Elijah’s witness begins when he identifies that there would be no rain, except at his word for three and a half years.
Eliášovo svědectví začíná tehdy, když oznamuje, že po dobu tří a půl roku nebude pršet, leda na jeho slovo.
And Elijah the Tishbite, who was of the inhabitants of Gilead, said unto Ahab, As the Lord God of Israel liveth, before whom I stand, there shall not be dew nor rain these years, but according to my word. 1 Kings 17:1.
I řekl Elijáš Tišbejský, z obyvatel Gileádu, Achabovi: „Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, nebude v těchto letech ani rosy ani deště, leda podle mého slova.“ 1 Královská 17,1.
Those three and a half years represent the history of Thyatira from 538 until 1798. In 1798, at the end of the period of drought Elijah summons Ahab to Carmel. The first angels’ message announced the hour of God’s judgment on October 22, 1844. The first angel’s message was the command to Ahab to call all of Israel to Carmel.
Těchto tři a půl roku představuje dějiny Thyatiry od roku 538 do roku 1798. Roku 1798, na konci období sucha, povolává Eliáš Achaba na Karmel. Poselství prvního anděla oznámilo hodinu Božího soudu dne 22. října 1844. Poselství prvního anděla bylo příkazem Achabovi, aby svolal celý Izrael na Karmel.
And it came to pass, when Ahab saw Elijah, that Ahab said unto him, Art thou he that troubleth Israel? And he answered, I have not troubled Israel; but thou, and thy father’s house, in that ye have forsaken the commandments of the Lord, and thou hast followed Baalim. Now therefore send, and gather to me all Israel unto mount Carmel, and the prophets of Baal four hundred and fifty, and the prophets of the groves four hundred, which eat at Jezebel’s table. So Ahab sent unto all the children of Israel, and gathered the prophets together unto mount Carmel. And Elijah came unto all the people, and said, How long halt ye between two opinions? if the Lord be God, follow him: but if Baal, then follow him. And the people answered him not a word. 1 Kings 18:17–21.
I stalo se, když Achab uviděl Eliáše, že mu Achab řekl: Ty jsi ten, kdo uvádí Izraele do zkázy? On odpověděl: Neuvádím Izraele do zkázy já, nýbrž ty a dům tvého otce tím, že jste opustili Hospodinova přikázání a ty jsi následoval Baaly. Nuže tedy pošli a shromáždi ke mně celý Izrael na horu Karmel, i čtyři sta padesát proroků Bálových a čtyři sta proroků hájů, kteří jedí u stolu Jezábelina. Achab tedy poslal ke všem synům Izraele a shromáždil proroky na horu Karmel. I přistoupil Eliáš ke všemu lidu a řekl: Jak dlouho budete kulhat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte jej; je-li však Bál, následujte jej. Lid mu však neodpověděl ani slovo. 1 Královská 18,17–21.
All Israel was gathered to Carmel in the time of Elijah, which in turn represented William Miller’s history when the three churches of Revelation chapter three were gathered together. The church that had initially fled into the wilderness in 538 to escape the persecution of Jezebel, as represented by the church of Thyatira, came out of the wilderness as the generation that was to be confronted with the message of Elijah, represented by William Miller. The earth beast then opened its mouth and swallowed up the flood of persecution that had been sent against her for twelve hundred and sixty years.
Za dnů Eliášových se na Karmelu shromáždil celý Izrael, což zase představovalo dějiny Williama Millera, kdy byly společně shromážděny tři církve ze třetí kapitoly Zjevení. Církev, která zpočátku uprchla roku 538 na poušť, aby unikla pronásledování Jezábel, jak je představena církví Thyatir, vyšla z pouště jako pokolení, které mělo být postaveno tváří v tvář Eliášovu poselství, představovanému Williamem Millerem. Tehdy zemská šelma otevřela svá ústa a pohltila příval pronásledování, který byl proti ní po tisíc dvě stě šedesát let vysílán.
And the earth helped the woman, and the earth opened her mouth, and swallowed up the flood which the dragon cast out of his mouth. Revelation 12:16.
A země pomohla ženě, a země otevřela svá ústa a pohltila řeku, kterou drak vyvrhl ze svých úst. Zjevení 12,16.
In prophecy the “speaking of a nation” is the action of its legislative and judicial authorities, and in 1789 the United States established the divine document that is the Constitution of the United States, thus protecting the rights and freedom necessary to provide protection from the persecution of both the kings of Europe and the apostate Catholic church.
V proroctví je „mluvení národa“ jednáním jeho zákonodárných a soudních orgánů a roku 1789 Spojené státy ustanovily božský dokument, jímž je Ústava Spojených států, a tím chránily práva a svobodu nezbytné k zajištění ochrany před pronásledováním jak ze strany evropských králů, tak od odpadlické katolické církve.
“The speaking of the nation is the action of its legislative and judicial authorities.” The Great Controversy, 443.
„Promlouvání národa je jednáním jeho zákonodárných a soudních orgánů.“ The Great Controversy, 443.
In 1789, just before the beginning of the United States’ prophetic role as the sixth kingdom of Bible prophecy began, it spake as a Lamb, but at the Sunday law it will speak as a dragon.
Roku 1789, těsně předtím, než začala prorocká úloha Spojených států jako šestého království biblického proroctví, mluvily jako beránek; avšak při nedělním zákonu budou mluvit jako drak.
And I beheld another beast coming up out of the earth; and he had two horns like a lamb, and he spake as a dragon. Revelation 13:11.
A viděl jsem jinou šelmu, vystupující ze země; měla dva rohy podobné beránčím, ale mluvila jako drak. Zjevení 13,11.
The beginning and ending of the earth beast are marked by its speaking. In 1798, Ahab calls all of Israel to Mount Carmel where Elijah is going to set forth a test to prove to those watching whether the God of the Hebrews or the god of Jezebel is the true God. Jezebel had four hundred and fifty prophets of Baal and four hundred prophets of the grove. The false god Baal was a male deity and the false god Ashtaroth was a female deity.
Počátek i konec šelmy země jsou vyznačeny jejím mluvením. Roku 1798 svolává Achab celý Izrael na horu Karmel, kde Eliáš předloží zkoušku, aby těm, kdo přihlížejí, dokázal, zda pravým Bohem je Bůh Hebrejů, či bůh Jezábel. Jezábel měla čtyři sta padesát proroků Bálových a čtyři sta proroků háje. Falešný bůh Bál byl mužským božstvem a falešná bohyně Aštarót byla ženským božstvem.
Those two classes of false prophets represent the combination of church and state, for in prophecy when a man and woman are represented together, the woman represents a church and the man the state. Elijah was outnumbered eight hundred and fifty to one as he confronted the unholy combination of church and state, as represented by the female and male false deities and also by the marriage of Ahab and Jezebel. Ahab and Jezebel’s illustration of church and state represent the corruption of the horn of Republicanism and Baal and Ashtaroth represent the corruption of the Protestant horn.
Tyto dvě skupiny falešných proroků představují spojení církve a státu, neboť v proroctví, jsou-li muž a žena zobrazeni společně, žena představuje církev a muž stát. Eliáš stál v poměru jeden proti osmi stům padesáti, když se postavil proti bezbožnému spojení církve a státu, jak je znázorněno ženskými a mužskými falešnými božstvy a také manželstvím Achaba a Jezábel. Znázornění církve a státu v Achabovi a Jezábel představuje zkaženost rohu republikánství a Baal a Aštarot představují zkaženost protestantského rohu.
The issue was Elijah’s protest against the corrupt religion represented by Thyatira in Revelation chapter two. Elijah represented a Protestant, for the only definition of Protestant is someone who protests against Rome. Elijah’s protest represents a protest against the combination of church and state that is accomplished by the unholy alliance between a corrupted state with a corrupted church.
Jádrem problému byl Eliášův protest proti zkaženému náboženství, které v druhé kapitole Zjevení představuje Thyatira. Eliáš představoval protestanta, neboť jediná definice protestanta je ta, že je to někdo, kdo protestuje proti Římu. Eliášův protest představuje protest proti spojení církve a státu, které je uskutečněno bezbožným spojenectvím mezi zkaženým státem a zkaženou církví.
Notwithstanding I have a few things against thee, because thou sufferest that woman Jezebel, which calleth herself a prophetess, to teach and to seduce my servants to commit fornication, and to eat things sacrificed unto idols. And I gave her space to repent of her fornication; and she repented not. Behold, I will cast her into a bed, and them that commit adultery with her into great tribulation, except they repent of their deeds. Revelation 2:20–22.
Ale mám proti tobě několik věcí: trpíš tu ženu Jezábel, která o sobě říká, že je prorokyně, a učí a svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám. A dal jsem jí čas, aby činila pokání ze svého smilstva, ale neučinila pokání. Hle, uvrhnu ji na lože a ty, kdo s ní cizoloží, do velikého soužení, jestliže nebudou činit pokání ze svých skutků. Zjevení 2,20–22.
Eating represents the message you accept, and a message that is sacrificed to idols represents the doctrines of Catholicism, the very symbol of the abominable worship of idols. God’s people in the Dark Ages had come to accept many of the pagan doctrines of Catholicism, and especially the worship of the sun.
Jedení představuje poselství, které přijímáte, a poselství obětované modlám představuje nauky katolicismu, samotný symbol ohavného modlářského uctívání. Boží lid ve středověku přijal mnohé z pohanských nauk katolicismu, a zvláště uctívání slunce.
Fornication is an unlawful relationship and prophetically represents the very essence of what the Constitution prohibits; the combination of church and state. Ahab was in an unlawful relationship with Jezebel, for as a king of Israel he was not to marry a heathen princess. Jesus identified John the Baptist as Elijah, and John also confronted the same unholy relationship when he rebuked Herod for marrying Herodias, his brother’s wife.
Smilstvo je nezákonný vztah a v prorockém smyslu představuje samu podstatu toho, co Ústava zakazuje: spojení církve a státu. Achab byl v nezákonném vztahu s Jezábel, neboť jako král Izraele si neměl brát pohanskou princeznu. Ježíš ztotožnil Jana Křtitele s Eliášem a Jan se rovněž postavil témuž nesvatému vztahu, když káral Heroda za to, že si vzal Herodiadu, manželku svého bratra.
For Herod had laid hold on John, and bound him, and put him in prison for Herodias’ sake, his brother Philip’s wife. For John said unto him, It is not lawful for thee to have her. Matthew 14:3, 4.
Herodes totiž Jana zajal, spoutal a vsadil do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa. Neboť Jan mu říkal: Není ti dovoleno ji mít. Matouš 14,3.4.
Elijah’s confrontation with Ahab and Jezebel prefigured John’s confrontation with Herod and Herodias for both relationships represented an unlawful relationship of church and state. Together they represent the Elijah message of the one hundred and forty-four thousand who confronts the papacy (Jezebel & Herodias), the ten kings that represent the United Nations (Ahab & Herod) and the United States that represents the false prophet (the false prophets of Carmel and Salome, Herodias’ daughter).
Eliášovo střetnutí s Achabem a Jezábel předobrazovalo Janovo střetnutí s Herodem a Herodiadou, neboť oba tyto vztahy představovaly nezákonné spojení církve a státu. Společně představují Eliášovo poselství sto čtyřiceti čtyř tisíc, které se staví proti papežství (Jezábel a Herodiada), deseti králům, kteří představují Organizaci spojených národů (Achab a Herodes), a Spojeným státům, které představují falešného proroka (falešní proroci na Karmelu a Salome, dcera Herodiady).
The prophetic setting at Carmel includes the defense by Elijah of the Constitution of the United States, which enshrines the principle of the separation of church and state.
Prorocký rámec na Karmelu zahrnuje Eliášovu obhajobu Ústavy Spojených států, která zakotvuje zásadu oddělení církve od státu.
And it came to pass, when Ahab saw Elijah, that Ahab said unto him, Art thou he that troubleth Israel? And he answered, I have not troubled Israel; but thou, and thy father’s house, in that ye have forsaken the commandments of the Lord, and thou hast followed Baalim. 1 Kings 18:17, 18.
I stalo se, když Achab spatřil Eliáše, že mu Achab řekl: „Jsi to ty, kdo uvádí Izrael do zkázy?“ On odpověděl: „Neuvádím Izrael do zkázy já, nýbrž ty a dům tvého otce, protože jste opustili Hospodinova přikázání a ty jsi následoval Baaly.“ 1 Královská 18,17.18.
The Constitution established that the two horns of Republicanism and Protestantism would always stay separate from each other. But Revelation identifies that when the United States ultimately speaks as a dragon, it will do so when the apostate churches of the United States take control and combine with the apostate government.
Ústava stanovila, že oba rohy republikánství a protestantismu zůstanou navždy od sebe odděleny. Zjevení však ukazuje, že až Spojené státy nakonec promluví jako drak, stane se tak tehdy, když odpadlé církve Spojených států převezmou kontrolu a spojí se s odpadlou vládou.
“But what is the ‘image to the beast’? and how is it to be formed? The image is made by the two-horned beast, and is an image to the beast. It is also called an image of the beast. Then to learn what the image is like and how it is to be formed we must study the characteristics of the beast itself—the papacy.
„Co však je ‚obraz šelmy‘? a jak má být vytvořen? Obraz vytváří šelma se dvěma rohy a je obrazem šelmy. Je také nazýván obrazem šelmy. Abychom tedy poznali, jaký tento obraz je a jak má být vytvořen, musíme zkoumat charakteristiky samotné šelmy — papežství.
“When the early church became corrupted by departing from the simplicity of the gospel and accepting heathen rites and customs, she lost the Spirit and power of God; and in order to control the consciences of the people, she sought the support of the secular power. The result was the papacy, a church that controlled the power of the state and employed it to further her own ends, especially for the punishment of ‘heresy.’ In order for the United States to form an image of the beast, the religious power must so control the civil government that the authority of the state will also be employed by the church to accomplish her own ends.” The Great Controversy, 443.
„Když se raná církev zkazila tím, že se odchýlila od prostoty evangelia a přijala pohanské obřady a zvyky, ztratila Ducha a moc Boží; a aby ovládala svědomí lidu, hledala podporu světské moci. Výsledkem bylo papežství, církev, která ovládala moc státu a používala ji k prosazování svých vlastních cílů, zvláště k trestání ‚kacířství‘. Aby Spojené státy vytvořily obraz šelmy, musí náboženská moc do té míry ovládnout občanskou vládu, že autorita státu bude církví rovněž použita k dosažení jejích vlastních cílů.“ The Great Controversy, 443.
Elijah at Mount Carmel represented the work of the Millerites, and the Millerites were established as the true prophet in contrast with those that had recently come out from under the influence of Catholicism, but chose through their rejection of the light of the first angel to return to Rome. Thus, the second angel’s message in the spring of 1844 consisted of identifying the Protestant denominations as daughters of Babylon, and the Millerites as the genuine Protestant horn.
Eliáš na hoře Karmel představoval dílo milleritů a millerité byli ustanoveni jako pravý prorok v protikladu k těm, kteří nedávno vyšli zpod vlivu katolicismu, avšak svou odmítavou reakcí na světlo prvního anděla se rozhodli vrátit do Říma. Druhé andělské poselství tedy na jaře roku 1844 spočívalo v tom, že protestantská vyznání byla označena za dcery Babylóna a millerité za pravý protestantský roh.
When God brought ancient Israel out of the slavery of Egypt and through the waters of the Red Sea, He initiated a progressive testing process that began with the test of the heavenly manna.
Když Bůh vyvedl starověký Izrael z egyptského otroctví a provedl jej vodami Rudého moře, zahájil postupný proces zkoušení, který započal zkouškou nebeské many.
“Upon us is shining the accumulated light of past ages. The record of Israel’s forgetfulness has been preserved for our enlightenment. In this age God has set His hand to gather unto Himself a people from every nation, kindred, and tongue. In the advent movement He has wrought for His heritage, even as He wrought for the Israelites in leading them from Egypt. In the great disappointment of 1844 the faith of His people was tested as was that of the Hebrews at the Red Sea.” Testimonies, volume 8, 115, 116.
„Na nás září nahromaděné světlo minulých věků. Záznam o zapomnětlivosti Izraele byl zachován pro naše poučení. V tomto věku Bůh vztáhl svou ruku, aby k sobě shromáždil lid ze všech národů, pokolení a jazyků. V adventním hnutí působil pro své dědictví, právě tak jako působil pro Izraelce, když je vedl z Egypta. Ve velikém zklamání roku 1844 byla víra jeho lidu vyzkoušena, jako byla vyzkoušena víra Hebrejů u Rudého moře.“ Testimonies, svazek 8, 115, 116.
The disappointment of October 22, 1844, led to the understanding of the heavenly sanctuary, which then presented the test of the Sabbath just as the test of the manna became the first of a series of ten tests for ancient Israel.
Zklamání z 22. října 1844 vedlo k pochopení nebeské svatyně, která pak předložila zkoušku soboty právě tak, jako se zkouška many stala první z řady deseti zkoušek pro starověký Izrael.
“The Lord gave me the following view in 1847, while the brethren were assembled on the Sabbath, at Topsham, Maine.
„Pán mi dal následující vidění roku 1847, když byli bratři shromážděni v sobotu v Topshamu ve státě Maine.“
“We felt an unusual spirit of prayer. And as we prayed the Holy Ghost fell upon us. We were very happy. Soon I was lost to earthly things and was wrapped in a vision of God’s glory. I saw an angel flying swiftly to me. He quickly carried me from the earth to the Holy City. In the city I saw a temple, which I entered. I passed through a door before I came to the first veil. This veil was raised, and I passed into the holy place. Here I saw the altar of incense, the candlestick with seven lamps, and the table on which was the shewbread. After viewing the glory of the holy, Jesus raised the second veil and I passed into the holy of holies.
„Pocítili jsme neobyčejného ducha modlitby. A když jsme se modlili, sestoupil na nás Duch svatý. Byli jsme velmi šťastni. Brzy jsem ztratila vědomí pozemských věcí a byla jsem uchvácena viděním Boží slávy. Uviděla jsem anděla, jak ke mně rychle letí. Rychle mne odnesl ze země do Svatého města. Ve městě jsem spatřila chrám, do něhož jsem vstoupila. Prošla jsem jedněmi dveřmi, než jsem přišla k první oponě. Tato opona byla pozdvižena a já jsem vešla do svatyně. Zde jsem spatřila kadidlový oltář, sedmiramenný svícen a stůl, na němž byly předkladné chleby. Poté, co jsem pohlédla na slávu svatyně, Ježíš pozvedl druhou oponu a já jsem vešla do svatyně svatých.״
“In the holiest I saw an ark; on the top and sides of it was purest gold. On each end of the ark was a lovely cherub, with its wings spread out over it. Their faces were turned toward each other, and they looked downward. Between the angels was a golden censer. Above the ark, where the angels stood, was an exceeding bright glory, that appeared like a throne where God dwelt. Jesus stood by the ark, and as the saints’ prayers came up to Him, the incense in the censer would smoke, and He would offer up their prayers with the smoke of the incense to His Father. In the ark was the golden pot of manna, Aaron’s rod that budded, and the tables of stone which folded together like a book. Jesus opened them, and I saw the Ten Commandments written on them with the finger of God. On one table were four, and on the other six. The four on the first table shone brighter than the other six. But the fourth, the Sabbath commandment, shone above them all; for the Sabbath was set apart to be kept in honor of God’s holy name. The holy Sabbath looked glorious—a halo of glory was all around it. I saw that the Sabbath commandment was not nailed to the cross. If it was, the other nine commandments were; and we are at liberty to break them all, as well as to break the fourth. I saw that God had not changed the Sabbath, for He never changes. But the pope had changed it from the seventh to the first day of the week; for he was to change times and laws.” Early Writings, 32.
„V nejsvětější svatyni jsem spatřila schránu; na jejím vrchu i po stranách bylo nejčistší zlato. Na každém konci schrány byl půvabný cherub, s křídly rozprostřenými nad ní. Jejich tváře byly obráceny jedna k druhé a hleděly dolů. Mezi anděly byla zlatá kadidelnice. Nad schránou, kde stáli andělé, byla nesmírně jasná sláva, jež vypadala jako trůn, na němž přebýval Bůh. Ježíš stál u schrány, a když k Němu vystupovaly modlitby svatých, kadidlo v kadidelnici dýmalo a On obětoval jejich modlitby spolu s dýmem kadidla svému Otci. Ve schráně byla zlatá nádoba s mannou, Áronova hůl, která vypučela, a kamenné desky, jež se skládaly dohromady jako kniha. Ježíš je otevřel a já jsem na nich spatřila Desatero přikázání napsané prstem Božím. Na jedné desce byla čtyři a na druhé šest. Ta čtyři na první desce zářila jasněji než ostatních šest. Avšak čtvrté, přikázání o sobotě, zářilo nade všemi; neboť sobota byla oddělena, aby byla zachovávána ke cti svatého Božího jména. Svatá sobota vypadala slavně — všude kolem ní byla záře slávy. Viděla jsem, že přikázání o sobotě nebylo přibito na kříž. Kdyby bylo, pak by bylo i ostatních devět přikázání; a my bychom měli volnost přestupovat je všechna stejně jako čtvrté. Viděla jsem, že Bůh sobotu nezměnil, neboť On se nikdy nemění. Ale papež ji změnil ze sedmého na první den týdne; neboť měl změnit časy a zákon.“ Early Writings, 32.
When the Protestants came out of the Dark Ages in 1798 and the book of Daniel was unsealed, the sixth kingdom of Bible prophecy, the two-horned earth beast of Revelation thirteen began its march through prophetic history. Protestantism was founded upon the sacred document called the Holy Bible and Republicanism was founded upon the sacred document called the Constitution. God had brought His church in the wilderness out of the Dark Ages, but just as with ancient Israel during the Egyptian period of slavery the Sabbath commandment had been forgotten. As Israel crossed the Red Sea on its way to the giving of the law at Sinai, modern Israel crossed the Atlantic on its way to October 22, 1844, where the law would once again be revealed. The Lord was once again raising up a people who would be the depositaries of His law, the depositaries of His prophetic revelations and who would carry the mantle of Protestantism. Ancient Israel was given the two tables of the Ten Commandments as the symbol of their work to be the depositaries of His law, and modern Israel was given the two tables of Habakkuk as the symbol of their work as depositaries of His prophetic Word.
Když protestanti v roce 1798 vyšli z temného středověku a kniha Daniel byla odpečetěna, začalo své tažení prorockými dějinami šesté království biblického proroctví, dvourohý pozemský šelm z třinácté kapitoly Zjevení. Protestantismus byl založen na posvátném dokumentu zvaném Svatá Bible a republikánství bylo založeno na posvátném dokumentu zvaném Ústava. Bůh vyvedl svou církev na poušti z temného středověku, avšak právě jako tomu bylo u starověkého Izraele během egyptského období otroctví, přikázání o sobotě bylo zapomenuto. Jako Izrael přešel Rudé moře na své cestě k vydání zákona na Sinaji, tak moderní Izrael přešel Atlantik na své cestě k 22. říjnu 1844, kdy měl být zákon znovu odhalen. Pán opět povolával lid, který měl být strážcem Jeho zákona, strážcem Jeho prorockých zjevení a který měl nést plášť protestantismu. Starověký Izrael obdržel dvě desky Desatera jako symbol svého poslání být strážcem Jeho zákona a moderní Izrael obdržel dvě tabule Abakukovy jako symbol svého poslání být strážcem Jeho prorockého Slova.
Modern Israel was to carry both sets of two tables as it presented the third angel’s message to the world, which is the message proclaimed by those who carry the mantle of Protestantism. The Protestantism that came out of the Dark Ages was then incomplete as was ancient Israel as they crossed through the Red Sea. Protestantism had professed the motto of the Bible and the Bible alone, but had an incomplete understanding of God’s Word through centuries of eating the pagan doctrines of Roman Catholicism (things sacrificed unto idols). God designed that a true Protestant would represent the entire Word of God as symbolized by the “law and the prophets,” the two sets of two tables that represent both the work of God’s people and God’s character. The work of the first angel was to produce a genuine Protestant people that would be both the depositaries of His law and of his prophetic Word.
Novodobý Izrael měl nést obě dvojice dvou desek, když světu předkládal poselství třetího anděla, což je poselství hlásané těmi, kdo nesou plášť protestantismu. Protestantismus, který vyšel z temného středověku, byl tehdy neúplný, stejně jako byl neúplný starověký Izrael, když procházel Rudým mořem. Protestantismus vyznával zásadu Bible a jen Bible, avšak měl neúplné porozumění Božímu slovu v důsledku staletí, během nichž požíval pohanské nauky římského katolicismu (věci obětované modlám). Bůh zamýšlel, aby pravý protestant představoval celé Boží slovo, jak je symbolizováno „zákonem a proroky“, oběma dvojicemi dvou desek, které představují jak dílo Božího lidu, tak Boží charakter. Dílem prvního anděla bylo vytvořit opravdový protestantský lid, který by byl jak strážcem Jeho zákona, tak i Jeho prorockého slova.
“God has called His church in this day, as He called ancient Israel, to stand as a light in the earth. By the mighty cleaver of truth, the messages of the first, second, and third angels, He has separated them from the churches and from the world to bring them into a sacred nearness to Himself. He has made them the depositaries of His law and has committed to them the great truths of prophecy for this time. Like the holy oracles committed to ancient Israel, these are a sacred trust to be communicated to the world. The three angels of Revelation 14 represent the people who accept the light of God’s messages and go forth as His agents to sound the warning throughout the length and breadth of the earth.” Testimonies, volume 5, 455.
„Bůh povolal svou církev v této době, tak jako povolal starověký Izrael, aby stála jako světlo na zemi. Mocným sekáčem pravdy, poselstvími prvního, druhého a třetího anděla, je oddělil od církví a od světa, aby je přivedl do svaté blízkosti k sobě. Učinil je správci svého zákona a svěřil jim veliké pravdy proroctví pro tuto dobu. Podobně jako svaté výroky svěřené starověkému Izraeli, i toto je posvátná důvěra, která má být sdělena světu. Tři andělé ze Zjevení 14 představují lid, který přijímá světlo Božích poselství a vychází jako jeho nástroj, aby rozezněl varování po celé délce i šíři země.“ Testimonies, svazek 5, 455.
The warning that is to be proclaimed by those who have been identified as the depositaries of the two sets of two tables is against receiving the mark of Catholicism. That protest is against the unlawful relationship of Ahab and Jezebel and was represented by Elijah on Mount Carmel. The giving of the two tables of stone at Mount Sinai typified the giving of Habakkuk’s two tables of cloth in the history of 1842 through 1849. Habakkuk’s two tables are the symbol of the covenant relationship between God and His Protestant people. To reject those tables would be the same as ancient Israel rejecting God’s law.
Varování, které má být hlásáno těmi, kdo byli označeni jako strážci dvou souborů po dvou deskách, je namířeno proti přijetí znamení katolicismu. Tento protest je protestem proti nezákonnému vztahu Achaba a Jezábel a byl znázorněn Eliášem na hoře Karmel. Předání dvou kamenných desek na hoře Sinaj bylo předobrazem předání dvou plátěných tabulí Habakukových v dějinách let 1842 až 1849. Habakukovy dvě tabule jsou symbolem smluvního vztahu mezi Bohem a Jeho protestantským lidem. Odmítnout tyto tabule by bylo totéž jako kdyby dávný Izrael odmítl Boží zákon.
The Millerites entered into the Most Holy Place and received the light of the Sabbath, but the testing process was yet unfinished. Simultaneously the horn of Republicanism was proceeding through the very same history. And both horns would reach a milestone in their march together in 1863.
Millerité vstoupili do nejsvětější svatyně a přijali světlo soboty, avšak zkušební proces ještě nebyl dokončen. Současně roh republikánství procházel touž dějinnou cestou. A oba rohy ve svém společném postupu dospěly roku 1863 k významnému mezníku.
Miller’s Elijah message produced a progressive purification process with the intended purpose of establishing the Protestant horn and in the identical history the Republican horn was involved with a progressive process of political development. Both horns are on the same earth beast, so they must travel in unison through the entire history of the earth beast.
Millerovo Eliášovo poselství vyvolalo postupný proces očišťování se zamýšleným cílem ustavit protestantský roh, a ve shodném dějinném období byl republikánský roh zapojen do postupného procesu politického vývoje. Oba rohy jsou na téže zemské šelmě, a proto musí po celé dějiny zemské šelmy postupovat ve vzájemném souladu.
The first prophetic characteristic of the Republican horn of the earth beast was the action of speaking the Constitution into effect in 1789. In 1798, (the time of the end when the book of Daniel was unsealed), the earth beast would speak for the first time as the sixth kingdom of Bible prophecy. 1798 was the beginning of the United States as the sixth kingdom of Bible prophecy, and the speaking that occurred at the beginning of the earth beast’s history in 1798 would typify the last time the sixth kingdom would speak, and that time is represented as the voice of the dragon. When we consider the laws passed by the Republican horn in the United States in 1798, we should expect to see a typification of the laws that will be passed in conjunction with the Sunday law when the United States speaks as a dragon. As we consider the following four laws, ask yourself if the four laws passed in 1798 have the prophetic signature of Alpha and Omega?
První prorockou charakteristikou republikánského rohu zemské šelmy byl čin uvedení Ústavy v platnost v roce 1789. V roce 1798 (v čase konce, kdy byla odpečetěna kniha Daniel) promluví zemská šelma poprvé jako šesté království biblického proroctví. Rok 1798 byl počátkem Spojených států jako šestého království biblického proroctví a promluvení, k němuž došlo na počátku dějin zemské šelmy v roce 1798, bude předobrazem posledního okamžiku, kdy šesté království promluví; a tento čas je znázorněn jako hlas draka. Když zvažujeme zákony přijaté republikánským rohem ve Spojených státech v roce 1798, měli bychom očekávat, že v nich uvidíme předobraz zákonů, které budou přijaty v souvislosti se zákonem o neděli, až Spojené státy promluví jako drak. Když nyní uvažujeme o následujících čtyřech zákonech, položte si otázku, zda čtyři zákony přijaté v roce 1798 nesou prorocký podpis Alfy a Omegy?
In 1798, the United States passed several significant laws known as the Alien and Sedition Acts. These acts were a series of four laws passed by the Federalist-controlled Congress and signed into law by President John Adams, the second president of the United States and former vice president of George Washington.
V roce 1798 Spojené státy přijaly několik významných zákonů známých jako zákony o cizincích a pobuřování. Tyto zákony představovaly soubor čtyř právních norem, které schválil Kongres ovládaný federalisty a podepsal prezident John Adams, druhý prezident Spojených států a bývalý viceprezident George Washingtona.
The Naturalization Act: This law extended the residency requirement for immigrants to become U.S. citizens from 5 to 14 years. It was aimed primarily at curbing the influence of recent immigrants, who were often aligned with the opposition party, the Democratic-Republicans.
Zákon o naturalizaci: Tento zákon prodloužil požadavek doby pobytu pro přistěhovalce k získání občanství Spojených států z 5 na 14 let. Byl zaměřen především na omezení vlivu nedávných přistěhovalců, kteří často stáli na straně opoziční strany, demokratických republikánů.
The Alien Friends Act: This act authorized the president to deport non-citizens deemed to be a threat to the security of the United States during peacetime. It allowed the president to detain and deport any non-citizen he considered dangerous.
Zákon o nepřátelských cizincích: Tento zákon zmocňoval prezidenta k vyhoštění osob bez občanství Spojených států, které byly považovány za hrozbu pro bezpečnost Spojených států v době míru. Umožňoval prezidentovi zadržet a vyhostit každého cizince, jehož pokládal za nebezpečného.
The Alien Enemies Act: This law provided for the apprehension, restraint, and deportation of citizens from countries at war with the United States. It was enacted as a precaution during the tense atmosphere of the late 1790s.
Zákon o nepřátelských cizincích: Tento zákon stanovil zadržení, omezení pohybu a deportaci občanů zemí ve válečném stavu se Spojenými státy. Byl přijat jako preventivní opatření v napjaté atmosféře konce 90. let 18. století.
The Sedition Act: This is the most controversial of the Alien and Sedition Acts. It made it a criminal offense to publish “false, scandalous, and malicious” writings against the government or its officials, with the intent to defame them or bring them into disrepute. Critics saw this as a direct attack on freedom of speech and the press.
Zákon o pobuřování: Toto je nejspornější ze zákonů o cizincích a pobuřování. Učinil trestným činem zveřejňovat „nepravdivé, pohoršlivé a zlovolné“ spisy proti vládě nebo jejím úředním představitelům s úmyslem je pomluvit nebo je uvést v opovržení. Kritici v tom spatřovali přímý útok na svobodu slova a tisku.
The Alien and Sedition Acts were highly controversial and led to significant opposition from Democratic-Republicans, who believed these laws violated fundamental Constitutional rights and targeted their political party. They argued that the laws were an infringement on the First Amendment, which protects freedom of speech and the press. Eventually, these laws played a role in the election of 1800, when Thomas Jefferson and the Democratic-Republicans won the presidency and Congress, leading to the repeal of the Sedition Act.
Zákony o cizincích a o pobuřování byly vysoce kontroverzní a vyvolaly značný odpor ze strany demokratických republikánů, kteří se domnívali, že tyto zákony porušují základní ústavní práva a jsou namířeny proti jejich politické straně. Tvrdili, že tyto zákony představují zásah do Prvního dodatku, jenž chrání svobodu projevu a tisku. Tyto zákony nakonec sehrály úlohu v prezidentských volbách roku 1800, kdy Thomas Jefferson a demokraticko-republikánská strana zvítězili v boji o prezidentský úřad i v Kongresu, což vedlo ke zrušení zákona o pobuřování.
The Democratic-Republican party believed these laws violated the fundamental rights upheld by the Constitution, and they also believed the laws were targeting the opposing political party. It matters not that these laws were repealed or later expired, the Alpha and Omega illustrates the end with the beginning. In the history where these laws were enacted or “spoke” into law the Federalist party was opposed by a party called Democrat-Republicans. The evolution of the Democrat-Republican party ultimately produces the Republican party. A political party primarily coalesced together based upon an anti-slavery position.
Demokraticko-republikánská strana věřila, že tyto zákony porušovaly základní práva zaručená Ústavou, a rovněž věřila, že byly namířeny proti opoziční politické straně. Nesejde na tom, že tyto zákony byly zrušeny nebo později pozbyly platnosti; Alfa i Omega ukazuje konec od počátku. V dějinách, v nichž byly tyto zákony uzákoněny neboli „promluveny“ v zákon, stála proti federalistické straně strana nazývaná demokraté-republikáni. Vývoj demokraticko-republikánské strany nakonec vede ke vzniku Republikánské strany. Politické strany, jež se utvořila především na základě postoje proti otroctví.
The historians identify 1863 as the very center point of the civil war, a war which was premised upon the issue of slavery. 1863 is also a waymark for the new standard bearers of the Protestant horn, who then rejected the first time-prophecy given to Miller by angels (the prophecy of “seven times” from Leviticus twenty-six). Could it be a simple coincidence that the prophecy of the seven times just happens to be based upon the laws of slavery set forth in the previous chapter of Leviticus? The “curse” identified by the “seven times” was the promise that if the covenant laws of chapter twenty-five were to be disobeyed, Israel would then end its history by returning into the slavery it was taken out of when it began its journey at the Red Sea.
Historikové označují rok 1863 za samotný střed občanské války, války, jejímž základním předpokladem byla otázka otroctví. Rok 1863 je také mezníkem pro nové korouhevníky protestantského rohu, kteří tehdy odmítli první časové proroctví dané Millerovi anděly (proroctví o „sedmi časech“ z Leviticus dvacet šest). Může to být pouhá náhoda, že proroctví o sedmi časech je právě založeno na zákonech o otroctví, stanovených v předchozí kapitole knihy Leviticus? „Kletba“ označená „sedmi časy“ byla zaslíbením, že pokud budou porušovány smluvní zákony dvacáté páté kapitoly, Izrael pak ukončí své dějiny návratem do otroctví, z něhož byl vyveden, když svou cestu započal u Rudého moře.
From 1798 to 1863 the political party that was the Democratic–Republican party went through a series of purges or shakings. From 1798 onward, and especially from August 11, 1840 onward through 1863 the Millerite movement went through a series of purges and shakings.
Od roku 1798 do roku 1863 procházela politická strana, jíž byla Demokraticko-republikánská strana, sérií čistek či otřesů. Od roku 1798 dále, a zvláště od 11. srpna 1840 až do roku 1863, procházelo mileritské hnutí sérií čistek a otřesů.
The Democratic-Republican Party, which was one of the early political parties in the United States, did not directly transform into the modern Republican Party as it exists today. Instead, it underwent a series of changes and splits over time, ultimately leading to the formation of several different political parties before the emergence of the Republican Party.
Demokraticko-republikánská strana, která byla jednou z raných politických stran ve Spojených státech, se přímo nepřetvořila v moderní Republikánskou stranu, jak existuje dnes. Namísto toho v průběhu času prošla řadou proměn a rozkolů, což nakonec vedlo ke vzniku několika různých politických stran ještě před objevením se Republikánské strany.
The Democratic-Republican Party, often associated with Thomas Jefferson and James Madison, was founded in the late 18th century as a response to the Federalist Party. The Democratic-Republicans favored a strict interpretation of the Constitution, states’ rights, and agrarian interests.
Demokraticko-republikánská strana, často spojovaná s Thomasem Jeffersonem a Jamesem Madisonem, byla založena na sklonku 18. století jako reakce na Federalistickou stranu. Demokraticko-republikáni upřednostňovali striktní výklad Ústavy, práva jednotlivých států a agrární zájmy.
However, by the 1820s, the Democratic-Republican Party began to fracture along regional and ideological lines. The primary split occurred during the Era of Good Feelings (1817–1825), when there was a lack of strong opposition to James Monroe’s presidency. This period of political tranquility contributed to the decline of the Democratic-Republican Party. The party eventually split into several factions and evolved into the following political groups:
Do dvacátých let 19. století se však Demokraticko-republikánská strana začala štěpit podle regionálních a ideologických linií. K hlavnímu rozkolu došlo v období Éry dobrých pocitů (1817–1825), kdy chyběla výrazná opozice vůči prezidentství Jamese Monroea. Toto období politického klidu přispělo k úpadku Demokraticko-republikánské strany. Strana se nakonec rozdělila do několika frakcí a vyvinula se v následující politická uskupení:
Democratic Party: The followers of Andrew Jackson, who became the seventh president in 1829, formed the Democratic Party. Jacksonian Democrats supported a strong executive branch, westward expansion, and a broader suffrage for white males.
Demokratická strana: Stoupenci Andrewa Jacksona, který se roku 1829 stal sedmým prezidentem, vytvořili Demokratickou stranu. Jacksonovští demokraté podporovali silnou výkonnou moc, expanzi směrem na západ a širší volební právo pro bílé muže.
National Republican Party: This party emerged as a response to Andrew Jackson’s presidency and later merged with other anti-Jackson factions to become the Whig Party. The National Republicans were generally more supportive of a strong federal government and economic development.
Národní republikánská strana: Tato strana vznikla jako reakce na prezidentství Andrewa Jacksona a později se sloučila s dalšími proti-jacksonovskými frakcemi, aby vytvořila stranu whigů. Národní republikáni obecně více podporovali silnou federální vládu a hospodářský rozvoj.
Anti-Masonic Party: This was a short-lived political party that emerged in the 1820s, primarily in response to concerns about the influence of the secretive Masonic fraternity. It absorbed some former Democratic-Republicans.
Antizednářská strana: Byla to politická strana krátkého trvání, která vznikla ve 20. letech 19. století především jako reakce na obavy z vlivu tajnůstkářského zednářského bratrstva. Pohltila část někdejších demokratických republikánů.
The Whig Party: Formed in the 1830s, the Whigs included former National Republicans, Anti-Masons, and other opposition groups. They were characterized by their opposition to Jacksonian policies, support for a strong federal government, and promotion of industrial and economic development.
Strana whigů: Vznikla ve 30. letech 19. století; whigové zahrnovali bývalé národní republikány, antizednáře a další opoziční skupiny. Vyznačovali se odporem vůči jacksonovské politice, podporou silné federální vlády a prosazováním průmyslového a hospodářského rozvoje.
The modern Republican Party was founded in the 1850s as a direct response to the growing sectional tensions over slavery. It attracted former Whigs, anti-slavery Democrats, Free Soilers, and others who opposed the expansion of slavery into new territories. The first Republican presidential candidate, John C. Fremont, ran in the 1856 election, and the party’s first successful candidate, Abraham Lincoln, was elected in 1860. So, the Republican Party emerged separately from the Democratic-Republican tradition and had a distinct trajectory in American political history.
Moderní Republikánská strana byla založena v 50. letech 19. století jako přímá reakce na narůstající regionální napětí ohledně otroctví. Přitahovala bývalé členy strany whigů, demokraty vystupující proti otroctví, stoupence Strany svobodné půdy a další, kteří se stavěli proti rozšiřování otroctví do nových území. První republikánský prezidentský kandidát, John C. Fremont, kandidoval ve volbách roku 1856 a první úspěšný kandidát této strany, Abraham Lincoln, byl zvolen v roce 1860. Republikánská strana tedy vznikla odděleně od tradice Demokraticko-republikánské strany a v amerických politických dějinách měla svébytný vývoj.
By 1860, the Republican party elected its first president. It was based upon a coalition of political parties that were opposed to slavery. In 1863 the Emancipation Proclamation “spoke” slavery out of existence. In 1863 the Republican horn, then represented by the Republican party “spoke” slavery out of existence, while the Protestant horn ceased to be a movement and became the Seventh-day Adventist church. The movement of the Millerites legally and officially ended in May of 1863, and in that year Moses’ oath, the prophecy of slavery was rejected. He that has an ear, let him hear.
Do roku 1860 zvolila Republikánská strana svého prvního prezidenta. Byla založena na koalici politických stran, které byly proti otroctví. Roku 1863 Proklamace emancipace „promluvila“ otroctví z existence. Roku 1863 republikánský roh, tehdy představovaný Republikánskou stranou, „promluvil“ otroctví z existence, zatímco protestantský roh přestal být hnutím a stal se Církví adventistů sedmého dne. Hnutí milleritů právně a oficiálně skončilo v květnu 1863 a v onom roce byla Mojžíšova přísaha, proroctví o otroctví, odmítnuta. Kdo má uši k slyšení, slyš.
At this point it might be informative to provide a brief overview of the “oath of Moses” as labelled by the prophet Daniel.
V tomto bodě by mohlo být užitečné podat stručný přehled „Mojžíšovy přísahy“, jak ji označil prorok Daniel.
Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him. Daniel 9:11.
Ano, celý Izrael přestoupil tvůj zákon a odvrátil se, aby neposlouchal tvůj hlas; proto se na nás vylila kletba i přísaha, která je zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka Božího, protože jsme proti němu zhřešili. Daniel 9,11.
William Miller who was guided by Gabriel and other angels as he studied the Word of God, was first led to the “seven times” of Leviticus twenty-six. Miller’s testimony is that in his study of the Bible, he began in the book of Genesis and therefore he obviously came to Leviticus well before he reached the twenty-three hundred years of Daniel chapter eight and verse fourteen. He exclusively used the Bible and a Cruden’s concordance.
William Miller, jenž byl při studiu Božího slova veden Gabrielem a dalšími anděly, byl nejprve přiveden k „sedmi časům“ z Leviticus dvacet šest. Millerovo svědectví uvádí, že při svém studiu Bible začal knihou Genesis, a proto se zjevně dostal k Leviticus dávno předtím, než dospěl ke dvěma tisícům třem stům let z Daniel kapitoly osmé a verše čtrnáctého. Používal výhradně Bibli a Crudenovu konkordanci.
Cruden’s concordance has no references to the Hebrew or Greek words that were thereafter translated into the English of the King James Bible. Miller considered the “context” of the passage he was studying to guide his understanding of a word or passage of Scripture. When it came to his understanding of the “seven times” it is very simple to see the context for the “seven times” of chapter twenty-six of Leviticus is chapter twenty-five.
Crudenova konkordance neobsahuje žádné odkazy na hebrejská ani řecká slova, která byla následně přeložena do angličtiny v Bibli krále Jakuba. Miller považoval za vodítko pro své porozumění slovu či biblickému oddílu „kontext“ pasáže, kterou zkoumal. Pokud jde o jeho porozumění „sedmi časům“, je velmi snadné vidět, že kontextem pro „sedm časů“ ve dvacáté šesté kapitole Leviticus je dvacátá pátá kapitola.
Chapter twenty-five outlines the resting of the land, the Jubilee and the rules of slavery. The rules of chapter twenty-five are part of “the law of Moses the servant of God” that produces a blessing if obeyed and a “curse” if disobeyed. In chapter twenty-six the curse of the “seven times” equates to twenty-five hundred and twenty years and is set forth in the obvious context of the rules of the land resting and the principles of slavery. In chapter twenty-six the punishment is called the “quarrel of my covenant.”
Dvacátá pátá kapitola pojednává o odpočinku země, jubilejním roce a pravidlech otroctví. Pravidla dvacáté páté kapitoly jsou součástí „zákona Mojžíše, služebníka Božího“, který přináší požehnání, je-li zachováván, a „kletbu“, je-li porušován. Ve dvacáté šesté kapitole se kletba „sedmi časů“ rovná dvěma tisícům pěti stům dvaceti letům a je předložena ve zjevném kontextu pravidel o odpočinku země a zásad otroctví. Ve dvacáté šesté kapitole je tento trest nazván „spor o mou smlouvu“.
Then will I also walk contrary unto you, and will punish you yet seven times for your sins. And I will bring a sword upon you, that shall avenge the quarrel of my covenant: and when ye are gathered together within your cities, I will send the pestilence among you; and ye shall be delivered into the hand of the enemy. Leviticus 26:24, 25.
I já budu jednat proti vám a budu vás trestat ještě sedmkrát pro vaše hříchy. A uvedu na vás meč, který vykoná pomstu za porušení mé smlouvy; a když se shromáždíte ve svých městech, sešlu mezi vás mor a budete vydáni do ruky nepřítele. Leviticus 26,24.25.
In context the “covenant” that God has a “quarrel” over would be the covenant previously cited in chapter twenty-five. The punishment of the seven times is called the “quarrel of” God’s “covenant” and the “curse” attached to it is that Israel would be “delivered into the hand of their” enemies, and once in the enemies’ land, (as Daniel was) Israel would become the slaves of their enemies.
V daném kontextu by „smlouvou“, kvůli níž má Bůh „spor“, byla smlouva dříve citovaná ve dvacáté páté kapitole. Trest sedmeronásobného času je nazván „sporem“ Boží „smlouvy“ a „kletbou“ s ní spojenou je, že Izrael bude „vydán do ruky svých“ nepřátel, a jakmile se ocitne v zemi nepřátel, (jako Daniel) Izrael se stane otroky svých nepřátel.
When Moses recorded Leviticus twenty-six ancient Israel had just been delivered from the slavery of Egypt and the principles of slavery represented in chapter twenty-five would bring either a blessing or a curse. Ancient Israel never practiced the rules of the Jubilee and ultimately both the northern and southern kingdoms were scattered for “seven times” in fulfillment of what Daniel called the “curse of Moses.”
Když Mojžíš zaznamenal dvacátou šestou kapitolu knihy Leviticus, starověký Izrael byl právě vysvobozen z egyptského otroctví a zásady otroctví představené ve dvacáté páté kapitole měly přinést buď požehnání, nebo prokletí. Starověký Izrael nikdy nepraktikoval ustanovení jubilea a nakonec bylo jak severní, tak jižní království rozptýleno na „sedm časů“ jako naplnění toho, co Daniel nazval „Mojžíšovým prokletím“.
The covenant relationship between God and Israel which had begun with their slavery in Egypt, ended with their slavery to Assyria and Babylon. The “seven times” against the northern kingdom ended in 1798, and “seven times” against the southern kingdom ended in 1844. The starting point for the two periods of seven times is marked in Isaiah chapter seven with a prophecy of sixty-five years that was proclaimed by Isaiah to king Ahaz of Judah in 742 BC.
Smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který započal jejich otroctvím v Egyptě, skončil jejich otroctvím Asýrii a Babylónu. „Sedm časů“ proti severnímu království skončilo roku 1798 a „sedm časů“ proti jižnímu království skončilo roku 1844. Výchozí bod pro obě období sedmi časů je vyznačen v sedmé kapitole Izajáše proroctvím o šedesáti pěti letech, které Izajáš vyhlásil judskému králi Achazovi v roce 742 př. Kr.
For the head of Syria is Damascus, and the head of Damascus is Rezin; and within threescore and five years shall Ephraim be broken, that it be not a people. And the head of Ephraim is Samaria, and the head of Samaria is Remaliah’s son. If ye will not believe, surely ye shall not be established. Isaiah 7:8, 9.
Neboť hlavou Aramu je Damašek a hlavou Damašku je Recín; a během pětašedesáti let bude Efrajim rozdrcen tak, že už nebude lidem. A hlavou Efrajima je Samaří a hlavou Samaří je syn Remaljášův. Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte. Izajáš 7,8.9.
Isaiah had identified that “within” sixty-five years from the time when the prophecy was set forth in 742 BC, the northern kingdom would be broken. Nineteen years later in 723 BC the northern kingdom of Israel was taken into slavery by the king of Assyria and forty-six years later the king of Babylon took the southern kingdom of Judah into slavery in 677 BC. The prophecy of sixty-five years produces six historical waymarks. The first is 742 BC when the prediction is set forth. Nineteen years later in 723 BC, the northern kingdom was taken into slavery by the Assyrians. Forty-six years later in 677 BC the southern kingdom was taken into slavery by the Babylonians. The first twenty-five hundred and twenty years that began in 723 BC then ended in 1798. Then is 1844 the twenty-five hundred and twenty years that began in 677 BC concluded. From 1844, the prediction extended nineteen years to 1863 in order to complete the entire prophetic structure, for when the Alpha and Omega marked nineteen years to begin the prophetic structure there must be nineteen years to reach its end.
Izajáš určil, že „během“ pětašedesáti let od doby, kdy bylo proroctví vyhlášeno roku 742 př. Kr., bude severní království zlomeno. O devatenáct let později, roku 723 př. Kr., bylo severní království Izraele odvedeno do zajetí asyrským králem, a o čtyřicet šest let později vzal babylónský král do zajetí jižní království Judsko roku 677 př. Kr. Proroctví pětašedesáti let vytváří šest historických mezníků. Prvním je rok 742 př. Kr., kdy je předpověď vyhlášena. O devatenáct let později, roku 723 př. Kr., bylo severní království odvedeno do zajetí Asyřany. O čtyřicet šest let později, roku 677 př. Kr., bylo jižní království odvedeno do zajetí Babylóňany. Prvních dva tisíce pět set dvacet let, které začaly roku 723 př. Kr., pak skončily v roce 1798. Poté roku 1844 skončilo období dva tisíce pět set dvaceti let, které začalo roku 677 př. Kr. Od roku 1844 se předpověď prodloužila o devatenáct let do roku 1863, aby byla dovršena celá prorocká stavba, neboť když Alfa a Omega vyznačily devatenáct let k zahájení prorocké struktury, muselo být devatenáct let i k dosažení jejího konce.
Ancient Israel was delivered from the slavery of Egypt and through disobedience both the northern and southern kingdoms were returned to slavery. The prophecies transcend from the prophetic history of ancient literal Israel to modern spiritual Israel and in so doing the theme of all the prophetic waymarks is slavery.
Starověký Izrael byl vysvobozen z egyptského otroctví a pro neposlušnost byla jak severní, tak jižní říše navrácena do otroctví. Proroctví přesahují z prorockých dějin starověkého doslovného Izraele k novodobému duchovnímu Izraeli, a tím se tématem všech prorockých mezníků stává otroctví.
The prophecy in Isaiah seven was presented to the wicked king Ahaz by Isaiah in 742BC when an impending civil war between the north and south was being identified. The southern kingdom of Ahaz was the literal glorious land of ancient Israel. In 1798, the spiritual glorious land of Bible prophecy began to rule as the sixth kingdom of Bible prophecy. When the seven times against the literal glorious land ended in 1844, there was, as in the history of king Ahaz an impending civil war. By 1844, the turmoil of political parties breaking apart and forming alliances had almost fully settled into two classes of political persuasions. In terms of slavery the Democrats were pro-slavery and the Republicans were anti-slavery. From 1798 to the beginning of the civil war in 1860 the process of developing two classes of political parties had been settled.
Proroctví v Izajáši sedm bylo předloženo bezbožnému králi Achazovi Izajášem roku 742 př. Kr., když byla rozpoznávána hrozící občanská válka mezi severem a jihem. Jižní království Achazovo bylo doslovnou slavnou zemí starověkého Izraele. Roku 1798 začala duchovní slavná země biblického proroctví vládnout jako šesté království biblického proroctví. Když roku 1844 skončilo sedmero časů proti doslovné slavné zemi, nastala, stejně jako v dějinách krále Achaze, hrozící občanská válka. Do roku 1844 se vření politických stran, které se rozpadaly a utvářely spojenectví, téměř zcela ustálilo do dvou tříd politických přesvědčení. Ve vztahu k otroctví byli demokraté pro otroctví a republikáni proti otroctví. Od roku 1798 až do počátku občanské války roku 1860 byl proces utváření dvou tříd politických stran dovršen.
Ahaz represented the literal glorious land and therefore typified the spiritual glorious land. The history of Ahaz typifies the prophetic history where the prophecy was proclaimed in 742 BC therefore typifies the history where the prophecy ended. In the beginning history the northern kingdom consisting of ten tribes had broken away from the other two tribes in protest against the divinely established government of the southern two tribes. The ten northern tribes had formed a confederacy with Syria, typifying the alliance between the southern confederacy and a power represented symbolically by Syria.
Achaz představoval doslovnou slavnou zemi, a proto předobrazoval duchovní slavnou zemi. Dějiny Achaze jsou předobrazem prorockých dějin, v nichž bylo proroctví vyhlášeno roku 742 př. Kr., a proto jsou předobrazem dějin, v nichž proroctví skončilo. V počátečních dějinách se severní království, sestávající z deseti kmenů, odtrhlo od zbývajících dvou kmenů na protest proti Bohem ustanovené vládě jižních dvou kmenů. Deset severních kmenů vytvořilo konfederaci se Sýrií, čímž předobrazovalo spojenectví mezi jižní konfederací a mocností symbolicky představovanou Sýrií.
This brief summary is identifying that the seven times of Leviticus twenty-six is a covenant promise that sets forth either a blessing for obedience or the “curse” of slavery for disobedience. The northern and southern kingdoms started together as one nation that was delivered out of slavery, only to be delivered back into slavery at their respective endings.
Toto stručné shrnutí poukazuje na to, že sedm časů z Leviticus 26 je smluvním zaslíbením, které předkládá buď požehnání za poslušnost, nebo „kletbu“ otroctví za neposlušnost. Severní i jižní království začala společně jako jeden národ, který byl vysvobozen z otroctví, jen aby byla na svých příslušných koncích opět vydána do otroctví.
The sixty-five years at the ending of those prophecies of slavery concluded with spiritual Israel in the spiritual glorious land, at the very dead center of a civil war of the north against the south. The antagonists in the civil war was a kingdom that formed a confederacy and broke away from the divinely established government that was located in the opposing kingdom.
Šedesát pět let na konci těchto proroctví o otroctví se uzavřelo tím, že duchovní Izrael se nacházel v duchovní slavné zemi, v samém středu občanské války severu proti jihu. Protivníky v této občanské válce bylo království, které vytvořilo konfederaci a odtrhlo se od božsky ustanovené vlády, jež se nacházela v protilehlém království.
From 1798 onward to the civil war, the horn of Republicanism was put through a process which produced two classes of political antagonists that represent two sides of the issues of slavery. The proslavery antagonists that sought to continue the practice of slavery lost the battle.
Od roku 1798 až do občanské války byl roh republikanismu podroben procesu, který vytvořil dvě třídy politických protivníků, představujících dvě strany otázky otroctví. Prootrokářští protivníci, kteří usilovali o pokračování praxe otroctví, tento zápas prohráli.
From 1798 onward to the civil war, the horn of Protestantism was put through a process which produced two classes of religious antagonists that represent two sides of the issues of slavery. The proslavery antagonists that sought to continue the original understanding of the prophecy of slavery lost the battle.
Od roku 1798 až do občanské války byl roh protestantismu podroben procesu, který vytvořil dvě skupiny náboženských odpůrců, představující dvě strany otázky otroctví. Odpůrci zastávající otroctví, kteří usilovali o zachování původního výkladu proroctví o otroctví, tento zápas prohráli.
In 1863 the horn of Republicanism succeeded in rejecting the practice of slavery.
Roku 1863 roh republikánství uspěl v odmítnutí praxe otroctví.
In 1863 the horn of Protestantism succeeded in rejecting the prophecy of slavery.
V roce 1863 roh protestantismu uspěl v odmítnutí proroctví o otroctví.
In doing so they rejected the work of Miller, the Elijah for his time. In so doing they also rejected “the oath of Moses,” the foundation stone for their time. Moses and Elijah were then rejected, only to return on September 11, 2001.
Tímto odmítli dílo Millera, Eliáše pro jeho dobu. Tím také odmítli „Mojžíšovu přísahu“, základní kámen pro svou dobu. Mojžíš a Eliáš byli tehdy odmítnuti, jen aby se vrátili 11. září 2001.
Alpha and Omega, the wonderful linguist recorded His divine signature throughout the time prophecy of the “oath of Moses” that He himself proclaimed as Palmoni, the Wonderful Numberer. If ye will not believe, surely ye shall not be established.
Alfa i Omega, podivuhodný jazykovědec, zaznamenal svůj božský podpis v celém časovém proroctví „Mojžíšovy přísahy“, které sám vyhlásil jako Palmoni, Podivuhodný Počtář. Nebudete-li věřit, jistě neobstojíte.