Skryté dějiny verše čtyřicet – číslo třicet jedna

„Tento kompromis mezi pohanstvím a křesťanstvím vedl k rozvoji ‚člověka hříchu‘, předpověděného v proroctví jako toho, který se staví proti Bohu a povyšuje se nad Boha. Tento gigantický systém falešného náboženství je mistrovským dílem satanovy moci — pomníkem jeho úsilí posadit se na trůn a vládnout zemi podle své vůle.“ Velký spor, 50.

„Ti, kdo se ve svém chápání slova stávají zmatenými a nedokážou rozpoznat význam antikrista, se jistě postaví na stranu antikrista. Nyní není čas, abychom se připodobňovali světu.“ Kress Collection, 105.

Zdaliž mohou dva spolu kráčet, ledaže by se shodli? Amos 3,3.

„V hnutích, která nyní ve Spojených státech probíhají s cílem zajistit církevním institucím a zvyklostem podporu státu, jdou protestanti ve stopách papeženců. Ba co více, otevírají papežství dveře, aby v protestantské Americe znovu získalo nadvládu, kterou ztratilo ve Starém světě.“ Velké drama věků, 573.

A ty, Ezdráši, podle moudrosti svého Boha, kterou máš ve své ruce, ustanov správce a soudce, aby soudili všechen lid, který je za řekou, všechny, kteří znají zákony tvého Boha; a vyučujte ty, kteří je neznají. A kdokoli nebude činit podle zákona tvého Boha a podle zákona králova, ať je nad ním bez prodlení vykonán soud, ať již k smrti, nebo k vyhnanství, nebo ke konfiskaci majetku, nebo k uvěznění. Ezdráš 7,25.26.

I řekl Abramovi: Jistě věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou jí sloužit; a budou je sužovat po čtyři sta let. Avšak i ten národ, jemuž budou sloužit, budu soudit; a potom vyjdou s velikým majetkem. Genesis 15,13.14.

A nebude-li v těchto letech vykoupen, vyjde v roce jubilejním, on i jeho děti s ním. Neboť synové Izraelovi jsou mými služebníky; jsou to moji služebníci, které jsem vyvedl z egyptské země: já jsem Hospodin, váš Bůh. Leviticus 25:54, 55.

„Výchova mladého egyptského krále byla římským senátem svěřena M. Emiliu Lepidovi, který ustanovil jeho poručníkem Aristomena, starého a zkušeného ministra onoho dvora. Jeho prvním činem bylo učinit opatření proti hrozící invazi obou spolčených králů, Filipa a Antiocha.

„Za tímto účelem vyslal Scopa, proslulého aetólského vojevůdce, tehdy ve službách Egypťanů, do jeho rodné země, aby pro vojsko získal posily. Když shromáždil vojsko, vytáhl do Palestiny a Koilé Sýrie (neboť Antiochos byl zaměstnán válkou s Attalem v Malé Asii) a podrobil celou Judu moci Egypta.“

„Tak byly poměry uvedeny do stavu, aby se naplnil verš, který máme před sebou. Antiochos totiž, když na příkaz Římanů upustil od své války s Attalem, rychle podnikl kroky k tomu, aby z rukou Egypťanů znovu získal Palestinu a Koilé Sýrii. Proti němu byl vyslán Skopás. U pramenů Jordánu se obě vojska střetla. [Panium] Skopás byl poražen, pronásledován až do Sidónu a tam těsně obléhán. Tři nejschopnější egyptští vojevůdci byli se svými nejlepšími vojsky vysláni, aby obléhání prolomili, avšak bez úspěchu. Konečně byl Skopás, když se ve vyzáblém a nehmatatelném přízraku hladu setkal s nepřítelem, jemuž nemohl odolat, donucen vzdát se za potupných podmínek, že mu bude darován pouze život; načež jemu i jeho deseti tisícům mužů bylo dovoleno odejít, oloupeným a nahým. Zde došlo k dobytí nejpevněji opevněných měst severním králem; neboť Sidón byl jak svou polohou, tak svým opevněním jedním z nejsilnějších měst oné doby. Zde se ukázalo selhání jižních zbraní obstát i selhání lidu, který si vyvolil jižní král; totiž Skopáse a jeho aitólské síly.“ Daniel and the Revelation, 257, 258.

„‚Mluvení‘ národa je jednáním jeho zákonodárných a soudních orgánů.“ The Great Controversy, 442.

„Mnozí, dokonce i z těch, kdo se účastní tohoto hnutí za prosazení svěcení neděle, jsou zaslepeni vůči důsledkům, které budou tento čin provázet. Nevidí, že tím útočí přímo proti náboženské svobodě. Mnozí nikdy nepochopili nároky biblického sobotního dne a falešný základ, na němž spočívá instituce neděle. Každé hnutí ve prospěch náboženského zákonodárství je ve skutečnosti ústupkem papežství, které po tolik věků vytrvale válčilo proti svobodě svědomí. Zachovávání neděle vděčí za svou existenci jako takzvaná křesťanská instituce „tajemství nepravosti“; a její vynucování bude faktickým uznáním zásad, které tvoří samotný základní kámen římského katolicismu. Až se náš národ takto zřekne zásad své vlády, že uzákoní nedělní zákon, protestantismus tímto činem podá ruku papežství; nebude to nic jiného než vdechnutí života tyranii, která již dlouho dychtivě vyhlíží svou příležitost, aby znovu povstala k činnému despotismu.“ Testimonies, svazek 5, 711.

„Nařízení vynucující uctívání tohoto dne má vyjít do celého světa. V omezené míře již vyšlo. Na několika místech občanská moc hovoří hlasem draka, právě tak jako pohanský král mluvil k hebrejským zajatcům.“ Signs of the Times, 6. května 1897.