Five Hidden Months
Pět skrytých měsíců
The message of Islam as represented by verse ten was presented in connection with the time set forth in verse fifteen by Josiah Litch in 1838. At that point there were elements of the prophecy that were hidden from Litch’s view. By August 1, 1840, Litch published a more thorough presentation, based upon what had been revealed to him after 1838 from the message of “five months.” In 1838 part of Revelation nine’s message of “five months” had been hidden from Litch. The hidden portion of the prophecy of five months was unsealed to Litch before 1840, and the unsealing produced the manifestation of the power of God from 1840 to 1844.
Poselství islámu, jak je znázorněno v desátém verši, předložil Josiah Litch v roce 1838 v souvislosti s časovým údajem uvedeným v patnáctém verši. V té době zůstávaly některé prvky proroctví Litchovi skryty. K 1. srpnu 1840 již Litch zveřejnil podrobnější výklad založený na tom, co mu bylo po roce 1838 zjeveno z poselství o „pěti měsících“. V roce 1838 byla Litchovi část poselství o „pěti měsících“ z deváté kapitoly Zjevení ještě skryta. Skrytá část proroctví o pěti měsících byla Litchovi odpečetěna před rokem 1840 a toto odpečetění vedlo k projevení Boží moci v letech 1840 až 1844.
The five months of verse five was hidden until 2026. When Elisabeth came out of five months of hiding, she was joined by Mary. Mary aligns the five months of hiding with the parable of the ten virgins, for, unlike Elisabeth, Mary was a pregnant virgin and Elisabeth was a pregnant woman beyond the age to bear children. Both were miracle births in their own way, but Mary was a virgin. All the prophets speak of the end of the world, and the virgins represented by Mary in the latter days are the five wise virgins who make up the Philadelphian movement of the third angel who are numbered as one hundred and forty-four thousand. Elisabeth and Mary meet in the sixth month after Elisabeth’s five months of hiding. The five months of verse five was hidden until 2026.
Pět měsíců z pátého verše zůstalo skryto až do roku 2026. Když Alžběta po pěti měsících vyšla z ústraní, připojila se k ní Marie. Marie propojuje pět měsíců pobytu v ústraní s podobenstvím o deseti pannách, neboť na rozdíl od Alžběty byla Marie těhotnou pannou, zatímco Alžběta byla těhotnou ženou, která již překročila plodný věk. V obou případech šlo svým způsobem o zázračné narození, avšak Marie byla pannou. Všichni proroci hovoří o konci světa a panny v posledních dnech, které představuje Marie, jsou oněch pět moudrých panen, které tvoří filadelfské hnutí třetího anděla a jejichž počet činí sto čtyřicet čtyři tisíce. Alžběta a Marie se setkávají v šestém měsíci, po pěti měsících Alžbětina pobytu v ústraní. Pět měsíců z pátého verše zůstalo skryto až do roku 2026.
When John was born, Mary returned to Nazareth, and Zacharias was no longer dumb. Mary was with Elisabeth until the door closed at the Sunday law, when prophecy speaks. Zacharias is the alpha waymark that is made dumb and also the omega waymark who speaks at the birth of his son. Zacharias is at the beginning and the ending, representing both the first and third angels. Elisabeth is the second angel’s message, and Mary is the midnight cry message that joins Elisabeth at the end of the five months of hiding.
Když se narodil Jan, Marie se vrátila do Nazareta a Zachariáš již nebyl němý. Marie byla s Alžbětou až do uzavření dveří při vydání nedělního zákona, kdy promlouvá proroctví. Zachariáš je mezníkem alfa, který je zbaven řeči, a také mezníkem omega, který promlouvá při narození svého syna. Zachariáš je na počátku i na konci a představuje prvního i třetího anděla. Alžběta je poselstvím druhého anděla a Marie je poselstvím půlnočního volání, které se připojuje k Alžbětě na konci pěti měsíců skrývání.
Noah’s family of eight was hidden in the ark for five months, and then the ark rested on Mount Ararat. The midnight cry joined the second angel at Exeter and continued until the door closed on October 22, 1844, in fulfillment of the parable of the ten virgins. Mary joined Elisabeth at Exeter and continued until the birth of John.
Noemova osmičlenná rodina byla po pět měsíců ukryta v arše a poté archa spočinula na hoře Ararat. Půlnoční volání se v Exeteru připojilo k druhému andělu a pokračovalo až do chvíle, kdy se 22. října 1844 zavřely dveře, čímž se naplnilo podobenství o deseti pannách. Marie se v Exeteru připojila k Alžbětě a zůstala s ní až do Janova narození.
The message that was hidden from Litch in 1838 was the message of “five months.” The hiding of five months is represented by eight people in the ark; it is Elisabeth hiding during her first five months of pregnancy. It was the Lord holding His hand over the five months in 1838, until He removed His hand from the five months, allowing Litch to publish the date ten days before its fulfillment. When the message of five months is unsealed in the latter days, as it is now being set forth, you are at the six days of the Exeter camp meeting, from the 12th to 17th of August, 1844, that were followed by sixty-six days to the closed door of October 22, 1844. There were seventy-two days, but when they are placed in a prophetic line and the waymarks are then isolated, it can be seen that the sign of the siege represented by the Exeter camp meeting was six days that were followed by sixty-six days until the closed door. Prophetically the period is represented as 6 6 6.
Poselstvím, které bylo v roce 1838 před Litchem skryto, bylo poselství o „pěti měsících“. Skrytí pěti měsíců je znázorněno osmi lidmi v arše; je to Alžběta, která se skrývá během prvních pěti měsíců svého těhotenství. Byl to Pán, kdo v roce 1838 držel Svou ruku nad pěti měsíci, dokud ji z pěti měsíců neodňal, čímž Litchovi umožnil zveřejnit datum deset dní před jeho naplněním. Když je v posledních dnech rozpečetěno poselství o pěti měsících, tak jak je nyní předkládáno, nacházíte se v období šesti dnů stanového shromáždění v Exeteru, od 12. do 17. srpna 1844, po nichž následovalo šedesát šest dní až k zavřeným dveřím 22. října 1844. Bylo to sedmdesát dva dní, ale když jsou umístěny na prorockou linii a jednotlivé mezníky jsou pak vyčleněny, lze vidět, že znamením obléhání, znázorněným stanovým shromážděním v Exeteru, bylo šest dní, po nichž následovalo šedesát šest dní až k zavřeným dveřím. V prorockém smyslu je toto období znázorněno jako 6 6 6.
The history of the siege as represented by Exeter unto October 22 is represented by Cain’s sixth generation Lamech. The door is closed just after the prophecy of five months is unsealed. It closes progressively, but the progression for Adventism began at 9/11, and it ends at the siege. When the siege arrives, you will manifest the character of either Lamech of Cain or Lamech of Seth. The number of that history for Lamech of Cain is 6 6 6, and the number for Lamech of Seth and the church triumphant is 7 7 7.
Dějiny obléhání, představované obdobím od Exeteru do 22. října, znázorňuje Lámech ze šestého pokolení Kainova rodu. Dveře se zavřou těsně poté, co je odpečetěno proroctví o pěti měsících. Zavírají se postupně, avšak pro adventismus tento proces začal 11. září a končí při obléhání. Až nastane obléhání, projevíte charakter buď Lámecha z Kainova rodu, nebo Lámecha ze Šétova rodu. Číslem těchto dějin je pro Lámecha z Kainova rodu 6 6 6 a pro Lámecha ze Šétova rodu a vítěznou církev 7 7 7.
The manifestation of the two characters represented by the two Lamechs and by 666 or 777 begins with the events that propel Adventism into the public’s attention as the question is raised about why Adventists were silent about the warning of the fireballs of Nashville. The escalating controversy becomes a visual demonstration in advance of the closed door of the soon-coming Sunday law that was typified by the animals ascending the ramp into the ark. The escalating visual warning was also typified by the experience of Elijah on Mount Carmel and by the Millerite movement of 1844.
Dvě povahy, představované dvěma Lámechy a čísly 666 nebo 777, se začínají projevovat událostmi, které přitahují pozornost veřejnosti k adventismu, když vyvstává otázka, proč adventisté mlčeli o varování před ohnivými koulemi v Nashvillu. Stupňující se spor se stává názornou ukázkou, jež předchází uzavření dveří spojenému s blížícím se nedělním zákonem a jejímž předobrazem byla zvířata vystupující po rampě do archy. Stupňující se názorné varování mělo svůj předobraz také v Eliášově zkušenosti na hoře Karmel a v milleritském hnutí roku 1844.
The Prophetic Structure of the Siege
Prorocká struktura obléhání
The prophetic structure of a siege that ends at the destruction of the city represents a period of time that begins with a sign and ends with a sign. It represents a period of time and a point in time. The period of the formation of the image is represented in a variety of ways. Every prophetic structure of this nature in the inspired testimony is typifying the image of the beast testing time that culminates with the mark of the beast.
Prorocká struktura obléhání, které končí zničením města, představuje časové období, jež začíná znamením a končí znamením. Představuje časové období a časový okamžik. Období utváření obrazu je znázorněno různými způsoby. Každá prorocká struktura tohoto druhu v inspirovaném svědectví předobrazuje období zkoušky obrazem šelmy, které vrcholí znamením šelmy.
“The ‘image to the beast’ represents that form of apostate Protestantism which will be developed when the Protestant churches shall seek the aid of the civil power for the enforcement of their dogmas. The ‘mark of the beast’ still remains to be defined.” The Great Controversy, 445.
„‚Obraz šelmy‘ představuje tu podobu odpadlého protestantismu, která vznikne, až budou protestantské církve hledat pomoc u státní moci k prosazování svých dogmat. Zbývá ještě objasnit, co je ‚znamení šelmy‘.“ Velký spor věků, 445.
The period of time represents the formation of the image to and of the beast; the mark of the beast is enforced when the image that has been forming reaches the point where it can speak a Sunday law into existence. The mark of Rome’s authority was typified by Nebuchadnezzar when Jerusalem was destroyed. Whether Babylon or Rome, the structure of the siege is emphasizing the king of the north in the latter days. The siege of Orhan from 1333 unto 1337 and the four years from July 27, 1449 unto the siege of Constantinople in 1453 not only typify the period from August 11, 1840 unto October 22, 1844, but the sieges also emphasize the role of Islam as the children of the east wind of Bible Prophecy. The theme of the king of the north (Babylon or Rome) and the east wind is the “tidings out of the east and out of the north” in Daniel 11:45.
Toto časové období představuje utváření obrazu šelmě a obrazu šelmy; přijetí znamení šelmy se vynucuje tehdy, když utvářený obraz dosáhne bodu, v němž může svým promluvením dát vzniknout nedělnímu zákonu. Znamení autority Říma předobrazil Nebúkadnesar při zničení Jeruzaléma. Ať jde o Babylón, nebo o Řím, struktura obléhání zdůrazňuje krále severu v posledních dnech. Orhanovo obléhání v letech 1333 až 1337 a čtyři roky od 27. července 1449 do obléhání Konstantinopole v roce 1453 nejenže předobrazují období od 11. srpna 1840 do 22. října 1844, ale tato obléhání také zdůrazňují úlohu islámu coby dětí východního větru v biblickém proroctví. Tématem krále severu (Babylóna nebo Říma) a východního větru jsou „zprávy z východu a ze severu“ v Danielovi 11:45.
But tidings out of the east and out of the north shall trouble him: therefore he shall go forth with great fury to destroy, and utterly to make away many. Daniel 11:44.
Avšak zprávy z východu a ze severu ho znepokojí: proto vytáhne s velikou zuřivostí, aby mnohé zahubil a zcela vyhladil. Daniel 11:44.
The four years from July 27, 1449, unto the siege of Constantinople in 1453 identify not only a four-year period, but combined with the death of John Palaiologos in 1448, the period is also represented by five years.
Čtyři roky od 27. července 1449 do obléhání Konstantinopole v roce 1453 vymezují nejen čtyřleté období, ale ve spojení se smrtí Jana Palaiologa v roce 1448 je toto období vyjádřeno také pěti lety.
The structure is represented in both destructions of Jerusalem and in Noah’s flood. It is in the first Passover in Egypt when it was required that the destroying angel see the sign of blood on the door that led Pharaoh and his host into the sea until the east winds were released and the waters closed the door of entrance into the promised land. The structure is in the alpha history of the church of Pergamos from 313 unto the first Sunday law in 321, and it is in the omega history of Pergamos from the decree of Justinian in 533 unto the Sunday law of 538. With Pergamos, the sign is either an edict or a decree, but both begin a period that culminates at a Sunday law.
Tato struktura je znázorněna v obou zničeních Jeruzaléma i v potopě za Noemových dnů. Je přítomna v prvním pesachu v Egyptě, kdy se vyžadovalo, aby hubící anděl spatřil znamení krve na dveřích, které zavedly faraona a jeho vojsko do moře, dokud nebyly uvolněny východní větry a vody neuzavřely vstupní dveře do zaslíbené země. Tato struktura je přítomna v dějinách alfa církve v Pergamu od roku 313 až po první nedělní zákon z roku 321 a v dějinách omega Pergamu od Justiniánova dekretu z roku 533 až po nedělní zákon z roku 538. V případě Pergamu je znamením buď edikt, nebo dekret, oba však zahajují období, které vrcholí nedělním zákonem.
The structure of Ezekiel’s siege and destruction of Jerusalem was from 587 BC unto 586 BC: two years when considering the time inclusively and 1.5 years when considering the time exclusively. Another siege structure of prophecy is also represented by two years in the campaign of Panium that included the battle of Panium in 200 BC and the siege of Sidon in 198 BC. The death of Ezekiel’s wife aligns with the death of Lamech, the death of John Palaiologos and the battle of Panium.
Schéma Ezechielova obléhání a zničení Jeruzaléma zahrnovalo období od roku 587 př. n. l. do roku 586 př. n. l.: dva roky při inkluzivním počítání času a 1,5 roku při exkluzivním počítání času. Další prorocké schéma obléhání rovněž představují dva roky tažení u Pania, které zahrnovalo bitvu u Pania v roce 200 př. n. l. a obléhání Sidónu v roce 198 př. n. l. Smrt Ezechielovy manželky odpovídá smrti Lámecha, smrti Jana Palaiologa a bitvě u Pania.