The message of Daniel chapters eight and nine which are represented by the Ulai River were unsealed in 1798. The prophecy of chapter eight was interpreted in chapter nine by Gabriel, but not until Daniel had set forth a prayer, that is considered one of the most significant human prayers in the Bible. In that prayer Daniel identifies that he had recognized that the desolation of Jerusalem would last seventy years according to what he had discovered in the book of Jeremiah.
Poselství Danielových kapitol osm a devět, které jsou znázorněny řekou Ulaj, bylo odpečetěno roku 1798. Proroctví osmé kapitoly bylo v kapitole deváté vyloženo Gabrielem, avšak teprve poté, co Daniel přednesl modlitbu, která je považována za jednu z nejvýznamnějších lidských modliteb v Bibli. V této modlitbě Daniel uvádí, že rozpoznal, že zpustošení Jeruzaléma potrvá sedmdesát let podle toho, co nalezl v knize Jeremiášově.
In the first year of Darius the son of Ahasuerus, of the seed of the Medes, which was made king over the realm of the Chaldeans; In the first year of his reign I Daniel understood by books the number of the years, whereof the word of the Lord came to Jeremiah the prophet, that he would accomplish seventy years in the desolations of Jerusalem. Daniel 9:1, 2.
V prvním roce Dareia, syna Ahasverova, z rodu Médů, jenž byl ustanoven králem nad říší Chaldejců, v prvním roce jeho kralování jsem já, Daniel, porozuměl z knih počtu let, o nichž se stalo slovo Hospodinovo k proroku Jeremjášovi, že se má naplnit sedmdesát let zpustošení Jeruzaléma. Daniel 9,1.2.
Jeremiah also identified that at the end of those seventy years Belshazzar would die as Cyrus the General of Darius conquered Babylon.
Jeremiáš rovněž uvedl, že na konci oněch sedmdesáti let Belšasar zemře, když Kýros, vojevůdce Dareia, dobyde Babylon.
And this whole land shall be a desolation, and an astonishment; and these nations shall serve the king of Babylon seventy years. And it shall come to pass, when seventy years are accomplished, that I will punish the king of Babylon, and that nation, saith the Lord, for their iniquity, and the land of the Chaldeans, and will make it perpetual desolations. Jeremiah 25:11, 12.
A celá tato země bude pustinou a předmětem zděšení; a tyto národy budou sloužit králi babylónskému sedmdesát let. A stane se, až se naplní sedmdesát let, že potrestám krále babylónského i onen národ, praví Hospodin, pro jejich nepravost, i zemi Chaldejců, a obrátím ji v pustiny věčné. Jeremjáš 25,11.12.
Daniel also identified that the seventy years of desolation was a fulfillment of a prophecy recorded by Moses.
Daniel také rozpoznal, že sedmdesát let zpustošení bylo naplněním proroctví zaznamenaného Mojžíšem.
Yea, all Israel have transgressed thy law, even by departing, that they might not obey thy voice; therefore the curse is poured upon us, and the oath that is written in the law of Moses the servant of God, because we have sinned against him. And he hath confirmed his words, which he spake against us, and against our judges that judged us, by bringing upon us a great evil: for under the whole heaven hath not been done as hath been done upon Jerusalem. As it is written in the law of Moses, all this evil is come upon us: yet made we not our prayer before the Lord our God, that we might turn from our iniquities, and understand thy truth. Daniel 9:11–13.
Ano, všechen Izrael přestoupil tvůj zákon tím, že se odvrátil, aby neuposlechl tvého hlasu; proto se na nás vylila kletba i přísaha, která je zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka Božího, protože jsme proti němu zhřešili. A potvrdil svá slova, která mluvil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, tím, že na nás uvedl veliké zlo; neboť pod celým nebem se nestalo nic takového, jako se stalo nad Jeruzalémem. Jak je psáno v zákoně Mojžíšově, přišlo na nás všechno toto zlo; avšak neprosili jsme Hospodina, svého Boha, abychom se odvrátili od svých nepravostí a porozuměli tvé pravdě. Daniel 9:11–13.
The “oath” that Israel had broken which produced the “curse” was the “seven times” of Leviticus twenty-six. The word translated as “seven times” in Leviticus twenty-six is the same Hebrew word that is translated as “oath,” in Daniel nine. Moses’ oath represented by the word translated as “seven times” is the first time-prophecy discovered by William Miller and it was the first of his foundational truths that was set aside in 1863. William Miller represented Elijah, and this is confirmed by the Spirit of Prophecy.
„Přísaha“, kterou Izrael porušil a která přivodila „kletbu“, byla oněch „sedm časů“ z Leviticus dvacet šest. Slovo přeložené jako „sedm časů“ v Leviticus dvacet šest je totéž hebrejské slovo, které je v Daniel devět přeloženo jako „přísaha“. Mojžíšova přísaha, vyjádřená slovem přeloženým jako „sedm časů“, je prvním časovým proroctvím, které objevil William Miller, a byla prvním z jeho základních pravd, jež byly v roce 1863 odloženy stranou. William Miller představoval Eliáše a to je potvrzeno Duchem proroctví.
“Thousands were led to embrace the truth preached by William Miller, and servants of God were raised up in the spirit and power of Elijah to proclaim the message.” Early Writings, 233.
„Tisíce byly přivedeny k tomu, aby přijaly pravdu kázanou Williamem Millerem, a služebníci Boží byli vzbuzeni v duchu a moci Eliášově, aby hlásali toto poselství.“ Rané spisy, 233.
In 1863 the Millerite movement ended as those who had formerly been in the movement started the Seventh-day Adventist church. When they began as a church the movement ended. It ended when they slew Moses as represented in the “seven times” of Leviticus twenty-six, and when they simultaneously slew Elijah, the messenger that had presented the “oath” of Moses to the movement. Moses and Elijah were both slain in 1863 and were not to be resurrected until post September 11, 2001, when God took the movement Future for America back to the old paths.
Roku 1863 milleritské hnutí skončilo, když ti, kteří dříve byli součástí tohoto hnutí, založili církev adventistů sedmého dne. Když začali jako církev, hnutí skončilo. Skončilo tehdy, když zabili Mojžíše, jak je to znázorněno v „sedmi dobách“ Leviticu dvacet šest, a když zároveň zabili Eliáše, posla, který hnutí předložil Mojžíšovu „přísahu“. Mojžíš i Eliáš byli oba zabiti roku 1863 a neměli být vzkříšeni až do doby po 11. září 2001, kdy Bůh přivedl hnutí Future for America zpět ke starým stezkám.
Future for America recognized September 11, 2001 as the arrival of the third woe, and what establishes that the identification of Islam’s attack on September 11 was the history of the first two woes as identified by the Millerites which is specifically represented upon both the 1843 and 1850 pioneer charts. By returning to Millerite history to uphold the modern role of Islam, the Lord then opened Future for America’s understanding of the “seven times” of Leviticus twenty-six, which is graphically represented on both charts in the center column. And in both charts, the center of the center column is the cross. When God directed in the production of both of Habakkuk’s tables, He made sure that the “oath” of Moses, the “seven times” of Leviticus twenty-six was the center of all the other prophetic illustrations and that on both tables Christ was placed in the very center.
Future for America rozpoznalo 11. září 2001 jako příchod třetího běda a to, co potvrzuje, že útok islámu z 11. září byl tímto ztotožněn, jsou dějiny prvních dvou běda, jak je určili milerité a jak jsou výslovně znázorněny na obou pionýrských grafech z let 1843 a 1850. Tím, že se Pán vrátil k mileritské historii, aby potvrdil novodobou úlohu islámu, pak otevřel porozumění hnutí Future for America ohledně „sedmi časů“ z Leviticus 26, které jsou graficky znázorněny na obou grafech ve středním sloupci. A na obou grafech je středem středního sloupce kříž. Když Bůh vedl při vytvoření obou Chabakukových tabulí, postaral se o to, aby „přísaha“ Mojžíše, „sedm časů“ z Leviticus 26, byla středem všech ostatních prorockých znázornění a aby na obou tabulích byl Kristus umístěn v samotném středu.
This agreed with a period of time located in another prophecy that was interpreted by Gabriel in chapter nine of Daniel which identified that Christ would confirm the covenant with many for one week.
To se shodovalo s časovým obdobím uvedeným v jiném proroctví, které Gabriel vyložil v deváté kapitole Daniela a které určilo, že Kristus potvrdí smlouvu s mnohými na jeden týden.
And he shall confirm the covenant with many for one week: and in the midst of the week he shall cause the sacrifice and the oblation to cease, and for the overspreading of abominations he shall make it desolate, even until the consummation, and that determined shall be poured upon the desolate. Daniel 9:27.
A upevní smlouvu s mnohými na jeden týden; a uprostřed toho týdne zastaví oběť i přídavnou oběť, a pro rozšíření ohavností učiní jej pustým, až do dovršení, a to, což jest určeno, bude vylito na zpustošeného. Daniel 9,27.
A prophetic week is twenty-five hundred and twenty symbolic days, and the prophecy that Gabriel was explaining identified that in the “midst” or center of those twenty-five hundred and twenty symbolic days Christ would be crucified. Christ is the center of ‘the twenty-five twenty’ on both of Habakkuk’s tables and also the week He confirmed the covenant with many.
Prorocký týden představuje dva tisíce pět set dvacet symbolických dnů a proroctví, které Gabriel vykládal, určovalo, že uprostřed neboli ve středu těchto dvou tisíc pěti set dvaceti symbolických dnů bude Kristus ukřižován. Kristus je středem „dvaceti pěti dvaceti“ na obou Abakukových tabulích a také týdne, v němž s mnohými potvrdil smlouvu.
In 1863 Adventism began as a church and the Millerite movement that had been empowered with the spirit of Elijah was slain. The Millerite movement understood that in the context of the seven churches of Revelation they had been the Philadelphian church. Those that separated from them after the Great Disappointment of 1844, were then identified as Laodiceans. In 1856 James White began a series of articles in the Review and Herald identifying that the movement that began as Philadelphia had become Laodicea and that the members needed then to seek the remedy offered to the Laodicean church. In the same year, in the same publication James White published a series of articles written by Hiram Edson about the twenty-five hundred and twenty year prophecy of Leviticus twenty-six. The articles were never finished.
V roce 1863 vznikl adventismus jako církev a milleritské hnutí, které bylo zmocněno duchem Eliášovým, bylo usmrceno. Milleritské hnutí rozumělo tomu, že v kontextu sedmi církví ve Zjevení byli církví filadelfskou. Ti, kteří se od nich po Velkém zklamání roku 1844 oddělili, byli poté označeni za laodicejské. Roku 1856 zahájil James White v Review and Herald sérii článků, v nichž poukazoval na to, že hnutí, které začalo jako Filadelfie, se stalo Laodiceou a že členové mají tehdy hledat lék nabídnutý laodicejské církvi. V témže roce v téže publikaci James White uveřejnil sérii článků, které napsal Hiram Edson o proroctví o dvou tisících pěti stech dvaceti letech z Leviticu dvacet šest. Tyto články nebyly nikdy dokončeny.
When the Lord led the movement of Future for America back unto the old paths post September 11, 2001 the articles by Edson were rediscovered, and for the first time in history both of the periods twenty-five hundred and twenty years were recognized as two curses. One against the northern ten tribes and the other against the southern two tribes. Miller had identified the seven times against the southern kingdom of Judah, but Edson identified the seven times against the northern kingdom of Israel. Future for America saw that they both were to be applied. When the two scatterings are combined, they produce prophetic light that had never been recognized by Miller or Edson.
Když Pán po 11. září 2001 vedl hnutí Future for America zpět ke starým stezkám, byly znovu objeveny články od Edsona a poprvé v dějinách byla obě období dvou tisíc pěti set dvaceti let rozpoznána jako dvě kletby. Jedna proti severním deseti kmenům a druhá proti jižním dvěma kmenům. Miller rozpoznal sedm časů namířených proti jižnímu království Judy, avšak Edson rozpoznal sedm časů namířených proti severnímu království Izraele. Future for America pochopilo, že obojí má být uplatněno. Když jsou obě rozptýlení spojena, vydávají prorocké světlo, které Miller ani Edson nikdy nerozpoznali.
When the Lord returned Future for America to the old paths post 2001 the “oath” of Moses came back to life and stood upon its feet. The message connected with the “oath” was then presented by the messengers of the third angel as it had been presented and typified by the messengers of the first angel. Future for America was the movement that proclaimed the message represented by “Moses” in the power of “Elijah,” and Elijah clearly gave the testimony of Moses until the conclusion of a series of presentations titled Habakkuk’s Tables which finished around 2012. When that series of presentations ended, the beast from the bottomless pit ascended to make war upon Moses and Elijah. That warfare began when Future for America determined to stop the work it had been doing since 1996, and begin a school, which in its pride it called, The School of the Prophets. Better it would have been to call the school, the school of the false prophets!
Když Pán po roce 2001 navrátil Future for America na staré stezky, „přísaha“ Mojžíšova znovu ožila a postavila se na své nohy. Poselství spojené s touto „přísahou“ bylo tehdy předkládáno posly třetího anděla tak, jak bylo předkládáno a předobrazeno posly prvního anděla. Future for America bylo hnutím, které hlásalo poselství představované „Mojžíšem“ v moci „Eliášově“, a Eliáš zřetelně vydával svědectví Mojžíšovo až do závěru série přednášek nazvané Habakukovy tabule, která byla dokončena kolem roku 2012. Když tato série přednášek skončila, šelma z bezedné propasti vystoupila, aby vedla válku proti Mojžíšovi a Eliášovi. Toto válčení započalo tehdy, když se Future for America rozhodlo zastavit dílo, které konalo od roku 1996, a zahájit školu, kterou ve své pýše nazvalo Škola proroků. Lepší by bylo bývalo nazvat tuto školu školou falešných proroků!
The chaos and confusion that ensued when the school began allowing those who had never been confirmed by the Lord as His messengers to introduce their own ideas ended with the death of Future for America on July 18, 2020. At that point Moses and Elijah had been slain in the streets.
Chaos a zmatek, které nastaly, když škola začala dovolovat těm, kteří nikdy nebyli Pánem potvrzeni jako Jeho poslové, aby předkládali své vlastní myšlenky, skončily smrtí Future for America dne 18. července 2020. V tom okamžiku byli Mojžíš a Eliáš zabiti na ulicích.
And when they shall have finished their testimony, the beast that ascendeth out of the bottomless pit shall make war against them, and shall overcome them, and kill them. And their dead bodies shall lie in the street of the great city, which spiritually is called Sodom and Egypt, where also our Lord was crucified. Revelation 11:7, 8.
A až dokončí své svědectví, šelma, vystupující z propasti, povede proti nim válku, přemůže je a usmrtí je. A jejich mrtvá těla budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán. Zjevení 11,7.8.
The testimony that is trustworthy, is the testimony that ended at the conclusion of the series titled Habakkuk’s Tables. Then the beast attacked. I have no idea who is following these current articles, but I assume it is made up as much by the enemies of Future for America as it is by those who are still trying to come to terms with the disappointment of July 18. I therefore expect that those that are in the category I define as enemies will point out how self-serving this application of prophetic history appears to be in their minds. So be it. Time is too short to pretend that the history of Future for America is not clearly identified as the movement that has been typified by the Millerite movement and it is too short to pretend that the flawed Laodicean human messenger that was raised up to lead out in that movement was not typified by William Miller.
Svědectví, které je důvěryhodné, je svědectví, jež skončilo na závěru série nazvané Habakukovy tabule. Poté zaútočila šelma. Nemám nejmenší tušení, kdo sleduje tyto současné články, avšak předpokládám, že se to skládá stejnou měrou z nepřátel Future for America jako z těch, kteří se dosud snaží vyrovnat se zklamáním z 18. července. Proto očekávám, že ti, kteří spadají do kategorie, již vymezuji jako nepřátele, poukáží na to, jak se jim tato aplikace prorockých dějin jeví jako účelová ve vlastní prospěch. Budiž. Času je příliš málo na to, abychom předstírali, že dějiny Future for America nejsou zřetelně označeny jako hnutí, které bylo předobrazeno milleritským hnutím, a je ho příliš málo na to, abychom předstírali, že vadný laodicejský lidský posel, jenž byl vzbuzen, aby v tomto hnutí vyšel do čela, nebyl předobrazen Williamem Millerem.
Miller was a Philadelphian and I came into Adventism from the world in 1975, thus am a certified Laodicean Adventist. My life history testifies to that fact. That being said, the merciful God of heaven has recently instructed me to put the message He is now revealing into writing and send it to the churches. His instruction came with the promise that when He resurrects Moses and Elijah, they will be resurrected as Philadelphians, not as Laodiceans. The movement that began in the Millerite history was the time of Philadelphia, that ultimately transcended into Laodicea in 1856 when it began the process of its rejection of the foundations laid by the Millerites. The rejection began with the setting aside the new development of light offered through the pen of Hiram Edson. Seven years later in 1863 the movement of Elijah which had presented the message of Moses was slain. At the same time the movement was slain, a church was introduced to replace the movement. Moses and Elijah were slain at the beginning of Adventism and they were slain again at the ending of Adventism.
Miller patřil k Filadelfii a já jsem přišel do adventismu ze světa v roce 1975, a jsem tedy ověřeným laodicejským adventistou. Dějiny mého života o této skutečnosti vydávají svědectví. Přesto mi milosrdný Bůh nebes v poslední době uložil, abych poselství, které nyní zjevuje, uvedl písemně a poslal je církvím. Jeho pokyn přišel se zaslíbením, že až vzkřísí Mojžíše a Eliáše, budou vzkříšeni jako Filadelfští, nikoli jako Laodicejští. Hnutí, které začalo v dějinách milleritů, bylo dobou Filadelfie, jež nakonec v roce 1856 přešla v Laodiceu, když započala proces odmítání základů položených millerity. Odmítání začalo odložením nového rozvoje světla nabízeného prostřednictvím pera Hirama Edsona. O sedm let později, v roce 1863, bylo zabito Eliášovo hnutí, které předložilo poselství Mojžíše. Současně s tím, jak bylo hnutí zabito, byla zavedena církev, aby hnutí nahradila. Mojžíš a Eliáš byli zabiti na počátku adventismu a byli zabiti znovu i na konci adventismu.
At the ending of the prophetic Laodicea, in 1989 the vision of the Hiddekel river was unsealed and a movement began that was born of a Laodicean mother. The Lord was not taken unaware and He knew that He would finish His work of the three angels as He began it. He would end it with a movement of Philadelphians, just as He began it and in order to do this the movement that was Laodicean by birth would need to be slain and resurrected as Philadelphians. In doing so, the movement that was brought out of the Laodicean church would become the eighth that is of the seven, in the very history where the three-fold union would become the eighth that is of the seven. And in the very same history the horn of Republicanism will also experience a resurrection of the eighth that was of the seven and had been slain by the “woke-ism” of Egypt and Sodom, but that line of prophecy will be addressed later in the articles.
Na sklonku prorocké Laodiceje bylo roku 1989 odpečetěno vidění řeky Hiddekel a započalo hnutí zrozené z laodicejské matky. Pán tím nebyl zaskočen a věděl, že své dílo tří andělů dokončí tak, jak je započal. Ukončí je hnutím Filadelfských, právě tak, jak je započal; a aby to mohl učinit, hnutí, které bylo svým zrozením laodicejské, muselo být usmrceno a vzkříšeno jako Filadelfští. Tím by se hnutí, které bylo vyvedeno z laodicejské církve, stalo osmým, který je ze sedmi, právě v té historii, v níž by se trojnásobné sjednocení stalo osmým, který je ze sedmi. A v téže historii roh republikánství také zakusí vzkříšení osmého, který byl ze sedmi a byl usmrcen „woke-ismem“ Egypta a Sodomy; avšak touto linií proroctví se budeme zabývat později v článcích.
And they of the people and kindreds and tongues and nations shall see their dead bodies three days and an half, and shall not suffer their dead bodies to be put in graves. And they that dwell upon the earth shall rejoice over them, and make merry, and shall send gifts one to another; because these two prophets tormented them that dwelt on the earth. And after three days and an half the Spirit of life from God entered into them, and they stood upon their feet; and great fear fell upon them which saw them. Revelation 11:9–11.
A lidé z národů a kmenů a jazyků a pohanů budou po tři a půl dne hledět na jejich mrtvá těla a nedopustí, aby jejich mrtvá těla byla pochována do hrobů. A obyvatelé země se budou nad nimi radovat a veselit se a budou si navzájem posílat dary, neboť tito dva proroci trápili obyvatele země. A po třech a půl dnech vstoupil do nich Duch života od Boha, a postavili se na své nohy; a na ty, kdo je viděli, padla veliká bázeň. Zjevení 11,9–11.
Future for America did not get put into the grave, it just laid there in the street where it had been slain, while its enemies rejoiced over its apparent death. Yet “after three days and an half the Spirit of life from God entered into them, and they stood upon their feet.” Time is no longer, so the three and a half days is symbolic of twelve hundred and sixty days or years, that in Revelation twelve verses six and fourteen represent the wilderness where the sanctuary and the host were trodden down. If they had been put into the grave, they would not be in a street where they could be trodden down. The treading down of Future for America is not only a symbolic period, but it is the symbolic period of the message of the “seven times” represented by the oath of Moses.
Future for America nebyla uložena do hrobu; jen ležela na ulici, kde byla usmrcena, zatímco se její nepřátelé radovali z její zdánlivé smrti. Avšak „po třech a půl dnech vstoupil do nich Duch života od Boha a postavili se na své nohy.“ Času již více nebude, a proto jsou tři a půl dne symbolem tisíce dvou set šedesáti dnů či let, které ve Zjevení dvanáct, verše šest a čtrnáct, představují poušť, kde byla svatyně i zástup pošlapávány. Kdyby byla uložena do hrobu, nebyla by na ulici, kde by mohla být pošlapávána. Pošlapávání Future for America není jen symbolickým obdobím, nýbrž je to symbolické období poselství o „sedmi časech“, znázorněných Mojžíšovou přísahou.
And they shall fall by the edge of the sword, and shall be led away captive into all nations: and Jerusalem shall be trodden down of the Gentiles, until the times of the Gentiles be fulfilled. Luke 21:24.
A padnou ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy; a Jeruzalém bude pošlapáván pohany, dokud se nenaplní časy pohanů. Lukáš 21,24.
There are three times Jerusalem has been trodden down. First by Babylon from 677 BC until 607 BC. The second trampling down was by pagan Rome from 66 AD until 70 AD. The third time was by spiritual Rome from 538 through to 1798. The treading down of Jerusalem by the Gentiles identified in Luke twenty-one was the twelve hundred and sixty years of papal rule. Revelation eleven, where we find the testimony of Moses and Elijah opens with the identification of that period of time.
Jeruzalém byl pošlapáván třikrát. Poprvé Babylónem od roku 677 př. Kr. do roku 607 př. Kr. Druhé pošlapávání vykonával pohanský Řím od roku 66 po Kr. do roku 70 po Kr. Potřetí to byl duchovní Řím od roku 538 až do roku 1798. Pošlapávání Jeruzaléma pohany, o němž se hovoří v Lukáši dvacet jedna, představovalo tisíc dvě stě šedesát let papežské vlády. Zjevení jedenáct, kde nacházíme svědectví Mojžíše a Eliáše, začíná určením tohoto časového období.
And there was given me a reed like unto a rod: and the angel stood, saying, Rise, and measure the temple of God, and the altar, and them that worship therein. But the court which is without the temple leave out, and measure it not; for it is given unto the Gentiles: and the holy city shall they tread under foot forty and two months. Revelation 11:1, 2.
A byla mi dána třtina podobná prutu; a anděl stál a řekl: Vstaň a změř chrám Boží i oltář a ty, kteří se v něm klanějí. Ale nádvoří, které jest vně chrámu, vynech a neměř je; neboť bylo dáno pohanům: a svaté město budou pošlapávat čtyřicet dva měsíců. Zjevení 11,1.2.
The command for John to measure the temple and the worshippers therein represents the opening of the judgment in 1844, for the previous two verses identify John as having experienced the bitterness of the Great Disappointment in 1844, then after he is told that he must repeat the work of proclaiming the message, verse one of chapter eleven identifies that judgment has just begun.
Příkaz, aby Jan změřil chrám i ty, kteří se v něm klanějí, představuje zahájení soudu roku 1844, neboť předchozí dva verše ukazují, že Jan zakusil hořkost Velkého zklamání v roce 1844; poté, co je mu řečeno, že musí znovu konat dílo hlásání poselství, první verš jedenácté kapitoly ukazuje, že soud právě započal.
“The time has come when everything is to be shaken that can be shaken, that those things that can not be shaken may remain. Every case is coming in review before God; for he is measuring the temple of God, and the worshipers therein. ‘These things, saith he that holdeth the seven stars in his right hand, who walketh in the midst of the seven golden candlesticks; I know thy works…. I have somewhat against thee, because thou hast lost thy first love; remember therefore from whence thou art fallen, and repent, and do the first works; or else I will come unto thee quickly, and will remove the candlestick out of his place.’ ‘Repent; or else I will come unto thee quickly, and will fight against thee with the sword of my mouth. He that hath an ear, let him hear what the Spirit saith unto the churches: To him that overcometh will I give to eat of the hidden manna, and will give him a white stone, and in the stone a new name written, which no man knoweth saving him that receiveth it.’” The 1888 Materials, 1116.
„Nastal čas, kdy má být otřeseno vším, čím lze otřást, aby zůstaly ty věci, jimiž otřást nelze. Každý případ přichází na přezkoumání před Boha; neboť on měří chrám Boží i ty, kdo se v něm klanějí. ‚Toto praví ten, jenž drží sedm hvězd ve své pravici, který chodí uprostřed sedmi zlatých svícnů: Znám tvé skutky…. Mám však něco proti tobě, že jsi ztratil svou první lásku; rozpomeň se tedy, odkud jsi padl, a čiň pokání a konej první skutky; jinak k tobě brzy přijdu a odstraním tvůj svícen z jeho místa.‘ ‚Čiň pokání; jinak k tobě brzy přijdu a budu proti tobě bojovat mečem svých úst. Kdo má ucho, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo vítězí, dám jíst ze skryté many a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je přijímá.‘“ The 1888 Materials, 1116.
As John is representing the opening of the investigative judgment in 1844, he is told to leave off the courtyard of the temple, for it is given to the Gentiles who would trample down the holy city for twelve hundred and sixty years. Luke twenty-one identifies that the Gentiles would trample down Jerusalem until the “times” of the Gentiles was fulfilled. John in chapter eleven has just identified that the time of the treading down of Jerusalem by the Gentiles was the history of 538 until 1798. John identifies this period twice in chapter twelve as the wilderness, a period of time that the church fled into to avoid the persecution being brought by the pope.
Protože Jan představuje zahájení vyšetřujícího soudu roku 1844, je mu řečeno, aby vynechal nádvoří chrámu, neboť je dáno pohanům, kteří budou pošlapávat svaté město po tisíc dvě stě šedesát let. Lukáš 21 uvádí, že pohané budou pošlapávat Jeruzalém, dokud se nenaplní „časy“ pohanů. Jan v jedenácté kapitole právě určil, že doba pošlapávání Jeruzaléma pohany byla obdobím dějin od roku 538 do roku 1798. Jan toto období ve dvanácté kapitole dvakrát označuje jako poušť, období, do něhož církev uprchla, aby se vyhnula pronásledování působenému papežem.
When Moses and Elijah are slain and left in the street to be trodden down for a period of three and a half days, the three previous histories when Jerusalem was trodden down are to be understood as typifying that period of time. In Luke twenty-one the Gentiles would tread down the holy city until the “times” of the Gentiles would be fulfilled.
Když jsou Mojžíš a Eliáš zabiti a ponecháni na ulici, aby po dobu tří a půl dne byli pošlapáváni, mají být tři předchozí dějiny, kdy byl Jeruzalém pošlapáván, chápány jako předobrazení onoho časového období. V Lukáši dvacet jedna budou pohané pošlapávat svaté město, dokud se nenaplní „časy“ pohanů.
Thus, Luke identifies more than one time of the Gentiles, but we know the time of the Gentiles being fulfilled was 1798. The first “time of the Gentiles” began in 723 BC when the northern kingdom of Israel was trodden down by Assyria. That treading down began a trampling down by a pagan power and continued until 538 when the papal power carried on the work until 1798. Paganism scattered and trampled down literal Israel and papalism scattered and trampled down spiritual Israel. The “times” of the Gentiles represent the twenty-five hundred and twenty years of Leviticus twenty-six that represents two periods of treading down. The first was carried out by paganism as represented by Assyria, then Babylon, then pagan Rome. Then the second desolating power that Miller identified in the sacred framework of prophecy he employed, was papalism which would continue the treading down until 1798. The treading down of both paganism and papalism is the very question that is raised in the heavenly dialogue that produces the answer that is the foundation and central pillar of Adventism.
Lukáš tedy označuje více než jeden čas pohanů, avšak víme, že čas pohanů byl naplněn v roce 1798. První „čas pohanů“ začal roku 723 př. Kr., když bylo severní království Izraele pošlapáno Asýrií. Toto pošlapání zahájilo šlapání pohanskou mocí a pokračovalo až do roku 538, kdy v tomto díle pokračovala papežská moc až do roku 1798. Pohanství rozptýlilo a pošlapalo doslovný Izrael a papežství rozptýlilo a pošlapalo duchovní Izrael. „Časy“ pohanů představují dva tisíce pět set dvacet let z Leviticus dvacet šest, které představují dvě období pošlapávání. První bylo vykonáno pohanstvím, zastoupeným Asýrií, poté Babylónem, a následně pohanským Římem. Potom druhou zpustošující mocí, kterou Miller rozpoznal v posvátném rámci proroctví, jejž používal, bylo papežství, které mělo pokračovat v pošlapávání až do roku 1798. Pošlapávání ze strany pohanství i papežství je právě tou otázkou, která je vznesena v nebeském dialogu a která dává vzniknout odpovědi, jež je základem a ústředním pilířem adventismu.
Then I heard one saint speaking, and another saint said unto that certain saint which spake, How long shall be the vision concerning the daily sacrifice, and the transgression of desolation, to give both the sanctuary and the host to be trodden under foot? And he said unto me, Unto two thousand and three hundred days; then shall the sanctuary be cleansed. Daniel 8:13, 14.
Potom jsem slyšel mluvit jednoho svatého, a jiný svatý řekl tomu určitému svatému, který mluvil: Jak dlouho potrvá vidění o každodenní oběti a o zpustošujícím přestoupení, aby jak svatyně, tak i zástup byly vydány k pošlapání? I řekl mi: Až do dvou tisíc a tří set dnů; potom bude svatyně očištěna. Daniel 8,13.14.
The angel Gabriel and other angels led Miller to understand that the “daily” represented paganism and that the “transgression of desolation” represented papalism. Both paganism and papalism would trample down the sanctuary and host. Therefore the “times” of the Gentiles which Luke refers to is the two trampling down periods of twelve hundred and sixty years, that together are the seven times of Leviticus twenty-six.
Anděl Gabriel a další andělé vedli Millera k pochopení, že „ustavičná oběť“ představuje pohanství a že „přestoupení pustošení“ představuje papežství. Jak pohanství, tak papežství budou pošlapávat svatyni i zástup. Proto „časy“ pohanů, o nichž mluví Lukáš, představují dvě období pošlapávání trvající tisíc dvě stě šedesát let, která společně tvoří sedm časů z dvacáté šesté kapitoly Leviticus.
The message of the “oath” of Moses was slain in 1863, along with the messenger Elijah who had presented the message of Moses. Both the message of Moses and the Elijah messenger was resurrected post September 11, 2001. After the message of Moses that was once again proclaimed by Elijah, they were both slain and then left in the street and not buried for twelve hundred and sixty days is a direct connection to the message of the “seven times” that Daniel calls the “oath” of Moses. The movement and the messenger that repeats the Elijah message of Moses as typified by Miller and the Millerites will ultimately stand upon its feet and be resurrected.
Poselství Mojžíšovy „přísahy“ bylo usmrceno roku 1863 spolu s poslem Eliášem, který předložil Mojžíšovo poselství. Jak Mojžíšovo poselství, tak posel Eliáš byli po 11. září 2001 vzkříšeni. Poté, co Mojžíšovo poselství, jež bylo Eliášem znovu vyhlášeno, byli oba usmrceni a pak ponecháni na ulici a nepochováni po tisíc dvě stě šedesát dní, existuje přímá souvislost s poselstvím „sedmi časů“, které Daniel nazývá Mojžíšovou „přísahou“. Hnutí i posel, kteří opakují Eliášovo poselství Mojžíše, jak je předobrazeno Millerem a millerity, se nakonec postaví na nohy a budou vzkříšeni.
And after three days and an half the Spirit of life from God entered into them, and they stood upon their feet; and great fear fell upon them which saw them. And they heard a great voice from heaven saying unto them, Come up hither. And they ascended up to heaven in a cloud; and their enemies beheld them. Revelation 11:11, 12.
A po třech a půl dnech do nich vešel Duch života od Boha, a postavili se na své nohy; a padl veliký strach na ty, kteří je viděli. A uslyšeli mocný hlas z nebe, který jim řekl: Vystupte sem. I vystoupili do nebe v oblaku; a jejich nepřátelé je spatřili. Zjevení 11,11.12.
We will address this truth in the next article.
Touto pravdou se budeme zabývat v příštím článku.