We have been addressing the symbolism of Elijah and are now using the histories of Mount Carmel and Mount Sinai to illustrate a progressive testing process for the horn of Protestantism and a progressive political development for the horn of Republicanism that parallels the horn of Protestantism.
Zabývali jsme se symbolikou Eliáše a nyní používáme dějiny hory Karmel a hory Sinaj k objasnění postupného procesu zkoušky pro roh protestantismu a postupného politického vývoje pro roh republikanismu, který je souběžný s rohem protestantismu.
The last article was working through the rebellion of Numbers chapter thirteen and fourteen which identifies the tenth and final test for ancient Israel after their crossing of the Red Sea. The history aligns with the beginning movement of Millerite history, but also with the history of God’s ending movement. The work of all three angels of Revelation fourteen is accomplished by a movement at the beginning and a movement at the end.
Poslední článek se zabýval vzpourou popsanou ve třinácté a čtrnácté kapitole knihy Numeri, která označuje desátou a poslední zkoušku starověkého Izraele po jeho přechodu přes Rudé moře. Tato historie se shoduje s počátečním hnutím milleritské historie, ale také s historií závěrečného Božího hnutí. Dílo všech tří andělů ze čtrnácté kapitoly Zjevení je vykonáno hnutím na počátku a hnutím na konci.
“The angel who unites in the proclamation of the third angel’s message is to lighten the whole earth with his glory. A work of world-wide extent and unwonted power is here foretold. The advent movement of 1840–44 was a glorious manifestation of the power of God; the first angel’s message was carried to every missionary station in the world, and in some countries there was the greatest religious interest which has been witnessed in any land since the Reformation of the sixteenth century; but these are to be exceeded by the mighty movement under the last warning of the third angel.” The Great Controversy, 611.
„Anděl, který se připojuje k hlásání poselství třetího anděla, má osvítit celou zemi svou slávou. Je zde předpověděno dílo celosvětového dosahu a neobyčejné moci. Adventní hnutí let 1840–44 bylo slavnou manifestací Boží moci; poselství prvního anděla bylo neseno ke každé misijní stanici na světě a v některých zemích se projevil největší náboženský zájem, jaký byl zaznamenán v kterékoli zemi od reformace šestnáctého století; to vše však má být překonáno mocným hnutím pod posledním varováním třetího anděla.“ The Great Controversy, 611.
Between the history of the beginning movement and the ending movement, we find the history of the church of Laodicea. The angel that lightens the earth with its glory is clearly identified as a movement, not a church.
Mezi dějinami hnutí počátku a hnutí konce nacházíme dějiny církve v Laodiceji. Anděl, který osvěcuje zemi svou slávou, je zřetelně označen jako hnutí, nikoli jako církev.
“Of Babylon, at the time brought to view in this prophecy, it is declared: ‘Her sins have reached unto heaven, and God hath remembered her iniquities.’ Revelation 18:5. She has filled up the measure of her guilt, and destruction is about to fall upon her. But God still has a people in Babylon; and before the visitation of His judgments these faithful ones must be called out, that they partake not of her sins and ‘receive not of her plagues.’ Hence the movement symbolized by the angel coming down from heaven, lightening the earth with his glory and crying mightily with a strong voice, announcing the sins of Babylon. In connection with his message the call is heard: ‘Come out of her, My people.’ These announcements, uniting with the third angel’s message, constitute the final warning to be given to the inhabitants of the earth.” The Great Controversy, 604.
„O Babylónu v době, která je v tomto proroctví uvedena na zřetel, se prohlašuje: ‚Její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh rozpomněl se na její nepravosti.‘ Zjevení 18,5. Naplnila míru své viny a zkáza na ni již má dopadnout. Avšak Bůh má v Babylónu dosud svůj lid; a před vykonáním Jeho soudů musí být tito věrní vyvoláni ven, aby neměli účast na jejích hříších a ‚nepřijali z jejích ran‘. Odtud ono hnutí symbolizované andělem sestupujícím z nebe, který osvětluje zemi svou slávou a mocně volá silným hlasem, oznamuje hříchy Babylónu. V souvislosti s jeho poselstvím zaznívá výzva: ‚Vyjděte z ní, lide můj.‘ Tato oznámení, spojena s poselstvím třetího anděla, tvoří poslední výstrahu, která má být dána obyvatelům země.“ Velké drama věků, 604.
All the prophets agree with one another and they all identify more specifically “the last days,” than they identify the days in which the prophecies were proclaimed. As an example of this phenomenon the angel of Revelation eighteen, was and is typified by the angel of Revelation ten. Both lighten the earth with its glory when it descends. Sister White identifies the first angel in the book Early Writings.
Všichni proroci jsou ve vzájemném souladu a všichni určují „poslední dny“ konkrétněji, než určují dny, v nichž byla proroctví vyhlášena. Jako příklad tohoto jevu byl a je anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly předobrazen andělem ze Zjevení desáté kapitoly. Oba osvětlují zemi jeho slávou, když sestupují. Sestra Whiteová určuje prvního anděla v knize Rané spisy.
“Jesus commissioned a mighty angel to descend and warn the inhabitants of the earth to prepare for His second appearing. As the angel left the presence of Jesus in heaven, an exceedingly bright and glorious light went before him. I was told that his mission was to lighten the earth with his glory and warn man of the coming wrath of God.” Early Writings, 245.
„Ježíš pověřil mocného anděla, aby sestoupil a varoval obyvatele země, aby se připravili na jeho druhý příchod. Když anděl opouštěl přítomnost Ježíše v nebi, šlo před ním nesmírně jasné a slavné světlo. Bylo mi řečeno, že jeho posláním je ozářit zemi svou slávou a varovat člověka před přicházejícím Božím hněvem.“ Early Writings, 245.
That angel of Revelation eighteen descended on September 11, 2001. It had been typified by the angel that descended on August 11, 1840. In Isaiah chapter six, Isaiah is shown the temple in heaven and God’s glory. In verse three of chapter six it identifies that the whole earth is full of God’s glory. That happens when the angel of Revelation eighteen descends.
Ten anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly sestoupil 11. září 2001. Byl předobrazen andělem, který sestoupil 11. srpna 1840. V šesté kapitole Izajáše je Izajášovi ukázán chrám v nebi a Boží sláva. Ve třetím verši šesté kapitoly je uvedeno, že celá země je plná Boží slávy. To se děje, když sestupuje anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly.
And after these things I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory. Revelation 18:1.
Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe, maje velikou moc; a země byla ozářena jeho slávou. Zjevení 18,1.
Verse three of Isaiah six identifies the same history.
Třetí verš Izajáše šesté kapitoly označuje tutéž historii.
And one cried unto another, and said, Holy, holy, holy, is the Lord of hosts: the whole earth is full of his glory. Isaiah 6:3.
A jeden volal k druhému a říkal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy. Izajáš 6,3.
Sister White brings Isaiah’s vision of the sanctuary together with the movement of Revelation eighteen.
Sestra Whiteová spojuje Izajášovo vidění svatyně s hnutím osmnácté kapitoly Zjevení.
“The seraphim before the throne are so filled with reverential awe in beholding the glory of God that they do not for an instant look upon themselves with self-complacency, or in admiration of themselves or one another. Their praise and glory are for the Lord of Hosts, who is high and lifted up, and the glory of whose train fills the temple. As they see the future, when the whole earth shall be filled with his glory, the triumphant song of praise is echoed from one to another in melodious chant, ‘Holy, holy, holy, is the Lord of Hosts.’ They are fully satisfied to glorify God; and in his presence, beneath his smile of approbation, they wish for nothing more. In bearing his image, in doing his service and worshiping him, their highest ambition is fully reached.
„Serafové před trůnem jsou tak naplněni uctivou bázní při patření na Boží slávu, že ani na okamžik nehledí na sebe samé se sebeuspokojením ani s obdivem k sobě navzájem. Jejich chvála a sláva náleží Hospodinu zástupů, který je vysoký a vyvýšený a jehož vlečka naplňuje chrám. Když spatřují budoucnost, kdy bude celá země naplněna jeho slávou, vítězný chvalozpěv se od jednoho k druhému rozléhá v libozvučném zpěvu: ‚Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů.‘ Jsou plně spokojeni s tím, že oslavují Boha; a v jeho přítomnosti, pod úsměvem jeho zalíbení, si nepřejí nic víc. V nesení jeho obrazu, v konání jeho služby a v uctívání jeho je jejich nejvyšší touha plně naplněna.
“The vision given to Isaiah represents the condition of God’s people in the last days.” Review and Herald, December 22, 1896.
„Vidění dané Izaiášovi představuje stav Božího lidu v posledních dnech.“ Review and Herald, 22. prosince 1896.
John in Revelation chapter ten and also in chapter eighteen, and with Isaiah in chapter six and including the commentary of Sister White, place all these illustrations of the earth being lightened with God’s glory at the same point in history. The whole earth witnessed the events that took place on September 11, 2001. The progressive history of the Millerite movement that concluded in 1863, typified the history when the mighty angel of Revelation eighteen descends with the history associated with the angel that descended in Revelation chapter ten. With these opening premises in place, we will return to the testing process represented in Numbers chapter fourteen. After Moses interceded for the rebels that wished to return to Egypt and stone Joshua and Caleb, God accepts Moses’ intercession.
Jan ve Zjevení v desáté kapitole a také v kapitole osmnácté, spolu s Izajášem v kapitole šesté a včetně komentáře sestry Whiteové, kladou všechna tato znázornění země ozářené Boží slávou do téhož bodu dějin. Celá země byla svědkem událostí, které se odehrály 11. září 2001. Postupné dějiny milleritského hnutí, které dospěly ke svému závěru roku 1863, byly předobrazem dějin, kdy mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly sestupuje spolu s dějinami spojenými s andělem, který sestoupil v desáté kapitole Zjevení. S těmito úvodními předpoklady na místě se vrátíme ke zkušebnímu procesu znázorněnému ve čtrnácté kapitole knihy Numeri. Poté, co se Mojžíš přimluvil za vzbouřence, kteří se chtěli vrátit do Egypta a ukamenovat Jozua a Káleba, Bůh Mojžíšovu přímluvu přijímá.
And the Lord said, I have pardoned according to thy word: But as truly as I live, all the earth shall be filled with the glory of the Lord. Because all those men which have seen my glory, and my miracles, which I did in Egypt and in the wilderness, and have tempted me now these ten times, and have not hearkened to my voice; Surely they shall not see the land which I sware unto their fathers, neither shall any of them that provoked me see it: But my servant Caleb, because he had another spirit with him, and hath followed me fully, him will I bring into the land whereinto he went; and his seed shall possess it. Numbers 14:20–24.
I Hospodin řekl: Odpustil jsem podle tvého slova. Ale jakože jsem živ, celá země bude naplněna slávou Hospodinovou. Protože všichni ti muži, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem učinil v Egyptě a na poušti, a již nyní mě pokoušeli těchto desetkrát a neposlouchali mého hlasu, jistě neuvidí zemi, kterou jsem přísahou zaslíbil jejich otcům; neuvidí ji ani nikdo z těch, kteří mě popouzeli. Avšak svého služebníka Káleba, protože byl v něm jiný duch a cele mě následoval, toho uvedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo ji obdrží. Numeri 14,20–24.
The history represented here in Numbers fourteen is the final test for ancient Israel and their failure secured for them death in the wilderness over the following forty years. The history is directly associated with Revelation eighteen for God there proclaimed that “as truly as” God lives “all the earth shall be filled with the glory of the Lord.” It’s a very strong statement that God places in this historical record, and in so doing He emphasizes that the history represented in Numbers chapters thirteen and fourteen, pointed forward to the mighty movement of the angel of Revelation eighteen. Because Revelation eighteen is the end of the remnant people of God, the beginning of the remnant people of God is also illustrated in the passage we are considering in the book of Numbers.
Dějiny zde představené ve čtrnácté kapitole knihy Numeri jsou závěrečnou zkouškou starověkého Izraele a jejich selhání jim zajistilo smrt na poušti během následujících čtyřiceti let. Tyto dějiny jsou přímo spojeny se Zjevením osmnáct, neboť tam Bůh prohlásil, že „jakože jsem živ“ Bůh, „celá země bude naplněna slávou Hospodinovou“. Je to velmi silné prohlášení, které Bůh vkládá do tohoto historického záznamu, a tím zdůrazňuje, že dějiny představené ve třinácté a čtrnácté kapitole knihy Numeri ukazovaly vpřed k mocnému hnutí anděla ze Zjevení osmnáct. Protože Zjevení osmnáct představuje závěr ostatku Božího lidu, je v pasáži knihy Numeri, kterou zvažujeme, znázorněn také počátek ostatku Božího lidu.
On August 11, 1840, at the fulfillment of a prophecy of Islam of the second woe, the former chosen covenant people were tested by the message of Elijah that had just been proven to be correct.
Dne 11. srpna 1840, při naplnění proroctví o islámu týkajícího se druhého běda, byl někdejší vyvolený smluvní lid zkoušen poselstvím Eliášovým, které se právě ukázalo být pravdivé.
On September 11, 2001, at the fulfillment of a prophecy of Islam of the third woe, the former chosen covenant people marked the beginning of the judgment of the living as the message of Elijah that had just been proven to be correct.
Dne 11. září 2001, při naplnění islámského proroctví o třetím běda, bývalý vyvolený smluvní lid označil za poselství Eliáše, které právě bylo prokázáno jako správné, počátek soudu nad živými.
The Elijah message of the Millerite history was set within the context of prophetic time. The Elijah message on September 11, 2001 was set within the context of the repetition of history. September 11, 2001 repeated the history of August 11, 1840 for both dates represent a fulfillment of a prophecy of Islam, and both mark the descent of the angel, that Sister White said is “no less a personage than Jesus Christ.” Though Sister White never says the angel of Revelation eighteen “was no less a personage than Jesus Christ” as she does of the angel of Revelation ten, the angel of Revelation eighteen lightens the earth with “his” glory, and the Scriptures are clear that it is the glory of Jesus Christ that lightens the earth.
Eliášské poselství v dějinách milleritského hnutí bylo zasazeno do kontextu prorockého času. Eliášské poselství z 11. září 2001 bylo zasazeno do kontextu opakování dějin. Dne 11. září 2001 se opakovaly dějiny 11. srpna 1840, neboť obě tato data představují naplnění proroctví o islámu a obě označují sestoupení anděla, o němž sestra Whiteová řekla, že to „není nikdo menší než Ježíš Kristus“. Ačkoli sestra Whiteová nikdy neříká o andělu ze Zjevení osmnácté kapitoly, že „není nikdo menší než Ježíš Kristus“, jako to říká o andělu ze Zjevení desáté kapitoly, anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly osvěcuje zemi „svou“ slávou a Písmo jasně ukazuje, že je to sláva Ježíše Krista, která osvěcuje zemi.
The instrument of judgment that brought about the test of the Protestants in the beginning was the Millerite movement as represented by Elijah. The instrument of judgment that brings about the test of Seventh-day Adventism at the end is the Elijah movement as represented by the one hundred and forty-four thousand. The symbol of Elijah has more than one meaning, and though he represents Miller and the Millerite movement, he also represents the one hundred and forty-four thousand.
Nástrojem soudu, který na počátku přivedl protestanty ke zkoušce, bylo milleritské hnutí, představované Eliášem. Nástrojem soudu, který na konci přivádí adventismus sedmého dne ke zkoušce, je Eliášovo hnutí, představované sto čtyřiceti čtyřmi tisíci. Symbol Eliáše má více než jeden význam, a ačkoli představuje Millera a milleritské hnutí, představuje také sto čtyřicet čtyři tisíc.
“Moses upon the mount of transfiguration was a witness to Christ’s victory over sin and death. He represented those who shall come forth from the grave at the resurrection of the just. Elijah, who had been translated to heaven without seeing death, represented those who will be living upon the earth at Christ’s second coming, and who will be ‘changed, in a moment, in the twinkling of an eye, at the last trump;’ when ‘this mortal must put on immortality,’ and ‘this corruptible must put on incorruption.’ 1 Corinthians 15:51-53. Jesus was clothed with the light of heaven, as He will appear when He shall come ‘the second time without sin unto salvation.’ For He will come ‘in the glory of His Father with the holy angels.’ Hebrews 9:28; Mark 8:38. The Saviour’s promise to the disciples was now fulfilled. Upon the mount the future kingdom of glory was represented in miniature,—Christ the King, Moses a representative of the risen saints, and Elijah of the translated ones.” The Desire of Ages, 412.
„Mojžíš na hoře proměnění byl svědkem Kristova vítězství nad hříchem a smrtí. Představoval ty, kteří vyjdou z hrobu při vzkříšení spravedlivých. Eliáš, který byl vzat do nebe, aniž okusil smrti, představoval ty, kteří budou žít na zemi při Kristově druhém příchodu a kteří budou ‚proměněni, naráz, v okamžení, při poslední polnici‘; když ‚toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost‘ a ‚toto porušitelné musí obléci neporušitelnost‘. 1 Korintským 15,51–53. Ježíš byl oděn nebeským světlem, tak jak se zjeví, až přijde ‚podruhé bez hříchu ke spasení‘. Neboť přijde ‚ve slávě svého Otce se svatými anděly‘. Židům 9,28; Marek 8,38. Spasitelovo zaslíbení učedníkům se nyní naplnilo. Na hoře bylo v malém měřítku znázorněno budoucí království slávy — Kristus, Král, Mojžíš jako zástupce vzkříšených svatých a Eliáš těch, kteří byli přeneseni.“ Touha věků, 412.
The covenant people that are passed by are the majority of ten to two. Many are called, but few are chosen. The failure of the tenth test was based upon whether the evil report, or the good report of the Promised Land was rejected or accepted. Thus, the history here illustrated demonstrates that victory or defeat in the progressive testing history is premised upon a choice of two methodologies that interpret the same information.
Smluvní lid, který je pominut, tvoří většinu v poměru deset ku dvěma. Mnozí jsou povoláni, ale málokteří jsou vyvoleni. Selhání v desáté zkoušce bylo založeno na tom, zda byla zavržena či přijata zlá zpráva nebo dobrá zpráva o Zaslíbené zemi. Takto zde znázorněné dějiny ukazují, že vítězství nebo porážka v dějinách postupného zkoušení spočívají na volbě mezi dvěma metodologiemi, které vykládají tutéž informaci.
All twelve spies saw the Promised Land, but two different conclusions were drawn concerning what the Promised Land represented. One report was motivated by human fear the other by faith. One manifested a desire to reject the leading of God and return to Egyptian slavery and the other report manifested a desire to trust the leading of God and move forward into the Promised Land.
Všech dvanáct vyzvědačů spatřilo Zaslíbenou zemi, avšak byly vyvozeny dva odlišné závěry ohledně toho, co Zaslíbená země představovala. Jedna zpráva byla vedena lidským strachem, druhá vírou. Jedna projevovala touhu odmítnout Boží vedení a vrátit se do egyptského otroctví a druhá zpráva projevovala touhu důvěřovat Božímu vedení a postoupit vpřed do Zaslíbené země.
In the Millerite movement, the majority also chose to return to the bondage of Babylon and become her daughters, and this was the manifestation of their decision to reject the prophetic message of the first angel. The faithful Millerites chose to follow the prophetic message of the first angel, even after the apparent failure at the first disappointment in the spring of 1844. The history of Numbers sets forth two different “reports” of the twelve spies, representing two different analyses of the same prophetic message. In 1863, Laodicean Adventism did not accept a prophetic message, they rejected a formerly established prophetic message. In 1863, Laodicean Adventism returned to and accepted the biblical methodology that opposed William Miller throughout his ministry. Those that rejected the prophetic message and desired to return to bondage were typified by the rebels of Numbers fourteen, who ultimately died in the wilderness.
V milleritském hnutí se většina rovněž rozhodla vrátit do babylónského otroctví a stát se jejími dcerami, a to bylo projevem jejich rozhodnutí odmítnout prorocké poselství prvního anděla. Věrní millerité se rozhodli následovat prorocké poselství prvního anděla i po zdánlivém neúspěchu při prvním zklamání na jaře roku 1844. Dějiny knihy Numeri předkládají dvě odlišné „zprávy“ dvanácti vyzvědačů, představující dvě různé analýzy téhož prorockého poselství. V roce 1863 laodicejský adventismus nepřijal prorocké poselství; odmítl prorocké poselství, které již bylo dříve ustanoveno. V roce 1863 se laodicejský adventismus vrátil k biblické metodologii a přijal ji, a právě ta stála po celou dobu služby Williama Millera v opozici vůči němu. Ti, kdo odmítli prorocké poselství a zatoužili vrátit se do otroctví, byli předobrazeni vzbouřenci ze čtrnácté kapitoly Numeri, kteří nakonec zemřeli na poušti.
The number ten, when considered as a symbol, as with all symbols has more than one meaning. Its symbolic meaning must be understood by the context of the passage where it is located. “Ten” as a symbol can represent persecution. It can represent a test. It can represent the ten-fold union of the kings of Europe, the northern tribes of Israel and the United Nations. In the church of Smyrna God’s people were to have tribulation for ten days.
Číslo deset, je-li chápáno jako symbol, má — jako všechny symboly — více než jeden význam. Jeho symbolický význam musí být pochopen z kontextu pasáže, v níž se nachází. „Deset“ jako symbol může představovat pronásledování. Může představovat zkoušku. Může představovat desateronásobné sjednocení králů Evropy, severních kmenů Izraele a Organizace spojených národů. Ve sboru ve Smyrně měl Boží lid snášet soužení po deset dní.
Fear none of those things which thou shalt suffer: behold, the devil shall cast some of you into prison, that ye may be tried; and ye shall have tribulation ten days: be thou faithful unto death, and I will give thee a crown of life. Revelation 2:10.
Neboj se ničeho z toho, co máš vytrpět: hle, ďábel uvrhne některé z vás do žaláře, abyste byli vyzkoušeni; a budete míti soužení po deset dní: buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života. Zjevení 2,10.
The historians point to the persecution carried out by Diocletian in the history of Smyrna, for that being the most severe persecution of Smyrna’s history, and it lasted ten years. Other historians identify ten different persecutions in the history of Smyrna. Either way, they were carried out by Imperial Rome, which in Daniel seven is represented by ten horns. Those ten kings were the kings, typified by Ahab who committed fornication with the papacy, and were the tool of persecution the papacy used to accomplish the slaughter during the Dark Ages. “Ten” represents the state power that accomplishes the persecution for Jezebel. In Daniel chapter one “ten” symbolizes a testing period.
Historikové poukazují v dějinách Smyrny na pronásledování prováděné Diokleciánem, neboť to bylo nejkrutější pronásledování v dějinách Smyrny a trvalo deset let. Jiní historikové rozlišují v dějinách Smyrny deset různých pronásledování. Ať tak či onak, byla vykonávána císařským Římem, který je v Danieli 7 znázorněn deseti rohy. Těch deset králů byli králové, předobrazení Achabem, kteří smilnili s papežstvím a byli nástrojem pronásledování, jehož papežství použilo k uskutečnění vraždění během temného středověku. „Deset“ představuje státní moc, která pro Jezábel vykonává pronásledování. V první kapitole knihy Daniel „deset“ symbolizuje dobu zkoušky.
Prove thy servants, I beseech thee, ten days; and let them give us pulse to eat, and water to drink. Then let our countenances be looked upon before thee, and the countenance of the children that eat of the portion of the king’s meat: and as thou seest, deal with thy servants. So he consented to them in this matter, and proved them ten days. And at the end of ten days their countenances appeared fairer and fatter in flesh than all the children which did eat the portion of the king’s meat. Daniel 1:12–15.
Prosím, zkoušej své služebníky deset dní; ať nám dávají k jídlu luštěniny a k pití vodu. Potom ať před tebou pohledí na naše tváře i na tvář mladíků, kteří jedí z přídělu královského pokrmu; a podle toho, co uvidíš, nalož se svými služebníky. I vyhověl jim v této věci a zkoušel je deset dní. A na konci deseti dnů se jejich tváře ukázaly krásnější a tělo měli plnější než všichni mladíci, kteří jedli z přídělu královského pokrmu. Daniel 1,12–15.
In Numbers fourteen ancient Israel had provoked God ten times, representing ten tests over a period of time.
Ve čtrnácté kapitole knihy Numeri starověký Izrael desetkrát popudil Boha, což představuje deset zkoušek v průběhu určitého časového období.
But as truly as I live, all the earth shall be filled with the glory of the Lord. Because all those men which have seen my glory, and my miracles, which I did in Egypt and in the wilderness, and have tempted me now these ten times, and have not hearkened to my voice. Numbers 14:21, 22.
Avšak jakože jsem živ, celá země bude naplněna Hospodinovou slávou. Protože všichni ti muži, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem učinil v Egyptě i na poušti, a již mě nyní těchto desetkrát pokoušeli a neuposlechli mého hlasu. Numeri 14,21.22.
If you were to search the internet for the understanding of what specific rebellions represent the nine rebellions or failed tests from the deliverance at the Red Sea until the tenth test you will find a few variations of which of the failures of ancient Israel should be marked as one of those ten tests. I contend that the Red Sea deliverance that has been specifically identified as lining up with October 22, 1844, is the beginning of the ten tests, and therefore the place to begin counting the tests that arose from 1844 to 1863. There had been a progressive testing process that began in 1798 when the book of Daniel was unsealed, and that process covered the history of the first and second angel’s messages that concluded at the arrival of the third angel on October 22, 1844.
Kdybyste na internetu hledali porozumění tomu, která konkrétní vzbouření představují oněch devět vzpour neboli neúspěšných zkoušek od vysvobození u Rudého moře až do desáté zkoušky, nalezli byste několik variant toho, které z nezdarů starověkého Izraele mají být označeny za jednu z těch deseti zkoušek. Zastávám názor, že vysvobození u Rudého moře, které bylo výslovně ztotožněno s 22. říjnem 1844, je počátkem deseti zkoušek, a tudíž místem, od něhož je třeba začít počítat zkoušky, které povstaly od roku 1844 do roku 1863. Existoval postupný proces zkoušení, který započal roku 1798, když byla odpečetěna kniha Daniel, a tento proces zahrnoval dějiny poselství prvního a druhého anděla, které dospěly ke svému závěru při příchodu třetího anděla dne 22. října 1844.
“In Minneapolis God gave precious gems of truth to His people in new settings. This light from heaven by some was rejected with all the stubbornness the Jews manifested in rejecting Christ, and there was much talk about standing by the old landmarks. But there was evidence they knew not what the old landmarks were. There was evidence and there was reasoning from the word that commended itself to the conscience; but the minds of men were fixed, sealed against the entrance of light, because they had decided it was a dangerous error removing the ‘old landmarks’ when it was not moving a peg of the old landmarks, but they had perverted ideas of what constituted the old landmarks.
„V Minneapolis dal Bůh svému lidu drahokamy pravdy v novém zasazení. Toto světlo z nebe někteří odmítli se vší zatvrzelostí, jakou Židé projevili při odmítání Krista, a mnoho se mluvilo o tom, že je třeba stát při starých meznících. Byly však důkazy, že nevěděli, co ty staré mezníky jsou. Byly důkazy a bylo i odůvodnění ze Slova, které se doporučovalo svědomí; avšak mysli lidí byly upnuté, zapečetěné proti vstupu světla, protože se rozhodli, že jde o nebezpečný blud odstraňující „staré mezníky“, ačkoli to nepohnulo ani jediným kolíkem starých mezníků, nýbrž oni měli převrácené představy o tom, co staré mezníky tvoří.“
“The passing of the time in 1844 was a period of great events, opening to our astonished eyes the cleansing of the sanctuary transpiring in heaven, and having decided relation to God’s people upon the earth, [also] the first and second angels’ messages and the third, unfurling the banner on which was inscribed, ‘The commandments of God and the faith of Jesus.’ One of the landmarks under this message was the temple of God, seen by His truth-loving people in heaven, and the ark containing the law of God. The light of the Sabbath of the fourth commandment flashed its strong rays in the pathway of the transgressors of God’s law. The nonimmortality of the wicked is an old landmark. I can call to mind nothing more that can come under the head of the old landmarks. All this cry about changing the old landmarks is all imaginary.” The 1888 Materials, 518.
„Plynutí času v roce 1844 bylo obdobím velkých událostí, které našim užaslým očím otevřelo očištění svatyně probíhající v nebi a mající rozhodující vztah k Božímu lidu na zemi, [jakož i] poselství prvního a druhého anděla i třetího, rozvíjející prapor, na němž bylo napsáno: ‚Přikázání Boží a víra Ježíšova.‘ Jedním z mezníků pod tímto poselstvím byl chrám Boží, spatřený Jeho lidem milujícím pravdu v nebi, a truhla obsahující zákon Boží. Světlo soboty čtvrtého přikázání vyšlehlo svými mocnými paprsky na stezku přestupníků Božího zákona. Nesmrtelnost bezbožných je starý mezník. Nemohu si vybavit nic dalšího, co by mohlo spadat pod označení starých mezníků. Všechen tento křik o změně starých mezníků je zcela smyšlený.“ The 1888 Materials, 518.
On October 22, 1844 the third angel arrived with a message in his hand.
Dne 22. října 1844 přišel třetí anděl s poselstvím ve své ruce.
“As the ministration of Jesus closed in the holy place, and He passed into the holiest, and stood before the ark containing the law of God, He sent another mighty angel with a third message to the world. A parchment was placed in the angel’s hand, and as he descended to the earth in power and majesty, he proclaimed a fearful warning, with the most terrible threatening ever borne to man.” Early Writings, 254.
„Když služba Ježíše ve svatyni skončila a On vstoupil do nejsvětějšího oddělení a postavil se před archu obsahující Boží zákon, poslal světu jiného mocného anděla s třetím poselstvím. Do ruky anděla byl vložen svitek, a když sestupoval na zem v moci a velebnosti, hlásal hrozivé varování s nejstrašnějším napomenutím, jaké kdy bylo lidem dáno.“ Early Writings, 254.
On October 22, 1844 an angel descended with a parchment in his hand that God’s people were to eat. The “landmarks” doctrines that are then identified are to either be eaten and accepted or rejected and not eaten. When the third angel arrived with the parchment in his hand, the message within the parchment represented six testing truths. Those six tests were identified as the “passing of time,” representing the twenty-three hundred year prophecy; the judgment, represented as “the cleansing of the sanctuary”; the three angel’s messages; “the law of God”; “the Sabbath”; and the state of the dead as represented as the “nonimmortality of the soul.”
Dne 22. října 1844 sestoupil anděl s pergamenem v ruce, který měl Boží lid sníst. Nauky „mezníků“, jež jsou poté označeny, mají být buď snědeny a přijaty, anebo odmítnuty a nesnědeny. Když přišel třetí anděl s pergamenem v ruce, poselství obsažené v tomto pergamenu představovalo šest zkušebních pravd. Těchto šest zkoušek bylo označeno jako „uplynutí času“, představující proroctví o dvou tisících třech stech letech; soud, znázorněný jako „očištění svatyně“; poselství tří andělů; „zákon Boží“; „sobota“; a stav mrtvých, znázorněný jako „nesmrtelnost duše neexistuje“.
Those six truths are of course interrelated, but they individually were identified as landmarks. Some may not wish to include the passing of time in this list, but obviously many rejected the truth that October 22, 1844 was a genuine fulfillment of prophecy. They failed that test, which of course prevented them from struggling with the tests that followed. God’s testing process has been repeatedly established as a progressive process that requires victory over the test you are first given, before you can be involved with the following test.
Těchto šest pravd spolu ovšem vzájemně souvisí, avšak každá z nich byla jednotlivě označena za mezník. Někteří si možná nepřejí zahrnout do tohoto seznamu plynutí času, avšak je zřejmé, že mnozí odmítli pravdu, že 22. říjen 1844 byl skutečným naplněním proroctví. V této zkoušce neobstáli, což jim ovšem zabránilo zápasit se zkouškami, které následovaly. Boží proces zkoušení byl opakovaně ustanoven jako postupný proces, který vyžaduje vítězství nad zkouškou, jež je vám dána nejprve, dříve než se můžete podílet na zkoušce následující.
“When we began to present the light on the Sabbath question, we had no clearly defined idea of the third angel’s message of Revelation 14:9–12. The burden of our testimony as we came before the people was that the great second advent movement was of God, that the first and second messages had gone forth, and that the third was to be given. We saw that the third message closed with the words: ‘Here is the patience of the saints: here are they that keep the commandments of God, and the faith of Jesus.’ And we as clearly saw as we now see that these prophetic words suggested a Sabbath reform; but as to what the worship of the beast mentioned in the message was, or what the image and the mark of the beast were, we had no defined position.
„Když jsme začali předkládat světlo o otázce soboty, neměli jsme žádnou jasně vymezenou představu o poselství třetího anděla ze Zjevení 14,9–12. Tíhou našeho svědectví, když jsme předstupovali před lid, bylo, že veliké hnutí druhého adventu bylo od Boha, že první i druhé poselství zazněla a že třetí mělo být dáno. Viděli jsme, že třetí poselství končí slovy: ‚Zde jest trpělivost svatých: zde jsou ti, kteří zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu.‘ A stejně jasně, jako to vidíme nyní, jsme viděli, že tato prorocká slova naznačovala reformu soboty; avšak co se týče uctívání šelmy, o němž se poselství zmiňuje, anebo co byl obraz a znamení šelmy, neměli jsme žádné určité stanovisko.“
“God by His Holy Spirit let light shine forth upon His servants, and the subject gradually opened to their minds. It required much study and anxious care to search it out, link after link. By care, anxiety, and incessant labor has the work moved on until the great truths of our message, a clear, connected, perfect whole, have been given to the world.
„Bůh skrze svého Ducha svatého dal zazářit světlu nad svými služebníky a toto téma se jejich mysli postupně otevíralo. Vyžadovalo to mnoho studia a úzkostlivé péče, aby je dopodrobna prozkoumali, článek za článkem. Dílo postupovalo vpřed péčí, starostlivostí a neustávající námahou, až byly světu dány veliké pravdy našeho poselství jako jasný, souvislý, dokonalý celek.“
“I have already spoken of my acquaintance with Elder Bates. I found him to be a true Christian gentleman, courteous and kind. He treated me as tenderly as though I were his own child. The first time he heard me speak, he manifested deep interest. After I had ceased speaking, he arose and said: ‘I am a doubting Thomas. I do not believe in visions. But if I could believe that the testimony the sister has related tonight was indeed the voice of God to us, I should be the happiest man alive. My heart is deeply moved. I believe the speaker to be sincere, but cannot explain in regard to her being shown the wonderful things she has related to us.’
„O svém seznámení se starším Batesem jsem již hovořila. Shledala jsem v něm pravého křesťanského gentlemana, zdvořilého a laskavého. Jednal se mnou s takovou něhou, jako bych byla jeho vlastním dítětem. Když mě poprvé slyšel mluvit, projevil hluboký zájem. Když jsem domluvila, povstal a řekl: ‚Jsem nevěřící Tomáš. Nevěřím ve vidění. Kdybych však mohl uvěřit, že svědectví, které sestra dnes večer předložila, bylo skutečně hlasem Božím k nám, byl bych nejšťastnějším člověkem naživu. Mé srdce je hluboce pohnuto. Věřím, že řečnice je upřímná, ale nedovedu si vysvětlit, jak jí mohly být ukázány ty podivuhodné věci, o nichž nám vyprávěla.‘“
“A few months after my marriage, I attended, with my husband, a Conference at Topsham, Maine, at which Elder Bates was present. He did not then fully believe that my visions were of God. That meeting was a season of much interest. The Spirit of God rested upon me; I was wrapped in a vision of God’s glory, and for the first time had a view of other planets. After I came out of vision, I related what I had seen. Elder B. then asked if I had studied astronomy. I told him I had no recollection of ever looking into an astronomy. Said he: ‘This is of the Lord.’ I never before saw him so free and happy. His countenance shone with the light of heaven, and he exhorted the church with power.” Testimonies, volume 1, 78–80.
„Několik měsíců po svém sňatku jsem se spolu se svým manželem zúčastnila shromáždění v Topshamu ve státě Maine, na němž byl přítomen starší Bates. Tehdy ještě plně nevěřil, že má vidění jsou od Boha. Toto shromáždění bylo dobou velikého zájmu. Duch Boží na mně spočinul; byla jsem uchvácena do vidění Boží slávy a poprvé jsem spatřila jiné planety. Když jsem z vidění vyšla, vyprávěla jsem, co jsem viděla. Starší B. se mne tehdy zeptal, zda jsem studovala astronomii. Řekla jsem mu, že si nepamatuji, že bych se kdy zabývala astronomií. Řekl: ‚To je od Pána.‘ Nikdy předtím jsem jej neviděla tak uvolněného a šťastného. Jeho tvář zářila světlem nebe a s mocí napomínal církev.“ Testimonies, svazek 1, 78–80.
Certainly, all these doctrinal tests are interconnected, but they are also tests that can be isolated, and they were progressively opened up to God’s servants. There are many churches who observe the seventh-day Sabbath, but who reject the message of the three angels. They reject the truth that judgment began on October 22, 1844, but still observe the Sabbath. These doctrinal tests are interconnected but represent six specific tests.
Jistě, všechny tyto naukové zkoušky spolu vzájemně souvisejí, avšak jsou to také zkoušky, které lze oddělit, a byly Božím služebníkům postupně otevírány. Existuje mnoho církví, které zachovávají sobotu sedmého dne, avšak odmítají poselství tří andělů. Odmítají pravdu, že soud započal 22. října 1844, a přesto sobotu zachovávají. Tyto naukové zkoušky spolu souvisejí, avšak představují šest konkrétních zkoušek.
As just illustrated by Joseph Bates, the sea captain that was fully familiar with astronomy accepted the Spirit of Prophecy, which he had previously rejected. In December of 1844, Ellen White received her first vision and the seventh test arrived in the movement.
Jak právě doložil Joseph Bates, námořní kapitán důvěrně obeznámený s astronomií, přijal Ducha proroctví, jejž předtím odmítal. V prosinci roku 1844 obdržela Ellen White své první vidění a v hnutí nastala sedmá zkouška.
“The Bible must be your counselor. Study it and the testimonies God has given; for they never contradict his Word. If the Testimonies speak not according to the word of God, reject them. Christ and Belial cannot be united.” Selected Messages, book 3, 33.
„Bible musí být vaším rádcem. Studujte ji i svědectví, která Bůh dal; neboť ta nikdy neodporují jeho Slovu. Jestliže Svědectví nemluví podle slova Božího, odmítněte je. Kristus a Belial nemohou být sjednoceni.“ Selected Messages, kniha 3, 33.
Shortly after the great disappointment Sister White endorsed an article which identified Christ moving from the holy place into the Most Holy Place on October 22, 1844. She recommended the publication to “every saint.”
Krátce po velkém zklamání sestra Whiteová schválila článek, který ztotožnil Kristův přechod ze svatyně do nejsvětější svatyně s datem 22. října 1844. Toto vydání doporučila „každému svatému“.
“I believe the Sanctuary, to be cleansed at the end of the 2300 days, is the New Jerusalem Temple, of which Christ is a minister. The Lord shew me in vision, more than one year ago, that Brother Crosier had the true light, on the cleansing of the Sanctuary, &c; and that it was his will, that Brother C. should write out the view which he gave us in the Day-Star, Extra, February 7, 1846. I feel fully authorized by the Lord, to recommend that Extra, to every saint.” A Word to the Little Flock, 12.
„Věřím, že svatyně, která má být očištěna na konci 2300 dnů, je chrám Nového Jeruzaléma, jehož služebníkem je Kristus. Pán mi ve vidění ukázal, před více než jedním rokem, že bratr Crosier měl pravé světlo ohledně očištění svatyně atd.; a že bylo jeho vůlí, aby bratr C. sepsal výklad, který nám podal v Day-Star, Extra, 7. února 1846. Cítím se od Pána plně oprávněna doporučit ono Extra každému svatému.“ A Word to the Little Flock, 12.
Her endorsement was of Crosier’s description of Christ’s movement to the Most Holy Place, but the article contained several erroneous teachings, including apostate Protestantism’s teaching that the “daily” in the book of Daniel represented Christ’s ministry. She therefore penned a clarification that first was published in 1850 and then later included in the book Early Writings. There she identified that “those who gave the judgment hour cry had the correct view of the ‘daily’.”
Její schválení se týkalo Crosierova popisu Kristova vstupu do nejsvětější svatyně, avšak článek obsahoval několik mylných učení, včetně nauky odpadlého protestantismu, že „ustavičná oběť“ v knize Daniel představovala Kristovu službu. Proto sepsala upřesnění, které bylo nejprve publikováno roku 1850 a později zahrnuto do knihy Early Writings. Tam uvedla, že „ti, kdo hlásali poselství o hodině soudu, měli správný výklad ‚ustavičné oběti‘.“
“Then I saw in relation to the ‘daily’ (Daniel 8:12) that the word ‘sacrifice’ was supplied by man’s wisdom, and does not belong to the text, and that the Lord gave the correct view of it to those who gave the judgment hour cry. When union existed, before 1844, nearly all were united on the correct view of the ‘daily’; but in the confusion since 1844, other views have been embraced, and darkness and confusion have followed.” Early Writings, 74.
„Potom jsem ve vztahu ke ‚každodenní‘ (Daniel 8,12) uviděla, že slovo ‚oběť‘ bylo doplněno lidskou moudrostí a k textu nepatří, a že Pán dal správné porozumění této věci těm, kdo hlásali poselství o hodině soudu. Když panovala jednota, před rokem 1844, téměř všichni byli sjednoceni ve správném chápání ‚každodenní‘; avšak ve zmatku od roku 1844 byly přijaty jiné názory a následovaly temnota a zmatek.“ Early Writings, 74.
The subject of “the daily” in the book of Daniel became a symbol of Adventism’s return to the methodology of apostate Protestantism in the early part of the twentieth century, and today the correct Millerite understanding of “the daily” has been rejected by the theologians of Adventism. It has been rejected, in spite of Sister White clearly identifying that the Millerites were correct in identifying “the daily” as the satanic power of paganism. They rejected the truth of “the daily” not only in contradiction of her inspired endorsement that the Millerites understanding was correct, but also in direct contradiction of her straightly identifying that the false doctrine that teaches that “the daily” represents Christ’s sanctuary ministry was delivered by “angels that were expelled from heaven!”
Téma „ustavičné oběti“ v knize Daniel se stalo symbolem návratu adventismu k metodologii odpadlého protestantismu na počátku dvacátého století a dnes správné milleritské porozumění „ustavičné oběti“ teologové adventismu odmítli. Odmítli je navzdory tomu, že sestra Whiteová jasně označila millerity za správné, když „ustavičnou oběť“ ztotožnili se satanskou mocí pohanství. Odmítli pravdu o „ustavičné oběti“ nejen v rozporu s jejím inspirovaným potvrzením, že porozumění milleritů bylo správné, nýbrž i v přímém rozporu s tím, že jednoznačně určila, že falešné učení, které hlásá, že „ustavičná oběť“ představuje Kristovu službu ve svatyni, bylo přineseno „anděly, kteří byli vypuzeni z nebe!“
“And there was Brother Daniells, whose mind the enemy was working; and your mind and Elder Prescott’s mind were being worked by the angels that were expelled from heaven.” Manuscript Releases, volume 20, 17.
„A byl tam bratr Daniells, na jehož mysl působil nepřítel; a na vaši mysl i na mysl staršího Prescotta působili andělé, kteří byli vyvrženi z nebe.“ Manuscript Releases, svazek 20, 17.
Her profound rejection of what Adventism now uses as one of its “dishes of fables” was so severe, because Daniells and Prescott took a symbol of satanic power (paganism) and assigned that symbol to Christ’s (His sanctuary ministry). This makes eight doctrinal tests.
Její hluboké odmítnutí toho, co adventismus nyní používá jako jeden ze svých „pokrmů bájí“, bylo tak zásadní proto, že Daniells a Prescott vzali symbol satanské moci (pohanství) a přiřadili tento symbol Kristu (jeho službě ve svatyni). Tím vzniká osmý doktrinální test.
The ninth test in the history leading to 1863 is the production of the second table of Habakkuk in 1850. The 1843 pioneer chart was produced in 1842, and is only called the 1843 chart because it predicted Christ’s return in 1843. The command to produce a second table of Habakkuk was given to Sister White in 1850. The production of Habakkuk’s two tables link the history of the first and second angels to the history of the third. In her grandson’s biography of her life and work, he provides an overview of the events that led to the production of the 1850 chart. He does so by selecting relevant comments of Sister White and adds his commentary in the overview.
Devátou zkouškou v dějinách vedoucích k roku 1863 je vytvoření druhé tabule Abakukovy v roce 1850. Průkopnická mapa z roku 1843 byla vytvořena v roce 1842 a nazývá se mapou z roku 1843 pouze proto, že předpovídala Kristův návrat v roce 1843. Příkaz vytvořit druhou Abakukovu tabuli byl dán sestře Whiteové v roce 1850. Vytvoření dvou Abakukových tabulí spojuje dějiny prvního a druhého anděla s dějinami třetího. V životopise jejího života a díla, který napsal její vnuk, podává přehled událostí, jež vedly k vytvoření mapy z roku 1850. Činí tak tím, že vybírá příslušné výroky sestry Whiteové a do tohoto přehledu přidává svůj komentář.
“On our return to Brother Nichols’ the Lord gave me a vision and showed me that the truth must be made plain upon tables and it would cause many to decide for the truth by the third angel’s message, with the two former being made plain upon tables.—Letter 28, 1850.
„Při našem návratu k bratru Nicholsovi mi Pán dal vidění a ukázal mi, že pravda musí být jasně vyložena na tabulích a že to přivede mnohé k rozhodnutí pro pravdu skrze poselství třetího anděla, přičemž obě předchozí budou jasně vyloženy na tabulích. —Dopis 28, 1850.
“In this vision she was also shown that which would give James White courage to continue publishing:
„V tomto vidění jí bylo také ukázáno to, co Jamesi Whiteovi dodá odvahu pokračovat ve vydávání:“
“I also saw it was as necessary for the paper to be published as for the messengers to go, for the messengers need a paper to carry with them containing present truth to put in the hands of those that hear, and then the truth would not fade from the mind. And that the paper would go where the messengers could not go.—Ibid.
„Také jsem viděla, že je stejně nezbytné, aby byl časopis vydáván, jako aby poslové vycházeli, neboť poslové potřebují časopis, který by s sebou nosili, obsahující přítomnou pravdu, aby jej mohli vložit do rukou těch, kdo slyší, a pak by pravda z mysli nevybledla. A že časopis půjde tam, kam poslové nemohou jít. —Tamtéž.
“Work on the new chart was begun at once, and opportunity was given to tell the brethren about it in the issue of Present Truth that James got out the next month:
„Práce na novém obrazu byla zahájena ihned a v následujícím čísle Present Truth, které James vydal příští měsíc, byla dána příležitost sdělit o tom bratřím:“
“The Chart. A chronological chart of the visions of Daniel and John, calculated to illustrate clearly the present truth, is now being lithographed under the care of Brother Otis Nichols, of Dorchester, Massachusetts. Those who teach the present truth will be greatly aided by it. Further notice of the chart will be given hereafter.—Present Truth, November, 1850.
„Tabulka. Chronologická tabulka vidění Daniele a Jana, sestavená tak, aby jasně znázorňovala přítomnou pravdu, je nyní připravována litografií pod dohledem bratra Otise Nicholse z Dorchesteru ve státě Massachusetts. Těm, kteří vyučují přítomnou pravdu, bude velkou pomocí. Další oznámení o tabulce bude podáno později. —Present Truth, listopad 1850.
“By late January, 1851, the chart was ready and advertised for $2. James White was much pleased with it and offered it free to ‘those whom God has called to give the message of the third angel’ (Review and Herald, January, 1851). Some generous donations had helped meet the expense of publication.” Arthur White, Ellen G. White: The Early Years, volume 1, 185.
„Koncem ledna roku 1851 byla tabule hotova a byla nabízena za 2 dolary. James White z ní měl velkou radost a nabízel ji zdarma ‚těm, které Bůh povolal, aby nesli poselství třetího anděla‘ (Review and Herald, leden 1851). Některé štědré dary pomohly uhradit náklady na vydání.“ Arthur White, Ellen G. White: The Early Years, svazek 1, 185.
Speaking of the 1843 chart Sister White recorded that it had been directed by God.
Když sestra Whiteová hovořila o tabuli z roku 1843, zaznamenala, že byla řízena Bohem.
“The Lord showed me that the 1843 chart was directed by his hand, and that no part of it should be altered; that the figures were as he wanted them. That his hand was over and hid a mistake in some of the figures, so that none could see it, until his hand was removed.” Review and Herald, November 1, 1850.
„Pán mi ukázal, že tabule z roku 1843 byla vedena jeho rukou a že žádná její část nemá být měněna; že čísla byla taková, jaká je chtěl mít. Že jeho ruka byla nad nimi a zakryla chybu v některých z čísel, takže ji nikdo nemohl spatřit, dokud jeho ruka nebyla odňata.“ Review and Herald, 1. listopadu 1850.
When recording the light associated with the command to produce another chart in 1850, she provided the same divine endorsement of the 1850 chart as was given concerning the 1843 chart, while also identifying that other charts that were then being produced were not acceptable to the Lord. The command to produce a new chart was incorporated with a command to print a new publication.
Když zaznamenávala světlo spojené s příkazem vyhotovit v roce 1850 další kartu, vyjádřila totéž božské schválení karty z roku 1850, jaké bylo dáno ohledně karty z roku 1843, a zároveň uvedla, že jiné karty, které tehdy vznikaly, nebyly Pánu přijatelné. Příkaz vyhotovit novou kartu byl spojen s příkazem vytisknout novou publikaci.
“I saw the chart-making business was all wrong. It originated with Brother Rhodes and was followed out by Brother Case. Means has been spent in making charts and forming uncouth disgusting images to represent angels and the glorious Jesus. Such things I saw were displeasing to God. I saw that God was in the publishment of the chart by Brother Nichols. I saw that there was a prophecy of this chart in the Bible, and if this chart is designed for God’s people, if it [is] sufficient for one it is for another, and if one needed a new chart painted on a larger scale, all need it just as much.
„Viděla jsem, že vytváření obrazových tabulí bylo zcela nesprávné. Pocházelo od bratra Rhodese a bylo dále prováděno bratrem Casem. Prostředky byly vynakládány na zhotovování tabulí a vytváření neotesaných, odpudivých obrazů, aby představovaly anděly a slavného Ježíše. Viděla jsem, že takové věci se Bohu nelíbí. Viděla jsem, že Bůh byl při vydání tabule bratrem Nicholsem. Viděla jsem, že v Bibli bylo proroctví o této tabuli, a jestliže je tato tabule určena pro Boží lid, je-li dostačující pro jednoho, pak je i pro druhého, a potřeboval-li někdo novou tabuli namalovanou ve větším měřítku, potřebují ji všichni právě tak.“
“I saw that it was a restless, uneasy, unsatisfied, ungrateful feeling in Brother Case that desired another chart. I saw that these painted charts had a bad effect upon the congregation. It caused a light, chaffy spirit of ridicule to be in the meeting.
„Viděla jsem, že v bratru Caseovi byla neklidná, znepokojená, neuspokojená a nevděčná nálada, která toužila po dalším obrazu. Viděla jsem, že tyto malované obrazy měly na shromáždění špatný vliv. Způsobilo to, že na shromáždění zavládl lehkomyslný, povrchní duch posměchu.“
“I saw that the charts ordered by God struck the mind favorably, even without an explanation. There is something light, lovely, and heavenly in the representation of the angels on the charts. The mind is almost imperceptibly led to God and heaven. But the other charts that have been gotten up disgust the mind, and cause the mind to dwell more on earth than heaven. Images representing angels look more like fiends than beings of heaven. I saw that the charts had for days and weeks occupied Brother Case’s mind when he should have been seeking heavenly wisdom from God, and should have been growing in graces of the Spirit and the knowledge of the truth.
„Viděla jsem, že tabule nařízené Bohem působily na mysl příznivě i bez vysvětlení. Ve znázornění andělů na tabulích je cosi světlého, půvabného a nebeského. Mysl je téměř nepostřehnutelně vedena k Bohu a k nebi. Avšak jiné tabule, které byly zhotoveny, budí v mysli odpor a způsobují, že se mysl více zabývá zemí než nebem. Obrazy znázorňující anděly se podobají spíše zlým duchům než bytostem nebe. Viděla jsem, že tabule po celé dny a týdny zaměstnávaly mysl bratra Case, zatímco měl hledat od Boha nebeskou moudrost a růst v milostech Ducha a v poznání pravdy.“
“I saw that if the means that has been wasted in getting out charts had been spent in getting out the truth clear before the brethren in publishing tracts, etc., it would have done much good and saved souls. I saw that the chart-making business has spread like the fever.” Manuscript Releases, number 13, 359; 1853.
„Viděla jsem, že kdyby prostředky, které byly promrhány na vydávání tabulí, byly vynaloženy na to, aby byla pravda jasně předložena bratřím vydáváním traktátů atd., přineslo by to mnoho dobrého a zachránilo duše. Viděla jsem, že záležitost zhotovování tabulí se rozšířila jako horečka.“ Manuscript Releases, č. 13, s. 359; 1853.
She plainly states that “God was in the publishment of the [1850] chart by Brother Nichols,” and that there was “a prophecy [Habakkuk two] of this chart in the Bible.” She also identified that “the charts” [plural; 1843 and 1850] that were “ordered by God struck the mind favorably, even without an explanation.” Habakkuk two commanded the Millerites to make the vision plain upon tables, (in the plural), that he that read the two charts could run to and fro in God’s Word. The divine charts needed no added explanations, as was the case with Uriah Smith’s 1863 counterfeit chart.
Jasně prohlašuje, že „Bůh byl při vydání [roku 1850] diagramu bratrem Nicholsem“ a že v Bibli bylo „proroctví [Abakuk 2] o tomto diagramu“. Rovněž uvedla, že „diagramy“ [množné číslo; 1843 a 1850], které byly „nařízeny Bohem, příznivě zapůsobily na mysl i bez vysvětlení“. Abakuk 2 přikázal milleritům, aby učinili vidění zřetelným na deskách (v množném čísle), aby ten, kdo četl oba diagramy, mohl probíhat sem a tam v Božím slově. Božské diagramy nepotřebovaly žádná dodatečná vysvětlení, jak tomu bylo v případě padělaného diagramu Uriáše Smithe z roku 1863.
And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. Habakkuk 2:2.
I Hospodin mi odpověděl a řekl: Zapiš to vidění a vyryj je zřetelně na desky, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Abakuk 2,2.
The tenth test is the focus of this article. With the ten tests referenced by Moses in Numbers chapter fourteen the Hebrew scholars and other theologians produce a variation of guesses at which events in the history from the Red Sea deliverance to the rebellion of the ten spies might represent. The rebellion of that history provides a few variations to choose from, but it is certain the tenth test marks the beginning of forty years of death by attrition in the wilderness until all the rebels that were of the age of accountability were dead.
Desátá zkouška je předmětem tohoto článku. Na základě deseti zkoušek, o nichž se Mojžíš zmiňuje ve čtrnácté kapitole knihy Numeri, předkládají hebrejští učenci i další teologové různé domněnky o tom, které události v dějinách od vysvobození u Rudého moře až po vzpouru deseti zvědů by mohly představovat. Vzbouřenecký ráz těchto dějin nabízí několik různých možností, z nichž lze vybírat, avšak je jisté, že desátá zkouška označuje počátek čtyřiceti let pozvolného vymírání na poušti, dokud nezemřeli všichni vzbouřenci, kteří dosáhli věku odpovědnosti.
In like manner some may protest over my selection of these ten doctrinal tests, for there may be variations that seem better than what I am here setting forth. That being said, the tenth and final test is as clear as was the rebellion of the ten spies. It was the rejection of the seven times of Leviticus twenty-six. There are several prophetic proofs to uphold this identification.
Podobně mohou někteří vznášet námitky proti mému výběru těchto deseti doktrinálních zkoušek, neboť mohou existovat odchylky, které se zdají být lepší než to, co zde předkládám. Nicméně desátá a poslední zkouška je právě tak zřejmá jako vzpoura deseti zvědů. Spočívala v odmítnutí sedmi časů z Leviticu dvacet šest. Existuje několik prorockých důkazů, které toto určení potvrzují.
In the next article we will begin to identify those prophetic witnesses that uphold the identification that the seven times of Leviticus twenty-six is the tenth and final failure of Laodicean Adventism.
V příštím článku začneme rozpoznávat ony prorocké svědky, kteří potvrzují určení, že sedm časů z Leviticus dvacet šest představuje desáté a konečné selhání laodicejského adventismu.
“When the power of God testifies as to what is truth, that truth is to stand forever as the truth. No aftersuppositions, contrary to the light God has given are to be entertained. Men will arise with interpretations of Scripture which are to them truth, but which are not truth. The truth for this time, God has given us as a foundation for our faith. He Himself has taught us what is truth. One will arise, and still another, with new light which contradicts the light that God has given under the demonstration of His Holy Spirit.
„Když Boží moc svědčí o tom, co je pravda, má tato pravda stát navěky jako pravda. Nesmějí být přijímány žádné pozdější domněnky, které jsou v rozporu se světlem, jež Bůh dal. Povstanou lidé s výklady Písma, které jsou pro ně pravdou, ale pravdou nejsou. Pravdu pro tuto dobu nám Bůh dal jako základ naší víry. On sám nás vyučil, co je pravda. Povstane jeden, a potom další, s novým světlem, které odporuje světlu, jež Bůh dal při projevu svého Ducha svatého.“
“A few are still alive who passed through the experience gained in the establishment of this truth. God has graciously spared their lives to repeat and repeat till the close of their lives, the experience through which they passed even as did John the apostle till the very close of his life. And the standard-bearers who have fallen in death, are to speak through the reprinting of their writings. I am instructed that thus their voices are to be heard. They are to bear their testimony as to what constitutes the truth for this time.
„Ještě žije několik málo těch, kteří prošli zkušeností nabytou při ustavení této pravdy. Bůh ve své milosti zachoval jejich životy, aby znovu a znovu až do samého konce svého života opakovali zkušenost, kterou prošli, stejně jako to činil apoštol Jan až do úplného závěru svého života. A nositelé praporu, kteří padli v smrti, mají promlouvat prostřednictvím nového vydávání svých spisů. Je mi ukázáno, že tak mají být jejich hlasy slyšeny. Mají vydávat své svědectví o tom, co tvoří pravdu pro tento čas.“
“We are not to receive the words of those who come with a message that contradicts the special points of our faith. They gather together a mass of Scripture, and pile it as proof around their asserted theories. This has been done over and over again during the past fifty years. And while the Scriptures are God’s word, and are to be respected, the application of them, if such application moves one pillar from the foundation that God has sustained these fifty years, is a great mistake. He who makes such an application knows not the wonderful demonstration of the Holy Spirit that gave power and force to the past messages that have come to the people of God.” Selected Messages, book 1, 161.
„Nemáme přijímat slova těch, kdo přicházejí s poselstvím, které odporuje zvláštním bodům naší víry. Shromažďují množství textů Písma a vrší je jako důkaz kolem svých tvrzených teorií. Dělo se tak znovu a znovu během uplynulých padesáti let. A ačkoli Písmo je Božím slovem a má být ctěno, jeho použití, jestliže takové použití pohne jedním pilířem ze základu, který Bůh po těchto padesát let zachovával, je velikým omylem. Ten, kdo takto Písmo používá, nezná podivuhodné potvrzení Duchem svatým, které dávalo moc a sílu dřívějším poselstvím, jež přicházela k Božímu lidu.“ Vybraná poselství, kniha 1, 161.