliáše, abychom určili a doložili, kdo je třetí Eliáš posledních dnů. Ježíš označil Jana Křtitele za toho, kdo naplnil poslední proroctví Starého zákona.

Ačkoli Ježíš označil Jana za Eliáše, který měl přijít, Jan přece jen nenaplnil plně všechny prvky předpovědi o přicházejícím Eliáši, neboť třetí a poslední Eliáš přichází před velikým a hrozným dnem Hospodinovým, což je doba Sedmi posledních ran, jež vrcholí Druhým příchodem Krista. Jan byl nicméně druhým Eliášem a jeho svědectví ve spojení s prvním Eliášem označuje a ustanovuje třetího a posledního Eliáše.

Právě tak, jako Eliáš stanul tváří v tvář trojí reprezentaci draka, šelmy a falešného proroka moderního Babylóna, tak i Jan stanul tváří v tvář římské autoritě (Herodovi), nečisté ženě (Herodiadě) a její dceři (Salome). Hora Karmel předobrazovala 22. říjen 1844, který zase představuje nedělní zákon ve Spojených státech. Při krizi nedělního zákona dochází k vytvoření trojího spojení.

V příběhu o Herodovi zjišťujeme, že jako představitel pohanského Říma je představitelem „deseti králů“ pohanského Říma, a proto symbolizuje deset králů ze Zjevení sedmnácté kapitoly, kteří na jednu hodinu dávají své království nevěstce. Herodes byl předobrazen Achabem. Oba žili v manželstvích, která byla nezákonná. Achabovi, který byl z Izraele, bylo zakázáno oženit se se ženou, jež nebyla Izraelitkou, a Herodes si vzal manželku svého bratra. Smilstvo nevěstky z Týru a Babylóna s králi země je znázorněno Achabovým a Herodovým nezákonným vztahem s Jezábel a Herodiadou.

Střetnutí na hoře Karmel s Achabem bylo znázorněno jako oslava narozenin Heroda. Při nedělním zákonu přestávají být Spojené státy šestým královstvím biblického proroctví a deset králů se stává sedmým královstvím. Při svých narozeninách jakožto sedmé království Herodes při opilecké hostině souhlasí, že dá až polovinu svého království Salome, dceři Herodiady. Deset králů souhlasí, že odevzdají své království šelmě, a činí tak, protože byli svedeni falešným prorokem (Spojenými státy) a jsou duchovně „opilí“.

Na hoře Karmel falešní proroci po celý den tančili ve snaze klamat, a na oslavě Herodových narozenin tančila Salome, dcera Herodiady, aby oklamala opilého krále. Tím dcera Herodiady zajistila Achabovu autoritu k usmrcení Jana Křtitele. Při nedělním zákonu ve Spojených státech Spojené státy oklamou celý svět, aby přijal celosvětový obraz šelmy, který se skládá z království napůl církevnického a napůl státnického. Oklamání světa Spojenými státy, které jsou falešným prorokem trojího spojení, bylo předobrazeno tancem Jezabeliných proroků a dcery Jezabel (Salome), neboť Jezabel je katolicismus a odpadlý protestantismus jsou její dcery (jako Salome).

Pronásledování začíná u brzy přicházejícího nedělního zákona, který zahrnuje smrt, jak je znázorněno tím, že hlava druhého Eliáše je sňata a vložena do koše pro papežství, představované Herodiadou. V tom okamžiku je smrtelná rána papežství plně uzdravena, již není zapomenuto a pozdní déšť je vylit bez míry, když je vztyčen prapor sto čtyřiceti čtyř tisíc. V tom okamžiku udeří islám třetího běda a začíná postupný soud nad velikou nevěstkou, která sedí nad mnohými vodami. Její soud je zdvojen.

Její soud je zdvojen, neboť dosud nebyla souzena za vraždy, které spáchala během temného středověku od roku 538 až do roku 1798. V páté pečeti jsou ti, které papežství zavraždilo, symbolicky vylíčeni pod oltářem, jak se ptají, kdy Bůh odsoudí římskou nevěstku, a je jim řečeno, aby odpočívali ve svých hrobech, dokud nebude doplněna druhá skupina mučedníků, kteří mají být zabiti, jako byli zabiti oni. Když přijde její soud, je zdvojen, neboť dvakrát vraždila Boží věrný lid.

Sestra Whiteová umisťuje pasáž o mučednících páté pečeti k nedělnímu zákonu, kdy je Boží jiné stádo povoláno ven z Babylóna, což jsou Herodovy narozeninové oslavy, když se deset králů shodne, že dají své sedmé království osmé říši, která je z těch sedmi.

Ti, kdo jsou povoláni ven z Babylóna, tvoří druhou skupinu mučedníků, kterou papežství usmrtí, tak jako Herodiada učinila druhému Eliášovi. Sestra Whiteová také klade pátou pečeť do okamžiku otevření poslední pečeti.

Modlitby těch, kdo byli během temného středověku zavražděni papežstvím, jsou „připomenuty“ při otevření „sedmé pečeti“, což ukazuje, že „sedmá pečeť“ je otevřena při brzy nastávajícím nedělním zákonu, neboť právě tehdy Bůh připomíná její nepravosti.

První Eliáš podává svědectví o střetu, k němuž dochází mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci a trojnásobným svazkem, který v posledních dnech vede svět k Armagedonu. Druhý Eliáš (Jan Křtitel) opakuje a rozšiřuje svědectví prvního Eliáše a společně (řádek za řádkem) určují a ustavují prorocké charakteristiky třetího a posledního Eliáše. Třetí Eliáš je znázorněn počátečním Eliášem (Millerem) a závěrečným Eliášem, neboť pohyb prvního anděla se opakuje v pohybu třetího anděla.

Třetí Eliáš nese pečeť Alfy a Omegy, neboť představuje Eliáše počátku i konce. Jak první, tak poslední Eliáš představují hnutí, a to buď prvního, nebo třetího anděla ze čtrnácté kapitoly Zjevení.

Trojí aplikace Eliáše představuje střet mezi Eliášem a hnutím spojeným s Eliášem a trojnásobným svazkem novodobého Babylóna. Těsně souvisí s trojí aplikací posla, který připravuje cestu pro Posla smlouvy, avšak tato linie představuje vnitřní dynamiku hnutí a posla. V obou trojích aplikacích jsou třetí a konečné naplnění posla a hnutí znázorněna Alfou a Omegou jakožto představiteli počátečního naplnění a konečného naplnění.

Třetí a poslední Eliáš představuje hnutí třetího anděla, což je hnutí jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc, kteří budou vyzdviženi jako korouhev, aby vyvolali veliký zástup z Babylóna, až přijde hodina velikého zemětřesení ze Zjevení jedenácté kapitoly. Před touto hodinou budou posel i hnutí rozpoznáni v protikladu k padělanému hnutí, které předkládá padělané poselství pozdního deště o pokoji a bezpečnosti.

Rozlišení mezi pravým a falešným poselstvím a poslem má být rozpoznáno podle naplnění poselství. Tyto články začaly vycházet na konci července 2023 a dávno před masakrem ze 7. října články poukazovaly na to, že pravé poselství pozdního deště označuje islám jako třetí Běda a že toto poselství započalo 11. září 2001. Články uváděly, že rozhněvání národů, které podle inspirovaného svědectví začalo tehdy, bylo jako žena v porodních bolestech, a že proto budou rozhněvání a soužení přiváděná na planetu Zemi pokračovat ve stupňování až do uzavření doby milosti.

Ve studiu budeme pokračovat v našem příštím článku.