And it came to pass at the time of the offering of the evening sacrifice, that Elijah the prophet came near, and said, Lord God of Abraham, Isaac, and of Israel, let it be known this day that thou art God in Israel, and that I am thy servant, and that I have done all these things at thy word. 1 Kings 18:36.
I stalo se v době přinášení večerní oběti, že přistoupil prorok Elijáš a řekl: Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť je dnes známo, že ty jsi Bohem v Izraeli a že já jsem tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. 1 Kings 18:36.
We have been identifying the characteristics of Elijah as a symbol. One of those characteristics is that the ministry and message of Elijah, John the Baptist and William Miller were instruments of judgment. Their message was used by the Lord to test their respective histories. Jesus said that if He had not come, then the quibbling Jews would have had no sin.
Určovali jsme charakteristiky Eliáše jako symbolu. Jednou z těchto charakteristik je, že služba a poselství Eliáše, Jana Křtitele a Williama Millera byly nástroji soudu. Jejich poselství bylo Pánem použito k tomu, aby byla podrobena zkoušce jejich příslušná dějinná období. Ježíš řekl, že kdyby nebyl přišel, hašteřiví Židé by neměli hřích.
If I had not come and spoken unto them, they had not had sin: but now they have no cloak for their sin. John 15:22.
Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hříchu; nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Jan 15,22.
Ezekiel identifies the same principle for the quibbling Jews of his history.
Ezechiel určuje tutéž zásadu pro malicherně se přoucí Židy své doby.
For they are impudent children and stiffhearted. I do send thee unto them; and thou shalt say unto them, Thus saith the Lord God. And they, whether they will hear, or whether they will forbear, (for they are a rebellious house,) yet shall know that there hath been a prophet among them. Ezekiel 2:4, 5.
Neboť jsou to děti nestoudné a zatvrzelého srdce. Posílám tě k nim a řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin. A oni, ať již uslyší, či ať se zdrží, (neboť jsou domem vzpurným,) přece poznají, že byl mezi nimi prorok. Ezechiel 2,4.5.
The symbolism of Elijah includes his role as an instrument of judgment.
Symbolika Eliáše zahrnuje i jeho úlohu jako nástroje soudu.
“Those who are engaged in proclaiming the third angel’s message are searching the Scriptures upon the same plan that Father Miller adopted. In the little book entitled Views of the Prophecies and Prophetic Chronology, Father Miller gives the following simple but intelligent and important rules for Bible study and interpretation:
„Ti, kdo se podílejí na zvěstování poselství třetího anděla, zkoumají Písma podle téhož plánu, který přijal otec Miller. V malé knize nazvané Views of the Prophecies and Prophetic Chronology uvádí otec Miller následující prostá, avšak rozumná a důležitá pravidla pro studium a výklad Bible:
“‘1. Every word must have its proper bearing on the subject presented in the Bible; 2. All Scripture is necessary, and may be understood by diligent application and study; 3. Nothing revealed in Scripture can or will be hid from those who ask in faith, not wavering; 4. To understand doctrine, bring all the scriptures together on the subject you wish to know, then let every word have its proper influence; and if you can form your theory without a contradiction, you cannot be in error; 5. Scripture must be its own expositor, since it is a rule of itself. If I depend on a teacher to expound to me, and he should guess at its meaning, or desire to have it so on account of his sectarian creed, or to be thought wise, then his guessing, desire, creed, or wisdom is my rule, and not the Bible.’
„1. Každé slovo musí mít svůj náležitý význam ve vztahu k předmětu, který je v Bibli předložen; 2. Veškeré Písmo je nezbytné a může být pochopeno pilným uplatněním a studiem; 3. Nic z toho, co je zjeveno v Písmu, nemůže ani nebude skryto těm, kdo prosí ve víře a nepochybují; 4. Chcete-li porozumět učení, shromážděte všechna Písma k předmětu, který si přejete poznat, potom nechte každé slovo, aby mělo svůj náležitý vliv; a jestliže můžete utvořit svou teorii bez rozporu, nemůžete být v omylu; 5. Písmo musí být svým vlastním vykladačem, protože je pravidlem samo sobě. Jestliže jsem při výkladu závislý na učiteli, a on by se měl jen dohadovat o jeho významu nebo by si přál, aby tomu tak bylo kvůli svému sektářskému vyznání, anebo aby byl považován za moudrého, pak jsou jeho dohady, přání, vyznání nebo moudrost mým pravidlem, a nikoli Bible.“
“The above is a portion of these rules; and in our study of the Bible we shall all do well to heed the principles set forth.
„Výše uvedené je částí těchto pravidel; a při našem studiu Bible všichni dobře učiníme, budeme-li dbát zásad, které jsou zde vyloženy.״
“Genuine faith is founded on the Scriptures; but Satan uses so many devices to wrest the Scriptures and bring in error, that great care is needed if one would know what they really do teach. It is one of the great delusions of this time to dwell much upon feeling, and to claim honesty while ignoring the plain utterances of the word of God because that word does not coincide with feeling. Many have no foundation for their faith but emotion. Their religion consists in excitement; when that ceases, their faith is gone. Feeling may be chaff, but the word of God is the wheat. And ‘what,’ says the prophet, ‘is the chaff to the wheat?’
„Pravá víra je založena na Písmu; satan však užívá tolika prostředků, aby překrucoval Písmo a uváděl blud, že je zapotřebí veliké opatrnosti, chce-li kdo poznat, čemu ono skutečně učí. Jedním z velikých klamů této doby je příliš se zabývat pocity a dovolávat se poctivosti, zatímco se přehlížejí zřetelná prohlášení slova Božího, protože toto slovo se neshoduje s pocity. Mnozí nemají pro svou víru jiný základ než cit. Jejich náboženství spočívá ve vzrušení; když to pomine, jejich víra je pryč. Cit může být plevou, ale slovo Boží je pšenicí. A ‚co,‘ praví prorok, ‚má pleva společného s pšenicí?‘“
“None will be condemned for not heeding light and knowledge that they never had, and they could not obtain. But many refuse to obey the truth that is presented to them by Christ’s ambassadors, because they wish to conform to the world’s standard; and the truth that has reached their understanding, the light that has shone in the soul, will condemn them in the Judgment. In these last days we have the accumulated light that has been shining through all the ages, and we shall be held correspondingly responsible. The path of holiness is not on a level with the world; it is a way cast up. If we walk in this way, if we run in the way of the Lord’s commandments, we shall find that the ‘path of the just is as the shining light, that shineth more and more unto the perfect day.’” Review and Herald, November 25, 1884.
„Nikdo nebude odsouzen za to, že nedbal světla a poznání, které nikdy neměl a nemohl získat. Mnozí však odmítají poslouchat pravdu, která jim je předkládána Kristovými vyslanci, protože se chtějí přizpůsobit měřítku světa; a pravda, která dosáhla jejich porozumění, světlo, které zazářilo v duši, je odsoudí při soudu. V těchto posledních dnech máme nahromaděné světlo, které zářilo v průběhu všech věků, a poneseme odpovídající odpovědnost. Stezka svatosti není na stejné úrovni se světem; je to cesta vyvýšená. Jestliže po této cestě chodíme, jestliže běžíme po cestě Hospodinových přikázání, zjistíme, že „stezka spravedlivých je jako světlo zářící, které svítí stále víc až do plného dne“.“ Review and Herald, 25. listopadu 1884.
We are not “condemned for not heeding light and knowledge that” we “never had, and” we “could not obtain.” The important aspect of this statement is the expression “could not obtain.” Elijah, John and Miller represent light for their respective generations that could be attained. The presence of their message removed the cloak of what is legally called in the United States “plausible deniability.” The Elijah message in any generation where it is manifested removes any “plausible deniability,” thus holding the entire generation accountable for the light that is then presented.
Nejsme „odsouzeni za to, že jsme nedbali světla a poznání, které“ jsme „nikdy neměli a“ jsme „nemohli získat“. Důležitým aspektem tohoto výroku je vyjádření „nemohli získat“. Eliáš, Jan a Miller představují pro své příslušné generace světlo, jehož bylo možno dosáhnout. Přítomnost jejich poselství odstranila závoj toho, co se ve Spojených státech právně nazývá „věrohodná možnost popření“. Poselství Eliáše v kterékoli generaci, v níž se zjevuje, odstraňuje jakoukoli „věrohodnou možnost popření“, a tím činí celou generaci odpovědnou za světlo, které je jí tehdy předloženo.
“My brother said at one time that he would not hear anything concerning the doctrine we hold, for fear he should be convinced. He would not come to the meetings, or listen to the discourses; but he afterward declared that he saw he was as guilty as if he had heard them. God had given him an opportunity to know the truth, and He would hold him responsible for this opportunity. There are many among us who are prejudiced against the doctrines that are now being discussed. They will not come to hear, they will not calmly investigate, but they put forth their objections in the dark. They are perfectly satisfied with their position. ‘Thou sayest, I am rich, and increased with goods, and have need of nothing; and knowest not that thou art wretched, and miserable, and poor, and blind, and naked: I counsel thee to buy of me gold tried in the fire, that thou mayest be rich; and white raiment, that thou mayest be clothed, and that the shame of thy nakedness do not appear; and anoint thine eyes with eyesalve, that thou mayest see. As many as I love, I rebuke and chasten: be zealous therefore, and repent’ (Revelation 3:17–19).
„Můj bratr jednou řekl, že nechce slyšet nic o učení, které zastáváme, ze strachu, že by mohl být přesvědčen. Nechtěl přicházet na shromáždění ani naslouchat kázáním; později však prohlásil, že pochopil, že je stejně vinen, jako kdyby je byl slyšel. Bůh mu dal příležitost poznat pravdu a za tuto příležitost jej bude činit odpovědným. Je mezi námi mnoho těch, kdo jsou zaujatí proti naukám, o nichž se nyní hovoří. Nepřijdou, aby slyšeli, nebudou je klidně zkoumat, nýbrž své námitky vznášejí potmě. Jsou dokonale spokojeni se svým postavením. ‚Pravíš: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji; a nevíš, že jsi bídný a ubohý i chudý i slepý i nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato přetavené v ohni, abys zbohatl, a bílé roucho, abys byl oděn a aby se neukázala hanba tvé nahoty; a své oči pomaž mastí, abys viděl. Já všechny, které miluji, kárám a tresci; buď tedy horlivý a čiň pokání‘ (Zjevení 3,17–19).“
“This scripture applies to those who live under the sound of the message, but who will not come to hear it. How do you know but that the Lord is giving fresh evidences of His truth, placing it in a new setting, that the way of the Lord may be prepared? What plans have you been laying that new light may be infused through the ranks of God’s people? What evidence have you that God has not sent light to His children? All self-sufficiency, egotism, and pride of opinion must be put away. We must come to the feet of Jesus, and learn of Him who is meek and lowly of heart. Jesus did not teach His disciples as the rabbis taught theirs. Many of the Jews came and listened as Christ revealed the mysteries of salvation, but they came not to learn; they came to criticize, to catch Him in some inconsistency, that they might have something with which to prejudice the people. They were content with their knowledge, but the children of God must know the voice of the True Shepherd. Is not this a time when it would be highly proper to fast and pray before God? We are in danger of variance, in danger of taking sides on a controverted point; and should we not seek God in earnestness, with humiliation of soul, that we may know what is truth?” Selected Messages, book 1, 413.
„Tento výrok Písma se vztahuje na ty, kdo žijí v dosahu zvuku poselství, ale nepřijdou je slyšet. Cožpak víte, zda Pán nedává nové důkazy své pravdy a nestaví ji do nového rámce, aby byla připravena cesta Páně? Jaké plány jste činili, aby nové světlo mohlo proniknout řadami Božího lidu? Jaký máte důkaz, že Bůh neposlal světlo svým dětem? Veškerá samolibost, egotismus a pýcha vlastního mínění musí být odloženy. Musíme přijít k nohám Ježíšovým a učit se od Něho, který je tichý a pokorný srdcem. Ježíš neučil své učedníky tak, jak rabíni učili své. Mnozí z Židů přicházeli a naslouchali, když Kristus zjevoval tajemství spasení, ale nepřicházeli, aby se učili; přicházeli kritizovat, přistihnout Ho při nějakém rozporu, aby měli něco, čím by mohli vzbudit v lidech předsudky. Byli spokojeni se svým poznáním, ale Boží děti musí znát hlas Pravého Pastýře. Není snad toto doba, kdy by bylo nanejvýš vhodné postit se a modlit se před Bohem? Jsme v nebezpečí sváru, v nebezpečí, že se postavíme na jednu stranu sporné otázky; a neměli bychom proto vážně hledat Boha, s pokořením duše, abychom poznali, co je pravda?“ Selected Messages, kniha 1, 413.
Those that represent the Elijah message are instruments of judgment in a process of purification that prepares the way for the messenger of the covenant to cleanse the temple. In accomplishing the work of cleansing the temple the light of present truth is revealed. If it were not to be revealed, those Christ was and is seeking to cleanse would retain their Laodicean cloak of self-deception. Elijah symbolizes a ministry that presents the truth as an instrument of judgment. That is why we are informed that those who rejected the message of John the Baptist could not be benefitted by the teaching of Jesus.
Ti, kdo představují Eliášovo poselství, jsou nástroji soudu v procesu očišťování, který připravuje cestu pro posla smlouvy, aby očistil chrám. Při vykonávání díla očištění chrámu je zjevováno světlo přítomné pravdy. Kdyby zjevováno nebylo, ti, které Kristus chtěl a chce očistit, by si ponechali svůj laodicejský plášť sebeklamu. Eliáš symbolizuje službu, která předkládá pravdu jako nástroj soudu. Proto jsme poučeni, že ti, kdo odmítli poselství Jana Křtitele, nemohli mít užitek z Ježíšova učení.
“I was pointed back to the proclamation of the first advent of Christ. John was sent in the spirit and power of Elijah to prepare the way of Jesus. Those who rejected the testimony of John were not benefited by the teachings of Jesus.” Early Writings, 258.
„Byla jsem upozorněna zpět na zvěstování prvního příchodu Krista. Jan byl poslán v duchu a moci Eliášově, aby připravil cestu Ježíši. Ti, kteří odmítli Janovo svědectví, neměli užitek ani z Ježíšova učení.“ Early Writings, 258.
In the prophetic histories that typify the cleansing of God’s people a present truth message is unsealed that holds the generation accountable for either choosing darkness or light.
V prorockých dějinách, které předobrazuji očištění Božího lidu, je odpečetěno poselství přítomné pravdy, jež činí toto pokolení odpovědným za to, zda si zvolí temnotu, či světlo.
But thou, O Daniel, shut up the words, and seal the book, even to the time of the end: many shall run to and fro, and knowledge shall be increased…. And he said, Go thy way, Daniel: for the words are closed up and sealed till the time of the end. Many shall be purified, and made white, and tried; but the wicked shall do wickedly: and none of the wicked shall understand; but the wise shall understand. Daniel 12:4, 9, 10.
Ty však, Danieli, zavři ta slova a zapečeť knihu až do času konce: mnozí budou pobíhat sem a tam a poznání se rozmnoží…. I řekl: Jdi svou cestou, Danieli, neboť ta slova jsou uzavřena a zapečetěna až do času konce. Mnozí budou očištěni, vybíleni a vyzkoušeni; bezbožní však budou jednat bezbožně, a nikdo z bezbožných neporozumí; ale moudří porozumějí. Daniel 12,4.9.10.
Those who represent the Elijah message for their respective generations are identified by Christ as His ambassadors in order to use them as instruments of judgment. This is what Elijah was identifying when he said, “let it be known this day that thou art God in Israel, and that I am thy servant, and that I have done all these things at thy word.”
Ti, kdo pro své příslušné generace představují Eliášovo poselství, jsou Kristem určeni jako Jeho vyslanci, aby jich použil jako nástrojů soudu. To je to, co Eliáš dosvědčoval, když řekl: „ať je dnes známo, že Ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem Tvůj služebník a že jsem všechny tyto věci učinil podle Tvého slova.“
This truth is also set forth by Jesus concerning John the Baptist.
Tuto pravdu vyjádřil také Ježíš ve vztahu k Janu Křtiteli.
And as they departed, Jesus began to say unto the multitudes concerning John, What went ye out into the wilderness to see? A reed shaken with the wind? But what went ye out for to see? A man clothed in soft raiment? behold, they that wear soft clothing are in kings’ houses. But what went ye out for to see? A prophet? yea, I say unto you, and more than a prophet. For this is he, of whom it is written, Behold, I send my messenger before thy face, which shall prepare thy way before thee. Matthew 11:7–10.
A když odcházeli, začal Ježíš zástupům mluvit o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřit? Třtinu větrem se klátící? Ale co jste vyšli spatřit? Člověka oděného do měkkého roucha? Hle, ti, kdo nosí měkký oděv, jsou v domech královských. Ale co jste vyšli spatřit? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka. Neboť to je ten, o němž je psáno: Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který připraví tvou cestu před tebou. Matouš 11,7–10.
John was more than a prophet, he was an instrument of judgment, and his ministry was identified to his generation, for they had went out into the wilderness to see him, just as surely as all Israel came to Carmel at Ahab’s command. William Miller understood the increase of knowledge that was unsealed in 1798. He represented those that ran to and fro in God’s Word as the knowledge increased. His message was based upon prophetic time and in 1840 his message and ministry were placed into his generation in such a fashion that all the Protestant world watched to see if his methodology worked. When it was confirmed, his message was carried around the world.
Jan byl více než prorok; byl nástrojem soudu a jeho služba byla ztotožněna s jeho pokolením, neboť oni vyšli na poušť, aby ho viděli, stejně jistě jako celý Izrael přišel na Karmel na Achabův rozkaz. William Miller porozuměl rozmnožení poznání, které bylo odpečetěno roku 1798. Představoval ty, kdo pobíhali sem a tam v Božím slově, jak poznání vzrůstalo. Jeho poselství bylo založeno na prorockém čase a roku 1840 bylo jeho poselství a služba postaveny před jeho pokolení takovým způsobem, že celý protestantský svět sledoval, zda jeho metodologie obstojí. Když to bylo potvrzeno, jeho poselství bylo neseno po celém světě.
“In the year 1840 another remarkable fulfillment of prophecy excited widespread interest. two years before, Josiah Litch, one of the leading ministers preaching the second advent, published an exposition of Revelation 9, predicting the fall of the Ottoman Empire. According to his calculations, this power was to be overthrown . . . on the 11th of August, 1840, when the Ottoman power in Constantinople may be expected to be broken. And this, I believe, will be found to be the case.’
„Roku 1840 vzbudilo široký zájem další pozoruhodné naplnění proroctví. O dva roky dříve Josiah Litch, jeden z předních kazatelů hlásajících druhý příchod, uveřejnil výklad Zjevení 9, v němž předpověděl pád Osmanské říše. Podle jeho výpočtů měla být tato moc svržena… 11. srpna 1840, kdy lze očekávat, že osmanská moc v Konstantinopoli bude zlomena. A věřím, že se ukáže, že tomu tak bude.“
“At the very time specified, Turkey, through her ambassadors, accepted the protection of the allied powers of Europe, and thus placed herself under the control of Christian nations. The event exactly fulfilled the prediction. When it became known, multitudes were convinced of the correctness of the principles of prophetic interpretation adopted by Miller and his associates, and a wonderful impetus was given to the advent movement. Men of learning and position united with Miller, both in preaching and in publishing his views, and from 1840 to 1844 the work rapidly extended.” The Great Controversy, 334, 335.
„Právě v určený čas přijalo Turecko prostřednictvím svých vyslanců ochranu spojeneckých mocností Evropy, a tím se podřídilo kontrole křesťanských národů. Tato událost přesně naplnila předpověď. Když se o tom rozšířila zpráva, zástupy lidí byly přesvědčeny o správnosti zásad prorockého výkladu, které přijali Miller a jeho spolupracovníci, a adventnímu hnutí byl dán podivuhodný podnět. Muži vzdělaní a společensky významní se připojili k Millerovi jak v kázání, tak v publikování jeho názorů, a od roku 1840 do roku 1844 se toto dílo rychle šířilo.“ The Great Controversy, 334, 335.
From “1840 to 1844” represents the history of the “seven thunders” of Revelation chapter ten. In that history a purification process that was represented in Malachi chapter three, and the two temple cleansings of Christ was initiated. The process of purification was a progressive testing process, based upon Miller’s understanding of the day for a year principle. Those who represent the Elijah message prepare the way for the messenger of the covenant to come suddenly to His temple, and they are the symbol of an instrument of judgment that is employed by the messenger of the covenant to sweep out those who choose darkness rather than light.
Období „od roku 1840 do roku 1844“ představuje dějiny „sedmi hromů“ ze Zjevení, kapitoly desáté. V těchto dějinách byl zahájen proces očišťování, jenž byl znázorněn v Malachiášovi, kapitole třetí, a ve dvojím Kristově očištění chrámu. Proces očišťování byl postupným procesem zkoušky, založeným na Millerovu porozumění zásadě den za rok. Ti, kteří představují Eliášovo poselství, připravují cestu, aby posel smlouvy náhle přišel do svého chrámu, a jsou symbolem nástroje soudu, jehož posel smlouvy užívá k tomu, aby vyhnal ty, kdo si volí spíše tmu než světlo.
I indeed baptize you with water unto repentance: but he that cometh after me is mightier than I, whose shoes I am not worthy to bear: he shall baptize you with the Holy Ghost, and with fire: Whose fan is in his hand, and he will thoroughly purge his floor, and gather his wheat into the garner; but he will burn up the chaff with unquenchable fire. Matthew 3:11, 12.
Já vás vpravdě křtím vodou ku pokání; ale ten, který přichází po mně, je mocnější než já; nejsem hoden nést jeho obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata jeho je v jeho ruce a důkladně vyčistí svůj mlat a svou pšenici shromáždí do sýpky; ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. Matouš 3,11.12.
In Christ’s day represented in John 6:66 he lost more disciples than any other time. In The Desire of Ages where this passage of John is addressed the methodology of prophetic application was the very reason the disciples left. They could not understand that the literal represented the spiritual, and according to the apostle Paul the literal comes before the spiritual.
V době Kristově, jak je znázorněna v Janovi 6,66, ztratil více učedníků než kdykoli jindy. V knize Touha věků, kde je tento oddíl z Janova evangelia probírán, byla právě metodologie prorocké aplikace tím důvodem, proč učedníci odešli. Nedokázali pochopit, že doslovné představuje duchovní, a podle apoštola Pavla přichází doslovné před duchovním.
And so it is written, The first man Adam was made a living soul; the last Adam was made a quickening spirit. Howbeit that was not first which is spiritual, but that which is natural; and afterward that which is spiritual. 1 Corinthians 15:45, 46.
A tak je napsáno: První člověk Adam se stal duší živou; poslední Adam duchem oživujícím. Avšak ne nejprve to, co je duchovní, nýbrž to, co je přirozené; potom teprve to, co je duchovní. 1. Korintským 15,45.46.
Unwilling and therefore unable the Jews refused to understand Christ when he identified that He was the bread of heaven that needed to be eaten. Customs and traditions overruled the methodology that was exercised by Christ himself. Concerning this history Sister White recorded:
Neochotni, a proto neschopni, Židé odmítli porozumět Kristu, když prohlásil, že je chlebem z nebe, který je třeba jíst. Zvyky a tradice převážily nad metodou, kterou uplatňoval sám Kristus. O této události sestra Whiteová zaznamenala:
“By the public rebuke of their unbelief these disciples were still further alienated from Jesus. They were greatly displeased, and wishing to wound the Saviour and gratify the malice of the Pharisees, they turned their backs upon Him, and left Him with disdain. They had made their choice, had taken the form without the spirit, the husk without the kernel. Their decision was never afterward reversed; for they walked no more with Jesus.
„Veřejným pokáráním jejich nevěry byli tito učedníci od Ježíše ještě více odcizeni. Byli velmi nespokojeni, a přejíce si zarmoutit Spasitele a uspokojit zlobu farizeů, obrátili se k Němu zády a opustili Ho s pohrdáním. Učinili svou volbu, přijali formu bez ducha, slupku bez jádra. Své rozhodnutí již nikdy později nezměnili; neboť již dále s Ježíšem nechodili.“
“‘Whose fan is in His hand, and He will throughly purge His floor, and gather His wheat into the garner.’ Matthew 3:12. This was one of the times of purging. By the words of truth, the chaff was being separated from the wheat. Because they were too vain and self-righteous to receive reproof, too world-loving to accept a life of humility, many turned away from Jesus. Many are still doing the same thing. Souls are tested today as were those disciples in the synagogue at Capernaum. When truth is brought home to the heart, they see that their lives are not in accordance with the will of God. They see the need of an entire change in themselves; but they are not willing to take up the self-denying work. Therefore they are angry when their sins are discovered. They go away offended, even as the disciples left Jesus, murmuring, ‘This is an hard saying; who can hear it?’” The Desire of Ages, 392.
„Jeho věječka je v jeho ruce a důkladně vyčistí své humno a shromáždí svou pšenici do sýpky.“ Matouš 3,12. To byl jeden z časů tříbení. Slovy pravdy byly plevy oddělovány od pšenice. Protože byli příliš marniví a samospravedliví, než aby přijali napomenutí, příliš milovali svět, než aby přijali život pokory, mnozí se od Ježíše odvrátili. Mnozí činí totéž i dnes. Duše jsou dnes zkoušeny tak, jako byli zkoušeni ti učedníci v synagoze v Kafarnaum. Když je pravda přivedena k srdci, vidí, že jejich životy nejsou v souladu s Boží vůlí. Vidí potřebu úplné změny v sobě; nejsou však ochotni ujmout se díla sebezapření. Proto se hněvají, když jsou jejich hříchy odhaleny. Odcházejí pohoršeni, právě tak jako učedníci opustili Ježíše a reptali: „To je tvrdá řeč; kdo to může snést?“ Touha věků, 392.
It is Malachi’s messenger of the covenant that purges the sons of Levi with fire. He thoroughly purges his floor, separating the wheat from the chaff. He does this work with a fan. The fan is what accomplishes the separation, and the fan is the message of present truth for each respective history where He purifies the sons of Levi. The fan is the Elijah message and messengers, who represent an instrument of judgment.
Je to Malachiášův posel smlouvy, kdo očišťuje syny Léviho ohněm. Důkladně čistí své humno a odděluje pšenici od plev. Toto dílo vykonává lopatou k převívání. Právě lopata k převívání uskutečňuje toto oddělení a touto lopatou k převívání je poselství přítomné pravdy pro každé příslušné období dějin, v němž očišťuje syny Léviho. Lopatou k převívání je Eliášovo poselství a poslové, kteří představují nástroj soudu.
Behold, I will send my messenger, and he shall prepare the way before me: and the Lord, whom ye seek, shall suddenly come to his temple, even the messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, he shall come, saith the Lord of hosts. But who may abide the day of his coming? and who shall stand when he appeareth? for he is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years. Malachi 3:1–4.
Hle, já posílám svého posla, aby připravil cestu přede mnou; a Pán, kterého hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž Posel smlouvy, v němž máte zalíbení. Hle, přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však obstojí v den jeho příchodu? A kdo zůstane stát, až se ukáže? Neboť je jako oheň taviče a jako louh běličů. Bude sedět jako tavič a čistič stříbra; očistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti. Tehdy bude oběť Judy a Jeruzaléma Hospodinu příjemná jako za dnů dávných a jako v letech dávno minulých. Malachiáš 3,1–4.
The one who comes after John the Baptist is He who purges His floor with a fan, and is like a refiner’s fire. The purification process is accomplished by the messenger of the covenant, and therefore identifies a history where the Lord is entering into covenant with a new chosen covenant people. When ancient Israel was delivered from the slavery of Egypt, a theme of that sacred history was the issue of the “firstborn.” Whether it was the death of Egypt’s firstborn, or God’s identification of Israel as His firstborn.
Ten, který přichází po Janu Křtiteli, je Ten, který vyčišťuje své humno lopatou a je jako oheň taviče. Proces očištění vykonává posel smlouvy, a proto označuje dějiny, v nichž Pán vstupuje ve smlouvu s novým vyvoleným smluvním lidem. Když byl starověký Izrael vysvobozen z otroctví v Egyptě, jedním z témat těchto posvátných dějin byla otázka „prvorozeného“. Ať už šlo o smrt prvorozených Egypta, nebo o Boží označení Izraele za svého prvorozeného.
And thou shalt say unto Pharaoh, Thus saith the Lord, Israel is my son, even my firstborn: And I say unto thee, Let my son go, that he may serve me: and if thou refuse to let him go, behold, I will slay thy son, even thy firstborn. Exodus 4:22, 23.
I řekneš faraonovi: Toto praví Hospodin: Izrael je můj syn, můj prvorozený. A pravím tobě: Propusť mého syna, aby mi sloužil; jestliže jej odmítneš propustit, hle, usmrtím tvého syna, tvého prvorozeného. Exodus 4,22–23.
When God entered into covenant with Israel in the deliverance from Egypt the divine plan was that every firstborn son of each of the tribes would be dedicated to the work of the priesthood. But at the rebellion of the golden calf, it was only the tribe of Levi that stood on Moses’ side of the rebellion. For their faithfulness, God disannulled His plan that each firstborn from every tribe would be dedicated to the priesthood and he passed by the other tribes and gave the tribe of Levi the exclusive right of the priesthood. When the messenger of the covenant purifies the sons of Levi it is representing a history where a former covenant people are being set aside for a new covenant people. This was the case with John the Baptist, the Millerites and will be with the one hundred and forty-four thousand. From 1840 to 1844 a purification process was initiated by the testing issue of the prophetic message that had been given to William Miller. It led to the Lord suddenly coming to his temple on October 22, 1844, but the process of purification did not end until 1863.
Když Bůh při vysvobození z Egypta vstoupil s Izraelem do smlouvy, božským záměrem bylo, aby každý prvorozený syn z každého kmene byl zasvěcen dílu kněžství. Při vzpouře se zlatým teletem však byla jediným kmenem, který se ve vzpouře postavil na Mojžíšovu stranu, Léviho pokolení. Pro jejich věrnost Bůh zrušil svůj záměr, aby každý prvorozený z každého kmene byl zasvěcen kněžství, a pominul ostatní kmeny a udělil Léviho pokolení výlučné právo kněžství. Když posel smlouvy očišťuje syny Léviho, představuje to dějiny, v nichž je dřívější smluvní lid odkládán stranou kvůli novému smluvnímu lidu. Tak tomu bylo u Jana Křtitele, milleritů a bude tomu tak i u sto čtyřiceti čtyř tisíc. V letech 1840 až 1844 byl zahájen proces očišťování prostřednictvím zkušebního bodu prorockého poselství, které bylo dáno Williamu Millerovi. Tento proces vedl k tomu, že Pán náhle přišel do svého chrámu 22. října 1844, avšak proces očišťování neskončil až do roku 1863.
“Both the prophecy of Daniel 8:14, ‘Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed,’ and the first angel’s message, ‘Fear God, and give glory to Him; for the hour of His judgment is come,’ pointed to Christ’s ministration in the most holy place, to the investigative judgment, and not to the coming of Christ for the redemption of His people and the destruction of the wicked. The mistake had not been in the reckoning of the prophetic periods, but in the event to take place at the end of the 2300 days. Through this error the believers had suffered disappointment, yet all that was foretold by the prophecy, and all that they had any Scripture warrant to expect, had been accomplished. At the very time when they were lamenting the failure of their hopes, the event had taken place which was foretold by the message, and which must be fulfilled before the Lord could appear to give reward to His servants.
„Jak proroctví z Daniel 8,14: ‚Až do dvou tisíc tří set večerů a jiter; potom bude svatyně očištěna,‘ tak i poselství prvního anděla: ‚Bojte se Boha a vzdejte Mu slávu, neboť přišla hodina Jeho soudu,‘ ukazovaly na Kristovu službu ve velesvatyni, na vyšetřující soud, a nikoli na Kristův příchod k vykoupení Jeho lidu a ke zničení bezbožných. Omyl nespočíval ve výpočtu prorockých období, nýbrž v události, která měla nastat na konci 2300 dnů. Tímto omylem věřící zakusili zklamání, přesto se však naplnilo vše, co bylo proroctvím předpověděno, i vše, k jehož očekávání měli jakékoli oprávnění z Písma. Právě v době, kdy oplakávali ztroskotání svých nadějí, nastala událost, která byla poselstvím předpověděna a která se musela naplnit dříve, než se Pán mohl zjevit, aby dal odměnu svým služebníkům.“
“Christ had come, not to the earth, as they expected, but, as foreshadowed in the type, to the most holy place of the temple of God in heaven. He is represented by the prophet Daniel as coming at this time to the Ancient of Days: ‘I saw in the night visions, and, behold, one like the Son of man came with the clouds of heaven, and came’—not to the earth, but—’to the Ancient of Days, and they brought Him near before Him.’ Daniel 7:13.
„Kristus přišel, nikoli na zemi, jak očekávali, nýbrž, jak bylo předobrazeno v typologii, do nejsvětějšího oddělení chrámu Božího v nebi. Prorok Daniel Ho v této době představuje tak, že přichází k Věkovitému: ‚Viděl jsem v nočních viděních, a hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako Syn člověka a přišel‘ — ne na zemi, nýbrž — ‚k Věkovitému, a přivedli Ho před Něho.‘ Daniel 7,13.
“This coming is foretold also by the prophet Malachi: ‘The Lord, whom ye seek, shall suddenly come to His temple, even the Messenger of the covenant, whom ye delight in: behold, He shall come, saith the Lord of hosts.’ Malachi 3:1. The coming of the Lord to His temple was sudden, unexpected, to His people. They were not looking for Him there. They expected Him to come to earth, ‘in flaming fire taking vengeance on them that know not God, and that obey not the gospel.’ 2 Thessalonians 1:8.
„Tento příchod je předpověděn také prorokem Malachiášem: ‚Pán, kterého hledáte, náhle přijde do svého chrámu, totiž Posel smlouvy, v němž máte zalíbení; hle, přijde, praví Hospodin zástupů.‘ Malachiáš 3,1. Příchod Pána do Jeho chrámu byl pro Jeho lid náhlý, neočekávaný. Nečekali Ho tam. Očekávali, že přijde na zem, ‚v plamenném ohni, aby vykonal pomstu nad těmi, kdo neznají Boha a nejsou poslušni evangelia.‘ 2 Tesalonickým 1,8.
“But the people were not yet ready to meet their Lord. There was still a work of preparation to be accomplished for them. Light was to be given, directing their minds to the temple of God in heaven; and as they should by faith follow their High Priest in His ministration there, new duties would be revealed. Another message of warning and instruction was to be given to the church.
„Lid však ještě nebyl připraven setkat se se svým Pánem. Bylo pro něj ještě třeba vykonat dílo přípravy. Mělo mu být dáno světlo, které by jeho mysl obrátilo k Božímu chrámu v nebi; a jak by vírou následoval svého Velekněze v jeho službě tam, byly by mu zjeveny nové povinnosti. Církvi mělo být dáno další poselství výstrahy a poučení.
“Says the prophet: ‘Who may abide the day of His coming? and who shall stand when He appeareth? for He is like a refiner’s fire, and like fullers’ soap: and He shall sit as a refiner and purifier of silver: and He shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness.’ Malachi 3:2, 3. Those who are living upon the earth when the intercession of Christ shall cease in the sanctuary above are to stand in the sight of a holy God without a mediator. Their robes must be spotless, their characters must be purified from sin by the blood of sprinkling. Through the grace of God and their own diligent effort they must be conquerors in the battle with evil. While the investigative judgment is going forward in heaven, while the sins of penitent believers are being removed from the sanctuary, there is to be a special work of purification, of putting away of sin, among God’s people upon earth. This work is more clearly presented in the messages of Revelation 14.
„Prorok praví: ‚Kdo obstojí v den jeho příchodu? a kdo zůstane stát, až se ukáže? Neboť on jest jako oheň taviče a jako louh běličů; usedne jako tavič a čistič stříbra; a pročistí syny Léviho a přečistí je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti.‘ Malachiáš 3,2.3. Ti, kdo budou živi na zemi, až v nebeské svatyni ustane Kristova přímluva, budou muset obstát před tváří svatého Boha bez prostředníka. Jejich roucha musí být neposkvrněná, jejich povahy musí být očištěny od hříchu krví pokropení. Skrze Boží milost a své vlastní pilné úsilí musí být vítězi v zápase se zlem. Zatímco v nebi probíhá vyšetřující soud a hříchy kajících věřících jsou odstraňovány ze svatyně, má mezi Božím lidem na zemi probíhat zvláštní dílo očištění, odložení hříchu. Toto dílo je zřetelněji představeno v poselstvích Zjevení 14.“
“When this work shall have been accomplished, the followers of Christ will be ready for His appearing. ‘Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years.’ Malachi 3:4. Then the church which our Lord at His coming is to receive to Himself will be a ‘glorious church, not having spot, or wrinkle, or any such thing.’ Ephesians 5:27. Then she will look ‘forth as the morning, fair as the moon, clear as the sun, and terrible as an army with banners.’ Song of Solomon 6:10.
„Až bude toto dílo vykonáno, budou následovníci Krista připraveni na jeho zjevení. ‚I bude oběť Judska a Jeruzaléma příjemná Hospodinu jako za dnů starých a jako za let dávných.‘ Malachiáš 3,4. Tehdy církev, kterou si náš Pán při svém příchodu přijme k sobě, bude ‚slavná církev, nemající poskvrny ani vrásky ani čehokoli takového‘. Efezským 5,27. Tehdy bude hledět ‚jako jitřenka, krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko pod praporci‘. Píseň Šalomounova 6,10.“
“Besides the coming of the Lord to His temple, Malachi also foretells His second advent, His coming for the execution of the judgment, in these words: ‘And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not Me, saith the Lord of hosts.’ Malachi 3:5. Jude refers to the same scene when he says, ‘Behold, the Lord cometh with ten thousands of His saints, to execute judgment upon all, and to convince all that are ungodly among them of all their ungodly deeds.’ Jude 14, 15. This coming, and the coming of the Lord to His temple, are distinct and separate events.
„Vedle příchodu Pána do Jeho chrámu Malachiáš také předpovídá Jeho druhý příchod, Jeho příchod k vykonání soudu, těmito slovy: ‚A přiblížím se k vám k soudu; a budu rychlým svědkem proti čarodějům a proti cizoložníkům a proti křivopřísežníkům a proti těm, kdo utiskují nádeníka na jeho mzdě, vdovu i sirotka, a kdo odvracejí cizince od jeho práva a nebojí se Mne, praví Hospodin zástupů.‘ Malachiáš 3,5. Juda odkazuje na tutéž scénu, když říká: ‚Aj, Pán přichází s deseti tisíci svých svatých, aby vykonal soud nade všemi a usvědčil všechny bezbožné mezi nimi ze všech jejich bezbožných skutků.‘ Juda 14, 15. Tento příchod a příchod Pána do Jeho chrámu jsou události odlišné a oddělené.“
“The coming of Christ as our high priest to the most holy place, for the cleansing of the sanctuary, brought to view in Daniel 8:14; the coming of the Son of man to the Ancient of Days, as presented in Daniel 7:13; and the coming of the Lord to His temple, foretold by Malachi, are descriptions of the same event; and this is also represented by the coming of the bridegroom to the marriage, described by Christ in the parable of the ten virgins, of Matthew 25.” The Great Controversy, 424–426.
„Příchod Krista jako našeho velekněze do nejsvětější svatyně k očištění svatyně, jak je ukázán v Danielovi 8,14; příchod Syna člověka k Věkovitému, jak je představen v Danielovi 7,13; a příchod Pána do jeho chrámu, předpověděný Malachiášem, jsou popisem téže události; a totéž je také znázorněno příchodem ženicha na svatbu, jak jej Kristus popsal v podobenství o deseti pannách v Matoušovi 25.“ Velký spor, 424–426.
Four “comings” are referred to in the last paragraph and they are all the same coming symbolized four different ways. One of those “comings” is the parable of the ten virgins.
V posledním odstavci se hovoří o čtyřech „příchodech“, a všechny jsou týmž příchodem, symbolizovaným čtyřmi různými způsoby. Jedním z těchto „příchodů“ je podobenství o deseti pannách.
“I am often referred to the parable of the ten virgins, five of whom were wise, and five foolish. This parable has been and will be fulfilled to the very letter, for it has a special application to this time, and, like the third angel’s message, has been fulfilled and will continue to be present truth till the close of time.” Review and Herald, August 19, 1890.
„Často bývá poukazováno na podobenství o deseti pannách, z nichž pět bylo moudrých a pět pošetilých. Toto podobenství se naplnilo a naplní do posledního písmene, neboť má zvláštní uplatnění pro tuto dobu a podobně jako poselství třetího anděla se naplnilo a bude i nadále přítomnou pravdou až do konce času.“ Review and Herald, 19. srpna 1890.
If the four “comings” “are descriptions of the same event,” then those four “comings” that were fulfilled in the beginning of Adventism in the Millerite movement, “will be fulfilled” again “to the very letter” in the Elijah movement at the end of Adventism.
Jestliže čtyři „příchody“ „jsou popisy téže události“, pak tyto čtyři „příchody“, které se naplnily na počátku adventismu v milleritském hnutí, „se znovu naplní“ v elijášském hnutí na konci adventismu „do nejmenšího písmene“.
William Miller and the Millerites were the representatives of the first angel’s message, and in the same passage from Early Writings that we recently cited, the message of the first angel possessed the identical characteristics of John the Baptist. We cited the passage that says those who rejected the message of John the Baptist could not be benefited by the teachings of Jesus. In the next paragraph she says, “Those who rejected the first message could not be benefited by the second; neither were they benefited by the midnight cry, which was to prepare them to enter with Jesus by faith into the most holy place of the heavenly sanctuary.” Both William Miller and John the Baptist represent instruments of judgment.
William Miller a millerité byli představiteli poselství prvního anděla a v téže pasáži z Raných spisů, kterou jsme nedávno citovali, vykazovalo poselství prvního anděla totožné charakteristiky jako Jan Křtitel. Citovali jsme pasáž, která říká, že ti, kdo odmítli poselství Jana Křtitele, nemohli mít užitek z učení Ježíše. V následujícím odstavci říká: „Ti, kdo odmítli první poselství, nemohli mít užitek z druhého; ani jim neprospělo půlnoční volání, které je mělo připravit, aby vírou vešli s Ježíšem do nejsvětějšího oddělení nebeské svatyně.“ William Miller i Jan Křtitel představují nástroje soudu.
Had neither of them appeared, their respective generations would not be held accountable for rejecting light. God used those two messengers to remove the Laodicean cloak of sin, and thus demonstrated the Laodicean nakedness of the former chosen people, by introducing a message that whether accepted or rejected would be used in judgment as a symbol that a prophet had been among them. The history of 1840 to 1844 was typified by the fire coming down on Elijah’s offering on Mount Carmel. The true prophet had been distinguished from the false prophets.
Kdyby se ani jeden z nich nebyl objevil, jejich příslušné generace by nebyly činěny odpovědnými za odmítnutí světla. Bůh použil tyto dva posly, aby odstranil laodicejský plášť hříchu, a tak ukázal laodicejskou nahotu dřívějšího vyvoleného lidu tím, že uvedl poselství, které, ať bylo přijato či odmítnuto, mělo být použito při soudu jako znamení, že mezi nimi byl prorok. Dějiny let 1840 až 1844 byly předobrazeny ohněm, který sestoupil na Eliášovu oběť na hoře Karmel. Pravý prorok byl odlišen od falešných proroků.
We are at the point where we should outline the purification process that continued after October 22, 1844. Sister White stated that after October 22, 1844 “the people were not yet ready to meet their Lord. There was still a work of preparation to be accomplished for them. Light was to be given, directing their minds to the temple of God in heaven; and as they should by faith follow their High Priest in His ministration there, new duties would be revealed. Another message of warning and instruction was to be given to the church.”
Nyní jsme v bodě, kdy bychom měli nastínit proces očišťování, který pokračoval po 22. říjnu 1844. Sestra Whiteová uvedla, že po 22. říjnu 1844 „lid ještě nebyl připraven setkat se se svým Pánem. Stále pro něj mělo být vykonáno dílo přípravy. Mělo mu být dáno světlo, které by jeho mysl vedlo k Božímu chrámu v nebi; a jak budou vírou následovat svého Velekněze v Jeho službě tam, budou jim zjeveny nové povinnosti. Církvi mělo být dáno ještě další poselství varování a poučení.“
When Adventism rejected the “seven times” of Leviticus twenty-six that Daniel called the “oath” of Moses, they lost their ability to recognize that the process of purification continued beyond their initial work of understanding the truths connected with the opening of the judgment.
Když adventismus odmítl „sedm časů“ z Leviticu dvacet šest, které Daniel nazval Mojžíšovou „přísahou“, ztratil schopnost rozpoznat, že proces očišťování pokračoval i za hranicemi jejich počátečního díla porozumění pravdám spojeným se zahájením soudu.
We will address the continued purification process in the next article, and begin to align the horn of true Protestantism that Millerite Adventism received in the 1840’s with the horn of Republicanism.
V příštím článku se budeme zabývat pokračujícím procesem očišťování a začneme uvádět roh pravého protestantismu, který milleritský adventismus obdržel ve čtyřicátých letech 19. století, do souladu s rohem republikánství.