Ezekiel is a priest during the period of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. In chapter one Ezekiel is taken into the sanctuary.
Ezechiel je knězem v období zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. V první kapitole je Ezechiel uveden do svatyně.
Now it came to pass in the thirtieth year, in the fourth month, in the fifth day of the month, as I was among the captives by the river of Chebar, that the heavens were opened, and I saw visions of God. In the fifth day of the month, which was the fifth year of king Jehoiachin’s captivity, The word of the Lord came expressly unto Ezekiel the priest, the son of Buzi, in the land of the Chaldeans by the river Chebar; and the hand of the Lord was there upon him.
I stalo se třicátého roku, ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi zajatci u řeky Kebar, že se otevřela nebesa a já jsem spatřil vidění Boží. Pátého dne toho měsíce, který byl pátým rokem zajetí krále Jojakína, přišlo výslovně slovo Hospodinovo k Ezechielovi, knězi, synu Buziho, v zemi Chaldejců u řeky Kebar; a ruka Hospodinova tam byla nad ním.
And I looked, and, behold, a whirlwind came out of the north, a great cloud, and a fire infolding itself, and a brightness was about it, and out of the midst thereof as the colour of amber, out of the midst of the fire. Also out of the midst thereof came the likeness of four living creatures. And this was their appearance; they had the likeness of a man. And every one had four faces, and every one had four wings. And their feet were straight feet; and the sole of their feet was like the sole of a calf's foot: and they sparkled like the colour of burnished brass. And they had the hands of a man under their wings on their four sides; and they four had their faces and their wings. Their wings were joined one to another; they turned not when they went; they went every one straight forward. As for the likeness of their faces, they four had the face of a man, and the face of a lion, on the right side: and they four had the face of an ox on the left side; they four also had the face of an eagle. Thus were their faces: and their wings were stretched upward; two wings of every one were joined one to another, and two covered their bodies.
I pohleděl jsem, a hle, od severu přicházel vichr, veliký oblak a oheň se v něm rozhojňující, a jas byl okolo něho, a z jeho středu cosi jako barva jantaru, ze středu ohně. A ze středu toho vycházela podoba čtyř živých bytostí. A toto byl jejich vzhled: měly podobu člověka. A každá měla čtyři tváře a každá měla čtyři křídla. Jejich nohy byly rovné nohy a chodidla jejich nohou byla jako chodidlo telecí nohy; a třpytila se jako barva leštěné mědi. A měly lidské ruce pod svými křídly na svých čtyřech stranách; a ony čtyři měly své tváře i svá křídla. Jejich křídla se navzájem dotýkala; neobracely se, když šly; každá šla přímo vpřed. Pokud jde o podobu jejich tváří, ony čtyři měly tvář člověka a tvář lva na pravé straně; a ony čtyři měly tvář býka na levé straně; ony čtyři měly také tvář orla. Takové byly jejich tváře; a jejich křídla byla roztažena vzhůru; u každé se dvě křídla navzájem spojovala a dvě přikrývala jejich těla.
And they went every one straight forward: whither the spirit was to go, they went; and they turned not when they went. As for the likeness of the living creatures, their appearance was like burning coals of fire, and like the appearance of lamps: it went up and down among the living creatures; and the fire was bright, and out of the fire went forth lightning. And the living creatures ran and returned as the appearance of a flash of lightning. Now as I beheld the living creatures, behold one wheel upon the earth by the living creatures, with his four faces. The appearance of the wheels and their work was like unto the colour of a beryl: and they four had one likeness: and their appearance and their work was as it were a wheel in the middle of a wheel. When they went, they went upon their four sides: and they turned not when they went. As for their rings, they were so high that they were dreadful; and their rings were full of eyes round about them four. And when the living creatures went, the wheels went by them: and when the living creatures were lifted up from the earth, the wheels were lifted up. Whithersoever the spirit was to go, they went, thither was their spirit to go; and the wheels were lifted up over against them: for the spirit of the living creature was in the wheels.
A šli každý přímo vpřed; kamkoli měl duch jít, tam šli, a neobraceli se, když šli. Co se pak podoby těch živých bytostí týče, jejich vzhled byl jako hořící uhlíky ohně a jako vzhled pochodní; pohyboval se sem a tam mezi živými bytostmi; a ten oheň byl jasný a z ohně vycházelo bleskové blýskání. A živé bytosti běhaly tam i zpět, podobny záblesku blesku. Když jsem pak hleděl na živé bytosti, hle, na zemi u živých bytostí bylo jedno kolo, u každé z jejich čtyř tváří. Vzhled kol a jejich uspořádání byl jako barva chrysolitu; a všechna čtyři měla tutéž podobu; a jejich vzhled i jejich uspořádání bylo, jako by kolo bylo uprostřed kola. Když šla, pohybovala se na své čtyři strany; a neobracela se, když šla. A jejich obruče byly tak vysoké, že budily bázeň; a obruče všech čtyř byly kolem dokola plné očí. A když živé bytosti šly, šla kola vedle nich; a když byly živé bytosti pozvedány od země, byla pozvedána i kola. Kamkoli měl duch jít, tam šly; tam měl jejich duch jít; a kola byla pozvedána naproti nim, neboť duch živé bytosti byl v kolech.
When those went, these went; and when those stood, these stood; and when those were lifted up from the earth, the wheels were lifted up over against them: for the spirit of the living creature was in the wheels. And the likeness of the firmament upon the heads of the living creature was as the colour of the terrible crystal, stretched forth over their heads above. And under the firmament were their wings straight, the one toward the other: every one had two, which covered on this side, and every one had two, which covered on that side, their bodies. And when they went, I heard the noise of their wings, like the noise of great waters, as the voice of the Almighty, the voice of speech, as the noise of an host: when they stood, they let down their wings. And there was a voice from the firmament that was over their heads, when they stood, and had let down their wings. And above the firmament that was over their heads was the likeness of a throne, as the appearance of a sapphire stone: and upon the likeness of the throne was the likeness as the appearance of a man above upon it. And I saw as the colour of amber, as the appearance of fire round about within it, from the appearance of his loins even upward, and from the appearance of his loins even downward, I saw as it were the appearance of fire, and it had brightness round about. As the appearance of the bow that is in the cloud in the day of rain, so was the appearance of the brightness round about. This was the appearance of the likeness of the glory of the Lord. And when I saw it, I fell upon my face, and I heard a voice of one that spake. Ezekiel 1:1–28.
Když ony šly, šli i tito; a když ony stály, stáli i tito; a když se ony pozvedaly od země, pozvedala se i kola naproti nim; neboť duch živé bytosti byl v kolech. A podoba oblohy nad hlavami živé bytosti byla jako vzhled strašlivého křišťálu, rozprostřená nad jejich hlavami nahoře. A pod oblohou byla jejich křídla přímá, jedno k druhému; každá měla dvě, jimiž si přikrývala z této strany, a každá měla dvě, jimiž si přikrývala z oné strany, svá těla. A když šly, slyšel jsem zvuk jejich křídel jako hukot velikých vod, jako hlas Všemohoucího, hlas řeči, jako hluk vojska; když stály, spouštěly svá křídla. A zazněl hlas z oblohy, která byla nad jejich hlavami, když stály a spustily svá křídla. A nad oblohou, která byla nad jejich hlavami, byla podoba trůnu, jako vzhled safírového kamene; a na podobě trůnu byla podoba jako vzhled člověka nahoře na něm. A viděl jsem cosi jako barvu jantaru, jako vzhled ohně kolem dokola uvnitř něho; od vzhledu jeho beder vzhůru, a od vzhledu jeho beder dolů, viděl jsem cosi jako vzhled ohně, a kolem dokola byla záře. Jako vzhled duhy, která bývá v oblaku v den deště, takový byl vzhled té záře kolem dokola. To byl vzhled podoby slávy Hospodinovy. A když jsem to uviděl, padl jsem na svou tvář a uslyšel jsem hlas někoho, kdo mluvil. Ezechiel 1:1–28.
“Ezekiel, the mourning exile prophet, in the land of the Chaldeans, was given a vision teaching the same lesson of faith in the mighty God of Israel. As he was upon the banks of the river Chebar, a whirlwind seemed to come from the north, ‘a great cloud, and a fire infolding itself, and a brightness was about it, and out of the midst thereof as the color of amber.’ A number of wheels of strange appearance, intersecting one another, were moved by four living creatures. High above all these was ‘the likeness of a throne, as the appearance of a sapphire stone: and upon the likeness of the throne was the likeness as the appearance of a man above upon it.’ ‘As for the likeness of the living creatures, their appearance was like burning coals of fire, and like the appearance of lamps: it went up and down among the living creatures; and the fire was bright, and out of the fire went forth lightning.’ ‘And there appeared in the cherubims the form of a man’s hand under their wings.’
„Ezechielovi, truchlícímu proroku v exilu, v zemi Chaldejců, bylo dáno vidění, které učilo téže lekci víry v mocného Boha Izraele. Když byl u břehů řeky Kebar, zdálo se, že od severu přichází vichřice, ‚veliké mračno a oheň sám do sebe se zavinující, a kolem něho byla záře a z jeho středu cosi jako barva jantaru‘. Několik kol podivuhodného vzhledu, protínajících se navzájem, bylo uváděno v pohyb čtyřmi živými bytostmi. Vysoko nade vším tím bylo ‚cosi jako podoba trůnu, na pohled jako safírový kámen; a na té podobě trůnu byla nahoře cosi jako podoba muže‘. ‚Pokud jde o podobu živých bytostí, jejich vzhled byl jako hořící uhlíky ohně a jako vzhled pochodní; pohyboval se sem a tam mezi živými bytostmi; a oheň byl jasný a z ohně vyšlehovalo blesky.‘ ‚A v cherubech se pod jejich křídly ukázal tvar lidské ruky.‘“
“There were wheels within wheels in an arrangement so complicated that at first sight they appeared to Ezekiel to be all in confusion. But when they moved, it was with beautiful exactness and in perfect harmony. Heavenly beings were impelling these wheels, and, above all, upon the glorious sapphire throne, was the Eternal One; while round about the throne was the encircling rainbow, emblem of grace and love. Overpowered by the terrible glory of the scene, Ezekiel fell upon his face, when a voice bade him arise and hear the word of the Lord. Then there was given him a message of warning for Israel.” Testimonies, 751.
„Byla tam kola uvnitř kol, uspořádaná tak složitě, že se při prvním pohledu zdála Ezechielovi být v naprostém zmatku. Když se však pohybovala, dělo se to s nádhernou přesností a v dokonalém souladu. Tato kola uváděly v pohyb nebeské bytosti a nade vším byl na slavném safírovém trůnu Věčný; zatímco kolem trůnu se klenula duha, znamení milosti a lásky. Přemožen hroznou slávou tohoto výjevu padl Ezechiel na svou tvář, když mu hlas přikázal, aby vstal a slyšel slovo Hospodinovo. Potom mu bylo svěřeno poselství varování pro Izrael.“ Testimonies, 751.
In the year that king Uzziah died I saw also the Lord sitting upon a throne, high and lifted up, and his train filled the temple. Above it stood the seraphims: each one had six wings; with twain he covered his face, and with twain he covered his feet, and with twain he did fly. And one cried unto another, and said, Holy, holy, holy, is the Lord of hosts: the whole earth is full of his glory. And the posts of the door moved at the voice of him that cried, and the house was filled with smoke. Then said I, Woe is me! for I am undone; because I am a man of unclean lips, and I dwell in the midst of a people of unclean lips: for mine eyes have seen the King, the Lord of hosts. Then flew one of the seraphims unto me, having a live coal in his hand, which he had taken with the tongs from off the altar: And he laid it upon my mouth, and said, Lo, this hath touched thy lips; and thine iniquity is taken away, and thy sin purged. Also I heard the voice of the Lord, saying, Whom shall I send, and who will go for us? Then said I, Here am I; send me. Isaiah 6:1–8.
V roce, kdy zemřel král Uzijáš, viděl jsem také Panovníka sedícího na trůnu, vysokém a vyvýšeném, a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové; každý z nich měl šest křídel: dvěma si zakrýval tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma létal. A volal jeden k druhému a říkal: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů; celá země je plná jeho slávy. I zachvěly se veřeje dveří od hlasu toho, kdo volal, a dům se naplnil dýmem. Tu jsem řekl: Běda mi! Jsem ztracen; neboť jsem muž nečistých rtů a bydlím uprostřed lidu nečistých rtů; neboť mé oči viděly Krále, Hospodina zástupů. Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů a v ruce měl žhavý uhlík, který kleštěmi vzal z oltáře. Dotkl se jím mých úst a řekl: Hle, toto se dotklo tvých rtů; tvá nepravost je odňata a tvůj hřích je očištěn. Potom jsem uslyšel hlas Panovníka, který říkal: Koho pošlu a kdo půjde za nás? I řekl jsem: Zde jsem, pošli mne. Izajáš 6,1–8.
“This vision was given to Ezekiel at a time when his mind was filled with gloomy forebodings. He saw the land of his fathers lying desolate. The city that was once full of people was no longer inhabited. The voice of mirth and the song of praise were no more heard within her walls. The prophet himself was a stranger in a strange land, where boundless ambition and savage cruelty reigned supreme. That which he saw and heard of human tyranny and wrong distressed his soul, and he mourned bitterly day and night. But the wonderful symbols presented before him beside the river Chebar revealed an overruling power mightier than that of earthly rulers. Above the proud and cruel monarchs of Assyria and Babylon the God of mercy and truth was enthroned.
„Toto vidění bylo dáno Ezechielovi v době, kdy jeho mysl byla naplněna chmurnými předtuchami. Viděl zemi svých otců ležet zpustošenou. Město, které bylo kdysi plné lidu, již nebylo obydleno. Hlas veselí a píseň chvály už nebyly slyšet v jeho hradbách. Sám prorok byl cizincem v cizí zemi, kde neomezené ctižádostivosti a kruté ukrutnosti vládly svrchovaně. To, co viděl a slyšel o lidské tyranii a bezpráví, soužilo jeho duši a on hořce truchlil dnem i nocí. Avšak podivuhodné symboly, které mu byly představeny u řeky Kebar, zjevovaly svrchovanou moc, mocnější než moc pozemských vládců. Nad pyšnými a krutými panovníky Asýrie a Babylona trůnil Bůh milosrdenství a pravdy.“
“The wheellike complications that appeared to the prophet to be involved in such confusion were under the guidance of an infinite hand. The Spirit of God, revealed to him as moving and directing these wheels, brought harmony out of confusion; so the whole world was under His control. Myriads of glorified beings were ready at His word to overrule the power and policy of evil men, and bring good to His faithful ones.
„Složitosti podobné kolům, které se prorokovi zdály být zahaleny takovým zmatkem, byly vedeny rukou Nekonečného. Duch Boží, zjevený mu jako ten, který tato kola uvádí do pohybu a řídí je, vynášel ze zmatku soulad; tak byl celý svět pod Jeho vládou. Nesčetná množství oslavených bytostí byla na Jeho slovo připravena zmařit moc i záměry zlých lidí a přivést dobro Jeho věrným.
“In like manner, when God was about to open to the beloved John the history of the church for future ages, He gave him an assurance of the Saviour’s interest and care for His people by revealing to him ‘One like unto the Son of man,’ walking among the candlesticks, which symbolized the seven churches. While John was shown the last great struggles of the church with earthly powers, he was also permitted to behold the final victory and deliverance of the faithful. He saw the church brought into deadly conflict with the beast and his image, and the worship of that beast enforced on pain of death. But looking beyond the smoke and din of the battle, he beheld a company upon Mount Zion with the Lamb, having, instead of the mark of the beast, the ‘Father’s name written in their foreheads.’ And again he saw ‘them that had gotten the victory over the beast, and over his image, and over his mark, and over the number of his name, stand on the sea of glass, having the harps of God’ and singing the song of Moses and the Lamb.
„Podobně, když se Bůh chystal odhalit milovanému Janovi dějiny církve pro budoucí věky, dal mu ujištění o Spasitelově zájmu a péči o Jeho lid tím, že mu zjevil ‚Toho, který byl podobný Synu člověka‘, jak chodí uprostřed svícnů, jež symbolizovaly sedm církví. Zatímco Janovi byly ukázány poslední velké zápasy církve s pozemskými mocnostmi, bylo mu také dovoleno spatřit konečné vítězství a vysvobození věrných. Viděl církev uvedenou do smrtelného střetnutí se šelmou a jejím obrazem a uctívání oné šelmy vynucované pod hrozbou smrti. Když však pohlédl za dým a vřavu boje, spatřil na hoře Sion zástup s Beránkem, kteří namísto znamení šelmy měli ‚jméno Otcovo napsané na svých čelích‘. A opět viděl ‚ty, kteří zvítězili nad šelmou a nad jejím obrazem i nad jejím znamením a nad počtem jejího jména, stát na skleněném moři a mít Boží harfy‘ a zpívat píseň Mojžíšovu a Beránkovu.“
“These lessons are for our benefit. We need to stay our faith upon God, for there is just before us a time that will try men’s souls. Christ, upon the Mount of Olives, rehearsed the fearful judgments that were to precede His second coming: ‘Ye shall hear of wars and rumors of wars.’ ‘Nation shall rise against nation, and kingdom against kingdom: and there shall be famines, and pestilences, and earthquakes, in divers places. All these are the beginning of sorrows.’ While these prophecies received a partial fulfillment at the destruction of Jerusalem, they have a more direct application to the last days.
„Tato poučení jsou k našemu prospěchu. Potřebujeme opřít svou víru o Boha, neboť těsně před námi je doba, která bude zkoušet lidské duše. Kristus na Olivové hoře vylíčil strašlivé soudy, jež měly předcházet Jeho druhému příchodu: ‚Uslyšíte o válkách a zvěstech o válkách.‘ ‚Povstane národ proti národu a království proti království; a budou hladomory, morové rány a zemětřesení na různých místech. To vše je počátek bolestí.‘ Ačkoli se tato proroctví částečně naplnila při zničení Jeruzaléma, mají přímější vztah k posledním dnům.“
“We are standing on the threshold of great and solemn events. Prophecy is fast fulfilling. The Lord is at the door. There is soon to open before us a period of overwhelming interest to all living. The controversies of the past are to be revived; new controversies will arise. The scenes to be enacted in our world are not yet even dreamed of. Satan is at work through human agencies. Those who are making an effort to change the Constitution and secure a law enforcing Sunday observance little realize what will be the result. A crisis is just upon us.
„Stojíme na prahu velikých a slavnostních událostí. Proroctví se rychle naplňuje. Pán je přede dveřmi. Před námi se brzy otevře období, které bude mít pro všechny žijící nesmírný význam. Spory minulosti budou znovu oživeny; povstanou nové spory. O výjevech, jež se mají odehrát v našem světě, se dosud ani nesnilo. Satan působí skrze lidské nástroje. Ti, kdo se snaží změnit Ústavu a prosadit zákon vynucující zachovávání neděle, si jen málo uvědomují, jaký bude výsledek. Krize je již bezprostředně před námi.“
“But God’s servants are not to trust to themselves in this great emergency. In the visions given to Isaiah, to Ezekiel, and to John we see how closely heaven is connected with the events taking place upon the earth and how great is the care of God for those who are loyal to Him. The world is not without a ruler. The program of coming events is in the hands of the Lord. The Majesty of heaven has the destiny of nations, as well as the concerns of His church, in His own charge.
„Boží služebníci však nemají v této veliké krizi spoléhat sami na sebe. Ve viděních daných Izajášovi, Ezechielovi a Janovi vidíme, jak těsně je nebe spojeno s událostmi probíhajícími na zemi a jak veliká je Boží péče o ty, kdo Mu zůstávají věrní. Svět není bez vládce. Průběh budoucích událostí je v rukou Páně. Velebnost nebes má ve své vlastní správě osud národů stejně jako záležitosti své církve.“
“We permit ourselves to feel altogether too much care, trouble, and perplexity in the Lord’s work. Finite men are not left to carry the burden of responsibility. We need to trust in God, believe in Him, and go forward. The tireless vigilance of the heavenly messengers, and their unceasing employment in their ministry in connection with the beings of earth, show us how God’s hand is guiding the wheel within a wheel. The divine Instructor is saying to every actor in His work, as He said to Cyrus of old: ‘I girded thee, though thou hast not known Me.’
„Dovolujeme si pociťovat v Pánově díle příliš mnoho starostí, trápení a rozpaků. Koneční lidé nejsou ponecháni, aby nesli břemeno odpovědnosti. Potřebujeme důvěřovat Bohu, věřit v Něho a jít kupředu. Neúnavná bdělost nebeských poslů a jejich neustálé zaměstnání v jejich službě ve spojení s obyvateli země nám ukazují, jak Boží ruka řídí kolo uprostřed kola. Božský Učitel praví každému pracovníku v Jeho díle, tak jako kdysi pravil Kýrovi: ‚Přepásal jsem tě, ačkoli jsi Mne neznal.‘“
“In Ezekiel’s vision God had His hand beneath the wings of the cherubim. This is to teach His servants that it is divine power that gives them success. He will work with them if they will put away iniquity and become pure in heart and life.
„V Ezechielově vidění měl Bůh svou ruku pod křídly cherubínů. To má své služebníky poučit, že je to božská moc, která jim dává úspěch. Bude s nimi působit, odloží-li nepravost a stanou-li se čistými v srdci i v životě.
“The bright light going among the living creatures with the swiftness of lightning represents the speed with which this work will finally go forward to completion. He who slumbers not, who is continually at work for the accomplishment of His designs, can carry forward His great work harmoniously. That which appears to finite minds entangled and complicated, the Lord’s hand can keep in perfect order. He can devise ways and means to thwart the purposes of wicked men, and He will bring to confusion the counsels of them that plot mischief against His people.
„Jasné světlo, které se pohybovalo mezi živými bytostmi s rychlostí blesku, představuje rychlost, s jakou toto dílo nakonec dospěje kupředu ke svému završení. Ten, který nedříme, který neustále působí k uskutečnění svých záměrů, může své veliké dílo vést vpřed v souladu a pořádku. To, co se konečným myslím, zapleteným a zmateným, jeví jako spletité a složité, může Pánova ruka udržet v dokonalém pořádku. On může vymyslet cesty a prostředky, jimiž zmaří záměry bezbožných lidí, a uvede ve zmatek rady těch, kteří strojí zlo proti jeho lidu.“
“Brethren, it is no time now for mourning and despair, no time to yield to doubt and unbelief. Christ is not now a Saviour in Joseph’s new tomb, closed with a great stone and sealed with the Roman seal; we have a risen Saviour. He is the King, the Lord of hosts; He sitteth between the cherubim; and amid the strife and tumult of nations He guards His people still. He who ruleth in the heavens is our Saviour. He measures every trial. He watches the furnace fire that must test every soul. When the strongholds of kings shall be overthrown, when the arrows of God’s wrath shall strike through the hearts of His enemies, His people will be safe in His hands.” Testimonies, volume 5, 752–754.
„Bratří, nyní není čas pro zármutek a zoufalství, není čas poddávat se pochybnostem a nevíře. Kristus nyní není Spasitelem v Josefově novém hrobě, uzavřeném velikým kamenem a zapečetěném římskou pečetí; máme vzkříšeného Spasitele. On je Král, Hospodin zástupů; sedí mezi cheruby; a uprostřed sváru a vřavy národů stále střeží svůj lid. Ten, jenž vládne v nebesích, je naším Spasitelem. Odměřuje každou zkoušku. Sleduje oheň pece, který musí vyzkoušet každou duši. Až budou pevnosti králů svrženy, až šípy Božího hněvu proniknou srdci Jeho nepřátel, Jeho lid bude v Jeho rukou v bezpečí.“ Testimonies, svazek 5, 752–754.
Ezekiel represents the candidates to be among the one hundred and forty-four thousand, and line upon line his experience in the sanctuary aligns with Isaiah’s and John’s experience within the sanctuary. We are now in the temple test, the second of the three tests that seals the one hundred and forty-four thousand. That period is the purification accomplished by the Messenger of the Covenant in fulfillment of Malachi three. The purification process of three tests, is Malachi’s fiery “furnace” “that must test every soul.” When the third angel arrived on October 22, 1844 the Messenger of the Covenant suddenly came to His temple and led the wise virgins of that history into the Most Holy Place, in order to seal His faithful, but the virgins of that history rebelled, and by 1856 the Philadelphian Millerite movement had changed unto the Laodicean Millerite movement and in 1863 became the Laodicean Seventh-day Adventist church.
Ezechiel představuje kandidáty, kteří mají být mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, a řádek za řádkem se jeho zkušenost ve svatyni shoduje se zkušeností Izajáše a Jana uvnitř svatyně. Nyní se nacházíme ve zkoušce chrámu, druhé ze tří zkoušek, která zapečeťuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Toto období je očišťováním vykonávaným Poslem smlouvy v naplnění Malachiáše 3. Proces očišťování prostřednictvím tří zkoušek je Malachiášovou ohnivou „pecí“, „jež musí vyzkoušet každou duši“. Když třetí anděl přišel 22. října 1844, Pospel smlouvy náhle přišel do svého chrámu a uvedl moudré panny oné historie do Nejsvětější svatyně, aby zapečetil své věrné, avšak panny oné historie se vzbouřily, a do roku 1856 se filadelfské milleritské hnutí změnilo v laodicejské milleritské hnutí a roku 1863 se stalo laodicejskou Církví adventistů sedmého dne.
The third angel who arrived suddenly on October 22, 1844 withdrew his presence in 1863, and then returned on September 11, 2001. Twenty-five years later the temple test that was typified by October 22, 1844 is now being repeated. Twenty-five is symbolically a prophetic tithe of two hundred and fifty, and two hundred and fifty is a symbol of the history represented in verses eleven to fifteen of Daniel eleven. Two hundred and fifty, and twenty-five is a wheel within the sanctuary vision of Ezekiel. Twenty-five is a symbol of the separation of the wise and the wicked in fulfillment of the three-step testing process that is represented in the work of purification that is accomplished by the Messenger of the Covenant.
Třetí anděl, který přišel náhle 22. října 1844, stáhl svou přítomnost v roce 1863 a poté se vrátil 11. září 2001. O dvacet pět let později se nyní opakuje zkouška chrámu, která byla předobrazena dnem 22. října 1844. Dvacet pět je symbolicky prorockým desátkem z dvě stě padesáti a dvě stě padesát je symbolem dějin představovaných ve verších jedenáct až patnáct jedenácté kapitoly knihy Daniel. Dvě stě padesát i dvacet pět jsou kolem uvnitř svatynního vidění Ezechielova. Dvacet pět je symbolem oddělení moudrých a bezbožných v naplnění třístupňového procesu zkoušky, který je znázorněn v díle očišťování vykonávaném Poslem smlouvy.
Matthew twenty-five contains three parables, and each parable identifies the separation of the wise and wicked in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. The hope of God’s people represented in the chapter is that they might be a wise virgin in possession of the oil of the message of the midnight cry. Their hope is that they are judged a faithful servant in their stewardship of employing the special talents that were given them to manage in their personal probationary period. Their hope is that they are judged as a sheep of God’s pasture, seated upon His right side, and not a goat on his left. Twenty-five is a symbol of the separation of the wise and wicked in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. Twenty-five is one of Ezekiel’s wheels.
Matouš dvacátá pátá kapitola obsahuje tři podobenství a každé podobenství vyznačuje oddělení moudrých a bezbožných v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Nadějí Božího lidu, jak je v této kapitole představena, je, aby mohl být moudrou pannou, která má olej poselství půlnočního volání. Jejich nadějí je, aby byli při svém správcovství v nakládání se zvláštními hřivnami, které jim byly dány k obhospodařování v době jejich osobní zkušební lhůty, shledáni jako věrní služebníci. Jejich nadějí je, aby byli souzeni jako ovce z Boží pastvy, usazení po Jeho pravici, a ne jako kozlové po jeho levici. Dvacet pět je symbolem oddělení moudrých a bezbožných v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Dvacet pět je jedním z Ezechielových kol.
In the five and twentieth year of our captivity, in the beginning of the year, in the tenth day of the month, in the fourteenth year after that the city was smitten, in the selfsame day the hand of the Lord was upon me, and brought me thither. Ezekiel 40:1.
Ve dvacátém pátém roce našeho zajetí, na počátku roku, desátého dne měsíce, ve čtrnáctém roce poté, co bylo město dobyto, právě v ten den byla nade mnou ruka Hospodinova a přenesla mne tam. Ezechiel 40,1.
The twenty-fifth year of captivity is represented by October 22, which is represented by the closing of a dispensational door. On October 22, 1844 a door was opened and a door was closed as two classes were separated.
Dvacátý pátý rok zajetí je znázorněn 22. říjnem, který je znázorněn uzavřením jedněch dispenzačních dveří. Dne 22. října 1844 byly jedny dveře otevřeny a jedny dveře uzavřeny, když byly odděleny dvě skupiny.
And to the angel of the church in Philadelphia write; These things saith he that is holy, he that is true, he that hath the key of David, he that openeth, and no man shutteth; and shutteth, and no man openeth; I know thy works: behold, I have set before thee an open door, and no man can shut it: for thou hast a little strength, and hast kept my word, and hast not denied my name. Revelation 3:7, 8.
A andělu sboru ve Filadelfii napiš: Toto praví ten Svatý, ten Pravý, ten, který má klíč Davidův, který otvírá, a nikdo nezavírá; který zavírá, a nikdo neotvírá: Znám tvé skutky; hle, postavil jsem před tebou otevřené dveře, a nikdo je nemůže zavřít, neboť máš malou sílu, a zachoval jsi mé slovo, a nezapřel jsi mé jméno. Zjevení 3,7.8.
Christ tells the angel of Philadelphia that He knows their work, that He has set before the church of Philadelphia, an open door. That door is opened by “the key of David,” the key that is placed upon Eliakim.
Kristus říká andělu filadelfskému, že zná jejich skutky, že postavil před církev ve Filadelfii otevřené dveře. Tyto dveře jsou otevřeny „klíčem Davidovým“, klíčem, který je vložen na Eljakíma.
And it shall come to pass in that day, that I will call my servant Eliakim the son of Hilkiah: And I will clothe him with thy robe, and strengthen him with thy girdle, and I will commit thy government into his hand: and he shall be a father to the inhabitants of Jerusalem, and to the house of Judah. And the key of the house of David will I lay upon his shoulder; so he shall open, and none shall shut; and he shall shut, and none shall open. Isaiah 22:20–22.
A v onen den se stane, že povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova; a obléknu ho tvým rouchem a upevním ho tvým pásem a svěřím tvou vládu do jeho ruky; i bude otcem obyvatelům Jeruzaléma a domu Judovu. A položím klíč domu Davidova na jeho rameno; bude otvírat, a nikdo nezavře; bude zavírat, a nikdo neotevře. Izajáš 22,20–22.
The day that Eliakim is called, he is separated from wicked Shebna.
V den, kdy je Eliakim povolán, je oddělen od bezbožného Šebny.
Thus saith the Lord God of hosts, Go, get thee unto this treasurer, even unto Shebna, which is over the house, and say, What hast thou here? and whom hast thou here, that thou hast hewed thee out a sepulchre here, as he that heweth him out a sepulchre on high, and that graveth an habitation for himself in a rock? Behold, the Lord will carry thee away with a mighty captivity, and will surely cover thee. He will surely violently turn and toss thee like a ball into a large country: there shalt thou die, and there the chariots of thy glory shall be the shame of thy lord’s house. Isaiah 22:15–18.
Toto praví Panovník, Hospodin zástupů: Jdi, vejdi k tomuto správci, k Šebnovi, který je nad domem, a řekni: Co tu máš? A koho tu máš, že sis zde vytesal hrob, jako ten, kdo si tesá hrob vysoko, a kdo si vyhlubuje příbytek ve skále? Hle, Hospodin tě prudce odhodí mocným vrhem a zcela tě zahalí. Jistě tě prudce stočí a smotá jako míč do širé země; tam zemřeš a tam budou vozy tvé slávy hanbou domu tvého pána. Izajáš 22,15–18.
The separation of the wise and foolish virgins that fulfilled the illustration of Shebna and Eliakim was fulfilled on October 22, 1844, and also in the twenty-fifth year of captivity of Jehoiachin which was October 22, 573 BC. In Ezekiel chapter eight the wicked within Adventism, represented by Jerusalem, are represented by twenty-five men bowing to the sun. The destruction of Jerusalem represents the Sunday law, which is also the waymark which ends the sealing time of the one hundred and forty-four thousand. That sealing time began on September 11, 2001, and Jesus is both the Alpha and Omega, so September 11, 2001 as the beginning of the sealing illustrates the end, at the Sunday law.
Oddělení moudrých a pošetilých panen, které naplnilo předobraz Šebny a Eljakíma, se naplnilo 22. října 1844 a také ve dvacátém pátém roce Jojachínova zajetí, jímž byl 22. říjen 573 př. Kr. V osmé kapitole Ezechiele jsou bezbožní uvnitř adventismu, představovaní Jeruzalémem, znázorněni jako dvacet pět mužů klanějících se slunci. Zničení Jeruzaléma představuje nedělní zákon, který je zároveň mezníkem ukončujícím dobu pečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Tato doba pečetění začala 11. září 2001 a Ježíš je Alfa i Omega, takže 11. září 2001 jako počátek pečetění znázorňuje konec při nedělním zákonu.
September 11, 2001 was typified by the Minneapolis meetings of 1888, for Sister White identifies that when the great buildings of New York came down at 9/11, Revelation 18:1–3 was fulfilled. At that time, as in 1888 she identified the angel of Revelation eighteen descended to lighten the earth with His glory. The rebellion of 1888 she aligned with the rebellion of Korah, Dathan and Abiram, who also had two hundred and fifty men of renown join in their apostasy. Two hundred and fifty rebels in the rebellion of Korah and his cohorts in the beginning history of ancient Israel typified the twenty-five men who were bowing to the sun at the ending of ancient Israel.
11. září 2001 bylo předobrazeno minneapoliskými shromážděními roku 1888, neboť sestra Whiteová uvádí, že když při 11. září padly velké budovy New Yorku, naplnilo se Zjevení 18,1–3. Tehdy, stejně jako roku 1888, označila anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly, který sestoupil, aby osvítil zemi svou slávou. Vzpouru roku 1888 ztotožnila se vzpourou Kóracha, Dátana a Abírama, k nimž se v jejich odpadnutí připojilo také dvě stě padesát mužů věhlasu. Dvě stě padesát vzbouřenců ve vzpouře Kóracha a jeho druhů v raných dějinách starověkého Izraele bylo předobrazem pětadvaceti mužů, kteří se na sklonku dějin starověkého Izraele klaněli slunci.
Twenty-five leaders of Laodicean Adventism bowing at the Sunday law and two hundred and fifty at 9/11 sets forth the sealing time with the symbolism of twenty-five, (the symbol of the separation of the wise and wicked) to mark the beginning and ending of the sealing time. Whether it’s the two hundred and fifty rebels in the time of Moses, or the twenty-five men in Ezekiel chapter eight, or of Matthew chapter twenty-five’s three witnesses of the separation, or the twenty-fifth year of the captivity in Ezekiel forty; all the manifestations of the symbol of twenty-five, align with the three two hundred- and fifty-year periods that reached their conclusion in 207 BC, 313 and 2026 respectively.
Dvacet pět vůdců laodicejského adventismu klanějících se před nedělním zákonem a dvě stě padesát při 11. září představuje dobu zapečeťování se symbolikou čísla dvacet pět (symbolu oddělení moudrých a bezbožných), aby označilo počátek i konec doby zapečeťování. Ať už jde o dvě stě padesát vzbouřenců v době Mojžíšově, nebo o dvacet pět mužů v osmé kapitole Ezechiela, anebo o tři svědectví oddělení v dvacáté páté kapitole Matouše, či o dvacátý pátý rok zajetí v Ezechielovi čtyřicáté kapitole; všechny projevy symbolu čísla dvacet pět jsou v souladu se třemi obdobími po dvě stě padesáti letech, která dospěla ke svému závěru v letech 207 př. Kr., 313 a 2026.
Twenty-five is an axle, so to speak, of twenty-five that brings all the lines of twenty-five into perfection. It becomes one of the prophetic keys of the kingdom given to Peter to bring clarity into the hidden history of verse forty. It has been repeatedly established on more than three witnesses that verses ten to fifteen of Daniel eleven represent a line that covers the history from 1989 unto the Sunday law, which is the hidden history of verse forty. The lion of the tribe of Judah is now unsealing the wheels of Ezekiel as He opens the hidden history that will finalize the message of the Midnight Cry of the latter days.
Dvacet pět je, takříkajíc, osou dvaceti pěti, která přivádí všechny linie dvaceti pěti k dokonalosti. Stává se jedním z prorockých klíčů království daných Petrovi, aby vnesl jasnost do skrytých dějin čtyřicátého verše. Na základě více než tří svědků bylo opakovaně potvrzeno, že verše deset až patnáct z Daniel 11 představují linii, která pokrývá dějiny od roku 1989 až po nedělní zákon, což jsou skryté dějiny čtyřicátého verše. Lev z pokolení Judova nyní odpečeťuje kola Ezechielova, když otevírá skryté dějiny, které dovrší poselství Půlnočního volání posledních dnů.
In the following articles we will continue to identify Ezekiel’s wheels that represent the complex interplay of men in the latter days. Ezekiel chapter one at the beginning of this article and the accompanying passage from Testimonies volume five set forth will be our continued point of reference as we proceed in the articles. When the wheels are set forth in their proper place, and with their proper intersections with the other wheels of prophetic history we will demonstrate that the three hundred and ninety-one years and fifteen days that empowered the first angel on August 11, 1840 is also represented by Ezekiel as three hundred and ninety years, connected with the one and a half years of the siege of Jerusalem; and that the arrival of this prophetic light identifies the lifting up of the ensign of the one hundred and forty-four thousand.
V následujících článcích budeme dále určovat Ezechielova kola, která představují složitou souhru lidí v posledních dnech. První kapitola knihy Ezechiel, uvedená na začátku tohoto článku, a připojený oddíl z Testimonies, svazek pátý, budou i nadále naším výchozím bodem, jak budeme v těchto článcích pokračovat. Až budou kola postavena na své náležité místo a ve svých náležitých průsečících s ostatními koly prorockých dějin, ukážeme, že tři sta devadesát jeden let a patnáct dnů, které zmocnily prvního anděla 11. srpna 1840, jsou u Ezechiela rovněž znázorněny jako tři sta devadesát let, spojené s jedním a půl rokem obležení Jeruzaléma; a že příchod tohoto prorockého světla označuje vyzdvižení korouhve sto čtyřiceti čtyř tisíc.
July 27, 1299 unto 1337 represents thirty-eight years at the beginning of the one hundred and fifty years (five months) of Revelation nine, verse ten. That one hundred and fifty years connects with the three hundred and ninety-one years and fifteen days of verse fifteen. Thus, the beginning of the two periods, make up one line of prophecy which concluded in the fulfillment of the 1838 and 1840 prediction of Josiah Litch and marked the rising up and empowerment of the Millerite movement. That history at the beginning of Adventism, marks the rising up of the one hundred and forty-four thousand as an ensign in advance of the Sunday law. Thus, Ezekiel’s three hundred and ninety years, and one point five years (1.5) of Jerusalem’s siege marks the end of the line of prophecy that began in 1299.
27. červenec 1299 až 1337 představuje třicet osm let na počátku sto padesáti let (pěti měsíců) ze Zjevení 9, verše 10. Těchto sto padesát let souvisí se třemi sty devadesáti jedním rokem a patnácti dny z verše 15. Počátek těchto dvou období tak tvoří jednu prorockou linii, která dospěla ke svému naplnění v předpovědi Josiáše Litche z let 1838 a 1840 a označila povstání a zmocnění milleritského hnutí. Tato historie na počátku adventismu označuje povstání sto čtyřiceti čtyř tisíc jako praporu před nedělním zákonem. Ezechielových tři sta devadesát let a jeden a půl roku (1.5) obležení Jeruzaléma tak označuje konec prorocké linie, která začala v roce 1299.
It would be worthwhile to consider the passage from Testimonies, volume five in advance of the next article.
Bylo by užitečné před příštím článkem zvážit tento úryvek z pátého svazku Testimonies.