The prophetic line which I am identifying as ‘the wheel of Josiah’ begins with the rebellion of ancient Israel as they rejected God as their king in 1097 BC. The first three kings (Saul, David and Solomon) are identified as reigning for forty years, from 1097 BC through to 977 BC. At Solomon’s death the rebellion of Jeroboam and the ten northern tribes finish the line of the first three kings, and begins a line of kings in both the northern and southern kingdoms.
Prorocká linie, kterou označuji jako „Josijášovo kolo“, začíná vzpourou starověkého Izraele, když roku 1097 př. Kr. odmítl Boha jako svého krále. O prvních třech králích (Saulovi, Davidovi a Šalomounovi) se uvádí, že vládli čtyřicet let, od roku 1097 př. Kr. až do roku 977 př. Kr. Po Šalomounově smrti vzpoura Jarobeáma a deseti severních kmenů uzavírá linii prvních tří králů a začíná linii králů jak v severním, tak v jižním království.
The first three kings are a symbol of many truths, but one of the wheels of truth which they are connected to is the last three kings of Judah—Jehoiakim, Jehoiachin and Zedekiah, who in turn represent Cyrus, Darius and Artaxerxes. Cyrus, Darius and Artaxerxes in turn represent their three decrees reaching from 516 BC to 457 BC; who in turn represent the three angels of Revelation fourteen that arrive in 1798, April 19, 1844 and October 22, 1844, respectively. The history of the arrival of the three angels of Revelation fourteen is repeated to the very letter in the sealing time of the one hundred and forty-four thousand, thus identifying that the prophetic line that begins with the anointing of Saul as king reaches its conclusion when the church triumphant is anointed at the soon-coming Sunday law. The line includes the wheel of king Josiah, that reaches back to Jeroboam’s rebellion of Bethel and Dan in 977 BC.
První tři králové jsou symbolem mnoha pravd, avšak jedním z kol pravdy, s nimiž jsou spojeni, jsou poslední tři králové Judy — Jójakím, Jójakin a Sidkijáš, kteří zase představují Kýra, Dareia a Artaxerxa. Kýros, Dareios a Artaxerxes zase představují své tři výnosy sahající od roku 516 př. Kr. do roku 457 př. Kr.; ti pak zase představují tři anděly ze čtrnácté kapitoly Zjevení, kteří přicházejí postupně v roce 1798, 19. dubna 1844 a 22. října 1844. Dějiny příchodu tří andělů ze čtrnácté kapitoly Zjevení se do posledního písmene opakují v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, čímž se určuje, že prorocká linie, která začíná pomazáním Saula za krále, dochází ke svému závěru, když je vítězná církev pomazána při brzy nastávajícím nedělním zákonu. Tato linie zahrnuje kolo krále Jóšiáše, které sahá zpět ke vzpouře Jeroboáma v Bét-elu a Danu v roce 977 př. Kr.
Twenty-two
Dvacet dva
Jeroboam possesses the symbolism of twenty-two, for he reigned for twenty-two years, thus tying his witness into the history represented by twenty-two, which is a symbol of the combination of Divinity with humanity as illustrated by Daniel’s marah vision in the twenty-second day, and the number two hundred and twenty, of which, the number twenty-two is a tithe.
Jeroboám nese symboliku čísla dvacet dva, neboť kraloval dvacet dva let, a tím váže své svědectví k dějinám představovaným číslem dvacet dva, které je symbolem spojení božství s lidstvím, jak to ilustruje Danielovo vidění marah ve dvacátém druhém dni, a číslo dvě stě dvacet, z něhož je číslo dvacet dva desátkem.
And the days which Jeroboam reigned were two and twenty years: and he slept with his fathers, and Nadab his son reigned in his stead. 1 Kings 14:20.
Doba, po které Jeroboám kraloval, činila dvacet dva let; i ulehl ke svým otcům a na jeho místě kraloval jeho syn Nádab. 1 Královská 14,20.
The ‘at-One-Ment,’ representing the combination of Divinity and humanity is the work of Christ that began on October 22, or the tenth month (Gregorian); ten time twenty-two equals two hundred and twenty. Jeroboam set up counterfeit altars at both Bethel and Dan, and is therefore a symbol of the counterfeit worship of Sunday in connection with the combination of church (Bethel: meaning church) and state (Dan: meaning judgment).
„smíření“, představující spojení božství a lidství, je dílem Kristovým, které započalo 22. října, tedy v desátém měsíci (gregoriánského kalendáře); desetkrát dvacet dva se rovná dvě stě dvacet. Jeroboám zřídil padělané oltáře jak v Bét-elu, tak v Danu, a je proto symbolem padělaného uctívání neděle ve spojení církve (Bét-el: znamená církev) a státu (Dan: znamená soud).
Then Jeroboam built Shechem in mount Ephraim, and dwelt therein; and went out from thence, and built Penuel. And Jeroboam said in his heart, Now shall the kingdom return to the house of David: If this people go up to do sacrifice in the house of the Lord at Jerusalem, then shall the heart of this people turn again unto their lord, even unto Rehoboam king of Judah, and they shall kill me, and go again to Rehoboam king of Judah. Whereupon the king took counsel, and made two calves of gold, and said unto them, It is too much for you to go up to Jerusalem: behold thy gods, O Israel, which brought thee up out of the land of Egypt. And he set the one in Bethel, and the other put he in Dan. And this thing became a sin: for the people went to worship before the one, even unto Dan. And he made an house of high places, and made priests of the lowest of the people, which were not of the sons of Levi. And Jeroboam ordained a feast in the eighth month, on the fifteenth day of the month, like unto the feast that is in Judah, and he offered upon the altar. So did he in Bethel, sacrificing unto the calves that he had made: and he placed in Bethel the priests of the high places which he had made. So he offered upon the altar which he had made in Bethel the fifteenth day of the eighth month, even in the month which he had devised of his own heart; and ordained a feast unto the children of Israel: and he offered upon the altar, and burnt incense. 1 Kings 12:25–33.
Potom Jeroboám vystavěl Šekem na pohoří Efrajim a bydlel v něm; a odtud vyšel a vystavěl Penuel. I řekl Jeroboám ve svém srdci: Nyní se království navrátí domu Davidovu. Půjde-li tento lid obětovat v domě Hospodinově v Jeruzalémě, tehdy se srdce tohoto lidu opět obrátí k jeho pánu, k Rechabeámovi, králi judskému; i zabijí mne a navrátí se k Rechabeámovi, králi judskému. Proto se král poradil a zhotovil dvě zlatá telata a řekl jim: Je pro vás příliš namáhavé vystupovat do Jeruzaléma; hle, tvoji bohové, Izraeli, kteří tě vyvedli z egyptské země. A jedno postavil v Bét-elu a druhé umístil v Dánu. A tato věc se stala hříchem; neboť lid chodil klanět se před jedno z nich až do Dánu. Také vystavěl dům výšin a ustanovil kněze z nejnižších vrstev lidu, kteří nebyli ze synů Léviho. A Jeroboám ustanovil svátek v osmém měsíci, patnáctého dne toho měsíce, podobný svátku, který byl v Judsku, a obětoval na oltáři. Tak učinil v Bét-elu, obětuje telatům, která zhotovil; a v Bét-elu ustanovil kněze výšin, které zřídil. Tak obětoval na oltáři, který zhotovil v Bét-elu, patnáctého dne osmého měsíce, totiž v měsíci, který si vymyslil ze svého vlastního srdce; a ustanovil svátek pro syny Izraele; i obětoval na oltáři a pálil kadidlo. 1 Královská 12:25–33.
In the foundational history of the ten northern tribes, there was a rebellion that had been typified by Israel's rejection of God as king, and also by the rebellion of Aaron and the golden calf. Aaron’s rebellion was at the foundational history of ancient Israel and Jeroboam’s was at the foundational history of the ten northern tribes. “Line upon line” Aaron, as a high priest represents the church and Jeroboam as king, represents the state. Those two foundational rebellions are a line that includes the foundational rebellion of the people of Israel in desiring a human king.
V základních dějinách deseti severních kmenů došlo ke vzpouře, která byla předobrazena tím, že Izrael odmítl Boha jako krále, a také vzpourou Árona a zlatého telete. Áronova vzpoura se odehrála v základních dějinách starověkého Izraele a Jeroboámova v základních dějinách deseti severních kmenů. „Řádek za řádkem“ Áron jako velekněz představuje církev a Jeroboám jako král představuje stát. Tyto dvě základní vzpoury tvoří linii, která zahrnuje i základní vzpouru lidu Izraele, když zatoužil po lidském králi.
490
490
There are three periods of four hundred and ninety years in the sacred history that is represented in the book of Ezekiel, and one was associated with the kings, the other with the sanctuary and the other with the host. Those three periods align with the rebellion of Aaron, (the sanctuary), Saul (the host) and Jeroboam (the king). Of the three symbols of prophet, priest and king, it is king Saul who is identified as prophesying, and Aaron was the priest, and Jeroboam was the king.
V posvátných dějinách, které jsou představeny v knize Ezechiel, se nacházejí tři období po čtyřech stech devadesáti letech; jedno bylo spojeno s králi, druhé se svatyní a třetí s vojskem. Tato tři období odpovídají vzpouře Árona (svatyně), Saula (vojsko) a Jarobeáma (král). Ze tří symbolů proroka, kněze a krále je jako ten, kdo prorokoval, označen král Saul; Áron byl knězem a Jarobeám byl králem.
And it came to pass, when all that knew him beforetime saw that, behold, he prophesied among the prophets, then the people said one to another, What is this that is come unto the son of Kish? Is Saul also among the prophets? And one of the same place answered and said, But who is their father? Therefore it became a proverb, Is Saul also among the prophets? 1 Samuel 10:11, 12.
I stalo se, když všichni, kdo ho znali dříve, viděli, že hle, prorokuje mezi proroky, že si lid říkal jeden druhému: Co se to přihodilo synu Kíšovu? Je i Saul mezi proroky? A jeden z téhož místa odpověděl a řekl: Ale kdo je jejich otec? Proto se stalo příslovím: Je i Saul mezi proroky? 1 Samuelova 10,11.12.
The church triumphant consists of a thirty-year old prophet, a thirty-year old priest and a thirty-year old king, represented by Ezekiel who began in the thirtieth year, Joseph who began his service in the thirtieth year and king David who began to reign in his thirtieth year. The church triumphant is represented in the last eight chapters of the book of Ezekiel as the temple that fills the earth, and the church triumphant is Philadelphia, which is the eighth church that is of the seven.
Vítězná církev se skládá z třicetiletého proroka, třicetiletého kněze a třicetiletého krále, představovaných Ezechielem, který započal ve třicátém roce, Josefem, který zahájil svou službu ve třicátém roce, a králem Davidem, který začal kralovat ve svých třiceti letech. Vítězná církev je v posledních osmi kapitolách knihy Ezechiel zobrazená jako chrám, který naplňuje zemi, a vítězná církev je Filadelfie, která je osmou církví, jež je ze sedmi.
The prophetic line of Josiah that began in 977 BC ends at the soon-coming Sunday law. The purification and sealing of the one hundred and forty-four thousand that began on December 31, 2023, began when Michael descended to resurrect the two witnesses of Revelation eleven. 2023 arrived twenty-two years after September 11, 2001, just as the Alien and Sedition Acts of 1798 arrive twenty-two years after the Declaration of Independence in 1776. Jeroboam’s twenty-two-year reign began in 977 BC when the prophecy of Josiah was set forth. At that time the disobedient prophet of 1 Kings chapter thirteen, confronted Jeroboam’s apostasy just as Moses confronted Aaron’s apostasy, and Samuel confronted the host who desired a king. Those confrontations against foundational apostasies represented by the message of the disobedient prophet, Moses and Samuel represent the loud cry of the third angel at the Sunday law. It is the warning message proclaimed by the ensign, which is represented in the history of Jeroboam as the prediction of Josiah accompanied with a “sign.”
Prorocká linie Jóšijáše, která započala roku 977 př. Kr., končí brzy přicházejícím nedělním zákonem. Očištění a zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc, které začalo 31. prosince 2023, započalo tehdy, když Michael sestoupil, aby vzkřísil dva svědky ze Zjevení jedenácté kapitoly. Rok 2023 přišel dvacet dva let po 11. září 2001, právě tak jako zákony Alien and Sedition Acts z roku 1798 přicházejí dvacet dva let po Deklaraci nezávislosti roku 1776. Dvacet dva let trvající vláda Jeroboámova začala roku 977 př. Kr., když bylo předloženo proroctví o Jóšijášovi. V té době neposlušný prorok z 1. Královské, kapitoly třinácté, čelil Jeroboámovu odpadlictví, právě tak jako Mojžíš čelil odpadlictví Áronovu a Samuel čelil zástupu, který si přál krále. Tato vystoupení proti zakládajícím odpadlictvím, představovaná poselstvím neposlušného proroka, Mojžíše a Samuela, představují hlasité volání třetího anděla při nedělním zákonu. Je to výstražné poselství hlásané praporcem, který je v dějinách Jeroboáma představován předpovědí o Jóšijášovi doprovázenou „znamením“.
And, behold, there came a man of God out of Judah by the word of the Lord unto Bethel: and Jeroboam stood by the altar to burn incense. And he cried against the altar in the word of the Lord, and said, O altar, altar, thus saith the Lord; Behold, a child shall be born unto the house of David, Josiah by name; and upon thee shall he offer the priests of the high places that burn incense upon thee, and men’s bones shall be burnt upon thee. And he gave a sign the same day, saying, This is the sign which the Lord hath spoken; Behold, the altar shall be rent, and the ashes that are upon it shall be poured out. And it came to pass, when king Jeroboam heard the saying of the man of God, which had cried against the altar in Bethel, that he put forth his hand from the altar, saying, Lay hold on him. And his hand, which he put forth against him, dried up, so that he could not pull it in again to him.
A hle, muž Boží přišel z Judska do Bét-elu skrze slovo Hospodinovo; a Jeroboám stál při oltáři, aby pálil kadidlo. I zvolal proti oltáři skrze slovo Hospodinovo a řekl: Ó oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, domu Davidovu se narodí syn jménem Jóšijáš; a na tobě bude obětovat kněze výšin, kteří na tobě pálí kadidlo, a lidské kosti budou spáleny na tobě. A téhož dne dal znamení a řekl: Toto je znamení, o němž Hospodin promluvil: Hle, oltář se roztrhne a popel, který je na něm, se vysype. I stalo se, když král Jeroboám uslyšel slovo muže Božího, který volal proti oltáři v Bét-elu, že vztáhl svou ruku od oltáře se slovy: Chopte se ho. A jeho ruka, kterou vztáhl proti němu, uschla, takže ji nemohl přitáhnout zpět k sobě.
The altar also was rent, and the ashes poured out from the altar, according to the sign which the man of God had given by the word of the Lord. And the king answered and said unto the man of God, Intreat now the face of the Lord thy God, and pray for me, that my hand may be restored me again. And the man of God besought the Lord, and the king’s hand was restored him again, and became as it was before. And the king said unto the man of God, Come home with me, and refresh thyself, and I will give thee a reward. And the man of God said unto the king, If thou wilt give me half thine house, I will not go in with thee, neither will I eat bread nor drink water in this place: For so was it charged me by the word of the Lord, saying, Eat no bread, nor drink water, nor turn again by the same way that thou camest. So he went another way, and returned not by the way that he came to Bethel. 1 Kings 13:1–10.
Také oltář se roztrhl a popel se vysypal z oltáře podle znamení, které muž Boží dal skrze slovo Hospodinovo. I promluvil král a řekl muži Božímu: Pros nyní tvář Hospodina, svého Boha, a modli se za mne, aby mi byla má ruka navrácena. Muž Boží tedy prosil Hospodina a králova ruka mu byla opět navrácena a byla jako dříve. Potom řekl král muži Božímu: Pojď se mnou domů, občerstvi se, a dám ti odměnu. Ale muž Boží řekl králi: I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou, ani nebudu jíst chléb ani pít vodu na tomto místě. Neboť tak mi bylo přikázáno slovem Hospodinovým: Nejez chléb, nepij vodu a nevracej se touž cestou, kterou jsi přišel. I odešel jinou cestou a nevrátil se cestou, kterou přišel do Bét-elu. 1 Královská 13,1–10.
The prophet’s refusal to eat with Jeroboam in spite of the offer of “half thine house” aligns with Herod’s promise to Salome of half of his kingdom.
Prorokovo odmítnutí jíst s Jeroboámem navzdory nabídce „poloviny tvého domu“ odpovídá Herodovu slibu Salome, že jí dá polovinu svého království.
And when a convenient day was come, that Herod on his birthday made a supper to his lords, high captains, and chief estates of Galilee; And when the daughter of the said Herodias came in, and danced, and pleased Herod and them that sat with him, the king said unto the damsel, Ask of me whatsoever thou wilt, and I will give it thee. And he sware unto her, Whatsoever thou shalt ask of me, I will give it thee, unto the half of my kingdom. And she went forth, and said unto her mother, What shall I ask? And she said, The head of John the Baptist. Mark 6:21–24.
A když přišel vhodný den, kdy Herodes o svých narozeninách vystrojil hostinu svým velmožům, vojenským velitelům a předním mužům Galileje, a když vstoupila dcera řečené Herodiady, tančila a zalíbila se Herodovi i těm, kteří s ním stolovali, král řekl dívce: Požádej mne, očkoli chceš, a dám ti to. A přísahal jí: Očkoli bys ode mne žádala, dám ti to, až do poloviny svého království. A ona vyšla a řekla své matce: O co mám žádat? A ona řekla: Hlavu Jana Křtitele. Marek 6:21–24.
Herod’s pledge of half his kingdom took place at his birthday. Herod is a symbol of Rome, and the ten kings of Revelation seventeen are typified by the tenfold division of Rome in Daniel chapter seven, and the ten toes of chapter two. His birthday is marked when the sixth kingdom is replaced by the seventh kingdom at the Sunday law, and in this sense, it is the birthday of the United Nations as the seventh kingdom of Bible prophecy. At the soon-coming Sunday law, the ten kings, represented by Jeroboam’s ten northern tribes, agree to give their kingdom to the beast for one hour in Revelation ‘seventeen’.
Herodův slib poloviny svého království se odehrál při jeho narozeninách. Herodes je symbolem Říma a deset králů ze Zjevení sedmnácté kapitoly je předobrazeno desaterým rozdělením Říma v Danielovi v sedmé kapitole a deseti prsty u nohou ve druhé kapitole. Jeho narozeniny jsou vyznačeny tehdy, když je šesté království při nedělním zákonu nahrazeno sedmým královstvím, a v tomto smyslu jde o narozeniny Organizace spojených národů jakožto sedmého království biblického proroctví. Při brzy přicházejícím nedělním zákonu deset králů, představovaných Jeroboámovými deseti severními kmeny, souhlasí, že dají své království šelmě na jednu hodinu ve Zjevení „sedmnáct“.
For God hath put in their hearts to fulfil his will, and to agree, and give their kingdom unto the beast, until the words of God shall be fulfilled. Revelation 17:17.
Neboť Bůh jim vložil do srdce, aby vykonali jeho vůli a svorně odevzdali své království šelmě, dokud se nenaplní slova Boží. Zjevení 17,17.
Before we take up Ezekiel’s prophecy of chapter four, we will identify the ‘thirteen’ times Ezekiel directly identifies a date. Those thirteen waymarks break down generally between the world and God’s people. The world represented by Egypt is placed into a direct date six times, and Tyre is addressed once, and the other six times Jerusalem is the subject. The book begins in 592 BC which is the thirtieth year of the seventeenth Jubilee cycle and verse one of chapter forty of Ezekiel identifies October 22, 573 BC as the end of the cycle. The Jubilee cycle represents the sealing time of the one hundred and forty-four thousand from 9/11 unto the soon-coming Sunday law, which in turn is represented in a fractal of that very history from December 31, 2023 unto the soon-coming Sunday law. Both periods were typified by August 11, 1840 unto October 22, 1844.
Než se budeme zabývat Ezechielovým proroctvím ve čtvrté kapitole, určíme oněch „třináct“ případů, kdy Ezechiel přímo uvádí datum. Těchto třináct mezníků se obecně dělí mezi svět a Boží lid. Svět, zastoupený Egyptem, je přímo datován šestkrát, Tyr je osloven jednou a v ostatních šesti případech je předmětem Jeruzalém. Kniha začíná v roce 592 př. Kr., což je třicátý rok sedmnáctého jubilejního cyklu, a první verš čtyřicáté kapitoly Ezechiela označuje 22. říjen 573 př. Kr. jako konec tohoto cyklu. Jubilejní cyklus představuje dobu zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc od 11. září až do brzy přicházejícího nedělního zákona, což je zase znázorněno ve fraktálu právě této historie od 31. prosince 2023 až do brzy přicházejícího nedělního zákona. Obě období byla předobrazena časovým úsekem od 11. srpna 1840 do 22. října 1844.
On August 11, 1840 no less a personage than Jesus Christ descended as the mighty angel of Revelation ten who brought a little book that God’s people were to take and eat. The same angel again descended at 9/11 to mark the beginning of the sealing time. The same angel descended on December 31, 2023 to resurrect the two witnesses who had been slain in the street of that great city of Sodom and Egypt, where also the Lord was crucified. That descent marked the closing period of the sealing time. Within the fractal period of December 31, 2023 unto the Sunday law, Ezekiel the priest is given a vision of the temple in heaven. At that time, he is made dumb and only speaks when God commands him to do so. His condition lasts until the soon-coming Sunday law, represented by the destruction of Jerusalem.
Dne 11. srpna 1840 sestoupila nikoli menší osoba než Ježíš Kristus jako mocný anděl ze Zjevení desáté kapitoly, který přinesl malou knihu, již měl Boží lid vzít a sníst. Týž anděl znovu sestoupil při 11. září, aby označil počátek doby zapečeťování. Týž anděl sestoupil 31. prosince 2023, aby vzkřísil dva svědky, kteří byli zabiti na ulici toho velikého města Sodomy a Egypta, kde byl také ukřižován Pán. Tento sestup označil závěrečné období doby zapečeťování. V rámci fraktálního období od 31. prosince 2023 až do nedělního zákona je knězi Ezechielovi dán vidění chrámu v nebi. V té době je učiněn němým a mluví pouze tehdy, když mu Bůh přikáže, aby tak činil. Jeho stav trvá až do brzy přicházejícího nedělního zákona, znázorněného zničením Jeruzaléma.
As with John, Ezekiel is commanded to take the book that was in the descending angel’s hand in Revelation ten, and also told to eat the book of lamentation, mourning and woe.
Podobně jako Janovi je i Ezechielovi přikázáno, aby vzal knihu, která byla v ruce sestupujícího anděla ve Zjevení 10, a rovněž je mu řečeno, aby snědl knihu nářku, lkání a bědování.
But thou, son of man, hear what I say unto thee; Be not thou rebellious like that rebellious house: open thy mouth, and eat that I give thee. And when I looked, behold, an hand was sent unto me; and, lo, a roll of a book was therein; And he spread it before me; and it was written within and without: and there was written therein lamentations, and mourning, and woe. Ezekiel 2:8–10.
Ty však, synu člověka, slyš, co ti pravím; nebuď vzpurný jako ten vzpurný dům; otevři svá ústa a sněz, co ti dávám. A když jsem se podíval, hle, byla ke mně vztažena ruka; a hle, v ní byl svitek knihy; i rozprostřel jej přede mnou; a byl popsán z vnitřní i vnější strany; a bylo v něm napsáno: nářky, lkání a běda. Ezechiel 2,8–10.
The message is represented as a threefold message, thus typifying the message of the three angels of Revelation fourteen. It is therefore the sealing message of the third angel that seals those within Jerusalem who are lamenting and mourning the sin of the church and the land as represented in chapter nine of Ezekiel and chapter seven of Revelation.
Toto poselství je znázorněno jako trojí poselství, a tím předobrazuje poselství tří andělů ze čtrnácté kapitoly Zjevení. Je tedy pečetícím poselstvím třetího anděla, které pečetí ty, kdo jsou uvnitř Jeruzaléma a naříkají a truchlí nad hříchem církve i země, jak je to znázorněno v deváté kapitole Ezechiele a v sedmé kapitole Zjevení.
And the glory of the God of Israel was gone up from the cherub, whereupon he was, to the threshold of the house. And he called to the man clothed with linen, which had the writer’s inkhorn by his side; And the Lord said unto him, Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof. Ezekiel 9:3, 4.
A sláva Boha Izraele vystoupila z cheruba, na němž spočívala, k prahu domu. I zavolal na muže oděného v lněném rouchu, který měl po boku písařský kalamář; a Hospodin mu řekl: Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a udělej znamení na čelech mužů, kteří vzdychají a naříkají nad všemi ohavnostmi, jež se v jeho středu páchají. Ezechiel 9,3.4.
Those who receive the seal are mourning for the sins of the church and the sins of the land, and Ezekiel’s testimony is woven upon the history of Jerusalem and Egypt, symbols of the church and the world.
Ti, kdo přijímají pečeť, truchlí nad hříchy církve i nad hříchy země, a svědectví Ezechielovo je vetkáno do dějin Jeruzaléma a Egypta, symbolů církve a světa.
“The leaven of godliness has not entirely lost its power. At the time when the danger and depression of the church are greatest, the little company who are standing in the light will be sighing and crying for the abominations that are done in the land. But more especially will their prayers arise in behalf of the church because its members are doing after the manner of the world. …
„Kvas zbožnosti zcela neztratil svou moc. V době, kdy je nebezpečí a sklíčenost církve největší, bude malá skupina těch, kdo stojí ve světle, vzdychat a naříkat nad ohavnostmi, které se dějí v zemi. Avšak zvláště budou jejich modlitby vystupovat za církev, protože její členové jednají po způsobu světa. …“
“The command is: ‘Go through the midst of the city, through the midst of Jerusalem, and set a mark upon the foreheads of the men that sigh and that cry for all the abominations that be done in the midst thereof.’ These sighing, crying ones had been holding forth the words of life; they had reproved, counseled, and entreated. Some who had been dishonoring God repented and humbled their hearts before Him. But the glory of the Lord had departed from Israel; although many still continued the forms of religion, His power and presence were lacking.” Testimonies, volume 5, 209, 210.
„Příkaz zní: ‚Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a učini znamení na čelech mužů, kteří vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi, jež se v jeho středu páchají.‘ Tito vzdychající a naříkající předkládali slova života; napomínali, radili a úpěnlivě prosili. Někteří z těch, kdo zneuctívali Boha, činili pokání a pokořili svá srdce před Ním. Avšak sláva Hospodinova se od Izraele odvrátila; ačkoli mnozí nadále zachovávali formy náboženství, chyběla Jeho moc i přítomnost.“ Svědectví, svazek 5, 209, 210.
In the context of the book of lamentations, mourning and woe typifying the three angels of Revelation fourteen, the lamentations and mourning are the first and second angels, and the third is the message of woe, a symbol of the east wind that is held in check by the four restraining angels of Revelation seven.
V kontextu knihy Pláč, v níž nářek a bědování předobrazuje tři anděly ze Zjevení čtrnácté kapitoly, představují nářek a bědování prvního a druhého anděla a třetím je poselství běda, symbol východního větru, který je zadržován čtyřmi zadržujícími anděly ze Zjevení sedmé kapitoly.
Egypt
Egypt```
In the book of Ezekiel, there are thirteen dates referenced. The first of the Egypt set of dates is Ezekiel 29:1, and it represented 587 BC.
V knize Ezechiel je uvedeno třináct dat. Prvním z řady dat vztahujících se k Egyptu je Ezechiel 29,1 a představovalo rok 587 př. Kr.
In the tenth year, in the tenth month, in the twelfth day of the month, the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, set thy face against Pharaoh king of Egypt, and prophesy against him, and against all Egypt: Speak, and say, Thus saith the Lord God; Behold, I am against thee, Pharaoh king of Egypt, the great dragon that lieth in the midst of his rivers, which hath said, My river is mine own, and I have made it for myself. Ezekiel 29:1–3.
V desátém roce, v desátém měsíci, dvanáctého dne měsíce ke mně přišlo slovo Hospodinovo: Synu člověčí, obrať svou tvář proti faraónovi, králi egyptskému, a prorokuj proti němu i proti celému Egyptu. Mluv a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Hle, já jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, veliký draku, který leží uprostřed svých řek, jenž řekl: Má řeka je má a já jsem si ji učinil pro sebe. Ezechiel 29,1–3.
587 BC is the year of the siege, which began one and a half years before the destruction of Jerusalem. At that time Ezekiel proclaims that God would overthrow Egypt, and that the overthrow would demonstrate to God’s people their foolishness for trusting in the dragon of Egypt. By the end of the chapter a pronouncement is made that Egypt would be given to Babylon, thus identifying when the ten kings give their seventh kingdom of Bible prophecy to modern Babylon—the eighth kingdom that is of the seven. That prophecy was fulfilled ‘seventeen’ years later in 571 BC as set forth at the end of the chapter. Chapter 29 therefore contains the first and the last reference of dating associated with Egypt.
Rok 587 př. Kr. je rokem obležení, které začalo o jeden a půl roku dříve než zničení Jeruzaléma. V té době Ezechiel prohlašuje, že Bůh svrhne Egypt a že toto svržení Božímu lidu ukáže jeho pošetilost, že důvěřoval drakovi Egypta. Na konci kapitoly je pak vysloven výrok, že Egypt bude vydán Babylónu, čímž je určeno, kdy deset králů odevzdává své sedmé království biblického proroctví novodobému Babylónu — osmému království, které je z těch sedmi. Toto proroctví se naplnilo o „sedmnáct“ let později, roku 571 př. Kr., jak je uvedeno na konci kapitoly. Kapitola 29 proto obsahuje první i poslední datovanou zmínku spojenou s Egyptem.
And it came to pass in the seven and twentieth year, in the first month, in the first day of the month, the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, Nebuchadrezzar king of Babylon caused his army to serve a great service against Tyrus: every head was made bald, and every shoulder was peeled: yet had he no wages, nor his army, for Tyrus, for the service that he had served against it: Therefore thus saith the Lord God; Behold, I will give the land of Egypt unto Nebuchadrezzar king of Babylon; and he shall take her multitude, and take her spoil, and take her prey; and it shall be the wages for his army. I have given him the land of Egypt for his labour wherewith he served against it, because they wrought for me, saith the Lord God. In that day will I cause the horn of the house of Israel to bud forth, and I will give thee the opening of the mouth in the midst of them; and they shall know that I am the Lord. Ezekiel 29:17–21.
I stalo se ve dvacátém sedmém roce, v prvním měsíci, prvního dne toho měsíce, že ke mně přišlo slovo Hospodinovo, řkoucí: Synu člověka, Nebúkadrecar, král babylónský, přinutil své vojsko k veliké službě proti Týru; každá hlava olysala a každé rameno bylo odřeno; avšak neměl mzdu ani on, ani jeho vojsko za Týr, za službu, kterou proti němu konal. Proto takto praví Panovník Hospodin: Hle, dám zemi egyptskou Nebúkadrecarovi, králi babylónskému; a on vezme její množství a pobere její kořist a uchvátí její lup; a to bude mzdou pro jeho vojsko. Dal jsem mu zemi egyptskou za jeho námahu, jíž proti němu sloužil, protože pracovali pro mne, praví Panovník Hospodin. V onen den způsobím, aby vyrašil roh domu Izraelského, a tobě dám otevření úst uprostřed nich; i poznají, že já jsem Hospodin. Ezechiel 29:17–21.
The twentieth year in the first month in the first day of verse seventeen represents the last date of the thirteen dates in Ezekiel, and it is the only date that falls after October 22, 573 BC. It represents when the king of the north in Daniel eleven verses forty-two and forty-three is given Egypt, as well as the point when the ten kings give their seventh kingdom to the eighth kingdom that is of the seven. It is fulfilled when the “horn of the house of Israel” buds forth. In Isaiah Israel buds in the day of the east wind.
Dvacátý rok, první měsíc, první den ve verši sedmnáct představuje poslední datum ze třinácti dat v Ezechielovi a je to jediné datum, které připadá po 22. říjnu 573 př. Kr. Představuje dobu, kdy je králi severu v Danielovi 11,42–43 dáno Egyptsko, stejně jako okamžik, kdy deset králů odevzdá své sedmé království osmému království, které je z těch sedmi. Naplňuje se tehdy, když vypučí „roh domu Izraelova“. U Izajáše Izrael vypučí v den východního větru.
He shall cause them that come of Jacob to take root: Israel shall blossom and bud, and fill the face of the world with fruit. Isaiah 27:8.
Způsobí, že ti, kdo vyjdou z Jákoba, zapustí kořeny; Izrael rozkvete a vypučí a naplní povrch světa ovocem. Izajáš 27,8.
When Ezekiel 29:17 is fulfilled, and the dragon of Egypt is given to the papal beast at the soon-coming Sunday law the latter rain will be poured out without measure upon Israel. That rain began on 9/11 as a sprinkling as typified by Christ breathing upon His disciples after He descended to earth after He had ascended to His Father following His resurrection.
Když se naplní Ezechiel 29,17 a drak Egypta bude při brzy přicházejícím nedělním zákonu vydán papežské šelmě, bude na Izrael bez míry vylit pozdní déšť. Tento déšť započal 11. září jako pokropení, jak to předobrazně ukázal Kristus, když po svém vzkříšení, poté co vystoupil ke svému Otci, sestoupil na zem a dechl na své učedníky.
“The act of Christ in breathing upon his disciples the Holy Ghost, and in imparting his peace to them, was as a few drops before the plentiful shower to be given on the day of Pentecost.” Spirit of Prophecy, volume 3, 243.
„Kristův čin, když na své učedníky dechl Ducha svatého a udělil jim svůj pokoj, byl jako několik kapek před hojným deštěm, který měl být dán v den Letnic.“ Spirit of Prophecy, svazek 3, 243.
Ezekiel’s prediction of the fall of Egypt was proclaimed in 587 BC, the year of the siege, and ‘seventeen’ years later the prediction was fulfilled. It is fulfilled in the period represented by the number ‘seventeen,’ thus representing the hidden history of verse forty of Daniel eleven. It is to be fulfilled during the sealing time of the one hundred and forty-four thousand which is portrayed in chapter nine of Ezekiel. In the sealing time the latter rain is poured out, first as a sprinkling at 9/11 and then a full outpouring at the Sunday law. It is fulfilled according to Isaiah in the “day of the east wind,” and Islam is the east wind, and Islam is the third “woe.” The message Ezekiel was to eat was a threefold message, of which the third part was the message of woe.
Ezechielovo proroctví o pádu Egypta bylo vyhlášeno roku 587 př. Kr., v roce obležení, a o „sedmnáct“ let později se toto proroctví naplnilo. Naplňuje se v období představovaném číslem „sedmnáct“, a tak představuje skryté dějiny čtyřicátého verše jedenácté kapitoly Daniela. Má se naplnit v době zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc, které je znázorněno v deváté kapitole Ezechiele. V době zapečeťování je vyléván pozdní déšť, nejprve jako pokropení při 11. září a poté jako plné vylití při nedělním zákonu. Podle Izajáše se naplňuje v „den východního větru“ a islám je východní vítr a islám je třetí „běda“. Poselství, které měl Ezechiel sníst, bylo trojí poselství, z něhož třetí částí bylo poselství běda.
Ezekiel’s thirteen dated messages were set forth in connection with Jerusalem, Egypt and Tyre. They were all addressing rebellion as represented by the number "thirteen."
Třináct Ezechielových datovaných poselství bylo předloženo ve spojitosti s Jeruzalémem, Egyptem a Týrem. Všechna se zabývala vzpourou, jak ji představuje číslo „třináct“.
We will continue to consider the dating of Ezekiel in the next article.
Datováním Ezechiele se budeme dále zabývat v příštím článku.