The triple application of Elijah identified that in the last days there would be an Elijah at the beginning of the last days and at the ending of the last days. The “last days” are the days of judgment, which is progressive and divided into two types of judgment. The investigative judgment which began in the beginning of the last days, and the executive judgment which takes place in the ending of the last days. The triple application of Elijah is primarily representing the history of the executive judgment which begins at the soon-coming Sunday law.
Trojí aplikace Eliáše ukázala, že v posledních dnech bude Eliáš na počátku posledních dnů i na konci posledních dnů. „Poslední dny“ jsou dny soudu, který je postupný a rozdělený na dva druhy soudu. Vyšetřující soud, který započal na počátku posledních dnů, a vykonávací soud, který nastává na konci posledních dnů. Trojí aplikace Eliáše především představuje dějiny vykonávacího soudu, který začíná brzy přicházejícím nedělním zákonem.
The investigative judgment is restricted to those who have made a profession to be a follower of God, primarily by direct profession, but also in a minority of occurrences by an indirect profession of lifestyle.
Vyšetřující soud se omezuje na ty, kdo vyznali, že jsou následovníky Boha, především přímým vyznáním, avšak v menším počtu případů také nepřímým vyznáním životním stylem.
(For not the hearers of the law are just before God, but the doers of the law shall be justified. For when the Gentiles, which have not the law, do by nature the things contained in the law, these, having not the law, are a law unto themselves: Which show the work of the law written in their hearts, their conscience also bearing witness, and their thoughts the mean while accusing or else excusing one another.) Romans 2:13–15.
(Neboť ne posluchači zákona jsou spravedliví před Bohem, ale činitelé zákona budou ospravedlněni. Nebo když pohané, kteří nemají zákon, od přirozenosti činí to, co zákon požaduje, ti, ač nemají zákon, jsou sami sobě zákonem: Ti ukazují, že dílo zákona je napsáno v jejich srdcích, přičemž i jejich svědomí vydává svědectví a jejich myšlenky se navzájem obviňují nebo také obhajují.) Římanům 2,13–15.
The investigative judgment has two primary divisions, for it began with the investigation of the lives of the dead (from the days of Adam onward), who had professed to believe in the true God, and on September 11, 2001, it began the process of the investigative “judgment of the living.” The investigative judgment has another division beyond dead to living, for judgment begins with God’s house, and in the last days God’s house is Laodicean Adventism. Once the judgment of God’s house concludes at the soon-coming Sunday law, then God’s other flock that are then in Babylon are judged.
Vyšetřující soud má dvě hlavní části, neboť započal vyšetřováním životů mrtvých (ode dnů Adamových dále), kteří vyznávali víru v pravého Boha, a 11. září 2001 započal proces vyšetřujícího „soudu živých“. Vyšetřující soud má ještě další rozdělení vedle mrtvých a živých, neboť soud začíná v domě Božím a v posledních dnech je domem Božím laodicejský adventismus. Jakmile soud nad domem Božím dospěje ke svému závěru při brzy přicházejícím nedělním zákoně, tehdy jsou souzeni i ti z Božího jiného stáda, kteří se tehdy nacházejí v Babyloně.
The executive judgment is God’s punishment upon those who rejected His offer of salvation. The executive judgment begins at the soon-coming Sunday law. The United States will then have filled up its cup of wrath, which is also the cup of its probationary time, and national apostasy will be followed by national ruin. Every nation on planet earth will follow the example of the United States in enforcing a Sunday law, and each of those nations will then fill up their cups and also suffer national ruin.
Výkonný soud je Božím trestem nad těmi, kdo odmítli Jeho nabídku spasení. Výkonný soud začíná při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Spojené státy tehdy naplní svůj kalich hněvu, který je také kalichem jejich času milosti, a po národním odpadnutí bude následovat národní zkáza. Každý národ na planetě Zemi bude následovat příklad Spojených států při vynucování nedělního zákona a každý z těchto národů tehdy naplní svůj kalich a rovněž utrpí národní zkázu.
“As America, the land of religious liberty, shall unite with the Papacy in forcing the conscience and compelling men to honor the false sabbath, the people of every country on the globe will be led to follow her example.” Testimonies, volume 6, 18.
„Až se Amerika, země náboženské svobody, spojí s papežstvím, aby činila nátlak na svědomí a nutila lidi zachovávat falešný sabat, lidé ve všech zemích celého světa budou svedeni k tomu, aby následovali jejího příkladu.“ Testimonies, svazek 6, 18.
The executive judgment is also divided into two parts. From the Sunday law in the United States until human probation closes when Michael stands up, God’s judgments are mixed with mercy, but when Michael stands up, God’s wrath, as represented by the pouring out of the seven last plagues, contains no mercy. During the period of the Sunday law crisis the executive judgments upon men and nations will be mixed with mercy, for there will still be some in Babylon that are then being given opportunity to understand the distinction between the worship of Sabbath and Sunday.
Výkonný soud je rovněž rozdělen na dvě části. Od nedělního zákona ve Spojených státech až do uzavření lidské doby milosti, kdy povstane Michael, jsou Boží soudy smíšeny s milosrdenstvím; avšak když Michael povstane, Boží hněv, znázorněný vyléváním sedmi posledních ran, neobsahuje žádné milosrdenství. Během období krize nedělního zákona budou výkonné soudy nad lidmi a národy smíšeny s milosrdenstvím, neboť v Babylóně budou stále někteří, jimž tehdy bude dána příležitost porozumět rozdílu mezi uctíváním soboty a neděle.
“Oh, that the people might know the time of their visitation! There are many who have not yet heard the testing truth for this time. There are many with whom the Spirit of God is striving. The time of God’s destructive judgments is the time of mercy for those who have had no opportunity to learn what is truth. Tenderly will the Lord look upon them. His heart of mercy is touched; His hand is still stretched out to save, while the door is closed to those who would not enter.
„Kéž by lidé poznali čas svého navštívení! Je mnoho těch, kteří dosud neslyšeli zkoušející pravdu pro tuto dobu. Je mnoho těch, s nimiž zápasí Duch Boží. Čas Božích ničivých soudů je časem milosti pro ty, kteří neměli příležitost poznat, co je pravda. Pán na ně bude hledět s něžným soucitem. Jeho srdce milosrdenství je pohnuto; Jeho ruka je stále vztažena k záchraně, zatímco dveře jsou zavřeny před těmi, kdo nechtěli vstoupit.
“The mercy of God is shown in His long forbearance. He is holding back His judgments, waiting for the message of warning to be sounded to all. Oh, if our people would feel as they should the responsibility resting upon them to give the last message of mercy to the world, what a wonderful work would be done!” Testimonies, volume 9, 97.
„Milosrdenství Boží se projevuje v Jeho dlouhé shovívavosti. Zadržuje své soudy a čeká, až bude všem zvěstováno poselství varování. Ó, kdyby náš lid pociťoval, jak by měl, odpovědnost, která na něm spočívá, aby světu předal poslední poselství milosti, jak podivuhodné dílo by bylo vykonáno!“ Testimonies, svazek 9, 97.
The “time of God’s destructive judgments is the time of mercy for those who have had no opportunity to learn what is truth.” Those two “times” begin together when “the door is closed” upon Laodicean Adventists “who would not enter.”
„Doba Božích ničivých soudů je dobou milosrdenství pro ty, kteří neměli příležitost poznat, co je pravda.“ Tyto dvě „doby“ začínají společně, když jsou laodicejští adventisté, „kteří nechtěli vstoupit“, postaveni před „zavřené dveře“.
“I saw that the holy Sabbath is, and will be, the separating wall between the true Israel of God and unbelievers; and that the Sabbath is the great question, to unite the hearts of God’s dear waiting saints. And if one believed, and kept the Sabbath, and received the blessing attending it, and then gave it up, and broke the holy commandment, they would shut the gates of the Holy City against themselves, as sure as there was a God that rules in heaven above. I saw that God had children, who do not see and keep the Sabbath. They had not rejected the light on it. And at the commencement of the time of trouble, we were filled with the Holy Ghost as we went forth and proclaimed the Sabbath more fully. This enraged the church, and nominal Adventists, as they could not refute the Sabbath truth. And at this time, God’s chosen, all saw clearly that we had the truth, and they came out and endured the persecution with us.” A Word to the Little Flock, 18, 19.
„Viděla jsem, že svatá sobota je a bude dělící zdí mezi pravým Izraelem Božím a nevěřícími; a že sobota je velikou otázkou, která má sjednotit srdce Božích drahých očekávajících svatých. A jestliže někdo uvěřil, zachovával sobotu a přijal požehnání, které ji provází, a potom se jí vzdal a přestoupil svaté přikázání, uzavřel by si brány Svatého města proti sobě, stejně jistě, jako že je Bůh, který vládne na nebesích. Viděla jsem, že Bůh měl děti, které nevidí a nezachovávají sobotu. Neodmítly světlo o ní. A na počátku doby soužení jsme byli naplněni Duchem svatým, když jsme vyšli a plněji hlásali sobotu. To rozhněvalo církev i jmenné adventisty, protože nemohli vyvrátit pravdu o sobotě. A v té době všichni Boží vyvolení jasně viděli, že máme pravdu, a vyšli a snášeli s námi pronásledování.“ A Word to the Little Flock, 18, 19.
The door is closed at the soon-coming Sunday law, making the period which precedes the Sunday law “the time” of God’s people’s “visitation.”
Dveře se uzavírají při brzy přicházejícím nedělním zákonu, čímž se období, které nedělnímu zákonu předchází, stává „časem“ „navštívení“ Božího lidu.
How do ye say, We are wise, and the law of the Lord is with us? Lo, certainly in vain made he it; the pen of the scribes is in vain. The wise men are ashamed, they are dismayed and taken: lo, they have rejected the word of the Lord; and what wisdom is in them? Therefore will I give their wives unto others, and their fields to them that shall inherit them: for everyone from the least even unto the greatest is given to covetousness, from the prophet even unto the priest every one dealeth falsely. For they have healed the hurt of the daughter of my people slightly, saying, Peace, peace; when there is no peace. Were they ashamed when they had committed abomination? nay, they were not at all ashamed, neither could they blush: therefore shall they fall among them that fall: in the time of their visitation they shall be cast down, saith the Lord. Jeremiah 8:8–12.
Jak můžete říkat: Jsme moudří a zákon Hospodinův je s námi? Hle, vskutku nadarmo jej učinilo klamné pero písařů. Moudří budou zahanbeni, budou zděšeni a polapeni; hle, zavrhli slovo Hospodinovo, a jakou tedy mají moudrost? Proto dám jejich ženy jiným a jejich pole těm, kdo je zdědí; neboť každý od nejmenšího až do největšího je oddán lakotě, od proroka až po kněze každý jedná falešně. A lehce hojí ránu dcery mého lidu, když říkají: Pokoj, pokoj, ačkoli žádný pokoj není. Zastyděli se snad, když páchali ohavnost? Nikoliv, vůbec se nezastyděli, ani se neuměli rdít. Proto padnou mezi těmi, kteří padají; v čase svého navštívení budou svrženi, praví Hospodin. Jeremiáš 8,8–12.
As with ancient Israel, so with modern Israel, they are both destroyed, for they knew not the time of their visitation. The time of God’s visitation for Laodicean Adventism began on September 11, 2001, and concludes at the soon coming Sunday law.
Jako se starověkým Izraelem, tak i s moderním Izraelem: oba jsou zahubeni, neboť nepoznali čas svého navštívení. Doba Božího navštívení pro laodicejský adventismus začala 11. září 2001 a končí při brzy přicházejícím nedělním zákonu.
And when he was come near, he beheld the city, and wept over it, Saying, If thou hadst known, even thou, at least in this thy day, the things which belong unto thy peace! but now they are hid from thine eyes. For the days shall come upon thee, that thine enemies shall cast a trench about thee, and compass thee round, and keep thee in on every side, And shall lay thee even with the ground, and thy children within thee; and they shall not leave in thee one stone upon another; because thou knewest not the time of thy visitation. Luke 19:41–44.
A když se přiblížil, spatřil město a zaplakal nad ním, řka: Kéž bys i ty, alespoň v tento svůj den, poznalo to, co náleží k tvému pokoji! Avšak nyní je to skryto před tvýma očima. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, sevřou tě ze všech stran a oblehnou tě, a srovnají tě se zemí i tvé děti v tobě; a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení. Lukáš 19,41–44.
At the time of God’s visitation the wise and foolish are forever separated.
V době Božího navštívení jsou moudré a pošetilé navždy odděleny.
“We know that unconsecrated Seventh-day Adventists, who have a knowledge of the truth, but who have linked themselves with worldlings will depart entirely from the faith, giving heed to seducing spirits. The enemy will gladly hold out inducements to them, to lead them to carry on a warfare against the people of God. But those who are true and steadfast will have a strong and powerful defense in God.” Manuscript Releases, volume 7, 186.
„Víme, že neposvěcení adventisté sedmého dne, kteří mají poznání pravdy, avšak spojili se se světskými lidmi, zcela odpadnou od víry a budou naslouchat svodným duchům. Nepřítel jim ochotně bude předkládat lákadla, aby je vedl k tomu, že povedou boj proti Božímu lidu. Avšak ti, kdo jsou pravdiví a pevní, budou mít v Bohu silnou a mocnou obranu.“ Manuscript Releases, svazek 7, 186.
Their time of visitation began on September 11, 2001, as typified by the time of visitation upon the Protestant churches on August 11, 1840, and as the time of visitation had begun for ancient Israel when the Holy Spirit descended at the baptism of Christ.
Jejich doba navštívení začala 11. září 2001, jak to předobrazil čas navštívení protestantských církví 11. srpna 1840, a stejně jako doba navštívení započala pro starověký Izrael, když při Kristově křtu sestoupil Duch svatý.
The executive judgment begins when the United States fills the cup of its probationary time at the soon coming Sunday law, which is also when the Laodicean Adventist church has filled their cup. Judgment begins with the house of God, and the cup of probationary time for both corrupted horns of the United States. The corrupted horn of Protestantism that has previously been represented by the Laodicean Adventist church then ceases, and the Philadelphian movement of the third angel is then the true horn of Protestantism, and spiritual Jerusalem that is lifted up as an ensign. At that point Jerusalem changes from the church militant into the church triumphant.
Výkonný soud začíná tehdy, když Spojené státy při brzy přicházejícím nedělním zákonu naplní číši svého času milosti ve zkušební době; tehdy také církev adventistů laodicejského stavu naplnila svou číši. Soud začíná domem Božím a číší času milosti ve zkušební době obou zkažených rohů Spojených států. Zkažený roh protestantismu, který byl dříve představován laodicejskou adventistickou církví, tehdy zaniká a filadelfské hnutí třetího anděla se pak stává pravým rohem protestantismu a duchovním Jeruzalémem, jenž je vyzdvižen jako korouhev. V tom okamžiku se Jeruzalém mění z církve bojující v církev vítěznou.
The executive judgment begins, with the time of God’s destructive judgments, which is also a time of mercy for God’s other flock that is still in Babylon. It begins when the time of God’s visitation upon Laodicean Adventism ends. The executive judgment progresses to the Seven Last Plagues where the judgments are no longer mixed with mercy, and then Jesus returns.
Vykonávací soud začíná s časem Božích ničivých soudů, který je zároveň časem milosrdenství pro jiné Boží stádo, jež je dosud v Babylóně. Začíná tehdy, když končí čas Božího navštívení laodicejského adventismu. Vykonávací soud postupuje k Sedmi posledním ranám, kde soudy již nejsou smíšeny s milosrdenstvím, a potom se Ježíš vrací.
When Jesus returns, the millennium (one thousand years), of Revelation chapter twenty, identifies that Satan is bound upon a desolated earth, alone with only the rebellious angels that participated in the attack against God.
Když se Ježíš vrátí, milénium (tisíc let) ze 20. kapitoly Zjevení ukazuje, že satan je spoután na zpustošené zemi, sám, pouze se vzbouřenými anděly, kteří se podíleli na útoku proti Bohu.
And I saw an angel come down from heaven, having the key of the bottomless pit and a great chain in his hand. And he laid hold on the dragon, that old serpent, which is the Devil, and Satan, and bound him a thousand years, And cast him into the bottomless pit, and shut him up, and set a seal upon him, that he should deceive the nations no more, till the thousand years should be fulfilled: and after that he must be loosed a little season. Revelation 20:1–3.
A viděl jsem anděla sestupujícího z nebe, který měl klíč od bezedné propasti a v ruce veliký řetěz. I chopil se draka, toho dávného hada, jímž jest ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let, a uvrhl jej do bezedné propasti, uzavřel ji a zapečetil nad ním, aby již více neklamal národy, dokud by se nedovršilo těch tisíc let; a potom musí být na krátký čas propuštěn. Zjevení 20,1–3.
During that thousand years the redeemed will perform an investigative judgment upon the lost who are still sleeping in their graves waiting for the conclusion of the individual judgments. The redeemed will consider the lives and circumstances of the lost, including Satan and his angels, in order to determine which deserves greater punishment at the end of the thousand years.
Během oněch tisíce let budou vykoupení vykonávat vyšetřující soud nad ztracenými, kteří dosud spí ve svých hrobech a čekají na uzavření jednotlivých soudů. Vykoupení budou zkoumat životy a okolnosti ztracených, včetně satana a jeho andělů, aby určili, kdo si na konci tisíce let zaslouží větší trest.
And I saw thrones, and they sat upon them, and judgment was given unto them: and I saw the souls of them that were beheaded for the witness of Jesus, and for the word of God, and which had not worshipped the beast, neither his image, neither had received his mark upon their foreheads, or in their hands; and they lived and reigned with Christ a thousand years. Revelation 20:4.
A viděl jsem trůny, a posadili se na ně, a byl jim dán soud; a viděl jsem duše těch, kteří byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží a kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její znamení na svá čela ani na své ruce; a ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Zjevení 20,4.
The millennium therefore contains an investigative judgment, that when finished brings the final executive judgment when the wicked dead are raised, and Satan who then has entire control over them convinces the wicked to attack Jerusalem which at the end of the thousand years comes down out of heaven. As the wicked mount their attack, fire comes down out of heaven and the final executive judgment is accomplished.
Tisíciletí tedy zahrnuje vyšetřující soud, který po svém dokončení přivádí konečný výkonný soud, když jsou vzkříšeni mrtví bezbožní a satan, jenž pak nad nimi má plnou moc, přesvědčí bezbožné, aby zaútočili na Jeruzalém, který na konci tisíce let sestupuje z nebe. Když bezbožní zahajují svůj útok, sestupuje z nebe oheň a konečný výkonný soud je vykonán.
And when the thousand years are expired, Satan shall be loosed out of his prison, And shall go out to deceive the nations which are in the four quarters of the earth, Gog and Magog, to gather them together to battle: the number of whom is as the sand of the sea. And they went up on the breadth of the earth, and compassed the camp of the saints about, and the beloved city: and fire came down from God out of heaven, and devoured them. Revelation 20:7–9.
Až se dovrší těch tisíc let, satan bude propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve čtyřech úhlech země, Góga a Magóga, a shromáždil je k boji; jejich počet bude jako písek mořský. I vystoupili na širokou plochu země a obklíčili tábor svatých i milované město; ale sestoupil oheň od Boha z nebe a pohltil je. Zjevení 20,7–9.
Though the triple applications of Elijah and the messenger that prepares for the Messenger of the Covenant to suddenly come to His temple are closely related, a distinction of their work can be noted in that Elijah is primarily identifying the work of the messenger, and the movement associated with the message of the messenger, that is accomplished during the executive judgment that begins at the soon-coming Sunday law. The messenger that prepares the way for the Messenger of the Covenant primarily identifies a work that is accomplished during the investigative judgment. Laodicean Adventism does not know the time of their visitation, which represents a specific time period of judgment.
Ačkoli trojí použití Eliáše a posla, který připravuje cestu, aby Posel smlouvy náhle přišel do svého chrámu, spolu úzce souvisejí, lze rozpoznat rozdíl v jejich díle v tom, že Eliáš především označuje dílo posla a hnutí spojené s poselstvím posla, které se uskutečňuje během výkonného soudu, jenž začíná při brzy přicházejícím nedělním zákonu. Posel, který připravuje cestu pro Posla smlouvy, především označuje dílo, které se uskutečňuje během vyšetřovacího soudu. Laodicejský adventismus nezná čas svého navštívení, který představuje určité časové období soudu.
Neither do they understand the “present truth” message that is proclaimed during the time of their visitation. They were required to know both the judgment, and the message of those days. They were also required to know the messenger of that period of time. In their Laodicean blindness they oppose the message of the hour, deny the time of their visitation with a message of “peace and safety,” and are uncertain who the chosen messenger of that period is. This truth was clearly identified in the witness of the second Elijah, who was John the Baptist.
Nerozumějí ani poselství „přítomné pravdy“, které je hlásáno v době jejich navštívení. Bylo od nich požadováno, aby znali jak soud, tak poselství oněch dnů. Bylo od nich rovněž požadováno, aby znali posla onoho časového období. Ve své laodicejské slepotě se stavějí proti poselství této hodiny, popírají čas svého navštívení poselstvím o „pokoji a bezpečí“ a nejsou si jisti, kdo je vyvoleným poslem onoho období. Tato pravda byla jasně označena ve svědectví druhého Eliáše, jímž byl Jan Křtitel.
The Jews knew that prophecy identified a messenger to come, and Jesus directly taught that John was that messenger who was to come.
Židé věděli, že proroctví označilo posla, který měl přijít, a Ježíš přímo učil, že Jan byl tím poslem, jenž měl přijít.
For all the prophets and the law prophesied until John. And if ye will receive it, this is Elias, which was for to come. He that hath ears to hear, let him hear. Matthew 11:13–15.
Neboť všichni proroci i zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout, on jest Eliáš, který měl přijít. Kdo má uši k slyšení, slyš. Matouš 11,13–15.
At the very conclusion of the period of their visitation (the time in the history of Christ that typifies the soon-coming Sunday law), as Christ hung upon the cross the Jews conjectured whether Elijah would then come to save Jesus. If they did not recognize the messenger that was to prepare for the Messenger of the Covenant, that was then confirming the covenant with His own blood, they could not recognize their Messiah. Laodicean Adventism in the last days is required to know their judgment, which is the time of their visitation. They are required to recognize the message of that period of time, and they are required to recognize the chosen messenger of that time. The rebellion of 1888, represented September 11, 2001, when the angel of Revelation chapter eighteen descended. The rebels of 1888, refused to acknowledge the chosen messengers of the history that was typifying the last days.
Na samém závěru období jejich navštívení (doby v dějinách Krista, která předobrazuje brzy přicházející nedělní zákon), když Kristus visel na kříži, Židé se dohadovali, zda tehdy přijde Eliáš, aby Ježíše zachránil. Jestliže nerozpoznali posla, který měl připravit cestu Poslu smlouvy, jenž tehdy potvrzoval smlouvu svou vlastní krví, nemohli rozpoznat svého Mesiáše. Laodicejský adventismus v posledních dnech je povinen znát svůj soud, který je dobou jeho navštívení. Je povinen rozpoznat poselství onoho časového období a je povinen rozpoznat vyvoleného posla té doby. Vzpoura roku 1888 byla představena 11. zářím 2001, kdy sestoupil anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly. Buřiči roku 1888 odmítli uznat vyvolené posly dějin, které předobrazovaly poslední dny.
We will continue this study in the next article.
V tomto studiu budeme pokračovat v příštím článku.
For thus saith the Lord God of Israel unto me; Take the wine cup of this fury at my hand, and cause all the nations, to whom I send thee, to drink it. And they shall drink, and be moved, and be mad, because of the sword that I will send among them. Then took I the cup at the Lord’s hand, and made all the nations to drink, unto whom the Lord had sent me: To wit, Jerusalem, and the cities of Judah, and the kings thereof, and the princes thereof, to make them a desolation, an astonishment, an hissing, and a curse; as it is this day; Pharaoh king of Egypt, and his servants, and his princes, and all his people; And all the mingled people, and all the kings of the land of Uz, and all the kings of the land of the Philistines, and Ashkelon, and Azzah, and Ekron, and the remnant of Ashdod, Edom, and Moab, and the children of Ammon, And all the kings of Tyrus, and all the kings of Zidon, and the kings of the isles which are beyond the sea, Dedan, and Tema, and Buz, and all that are in the utmost corners, And all the kings of Arabia, and all the kings of the mingled people that dwell in the desert, And all the kings of Zimri, and all the kings of Elam, and all the kings of the Medes, And all the kings of the north, far and near, one with another, and all the kingdoms of the world, which are upon the face of the earth: and the king of Sheshach shall drink after them. Therefore thou shalt say unto them, Thus saith the Lord of hosts, the God of Israel; Drink ye, and be drunken, and spue, and fall, and rise no more, because of the sword which I will send among you. And it shall be, if they refuse to take the cup at thine hand to drink, then shalt thou say unto them, Thus saith the Lord of hosts; Ye shall certainly drink. For, lo, I begin to bring evil on the city which is called by my name, and should ye be utterly unpunished? Ye shall not be unpunished: for I will call for a sword upon all the inhabitants of the earth, saith the Lord of hosts. Therefore prophesy thou against them all these words, and say unto them, The Lord shall roar from on high, and utter his voice from his holy habitation; he shall mightily roar upon his habitation; he shall give a shout, as they that tread the grapes, against all the inhabitants of the earth. A noise shall come even to the ends of the earth; for the Lord hath a controversy with the nations, he will plead with all flesh; he will give them that are wicked to the sword, saith the Lord. Thus saith the Lord of hosts, Behold, evil shall go forth from nation to nation, and a great whirlwind shall be raised up from the coasts of the earth. And the slain of the Lord shall be at that day from one end of the earth even unto the other end of the earth: they shall not be lamented, neither gathered, nor buried; they shall be dung upon the ground. Jeremiah 25:15–33.
Nebo takto mi řekl Hospodin, Bůh Izraele: Vezmi z mé ruky kalich vína tohoto rozhorlení a dej z něho pít všem národům, k nimž tě posílám. A budou pít, budou se potácet a šílet pro meč, který mezi ně pošlu. I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy a dal jsem pít všem národům, k nimž mě Hospodin poslal: totiž Jeruzalému a městům Judovým, i jejich králům a jejich knížatům, aby z nich učinil spoušť, úžas, posměch a zlořečení, jak je tomu dnes; faraónovi, králi egyptskému, i jeho služebníkům, i jeho knížatům, i všemu jeho lidu; i všemu smíšenému lidu, i všem králům země Úsu, i všem králům země Pelištejců, i Aškalónu, i Gaze, i Ekrónu, i pozůstatku Ašdódu; Edómu, Moábu a synům Ammonovým; i všem králům Týru, i všem králům Sidónu, i králům ostrovů, které jsou za mořem; Dedánu, Témě, Búzu a všem, kdo jsou v nejzazších končinách; i všem králům Arábie, i všem králům smíšeného lidu, který přebývá na poušti; i všem králům Zimrí, i všem králům Élamu, i všem králům Médů; i všem králům severu, vzdáleným i blízkým, jednomu jako druhému, i všem královstvím světa, která jsou na povrchu země; a král Šéšaku bude pít po nich. Proto jim řekneš: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Pijte a opijte se, zvracejte, padněte a již nepovstaňte pro meč, který mezi vás pošlu. A stane se, jestliže odmítnou vzít z tvé ruky kalich a pít, že jim řekneš: Takto praví Hospodin zástupů: Jistotně budete pít. Neboť hle, začínám uvádět zlo na město, které se nazývá mým jménem, a vy byste měli zůstat zcela bez trestu? Nezůstanete bez trestu, neboť přivolám meč na všechny obyvatele země, praví Hospodin zástupů. Ty tedy prorokuj proti nim všechna tato slova a řekni jim: Hospodin zařve z výsosti a vydá svůj hlas ze svého svatého příbytku; mocně zařve proti svému příbytku; vydá vítězný pokřik jako ti, kdo šlapou hrozny, proti všem obyvatelům země. Hluk dojde až do končin země, neboť Hospodin má při s národy, povede soud se vším tělem; bezbožné vydá meči, praví Hospodin. Takto praví Hospodin zástupů: Hle, zlo půjde od národa k národu a veliká vichřice se zdvihne od končin země. A pobití od Hospodina budou v onen den od jednoho konce země až ke druhému konci země; nebudou oplakáni, ani sebráni, ani pohřbeni; budou jako hnůj na povrchu země. Jeremjáš 25,15–33.