Just before probation closes a command is made to “seal not the sayings of the prophecy of this book.”
Těsně před uzavřením doby milosti je dán příkaz: „Nezapečeťuj slova proroctví této knihy.“
And he saith unto me, Seal not the sayings of the prophecy of this book: for the time is at hand. He that is unjust, let him be unjust still: and he which is filthy, let him be filthy still: and he that is righteous, let him be righteous still: and he that is holy, let him be holy still. Revelation 22:10, 11.
I řekl mi: Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť čas je blízko. Kdo činí nepravost, ať ji činí ještě; a kdo je poskvrněný, ať zůstává poskvrněný ještě; a kdo je spravedlivý, ať koná spravedlnost ještě; a kdo je svatý, ať se posvěcuje ještě. Zjevení 22,10.11.
In chapter five of Revelation, God the Father is seated upon His throne and He has a book in His hand that is sealed with seven seals.
V páté kapitole Zjevení sedí Bůh Otec na svém trůnu a v ruce má knihu zapečetěnou sedmi pečetěmi.
And I saw in the right hand of him that sat on the throne a book written within and on the backside, sealed with seven seals. Revelation 5:1.
I viděl jsem v pravici Toho, který seděl na trůnu, knihu popsanou uvnitř i na zadní straně, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Zjevení 5,1.
As the narrative from verse one, continues on through to chapter seven, we find that Jesus, represented as the Lion of the tribe of Judah is the One who takes the book from His Father’s hand and begins to progressively open the seals. When He opens the sixth seal and presents the message represented by the seal, chapter six ends. It ends with a question that leads into chapter seven, where we find the answer to the question raised in the last verse of chapter six.
Jak vyprávění od prvního verše pokračuje až do sedmé kapitoly, zjišťujeme, že Ježíš, představený jako Lev z pokolení Judova, je tím, kdo bere knihu z ruky svého Otce a začíná postupně otevírat pečeti. Když otevře šestou pečeť a předloží poselství, které je touto pečetí znázorněno, šestá kapitola končí. Končí otázkou, která uvádí sedmou kapitolu, kde nacházíme odpověď na otázku vznesenou v posledním verši šesté kapitoly.
For the great day of his wrath is come; and who shall be able to stand? Revelation 6:17.
Neboť přišel veliký den jeho hněvu; a kdo bude moci obstát? Zjevení 6,17.
Chapter seven introduces the one hundred and forty-four thousand and the “great multitude.” After God’s people are presented in chapter seven, then we find the seventh and final of the seals being removed. The only other prophecy in the book of Revelation that has been sealed is the seven thunders of chapter ten. The simple point is that the only prophecy in the book of Revelation that is sealed up and can be unsealed before probation closes is the “seven thunders.”
Sedmá kapitola uvádí sto čtyřicet čtyři tisíc a „veliký zástup“. Poté, co je v sedmé kapitole představen Boží lid, nacházíme, že je sejmutá sedmá a poslední z pečetí. Jediným dalším proroctvím v knize Zjevení, které bylo zapečetěno, je sedm hromů z desáté kapitoly. Prostý smysl je ten, že jediným proroctvím v knize Zjevení, které je zapečetěno a může být odpečetěno před uzavřením doby milosti, je „sedm hromů“.
For years, if not decades Future for America has identified what the “seven thunders” represent. The “seven thunders” represent the history of the Millerite movement from August 11, 1840 through to October 22, 1844. Sister White confirms this fact and adds that the “seven thunders” also represent “future events that will be disclosed in their order.” A detailed presentation of these facts can be found in Habakkuk’s Tables, for any that are unfamiliar with these prophetic realities.
Po léta, ne-li po desetiletí, Future for America vykládá, co představuje „sedm hromů“. „Sedm hromů“ představuje dějiny milleritského hnutí od 11. srpna 1840 až do 22. října 1844. Sestra Whiteová tuto skutečnost potvrzuje a dodává, že „sedm hromů“ rovněž představuje „budoucí události, které budou zjeveny v jejich pořadí“. Podrobné pojednání o těchto skutečnostech lze nalézt v Habakkukových tabulích pro každého, kdo není obeznámen s těmito prorockými skutečnostmi.
The truth of the seven thunders that has been presented in the past is still truth, but since August of this year the Lord has removed His hand from these subjects and more understanding has been revealed. We will begin with chapter ten of Revelation, then consider Sister White’s commentary on the chapter. Before we do this, we must identify two points unrelated to the consideration of the seven thunders.
Pravda o sedmi hromech, která byla v minulosti předložena, je stále pravdou, avšak od srpna tohoto roku Pán odňal svou ruku od těchto témat a bylo zjeveno hlubší porozumění. Začneme desátou kapitolou Zjevení a poté se budeme zabývat komentářem sestry Whiteové k této kapitole. Než tak učiníme, musíme určit dva body, které nesouvisejí s úvahou o sedmi hromech.
The first point is that the identification of the truth of the seven thunders that is now opened up requires several lines of truth to put everything the seven thunders represent in place. Here I pray, is the patience of the saints. The second point connected with this is that the program that produces the audio presentation of these articles has a limitation on the amount of time it can read and speak. The articles must each fit within that period of time. From the outset of this study, I am informing you that it will require a few articles to establish the truth represented by the seven thunders. Now to chapter ten.
Prvním bodem je, že určení pravdy o sedmi hromech, která je nyní otevírána, vyžaduje několik linií pravdy, aby vše, co sedm hromů představuje, bylo uvedeno na své místo. Zde se, jak se modlím, projevuje trpělivost svatých. Druhým bodem, který s tím souvisí, je, že program, jenž vytváří zvukovou prezentaci těchto článků, má omezení v délce času, po který může číst a mluvit. Každý z článků se musí vejít do tohoto časového úseku. Již od počátku tohoto studia vás upozorňuji, že k ustavení pravdy představované sedmi hromy bude zapotřebí několika článků. Nyní ke kapitole deset.
And I saw another mighty angel come down from heaven, clothed with a cloud: and a rainbow was upon his head, and his face was as it were the sun, and his feet as pillars of fire: And he had in his hand a little book open: and he set his right foot upon the sea, and his left foot on the earth, And cried with a loud voice, as when a lion roareth: and when he had cried, seven thunders uttered their voices. And when the seven thunders had uttered their voices, I was about to write: and I heard a voice from heaven saying unto me, Seal up those things which the seven thunders uttered, and write them not. And the angel which I saw stand upon the sea and upon the earth lifted up his hand to heaven, And sware by him that liveth for ever and ever, who created heaven, and the things that therein are, and the earth, and the things that therein are, and the sea, and the things which are therein, that there should be time no longer: But in the days of the voice of the seventh angel, when he shall begin to sound, the mystery of God should be finished, as he hath declared to his servants the prophets. And the voice which I heard from heaven spake unto me again, and said, Go and take the little book which is open in the hand of the angel which standeth upon the sea and upon the earth. And I went unto the angel, and said unto him, Give me the little book. And he said unto me, Take it, and eat it up; and it shall make thy belly bitter, but it shall be in thy mouth sweet as honey. And I took the little book out of the angel’s hand, and ate it up; and it was in my mouth sweet as honey: and as soon as I had eaten it, my belly was bitter. And he said unto me, Thou must prophesy again before many peoples, and nations, and tongues, and kings. Revelation 10:1–11.
I viděl jsem jiného silného anděla, sestupujícího z nebe, oděného oblakem; a nad jeho hlavou byla duha a jeho tvář byla jako slunce a jeho nohy jako ohnivé sloupy. A v ruce měl otevřenou malou knihu; i postavil svou pravou nohu na moře a levou na zemi a zvolal mocným hlasem, jako když řve lev. A když zvolal, sedm hromů promluvilo svými hlasy. A když těch sedm hromů promluvilo svými hlasy, chtěl jsem psát; ale uslyšel jsem hlas z nebe, který mi řekl: Zapečeť to, co promluvilo sedm hromů, a nepiš to. A ten anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, pozdvihl svou ruku k nebi a přisáhl při tom, jenž živ jest na věky věků, který stvořil nebe i to, co je v něm, i zemi i to, co je na ní, i moře i to, co je v něm, že času již více nebude; ale ve dnech hlasu sedmého anděla, až začne troubit, dokoná se tajemství Boží, jak je oznámil svým služebníkům prorokům. A hlas, který jsem slyšel z nebe, promluvil ke mně opět a řekl: Jdi a vezmi tu otevřenou malou knihu z ruky anděla, který stojí na moři a na zemi. I šel jsem k andělu a řekl jsem mu: Dej mi tu malou knihu. A řekl mi: Vezmi ji a sněz ji; způsobí hořkost ve tvém břiše, ale ve tvých ústech bude sladká jako med. I vzal jsem tu malou knihu z ruky anděla a snědl jsem ji; a v mých ústech byla sladká jako med, ale jakmile jsem ji snědl, mé břicho zhořklo. A řekl mi: Musíš znovu prorokovat před mnohými národy a národy, jazyky i králi. Zjevení 10,1–11.
Commenting on chapter ten, Sister White states:
Při komentáři k desáté kapitole sestra Whiteová uvádí:
“The mighty angel who instructed John was no less a personage than Jesus Christ. Setting His right foot on the sea, and His left upon the dry land, shows the part which He is acting in the closing scenes of the great controversy with Satan. This position denotes His supreme power and authority over the whole earth. The controversy had waxed stronger and more determined from age to age, and will continue to do so, to the concluding scenes when the masterly working of the powers of darkness shall reach their height. Satan, united with evil men, will deceive the whole world and the churches who receive not the love of the truth. But the mighty angel demands attention. He cries with a loud voice. He is to show the power and authority of His voice to those who have united with Satan to oppose the truth.
„Mocný anděl, který Jana poučoval, nebyl nikdo menší než Ježíš Kristus. To, že položil svou pravou nohu na moře a levou na souš, ukazuje úlohu, kterou vykonává v závěrečných scénách velkého sporu se satanem. Toto postavení označuje jeho svrchovanou moc a autoritu nad celou zemí. Spor se od věku k věku stával silnějším a rozhodnějším a bude tak pokračovat až k závěrečným scénám, kdy mistrné působení mocností temnoty dosáhne svého vrcholu. Satan, spojený se zlými lidmi, svede celý svět i církve, které nepřijímají lásku k pravdě. Avšak mocný anděl žádá pozornost. Volá silným hlasem. Má ukázat moc a autoritu svého hlasu těm, kteří se spojili se satanem, aby odporovali pravdě.“
“After these seven thunders uttered their voices, the injunction comes to John as to Daniel in regard to the little book: ‘Seal up those things which the seven thunders uttered.’ These relate to future events which will be disclosed in their order. Daniel shall stand in his lot at the end of the days. John sees the little book unsealed. Then Daniel’s prophecies have their proper place in the first, second, and third angels’ messages to be given to the world. The unsealing of the little book was the message in relation to time.
„Poté, co těchto sedm hromů promluvilo svými hlasy, přichází k Janovi, podobně jako k Danielovi ohledně malé knížky, příkaz: ‚Zapečeť to, co sedm hromů promluvilo.‘ To se vztahuje k budoucím událostem, které budou zjeveny ve svém pořadí. Daniel povstane ve svém údělu na konci dnů. Jan vidí malou knížku rozpečetěnou. Tehdy mají Danielova proroctví své náležité místo v poselstvích prvního, druhého a třetího anděla, jež mají být dána světu. Rozpečetění malé knížky bylo poselstvím ve vztahu k času.“
“The books of Daniel and the Revelation are one. One is a prophecy, the other a revelation; one a book sealed, the other a book opened. John heard the mysteries which the thunders uttered, but he was commanded not to write them.
„Knihy Daniel a Zjevení jsou jedno. Jedna je proroctvím, druhá zjevením; jedna je knihou zapečetěnou, druhá knihou otevřenou. Jan slyšel tajemství, která pronášely hromy, avšak bylo mu přikázáno, aby je nezapsal. “
“The special light given to John which was expressed in the seven thunders was a delineation of events which would transpire under the first and second angels’ messages. It was not best for the people to know these things, for their faith must necessarily be tested. In the order of God most wonderful and advanced truths would be proclaimed. The first and second angels’ messages were to be proclaimed, but no further light was to be revealed before these messages had done their specific work. This is represented by the angel standing with one foot on the sea, proclaiming with a most solemn oath that time should be no longer.” The Seventh-day Adventist Bible Commentary, volume 7, 971.
„Zvláštní světlo dané Janovi, které bylo vyjádřeno v sedmi hromech, bylo vykreslením událostí, jež měly nastat pod poselstvími prvního a druhého anděla. Nebylo nejlepší, aby lid tyto věci znal, neboť jejich víra musela být nutně vyzkoušena. V Božím pořádku měly být hlásány nejpodivuhodnější a nejpokročilejší pravdy. Poselství prvního a druhého anděla měla být hlásána, avšak žádné další světlo nemělo být zjeveno dříve, než tato poselství vykonají své zvláštní dílo. To je znázorněno andělem, který stojí jednou nohou na moři a vyhlašuje s nejslavnostnější přísahou, že času již nebude.“ The Seventh-day Adventist Bible Commentary, svazek 7, 971.
The “mighty angel” who descended on August 11, 1840 was Christ, and he had a message in his hand that John was told to eat. What John ate was a message, but it was distinctly a message that was to be taken to God’s people, and not the world. It is important to recognize who the target audience is in the passage, for even though Christ descended on August 11, 1840, marking the empowerment of the first angel’s message, and thus identifying when the first angel’s message would be carried to the entire world, the little book that John was to eat is identifying when Protestantism surrendered the mantle of Protestantism unto the Millerites. When Christ descended with the little book, He was terminating His covenant relationship with the church from the wilderness and simultaneously identifying the Millerite people as His new chosen covenant people. The Millerites were a people who had formerly not been the people of God. The prophets never contradict each other.
„Mocný anděl“, který sestoupil 11. srpna 1840, byl Kristus a ve své ruce měl poselství, které bylo Janovi řečeno sníst. To, co Jan snědl, bylo poselství, avšak zcela zřetelně to bylo poselství určené k tomu, aby bylo neseno Božímu lidu, a nikoli světu. Je důležité rozpoznat, kdo je v tomto oddílu cílovým adresátem, neboť ačkoli Kristus sestoupil 11. srpna 1840, čímž označil zmocnění poselství prvního anděla, a tím určil, kdy bude poselství prvního anděla neseno celému světu, knížka, kterou měl Jan sníst, označuje dobu, kdy protestantismus odevzdal plášť protestantismu Milleritům. Když Kristus sestoupil s knížkou, ukončoval svůj smluvní vztah s církví z pustiny a současně označoval milleritský lid za svůj nový vyvolený smluvní lid. Millerité byli lidem, který dříve nebyl Božím lidem. Proroci si nikdy neprotiřečí.
And he said unto me, Son of man, stand upon thy feet, and I will speak unto thee. And the spirit entered into me when he spake unto me, and set me upon my feet, that I heard him that spake unto me. And he said unto me, Son of man, I send thee to the children of Israel, to a rebellious nation that hath rebelled against me: they and their fathers have transgressed against me, even unto this very day. For they are impudent children and stiffhearted. I do send thee unto them; and thou shalt say unto them, Thus saith the Lord God. And they, whether they will hear, or whether they will forbear, (for they are a rebellious house,) yet shall know that there hath been a prophet among them. And thou, son of man, be not afraid of them, neither be afraid of their words, though briers and thorns be with thee, and thou dost dwell among scorpions: be not afraid of their words, nor be dismayed at their looks, though they be a rebellious house. And thou shalt speak my words unto them, whether they will hear, or whether they will forbear: for they are most rebellious. But thou, son of man, hear what I say unto thee; Be not thou rebellious like that rebellious house: open thy mouth, and eat that I give thee. And when I looked, behold, an hand was sent unto me; and, lo, a roll of a book was therein; And he spread it before me; and it was written within and without: and there was written therein lamentations, and mourning, and woe. Moreover he said unto me, Son of man, eat that thou findest; eat this roll, and go speak unto the house of Israel. So I opened my mouth, and he caused me to eat that roll. And he said unto me, Son of man, cause thy belly to eat, and fill thy bowels with this roll that I give thee. Then did I eat it; and it was in my mouth as honey for sweetness. And he said unto me, Son of man, go, get thee unto the house of Israel, and speak with my words unto them. For thou art not sent to a people of a strange speech and of an hard language, but to the house of Israel; Not to many people of a strange speech and of an hard language, whose words thou canst not understand. Surely, had I sent thee to them, they would have hearkened unto thee. But the house of Israel will not hearken unto thee; for they will not hearken unto me: for all the house of Israel are impudent and hardhearted. Behold, I have made thy face strong against their faces, and thy forehead strong against their foreheads. As an adamant harder than flint have I made thy forehead: fear them not, neither be dismayed at their looks, though they be a rebellious house. Moreover he said unto me, Son of man, all my words that I shall speak unto thee receive in thine heart, and hear with thine ears. Ezekiel 2:1–3:10.
I řekl mi: Synu člověka, postav se na nohy své, a budu s tebou mluviti. A duch vešel do mne, když ke mně mluvil, a postavil mne na nohy mé, takže jsem slyšel toho, který ke mně mluvil. I řekl mi: Synu člověka, posílám tě k synům Izraele, k národu vzpurnému, který se vzbouřil proti mně; oni i otcové jejich přestupovali proti mně až do tohoto dne. Neboť jsou to děti nestoudné a zatvrzelého srdce. Posílám tě k nim; a řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin. A oni, ať již uslyší, či ať toho zanechají, (neboť jsou domem vzpurným,) přece poznají, že byl uprostřed nich prorok. A ty, synu člověka, neboj se jich ani se neboj jejich slov, třebaže jsou s tebou trní a hloží a přebýváš mezi štíry; neboj se jejich slov ani se neděs jejich pohledů, třebaže jsou domem vzpurným. A budeš k nim mluviti má slova, ať již uslyší, či ať toho zanechají; neboť jsou nanejvýš vzpurní. Ty pak, synu člověka, slyš, co ti pravím; nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům: otevři ústa svá a sněz, co ti dávám. A když jsem se podíval, aj, byla ke mně vztažena ruka, a hle, byl v ní svitek knihy; a rozvinul jej přede mnou, a byl popsán z vnitřku i z vnějšku; a bylo na něm napsáno naříkání, lkání a běda. Potom mi řekl: Synu člověka, sněz, co nalézáš; sněz tento svitek a jdi, mluv k domu Izraele. I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti ten svitek. A řekl mi: Synu člověka, dej svému břichu jísti a naplň svá střeva tímto svitkem, který ti dávám. I snědl jsem jej; a byl v ústech mých sladký jako med. I řekl mi: Synu člověka, jdi, vejdi k domu Izraele a mluv k nim mými slovy. Neboť nejsi poslán k lidu nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, nýbrž k domu Izraele; ne k mnohým národům nesrozumitelné řeči a těžkého jazyka, jejichž slovům nemůžeš rozuměti. Zajisté, kdybych tě byl poslal k nim, byli by tě uposlechli. Ale dům Izraele tě neuposlechne, neboť nechtějí uposlechnouti mne; neboť celý dům Izraele jest nestoudný a zatvrzelého srdce. Hle, učinil jsem tvář tvou pevnou proti jejich tvářím a čelo tvé pevným proti jejich čelům. Jako diamant, tvrdší než pazourek, učinil jsem čelo tvé: neboj se jich ani se neděs jejich pohledů, třebaže jsou domem vzpurným. Dále mi řekl: Synu člověka, přijmi do svého srdce všechna má slova, která k tobě budu mluviti, a slyš je svýma ušima. Ezechiel 2:1–3:10.
When Christ descended with the little book which John took and ate, it was in his “mouth as honey for sweetness.” John the Revelator and Ezekiel, both take a message from Christ’s “hand.” Ezekiel, and therefore John had a message to deliver to “the house of Israel,” not to those outside of Israel. If those outside Israel would have heard the message, they would have accepted it, but not Israel, for “all the house” of Israel “are impudent and hardhearted.” The complete house of Israel (all the house) was totally rebellious. Israel in 1840 was represented in Revelation chapter ten as the church in the wilderness. They had filled the cup of their probationary time.
Když Kristus sestoupil s malou knížkou, kterou Jan vzal a snědl, byla v jeho „ústech sladká jako med“. Jan Zjevení a Ezechiel oba přijímají poselství z Kristovy „ruky“. Ezechiel, a tudíž i Jan, měl poselství doručit „domu Izraelovu“, nikoli těm, kdo jsou mimo Izrael. Kdyby ti, kdo jsou mimo Izrael, byli to poselství slyšeli, byli by je přijali, ale ne Izrael, neboť „celý dům“ Izraelův „má drzé čelo a zatvrzelé srdce“. Celý dům Izraelův („všechen dům“) byl naprosto vzpurný. Izrael roku 1840 byl v 10. kapitole Zjevení představen jako církev na poušti. Naplnili číši času své zkušební doby.
Though the message would not be heard by Israel, the prophet was still commanded to take them the message of the little book, for the purpose of holding them accountable for rejecting the light of the first angel. In the books of judgment, they were to be held accountable for refusing to hear the message of the “prophet” that had been “among them.” Rejecting the prophet is to reject the message that had been given to the prophet by the angel Gabriel, who had himself received that message from Christ, who had received it from the Father. When Christ descended with the message of the little book in His hand it paralleled when the Holy Spirit descended at His baptism. That had been prefigured by Moses at the burning bush, and that very same waymark that exists in every reformatory movement.
Ačkoli Izrael toto poselství nevyslechne, prorokovi bylo přesto přikázáno, aby jim přinesl poselství malé knihy, a to za účelem učinit je odpovědnými za odmítnutí světla prvního anděla. V knihách soudu měli nést odpovědnost za to, že odmítli naslouchat poselství „proroka“, který byl „mezi nimi“. Odmítnout proroka znamená odmítnout poselství, které bylo prorokovi dáno andělem Gabrielem, jenž sám toto poselství přijal od Krista, který je přijal od Otce. Když Kristus sestoupil s poselstvím malé knihy ve své ruce, bylo to paralelou k tomu, když při jeho křtu sestoupil Duch svatý. To bylo předobrazeno Mojžíšem u hořícího keře a je to tentýž mezník, který se nachází v každém reformním hnutí.
“The work of God in the earth presents, from age to age, a striking similarity in every great reformation or religious movement. The principles of God’s dealing with men are ever the same. The important movements of the present have their parallel in those of the past, and the experience of the church in former ages has lessons of great value for our own time.” The Great Controversy, 343.
„Dílo Boží na zemi vykazuje od věku k věku nápadnou podobnost v každé velké reformaci či náboženském hnutí. Zásady Božího jednání s lidmi jsou stále tytéž. Významná hnutí současnosti mají svou obdobu v hnutích minulosti a zkušenost církve v dřívějších dobách obsahuje poučení veliké hodnoty pro naši vlastní dobu.“ The Great Controversy, 343.
The demise of the Ottoman supremacy on August 11, 1840, (which is when John and Ezekiel ate the little book that was in Christ’s “hand,”) marks the “empowerment” of the first angel’s message that had “arrived” at the “time of the end” in 1798. It was “empowered” by the confirmation of the premier prophetic rule of the Millerites; the year for a day principle. Christ then began to erect the Millerite temple foundation, as He had done at His baptism.
Zánik osmanské nadvlády 11. srpna 1840 (kdy Jan a Ezechiel snědli malou knížku, která byla v Kristově „ruce“) označuje „zmocnění“ poselství prvního anděla, které „přišlo“ v „čase konce“ roku 1798. Bylo „zmocněno“ potvrzením prvořadého prorockého pravidla mileritů, totiž zásady den za rok. Kristus tehdy začal klást základ mileritského chrámu, právě tak jako to učinil při svém křtu.
“Nathanael’s wavering faith was now strengthened, and he answered and said, ‘Rabbi, thou art the son of God; thou art the King of Israel. Jesus answered and said unto him, Because I said unto thee, I saw thee under the fig tree, believest thou? Thou shalt see greater things than these. And he saith unto him, Verily, verily, I say unto you, Hereafter ye shall see Heaven open, and the angels of God ascending and descending upon the Son of Man.’
Natanáelova kolísající víra byla nyní posílena, a odpověděl a řekl: „Rabbi, ty jsi Syn Boží; ty jsi Král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl a řekl: „Protože jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem, věříš? Uvidíš větší věci než tyto.“ A praví mu: „Amen, amen, pravím vám: Od nynějška uvidíte otevřené nebe a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“
“In these first few disciples the foundation of the Christian church was being laid by individual effort. John first directed two of his disciples to Christ. Then one of these finds a brother, and brings him to Christ. He then calls Philip to follow him, and he went in search of Nathanael.” Spirit of Prophecy, volume 2, 66.
„V těchto prvních několika učednících byl osobním úsilím pokládán základ křesťanské církve. Jan nejprve přivedl dva ze svých učedníků ke Kristu. Potom jeden z nich nalezl svého bratra a přivedl ho ke Kristu. Kristus pak povolal Filipa, aby ho následoval, a ten šel hledat Natanaela.“ Spirit of Prophecy, svazek 2, 66.
When Christ descended on August 11, 1840 with the little book open in His hand, it had been prefigured in the reform movement of Christ’s earthly history, for every reform movement possesses the identical waymarks. Moses and the reformatory movement he led out in had the same waymark. The experience of Moses at the burning bush typified the Holy Spirit descending at Christ baptism, that in turn typified 1840, which in turn typifies September 11, 2001 when the mighty angel of Revelation eighteen descended.
Když Kristus 11. srpna 1840 sestoupil s otevřenou knížkou ve své ruce, bylo to předobrazeno v reformačním hnutí pozemských dějin Kristových, neboť každé reformační hnutí má tytéž mezníky. Mojžíš a reformační hnutí, které vedl, mělo tentýž mezník. Zkušenost Mojžíše u hořícího keře byla předobrazem sestoupení Ducha svatého při Kristově křtu; to pak bylo předobrazem roku 1840, který je zase předobrazem 11. září 2001, kdy sestoupil mocný anděl ze Zjevení osmnácté kapitoly.
The “arrival” of the first angel’s message, and the “arrival” of the second angel’s message and the “arrival” of the third angel’s message are all represented by angels. The first angel has a little book in his hand, the second had a writing in his hand and the third had a parchment in his hand. Upon the testimony of two or three a truth is established. All three angels, whether at their arrival or empowerment have a message in their hand.
„Příchod“ poselství prvního anděla, „příchod“ poselství druhého anděla i „příchod“ poselství třetího anděla jsou všechny znázorněny anděly. První anděl má ve své ruce malou knihu, druhý měl ve své ruce spis a třetí měl ve své ruce svitek. Na základě svědectví dvou nebo tří je pravda potvrzena. Všichni tři andělé, ať při svém příchodu, nebo při svém zmocnění, mají ve své ruce poselství.
John and Ezekiel represent those that ate the message when the first angel’s message was “empowered,” which is a different historical waymark than when the first angel’s message “arrived” in 1798.
Jan a Ezechiel představují ty, kteří přijali poselství, když bylo poselství prvního anděla „zmocněno“, což je odlišný historický mezník od chvíle, kdy poselství prvního anděla „přišlo“ v roce 1798.
The difference between the “arrival” of a message and its “empowerment” is an extremely important distinction to note. As we consider the following passage take note that the purpose of the first angel is identical to the purpose of the angel in Revelation eighteen that lightens the earth with his glory. Also note that each message causes a division producing two classes of worshippers.
Rozdíl mezi „příchodem“ poselství a jeho „zmocněním“ je nesmírně důležité rozlišení, které je třeba mít na zřeteli. Když budeme uvažovat o následující pasáži, povšimněte si, že účel prvního anděla je totožný s účelem anděla ve Zjevení osmnácté kapitoly, který ozařuje zemi svou slávou. Povšimněte si také, že každé poselství působí rozdělení a vytváří dvě skupiny uctívačů.
“I was shown the interest which all heaven had taken in the work going on upon the earth. Jesus commissioned a mighty angel [the first angel] to descend and warn the inhabitants of the earth to prepare for His second appearing. As the angel left the presence of Jesus in heaven, an exceedingly bright and glorious light went before him. I was told that his mission was to lighten the earth with his glory and warn man of the coming wrath of God. Multitudes received the light. Some of these seemed to be very solemn, while others were joyful and enraptured. All who received the light turned their faces toward heaven and glorified God. Though it was shed upon all, some merely came under its influence, but did not heartily receive it. Many were filled with great wrath. Ministers and people united with the vile and stoutly resisted the light shed by the mighty angel. But all who received it withdrew from the world and were closely united with one another.
„Byl mi ukázán zájem, který celé nebe projevovalo o dílo probíhající na zemi. Ježíš pověřil mocného anděla [prvního anděla], aby sestoupil a varoval obyvatele země, aby se připravili na Jeho druhý příchod. Když anděl opouštěl přítomnost Ježíše v nebi, šlo před ním nesmírně jasné a slavné světlo. Bylo mi řečeno, že jeho posláním je osvětlit zemi svou slávou a varovat člověka před přicházejícím Božím hněvem. Zástupy přijaly toto světlo. Někteří z nich se zdáli být velmi vážní, zatímco jiní byli radostní a uchvácení. Všichni, kdo přijali světlo, obrátili své tváře k nebi a oslavovali Boha. Ačkoli bylo vyléváno na všechny, někteří se pouze dostali pod jeho vliv, avšak nepřijali je celým srdcem. Mnozí byli naplněni velikým hněvem. Kazatelé i lid se spojili s ničemnými a urputně odporovali světlu, jež šířil mocný anděl. Avšak všichni, kdo je přijali, se oddělili od světa a byli navzájem úzce sjednoceni.
“Satan and his angels were busily engaged in seeking to attract the minds of as many as possible from the light. The company who rejected it were left in darkness. I saw the angel of God watching with the deepest interest His professed people, to record the character which they developed as the message of heavenly origin was presented to them. And as very many who professed love for Jesus turned from the heavenly message with scorn, derision, and hatred, an angel with a parchment in his hand made the shameful record. All heaven was filled with indignation that Jesus should be thus slighted by His professed followers.
„Satan a jeho andělé byli horlivě zaměstnáni tím, aby od světla odvrátili mysl co největšího počtu lidí. Skupina, která je odmítla, byla ponechána v temnotě. Viděla jsem Božího anděla, jak s nejhlubším zájmem sleduje svůj vyznávající lid, aby zaznamenal charakter, který rozvíjel, když mu bylo předkládáno poselství nebeského původu. A když se velmi mnozí, kteří vyznávali lásku k Ježíši, od nebeského poselství odvrátili s pohrdáním, posměchem a nenávistí, anděl se svitkem v ruce učinil tento hanebný záznam. Celé nebe bylo naplněno rozhořčením nad tím, že Ježíš byl takto znevažován svými vyznávajícími následovníky.“
“I saw the disappointment of the trusting ones, as they did not see their Lord at the expected time. It had been God’s purpose to conceal the future and to bring His people to a point of decision. Without the preaching of definite time for the coming of Christ, the work designed of God would not have been accomplished. Satan was leading very many to look far in the future for the great events connected with the judgment and the end of probation. It was necessary that the people be brought to seek earnestly for a present preparation.
„Viděla jsem zklamání důvěřujících, když ve očekávaném čase nespatřili svého Pána. Bylo Božím záměrem zastřít budoucnost a přivést svůj lid k bodu rozhodnutí. Bez kázání určitého času Kristova příchodu by dílo, jež Bůh zamýšlel, nebylo vykonáno. Satan vedl velmi mnohé k tomu, aby hleděli daleko do budoucnosti k velikým událostem spojeným se soudem a s ukončením doby milosti. Bylo nutné, aby lid byl přiveden k tomu, aby vážně usiloval o nynější přípravu.“
“As the time passed, those who had not fully received the light of the angel united with those who had despised the message, and they turned upon the disappointed ones with ridicule. Angels marked the situation of Christ’s professed followers. The passing of the definite time had tested and proved them, and very many were weighed in the balance and found wanting. They loudly claimed to be Christians, yet in almost every particular failed to follow Christ. Satan exulted at the state of the professed followers of Jesus.
„Jak čas plynul, ti, kdo světlo anděla plně nepřijali, se spojili s těmi, kdo pohrdli poselstvím, a s posměchem se obrátili proti zklamaným. Andělé zaznamenali stav těch, kdo se hlásili ke Kristu. Pominutí určitého času je vyzkoušelo a prokázalo, a velmi mnozí byli zváženi na vahách a shledáni nedostatečnými. Hlasitě prohlašovali, že jsou křesťané, avšak téměř v každém ohledu selhávali v následování Krista. Satan jásal nad stavem domnělých následovníků Ježíše.“
“He had them in his snare. He had led the majority to leave the straight path, and they were attempting to climb up to heaven some other way. Angels saw the pure and holy mixed up with sinners in Zion and with world-loving hypocrites. They had watched over the true disciples of Jesus; but the corrupt were affecting the holy. Those whose hearts burned with an intense desire to see Jesus were forbidden by their professed brethren to speak of His coming. Angels viewed the scene and sympathized with the remnant who loved the appearing of their Lord.
„Měl je ve své léči. Většinu svedl k tomu, aby opustila přímou stezku, a oni se pokoušeli vystoupit do nebe jinou cestou. Andělé viděli čisté a svaté promísené s hříšníky na Sijónu a se světa milujícími pokrytci. Bděli nad pravými Ježíšovými učedníky; avšak zkažení působili na svaté zhoubně. Těm, jejichž srdce hořela vroucí touhou spatřit Ježíše, bylo jejich domnělými bratry zakazováno mluvit o Jeho příchodu. Andělé pohlíželi na tuto scénu a soucítili s ostatkem, který miloval zjevení svého Pána.“
“Another mighty angel [the second angel] was commissioned to descend to earth. Jesus placed in his hand a writing, and as he came to the earth, he cried, ‘Babylon is fallen, is fallen.’ Then I saw the disappointed ones again raise their eyes to heaven, looking with faith and hope for their Lord’s appearing. But many seemed to remain in a stupid state, as if asleep; yet I could see the trace of deep sorrow upon their countenances. The disappointed ones saw from the Scriptures that they were in the tarrying time, and that they must patiently wait the fulfillment of the vision. The same evidence which led them to look for their Lord in 1843, led them to expect Him in 1844. Yet I saw that the majority did not possess that energy which marked their faith in 1843. Their disappointment had dampened their faith.
„Další mocný anděl [druhý anděl] byl pověřen, aby sestoupil na zem. Ježíš vložil do jeho ruky spis, a když přišel k zemi, zvolal: ‚Padl Babylón, padl.‘ Potom jsem znovu viděla zklamané, jak pozvedají své oči k nebi a s vírou a nadějí očekávají zjevení svého Pána. Mnozí se však zdáli setrvávat v otupělém stavu, jako by spali; přesto jsem na jejich tvářích mohla spatřit stopy hlubokého zármutku. Zklamaní z Písma poznali, že se nacházejí v době prodlení a že musí trpělivě čekat na naplnění vidění. Tytéž důkazy, které je vedly k tomu, aby svého Pána očekávali v roce 1843, je vedly k tomu, aby Ho očekávali v roce 1844. Přesto jsem viděla, že většina neoplývala tou energií, která vyznačovala jejich víru v roce 1843. Jejich zklamání ochromilo jejich víru.“
“As the people of God united in the cry of the second angel, the heavenly host marked with the deepest interest the effect of the message. They saw many who bore the name of Christians turn with scorn and derision upon those who had been disappointed. As the words fell from mocking lips, ‘You have not gone up yet!’ an angel wrote them. Said the angel, ‘They mock God.’ I was pointed back to a similar sin committed in ancient times. Elijah had been translated to heaven, and his mantle had fallen upon Elisha. Then wicked youth, who had learned from their parents to despise the man of God, followed Elisha, and mockingly cried, ‘Go up, thou bald head; go up, thou bald head.’ In thus insulting His servant, they insulted God and met their punishment then and there. In like manner, those who have scoffed and mocked at the idea of the saints’ going up, will be visited with the wrath of God, and will be made to feel that it is not a light thing to trifle with their Maker.
„Když se Boží lid sjednotil ve volání druhého anděla, nebeské zástupy s nejhlubším zájmem sledovaly účinek tohoto poselství. Viděly, jak se mnozí, kteří nesli jméno křesťanů, s pohrdáním a posměchem obrátili proti těm, kdo byli zklamáni. Když z posměšných rtů zaznívala slova: ‚Ještě jste nevystoupili!‘, anděl je zaznamenal. Anděl řekl: ‚Posmívají se Bohu.‘ Byla jsem upozorněna na podobný hřích spáchaný ve starověku. Eliáš byl vzat do nebe a jeho plášť padl na Elizea. Tu ničemní mladíci, kteří se od svých rodičů naučili pohrdat Božím mužem, šli za Elizeem a posměšně volali: ‚Vystup, ty lysá hlavo, vystup, ty lysá hlavo.‘ Tím, že takto uráželi Jeho služebníka, uráželi Boha a stihl je jejich trest ihned na tom místě. Stejným způsobem budou ti, kdo se vysmívali a posmívali představě vystoupení svatých, navštíveni Božím hněvem a bude jim dáno pocítit, že není lehkou věcí zahrávat si se svým Stvořitelem.“
“Jesus commissioned other angels to fly quickly to revive and strengthen the drooping faith of His people and prepare them to understand the message of the second angel and the important move which was soon to be made in heaven. I saw these angels receive great power and light from Jesus and fly quickly to earth to fulfill their commission to aid the second angel in his work. A great light shone upon the people of God as the angels cried, ‘Behold, the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him.’ Then I saw these disappointed ones rise and in harmony with the second angel proclaim, ‘Behold, the Bridegroom cometh; go ye out to meet Him.’ The light from the angels penetrated the darkness everywhere. Satan and his angels sought to hinder this light from spreading and having its designed effect. They contended with the angels from heaven, telling them that God had deceived the people, and that with all their light and power they could not make the world believe that Christ was coming. But notwithstanding Satan strove to hedge up the way and draw the minds of the people from the light, the angels of God continued their work….
„Ježíš pověřil jiné anděly, aby rychle letěli oživit a posílit ochabující víru Jeho lidu a připravit jej, aby porozuměl poselství druhého anděla a důležitému kroku, který měl být brzy učiněn v nebi. Viděla jsem, jak tito andělé přijali od Ježíše velikou moc a světlo a rychle letěli na zem, aby splnili své pověření a pomohli druhému andělu v jeho díle. Na Boží lid zazářilo veliké světlo, když andělé volali: ‚Aj, ženich přichází; vyjděte mu vstříc.‘ Potom jsem viděla tyto zklamané, jak povstali a v souladu s druhým andělem hlásali: ‚Aj, ženich přichází; vyjděte mu vstříc.‘ Světlo od andělů pronikalo temnotou všude. Satan a jeho andělé se snažili zabránit šíření tohoto světla a tomu, aby mělo zamýšlený účinek. Přeli se s anděly z nebe a říkali jim, že Bůh oklamal lid a že se vší svou světelnou září a mocí nemohou přimět svět, aby uvěřil, že Kristus přichází. Ale navzdory tomu, že se satan snažil zahradit cestu a odvrátit mysl lidu od světla, Boží andělé pokračovali ve svém díle….“
“As the ministration of Jesus closed in the holy place, and He passed into the holiest, and stood before the ark containing the law of God, He sent another mighty angel with a third message to the world. A parchment was placed in the angel’s hand, and as he descended to the earth in power and majesty, he proclaimed a fearful warning, with the most terrible threatening ever borne to man. This message was designed to put the children of God upon their guard, by showing them the hour of temptation and anguish that was before them. Said the angel, ‘They will be brought into close combat with the beast and his image. Their only hope of eternal life is to remain steadfast. Although their lives are at stake, they must hold fast the truth.’ The third angel closes his message thus: ‘Here is the patience of the saints: here are they that keep the commandments of God, and the faith of Jesus.’ As he repeated these words, he pointed to the heavenly sanctuary. The minds of all who embrace this message are directed to the most holy place, where Jesus stands before the ark, making His final intercession for all those for whom mercy still lingers and for those who have ignorantly broken the law of God. This atonement is made for the righteous dead as well as for the righteous living. It includes all who died trusting in Christ, but who, not having received the light upon God’s commandments, had sinned ignorantly in transgressing its precepts.” Early Writings, 245–254.
„Když služba Ježíše skončila ve svatyni a On vstoupil do nejsvětějšího místa a postavil se před archu obsahující Boží zákon, poslal světu jiného mocného anděla s třetím poselstvím. Do ruky anděla byl vložen svitek, a když sestupoval na zemi v moci a velebnosti, hlásal hrozivé varování s nejstrašnějším napomenutím, jaké kdy bylo člověku sděleno. Toto poselství mělo uvést Boží děti do střehu tím, že jim ukázalo hodinu pokušení a úzkosti, která byla před nimi. Anděl řekl: ‚Budou přivedeni do těsného boje se šelmou a jejím obrazem. Jejich jedinou nadějí na věčný život je zůstat pevní. Ačkoli je v sázce jejich život, musí se pevně držet pravdy.‘ Třetí anděl uzavírá své poselství takto: ‚Zde jest trpělivost svatých: zde jsou ti, kteří zachovávají přikázání Boží a víru Ježíšovu.‘ Když tato slova opakoval, ukázal na nebeskou svatyni. Mysl všech, kdo přijímají toto poselství, je obrácena k nejsvětějšímu místu, kde Ježíš stojí před archou a vykonává svou závěrečnou přímluvu za všechny ty, pro něž milost ještě prodlévá, i za ty, kdo nevědomky přestoupili Boží zákon. Toto smíření je vykonáváno jak za spravedlivé mrtvé, tak za spravedlivé živé. Zahrnuje všechny, kdo zemřeli v důvěře v Krista, ale kteří, protože neobdrželi světlo o Božích přikázáních, nevědomky zhřešili přestoupením jeho ustanovení.“ Early Writings, 245–254.
A few pages later in the same book, addressing the same concepts just referred to, Sister White identifies that the rejection of the three messages in Millerite history had been typified in the history of Christ. She there provides two witnesses that identify a progressive testing process that requires victory at each test in order to proceed to the next test.
O několik stránek dále v téže knize, když se zabývá týmiž právě zmíněnými pojmy, sestra Whiteová uvádí, že odmítnutí tří poselství v milleritských dějinách bylo předobrazeno v dějinách Krista. Na tomto místě předkládá dvě svědectví, která ukazují na postupný proces zkoušky, jenž vyžaduje vítězství při každé zkoušce, aby bylo možné postoupit k další zkoušce.
“I saw a company who stood well-guarded and firm, giving no countenance to those who would unsettle the established faith of the body. God looked upon them with approbation. I was shown three steps—the first, second, and third angels’ messages. Said my accompanying angel, ‘Woe to him who shall move a block or stir a pin of these messages. The true understanding of these messages is of vital importance. The destiny of souls hangs upon the manner in which they are received.’ I was again brought down through these messages, and saw how dearly the people of God had purchased their experience. It had been obtained through much suffering and severe conflict. God had led them along step by step, until He had placed them upon a solid, immovable platform. I saw individuals approach the platform and examine the foundation. Some with rejoicing immediately stepped upon it. Others commenced to find fault with the foundation. They wished improvements made, and then the platform would be more perfect, and the people much happier. Some stepped off the platform to examine it and declared it to be laid wrong. But I saw that nearly all stood firm upon the platform and exhorted those who had stepped off to cease their complaints; for God was the Master Builder, and they were fighting against Him. They recounted the wonderful work of God, which had led them to the firm platform, and in union raised their eyes to heaven and with a loud voice glorified God. This affected some of those who had complained and left the platform, and they with humble look again stepped upon it.
„Viděla jsem zástup, který stál dobře střežen a pevný a nedával žádnou podporu těm, kdo by chtěli zviklat ustálenou víru těla. Bůh na ně pohlížel se zalíbením. Byly mi ukázány tři kroky — poselství prvního, druhého a třetího anděla. Můj průvodní anděl řekl: ‚Běda tomu, kdo by z těchto poselství pohnul jediným kamenem nebo posunul jediný kolík. Pravé porozumění těmto poselstvím má zásadní důležitost. Osud duší závisí na tom, jak jsou přijímána.‘ Znovu jsem byla vedena skrze tato poselství a viděla jsem, jak draze lid Boží vykoupil svou zkušenost. Byla získána skrze mnoho utrpení a těžký zápas. Bůh je vedl krok za krokem, až je postavil na pevnou, nepohnutelnou plošinu. Viděla jsem jednotlivce, jak přistupují k plošině a zkoumají její základ. Někteří na ni s radostí ihned vstoupili. Jiní začali na základu hledat chyby. Přáli si, aby byly provedeny úpravy, a potom by plošina byla dokonalejší a lid mnohem šťastnější. Někteří z plošiny sestoupili, aby ji prozkoumali, a prohlásili, že je položena nesprávně. Viděla jsem však, že téměř všichni stáli na plošině pevně a napomínali ty, kdo z ní sestoupili, aby přestali se svými stížnostmi; neboť Bůh byl Mistrem stavitelem a oni bojovali proti Němu. Připomínali podivuhodné Boží dílo, které je přivedlo k pevné plošině, a jednomyslně pozvedli oči k nebi a hlasitým hlasem oslavovali Boha. To zapůsobilo na některé z těch, kdo si stěžovali a opustili plošinu, a oni s pokorným výrazem znovu na ni vstoupili.
“I was pointed back to the proclamation of the first advent of Christ. John was sent in the spirit and power of Elijah [typifying the first angel’s message] to prepare the way of Jesus. Those who rejected the testimony of John were not benefited by the teachings of Jesus [typifying the second angel’s message]. Their opposition to the message that foretold His coming placed them where they could not readily receive the strongest evidence that He was the Messiah. Satan led on those who rejected the message of John to go still farther, to reject and crucify Christ [typifying the third angel’s message]. In doing this they placed themselves where they could not receive the blessing on the day of Pentecost, [typifying the angel of Revelation eighteen] which would have taught them the way into the heavenly sanctuary. The rending of the veil of the temple showed that the Jewish sacrifices and ordinances would no longer be received. The great Sacrifice had been offered and had been accepted, and the Holy Spirit which descended on the day of Pentecost carried the minds of the disciples from the earthly sanctuary to the heavenly, where Jesus had entered by His own blood, to shed upon His disciples the benefits of His atonement. But the Jews were left in total darkness. They lost all the light which they might have had upon the plan of salvation, and still trusted in their useless sacrifices and offerings. The heavenly sanctuary had taken the place of the earthly, yet they had no knowledge of the change. Therefore they could not be benefited by the mediation of Christ in the holy place.
„Byla jsem vedena zpět k hlásání prvního příchodu Krista. Jan byl poslán v duchu a moci Eliášově [předobrazně označující poselství prvního anděla], aby připravil cestu Ježíši. Ti, kdo odmítli Janovo svědectví, neměli užitek z Ježíšova učení [předobrazně označujícího poselství druhého anděla]. Jejich odpor vůči poselství, které předpovídalo Jeho příchod, je postavil do situace, kdy nemohli snadno přijmout nejsilnější důkazy o tom, že On byl Mesiáš. Satan vedl ty, kdo odmítli Janovo poselství, aby zašli ještě dále, odmítli a ukřižovali Krista [předobrazně označujícího poselství třetího anděla]. Tím se postavili tam, kde nemohli přijmout požehnání dne Letnic [předobrazně označujícího anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly], které by je bylo poučilo o cestě do nebeské svatyně. Roztržení chrámové opony ukázalo, že židovské oběti a obřady již nebudou dále přijímány. Veliká Oběť byla obětována a byla přijata a Duch svatý, jenž sestoupil v den Letnic, obrátil mysl učedníků od pozemské svatyně k nebeské, do níž Ježíš vstoupil svou vlastní krví, aby na své učedníky vylil dobrodiní svého smíření. Avšak Židé byli ponecháni v naprosté temnotě. Ztratili všechno světlo, které mohli mít o plánu spasení, a nadále důvěřovali svým neužitečným obětem a darům. Nebeská svatyně zaujala místo pozemské, oni však o této změně neměli žádné poznání. Proto nemohli mít prospěch z Kristovy přímluvy ve svatyni.“
“Many look with horror at the course of the Jews in rejecting and crucifying Christ; and as they read the history of His shameful abuse, they think they love Him, and would not have denied Him as did Peter, or crucified Him as did the Jews. But God who reads the hearts of all, has brought to the test that love for Jesus which they professed to feel. All heaven watched with the deepest interest the reception of the first angel’s message. But many who professed to love Jesus, and who shed tears as they read the story of the cross, derided the good news of His coming. Instead of receiving the message with gladness, they declared it to be a delusion. They hated those who loved His appearing and shut them out of the churches. Those who rejected the first message could not be benefited by the second; neither were they benefited by the midnight cry, which was to prepare them to enter with Jesus by faith into the most holy place of the heavenly sanctuary. And by rejecting the two former messages, they have so darkened their understanding that they can see no light in the third angel’s message, which shows the way into the most holy place. I saw that as the Jews crucified Jesus, so the nominal churches had crucified these messages, and therefore they have no knowledge of the way into the most holy, and they cannot be benefited by the intercession of Jesus there. Like the Jews, who offered their useless sacrifices, they offer up their useless prayers to the apartment which Jesus has left; and Satan, pleased with the deception, assumes a religious character, and leads the minds of these professed Christians to himself, working with his power, his signs and lying wonders, to fasten them in his snare.” Early Writings, 258–261.
„Mnozí pohlížejí s hrůzou na jednání Židů při odmítnutí a ukřižování Krista; a když čtou dějiny Jeho potupného zneužívání, domnívají se, že Ho milují a že by Ho nezapřeli jako Petr ani neukřižovali jako Židé. Avšak Bůh, který zkoumá srdce všech, podrobil zkoušce onu lásku k Ježíši, kterou vyznávali. Celé nebe sledovalo s nejhlubším zájmem přijetí poselství prvního anděla. Mnozí však, kteří vyznávali, že milují Ježíše, a prolévali slzy při čtení příběhu kříže, se posmívali radostné zvěsti o Jeho příchodu. Místo aby toto poselství přijali s radostí, prohlašovali je za blud. Nenáviděli ty, kdo milovali Jeho zjevení, a vylučovali je z církví. Ti, kdo odmítli první poselství, nemohli mít užitek z druhého; ani jim neprospěl půlnoční křik, který je měl připravit, aby s Ježíšem vírou vstoupili do nejsvětějšího oddělení nebeské svatyně. A tím, že odmítli obě předchozí poselství, tak zatemnili své porozumění, že nevidí žádné světlo v poselství třetího anděla, které ukazuje cestu do nejsvětějšího oddělení. Viděla jsem, že jako Židé ukřižovali Ježíše, tak jmenovité církve ukřižovaly tato poselství, a proto nemají žádné poznání cesty do nejsvětějšího oddělení a nemohou mít užitek z Ježíšovy přímluvy tam. Podobně jako Židé, kteří přinášeli své neužitečné oběti, přinášejí své neužitečné modlitby do oddělení, které Ježíš opustil; a satan, potěšen tímto klamem, na sebe bere náboženský ráz a vede mysl těchto takzvaných křesťanů k sobě, přičemž působí svou mocí, svými znameními a lživými zázraky, aby je pevně zachytil do své léčky.“ Early Writings, 258–261.
The passages from the book Early Writings have been repeatedly taught through the ministry of Future for America. But there are truths these passages illustrate that have been unnoticed.
Pasáže z knihy Early Writings byly opakovaně vyučovány prostřednictvím služby Future for America. Avšak jsou zde pravdy, které tyto pasáže znázorňují, a které zůstaly nepovšimnuty.
The waymarks of the history of the Millerite movement are established upon several reformatory movements in the Bible. Without some familiarity with the waymarks found in every reformatory movement, it is fairly improbable that someone would understand the significance of the distinction of when a message “arrives” and when it is “empowered.” It is also probable that many of those who are familiar with the parallel reformatory movements have missed some very important attributes of the various waymarks of reformatory movements.
Mezníky dějin milleritského hnutí jsou založeny na několika reformačních hnutích v Bibli. Bez určité obeznámenosti s mezníky, které se nacházejí v každém reformačním hnutí, je dosti nepravděpodobné, že by někdo porozuměl významu rozlišení mezi tím, kdy poselství „přichází“, a kdy je „zmocněno“. Je rovněž pravděpodobné, že mnozí z těch, kdo jsou obeznámeni s paralelními reformačními hnutími, přehlédli některé velmi důležité rysy různých mezníků reformačních hnutí.
The “seven thunders” which represent the events at the beginning of Adventism and the events at the end of Adventism, is the light that is unsealed just before probation closes. We are informed that the “seven thunders” represents both “a delineation of events which would transpire under the first and second angels’ messages,” and “future events which will be disclosed in their order.” The “seven thunders” contain the signature of Alpha and Omega.
„Sedm hromů“, které představují události na počátku adventismu i události na konci adventismu, jsou světlem, jež je odpečetěno těsně před uzavřením doby milosti. Je nám sděleno, že „sedm hromů“ představuje jak „vylíčení událostí, které se měly odehrát pod poselstvím prvního a druhého anděla“, tak i „budoucí události, které budou zjeveny ve svém pořadí“. „Sedm hromů“ nesou pečeť Alfy i Omegy.
The “delineation of events” that transpired “under the first and second angels’ messages,” typify the events that transpire under the third angel’s message. When John was commanded to write not what the seven thunders uttered, the command had been typified by the command that was given to Daniel to seal up his book, for we are informed that after the “seven thunders uttered their voices, the injunction comes to John as to Daniel in regard to the little book: ‘Seal up those things which the seven thunders uttered.’”
„Vylíčení událostí“, které se odehrály „pod poselstvím prvního a druhého anděla“, předobrazuje události, které se odehrávají pod poselstvím třetího anděla. Když bylo Janovi přikázáno, aby nepsal to, co sedm hromů promluvilo, byl tento příkaz předobrazen příkazem, který byl dán Danielovi, aby zapečetil svou knihu, neboť jsme poučeni, že poté, co „sedm hromů promluvilo svými hlasy“, přichází k Janovi, stejně jako k Danielovi, ohledně malé knížky tento příkaz: „Zapečeť to, co sedm hromů promluvilo.“
Ezekiel and John both illustrate God’s people eating the message at the empowerment of the first angel in 1840, and the prophet Jeremiah illustrates the disappointment that took place among God’s people when the first angel’s message appeared to fail.
Ezechiel i Jan oba znázorňují Boží lid, jak jí poselství při zmocnění prvního anděla v roce 1840, a prorok Jeremjáš znázorňuje zklamání, k němuž došlo mezi Božím lidem, když se zdálo, že poselství prvního anděla selhalo.
Thy words were found, and I did eat them; and thy word was unto me the joy and rejoicing of mine heart: for I am called by thy name, O Lord God of hosts. I sat not in the assembly of the mockers, nor rejoiced; I sat alone because of thy hand: for thou hast filled me with indignation. Why is my pain perpetual, and my wound incurable, which refuseth to be healed? wilt thou be altogether unto me as a liar, and as waters that fail? Therefore thus saith the Lord, If thou return, then will I bring thee again, and thou shalt stand before me: and if thou take forth the precious from the vile, thou shalt be as my mouth: let them return unto thee; but return not thou unto them. And I will make thee unto this people a fenced brasen wall: and they shall fight against thee, but they shall not prevail against thee: for I am with thee to save thee and to deliver thee, saith the Lord. And I will deliver thee out of the hand of the wicked, and I will redeem thee out of the hand of the terrible. Jeremiah 15:16–21.
Nalezena byla slova tvá, i snědl jsem je; a bylo mi slovo tvé k veselí a k radosti srdce mého, neboť jménem tvým jsem nazván, Hospodine, Bože zástupů. Nesedával jsem ve shromáždění posměvačů ani se neradoval; sedával jsem sám pro ruku tvou, neboť naplnil jsi mne rozhořčením. Proč je bolest má ustavičná a rána má nevyléčitelná, jež se zdráhá uzdravit? Což mi budeš docela jako klamný potok, jako vody, které mizí? Proto takto praví Hospodin: Jestliže se navrátíš, zase tě přivedu a budeš stát přede mnou; a oddělíš-li drahé od ničemného, budeš jako má ústa. Oni se navrátí k tobě, ale ty se nenavrátíš k nim. A učiním tě tomuto lidu pevnou bronzovou zdí; budou bojovat proti tobě, ale nepřemohou tě, neboť já jsem s tebou, abych tě spasil a vysvobodil tě, praví Hospodin. A vysvobodím tě z ruky bezbožných a vykoupím tě z ruky ukrutníků. Jeremjáš 15,16–21.
Jeremiah had found the words of the little book as had John and Ezekiel, and he too had eaten the message, but the message had become a message (water) that had failed. It was as if God had lied, which is of course impossible, but the accusation of a “lie” provides the key to locate Jeremiah at the first Millerite disappointment that was represented in Habakkuk.
Jeremiáš nalezl slova malé knížky stejně jako Jan a Ezechiel a i on pozřel to poselství, avšak to poselství se stalo poselstvím (vodou), které zklamalo. Bylo to, jako by Bůh lhal, což je ovšem nemožné, avšak obvinění ze „lži“ poskytuje klíč k tomu, aby byl Jeremiáš umístěn při prvním milleritském zklamání, které bylo znázorněno u Abakuka.
I will stand upon my watch, and set me upon the tower, and will watch to see what he will say unto me, and what I shall answer when I am reproved. And the Lord answered me, and said, Write the vision, and make it plain upon tables, that he may run that readeth it. For the vision is yet for an appointed time, but at the end it shall speak, and not lie: though it tarry, wait for it; because it will surely come, it will not tarry. Habakkuk 2:1–3.
Postavím se na svou stráž a zaujmu místo na věži; budu vyhlížet, abych viděl, co mi řekne a co odpovím na své pokárání. I odpověděl mi Hospodin a řekl: Zapiš vidění a vyryj je zřetelně na desky, aby ten, kdo je čte, mohl běžet. Neboť vidění je ještě pro určený čas; ke konci promluví a nezklame. I kdyby se opozdilo, očekávej je; neboť jistě přijde, neopožďí se. Abakuk 2,1–3.
The vision of the first angel’s message was written on the 1843 pioneer chart which was directed by the “hand” of God.
Vidění poselství prvního anděla bylo zaznamenáno na průkopnické mapě z roku 1843, která byla vedena Boží „rukou“.
“I have seen that the 1843 chart was directed by the hand of the Lord, and that it should not be altered; that the figures were as He wanted them; that His hand was over and hid a mistake in some of the figures, so that none could see it, until His hand was removed.” Early Writings, 74.
„Viděla jsem, že diagram z roku 1843 byl veden rukou Páně a že nemá být pozměňován; že údaje byly takové, jaké je On chtěl; že Jeho ruka byla nad nimi a zakryla omyl v některých z těch údajů, takže jej nikdo nemohl spatřit, dokud Jeho ruka nebyla odňata.“ Early Writings, 74.
The “appointed time” of 1843 was represented upon the chart, and that is why it is called the 1843 chart. It was published in 1842, in fulfillment of the command in Habakkuk to “write the vision, and make it plain upon tables.” The vision was to be made plain upon “tables,” in the plural, thus identifying that after the Lord removed His hand from the mistake on the 1843 chart it would be corrected upon the 1850 pioneer chart. The mistake produced the first disappointment and Jeremiah represents those who had eaten the little book on August 11, 1840 and were disappointed when the appointed time of 1843 failed.
„Určený čas“ roku 1843 byl znázorněn na výkladové tabuli, a proto je nazývána tabulí roku 1843. Byla vydána roku 1842, v naplnění příkazu v Abakukovi, aby „zapsal vidění a učinil je zřetelným na tabulích“. Vidění mělo být učiněno zřetelným na „tabulích“, v množném čísle, čímž se ukazuje, že poté, co Pán odňal svou ruku od omylu na tabuli roku 1843, bude tento omyl opraven na průkopnické tabuli roku 1850. Tento omyl způsobil první zklamání a Jeremjáš představuje ty, kteří snědli malou knížku 11. srpna 1840 a byli zklamáni, když určený čas roku 1843 selhal.
When Jeremiah had eaten the little book in 1840 it was “the joy and rejoicing” of his heart, but when the disappointment arrived, he no longer “rejoiced,” and he “sat alone because of” God’s “hand.” God’s hand had covered “a mistake in some of the figures,” thus causing Jeremiah to consider the possibility that God had lied. The promise given to Jeremiah was that if he would “return,” from his despondency, God would make Jeremiah as God’s “mouth.” If Jeremiah would return to God from his disappointment and recognize that he was in the tarrying time of the parable of the ten virgins, God would use him to be the mouthpiece that would identify exactly when the vision should arrive and no longer tarry.
Když Jeremjáš roku 1840 snědl malou knížku, byla „radostí a plesáním“ jeho srdce; avšak když přišlo zklamání, již se „neradoval“ a „seděl osaměle pro“ Boží „ruku“. Boží ruka zakryla „chybu v některých číslech“, a tak přivedla Jeremjáše k úvaze o možnosti, že Bůh zalhal. Zaslíbení dané Jeremjášovi znělo, že pokud se ze své sklíčenosti „navrátí“, učiní Bůh Jeremjáše svými „ústy“. Kdyby se Jeremjáš od svého zklamání navrátil k Bohu a rozpoznal, že se nachází v době prodlení z podobenství o deseti pannách, Bůh by jej použil jako mluvčího, který přesně určí, kdy má vidění přijít a již déle neprodlévat.
The purpose of laying these facts out here, is to establish that with all the angel’s messages, their “arrivals” and “empowerments” present a life-or-death message that produces two classes of worshippers. The three angels are three steps of a progressive testing process. More important to our intended point is that even though the understanding of the seven thunders was recognized shortly after the arrival of the “time of the end” in 1989 when the last six verses of Daniel were unsealed announcing the close of the judgment, there is another unsealing of the seven thunders at the end of history of the third angel.
Účelem předložení těchto skutečností zde je prokázat, že u všech poselství andělů jejich „příchody“ a „zmocnění“ představují poselství života a smrti, které vytváří dvě třídy uctívačů. Tři andělé jsou třemi kroky postupného procesu zkoušky. Pro náš zamýšlený bod je důležitější to, že ačkoli porozumění sedmi hromům bylo rozpoznáno krátce po příchodu „času konce“ v roce 1989, kdy bylo odpečetěno posledních šest veršů Daniela a bylo oznámeno uzavření soudu, na konci dějin třetího anděla dochází k dalšímu odpečetění sedmi hromů.
The history of the beginning of Adventism starts at the unsealing of the first angel in 1798, and it ends with the unsealing of a truth the Lord held his hand over in order to produce a disappointment. He thereafter removed His hand (unsealed), and revealed the message of the tarrying time.
Dějiny počátku adventismu začínají odpečetěním poselství prvního anděla v roce 1798 a končí odpečetěním pravdy, nad níž Pán držel svou ruku, aby způsobil zklamání. Poté svou ruku odňal (odpečetil) a zjevil poselství doby prodlení.
The history of the ending of Adventism starts at the unsealing of the third angel’s message in 1989, and it ends with the unsealing of a truth the Lord held his hand over in order to produce a disappointment. He is now removing His hand, and thus unsealing the message of the first disappointment and tarrying time. He is unsealing the purpose of July 18, 2020.
Dějiny ukončení adventismu začínají odpečetěním poselství třetího anděla v roce 1989 a končí odpečetěním pravdy, nad níž Pán držel svou ruku, aby způsobil zklamání. Nyní svou ruku odnímá, a tak odpečeťuje poselství prvního zklamání a doby prodlení. Odpečeťuje účel 18. července 2020.
Therefore thus saith the Lord, If thou return, then will I bring thee again, and thou shalt stand before me: and if thou take forth the precious from the vile, thou shalt be as my mouth: let them return unto thee; but return not thou unto them. And I will make thee unto this people a fenced brasen wall: and they shall fight against thee, but they shall not prevail against thee: for I am with thee to save thee and to deliver thee, saith the Lord. And I will deliver thee out of the hand of the wicked, and I will redeem thee out of the hand of the terrible. Jeremiah 15:19–21.
Proto takto praví Hospodin: Jestliže se navrátíš, opět tě přivedu zpět a budeš stát přede mnou; a oddělíš-li drahocenné od ničemného, budeš jako má ústa. Oni se navrátí k tobě, ale ty se nevracej k nim. A učiním tě tomuto lidu pevnou bronzovou zdí; budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já jsem s tebou, abych tě zachránil a vysvobodil, praví Hospodin. A vysvobodím tě z ruky bezbožných a vykoupím tě z ruky ukrutníků. Jeremiáš 15,19–21.