In the beginning of ancient literal Israel and also the beginning of modern spiritual Israel, at the Red Sea crossing, and then at the great disappointment, a series of progressive tests began that ultimately arrived at the final test. The failure of that last test in the book of Numbers and in Millerite history marks the beginning of a wilderness wandering.
Na počátku starověkého doslovného Izraele a také na počátku moderního duchovního Izraele, při přechodu Rudého moře a poté při velkém zklamání, započala řada postupných zkoušek, která nakonec dospěla k závěrečné zkoušce. Neúspěch v této poslední zkoušce v knize Numeri a v milleritské historii označuje počátek putování po poušti.
“For forty years did unbelief, murmuring, and rebellion shut out ancient Israel from the land of Canaan. The same sins have delayed the entrance of modern Israel into the heavenly Canaan. In neither case were the promises of God at fault. It is the unbelief, the worldliness, unconsecration, and strife among the Lord’s professed people that have kept us in this world of sin and sorrow so many years.
„Po čtyřicet let vylučovaly nevěra, reptání a vzpoura starověký Izrael ze země Kanaán. Tytéž hříchy zdržely vstup novodobého Izraele do nebeského Kanaánu. V žádném z obou případů nebyly na vině Boží zaslíbení. Je to nevěra, světskost, neposvěcenost a svár mezi těmi, kdo se hlásí k Pánu, co nás po tolik let zadržuje v tomto světě hříchu a zármutku.
“We may have to remain here in this world because of insubordination many more years, as did the children of Israel; but for Christ’s sake, His people should not add sin to sin by charging God with the consequence of their own wrong course of action.” Evangelism, 696.
„Možná zde v tomto světě budeme muset pro neposlušnost zůstat ještě o mnoho let déle, jako synové Izraele; avšak pro Krista by jeho lid neměl přidávat hřích k hříchu tím, že bude vinit Boha z následků svého vlastního nesprávného jednání.“ Evangelism, 696.
At the end of ancient Israel’s history, as in the beginning there was a progressive testing process which ended when ancient literal Israel was taken into captivity in Babylon. At the end of modern spiritual Israel, they too will face a progressive testing process. That process ends when Laodicean Adventists are overthrown at the Sunday law. As with ancient Israel, modern Israel will be taken captive by spiritual Babylon.
Na konci dějin starověkého Izraele, stejně jako na počátku, probíhal postupný proces zkoušení, který skončil tehdy, když byl starověký doslovný Izrael odveden do babylónského zajetí. Na konci dějin novodobého duchovního Izraele i oni budou čelit postupnému procesu zkoušení. Tento proces končí tehdy, když budou laodikejští adventisté poraženi při nedělním zákonu. Stejně jako starověký Izrael bude i novodobý Izrael odveden do zajetí duchovního Babylóna.
The Millerite movement that began prophetically in 1798, and ended officially in 1863, typifies the movement of the one hundred and forty-four thousand that began in 1989 and ends at the close of human probation and the Second Coming of Christ. Between the ending of the Millerite movement and the arrival of the mighty movement of the third angel, is the history of the legally registered Laodicean Seventh-day Adventist church.
Milleritské hnutí, které prorocky započalo roku 1798 a oficiálně skončilo roku 1863, předobrazuje hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc, které začalo roku 1989 a končí uzavřením lidské doby milosti a druhým příchodem Krista. Mezi ukončením milleritského hnutí a příchodem mocného hnutí třetího anděla se nacházejí dějiny právně registrované laodicejské Církve adventistů sedmého dne.
“A distance of only eleven days’ journey lay between Sinai and Kadesh, on the borders of Canaan; and it was with the prospect of speedily entering the goodly land that the hosts of Israel resumed their march when the cloud at last gave the signal for an onward movement. Jehovah had wrought wonders in bringing them from Egypt, and what blessings might they not expect now that they had formally covenanted to accept Him as their Sovereign, and had been acknowledged as the chosen people of the Most High?” Patriarchs and Prophets, 376.
„Mezi Sinají a Kádešem, na hranicích Kanaánu, byla vzdálenost pouhých jedenácti dnů cesty; a s vyhlídkou, že brzy vstoupí do dobré země, se zástupy Izraele znovu vydaly na pochod, když oblak konečně dal znamení k dalšímu postupu. Hospodin učinil divy, když je vyvedl z Egypta, a jakých požehnání by nyní nemohli očekávat, když s ním slavnostně uzavřeli smlouvu, že jej přijmou za svého Panovníka, a byli uznáni za vyvolený lid Nejvyššího?“ Patriarchové a proroci, 376.
Their short journey ended up being forty years, due to their unbelief and disobedience. Had they manifested a faith that was based upon their mighty deliverance out of slavery, they would have soon crossed over the Jordan river and entered into the Promised Land. Their first obstacle thereafter would have been the same obstacle that Joshua later took up. After forty years, literal Israel left the wilderness for the Promised Land, and Jericho was their first step, and it stands as a symbol of the power of God unto salvation unto everyone that believes. Jericho is also the symbol of the work that the Millerite movement was to confront in 1863, but they retreated into the wilderness. The symbolism of Elijah is directly connected with the symbolism of Jericho, and it is informative to consider Elijah’s historical connection with Jericho.
Jejich krátká cesta se v důsledku jejich nevíry a neposlušnosti proměnila ve čtyřicet let. Kdyby byli projevili víru založenou na svém mocném vysvobození z otroctví, byli by brzy přešli přes řeku Jordán a vstoupili do Zaslíbené země. Jejich první překážkou poté by byla táž překážka, které se později ujal Jozue. Po čtyřiceti letech doslovný Izrael opustil poušť a vstoupil do Zaslíbené země a Jericho bylo jejich prvním krokem; stojí jako symbol Boží moci ke spasení pro každého, kdo věří. Jericho je také symbolem díla, s nímž se mělo mileritské hnutí v roce 1863 střetnout, avšak ustoupilo zpět na poušť. Symbolika Eliáše je přímo spojena se symbolikou Jericha a je poučné uvážit Eliášovu historickou souvislost s Jerichem.
Now the rest of the acts of Omri which he did, and his might that he showed, are they not written in the book of the chronicles of the kings of Israel? So Omri slept with his fathers, and was buried in Samaria: and Ahab his son reigned in his stead. And in the thirty and eighth year of Asa king of Judah began Ahab the son of Omri to reign over Israel: and Ahab the son of Omri reigned over Israel in Samaria twenty and two years. And Ahab the son of Omri did evil in the sight of the Lord above all that were before him. And it came to pass, as if it had been a light thing for him to walk in the sins of Jeroboam the son of Nebat, that he took to wife Jezebel the daughter of Ethbaal king of the Zidonians, and went and served Baal, and worshipped him. And he reared up an altar for Baal in the house of Baal, which he had built in Samaria. And Ahab made a grove; and Ahab did more to provoke the Lord God of Israel to anger than all the kings of Israel that were before him. In his days did Hiel the Bethelite build Jericho: he laid the foundation thereof in Abiram his firstborn, and set up the gates thereof in his youngest son Segub, according to the word of the Lord, which he spake by Joshua the son of Nun. And Elijah the Tishbite, who was of the inhabitants of Gilead, said unto Ahab, As the Lord God of Israel liveth, before whom I stand, there shall not be dew nor rain these years, but according to my word. 1 Kings 16:27–17:1.
Ostatní Omrího skutky, které vykonal, i jeho udatnost, kterou prokázal, cožpak nejsou zapsány v knize letopisů králů izraelských? I usnul Omrí se svými otci a byl pohřben v Samaří; a na jeho místě kraloval jeho syn Achab. Ve třicátém osmém roce judského krále Asy začal nad Izraelem kralovat Achab, syn Omrího; a Achab, syn Omrího, kraloval nad Izraelem v Samaří dvacet dva let. Achab, syn Omrího, činil zlo v Hospodinových očích více než všichni, kteří byli před ním. A stalo se, jako by mu bylo lehkou věcí chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova, že si vzal za ženu Jezábel, dceru Etbaala, krále Sidónských, a šel sloužit Baalovi a klaněl se mu. I postavil oltář Baalovi v domě Baalově, který vystavěl v Samaří. Achab také udělal posvátný kůl; a Achab činil více k tomu, aby popouzel Hospodina, Boha Izraele, k hněvu než všichni králové Izraele, kteří byli před ním. Za jeho dnů vystavěl Chíel Bételský Jericho; jeho základy položil za cenu Abírama, svého prvorozeného, a jeho brány vztyčil za cenu svého nejmladšího syna Segúba, podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Jozua, syna Núnova. I řekl Achabovi Elijáš Tišbejský, který byl z obyvatel Gileádu: Jakože živ jest Hospodin, Bůh Izraele, před jehož tváří stojím, nebude v těchto letech rosy ani deště, leda podle mého slova. 1 Královská 16,27–17,1.
The confrontation that Elijah had with the gods of Ahab and Jezebel at Mount Carmel was in response to the apostasy of the northern kingdom of Israel’s seventh king who “did more to provoke the Lord God of Israel to anger than all the kings of Israel that were before him.” The word ‘provoke’ in the passage, is a reference to the “day of provocation” that was represented by the tenth test in Numbers fourteen. Ahab’s provoking of God represented the last of ten tests that was brought about by the evil report of ten spies in Numbers fourteen. Therefore, it represents the last test for the Millerite movement and the last test for the one hundred and forty-four thousand.
Střetnutí, které měl Eliáš s bohy Achaba a Jezábel na hoře Karmel, bylo odpovědí na odpadnutí sedmého krále severního izraelského království, který „činil více, aby popouzel Hospodina, Boha Izraele, k hněvu než všichni králové Izraele, kteří byli před ním“. Slovo „popouzet“ v tomto úryvku odkazuje na „den popouzení“, který byl představován desátou zkouškou ve čtrnácté kapitole knihy Numeri. Achabovo popouzení Boha představovalo poslední z deseti zkoušek, jež byla vyvolána zlou zprávou deseti zvědů ve čtrnácté kapitole knihy Numeri. Proto to představuje poslední zkoušku pro milleritské hnutí a poslední zkoušku pro sto čtyřicet čtyři tisíc.
Wherefore as the Holy Ghost saith, Today if ye will hear his voice, Harden not your hearts, as in the provocation, in the day of temptation in the wilderness. Hebrews 3:7, 8.
Proto, jak praví Duch svatý: Dnes, uslyšíte-li jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce jako při onom vzbouření, v den pokušení na poušti. Židům 3,7.8.
In the prophetic “day of provocation” represented by Ahab, the prophet Elijah prayed that if it was necessary, God would bring judgments upon Israel that His people might repent from the sins they were participating in.
V prorockém „dni popouzení“, představovaném Achabem, se prorok Eliáš modlil, aby Bůh, bude-li to nezbytné, přivedl na Izrael soudy, aby jeho lid činil pokání z hříchů, na nichž měl účast.
“The people of Israel had gradually lost their fear and reverence for God until His word through Joshua had no weight with them. ‘In his [Ahab’s] days did Hiel the Bethelite build Jericho: he laid the foundation thereof in Abiram his first-born, and set up the gates thereof in his youngest son Segub, according to the word of the Lord, which he spake by Joshua the son of Nun.’
Lid Izraele postupně ztratil svou bázeň a úctu vůči Bohu, až pro ně Jeho slovo skrze Jozua nemělo žádnou váhu. „Za jeho [Achabových] dnů vystavěl Chíel Bételský Jericho; založil je na Abíramovi, svém prvorozeném, a jeho brány vztyčil na svém nejmladším synu Segúbovi, podle slova Hospodinova, které promluvil skrze Jozua, syna Núnova.“
“While Israel was apostatizing, Elijah remained a loyal and true prophet of God. His faithful soul was greatly distressed as he saw that unbelief and infidelity were fast separating the children of Israel from God, and he prayed that God would save His people. He entreated that the Lord would not wholly cast away His sinning people, but that He would by judgments if necessary arouse them to repentance and not permit them to go to still greater lengths in sin and thus provoke Him to destroy them as a nation.
„Zatímco Izrael odpadal, Eliáš zůstal věrným a pravým prorokem Božím. Jeho věrná duše byla hluboce zarmoucena, když viděl, že nevěra a bezbožnost rychle oddělují syny Izraele od Boha, a modlil se, aby Bůh zachránil svůj lid. Úpěnlivě prosil, aby Hospodin svůj hřešící lid zcela nezavrhl, nýbrž aby jej, bude-li to nutné, soudy probudil k pokání a nedopustil, aby zašel ještě dále v hříchu a tím Ho vyprovokoval k tomu, aby jej jako národ zničil.“
“The message of the Lord came to Elijah to go to Ahab with the denunciations of His judgments because of the sins of Israel. Elijah traveled day and night until he reached the palace of Ahab. He solicited no admission, and waited not to be formally announced. All unexpectedly to Ahab, Elijah stands before the astonished king of Samaria in the coarse garments usually worn by the prophets. He makes no apology for his abrupt appearance, without invitation; but, raising his hands to heaven, he solemnly affirms by the living God, who made the heavens and the earth, the judgments which would come upon Israel: ‘There shall not be dew nor rain these years, but according to my word.’
„K Elijášovi přišlo slovo Hospodinovo, aby šel k Achabovi s oznámením jeho soudů pro hříchy Izraele. Elijáš putoval dnem i nocí, dokud nedorazil k Achabovu paláci. Nežádal o vpuštění ani nečekal, až bude řádně ohlášen. Zcela nečekaně pro Achaba stojí Elijáš před užaslým králem Samaří v hrubém oděvu, jaký obvykle nosili proroci. Neomlouvá se za svůj náhlý, nepozvaný příchod; nýbrž pozvedaje ruce k nebi slavnostně potvrzuje při živém Bohu, který učinil nebesa i zemi, soudy, jež přijdou na Izrael: ‚Nebude v těchto letech rosy ani deště, leda podle mého slova.‘“
“This startling denunciation of God’s judgments because of the sins of Israel fell like a thunderbolt upon the apostate king. He seemed to be paralyzed with amazement and terror; and before he could recover from his astonishment, Elijah, without waiting to see the effect of his message, disappeared as suddenly as he came. His work was to speak the word of woe from God, and he instantly withdrew. His word had locked up the treasures of heaven, and his word was the only key which could open them again.” Testimonies, volume 3, 273.
„Toto otřesné odsouzení Božích soudů pro hříchy Izraele dopadlo na odpadlého krále jako blesk z čistého nebe. Zdálo se, že je ochromen úžasem a hrůzou; a dříve než se mohl vzpamatovat ze svého ohromení, Eliáš, aniž čekal, aby viděl účinek svého poselství, zmizel právě tak náhle, jako přišel. Jeho dílem bylo vyslovit od Boha slovo běda, a ihned se stáhl. Jeho slovo uzamklo poklady nebes a jeho slovo bylo jediným klíčem, který je mohl znovu otevřít.“ Testimonies, svazek 3, 273.
Israel had forgotten that Joshua had strictly commanded them not to associate with the heathen nations, and to never rebuild Jericho. Though the battle of Jericho was a tremendous demonstration of God’s power and a symbol of God’s promise to lead His people into the Promised Land, there was also a sin, a curse and a deliverance associated with Jericho. The ‘sin’ was that of Achan who coveted the wealth and influence of Jericho, the ‘curse’ was upon any man that would rebuild Jericho and the harlot Rahab represented the ‘deliverance’. Achan wanted the beautiful Babylonian robe. He thought he could hide his sin, as Adam and Eve sought to hide their sin with a garment of fig leaves. Achan wanted the prosperity that Jericho represented, and he wished to be associated with Babylon.
Izrael zapomněl, že jim Jozue přísně přikázal, aby se nestýkali s pohanskými národy a aby Jericho nikdy znovu nevystavěli. Ačkoli bitva o Jericho byla ohromným projevem Boží moci a symbolem Božího zaslíbení uvést svůj lid do zaslíbené země, byly s Jerichem spojeny také hřích, kletba a vysvobození. „Hříchem“ byl hřích Akana, který zatoužil po bohatství a vlivu Jericha, „kletba“ spočívala na každém muži, který by Jericho znovu vystavěl, a nevěstka Rachab představovala „vysvobození“. Akan toužil po krásném babylónském plášti. Domníval se, že může svůj hřích skrýt, stejně jako se Adam a Eva snažili skrýt svůj hřích oděvem z fíkových listů. Akan chtěl blahobyt, který Jericho představovalo, a přál si být spojen s Babylónem.
Jericho is set forth as a symbol of the work of carrying the third angel’s message to the world, but it possesses a warning about the sin of loving and trusting in the world. The symbol of Jericho also contains a curse against the rebuilding of Jericho and Rahab represents those still in Babylon that come out when the loud cry of the third angel is proclaimed.
Jericho je předloženo jako symbol díla nesení poselství třetího anděla světu, avšak obsahuje varování před hříchem lásky ke světu a spoléhání na něj. Symbol Jericha rovněž obsahuje kletbu proti znovuvybudování Jericha a Rachab představuje ty, kdo jsou dosud v Babylóně a vycházejí z něho, když je hlásáno mocné volání třetího anděla.
“Elijah’s faithful soul was grieved. His indignation was aroused, and he was jealous for the glory of God. He saw that Israel was plunged into fearful apostasy. And when he called to mind the great things that God had wrought for them, he was overwhelmed with grief and amazement. But all this was forgotten by the majority of the people. He went before the Lord, and, with his soul wrung with anguish, pleaded for Him to save His people if it must be by judgments. He pleaded with God to withhold from His ungrateful people dew and rain, the treasures of heaven, that apostate Israel might look in vain to their gods, their idols of gold, wood, and stone, the sun, moon, and stars, to water and enrich the earth, and cause it to bring forth plentifully. The Lord told Elijah that He had heard his prayer and would withhold dew and rain from His people until they should turn unto Him with repentance.
„Eliášova věrná duše byla zarmoucena. Vzplálo v něm rozhořčení a horlil pro slávu Boží. Viděl, že Izrael upadl do strašlivého odpadlictví. A když si připomínal veliké věci, které pro ně Bůh vykonal, byl přemožen zármutkem i úžasem. To vše však většina lidu zapomněla. Předstoupil před Hospodina a s duší sevřenou úzkostí prosil, aby zachránil svůj lid, třeba i skrze soudy. Prosil Boha, aby svému nevděčnému lidu odepřel rosu i déšť, poklady nebes, aby odpadlý Izrael marně vzhlížel ke svým bohům, ke svým modlám ze zlata, dřeva a kamene, ke slunci, měsíci a hvězdám, aby zavlažily a obohatily zemi a způsobily, že vydá hojnost. Hospodin řekl Eliášovi, že vyslyšel jeho modlitbu a že svému lidu odepře rosu i déšť, dokud se k Němu neobrátí v pokání.“
“God had specially guarded His people against mingling with the idolatrous nations around them, lest their hearts should be deceived by the attractive groves and shrines, temples and altars, which were arranged in the most expensive, alluring manner to pervert the senses so that God would be supplanted in the minds of the people.
„Bůh svůj lid zvláštním způsobem chránil před smísením s modlářskými národy kolem nich, aby jejich srdce nebyla svedena půvabnými háji a svatyněmi, chrámy a oltáři, uspořádanými co nejokázalejším a nejsvůdnějším způsobem k tomu, aby zvrátily smysly, takže by Bůh byl v myslích lidu vytlačen.“
“The city of Jericho was devoted to the most extravagant idolatry. The inhabitants were very wealthy, but all the riches that God had given them they counted as the gift of their gods. They had gold and silver in abundance; but, like the people before the Flood, they were corrupt and blasphemous, and insulted and provoked the God of heaven by their wicked works. God’s judgments were awakened against Jericho. It was a stronghold. But the Captain of the Lord’s host Himself came from heaven to lead the armies of heaven in an attack upon the city. Angels of God laid hold of the massive walls and brought them to the ground. God had said that the city of Jericho should be accursed and that all should perish except Rahab and her household. These should be saved because of the favor that Rahab showed the messengers of the Lord. The word of the Lord to the people was: ‘And ye, in anywise keep yourselves from the accursed thing, lest ye make yourselves accursed, when ye take of the accursed thing, and make the camp of Israel a curse, and trouble it.’ ‘And Joshua adjured them at that time, saying, Cursed be the man before the Lord, that riseth up and buildeth this city Jericho: he shall lay the foundation thereof in his first-born, and in his youngest son shall he set up the gates of it.’
„Město Jericho bylo oddáno nejvýstřednějšímu modlářství. Jeho obyvatelé byli velmi bohatí, avšak všechno bohatství, které jim Bůh dal, pokládali za dar svých bohů. Měli hojnost zlata a stříbra; ale podobně jako lidé před potopou byli zkažení a rouhaví a svými bezbožnými skutky uráželi a popouzeli Boha nebes. Boží soudy se probudily proti Jerichu. Bylo to pevné opevnění. Avšak sám Vůdce Hospodinova vojska přišel z nebe, aby vedl nebeská vojska v útoku proti městu. Boží andělé uchopili mohutné hradby a strhli je k zemi. Bůh řekl, že město Jericho má být prokleto a že všichni mají zahynout kromě Rachab a jejího domu. Ti měli být zachráněni pro přízeň, kterou Rachab prokázala poslům Hospodinovým. Slovo Hospodinovo k lidu znělo: ‚Ale vy se v každém případě chraňte toho, co je prokleto, abyste sami neupadli pod kletbu, když byste si vzali něco z toho, co je prokleto, a neučinili tak tábor izraelský prokletím a neuvedli jej do zkázy.‘ ‚A Jozue je v onen čas zapřisáhl slovy: Proklet buď před Hospodinem muž, který povstane a vystaví toto město Jericho; na svém prvorozeném položí jeho základy a na svém nejmladším postaví jeho brány.‘“
“God was very particular in regard to Jericho, lest the people should be charmed with the things that the inhabitants had worshiped and their hearts be diverted from God. He guarded His people by most positive commands; yet notwithstanding the solemn injunction from God by the mouth of Joshua, Achan ventured to transgress. His covetousness led him to take of the treasures that God had forbidden him to touch because the curse of God was upon them. And because of this man’s sin the Israel of God were as weak as water before their enemies.
„Bůh byl ve vztahu k Jerichu velmi přísný, aby lid nebyl sveden věcmi, které jeho obyvatelé uctívali, a aby jejich srdce nebyla odvrácena od Boha. Svůj lid střežil nejrozhodnějšími příkazy; a přece navzdory slavnostnímu Božímu napomenutí z úst Jozuových se Achan odvážil přestoupit. Jeho lakomství jej vedlo k tomu, aby si vzal z pokladů, kterých se mu Bůh zakázal dotknout, protože na nich spočívalo Boží prokletí. A kvůli hříchu tohoto muže byl Izrael Boží před svými nepřáteli slabý jako voda.“
“Joshua and the elders of Israel were in great affliction. They lay before the ark of God in most abject humility because the Lord was wroth with His people. They prayed and wept before God. The Lord spoke to Joshua: ‘Get thee up; wherefore liest thou thus upon thy face? Israel hath sinned, and they have also transgressed My covenant which I commanded them: for they have even taken of the accursed thing, and have also stolen, and dissembled also, and they have put it even among their own stuff. Therefore the children of Israel could not stand before their enemies, but turned their backs before their enemies, because they were accursed: neither will I be with you any more, except ye destroy the accursed from among you.’
„Jozue a starší Izraele byli ve velikém soužení. Leželi před schránou Boží v nejhlubší pokoře, protože Hospodin se rozhněval na svůj lid. Modlili se a plakali před Bohem. Hospodin promluvil k Jozuovi: ‚Vstaň; proč tak ležíš na své tváři? Izrael zhřešil a také přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim přikázal; neboť vzali z toho, co je prokleto, a také kradli a také jednali lstivě a uložili to mezi své vlastní věci. Proto synové Izraelští nemohli obstát před svými nepřáteli, nýbrž obrátili záda před svými nepřáteli, protože byli prokleti; a nebudu již s vámi, jestliže nevyhubíte to prokleté ze svého středu.‘“
“I have been shown that God here illustrates how He regards sin among those who profess to be His commandment-keeping people. Those whom He has specially honored with witnessing the remarkable exhibitions of His power, as did ancient Israel, and who will even then venture to disregard His express directions, will be subjects of His wrath. He would teach His people that disobedience and sin are exceedingly offensive to Him and are not to be lightly regarded.” Testimonies, volume 3, 263, 264.
„Bylo mi ukázáno, že zde Bůh znázorňuje, jak pohlíží na hřích mezi těmi, kdo se hlásí k tomu, že jsou Jeho lidem zachovávajícím Jeho přikázání. Ti, které zvláštním způsobem poctil tím, že byli svědky pozoruhodných projevů Jeho moci, jako dávný Izrael, a kteří se přesto odváží nedbat Jeho výslovných pokynů, budou předmětem Jeho hněvu. Chce svůj lid naučit, že neposlušnost a hřích jsou Mu nanejvýš odporné a že je nelze brát na lehkou váhu.“ Testimonies, svazek 3, 263, 264.
The story of Jericho includes the warning to not trust in the perceived strength and glory of the wicked and affluent city. A “city” in Bible prophecy is a kingdom, and Achan took a Babylonian garment. A garment prophetically represents character, so in the “last days,” Achan’s hiding of the Babylonish garment represents a hidden desire to possess the character of spiritual Babylon. The character, or image of spiritual Babylon is what the United States covets when it brings together church and state.
Příběh Jericha obsahuje varování, abychom nevkládali důvěru do domnělé síly a slávy bezbožného a bohatého města. „Město“ v biblickém proroctví představuje království a Achan vzal babylónský plášť. Plášť prorocky představuje charakter, takže v „posledních dnech“ Achanovo ukrytí babylónského pláště představuje skrytou touhu vlastnit charakter duchovního Babylóna. Charakter neboli obraz duchovního Babylóna je tím, po čem Spojené státy dychtí, když spojují církev a stát.
Confronted with the possibility of the youth of the Millerite movement being drafted into the Civil War, and recognizing the need of organization, the leaders of the movement became legally connected with the affluent nation that they were never to assimilate unto. Even the Constitution of that affluent country designed that it was never necessary for a church to be connected with the state. There were denominations that existed during the Millerite time period, that still exist today; some of those denominations have never entered into the legal relationship with the United States government, and their choice to not establish that relationship, never in any way prevented them from organizing their respective churches.
Tváří v tvář možnosti, že mládež milleritského hnutí bude odvedena do občanské války, a s vědomím potřeby organizace, se vůdcové tohoto hnutí právně spojili s blahobytným národem, jemuž se nikdy neměli připodobnit. I sama ústava této blahobytné země byla utvářena tak, že nikdy nebylo nutné, aby byla církev spojena se státem. Existovaly denominace za časů milleritského období, které existují dodnes; některé z těchto denominací nikdy nevstoupily do právního vztahu s vládou Spojených států a jejich rozhodnutí takový vztah nenavázat jim nikdy žádným způsobem nezabránilo organizovat své příslušné církve.
Long after Joshua fought the battle of Jericho, in the time of Ahab, all the warnings of Achan’s apostasy and the destruction of Jericho had been forgotten by God’s apostate people. Elijah prayed to God, requesting if necessary that God’s judgments would be exercised to bring His people to repentance. When Malachi records the final words of the Old Testament the promise is set within the context of the Lord striking the world with a curse. The curse associated with Jericho, was upon any man who would rebuild Jericho. The curse was upon any who would like Achan, desire to trust in the wealth and affluency associated with Jericho. Achan’s “sin” represents the hidden unsanctified inward desire to wear the Babylonish garment. The ‘curse’ was for the work of acting out those inward desires.
Dlouho poté, co Jozue vybojoval bitvu o Jericho, za dnů Achaba, byla všechna varování před Achanovým odpadnutím a před zničením Jericha odpadlým Božím lidem zapomenuta. Eliáš se modlil k Bohu a prosil, aby v případě potřeby byly vykonány Boží soudy, aby byl Jeho lid přiveden k pokání. Když Malachiáš zaznamenává poslední slova Starého zákona, je zaslíbení zasazeno do souvislosti s tím, že Hospodin stihne svět kletbou. Kletba spojená s Jerichem spočívala na každém muži, který by Jericho znovu vystavěl. Kletba spočívala na každém, kdo by si, podobně jako Achan, přál důvěřovat bohatství a blahobytu spojenému s Jerichem. Achanův „hřích“ představuje skrytou, neposvěcenou vnitřní touhu obléci si babylónský plášť. „Kletba“ byla určena pro čin, jímž jsou tyto vnitřní touhy uváděny ve skutek.
Miller’s message was the Elijah message for his time and the Civil War represented the judgments that accompany the Elijah message. In the middle of the Civil War in 1863, Millerite Adventism rebuilt Jericho, as witnessed by the details of Joshua’s curse upon any man who did so.
Millerovo poselství bylo pro jeho dobu Eliášovým poselstvím a občanská válka představovala soudy, které Eliášovo poselství doprovázejí. Uprostřed občanské války, v roce 1863, milleritský adventismus znovu vystavěl Jericho, jak dosvědčují podrobnosti Jozuovy kletby nad každým mužem, který by tak učinil.
And Joshua adjured them at that time, saying, Cursed be the man before the Lord, that riseth up and buildeth this city Jericho: he shall lay the foundation thereof in his firstborn, and in his youngest son shall he set up the gates of it. Joshua 6:26.
I zapřisáhl je Jozue v onen čas slovy: Proklet buď před Hospodinem muž, který povstane a vystaví toto město Jericho; na svém prvorozeném položí jeho základ a na svém nejmladším synu vztyčí jeho brány. Jozue 6,26.
The word “adjured” in the command of Joshua is both an oath and a curse. Cursed if you break Joshua’s command, and blessed if you keep the oath. The word translated as “adjured” is also translated as “seven times” in Leviticus twenty-six. The oath and curse of Moses as Daniel expresses it in chapter nine, is connected with the rebuilding of Jericho.
Slovo „zapřisáhl“ v Jozuově příkazu je zároveň přísahou i kletbou. Zlořečený, porušíš-li Jozuův příkaz, a požehnaný, zachováš-li přísahu. Slovo přeložené jako „zapřisáhl“ se v Leviticu dvacet šest překládá také jako „sedmkrát“. Mojžíšova přísaha a kletba, jak ji Daniel vyjadřuje v deváté kapitole, souvisí se znovuvybudováním Jericha.
Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him. Daniel 9:11.
Ano, celý Izrael přestoupil tvůj zákon, a odchýlil se, aby neposlouchal tvého hlasu; proto se na nás vylila kletba i přísaha, která je zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka Božího, neboť jsme proti němu zhřešili. Daniel 9,11.
Sister White said, “God was very particular in regard to Jericho, lest the people should be charmed with the things that the inhabitants had worshiped and their hearts be diverted from God.” God was very particular in accomplishing the destruction of Jericho and therefore He was very particular in recording the warning represented by Achan. He was careful in recording the curse associated with rebuilding Jericho and also careful in defining the divine tactics employed in bringing the walls down.
Sestra Whiteová řekla: „Bůh byl ve věci Jericha velmi přísný, aby lid nebyl okouzlen věcmi, které jeho obyvatelé uctívali, a aby jejich srdce nebyla odvrácena od Boha.“ Bůh byl při vykonání zkázy Jericha velmi přísný, a proto byl také velmi přísný při zaznamenání varování, jež představuje Achan. Pečlivě zaznamenal kletbu spojenou se znovuvybudováním Jericha a stejně pečlivě vymezil božské postupy použité k tomu, aby hradby padly.
It was most certainly Jesus, as the Captain of the Lord’s host that directed the angels to bring Jericho’s walls down, and nothing is done by accident in God’s Word, but in this instance, we have the prophetess telling us that “God was very particular in regard to Jericho.” Seven days the ark was carried around the city, and a day is a year in prophecy. That principle was recorded at the beginning of the forty years of wilderness wandering and at the end of those forty years they compassed Jericho for seven days.
Byl to zcela jistě Ježíš, jako Vůdce Hospodinova zástupu, kdo nařídil andělům, aby zbořili hradby Jericha, a ve Slově Božím se nic neděje náhodou; avšak v tomto případě nám prorokyně říká, že „Bůh byl ohledně Jericha velmi důsledný.“ Po sedm dní byla archa nošena kolem města a v proroctví jeden den znamená jeden rok. Tato zásada byla zaznamenána na počátku čtyřiceti let putování po poušti a na konci těchto čtyřiceti let obcházeli Jericho po sedm dní.
After the number of the days in which ye searched the land, even forty days, each day for a year, shall ye bear your iniquities, even forty years, and ye shall know my breach of promise. Numbers 14:34.
Podle počtu dnů, po které jste prozkoumávali zemi, totiž čtyřiceti dnů, za každý den rok, ponesete své nepravosti, čtyřicet let, a poznáte mé odvržení. Numeri 14,34.
Seven days the ark was carried around the city and on the seventh-day it was taken around the city “seven times.” This provides two prophetic witnesses that Jericho is associated with the “seven times” of Moses’ oath. God’s covenant people are priests, and seven priests blew seven trumpets.
Po sedm dní byla archa nesena kolem města a sedmého dne byla nesena kolem města „sedmkrát“. To poskytuje dvě prorocká svědectví, že Jericho je spojeno se „sedmi časy“ Mojžíšovy přísahy. Boží lid smlouvy je kněžstvem a sedm kněží troubilo na sedm polnic.
Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. 1 Peter 2:5.
I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petr 2,5.
A trumpet represents either a warning message, or a judgment or a call to a holy convocation depending on the context where it is located. In the last days a trumpet is to be blown by the watchmen, as it was blown by the Millerites in their history. The priests represent the watchmen on the walls of Zion that blow a trumpet, warning God’s people of a coming judgment, while also calling those very same people unto a holy convocation.
Polnice představuje podle kontextu, v němž se nachází, buď varovné poselství, nebo soud, anebo výzvu ke svatému shromáždění. V posledních dnech má být polnice troubená strážnými, tak jako byla troubena millerity v jejich dějinách. Kněží představují strážné na zdech Sióna, kteří troubí na polnici, varují Boží lid před přicházejícím soudem a zároveň tentýž lid svolávají ke svatému shromáždění.
Blow ye the trumpet in Zion, and sound an alarm in my holy mountain: let all the inhabitants of the land tremble: for the day of the Lord cometh, for it is nigh at hand … Blow the trumpet in Zion, sanctify a fast, call a solemn assembly: Gather the people, sanctify the congregation, assemble the elders, gather the children, and those that suck the breasts: let the bridegroom go forth of his chamber, and the bride out of her closet. Let the priests, the ministers of the Lord, weep between the porch and the altar, and let them say, Spare thy people, O Lord, and give not thine heritage to reproach, that the heathen should rule over them: wherefore should they say among the people, Where is their God? Joel 2:1, 15–17.
Trubte na polnici na Siónu a bijte na poplach na mé svaté hoře; ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův, neboť je blízko … Trubte na polnici na Siónu, vyhlašte půst, svolejte slavnostní shromáždění. Shromážděte lid, posvěťte obec, svolajte starší, shromážděte děti i ty, kdo ještě sají prsa; ať vyjde ženich ze své komory a nevěsta ze své komůrky. Kněží, služebníci Hospodinovi, ať pláčí mezi předsíní a oltářem a ať říkají: Smiluj se nad svým lidem, Hospodine, a nevydávej své dědictví pohaně, aby nad ním panovali pohané. Proč by měli říkat mezi národy: Kde je jejich Bůh? Joel 2,1.15–17.
The trumpet message is the Elijah message. All the various usages of the word “seven” in Joshua chapter six, is the same word or a related derivative of the word which is translated as “seven times” in Leviticus twenty-six. Yet the dish of fables handed out by the Laodicean theologians claim that the word translated as “seven times” in Leviticus twenty-six only represents fullness of power, or completeness or some other foolish variation of their denial that Miller was correct in applying a numerical value to the word translated as “seven times.” The priests led the people around the city seven times, not fully or completely around Jericho. The word translated as “seven times” represents a numerical value!
Poselství polnice je elijášským poselstvím. Všechna rozličná užití slova „sedm“ v šesté kapitole knihy Jozue jsou týmž slovem nebo příbuznou odvozeninou slova, které je v Leviticu dvacet šest přeloženo jako „sedmkrát“. Přesto směs bajek, kterou předkládají laodicejští teologové, tvrdí, že slovo přeložené v Leviticu dvacet šest jako „sedmkrát“ představuje pouze plnost moci, nebo úplnost, či nějakou jinou pošetilou obměnu jejich popírání, že Miller měl pravdu, když na slovo přeložené jako „sedmkrát“ uplatnil číselnou hodnotu. Kněží vedli lid kolem města sedmkrát, nikoli plně či úplně kolem Jericha. Slovo přeložené jako „sedmkrát“ představuje číselnou hodnotu!
At Jericho, when the people shouted, it represented the loud cry of the one hundred and forty-four thousand, who are cut out of the mountain without hands in Daniel chapter two, who strike and break in pieces the image.
V Jerichu, když lid zvolal, představovalo to mocné volání sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří jsou v druhé kapitole Danielovy knihy vyťati z hory bez přispění rukou a kteří udeří do sochy a rozdrtí ji na kusy.
And in the days of these kings shall the God of heaven set up a kingdom, which shall never be destroyed: and the kingdom shall not be left to other people, but it shall break in pieces and consume all these kingdoms, and it shall stand for ever. Forasmuch as thou sawest that the stone was cut out of the mountain without hands, and that it brake in pieces the iron, the brass, the clay, the silver, and the gold; the great God hath made known to the king what shall come to pass hereafter: and the dream is certain, and the interpretation thereof sure. Daniel 2:44, 45.
A za dnů těchto králů vzbudí Bůh nebeský království, které nebude nikdy zničeno; a to království nebude přenecháno jinému lidu, ale rozdrtí a pohltí všechna tato království, samo však bude stát navěky. Protože jsi viděl, že kámen byl bez rukou odťat z hory a že rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato, dal veliký Bůh králi poznat, co se stane v budoucnu; a ten sen je pravdivý a jeho výklad jistý. Daniel 2,44.45.
God was careful to list the precious metals that were found in Jericho as gold, silver, brass and iron. Prophetically, clay represents God’s people as typified by Rahab. Jericho represents the end of all earthly kingdoms during the loud cry of the one hundred and forty-four thousand.
Bůh pečlivě vyjmenoval drahé kovy, které se nacházely v Jerichu, jako zlato, stříbro, měď a železo. V prorockém významu hlína představuje Boží lid, jak je předobrazen v Rachab. Jericho představuje konec všech pozemských království během hlasitého volání jednoho sta čtyřiceti čtyř tisíc.
But all the silver, and gold, and vessels of brass and iron, are consecrated unto the Lord: they shall come into the treasury of the Lord. Joshua 6:19.
Ale všechno stříbro a zlato i nádoby z mědi a železa jsou zasvěceny Hospodinu; vejdou do pokladnice Hospodinovy. Jozue 6,19.
Jericho represents the work of conquering the Promised Land, which typifies the work of the mighty movement of the third angel. That work includes a warning, a curse and the saving of those outside the priesthood, as represented by the harlot, Rahab.
Jericho představuje dílo dobývání Zaslíbené země, které je předobrazem díla mocného hnutí třetího anděla. Toto dílo zahrnuje varování, kletbu a záchranu těch, kteří jsou mimo kněžstvo, jak to představuje nevěstka Rachab.
Joshua’s prophetic “curse” was later fulfilled in the days of Ahab and Elijah. The curse against rebuilding Jericho contained the specific prediction that the man that did so, would lose his youngest son when he set up the gates of Jericho, and he would lose his oldest son when he laid the foundations thereof. In the time of Elijah, Hiel the Bethelite fulfilled that prophecy, and his youngest son died when he set up the gates and his oldest son died when he laid the foundations. The “curse” which is associated with the Elijah message was represented by the work of rebuilding Jericho.
Jozuovo prorocké „prokletí“ se později naplnilo ve dnech Achaba a Eliáše. Prokletí proti znovuvybudování Jericha obsahovalo konkrétní předpověď, že muž, který tak učiní, přijde o svého nejmladšího syna, až postaví brány Jericha, a že přijde o svého nejstaršího syna, když položí jeho základy. V době Eliášově tuto proroctví naplnil Chíel z Bét-elu: jeho nejmladší syn zemřel, když postavil brány, a jeho nejstarší syn zemřel, když položil základy. „Prokletí“, které je spojeno s Eliášovým poselstvím, bylo znázorněno dílem znovuvybudování Jericha.
Behold, I will send you Elijah the prophet before the coming of the great and dreadful day of the Lord: And he shall turn the heart of the fathers to the children, and the heart of the children to their fathers, lest I come and smite the earth with a curse. Malachi 4:5, 6.
Hle, já vám pošlu proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a hrozný den Hospodinův. A on obrátí srdce otců k synům a srdce synů k jejich otcům, abych snad nepřišel a nestihl zemi prokletím. Malachiáš 4,5.6.
The curse of Millerite history that was associated with Miller’s Elijah message was predicted by Joshua and fulfilled in the time of Elijah and Ahab.
Kletba milleritských dějin, která byla spojena s Millerovým elijášovským poselstvím, byla předpovězena Jozuem a naplněna v době Eliáše a Achaba.
In his days did Hiel the Bethelite build Jericho: he laid the foundation thereof in Abiram his firstborn, and set up the gates thereof in his youngest son Segub, according to the word of the Lord, which he spake by Joshua the son of Nun. 1 Kings 16:34.
Za jeho dnů vystavěl Chíel Betelský Jericho; jeho základy položil za cenu Abírama, svého prvorozeného, a jeho brány postavil za cenu svého nejmladšího syna Segúba, podle slova Hospodinova, které promluvil skrze Jozua, syna Núnova. 1 Královská 16:34.
The curse of rebuilding Jericho cannot be separated from the manifestation of power that God exercised in bringing the walls of Jericho down. Sister White said, “Those whom He has specially honored with witnessing the remarkable exhibitions of His power, as did ancient Israel, and who will even then venture to disregard His express directions, will be subjects of His wrath.” The Millerites had just participated in the manifestation of God’s power that climaxed with the Midnight Cry, yet they rejected Moses’ oath of the seven times which Daniel also identifies as the curse of Moses.
Kletbu opětovného vystavění Jericha nelze oddělit od zjevení moci, kterou Bůh projevil při zboření jerichských hradeb. Sestra Whiteová řekla: „Ti, které On zvláštním způsobem poctil tím, že byli svědky pozoruhodných projevů Jeho moci, jako starověký Izrael, a kteří se i přesto odváží nedbat Jeho výslovných pokynů, budou předmětem Jeho hněvu.“ Millerité se právě účastnili projevu Boží moci, jenž vyvrcholil Půlnočním voláním, přesto však odmítli Mojžíšovu přísahu o sedmi časech, kterou Daniel rovněž označuje jako Mojžíšovu kletbu.
Names are a symbol of character in God’s Word, and the name of the man who rebuilt Jericho, along with the names of his oldest and youngest son are very informative. Hiel means the living God of strength and suggests that Hiel was a follower of the living God. The fact that he is identified as a Bethelite identifies him with the church. Abiram, his firstborn means the father of height, in terms of being exalted and lifted up. His youngest son Segub means lofty and to exalt and lift up. All three names represent elements of God’s character, but in the context of the prophecy which they fulfilled, they represent a man who was lifting up and exalting himself above the Almighty God who had brought Jericho down. A “gate” in prophecy represents a church.
Jména jsou v Božím slově symbolem charakteru a jméno muže, který znovu vystavěl Jericho, spolu se jmény jeho nejstaršího a nejmladšího syna jsou velmi výmluvná. Chíel znamená živý Bůh síly a naznačuje, že Chíel byl následovníkem živého Boha. Skutečnost, že je označen jako Bételita, jej ztotožňuje s církví. Abíram, jeho prvorozený, znamená otec výsosti ve smyslu být vyvýšen a povýšen. Jeho nejmladší syn Segúb znamená vznešený a povýšit a vyzdvihnout. Všechna tři jména představují prvky Božího charakteru, avšak v kontextu proroctví, které naplnili, představují člověka, který sám sebe vyvyšoval a povyšoval nad Všemohoucího Boha, jenž Jericho zbořil. „Brána“ v proroctví představuje církev.
“To the humble, believing soul, the house of God on earth is the gate of heaven. The song of praise, the prayer, the words spoken by Christ’s representatives, are God’s appointed agencies to prepare a people for the church above, for that loftier worship into which there can enter nothing that defileth.” Testimonies, volume 5, 491.
„Pro pokornou, věřící duši je Boží dům na zemi branou nebes. Píseň chvály, modlitba, slova pronášená Kristovými zástupci jsou Bohem ustanovenými prostředky k přípravě lidu pro církev nahoře, pro onu vznešenější bohoslužbu, do níž nemůže vejít nic, co poskvrňuje.“ Testimonies, svazek 5, 491.
The beginning of the work to start a church began in 1860, as testified to by Adventist historians such as Arthur White, Ellen White’s grandson.
Počátek díla směřujícího k založení církve nastal roku 1860, jak dosvědčují adventističtí historikové, jako například Arthur White, vnuk Ellen Whiteové.
“While Ellen White had written and published at some length on the need of order in managing the work of the church (see Early Writings, 97–104), and while James White had kept this need before the believers in addresses and Review articles, the church was slow to move. What had been presented in general terms, was well received, but when it came to translating this with something constructive there was resistance and opposition. James White’s brief articles in February aroused not a few from complacency, and now a great deal was being said.
„Ačkoli Ellen Whiteová již dříve poměrně obšírně psala a publikovala o potřebě řádu při vedení díla církve (viz Early Writings, 97–104) a ačkoli James White tuto potřebu stále stavěl před věřící ve svých proslovech i článcích v Review, církev se k činu odhodlávala jen pomalu. To, co bylo předkládáno v obecných pojmech, bylo přijímáno příznivě, avšak když mělo dojít k převedení těchto zásad do konkrétní, budující podoby, objevoval se odpor a opozice. Krátké články Jamese Whitea v únoru vytrhly nemálo lidí ze samolibého klidu a nyní se o tom velmi mnoho mluvilo.“
“J. N. Loughborough, working with White in Michigan, was the first to respond. His words were in the affirmative, but on the defensive:
„J. N. Loughborough, který spolupracoval s Whitem v Michiganu, byl první, kdo odpověděl. Jeho slova byla kladná, avšak obranná:“
“‘Says one, if you organize so as to hold property by law, you will be a part of Babylon. No; I understand there is quite a difference between our being in a position that we can protect our property by law and using the law to protect and enforce our religious views. If it is wrong to protect church property, why is not wrong for individuals to hold any property legally?—Review and Herald, March 8, 1860.’
„‚Někdo říká: jestliže se zorganizujete tak, abyste podle zákona mohli vlastnit majetek, budete součástí Babylóna. Ne; chápu, že je značný rozdíl mezi tím, když jsme v postavení, v němž můžeme svůj majetek chránit zákonem, a tím, když zákona užíváme k ochraně a prosazování svých náboženských názorů. Je-li nesprávné chránit církevní majetek, proč tedy není nesprávné, aby jednotlivci legálně vlastnili jakýkoli majetek? — Review and Herald, 8. března 1860.‘“
“James White had closed his statement in the Review, laying the matter of the need of organization of the publishing interests before the church with the words ‘If any object to our suggestions, will they please write out a plan on which we as a people can act?’—Ibid., February 23, 1860. The first minister laboring out in the field to respond was R. F. Cottrell, a stalwart corresponding editor of the Review. His immediate reaction was decidedly negative:
„James White uzavřel své prohlášení v Review, v němž předložil církvi otázku potřeby organizace vydavatelského díla, slovy: ‚Mají-li kdo námitky proti našim návrhům, nechť laskavě sepíší plán, podle něhož bychom my jako lid mohli jednat.‘ — Ibid., 23. února 1860. Prvním kazatelem působícím v poli, který na to odpověděl, byl R. F. Cottrell, neochvějný dopisující redaktor Review. Jeho bezprostřední reakce byla rozhodně negativní:“
“‘Brother White has asked the brethren to speak in relation to his proposition to secure the property of the church. I do not know precisely what measure he intends in this suggestion, but understand it is to get incorporated as a religious body according to law. For myself, I think it would be wrong to ‘make us a name,’ since that lies at the foundation of Babylon. I do not think God would approve of it.—Ibid., March 22, 1860.” Arthur White, Ellen G. White, volume 1, 420, 421.
„‚Bratr White požádal bratry, aby se vyjádřili v souvislosti s jeho návrhem zajistit majetek církve. Nevím přesně, jaké opatření tímto podnětem zamýšlí, ale rozumím tomu tak, že jde o to dát se podle zákona zapsat jako náboženské společenství. Co se mne týče, myslím, že by bylo nesprávné „učinit si jméno“, neboť právě na tom spočívá základ Babylóna. Nemyslím si, že by to Bůh schvaloval.—Tamtéž, 22. března 1860.‘“ Arthur White, Ellen G. White, svazek 1, 420, 421.
James White began his effort to become a church in 1860, and a church is represented by a “gate”. Ellen White says this about the year 1860.
James White zahájil své úsilí stát se církví v roce 1860 a církev je představena „branou“. Ellen Whiteová o roce 1860 říká toto.
“In 1860 death stepped over our threshold, and broke the youngest branch of our family tree. Little Herbert, born September 20, 1860, died December 14 of the same year.” Testimonies, volume 1, 103.
„Roku 1860 smrt překročila náš práh a ulomila nejmladší ratolest našeho rodinného stromu. Malý Herbert, narozený 20. září 1860, zemřel 14. prosince téhož roku.“ Testimonies, svazek 1, 103.
In 1863, the Whites also lost their eldest son. After playing and becoming overheated, he went into the room where the cloth charts were prepared and took a nap upon some damp cloths that were used in preparation of the charts. The 1843 and 1850 charts represent the foundations of the Millerite movement. The chart produced in 1863, represent a rejection of the “seven times” of Leviticus twenty-six as previously represented upon the two tables of Habakkuk. It presents a counterfeit foundational message.
V roce 1863 přišli Whiteovi také o svého nejstaršího syna. Poté co si hrál a přehřál se, vešel do místnosti, kde byly připravovány plátěné tabule, a zdříml si na několika vlhkých plátnech, která byla používána při přípravě těchto tabulí. Tabule z let 1843 a 1850 představují základy milleritského hnutí. Tabule vyhotovená v roce 1863 představuje odmítnutí „sedmi časů“ z třetí knihy Mojžíšovy, kapitoly dvacáté šesté, tak jak byly dříve znázorněny na dvou tabulích Abakukových. Předkládá padělané základní poselství.
“When on Friday, November 27, [1863] the parents reached Topsham, they found their three sons and Adelia waiting for them at the depot. They were all apparently in good health, except for Henry, who had a cold. But the next Tuesday, December 1, Henry was very ill with pneumonia. Years later Willie, his youngest brother, reconstructed the story:
„Když v pátek 27. listopadu [1863] rodiče dorazili do Topshamu, nalezli na nádraží čekat své tři syny a Adelii. Všichni byli zjevně v dobrém zdravotním stavu, kromě Henryho, který byl nachlazen. Avšak již následující úterý, 1. prosince, Henry těžce onemocněl zápalem plic. Po letech Willie, jeho nejmladší bratr, tento příběh zrekonstruoval:“
‘During the absence of their parents, Henry and Edson, under the supervision of Brother Howland, were busily engaged in mounting the charts on cloth, ready for sale. They worked in a rented store building about a block from the Howland home. At length they had a respite for a few days while they were waiting for charts to be sent from Boston. . . . Returning from a long tramp by the river, he [Henry] thoughtlessly lay down and slept on a few damp cloths used in backing the paper charts. A chilly wind was blowing in from an open window. This indiscretion resulted in a severe cold.’” Arthur White, Ellen G. White, volume 2, 70.
„Během nepřítomnosti svých rodičů byli Henry a Edson pod dohledem bratra Howlanda pilně zaměstnáni natahováním tabulí na plátno, připravených k prodeji. Pracovali v pronajatém obchodním prostoru asi o jeden blok od domu Howlandových. Konečně měli na několik dní oddech, zatímco čekali, až budou z Bostonu zaslány další tabule.... Když se [Henry] vrátil z dlouhé procházky podél řeky, bezmyšlenkovitě si lehl a usnul na několika vlhkých kusech plátna, používaných jako podklad pro papírové tabule. Otevřeným oknem vanul chladný vítr. Tato nerozvážnost měla za následek těžké nachlazení.’“ Arthur White, Ellen G. White, svazek 2, 70.
In 1863, the Millerite movement ended with the formation of a church and the rejection of the foundational truths represented upon the two tables of Habakkuk. The primary leader, as typified by Hiel the Bethelite had begun the work of setting up the gates in 1860 and lost his youngest son for doing so. In 1863, the counterfeit charts became the resting place where Hiel’s oldest son took a nap. He caught a chill and died the same year. His death was directly connected to sleeping on the charts that were then being produced. But the chart that was being produced in 1863, was the counterfeit of the foundation that Elijah, represented by Miller had raised up.
Roku 1863 milleritské hnutí skončilo vytvořením církve a odmítnutím základních pravd znázorněných na dvou deskách Abakuka. Hlavní vůdce, předobrazený Hielem Bételským, započal roku 1860 dílo vztyčování bran a za to přišel o svého nejmladšího syna. Roku 1863 se padělané mapy staly místem odpočinku, kde si Hielův nejstarší syn zdříml. Prochladl a téhož roku zemřel. Jeho smrt přímo souvisela se spaním na mapách, které tehdy vznikaly. Avšak mapa, která byla roku 1863 vytvářena, byla padělkem základu, který Eliáš, představovaný Millerem, vztyčil.
The command of Joshua against rebuilding Jericho, was expressed with the word “adjure.” It represents an oath and a curse, and is the same word translated as “seven times” in Leviticus twenty-six. It is the curse that accompanies the Elijah message, and that curse was accomplished in 1860 and 1863 as Millerite Adventism rebuilt Jericho with the formation of a legal church and the rejection of Miller’s stone of stumbling. Hiel was a Bethelite, thus prophetically emphasizing the work of Hiel in rebuilding Jericho, as the work of building a church.
Jozuův příkaz proti znovuvybudování Jericha byl vyjádřen slovem „zapřísahat“. Představuje přísahu i kletbu a je to totéž slovo, které je v Leviticus 26 přeloženo jako „sedmkrát“. Je to kletba, která provází Eliášovo poselství, a tato kletba se naplnila v letech 1860 a 1863, když mileritský adventismus znovu vystavěl Jericho vytvořením právně ustavené církve a odmítnutím Millerova kamene úrazu. Chíel byl Bételský, a tím prorocky zdůrazňuje dílo Chíela při znovuvybudování Jericha jako dílo budování církve.
The “curse” of Joshua was proclaimed in conjunction with the story of the battle of Jericho, a battle that cannot be told without repeatedly identifying “seven times.”
„Kletba“ Jozuova byla vyhlášena v souvislosti s příběhem bitvy o Jericho, bitvy, kterou nelze vylíčit, aniž bychom opakovaně nezdůraznili „sedmkrát“.
In 1863, the message or “oath” of Moses, as presented by Elijah, and represented by William Miller produced a “curse.” Both the message of Moses and the work of Elijah were rejected. Elijah returned in 1989, but was not reconnected with Moses until post September 11, 2001. That information is yet to be defended, but it is air tight.
V roce 1863 poselství neboli „přísaha“ Mojžíšova, jak ji předložil Eliáš a jak ji představoval William Miller, vyústilo v „kletbu“. Jak Mojžíšovo poselství, tak Eliášovo dílo byly odmítnuty. Eliáš se vrátil v roce 1989, avšak s Mojžíšem byl znovu spojen až po 11. září 2001. Tuto informaci je ještě třeba obhájit, avšak je neprůstřelná.
“Unsanctified ministers are arraying themselves against God. They are praising Christ and the God of this world in the same breath. While professedly they receive Christ, they embrace Barabbas, and by their actions say, ‘Not this Man, but Barabbas.’ Let all who read these lines, take heed. Satan has made his boast of what he can do. He thinks to dissolve the unity which Christ prayed might exist in His church. He says, ‘I will go forth and be a lying spirit to deceive those that I can, to criticize, and condemn, and falsify.’ Let the son of deceit and false witness be entertained by a church that has had great light, great evidence, and that church will discard the message the Lord has sent, and receive the most unreasonable assertions and false suppositions and false theories. Satan laughs at their folly, for he knows what truth is.
„Neposvěcení kazatelé se stavějí do šiku proti Bohu. Chválí Krista i boha tohoto světa týmž dechem. Ačkoli vyznávají, že přijímají Krista, objímají Barabáše a svými skutky říkají: ‚Ne tohoto Člověka, ale Barabáše.‘ Ať všichni, kdo čtou tyto řádky, dbají varování. Satan se chlubí tím, co může vykonat. Myslí si, že rozvrátí jednotu, o níž se Kristus modlil, aby mohla existovat v Jeho církvi. Říká: ‚Vyjdu a budu lživým duchem, abych oklamal ty, které budu moci, abych kritizoval, odsuzoval a překrucoval pravdu.‘ Dovolí-li církev, která měla veliké světlo, veliké důkazy, aby v ní našel místo syn klamu a falešného svědectví, odvrhne poselství, které Pán poslal, a přijme i ta nejnerozumnější tvrzení, falešné domněnky a bludné teorie. Satan se směje jejich pošetilosti, neboť ví, co je pravda.“
“Many will stand in our pulpits with the torch of false prophecy in their hands, kindled from the hellish torch of Satan. If doubts and unbelief are cherished, the faithful ministers will be removed from the people who think they know so much. ‘If thou hadst known,’ said Christ, ‘even thou, at least in this thy day, the things which belong unto thy peace! but now they are hid from thine eyes.’
„Mnozí budou stát na našich kazatelnách s pochodní falešného proroctví ve svých rukou, zapálenou od pekelné pochodně satanovy. Jsou-li pochybnosti a nevěra přechovávány, budou věrní kazatelé odňati lidu, který se domnívá, že toho tolik ví. ‚Kéž bys byl poznal, i ty, alespoň v tento svůj den, co je k tvému pokoji! Ale nyní je to skryto před tvýma očima,‘ řekl Kristus.“
“Nevertheless, the foundation of God standeth sure. The Lord knoweth them that are His. The sanctified minister must have no guile in his mouth. He must be open as the day, free from every taint of evil. A sanctified ministry and press will be a power in flashing the light of truth on this untoward generation. Light, brethren, more light we need. Blow the trumpet in Zion; sound an alarm in the holy mountain. Gather the host of the Lord, with sanctified hearts, to hear what the Lord will say unto His people; for He has increased light for all who will hear. Let them be armed and equipped, and come up to the battle—to the help of the Lord against the mighty. God Himself will work for Israel. Every lying tongue will be silenced. Angels’ hands will overthrow the deceptive schemes that are being formed. The bulwarks of Satan will never triumph. Victory will attend the third angel’s message. As the Captain of the Lord’s host tore down the walls of Jericho, so will the Lord’s commandment-keeping people triumph, and all opposing elements be defeated. Let no soul complain of the servants of God who have come to them with a heaven-sent message. Do not any longer pick flaws in them, saying, ‘They are too positive; they talk too strongly.’ They may talk strongly; but is it not needed? God will make the ears of the hearers tingle if they will not heed His voice or His message. He will denounce those who resist the word of God.
„Avšak Boží základ stojí pevný. Pán zná ty, kdo jsou Jeho. Posvěcený služebník nesmí mít v ústech žádnou lest. Musí být otevřený jako den, prostý každé poskvrny zla. Posvěcená služba a tisk budou mocí při šíření světla pravdy na toto zvrácené pokolení. Světlo, bratří, více světla potřebujeme. Troubte na polnici na Siónu, bijte na poplach na svaté hoře. Shromážděte zástup Hospodinův se posvěcenými srdci, aby slyšel, co Hospodin promluví ke svému lidu; neboť rozmnožil světlo pro všechny, kdo budou naslouchat. Ať jsou ozbrojeni a vyzbrojeni a vytáhnou do boje — na pomoc Hospodinu proti mocným. Sám Bůh bude bojovat za Izrael. Každý lživý jazyk bude umlčen. Ruce andělů zmaří klamné úklady, které se kují. Satanovy pevnosti nikdy nezvítězí. Vítězství bude provázet poselství třetího anděla. Jako Vůdce Hospodinova zástupu strhl hradby Jericha, tak i Hospodinův lid, který zachovává Jeho přikázání, zvítězí a všechny odporující síly budou poraženy. Ať žádná duše nereptá proti služebníkům Božím, kteří k ní přišli s poselstvím seslaným z nebe. Už na nich nehledejte chyby a neříkejte: ‚Jsou příliš neústupní; mluví příliš tvrdě.‘ Mohou mluvit tvrdě; ale není toho zapotřebí? Bůh dá zaznít uším posluchačů, až budou brnět, neuposlechnou-li Jeho hlasu nebo Jeho poselství. Odsoudí ty, kdo se stavějí proti slovu Božímu.“
“Satan has laid every measure possible that nothing shall come among us as a people to reprove and rebuke us, and exhort us to put away our errors. But there is a people who will bear the ark of God. Some will go out from among us who will bear the ark no longer. But these cannot make walls to obstruct the truth; for it will go onward and upward to the end. In the past God has raised up men, and He still has men of opportunity waiting, prepared to do His bidding—men who will go through restrictions which are only as walls daubed with untempered mortar. When God puts His Spirit upon men, they will work. They will proclaim the word of the Lord; they will lift up their voice like a trumpet. The truth will not be diminished or lose its power in their hands. They will show the people their transgressions, and the house of Jacob their sins.” Testimonies to Ministers, 409–411.
„Satan učinil všechna možná opatření, aby se mezi námi jako lidem nic neobjevilo k tomu, aby nás usvědčovalo a káralo a napomínalo nás, abychom odložili své bludy. Je však lid, který ponese schránu Boží. Někteří vyjdou z našeho středu a již schránu ponesou nebudou. Ti však nemohou vystavět zdi, aby zadrželi pravdu; neboť ta bude postupovat kupředu a vzhůru až do konce. V minulosti Bůh povolával muže a i nyní má muže příležitosti, kteří čekají, připraveni vykonat Jeho vůli — muže, kteří proniknou skrze omezení, jež jsou jen jako zdi omazané nepálenou maltou. Když Bůh vloží svého Ducha na lidi, budou pracovat. Budou hlásat slovo Hospodinovo; pozdvihnou svůj hlas jako polnici. Pravda v jejich rukou nebude oslabena ani neztratí svou moc. Ukážou lidu jeho přestoupení a domu Jákobovu jeho hříchy.“ Testimonies to Ministers, 409–411.