In the previous article we identified Elijah as a symbol. In agreement with William Miller’s rules, “symbols” may have more than one meaning. Therefore, Elijah as a symbol may also represent one part of the two-fold symbol of Elijah and Moses. The two-fold symbol of Elijah and Moses runs through the entire book of Revelation, and to be uncertain about what the two-fold symbol represents is to be uncertain about the message in the book of Revelation that is unsealed just before probation closes. For this reason, we will now specifically address certain prophetic characteristics that are identified with the symbol of Elijah.
V předchozím článku jsme určili Eliáše jako symbol. V souladu s pravidly Williama Millera mohou „symboly“ mít více než jeden význam. Proto Eliáš jako symbol může rovněž představovat jednu část dvojího symbolu Eliáše a Mojžíše. Dvojí symbol Eliáše a Mojžíše prostupuje celou knihou Zjevení a být v nejistotě ohledně toho, co tento dvojí symbol představuje, znamená být v nejistotě ohledně poselství v knize Zjevení, které je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti. Z tohoto důvodu se nyní budeme konkrétně zabývat určitými prorockými charakteristikami, které jsou ztotožněny se symbolem Eliáše.
We have three primary witnesses to establish those prophetic characteristics. Those witnesses are the prophet Elijah, John the Baptist and William Miller who inspiration identifies as interchangeable symbols.
Máme tři hlavní svědky, kteří potvrzují tyto prorocké charakteristiky. Těmito svědky jsou prorok Eliáš, Jan Křtitel a William Miller, které inspirace označuje za vzájemně zaměnitelné symboly.
“Thousands were led to embrace the truth preached by William Miller, and servants of God were raised up in the spirit and power of Elijah to proclaim the message. Like John, the forerunner of Jesus, those who preached this solemn message felt compelled to lay the ax at the root of the tree, and call upon men to bring forth fruits meet for repentance. Their testimony was calculated to arouse and powerfully affect the churches and manifest their real character. And as the solemn warning to flee from the wrath to come was sounded, many who were united with the churches received the healing message; they saw their backslidings, and with bitter tears of repentance and deep agony of soul, humbled themselves before God. And as the Spirit of God rested upon them, they helped to sound the cry, ‘Fear God, and give glory to Him; for the hour of His judgment is come.’” Early Writings, 233.
„Tisíce byly přivedeny k tomu, aby přijaly pravdu kázanou Williamem Millerem, a byli povoláni služebníci Boží v duchu a moci Eliášově, aby hlásali toto poselství. Podobně jako Jan, předchůdce Ježíšův, cítili ti, kdo kázali toto slavnostní poselství, nutkání přiložit sekeru ke kořeni stromu a vyzývat lidi, aby nesli ovoce hodné pokání. Jejich svědectví bylo způsobilé probudit církve, mocně na ně zapůsobit a zjevit jejich pravý charakter. A když zaznělo slavnostní varování, aby utekli před budoucím hněvem, mnozí, kteří byli spojeni s církvemi, přijali uzdravující poselství; spatřili své odpadnutí a s hořkými slzami pokání a v hluboké úzkosti duše se pokořili před Bohem. A když na nich spočinul Duch Boží, pomáhali roznášet volání: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu.‘“ Early Writings, 233.
Elijah, John the Baptist and Miller were given a specific spirit that guided and defined their work. Their testimony was “calculated to arouse and powerfully affect the churches and manifest” those churches’ “real character.” Whether it was in the time of Ahab, John the Baptist or William Miller the churches they were addressing all possessed a Laodicean blindness that was so deep and dark that the message needed to be as direct as laying an “ax at the root of the tree.” It included the announcement of the close of probation, which with John the Baptist’s was the warning of “the wrath” that was about “to come.” Miller’s message of proclaiming “Fear God and give glory to Him; for the hour of His judgment is come,” was also a warning of the wrath to come.
Eliáš, Jan Křtitel a Miller obdrželi zvláštního ducha, který vedl a určoval jejich dílo. Jejich svědectví bylo „vypočteno tak, aby probudilo a mocně zapůsobilo na církve a odhalilo“ „pravý charakter“ těchto církví. Ať už to bylo v době Achaba, Jana Křtitele nebo Williama Millera, církve, k nimž se obraceli, všechny vykazovaly laodicejskou slepotu tak hlubokou a temnou, že poselství muselo být stejně přímé, jako když se „sekera přikládá ke kořeni stromu“. Zahrnovalo oznámení o ukončení doby milosti, což bylo u Jana Křtitele varováním před „hněvem“, který měl „přijít“. Millerovo poselství, hlásající „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu,“ bylo rovněž varováním před přicházejícím hněvem.
“The voice of John was lifted up like a trumpet. His commission was, ‘Shew my people their transgression, and the house of Jacob their sins’ (Isaiah 58:1). He had obtained no human scholarship. God and nature had been his teachers. But one was needed to prepare the way before Christ who was bold enough to make his voice heard like the prophets of old, summoning the degenerate nation to repentance.” Selected Messages, book 2, 148.
„Janův hlas zazněl jako polnice. Jeho pověření znělo: ‚Oznam mému lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy‘ (Izajáš 58,1). Nezískal žádné lidské vzdělání. Jeho učiteli byli Bůh a příroda. Bylo však třeba někoho, kdo by před Kristem připravil cestu a kdo by byl natolik odvážný, aby dal zaznít svému hlasu jako proroci dávných dob a vyzval zvrhlý národ k pokání.“ Selected Messages, kniha 2, 148.
Elijah commanded that his generation choose that day whether they would serve God or Baal, and that generation answered not a word, which equates to choosing Baal.
Eliáš přikázal, aby si jeho pokolení toho dne zvolilo, zda bude sloužit Bohu, či Baalovi; a ono pokolení neodpovědělo ani slovo, což se rovná volbě Baala.
“Never was there greater need of faithful warnings and reproofs, and close, straight dealing, than at this very time. Satan has come down with great power, knowing that his time is short. He is flooding the world with pleasing fables, and the people of God love to have smooth things spoken to them. Sin and iniquity are not abhorred. I was shown that God’s people must make more firm, determined efforts to press back the incoming darkness. The close work of the Spirit of God is needed now as never before. Stupidity must be shaken off. We must arouse from the lethargy that will prove our destruction unless we resist it. Satan has a powerful, controlling influence upon minds. Preachers and people are in danger of being found upon the side of the powers of darkness. There is no such thing now as a neutral position. We are all decidedly for the right or decidedly with the wrong. Said Christ: ‘He that is not with Me is against Me; and he that gathereth not with Me scattereth abroad.’” Testimonies, volume 3, 327.
„Nikdy nebyla větší potřeba věrných napomenutí a pokárání a důsledného, přímého jednání než právě v této době. Satan sestoupil s velikou mocí, protože ví, že jeho čas je krátký. Zaplavuje svět líbivými bájemi a Boží lid rád poslouchá příjemné věci. Hřích a nepravost nejsou v nenávisti. Bylo mi ukázáno, že Boží lid musí vynaložit pevnější a rozhodnější úsilí, aby zatlačil zpět přicházející temnotu. Těsné působení Ducha Božího je nyní zapotřebí jako nikdy předtím. Otupělost musí být setřesena. Musíme se probudit z letargie, která se stane naší zkázou, nebudeme-li jí odporovat. Satan má mocný, ovládající vliv na mysl. Kazatelé i lid jsou v nebezpečí, že budou shledáni na straně mocností temnoty. Nyní neexistuje nic takového jako neutrální postoj. Všichni jsme buď rozhodně pro právo, nebo rozhodně se zlem. Kristus řekl: ‚Kdo není se Mnou, je proti Mně; a kdo se Mnou neshromažďuje, rozptyluje.‘“ Testimonies, svazek 3, 327.
John called “the degenerate nation” of his history “a generation of vipers.” The Millerites ultimately identified the degenerate nation of their history as the daughters of Babylon. Whether Elijah, John or Miller none of the three were theologians. They were all called from the common walks of life.
Jan nazval „zvrhlý národ“ své doby „plemenem zmijí“. Millerité nakonec ztotožnili zvrhlý národ své doby s dcerami Babylóna. Ať už Eliáš, Jan nebo Miller, žádný z těchto tří nebyl teologem. Všichni byli povoláni z obyčejných životních poměrů.
“The truth as it is in Jesus, as it was proclaimed by Him when He was enshrouded by the pillowy cloud, is verity and truth in this our day, and will just as surely renovate the mind of the receiver as it has renovated minds in the past. Christ has declared, ‘If they hear not Moses and the Prophets, neither will they be persuaded, though one rose from the dead.’ (Luke 16:31).
„Pravda, jaká je v Ježíši, jak ji On hlásal, když byl zahalen oblakem jako z peřin, je v tomto našem dni jistotou a pravdou a právě tak jistě obnoví mysl toho, kdo ji přijímá, jako obnovovala mysli v minulosti. Kristus prohlásil: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘ (Lukáš 16,31).“
“As a people, we must prepare the way of the Lord, under the overruling guidance of the Holy Spirit, for the spread of the gospel in its purity. The stream of living water is to deepen and widen in its course. In all fields, nigh and afar off, men will be called from the plow, and from the more common commercial business vocations that largely occupy the mind, and will become educated in connection with men who have had experience—men who understand the truth. Through most wonderful workings of God, mountains of difficulty will be removed and cast into the sea. Let us labor as those who have experienced the virtue of truth as it is in Jesus.
„Jako lid musíme připravit cestu Páně pod svrchovaným vedením Ducha svatého pro šíření evangelia v jeho čistotě. Proud živé vody se má na své cestě prohlubovat a rozšiřovat. Na všech polích, blízkých i vzdálených, budou lidé povoláváni od pluhu i od běžnějších obchodních zaměstnání, která ve veliké míře zaměstnávají mysl, a budou vzděláváni ve spojení s muži, kteří mají zkušenost — s muži, kteří rozumějí pravdě. Skrze nejpodivuhodnější působení Boží budou hory obtíží odstraněny a uvrženy do moře. Pracujme jako ti, kdo zakusili moc pravdy, jaká je v Ježíši.
“There is to be, at this period, a series of events which will reveal that God is master of the situation. The truth will be proclaimed in clear, unmistakable language. Those who preach the truth will strive to demonstrate the truth by a well-ordered life and godly conversation. And as they do this, they will become powerful in advocating the truth, and in giving it the sure application that God has given it.
„V tomto období má nastat sled událostí, které zjeví, že Bůh je pánem situace. Pravda bude hlásána jasným, nezaměnitelným jazykem. Ti, kteří káží pravdu, se budou snažit dosvědčovat pravdu řádně uspořádaným životem a zbožným obcováním. A budou-li tak činit, stanou se mocnými v obhajobě pravdy i v tom, že jí dají jisté uplatnění, které jí dal Bůh.
“When the men, who have known and taught the truth, turn aside to human understanding, and mete out to deceived minds their own dish of fables, it is high time for those who have once been laborers in evangelistic work, but who have been drawn away into the management of restaurants, food stores, and other commercial lines of work, to come into line, study their Bibles diligently, and with the word of God in hand, dispense the Bible truth, the spiritual food, in cooperation with the heavenly angels. This work now calls loudly for workmen of divine appointment. Omnipotence will then say to the mountains of difficulty, Be thou removed and cast into the sea.” Paulson Collection, 73, 74.
„Když se muži, kteří poznali a učili pravdu, odvracejí k lidskému rozumu a odměřují oklamaným myslím svůj vlastní pokrm bájí, pak je nejvyšší čas, aby ti, kdo kdysi pracovali v evangelizační službě, ale byli odvedeni k vedení restaurací, prodejen potravin a jiných obchodních podniků, nastoupili do řady, pilně studovali své Bible a se slovem Božím v ruce rozdávali biblickou pravdu, duchovní pokrm, ve spolupráci s nebeskými anděly. Toto dílo nyní naléhavě volá po pracovnících ustanovených Bohem. Všemohoucnost pak řekne horám obtíží: Buď odstraněna a uvržena do moře.“ Paulson Collection, 73, 74.
Elijah, John and Miller were and thus represent men that are called from the “more common” “vocations,” for “the men” who had formerly taught the truth ultimately “turn aside to human understanding, and mete out to deceived minds their own dish of fables.” The common men that are called will give “the sure application” of biblical prophecy as “God has given it.” Twice, in the passage Sister White identified “mountains” as “mountains of difficulty.” The work of these men included laying low “every mountain.” The work that is accomplished by the common men that were called from the plow of humble circumstances represents the work of identifying the correct biblical methodology in contrast with the dishes of human fables that is handed out by the theologians of the time.
Eliáš, Jan i Miller byli, a tudíž představují, muže povolané z „obyčejnějších“ „zaměstnání“, neboť „muži“, kteří dříve vyučovali pravdě, se nakonec „uchylují k lidskému chápání a odměřují oklamaným myslím svůj vlastní pokrm bájí“. Tito obyčejní muži, kteří jsou povoláni, podají „jistý výklad“ biblického proroctví tak, „jak jej dal Bůh“. V dané pasáži sestra Whiteová dvakrát označila „hory“ za „hory obtíží“. Dílo těchto mužů zahrnovalo ponížení „každé hory“. Dílo, které vykonali obyčejní muži povolaní od pluhu pokorných životních poměrů, představuje dílo rozpoznání správné biblické metodologie na rozdíl od pokrmů lidských bájí, které rozdávají tehdejší teologové.
“The work of John the Baptist, and the work of those who in the last days go forth in the spirit and power of Elijah to arouse the people from their apathy, are in many respects the same. His work is a type of the work that must be done in this age. Christ is to come the second time to judge the world in righteousness. The messengers of God who bear the last message of warning to be given to the world, are to prepare the way for Christ’s second advent, as John prepared the way for his first advent. In this preparatory work, ‘every valley shall be exalted, and every mountain shall be made low; and the crooked shall be made straight, and the rough places plain’ for history is to be repeated, and once again ‘the glory of the Lord shall be revealed, and all flesh shall see it together; for the mouth of the Lord hath spoken it.’” Southern Watchman, March 21, 1905.
„Dílo Jana Křtitele a dílo těch, kdo v posledních dnech vycházejí v duchu a moci Eliášově, aby probudili lid z jeho netečnosti, jsou v mnoha ohledech totožná. Jeho dílo je předobrazem díla, které musí být vykonáno v tomto věku. Kristus má přijít podruhé, aby soudil svět ve spravedlnosti. Poslové Boží, kteří nesou poslední poselství výstrahy, jež má být dáno světu, mají připravit cestu pro druhý příchod Kristův, jako Jan připravil cestu pro jeho první příchod. V tomto přípravném díle ‚každé údolí bude vyvýšeno a každá hora bude snížena; křivé bude narovnáno a nerovná místa budou učiněna rovinou‘, neboť dějiny se mají opakovat a znovu ‚bude zjevena sláva Hospodinova a uzří ji spolu všeliké tělo; neboť ústa Hospodinova promluvila‘.“ Southern Watchman, 21. března 1905.
The characteristics of the three reformers which was identified by Isaiah are that every valley shall be exalted, every mountain made low, the crooked shall be made straight and the rough places made plain. The way of the Lord that is prepared by exalting the valleys, laying low the mountains and making the crooked straight and rough places plain is the old paths.
Charakteristiky tří reformátorů, které označil Izajáš, jsou tyto: každé údolí bude vyvýšeno, každá hora snížena, křivé bude narovnáno a drsná místa budou učiněna rovinou. Cesta Páně, která je připravována vyvýšením údolí, snížením hor a narovnáním křivého a urovnáním drsných míst, jsou staré stezky.
The voice of him that crieth in the wilderness, Prepare ye the way of the Lord, make straight in the desert a highway for our God. Every valley shall be exalted, and every mountain and hill shall be made low: and the crooked shall be made straight, and the rough places plain: And the glory of the Lord shall be revealed, and all flesh shall see it together: for the mouth of the Lord hath spoken it. Isaiah 40:3–5.
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Hospodinu, vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha. Každé údolí bude vyvýšeno a každá hora i pahorek budou sníženy; křivé bude napřímeno a drsná místa se stanou rovinou. I zjeví se sláva Hospodinova a uzří ji spolu veškeré tělo, neboť ústa Hospodinova promluvila. Izajáš 40,3–5.
When the quibbling Jews asked John the Baptist if he was the Elijah to come, he answered that he was not, but he then identified himself with the passage from Isaiah.
Když se hnidopišští Židé ptali Jana Křtitele, zda je tím Eliášem, který má přijít, odpověděl, že není; poté se však ztotožnil s místem z Izajáše.
And this is the record of John, when the Jews sent priests and Levites from Jerusalem to ask him, Who art thou? And he confessed, and denied not; but confessed, I am not the Christ. And they asked him, What then? Art thou Elias? And he saith, I am not. Art thou that prophet? And he answered, No. Then said they unto him, Who art thou? that we may give an answer to them that sent us. What sayest thou of thyself? He said, I am the voice of one crying in the wilderness, Make straight the way of the Lord, as said the prophet Esaias. John 1:19–23.
A toto je svědectví Janovo, když Židé poslali z Jeruzaléma kněze a levity, aby se ho zeptali: Kdo jsi? I vyznal a nezapřel; nýbrž vyznal: Nejsem Kristus. I otázali se ho: Co tedy? Jsi Eliáš? A řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? A odpověděl: Ne. Tedy mu řekli: Kdo jsi, abychom dali odpověď těm, kteří nás poslali? Co pravíš sám o sobě? Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně, jak řekl prorok Izaiáš. Jan 1,19–23.
The preparation of the “way of the Lord” identifies the methodology that the angels guided Miller to understand and employ in order to prepare the biblical understanding of the “way” that men were to walk in. Every “mountain” was to be made low, for the mountains of biblical prophecy represents truths that at first glance are apparently too difficult to understand. To understand the glorious holy mountain of Daniel chapter eleven verse forty-five that the king of the north is attempting to conquer is understood by first identifying the literal glorious holy mountain in Jerusalem which prophetically defines the spiritual glorious holy mountain. To explain the mountain that is identified as Armageddon, which means mountain of Megiddo, one must go to literal Megiddo. The prophetic difficulties that are represented as difficult are removed when the principle that the beginning of a thing illustrates the end of a thing is employed.
Příprava „cesty Páně“ určuje metodologii, kterou andělé vedli Millera k tomu, aby jí porozuměl a použil ji k přípravě biblického porozumění „cestě“, po níž měli lidé kráčet. Každá „hora“ měla být snížena, neboť hory biblického proroctví představují pravdy, které se na první pohled jeví jako příliš obtížné k pochopení. Aby bylo možné porozumět slavné svaté hoře z Danielovy knihy, kapitoly jedenácté, verše čtyřicátého pátého, kterou se král severu pokouší dobýt, je třeba nejprve určit doslovnou slavnou svatou horu v Jeruzalémě, která prorocky vymezuje duchovní slavnou svatou horu. K vysvětlení hory označené jako Armagedon, což znamená hora Megidda, je nutno obrátit se k doslovnému Megiddu. Prorocké obtíže, které jsou představovány jako nesnadné, jsou odstraněny, když je uplatněna zásada, že počátek věci znázorňuje konec věci.
The methodology represented by Isaiah and referenced by John and set forth by Miller exalts every valley. Whether it be the “valley of vision” in Isaiah twenty-two, the “valley of dead bones” in Ezekiel or the “valley of Jehoshaphat” in the book of Joel the methodology that is based upon the correct understanding of Christ’s character as represented as Palmoni the Wonderful Numberer in Millerite history, or as Alpha and Omega the wonderful linguist in our history is what exalts the prophetic truths that are represented in the “valleys” of God’s Word.
Metodologie představovaná Izajášem, zmiňovaná Janem a předložená Millerem povznáší každé údolí. Ať už jde o „údolí vidění“ v Izajáši dvacáté druhé, „údolí suchých kostí“ v Ezechielovi nebo „údolí Jozafatovo“ v knize Joel, metodologie založená na správném porozumění Kristovu charakteru, jak je v milleritské historii představen jako Palmoni, Podivuhodný Počtář, nebo v naší historii jako Alfa i Omega, podivuhodný jazykovědec, je tím, co povznáší prorocké pravdy představované „údolími“ Božího slova.
The crooked things that are to be made straight and the rough places that are made plain represents the work of correcting the customs and traditions that are employed by a Laodicean priesthood to uphold their poisoned dishes of fables. The work of Elijah is specifically identified as representing the correct biblical methodology in opposition to the fables of the theologians and priests. That work is accomplished by “common men,” not by the educated priests and theologians. Within the prophetic characteristics of these three witnesses is also the simple fact that the Elijah to come will be a man.
Křivé věci, které mají být napraveny, a drsná místa, která mají být urovnána, představují dílo nápravy zvyků a tradic, jichž užívá laodicejské kněžstvo, aby podepřelo své otrávené pokrmy bájí. Dílo Eliášovo je výslovně ztotožněno s tím, že představuje správnou biblickou metodologii v protikladu k bájím teologů a kněží. Toto dílo je vykonáváno „obyčejnými lidmi“, nikoli vzdělanými kněžími a teology. V rámci prorockých charakteristik těchto tří svědků je zde také prostý fakt, že Eliáš, který má přijít, bude muž.
That observation might seem unimportant, but as the theologians of Adventism seek to uphold their fables, they have taken a passage from Sister White where she speaks in the future tense about a man that would come in the spirit and power of Elijah and they add their own fable of explanation and insist that Sister White was speaking of herself.
Toto pozorování se může zdát nepodstatné, avšak když se teologové adventismu snaží podepřít své báje, vzali pasáž od sestry Whiteové, v níž v budoucím čase hovoří o muži, který přijde v duchu a moci Eliášově, a připojují k ní svou vlastní smyšlenou výkladovou báji a trvají na tom, že sestra Whiteová mluvila o sobě.
“Prophecy must be fulfilled. The Lord says: ‘Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord.’ Somebody is to come in the spirit and power of Elijah, [See appendix.] and when he appears, men may say: ‘You are too earnest, you do not interpret the Scriptures in the proper way. Let me tell you how to teach your message.’
„Proroctví se musí naplnit. Pán praví: ‚Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův.‘ Někdo má přijít v duchu a moci Eliášově [viz dodatek], a když se objeví, lidé mohou říkat: ‚Jste příliš horlivý, nevykládáte Písma správným způsobem. Dovolte mi, abych vám řekl, jak máte své poselství kázat.‘“
“There are many who cannot distinguish between the work of God and that of man. I shall tell the truth as God gives it to me, and I say now, If you continue to find fault, to have a spirit of variance, you will never know the truth. Jesus said to His disciples, ‘I have yet many things to say unto you, but ye cannot bear them now.’ They were not in a condition to appreciate sacred and eternal things; but Jesus promised to send the Comforter, who would teach them all things, and bring all things to their remembrance, whatsoever He had said unto them.
„Je mnozí, kdo nedovedou rozlišit mezi dílem Božím a dílem člověka. Budu říkat pravdu, jak mi ji Bůh dává, a nyní pravím: budete-li dále hledat chyby a chovat ducha sváru, pravdu nikdy nepoznáte. Ježíš řekl svým učedníkům: ‚Ještě vám mám mnoho co říci, ale nyní to nemůžete snést.‘ Nebyli v takovém stavu, aby dokázali ocenit posvátné a věčné věci; Ježíš však zaslíbil, že pošle Utěšitele, který je naučí všemu a připomene jim všechno, co jim řekl.“
“Brethren, we must not put our dependence in man. ‘Cease ye from man, whose breath is in his nostrils: for wherein is he to be accounted of?’ You must hang your helpless souls upon Jesus. It does not become us to drink from the fountain of the valley when there is a fountain in the mountain. Let us leave the lower streams; let us come to the higher springs. If there is a point of truth that you do not understand, upon which you do not agree, investigate, compare scripture with scripture, sink the shaft of truth down deep into the mine of God’s word. You must lay yourselves and your opinions on the altar of God, put away your preconceived ideas, and let the Spirit of heaven guide into all truth.” Testimonies to Ministers, 475, 476.
„Bratři, nesmíme skládat svou závislost v člověka. ‚Přestaňte spoléhat na člověka, jehož dech je v jeho chřípí; neboť zač má být pokládán?‘ Své bezmocné duše musíte zavěsit na Ježíše. Nepřísluší nám pít z pramene v údolí, když je pramen v horách. Opusťme nižší toky; přistupme k vyšším pramenům. Je-li nějaký bod pravdy, jemuž nerozumíte a v němž nesouhlasíte, zkoumejte, porovnávejte Písmo s Písmem, spusťte šachtu pravdy hluboko do dolu Božího slova. Musíte položit sebe i své názory na Boží oltář, odložit své předpojaté představy a nechat Ducha nebe, aby vás vedl do veškeré pravdy.“ Testimonies to Ministers, 475, 476.
“Somebody is to come in the spirit and power of Elijah: These words have been mistakenly applied by some to some individual who it was thought would appear with a prophetic message subsequent to Mrs. White’s life and work. The three paragraphs comprising this article titled ‘Let heaven Guide’ are only a small portion of a talk given by Ellen White in Battle Creek, Michigan, the morning of January 29, 1890. As this was published in the the Review and Herald of February 18, 1890, it carried the title of ‘How to meet a Controverted Point of Doctrine.’ Other excerpts drawn from this article and used largely to fill out certain pages of this volume, may be found on pages 23, 104, 111, 119, 158, 278, and 386. The article has been reproduced in its entirety in Selected Messages 1:406–416, with the portion comprising the excerpt entitled ‘Let Heaven Guide’ appearing on pages 412 and 413. When the article is read in its entirety it becomes apparent that Ellen White, in this statement made just a little more than a year after the Minneapolis Conference to a group in Battle Creek, was speaking of her own ministry. Some had grown critical of her work. Note that in the paragraph preceding that which appears in this volume on page 475, Ellen White states:
„Někdo má přijít v duchu a moci Eliášově“: Tato slova byla některými mylně vztahována na určitou osobu, o níž se soudilo, že se objeví s prorockým poselstvím po životě a díle paní Whiteové. Tři odstavce tvořící tento článek nazvaný „Nechte nebesa vést“ jsou pouze malou částí promluvy, kterou Ellen Whiteová přednesla v Battle Creeku ve státě Michigan ráno 29. ledna 1890. Když to bylo uveřejněno v Review and Herald z 18. února 1890, neslo to název „Jak přistupovat ke spornému bodu učení“. Další výňatky převzaté z tohoto článku a užité z velké části k doplnění určitých stránek tohoto svazku lze nalézt na stranách 23, 104, 111, 119, 158, 278 a 386. Článek byl v plném rozsahu otištěn v Selected Messages 1:406–416, přičemž část tvořící výňatek nazvaný „Nechte nebesa vést“ se nachází na stranách 412 a 413. Je-li článek čten v plném rozsahu, stává se zřejmým, že Ellen Whiteová v tomto výroku, učiněném jen o něco více než rok po minneapoliské konferenci skupině v Battle Creeku, hovořila o své vlastní službě. Někteří začali být vůči jejímu dílu kritičtí. Povšimněte si, že v odstavci předcházejícím tomu, který se v tomto svazku objevuje na straně 475, Ellen Whiteová uvádí:“
“‘We should come into a position where every difference will be melted away. If I think I have light, I shall do my duty in presenting it. Suppose I consulted others concerning the message the Lord would have me give to the people, the door might be closed so that the light might not reach the ones to whom God had sent it. When Jesus rode into Jerusalem, `the whole multitude of the disciples began to rejoice and praise God with a loud voice for all the mighty works that they had seen; saying, blessed be the King that cometh in the name of the Lord: peace in heaven, and glory in the highest. And some of the Pharisees from among the multitude said unto Him, master, rebuke thy disciples. And He answered and said unto them, I tell you that, if these should hold their peace, the stones would immediately cry out’ (Luke 19:37–40).
„Měli bychom dojít do takového postavení, kde bude každý rozdíl roztaven. Jestliže se domnívám, že mám světlo, vykonám svou povinnost a předložím je. Kdybych se radil s druhými ohledně poselství, které mi Pán ukládá předat lidu, mohly by se dveře uzavřít, takže by světlo nedosáhlo k těm, k nimž je Bůh poslal. Když Ježíš vjížděl do Jeruzaléma, ‚veškerý zástup učedníků se počal radovat a hlasitě chválit Boha za všechny mocné skutky, které viděli, a volali: Požehnaný Král, který přichází ve jménu Páně; pokoj na nebi a sláva na výsostech. A někteří farizeové ze zástupu Mu řekli: Mistře, napomeň své učedníky. On však odpověděl a řekl jim: Pravím vám, jestliže tito budou mlčet, bude ihned volat kamení‘ (Lukáš 19,37–40).“
“‘The Jews tried to stop the proclamation of the message that had been predicted in the word of God.’
„Židé se pokoušeli zastavit hlásání poselství, které bylo předpověděno ve slově Božím.“
“Then she makes reference again to her own experience:
„Poté znovu odkazuje na svou vlastní zkušenost:“
“‘Prophecy must be fulfilled. The Lord says, “Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord” (Malachi 4:5). Somebody is to come in the spirit and power of Elijah, and when he appears, men may say, “You are too earnest, you do not interpret the Scriptures in the proper way.”—Selected Messages, volume 1, 412.
„Proroctví se musí naplnit. Pán praví: ‚Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův‘ (Malachiáš 4,5). Někdo má přijít v duchu a moci Eliášově, a až se objeví, lidé mohou říkat: ‚Jste příliš horlivý, nevykládáte Písmo správným způsobem.‘“ — Selected Messages, svazek 1, 412.
“That she was referring to her own experience is also made clear from the paragraph which follows, in which she declares:
„Že se vztahovala ke své vlastní zkušenosti, je rovněž zřejmé z následujícího odstavce, v němž prohlašuje:“
“‘I shall tell the truth as God gives it to me….’” Appendix to Testimonies to Ministers.
„‚Budu sdělovat pravdu tak, jak mi ji Bůh dává….‘“ Dodatek ke Svědectvím pro kazatele.
The fact that Ellen White had to address the fables of the theologians and leaders of her time period provides no evidence that she was identifying herself as the “man” that would come in the future in the spirit and power of Elijah. Where is any evidence of Ellen White’s many opponents within Adventism that attack the method of biblical application she employed? Where was she ever told “you do not interpret the Scriptures the proper way”? She clearly identifies that there would be a movement of people at the end of the world that would be empowered by the spirit and power of Elijah, and there is no legitimate way to suggest that she thought that movement of the loud cry of the third angel was happening at the time she prophesied of the future manifestation of the power of Elijah. The Laodicean Adventist theologians would have their flock believe that Sister White was “making reference” to “her own experience” as a fulfillment of the prophet Elijah that would be sent before the great and dreadful day of the Lord.
Skutečnost, že Ellen Whiteová musela čelit bájím teologů a vůdců své doby, neposkytuje žádný důkaz, že by se ztotožňovala s oním „mužem“, který měl v budoucnu přijít v duchu a moci Eliášově. Kde je jakýkoli důkaz o tom, že by mnozí odpůrci Ellen Whiteové v adventismu napadali metodu biblické aplikace, kterou používala? Kdy jí kdy bylo řečeno: „Písmo nevykládáte správným způsobem“? Jasně ukazuje, že na konci světa povstane hnutí lidí, které bude zmocněno duchem a mocí Eliášovou, a není žádný oprávněný způsob, jak tvrdit, že se domnívala, že toto hnutí hlasitého volání třetího anděla probíhalo v době, kdy prorokovala o budoucím projevu Eliášovy moci. Laodicejští adventističtí teologové by chtěli, aby jejich stádce věřilo, že sestra Whiteová „narážela“ na „svou vlastní zkušenost“ jako na naplnění proroka Eliáše, který měl být poslán před velikým a hrozným dnem Hospodinovým.
Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord. Malachi 4:5.
Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův. Malachiáš 4,5.
One prophetic characteristic of Elijah as a symbol is that he presents a biblical methodology that opposes the fables of a priesthood that dishes out fables of customs and traditions. His work of preparing the way (this is the way, walk ye in it) is accomplished with the biblical methodology that opposes the teachings of a corrupted priesthood. And according to the three witnesses of Elijah, John the Baptist and Miller; accompanied with Sister White’s testimony of the then future appearing of Elijah, he will be a man, not a woman. When the methodology of Palmoni and Alpha and Omega is correctly understood, it is recognized not simply a set of biblical rules for interpreting the Scriptures, but as a transcript of Christ’s character, which is His glory.
Jednou z prorockých charakteristik Eliáše jako symbolu je, že představuje biblickou metodologii, která se staví proti bájím kněžstva, jež rozdává báje o zvycích a tradicích. Jeho dílo přípravy cesty („toto je ta cesta, choďte po ní“) je uskutečňováno biblickou metodologií, která se staví proti učením zkaženého kněžstva. A podle tří svědků – Eliáše, Jana Křtitele a Millera – spolu se svědectvím sestry Whiteové o tehdy budoucím zjevení Eliáše bude mužem, nikoli ženou. Když je metodologie Palmoniho a Alfa a Omega správně pochopena, je rozpoznána nikoli pouze jako soubor biblických pravidel pro vykládání Písma, nýbrž jako opis Kristova charakteru, jímž je Jeho sláva.
And the glory of the Lord shall be revealed, and all flesh shall see it together: for the mouth of the Lord hath spoken it. Isaiah 40:5.
I zjeví se sláva Hospodinova a uzří ji zároveň veškeré tělo, neboť ústa Hospodinova promluvila. Izajáš 40,5.
Christ’s very character is represented by the methodology to be employed in understanding His Word, for He is the Word.
Samotný charakter Kristův je vyjádřen metodou, kterou je třeba užít při porozumění Jeho Slovu, neboť On je to Slovo.
“The law of God in the sanctuary in heaven is the great original, of which the precepts inscribed upon the tables of stone and recorded by Moses in the Pentateuch were an unerring transcript. Those who arrived at an understanding of this important point were thus led to see the sacred, unchanging character of the divine law. They saw, as never before, the force of the Saviour’s words: ‘Till heaven and earth pass, one jot or one tittle shall in no wise pass from the law.’ Matthew 5:18. The law of God, being a revelation of His will, a transcript of His character, must forever endure, ‘as a faithful witness in heaven.’ Not one command has been annulled; not a jot or tittle has been changed. Says the psalmist: ‘Forever, O Lord, Thy word is settled in heaven.’ ‘All His commandments are sure. They stand fast for ever and ever.’ Psalm 119:89; 111:7, 8.” The Great Controversy, 434.
„Boží zákon ve svatyni v nebi je oním velkým originálem, jehož neomylným opisem byla přikázání vepsaná na kamenné desky a zaznamenaná Mojžíšem v Pentateuchu. Ti, kdo dospěli k pochopení tohoto důležitého bodu, byli tak vedeni k tomu, aby rozpoznali svatý, neměnný charakter božského zákona. Spatřili jako nikdy předtím sílu Spasitelových slov: ‚Dokud nepomine nebe a země, nepomine ze zákona ani jediné písmeno ani jediná čárka.‘ Matouš 5,18. Boží zákon, jako zjevení Jeho vůle, jako opis Jeho charakteru, musí trvat navěky jako ‚věrný svědek v nebi‘. Ani jedno přikázání nebylo zrušeno; ani jediné písmeno či čárka nebyly změněny. Žalmista praví: ‚Na věky, Hospodine, stojí Tvé slovo v nebesích.‘ ‚Všechna Jeho přikázání jsou jistá. Pevně stojí na věky věků.‘ Žalm 119,89; 111,7.8.“ Velký spor, 434.
Just as the ten commandments are an unchangeable transcript of Christ’s character, so too are the rules of prophetic interpretation a transcript of His character.
Právě jako Desatero přikázání je neměnným vyjádřením Kristova charakteru, tak i pravidla prorockého výkladu jsou vyjádřením Jeho charakteru.
“We should know for ourselves what constitutes Christianity, what is truth, what is the faith that we have received, what are the Bible rules—the rules given us from the highest authority. There are many who believe without a reason on which to base their faith, without sufficient evidence as to the truth of the matter. If an idea is presented that harmonizes with their own preconceived opinions, they are all ready to accept it. They do not reason from cause to effect, their faith has no genuine foundation, and in the time of trial they will find that they have built upon the sand.
„Měli bychom sami vědět, co tvoří křesťanství, co je pravda, co je víra, kterou jsme přijali, jaká jsou biblická pravidla — pravidla daná nám od nejvyšší autority. Je mnoho těch, kteří věří bez důvodu, na němž by svou víru založili, bez dostatečného důkazu o pravdivosti dané věci. Je-li předložena nějaká myšlenka, která se shoduje s jejich vlastními předpojatými názory, jsou zcela připraveni ji přijmout. Neuvažují od příčiny k následku, jejich víra nemá žádný pravý základ a v době zkoušky poznají, že stavěli na písku.“
“He who rests satisfied with his own present imperfect knowledge of the Scriptures, thinking this sufficient for his salvation, is resting in a fatal deception. There are many who are not thoroughly furnished with Scriptural arguments, that they may be able to discern error, and condemn all the tradition and superstition that has been palmed off as truth. Satan has introduced his own ideas into the worship of God, that he might corrupt the simplicity of the gospel of Christ. A large number who claim to believe the present truth, know not what constitutes the faith that was once delivered to the saints—Christ in you the hope of glory. They think they are defending the old landmarks, but they are lukewarm and indifferent. They know not what it is to weave into their experience and to possess the real virtue of love and faith. They are not close Bible students, but are lazy and inattentive. When differences of opinion arise upon the passages of Scripture, these who have not studied to a purpose and are not decided as to what they believe, fall away from the truth. We ought to impress upon all the necessity of inquiring diligently into divine truth, that they may know that they do know what is truth. Some claim much knowledge, and feel satisfied with their condition, when they have no more zeal for the work, no more ardent love for God, and for souls for whom Christ died, than if they had never known God. They do not read the Bible [in order] to appropriate the marrow and fatness to their own souls. They do not feel that it is the voice of God speaking to them. But, if we would understand the way of salvation, if we would see the beams of the Sun of righteousness, we must study the Scriptures for a purpose, for the promises and prophecies of the Bible shed clear beams of glory upon the divine plan of redemption, which grand truths are not clearly comprehended.” The 1888 Materials, 403.
„Kdo spočívá spokojen se svou nynější nedokonalou znalostí Písma a domnívá se, že to postačuje k jeho spasení, spočívá ve zhoubném klamu. Je mnoho těch, kteří nejsou důkladně vybaveni biblickými důkazy, aby byli schopni rozeznat blud a odsoudit každou tradici a pověru, jež byla podsunuta jako pravda. Satan vnesl do uctívání Boha své vlastní myšlenky, aby porušil prostotu Kristova evangelia. Velký počet těch, kteří tvrdí, že věří přítomné pravdě, neví, co tvoří víru, která byla jednou provždy odevzdána svatým — Kristus ve vás, naděje slávy. Domnívají se, že hájí staré mezníky, ale jsou vlažní a lhostejní. Nevědí, co znamená vetkat do své zkušenosti a vlastnit skutečnou ctnost lásky a víry. Nejsou pilnými studenty Bible, nýbrž jsou líní a nepozorní. Když vzniknou rozdíly v názorech na místa Písma, tito, kteří nestudovali cílevědomě a nejsou rozhodnuti v tom, čemu věří, odpadnou od pravdy. Měli bychom na všechny naléhavě klást nutnost usilovně zkoumat božskou pravdu, aby věděli, že vědí, co je pravda. Někteří si činí nárok na veliké poznání a cítí se spokojeni se svým stavem, ačkoli nemají pro dílo více horlivosti ani vroucnější lásku k Bohu a k duším, za něž Kristus zemřel, než kdyby Boha nikdy nepoznali. Nečtou Bibli [proto], aby si přivlastnili dřeň a tuk pro své vlastní duše. Necítí, že je to hlas Boží, který k nim promlouvá. Chceme-li však porozumět cestě spasení, chceme-li spatřit paprsky Slunce spravedlnosti, musíme zkoumat Písmo cílevědomě, neboť zaslíbení a proroctví Bible vrhají jasné paprsky slávy na božský plán vykoupení, jehož vznešené pravdy nejsou jasně chápány.“ The 1888 Materials, 403.
To genuinely be a Christian means to be like Christ. The passage identifies that we “should know for ourselves what constitutes Christianity.” It says we “should know” “what is truth.” We “should know” “what is the faith that we have received.” We should know “what are the Bible rules—the rules given us from the highest authority.” To be Christlike requires knowing what the Bible rules are that were given us from the highest authority. Without those rules we cannot be Christlike, for the rules given by the highest authority are a transcript of His character.
Být skutečně křesťanem znamená být jako Kristus. Tento oddíl uvádí, že „bychom měli sami vědět, co tvoří křesťanství“. Říká, že „bychom měli vědět“, „co je pravda“. „Měli bychom vědět“, „jaká je víra, kterou jsme přijali“. Měli bychom vědět, „jaká jsou biblická pravidla — pravidla, která nám byla dána z nejvyšší autority“. Být podobný Kristu vyžaduje vědět, jaká jsou biblická pravidla, která nám byla dána z nejvyšší autority. Bez těchto pravidel nemůžeme být podobni Kristu, neboť pravidla daná nejvyšší autoritou jsou přepisem Jeho charakteru.
Another characteristic of Elijah is the work of preparing the way for the messenger of the covenant. Elijah represents the work that is accomplished during a history when a former chosen people are being passed by and a new chosen people are simultaneously being chosen. The history represents a purification process that produces a people who are represented as a pure offering, in contrast with the former impure chosen people.
Dalším rysem Eliáše je dílo přípravy cesty pro posla smlouvy. Eliáš představuje dílo, které se vykonává v průběhu dějin, kdy je dřívější vyvolený lid pomíjen a zároveň je současně vybírán nový vyvolený lid. Tyto dějiny představují proces očišťování, který přivádí na svět lid představovaný jako čistá oběť, v protikladu k dřívějšímu nečistému vyvolenému lidu.
Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years. Malachi 3:1–4.
Aj, posílám svého posla, a připraví cestu přede mnou; a Pán, jehož hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž posel smlouvy, v němž máte zalíbení: aj, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však obstojí v den jeho příchodu? a kdo zůstane stát, až se ukáže? neboť je jako oheň taviče a jako louh běličů. A usedne jako tavič a čistič stříbra; a očistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti. Tehdy bude oběť Judy a Jeruzaléma Hospodinu milá jako za dnů dávných a jako v letech starobylých. Malachiáš 3,1–4.
John the Baptist prepared the way for Christ to suddenly come and cleanse His temple. The cleansing of the temple at the beginning and ending of Christ’s ministry was a fulfillment of Malachi chapter three. John was the messenger that prepared the way for the messenger of the covenant to purify the sons of Levi.
Jan Křtitel připravil cestu pro Krista, aby náhle přišel a očistil svůj chrám. Očištění chrámu na počátku i na konci Kristovy služby bylo naplněním třetí kapitoly Malachiáše. Jan byl poslem, který připravil cestu pro Posla smlouvy, aby očistil syny Léviho.
“In the cleansing of the temple, Jesus was announcing His mission as the Messiah, and entering upon His work. That temple, erected for the abode of the divine Presence, was designed to be an object lesson for Israel and for the world. From eternal ages it was God’s purpose that every created being, from the bright and holy seraph to man, should be a temple for the indwelling of the Creator. Because of sin, humanity ceased to be a temple for God. Darkened and defiled by evil, the heart of man no longer revealed the glory of the Divine One. But by the incarnation of the Son of God, the purpose of Heaven is fulfilled. God dwells in humanity, and through saving grace the heart of man becomes again His temple. God designed that the temple at Jerusalem should be a continual witness to the high destiny open to every soul. But the Jews had not understood the significance of the building they regarded with so much pride. They did not yield themselves as holy temples for the Divine Spirit. The courts of the temple at Jerusalem, filled with the tumult of unholy traffic, represented all too truly the temple of the heart, defiled by the presence of sensual passion and unholy thoughts. In cleansing the temple from the world’s buyers and sellers, Jesus announced His mission to cleanse the heart from the defilement of sin,—from the earthly desires, the selfish lusts, the evil habits, that corrupt the soul. ‘The Lord, whom ye seek, shall suddenly come to His temple, even the Messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, He shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of His coming? and who shall stand when He appeareth? for He is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: and He shall sit as a refiner and purifier of silver: and He shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver.’ Malachi 3:1–3.” The Desire of Ages, 161.
„Při očištění chrámu Ježíš oznamoval své poslání jako Mesiáše a vstupoval do svého díla. Tento chrám, zbudovaný jako příbytek božské Přítomnosti, měl být názorným poučením pro Izrael i pro svět. Od věčných věků bylo Božím záměrem, aby každá stvořená bytost, od zářivého a svatého serafa až po člověka, byla chrámem pro přebývání Stvořitele. Kvůli hříchu přestalo lidstvo být Božím chrámem. Srdce člověka, zatemněné a poskvrněné zlem, již nezjevovalo slávu Božské Bytosti. Avšak vtělením Božího Syna je záměr nebe naplněn. Bůh přebývá v lidství a skrze zachraňující milost se srdce člověka znovu stává Jeho chrámem. Bůh určil, aby chrám v Jeruzalémě byl trvalým svědectvím o vznešeném určení, které je otevřeno každé duši. Židé však nepochopili význam stavby, na kterou pohlíželi s takovou pýchou. Nevydali sami sebe jako svaté chrámy pro Božského Ducha. Nádvoří jeruzalémského chrámu, naplněná vřavou nesvatého obchodu, až příliš věrně představovala chrám srdce, poskvrněný přítomností smyslných vášní a nesvatých myšlenek. Když Ježíš očistil chrám od kupujících a prodávajících tohoto světa, oznámil své poslání očistit srdce od poskvrny hříchu — od pozemských žádostí, sobeckých žádostivostí a zlých návyků, které kazí duši. ‚Pán, kterého hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž Posel smlouvy, po němž toužíte; hle, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však obstojí v den jeho příchodu? A kdo se udrží, až se ukáže? Neboť je jako oheň taviče a jako louh běličů. Usedne jako tavič a čistič stříbra, a pročistí syny Léviho a přečistí je jako zlato a stříbro.‘ Malachiáš 3,1–3.“ Touha věků, 161.
John the Baptist was the messenger that prepared the way for Christ to suddenly come and cleanse His temple, and William Miller accomplished the same work of preparation for Christ to suddenly come to the Most Holy Place on October 22, 1844.
Jan Křtitel byl poslem, který připravil cestu, aby Kristus náhle přišel a očistil svůj chrám, a William Miller vykonal totéž dílo přípravy, aby Kristus náhle vstoupil do Nejsvětější svatyně dne 22. října 1844.
“The coming of Christ as our high priest to the most holy place, for the cleansing of the sanctuary, brought to view in Daniel 8:14; the coming of the Son of man to the Ancient of Days, as presented in Daniel 7:13; and the coming of the Lord to His temple, foretold by Malachi, are descriptions of the same event; and this is also represented by the coming of the bridegroom to the marriage, described by Christ in the parable of the ten virgins, of Matthew 25.” The Great Controversy, 426.
„Příchod Krista jako našeho velekněze do nejsvětějšího místa za účelem očištění svatyně, představený v Danielovi 8,14; příchod Syna člověka k Věkovitému, jak je podán v Danielovi 7,13; a příchod Pána do jeho chrámu, předpověděný Malachiášem, jsou popisy téže události; a totéž je také znázorněno příchodem ženicha na svatbu, který Kristus popisuje v podobenství o deseti pannách v Matoušovi 25.“ Velký spor, 426.
John and Miller typified the cleansing represented by Malachi that is now being accomplished in our current history.
Jan i Miller předobrazovali očištění, které Malachiáš znázornil a jež se nyní uskutečňuje v našich současných dějinách.
“The prophet says, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory. And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils’ (Revelation 18:1, 2). This is the same message that was given by the second angel. Babylon is fallen, ‘because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication’ (Revelation 14:8). What is that wine?—Her false doctrines. She has given to the world a false sabbath instead of the Sabbath of the fourth commandment, and has repeated the falsehood that Satan first told Eve in Eden—the natural immortality of the soul. Many kindred errors she has spread far and wide, ‘teaching for doctrines the commandments of men’ (Matthew 15:9).
„Prorok praví: ‚I viděl jsem jiného anděla sstupujícího s nebe, majícího velikou moc; a země se rozzářila jeho slávou. I zvolal mocně silným hlasem, řka: Padl, padl Babylon veliký a stal se příbytkem démonů‘ (Zjevení 18,1.2). To je totéž poselství, které bylo dáno druhým andělem. Babylon padl, ‚protože napojil všechny národy vínem hněvu svého smilstva‘ (Zjevení 14,8). Co je to za víno? — Její falešná učení. Dala světu falešnou sobotu namísto soboty čtvrtého přikázání a opakovala lež, kterou satan poprvé řekl Evě v Edenu — přirozenou nesmrtelnost duše. Mnohé příbuzné bludy rozšířila široko daleko, ‚učíc naukám, jež jsou přikázáními lidskými‘ (Matouš 15,9).“
“When Jesus began His public ministry, He cleansed the Temple from its sacrilegious profanation. Among the last acts of His ministry was the second cleansing of the Temple. So in the last work for the warning of the world, two distinct calls are made to the churches. The second angel’s message is, ‘Babylon is fallen, is fallen, that great city, because she made all nations drink of the wine of the wrath of her fornication’ (Revelation 14:8). And in the loud cry of the third angel’s message a voice is heard from heaven saying, ‘Come out of her, my people, that ye be not partakers of her sins, and that ye receive not of her plagues. For her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities’ (Revelation 18:4, 5).” Selected Messages, book 2, 118.
„Když Ježíš zahájil svou veřejnou službu, očistil chrám od jeho svatokrádežného znesvěcení. Mezi posledními úkony Jeho služby bylo druhé očištění chrámu. Tak jsou i v závěrečném díle varování světu dána církvím dvě odlišná volání. Poselství druhého anděla zní: ‚Padl, padl Babylon, to veliké město, protože napojil všechny národy vínem rozhorlení svého smilstva‘ (Zjevení 14,8). A v mocném volání poselství třetího anděla je slyšet hlas z nebe, který praví: ‚Vyjděte z něho, lide můj, abyste neměli účast na jeho hříších a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť jeho hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomněl se na jeho nepravosti‘ (Zjevení 18,4.5).“ Selected Messages, kniha 2, 118.
The two temple cleansings of Christ’s ministry, and the two temple cleansings of the Millerite history, were fulfillments of Malachi chapter three and point forward to the two temple cleansings that began on September 11, 2001 when the great buildings of New York City were thrown down by a touch of God, and the mighty angel of Revelation eighteen descended to lighten the earth with his glory. Among other things this disproves the dish of fables offered by Adventism’s Laodicean theologians who claim Ellen White was the Elijah prophet that would come before the great and dreadful day of the Lord. The temple cleansing that takes place when the angel of Revelation eighteen descends began eighty-six years after Ellen White was laid to rest.
Dvě očištění chrámu během Kristovy služby a dvě očištění chrámu v dějinách milleritů byly naplněním třetí kapitoly Malachiáše a ukazují vpřed ke dvěma očištěním chrámu, která započala 11. září 2001, když byly veliké budovy města New York svrženy dotykem Božím a mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly sestoupil, aby ozářil zemi svou slávou. To mimo jiné vyvrací směsici bájí předkládanou laodicejskými teology adventismu, kteří tvrdí, že Ellen Whiteová byla prorokem Eliášem, jenž měl přijít před velikým a hrozným dnem Hospodinovým. Očištění chrámu, k němuž dochází, když sestupuje anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly, začalo osmdesát šest let poté, co byla Ellen Whiteová uložena k odpočinku.
John the Baptist and his disciples, Miller and the Millerites and Future for America represent the messengers that prepare the way for the messenger of the covenant to suddenly come to His temple and cleanse it from its sacrilegious profanation.
Jan Křtitel a jeho učedníci, Miller a millerité i Future for America představují posly, kteří připravují cestu, aby posel smlouvy náhle přišel do svého chrámu a očistil jej od jeho svatokrádežného znesvěcení.
Elijah as a symbol represents a man. He represents a man called from the common walk of life and not a priestly theologian. His ministry presents the correct biblical methodology, which are the rules given by the highest authority. His ministry is in confrontation with the current Laodicean priesthood’s methodology of fables, customs and traditions. He prepares the way for a cleansing process that raises up a new chosen people from the remains of a chosen people that are passed by. The cleansing process is set within the context of happening suddenly.
Eliáš jako symbol představuje člověka. Představuje muže povolaného z obyčejného běhu života, nikoli kněžského teologa. Jeho služba předkládá správnou biblickou metodologii, totiž pravidla daná nejvyšší autoritou. Jeho služba stojí v konfrontaci se současnou metodologií laodicejského kněžstva, založenou na bájích, zvycích a tradicích. Připravuje cestu pro proces očištění, který pozvedá nový vyvolený lid z ostatku vyvoleného lidu, jenž je pominut. Tento proces očištění je zasazen do rámce náhlého dění.
Elijah also represents a ministry and a work that God specifically establishes and identifies as the exclusive ministry of God.
Eliáš rovněž představuje službu a dílo, které Bůh výslovně ustanovuje a označuje jako výlučnou službu Boží.
We will demonstrate this in the history of the Millerites in the next article.
To ukážeme na dějinách mileritů v příštím článku.
And it came to pass at the time of the offering of the evening sacrifice, that Elijah the prophet came near, and said, Lord God of Abraham, Isaac, and of Israel, let it be known this day that thou art God in Israel, and that I am thy servant, and that I have done all these things at thy word. 1 Kings 18:36.
I stalo se v době obětování večerní oběti, že přistoupil prorok Elijáš a řekl: Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť je dnes poznáno, že ty jsi Bůh v Izraeli a že já jsem tvůj služebník a že jsem všechny tyto věci učinil podle tvého slova. 1 Královská 18,36.