We are identifying 1863 as the last testing point in a series of tests that were initiated at the great disappointment of 1844. Our first piece of logic is the fact that the Millerite movement ended when the Seventh-day Adventist church was legally registered with the government of the United States in that very year. The movement that began prophetically in 1798, ended in 1863.
Určujeme rok 1863 jako poslední zkušební bod v řadě zkoušek, které byly zahájeny při velikém zklamání roku 1844. Naším prvním logickým východiskem je skutečnost, že milleritské hnutí skončilo, když byla Církev adventistů sedmého dne právě v tom roce právně zaregistrována u vlády Spojených států. Hnutí, které prorocky začalo v roce 1798, skončilo v roce 1863.
Inspiration informs us the when the mighty angel of Revelation eighteen descended on September 11, 2001, the event had been typified in the Millerite movement when the angel of Revelation ten descended. The Millerites’ movement began at the time of the end in 1798, when the vision of the Ulai river of Daniel chapters eight and nine was unsealed. The movement of the one hundred and forty-four thousand began at the time of the end in 1989, when the vision of the Hiddekel river of the last three chapters of Daniel was unsealed.
Inspirace nám sděluje, že když mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly sestoupil 11. září 2001, byla tato událost předobrazena v mileritském hnutí, když sestoupil anděl ze Zjevení desáté kapitoly. Hnutí mileritů začalo v čase konce roku 1798, kdy bylo odpečetěno vidění o řece Ulaj z osmé a deváté kapitoly Daniela. Hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc začalo v čase konce roku 1989, kdy bylo odpečetěno vidění o řece Hiddekel z posledních tří kapitol Daniela.
Both time of the ends began a progressive separation of the former chosen people from those in the movement of their respective histories. When the primary rule of each history was publicly confirmed the angel of each respective history descended. The message, movement and messenger were the instruments the Lord employed in each respective history to demonstrate the former chosen people’s sin, for just as Christ taught of His work, if He had not come the quibbling Jews of history would have had no sin. The messenger, message and movement were the instruments of judgment that would hold the former chosen people accountable for rejecting the progressive light of their respective histories, and when the angel descended it marked that the judgment process of the former covenant people was under way. The instrument of judgment is identified when the prophets which illustrate that history eat the message delivered unto them by the Lord. When they eat the message, they then take the message to the former chosen people who are portrayed as a stiff-necked and rebellious people, who will not hear and be converted. Once the angel descends and the message is eaten, judgment of the rebellious people begins.
Oba časy konce zahájily postupné oddělování někdejšího vyvoleného lidu od těch, kteří se nacházeli v hnutí svých příslušných dějin. Když bylo prvořadé pravidlo každých dějin veřejně potvrzeno, sestoupil anděl každých příslušných dějin. Poselství, hnutí a posel byli nástroji, jichž Pán v každých příslušných dějinách použil, aby zjevil hřích někdejšího vyvoleného lidu, neboť právě tak, jak Kristus učil o svém díle, kdyby nebyl přišel, hašteřiví Židé dějin by neměli hřích. Posel, poselství a hnutí byly nástroji soudu, které činily někdejší vyvolený lid odpovědným za odmítnutí postupujícího světla jejich příslušných dějin, a když anděl sestoupil, znamenalo to, že proces soudu nad lidem dřívější smlouvy již probíhá. Nástroj soudu je označen tehdy, když proroci, kteří tyto dějiny znázorňují, jedí poselství, které jim Pán doručil. Když poselství snědí, pak je nesou někdejšímu vyvolenému lidu, jenž je vykreslen jako lid tvrdošíjný a vzpurný, který nebude naslouchat ani se neobrátí. Jakmile anděl sestoupí a poselství je snědeno, začíná soud nad vzpurným lidem.
We are applying the judgment process of ancient Israel as illustrated in the book of Numbers to the history of the Millerite movement and ultimately, we will apply this testing process to the movement of the one hundred and forty-four thousand. The symbolism of the number ‘ten’ is to be determined by the context of the passage where it is employed.
Na dějiny milleritského hnutí aplikujeme proces soudu starověkého Izraele, jak je znázorněn v knize Numeri, a nakonec tento proces zkoušky uplatníme na hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc. Symbolika čísla „deset“ musí být určena kontextem oddílu, v němž je použito.
The sequence of ten tests begins at the disappointment, either at the Red Sea for ancient Israel or October 22, 1844 for the Millerites. Sister White identifies the “landmark” truths that were opened up at that time beginning with what she called “the passing of time.” The disappointment for the Hebrews was the threat of Pharaoh’s army. The lack of faith in God’s power for the Hebrews was manifested in response to their fear of the army of their enemies, just as it was at the tenth and final test. Jesus illustrates the end from the beginning, so the fear of the giants in the Promised Land which the ten spies identified was the same fear that had also produced their disappointment by the Red Sea. The tenth and final test for the Millerite movement would be a time prophecy, as was October 22, 1844.
Sled deseti zkoušek začíná při zklamání, buď u Rudého moře v případě starověkého Izraele, nebo 22. října 1844 v případě milleritů. Sestra Whiteová označuje „mezní“ pravdy, které byly v té době otevřeny, počínaje tím, co nazvala „uplynutím času“. Zklamáním pro Hebreje byla hrozba faraonova vojska. Nedostatek víry v Boží moc se u Hebrejů projevil v jejich reakci na strach z vojska jejich nepřátel, právě tak jako tomu bylo při desáté a závěrečné zkoušce. Ježíš znázorňuje konec od počátku, takže strach z obrů v zaslíbené zemi, na který poukázalo deset vyzvědačů, byl týmž strachem, který také vyvolal jejich zklamání u Rudého moře. Desátou a závěrečnou zkouškou pro milleritské hnutí mělo být časové proroctví, stejně jako jím byl 22. říjen 1844.
The great disappointment in the progressive testing of Millerite history marked the beginning of a history that had been clearly typified by ancient Israel’s deliverance from Egypt. Beginning at the Red Sea there was a series of ten tests, and the last test would reflect the first test. The “passing of time” at the great disappointment was produced by a misunderstanding of a time prophecy. The last of the testing process for spiritual Israel would be the same as the first. In 1863, the leaders of literal Israel chose to return to the biblical methodology of those they had just identified as daughters of Rome, and rejected, or you might say, misunderstood the longest time prophecy in the Bible. The end of the ten tests in both literal and spiritual Israel was represented by the beginning. And the end, in both instances the rebels manifested a desire to return to the place that they had just been delivered from.
Velké zklamání v postupném zkoušení dějin milleritského hnutí označilo počátek dějin, které byly zřetelně předobrazeny vysvobozením starověkého Izraele z Egypta. Počínaje Rudým mořem následovala řada deseti zkoušek a poslední zkouška měla odrážet první zkoušku. „Plynutí času“ při velkém zklamání bylo způsobeno nepochopením časového proroctví. Poslední zkouška v procesu zkoušení duchovního Izraele měla být stejná jako první. Roku 1863 se vůdcové doslovného Izraele rozhodli vrátit k biblické metodologii těch, které právě označili za dcery Říma, a odmítli, nebo dalo by se říci, nepochopili nejdelší časové proroctví v Bibli. Konec deseti zkoušek jak u doslovného, tak u duchovního Izraele byl znázorněn počátkem. A na konci v obou případech vzbouřenci projevili touhu vrátit se na místo, odkud byli právě vysvobozeni.
By rejecting the seven times of Leviticus twenty-six Laodicean Adventism created a prophetic dilemma that they had not foreseen. To this day they have not been able to resolve the dilemma, though they offer up a variety of dishes of fables in an attempt to do so. The dilemma is in the verse that Sister White identifies as the foundation and central pillar of Adventism.
Odmítnutím sedmi časů z Levitiku dvacet šest laodicejský adventismus vytvořil prorocké dilema, které nepředvídal. Dodnes toto dilema nedokázali vyřešit, ačkoli se o to pokoušejí předkládáním rozličných pokrmů bájí. Toto dilema spočívá ve verši, který sestra Whiteová označuje za základ a ústřední pilíř adventismu.
“The scripture which above all others had been both the foundation and central pillar of the Advent faith was the declaration, ‘Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed.’ [Daniel 8:14.]” The Great Controversy, 409.
„Textem Písma, který byl nade všechny ostatní jak základem, tak ústředním pilířem adventní víry, bylo prohlášení: ‚Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter; potom bude svatyně očištěna.‘ [Daniel 8,14.]“ Velký spor věků, 409.
Adventism has much to say about verse fourteen, but they never address the very first observation that should be made about the verse. That observation is that verse fourteen is an “answer.” An answer is meaningless, if it does not include the question that elicits the answer. Verse thirteen cannot logically, grammatically or reasonably be separated from verse fourteen, for verse thirteen is the question and verse fourteen is the answer.
Adventismus má o čtrnáctém verši mnoho co říci, nikdy se však nevěnuje zcela prvnímu postřehu, který by o tomto verši měl být učiněn. Tímto postřehem je, že čtrnáctý verš je „odpovědí“. Odpověď je bezvýznamná, neobsahuje-li otázku, která tuto odpověď vyvolává. Třináctý verš nelze od čtrnáctého logicky, gramaticky ani rozumně oddělit, neboť třináctý verš je otázkou a čtrnáctý verš je odpovědí.
The question, when rightly and fairly represented produces a very different meaning to verse fourteen than what Adventism teaches. This does not mean that verse fourteen is not “the foundation and central pillar of the Advent faith,” for it is. It means that when Adventism misunderstood and set aside the seven times in 1863, they were unable to fully define what verse fourteen truly means. In the Scriptures, a half truth is not truth. Rightly understood the question of verse thirteen demands a recognition of the prophecy that marks the cleansing of the sanctuary that had been tread down, and also a recognition of the prophecy that marks the treading down of the host. The twenty-three hundred year prophecy addresses the ‘sanctuary’ and the twenty-five hundred and twenty year prophecy addresses the ‘host’.
Otázka, je-li správně a poctivě podána, dává čtrnáctému verši zcela odlišný význam, než jakému učí adventismus. To neznamená, že čtrnáctý verš není „základem a ústředním pilířem adventní víry“, neboť jím je. Znamená to, že když adventismus v roce 1863 nepochopil a odložil stranou sedm časů, nebyl schopen plně vymezit, co čtrnáctý verš skutečně znamená. V Písmu není poloviční pravda pravdou. Je-li otázka třináctého verše správně pochopena, vyžaduje uznání proroctví, které označuje očištění svatyně, jež byla pošlapána, a také uznání proroctví, které označuje pošlapání zástupu. Proroctví o dvou tisících třech stech letech se vztahuje ke „svatyni“ a proroctví o dvou tisících pěti stech dvaceti letech se vztahuje k „zástupu“.
To address the relationship of the two verses requires a lengthy study, which I do not intend to do at this point in these articles. These points have repeatedly been addressed through the years and can be found in the series Habakkuk’s Tables. I am still addressing the symbolism of Elijah and wish to finish those truths first.
K pojednání o vztahu těchto dvou veršů by byla zapotřebí rozsáhlá studie, kterou v této chvíli v těchto článcích nemám v úmyslu předkládat. Těmito body se bylo v průběhu let opakovaně zabýváno a lze je nalézt v sérii Habakukovy tabulky. Stále se ještě zabývám symbolikou Eliáše a přeji si nejprve dokončit tyto pravdy.
William Miller was the Elijah of the beginning of Adventism and his first discovery was the seven times of Leviticus twenty-six, so the rejection of that truth in 1863 was a rejection of the Elijah message. At this point I am addressing the characteristic of Alpha and Omega that identifies the end with the beginning. The final test for ancient Israel was represented in the first test. Both tests represent fear that the heathen nations were more powerful than God. The tenth test being the same in principle was much more rebellious than the first test, for the history of the victory of God in the first test should have produced a settled confidence in the rebels. They manifested their rejection of God in spite of much more evidence of His power than they had at the Red Sea. Millerite Adventism by 1863 was already explaining why the great disappointment was a powerful work of God, but they still decided to pick a captain and return to Egypt and reject the message that Daniel calls the “oath” of Moses that had been represented by Elijah.
William Miller byl Eliášem počátku adventismu a jeho prvním objevem bylo sedm časů z Leviticus dvacet šest; proto odmítnutí této pravdy v roce 1863 bylo odmítnutím Eliášova poselství. V tomto bodě se zabývám charakteristikou Alfy a Omegy, která ztotožňuje konec s počátkem. Závěrečná zkouška starověkého Izraele byla představena v první zkoušce. Obě zkoušky představují strach, že pohanské národy jsou mocnější než Bůh. Desátá zkouška, jsouc v principu totožná, byla mnohem vzpurnější než první zkouška, neboť dějiny Božího vítězství v první zkoušce měly u vzbouřenců vyvolat pevnou důvěru. Projevili své odmítnutí Boha navzdory mnohem větším důkazům o Jeho moci, než jaké měli u Rudého moře. Milleritský adventismus již do roku 1863 vysvětloval, proč bylo veliké zklamání mocným Božím dílem, avšak přesto se rozhodli vyvolit si vůdce, vrátit se do Egypta a odmítnout poselství, které Daniel nazývá Mojžíšovou „přísahou“ a které bylo představováno Eliášem.
Rather than taking the time to set forth the proofs of the validity of the seven times as a time prophecy, I intend to use some simple logic to prove its validity in another way. For the movement that began in 1798, the final test of 1863 would also represent the final test for the movement of the mighty angel of Revelation eighteen. Inspiration has been very clear what the last test is for both movements.
Namísto toho, abych věnoval čas předkládání důkazů o platnosti sedmi časů jako časového proroctví, zamýšlím použít jednoduchou logiku, abych jeho platnost prokázal jiným způsobem. Pro hnutí, které započalo roku 1798, by závěrečná zkouška roku 1863 zároveň představovala i závěrečnou zkoušku pro hnutí mocného anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly. Inspirace velmi jasně ukázala, jaká je poslední zkouška pro obě hnutí.
“Satan is . . . constantly pressing in the spurious—to lead away from the truth. The very last deception of Satan will be to make of none effect the testimony of the Spirit of God. ‘Where there is no vision, the people perish’ (Proverbs 29:18).” Selected Messages, book 1, 48.
„Satan… neustále vnucuje padělek, aby odvedl od pravdy. Úplně posledním satanovým klamem bude zbavit svědectví Ducha Božího jeho účinnosti. ‚Kde není vidění, lid hyně‘ (Přísloví 29,18).“ Vybraná poselství, kniha 1, 48.
There is no honest way to take the writings of Ellen White and suggest that she did not fully endorse the seven times of Leviticus twenty-six. Sister White, as we have previously identified in these articles and is well documented in the series titled Habakkuk’s Tables directly informs us that God directed both the 1843 and 1850 charts. She directly teaches that those two tables were a fulfillment of Habakkuk chapter two. Both charts identify the seven times of Leviticus twenty-six as the center point of their respective graphical layout. In both charts the line of the seven times has the cross of Christ as the center of the prophetic line of the seven times.
Neexistuje žádný poctivý způsob, jak vzít spisy Ellen Whiteové a tvrdit, že plně neschvalovala sedm časů z Leviticus dvacet šest. Sestra Whiteová, jak jsme již dříve v těchto článcích uvedli a jak je dobře doloženo v sérii nazvané Habakkukovy tabule, nás přímo informuje, že Bůh vedl jak tabuli z roku 1843, tak tabuli z roku 1850. Přímo učí, že tyto dvě tabule byly naplněním druhé kapitoly Abakuka. Obě tabule označují sedm časů z Leviticus dvacet šest za středový bod svého příslušného grafického uspořádání. Na obou tabulích má linie sedmi časů kříž Kristův jako střed prorocké linie sedmi časů.
Along with her endorsements of Habakkuk’s two tables, she has recorded multiple times that we are to continue to present the message that was presented from 1840 through 1844, and every Adventist historian that addresses how the Millerites promoted the message they proclaimed, identifies that they employed the 1843 chart. Not only does she endorse the messages represented upon the charts, and counsel God’s people to continue to present the very same messages that were presented in that history, she also provides multiple passages where she warns that those messages would be attacked throughout the history of God’s remnant people. When she warns of those attacks, she repeatedly identifies that it is the work of God’s watchmen to defend those very truths.
Spolu se svými schváleními dvou tabulek Habakukových opakovaně zaznamenala, že máme i nadále předkládat poselství, které bylo předkládáno od roku 1840 do roku 1844, a každý adventistický historik, který se zabývá tím, jak milerité šířili poselství, jež hlásali, uvádí, že používali tabuli z roku 1843. Nejenže schvaluje poselství znázorněná na tabulích a radí Božímu lidu, aby i nadále předkládal tatáž poselství, která byla předkládána v oné době, nýbrž také uvádí více pasáží, v nichž varuje, že tato poselství budou po celé dějiny Božího ostatku napadána. Když před těmito útoky varuje, opakovaně zdůrazňuje, že je dílem Božích strážných hájit právě tyto pravdy.
If the charts are incorrect, then the messages they graphically represent are incorrect. If the message the Millerites proclaimed from 1840 through 1844 was incorrect, then Ellen White’s repeated identification that the Millerite message was the foundation is also incorrect. If those messages were incorrect her repeated commands to continue to present those very same truths is false counsel. If the message of the Millerites does not represent the foundations that were to be preserved and guarded from satanic attacks, then those counsels are also erroneous. To reach the conclusion that all these issues associated with the Elijah message of that history is erroneous, would clearly demonstrate that Ellen White was a false prophet.
Jsou-li tabule nesprávné, pak jsou nesprávná i poselství, která graficky znázorňují. Bylo-li poselství, které millerité hlásali od roku 1840 do roku 1844, nesprávné, pak je nesprávné i opakované určení Ellen Whiteové, že milleritské poselství bylo základem. Byla-li tato poselství nesprávná, pak jsou její opakované příkazy nadále předkládat právě tytéž pravdy falešnou radou. Nepředstavuje-li poselství milleritů základy, jež měly být zachovány a střeženy před satanskými útoky, pak jsou i tyto rady mylné. Dospět k závěru, že všechny tyto otázky spojené s Eliášovým poselstvím oné historie jsou mylné, by jasně prokázalo, že Ellen Whiteová byla falešnou prorokyní.
Modern Adventism still teaches at their Revelation Seminars that the remnant church would possess the Spirit of Prophecy, which is the testimony of Jesus, but they certainly don’t tell those who they are seeking to draw into church membership that they fully reject Ellen White’s endorsement and warnings connected with those early foundational truths and history. What does the following passage mean to you?
Současný adventismus na svých seminářích o Zjevení stále učí, že církev ostatku bude mít Ducha proroctví, jímž je svědectví Ježíšovo, avšak těm, které se snaží přivést ke členství v církvi, zcela jistě neříká, že plně odmítá schválení a varování Ellen Whiteové spojené s těmito ranými základními pravdami a dějinami. Co pro vás znamená následující pasáž?
“We have nothing to fear for the future, except as we shall forget the way the Lord has led us, and His teaching in our past history.” Life Sketches, 196.
„Nemáme se čeho obávat do budoucnosti, ledaže bychom zapomněli na cestu, jíž nás Hospodin vedl, a na Jeho učení v našich minulých dějinách.“ Life Sketches, 196.
In 1863, the Millerite movement reached a conclusion and registered as a legal entity with the government that would ultimately form an image to the papacy, which by Ellen White’s definition is the combination of the church with the state.
V roce 1863 dospělo milleritské hnutí k určitému závěru a zaregistrovalo se u vlády jako právní subjekt, přičemž právě tato vláda nakonec vytvoří obraz papežství, který je podle definice Ellen Whiteové spojením církve se státem.
“In the movements now in progress in the United States to secure for the institutions and usages of the church the support of the state, Protestants are following in the steps of papists. Nay, more, they are opening the door for the Papacy to regain in Protestant America the supremacy which she has lost in the Old World.” The Great Controversy, 573.
„V hnutích, která nyní probíhají ve Spojených státech s cílem zajistit institucím a zvyklostem církve podporu státu, jdou protestanti ve stopách papeženců. Ba co více, otevírají papežství dveře k tomu, aby v protestantské Americe znovu získalo nadvládu, kterou ztratilo ve Starém světě.“ Velké drama věků, 573.
Under the premise that the legal association with the government was part of the necessity for organization, in a time when the youth of the nation were being drafted into the blood bath known as the Civil War, the movement of the Millerites ended. In 1863, both with a printed article and a new chart, the Seventh-day Adventist church rejected the prophecy of slavery which Daniel calls the oath of Moses. In 1850, the Lord had directed His people to make the second table of Habakkuk, and correct the error that He had held his hand over on the 1843 table. The chart ordered in 1850 fully accomplished its purpose, for Ellen White said that she saw “that God was in the publishment of the chart,” while also identifying that the 1850 chart was identified in Habakkuk chapter two.
Za předpokladu, že právní spojení s vládou bylo součástí nutnosti organizace, v době, kdy byli mladí muži národa odváděni do krvavé lázně známé jako občanská válka, hnutí milleritů skončilo. Roku 1863 církev adventistů sedmého dne jak tištěným článkem, tak novou mapou odmítla proroctví o otroctví, které Daniel nazývá přísahou Mojžíšovou. Roku 1850 Pán vedl svůj lid, aby zhotovil druhou tabuli Habakukovu a napravil chybu, nad níž na tabuli z roku 1843 držel svou ruku. Mapa nařízená v roce 1850 svůj účel plně splnila, neboť Ellen Whiteová řekla, že viděla, „že Bůh byl při vydání mapy“, a zároveň uvedla, že mapa z roku 1850 je ztotožněna ve druhé kapitole knihy Habakuk.
The purpose of the 1850 chart was the same as the 1843 chart. It was to be the evangelistic tool used to present the message of the third angel to a dying world. In 1863, that message was discarded. The testing process that is typified by the testing process that began at the Red Sea, began with the time prophecy identifying the sanctuary that was to be tread down in verse thirteen of Daniel eight, and the testing process ended with the time prophecy identifying the host that was to be tread down in verse thirteen of Daniel eight.
Účel tabule z roku 1850 byl stejný jako účel tabule z roku 1843. Měla být evangelizačním nástrojem používaným k předložení poselství třetího anděla hynoucímu světu. Roku 1863 bylo toto poselství odloženo. Proces zkoušky, který je předobrazen procesem zkoušky, jenž začal u Rudého moře, započal časovým proroctvím označujícím svatyni, která měla být pošlapávána, ve třináctém verši osmé kapitoly Daniela, a tento proces zkoušky skončil časovým proroctvím označujícím zástup, který měl být pošlapáván, ve třináctém verši osmé kapitoly Daniela.
Then I heard one saint speaking, and another saint said unto that certain saint which spake, How long shall be the vision concerning the daily sacrifice, and the transgression of desolation, to give both the sanctuary and the host to be trodden under foot? And he said unto me, Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed. Daniel 8:13, 14.
Potom jsem slyšel mluvit jednoho svatého, a jiný svatý řekl tomu určitému svatému, který mluvil: Jak dlouho potrvá vidění o ustavičné oběti a o pustošícím přestoupení, aby svatyně i zástup byly vydány k pošlapání? I řekl mi: Až do dvou tisíc tří set dnů; potom bude svatyně očištěna. Daniel 8,13.14.
The testing process that began on October 22, 1844, has the signature of Alpha and Omega. The beginning of that testing process was a time prophecy that represented the sanctuary that was to be trampled down. It was a prophecy that produced great light when fulfilled. The testing process that ended in 1863, has the signature of Alpha and Omega. The ending of that testing process was a time prophecy that represented the host that was to be trampled down. It was a prophecy that was designed to produced great light when fulfilled. It was a time prophecy presented by the Elijah of that history, and when it was rejected and set aside, it produced great darkness.
Proces zkoušky, který započal 22. října 1844, nese pečeť Alfy a Omegy. Počátek tohoto procesu zkoušky byl časovým proroctvím, které představovalo svatyni, jež měla být pošlapána. Bylo to proroctví, které při svém naplnění přineslo veliké světlo. Proces zkoušky, který skončil v roce 1863, nese pečeť Alfy a Omegy. Závěr tohoto procesu zkoušky byl časovým proroctvím, které představovalo zástup, jenž měl být pošlapán. Bylo to proroctví, které bylo určeno k tomu, aby při svém naplnění přineslo veliké světlo. Bylo to časové proroctví předložené Eliášem oné historie, a když bylo odmítnuto a odloženo stranou, přineslo velikou temnotu.
And this is the condemnation, that light is come into the world, and men loved darkness rather than light, because their deeds were evil. John 3:19.
A toto jest odsouzení: že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Jan 3,19.
The logic that I intend to finish this article with is what I have already noted. Did God through Ellen White endorse the 1843 and 1850 charts?
Logika, jíž hodlám tento článek uzavřít, je ta, kterou jsem již zmínil. Schválil Bůh skrze Ellen Whiteové diagramy z let 1843 a 1850?
“I have seen that the 1843 chart was directed by the hand of the Lord, and that it should not be altered; that the figures were as He wanted them; that His hand was over and hid a mistake in some of the figures, so that none could see it, until His hand was removed.” Early Writings, 74.
„Bylo mi ukázáno, že tabule z roku 1843 byla vedena rukou Páně a že nemá být měněna; že čísla byla taková, jaká je On chtěl; že Jeho ruka byla nad nimi a zakryla omyl v některých z čísel, takže jej nikdo nemohl spatřit, dokud Jeho ruka nebyla odňata.“ Early Writings, 74.
“I saw that God was in the publishment of the chart by Brother Nichols. I saw that there was a prophecy of this chart in the Bible, and if this chart is designed for God’s people, if it [is] sufficient for one it is for another, and if one needed a new chart painted on a larger scale, all need it just as much.” Manuscript Releases, number 13, 359; 1853.
„Viděla jsem, že Bůh byl při vydání tabule bratrem Nicholsem. Viděla jsem, že o této tabuli je v Bibli proroctví, a jestliže je tato tabule určena pro Boží lid, je-li dostačující pro jednoho, je i pro druhého, a jestliže jeden potřeboval novou tabuli namalovanou ve větším měřítku, potřebují ji všichni právě tak.“ Manuscript Releases, číslo 13, 359; 1853.
Did God through Ellen White endorse the message the Millerites presented during the history of 1840 through 1844?
Schválil Bůh skrze Ellen Whiteové poselství, které millerité hlásali v průběhu událostí let 1840 až 1844?
“God is not giving us a new message. We are to proclaim the message that in 1843 and 1844 brought us out of the other churches.” Review and Herald, January 19, 1905.
„Bůh nám nedává nové poselství. Máme zvěstovat poselství, které nás v letech 1843 a 1844 vyvedlo z ostatních církví.“ Review and Herald, 19. ledna 1905.
“God bids us give our time and strength to the work of preaching to the people the messages that stirred men and women in 1843 and 1844.” Manuscript Release, Number 760.
„Bůh nám ukládá, abychom svůj čas a sílu věnovali dílu kázání lidu poselství, která pohnula muži a ženami v letech 1843 a 1844.“ Manuscript Release, Number 760.
“All the messages given from 1840–1844 are to be made forcible now, for there are many people who have lost their bearings. The messages are to go to all the churches.
„Všechna poselství daná v letech 1840–1844 mají být nyní předkládána s mocí, neboť je mnoho lidí, kteří ztratili správnou orientaci. Tato poselství mají zaznít ve všech církvích.“
“Christ said, ‘Blessed are your eyes, for they see; and your ears, for they hear. For verily I say unto you, That many prophets and righteous men have desired to see those things which ye see, and have not seen them; and to hear those things which ye hear, and have not heard them’ [Matthew 13:16, 17]. Blessed are the eyes which saw the things that were seen in 1843 and 1844.
„Kristus řekl: ‚Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Neboť amen pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví lidé toužili spatřit to, co vidíte vy, ale nespatřili; a slyšet to, co slyšíte vy, ale neslyšeli‘ [Matouš 13,16.17]. Blahoslavené jsou oči, které viděly to, co bylo viděno v letech 1843 a 1844.
“The message was given. And there should be no delay in repeating the message, for the signs of the times are fulfilling; the closing work must be done. A great work will be done in a short time. A message will soon be given by God’s appointment that will swell into a loud cry. Then Daniel will stand in his lot, to give his testimony.” Manuscript Releases, volume 21, 437.
„Poselství bylo dáno. A s opakováním tohoto poselství by nemělo být prodléváno, neboť znamení doby se naplňují; závěrečné dílo musí být vykonáno. Velké dílo bude vykonáno v krátkém čase. Brzy bude z Božího ustanovení dáno poselství, které zesílí v mocné volání. Tehdy Daniel povstane ve svém údělu, aby vydal své svědectví.“ Manuscript Releases, svazek 21, 437.
“The truths that we received in 1841, ‘42, ‘43, and ‘44 are now to be studied and proclaimed. The messages of the first, second, and third angels will in the future be proclaimed with a loud voice. They will be given with earnest determination and in the power of the Spirit.” Manuscript Releases, volume 15, 371.
„Pravdy, které jsme přijali v letech 1841, 1842, 1843 a 1844, mají být nyní studovány a hlásány. Poselství prvního, druhého a třetího anděla budou v budoucnu hlásána mocným hlasem. Budou podávána s vážným odhodláním a v moci Ducha.“ Manuscript Releases, svazek 15, 371.
“We understand the present feebleness and smallness of the work. We have had an experience. In doing the work God has given us, we may go trustingly forward, assured that He will be our efficiency. He will be with us in 1906, as He was with us in 1841, 1842, 1843, and 1844.” Loma Linda Messages, 156.
„Rozumíme nynější slabosti a nepatrnosti díla. Máme za sebou zkušenost. Při konání díla, které nám Bůh svěřil, můžeme důvěřivě kráčet vpřed v jistotě, že On bude naší silou. Bude s námi v roce 1906, tak jako byl s námi v letech 1841, 1842, 1843 a 1844.“ Loma Linda Messages, 156.
“Those who stand as teachers and leaders in our institutions are to be sound in the faith and in the principles of the third angel’s message. God wants His people to know that we have the message as He gave it to us in 1843 and 1844.” General Conference Bulletin, April 1, 1903.
„Ti, kdo stojí jako učitelé a vedoucí v našich institucích, mají být pevní ve víře a v zásadách poselství třetího anděla. Bůh chce, aby Jeho lid věděl, že máme poselství tak, jak nám je dal v letech 1843 a 1844.“ General Conference Bulletin, 1. dubna 1903.
“The warning has come: Nothing is to be allowed to come in that will disturb the foundation of the faith upon which we have been building ever since the message came in 1842, 1843, and 1844. I was in this message, and ever since I have been standing before the world, true to the light that God has given us. We do not propose to take our feet off the platform on which they were placed as day by day we sought the Lord with earnest prayer, seeking for light. Do you think that I could give up the light that God has given me? It is to be as the Rock of Ages. It has been guiding me ever since it was given.” Review and Herald, April 14, 1903.
„Zaznělo varování: Nesmí být dopuštěno nic, co by narušilo základ víry, na němž stavíme od té doby, co přišlo poselství v letech 1842, 1843 a 1844. Byla jsem v tomto poselství, a od té doby stojím před světem věrna světlu, které nám Bůh dal. Nemáme v úmyslu sejmout své nohy z plošiny, na niž byly postaveny, když jsme den za dnem hledali Pána v horlivé modlitbě a hledali světlo. Myslíte si, že bych se mohla vzdát světla, které mi Bůh dal? Má být jako Skála věků. Vedlo mne od té doby, co mi bylo dáno.“ Review and Herald, 14. dubna 1903.
Did God through Ellen White warn His people to defend against attacks that would undermine the truths of the Millerite history?
Varoval Bůh skrze Ellen White svůj lid, aby se bránil útokům, které by podkopávaly pravdy dějin milleritského hnutí?
“The great waymarks of truth, showing us our bearings in prophetic history, are to be carefully guarded, lest they be torn down, and replaced with theories that would bring confusion rather than genuine light.” Selected Messages, book 2, 101, 102.
„Velké mezníky pravdy, které nám ukazují naši orientaci v prorockých dějinách, mají být pečlivě střeženy, aby nebyly strženy a nahrazeny teoriemi, jež by přinesly spíše zmatek než pravé světlo.“ Selected Messages, kniha 2, 101, 102.
“Today Satan is seeking opportunities to tear down the waymarks of truth,—the monuments that have been raised up along the way; and we need the experience of the aged workers who have built their house upon the solid rock, who through evil report as well as good report have been steadfast to the truth.” Gospel Workers, 104.
„Dnes satan hledá příležitosti, aby strhl mezníky pravdy — památníky, které byly vztyčeny podél cesty; a my potřebujeme zkušenost starých pracovníků, kteří vystavěli svůj dům na pevné skále a kteří navzdory zlé i dobré pověsti zůstali pevní v pravdě.“ Gospel Workers, 104.
“God never leaves the world without men who can discern between good and evil, righteousness and unrighteousness. God has men whom he has appointed to stand in the forefront of the battle in times of emergency. In a crisis, he will raise up men as he did in ancient times. Young men will be bidden to link up with the aged standard-bearers, that they may be strengthened and taught by the experience of these faithful ones, who have passed through so many conflicts, and to whom, through the testimonies of his Spirit, God has so often spoken, pointing out the right way and condemning the wrong way. When perils arise, which try the faith of God’s people, these pioneer workers are to recount the experiences of the past, when just such crises came, when the truth was questioned, when strange sentiments, proceeding not from God, were brought in.
„Bůh nikdy nenechává svět bez mužů, kteří dovedou rozlišovat mezi dobrem a zlem, spravedlností a nespravedlností. Bůh má muže, které ustanovil, aby v dobách nouze stáli v čele boje. V době krize povolá muže, jako to činil ve starověku. Mladí muži budou vyzváni, aby se připojili ke stárnoucím praporečníkům, aby byli posíleni a poučeni zkušeností těchto věrných, kteří prošli tolika zápasy a k nimž Bůh skrze svědectví svého Ducha tak často promlouval, ukazoval správnou cestu a odsuzoval cestu nesprávnou. Když povstanou nebezpečí, která zkoušejí víru Božího lidu, mají tito průkopničtí pracovníci vyprávět zkušenosti minulosti, kdy přicházely právě takové krize, kdy byla pravda zpochybňována a kdy byly zaváděny cizí nauky, které nepocházely od Boha.“
“The experience of those aged workers is needed now; for Satan is watching every opportunity to make of no account the old waymarks,—the monuments that have been raised up along the way.” Review and Herald, November 19, 1903.
„Zkušenost těchto letitých pracovníků je nyní zapotřebí; neboť satan číhá na každou příležitost, aby zmařil význam starých mezníků — památníků, které byly vztyčeny podél cesty.“ Review and Herald, 19. listopadu 1903.
In 1863 the Millerite movement ended by rejecting the first truth the Elijah of that history had been led to understand. Its final test was based upon the two verses in Daniel eight that identify the trampling down of the sanctuary and the host. The light of the sanctuary was opened at the first of ten tests and darkness was brought upon the host at the last of ten tests.
V roce 1863 milleritické hnutí skončilo tím, že odmítlo první pravdu, kterou byl Eliáš oné historie veden pochopit. Jeho závěrečná zkouška byla založena na dvou verších v Danielovi 8, které označují pošlapání svatyně a zástupu. Světlo o svatyni bylo otevřeno při první z deseti zkoušek a temnota byla uvalena na zástup při poslední z deseti zkoušek.
“One thing is certain: those Seventh-day Adventists who take their stand under Satan’s banner will first give up their faith in the warnings and reproofs contained in the Testimonies of God’s spirit.
„Jedno je jisté: ti adventisté sedmého dne, kteří se postaví pod satanův prapor, se nejprve vzdají své víry ve varování a napomenutí obsažená ve Svědectvích Ducha Božího.“
“The call to greater consecration and holier service is being made, and will continue to be made. Some who are now voicing Satan’s suggestions will come to their senses. There are those in important positions of trust who do not understand the truth for this time. To them the message must be given. If they receive it, Christ will accept them, and will make them workers together with him. But if they refuse to hear the message, they will take their stand under the black banner of the Prince of Darkness.
„Volání k většímu posvěcení a svatější službě je vydáváno a bude vydáváno i nadále. Někteří, kteří nyní vyslovují satanovy podněty, přijdou k rozumu. Jsou lidé na důležitých odpovědných postaveních, kteří nerozumějí pravdě pro tuto dobu. Jim musí být předáno poselství. Přijmou-li je, Kristus je přijme a učiní z nich spolupracovníky své. Jestliže však odmítnou poselství slyšet, postaví se pod černý prapor knížete temnoty.״
“I am instructed to say that the precious truth for this time is open more and more clearly to human minds. In a special sense men and women are to eat of Christ’s flesh and drink of his blood. There will be a development of the understanding, for the truth is capable of constant expansion. The divine originator of truth will come into closer and still closer communion with those who follow on to know him. As God’s people receive his word as the bread of heaven, they will know that his goings forth are prepared as the morning. They will receive spiritual strength, as the body receives physical strength when food is eaten.
„Je mi uloženo říci, že drahocenná pravda pro tuto dobu se lidským myslím otevírá stále jasněji a jasněji. Ve zvláštním smyslu mají muži i ženy jíst Kristovo tělo a pít jeho krev. Dojde k rozvoji porozumění, neboť pravda je schopna neustálého rozšiřování. Božský původce pravdy vstoupí do bližšího a ještě bližšího společenství s těmi, kdo pokračují v tom, aby jej poznali. Jakmile Boží lid přijímá jeho slovo jako chléb nebeský, pozná, že jeho vycházení jsou připravena jako jitro. Budou přijímat duchovní sílu, jako tělo přijímá tělesnou sílu, když se jí pokrm.“
“We do not half understand the Lord’s plan in taking the children of Israel from Egyptian bondage, and leading them through the wilderness into Canaan.
„Plánu Páně, podle něhož vyvedl syny Izraele z egyptského otroctví a vedl je pouští do Kanaánu, rozumíme jen z poloviny.
“As we gather up the divine rays shining from the gospel, we shall have a clearer insight into the Jewish economy, and a deeper appreciation of its important truths. Our exploration of truth is yet incomplete. We have gathered up only a few rays of light. Those who are not daily students of the Word will not solve the problems of the Jewish economy. They will not understand the truths taught by the temple service. The work of God is hindered by a worldly understanding of his great plan. The future life will unfold the meaning of the laws that Christ, enshrouded in the pillar of cloud, gave to his people.” Spalding and Magan, 305, 306.
„Jak budeme shromažďovat božské paprsky zářící z evangelia, získáme jasnější vhled do židovského řádu a hlubší ocenění jeho důležitých pravd. Naše zkoumání pravdy je dosud neúplné. Shromáždili jsme pouze několik paprsků světla. Ti, kdo nejsou každodenními studenty Slova, nevyřeší problémy židovského řádu. Neporozumějí pravdám vyučovaným chrámovou službou. Dílo Boží je zdržováno světským chápáním jeho velikého plánu. Budoucí život odhalí význam zákonů, které Kristus, zahalený v oblakovém sloupu, dal svému lidu.“ Spalding and Magan, 305, 306.
We will continue our consideration of the symbolism of Elijah in connection with 1863 in the next article.
V příštím článku budeme pokračovat v našem rozboru symboliky Eliáše ve vztahu k roku 1863.