My apologies for so many words in advance of taking up the primary topic. I wish to place certain prophetic lines in place, that are important pieces of the logic I intend to employ when we directly consider the book of Joel. I have previously mentioned that the Hebrew word that is translated as “cut off” in the book of Joel, finds its roots in the sacrificial method of ratifying a covenant in the days of Abraham.
Předem se omlouvám za takové množství slov, než přistoupím k hlavnímu tématu. Přeji si vytyčit určité prorocké linie, které jsou důležitými součástmi logiky, již hodlám použít, když budeme přímo uvažovat o knize Jóel. Již dříve jsem zmínil, že hebrejské slovo, které je v knize Jóel překládáno jako „odťat“, má své kořeny v obětním způsobu stvrzování smlouvy ve dnech Abrahamových.
Awake, ye drunkards, and weep; and howl, all ye drinkers of wine, because of the new wine; for it is cut off from your mouth. Joel 1:5.
Probuďte se, opilci, a plačte; a kvílejte, všichni pijáci vína, kvůli novému vínu; neboť bylo odňato od vašich úst. Joel 1,5.
The Hebrew word “cut off” is H3772, and it is a primitive root meaning ‘to cut (off, down or asunder); by implication to destroy or consume; specifically to covenant (that is, make an alliance or bargain, originally by cutting flesh and passing between the pieces).’
Hebrejské slovo „vyťat“ je H3772 a jde o prvotní kořen s významem „odříznout (oddělit, skácet nebo rozseknout); v přeneseném smyslu zničit nebo strávit; konkrétně uzavřít smlouvu (to jest učinit spojenectví nebo dohodu, původně rozříznutím těla a přejitím mezi jeho částmi).“
I realize that the Strong’s definition of “cut off,” calls it a “primitive root,” in the grammatical sense. That being said, the cutting associated with the covenant and Abraham, identifies that the light of the covenant is attached to the word, and that light is set forth at its primitive historical root. “Cut” in terms of covenant history; is a prophetic symbol based upon its primitive roots, and it is also grammatically identified as a primitive root.
Uvědomuji si, že Strongova definice výrazu „odříznout“ jej v gramatickém smyslu označuje za „primitivní kořen“. Avšak řezání spojené se smlouvou a s Abrahamem ukazuje, že světlo smlouvy je spojeno s tímto slovem a že toto světlo je předloženo v jeho prvotním historickém kořeni. „Řezat“ ve smyslu dějin smlouvy je prorockým symbolem založeným na jeho prvotních kořenech a zároveň je i gramaticky označeno jako primitivní kořen.
The pronouncement in verse five, is not only identifying that they do not have the message of the latter rain, as represented by the “new wine,” but also that they are ‘then and there’ rejected as God’s covenant people, a covenant people who trace their “primitive roots” back to Abraham.
Výrok v pátém verši nejen označuje, že nemají poselství pozdního deště, znázorněné „novým vínem“, ale také to, že jsou „tehdy a tam“ zavrženi jako Boží smluvní lid, smluvní lid, který své „původní kořeny“ odvozuje od Abrahama.
The generation that died in the wilderness over forty years, traced their primitive roots back to Abraham, meaning the father of many nations. The generation who entered the Promised Land with Joshua, traced their primitive roots back to Abraham. The Jews who crucified Christ traced their primitive roots back to Abraham. The Protestants who came out of the Dark Ages, and who were then tested and passed by as God’s chosen covenant people in 1844, traced their primitive roots back to Abraham. The Millerite Philadelphian movement that entered into the Most Holy Place on October 22, 1844 traced their primitive roots back to Abraham. The Millerite Laodicean movement that rebuilt Jericho in 1863, traced their primitive roots back to Abraham. The Laodicean Seventh-day Adventist church that is spewed out of the mouth of the Lord at the soon-coming Sunday law traced their primitive roots back to Abraham. All of those generations have, or will fulfill the parable of the vineyard.
Pokolení, které po čtyřicet let zemřelo na poušti, odvozovalo své prvotní kořeny od Abrahama, což znamená otce mnohých národů. Pokolení, které s Jozuem vstoupilo do zaslíbené země, odvozovalo své prvotní kořeny od Abrahama. Židé, kteří ukřižovali Krista, odvozovali své prvotní kořeny od Abrahama. Protestanté, kteří vyšli z temného středověku a kteří byli poté v roce 1844 vyzkoušeni a pominuti jako Boží vyvolený smluvní lid, odvozovali své prvotní kořeny od Abrahama. Milleritské filadelfské hnutí, které 22. října 1844 vstoupilo do nejsvětější svatyně, odvozovalo své prvotní kořeny od Abrahama. Milleritské laodicejské hnutí, které v roce 1863 znovu vystavělo Jericho, odvozovalo své prvotní kořeny od Abrahama. Laodicejská církev adventistů sedmého dne, která je při brzy přicházejícím nedělním zákoně vyvržena z úst Páně, odvozuje své prvotní kořeny od Abrahama. Všechna tato pokolení naplnila nebo naplní podobenství o vinici.
The drunkards in Joel awake to find they have been rejected as God’s people, and that they do not have the message of the latter rain. The inverse is then true. Those who Joel identifies as wearing “crowns of glory,” then enter into covenant, are sealed and lifted up as an offering. The very first ratified covenant between God and a chosen people began with the same “cutting” that is represented at the final sacrifice of God’s people, which begins at the Sunday law. The cutting is the separation of wheat and tares. The tares are rejected and cast into the fire and the wheat is bundled together as the Pentecostal first fruit wheat offering, that is then lifted up, “as in former years.”
Opilci v Joelovi procitají, aby zjistili, že byli zavrženi jako Boží lid a že nemají poselství pozdního deště. Tím je pak pravdivý opak. Ti, které Joel označuje za nositele „korun slávy“, pak vstupují do smlouvy, jsou zapečetěni a pozdviženi jako oběť. Úplně první potvrzená smlouva mezi Bohem a vyvoleným lidem začala týmž „odříznutím“, jež je znázorněno při závěrečné oběti Božího lidu, která začíná při nedělním zákoně. Ono odříznutí je oddělením pšenice od koukole. Koukol je zavržen a uvržen do ohně a pšenice je svázána dohromady jako letniční oběť prvotin z pšenice, která je pak pozdvižena, „jako za dřívějších let“.
There are four places that are typically pointed out to represent Abraham’s covenant. In Genesis twelve Abraham is ‘called’ and given the promise to make him a great nation. This is not part of the covenant, but it is the calling of a promise. At that point his name is Abram, for one of the symbols of a covenant relationship is a name-change. Abram’s name is changed in the third of the four steps of the covenant.
Obvykle se poukazuje na čtyři místa, která představují Abrahamovu smlouvu. Ve dvanácté kapitole Genesis je Abraham „povolán“ a je mu dáno zaslíbení, že z něho bude učiněn veliký národ. To není součástí smlouvy, nýbrž povolání skrze zaslíbení. V té chvíli se jeho jméno ještě zní Abram, neboť jedním ze symbolů smluvního vztahu je změna jména. Abramovo jméno je změněno ve třetím ze čtyř kroků smlouvy.
For when God made promise to Abraham, because he could swear by no greater, he sware by himself, Saying, Surely blessing I will bless thee, and multiplying I will multiply thee. And so, after he had patiently endured, he obtained the promise. For men verily swear by the greater: and an oath for confirmation is to them an end of all strife. Wherein God, willing more abundantly to shew unto the heirs of promise the immutability of his counsel, confirmed it by an oath: That by two immutable things, in which it was impossible for God to lie, we might have a strong consolation, who have fled for refuge to lay hold upon the hope set before us: Which hope we have as an anchor of the soul, both sure and stedfast, and which entereth into that within the veil; Whither the forerunner is for us entered, even Jesus, made an high priest for ever after the order of Melchisedec. Hebrews 6:13–20.
Když totiž Bůh dal Abrahamovi zaslíbení, a protože neměl při kom přísahat, kdo by byl větší, přísahal sám při sobě se slovy: Jistě ti požehnám požehnáním a rozmnožím tě rozmnožením. A tak, když trpělivě vytrval, dosáhl zaslíbení. Lidé totiž přísahají při někom větším, a přísaha je pro ně k potvrzení koncem každého sporu. Proto Bůh, chtěje tím hojněji ukázat dědicům zaslíbení nezměnitelnost svého rozhodnutí, zaručil je přísahou, aby skrze dvě nezměnitelné věci, v nichž bylo nemožné, aby Bůh lhal, se nám dostalo mocného povzbuzení, nám, kteří jsme se utekli pro útočiště, abychom se chopili předložené naděje. Tu máme jako kotvu duše, pevnou a jistou, a pronikající až dovnitř za oponu, kam pro nás jako předchůdce vešel Ježíš, jenž se stal veleknězem na věky podle řádu Melchisedechova. Židům 6:13–20.
The calling was God’s promise to Abram, and He provided a second witness with the “oath” that followed. The “oath” that followed was threefold. After the calling of a promise, which was the first step, the second, third and fourth steps are the actual threefold covenant, by God, with a chosen people. In Genesis fifteen God formally “cuts” (establishes) the covenant through a dramatic ritual where God alone passes between divided animals, unconditionally promising land to Abraham’s descendants. The Promised Land was represented as a land between two rivers; the river of Egypt and the river Euphrates. The first step of the threefold covenant includes a direct reference of the prophetic symbolism of two rivers, and all that is attached to that symbol. When inspiration points to the Ulai and Hiddekel rivers as events that are now in the process of fulfillment, those two rivers were typified in Abram’s prophecy. The setting is between Abram’s two rivers, which when brought together with Daniel’s two rivers makes four rivers, for the voice of Christ is the voice of many waters.
Povolání bylo Božím zaslíbením Abramovi a On poskytl druhé svědectví prostřednictvím „přísahy“, která následovala. „Přísaha“, která následovala, byla trojí. Po povolání zaslíbením, které bylo prvním krokem, jsou druhý, třetí a čtvrtý krok skutečnou trojí smlouvou, kterou Bůh uzavírá s vyvoleným lidem. V 1. Mojžíšově patnácté kapitole Bůh formálně „rozsekává“ (ustanovuje) smlouvu prostřednictvím dramatického obřadu, v němž jedině Bůh prochází mezi rozpůlenými zvířaty a bezpodmínečně zaslibuje zemi Abrahamovým potomkům. Zaslíbená země byla představena jako země mezi dvěma řekami: řekou Egyptskou a řekou Eufratem. První krok trojí smlouvy zahrnuje přímý odkaz na prorockou symboliku dvou řek a na vše, co je s tímto symbolem spojeno. Když inspirace poukazuje na řeky Ulai a Hiddekel jako na události, které jsou nyní v procesu naplnění, byly tyto dvě řeky předobrazeny v Abramově proroctví. Dějiště se nachází mezi Abramovými dvěma řekami, které, jsou-li spojeny s Danielovými dvěma řekami, tvoří čtyři řeky, neboť hlas Kristův je hlasem mnohých vod.
In the same day the Lord made a covenant with Abram, saying, Unto thy seed have I given this land, from the river of Egypt unto the great river, the river Euphrates: The Kenites, and the Kenizzites, and the Kadmonites, And the Hittites, and the Perizzites, and the Rephaims, And the Amorites, and the Canaanites, and the Girgashites, and the Jebusites. Genesis 15:18–21.
V ten den učinil Hospodin s Abramem smlouvu a řekl: Tvému potomstvu jsem dal tuto zemi, od egyptské řeky až k veliké řece, řece Eufratu: Kenejce, Kenezovce, Kadmonejce, Chetejce, Ferezejce a Refaímce, Emorejce, Kananejce, Girgašejce a Jebusejce. Genesis 15,18–21.
The land promised to Abram was the entire world which is represented by ten kings in the last days, whereas in the first days of the covenant it was listed as ten tribes, not kings. The one hundred and forty-four thousand will be in conflict with the entire world. The world will then be involved with the testing process of Sunday worship enforcement by a one-world government under the direction of the scarlet-colored whore of Revelation seventeen, who reigns over the ten kings of the earth. With Abram the church and state symbol of the image of the beast is represented by the river of Egypt, a symbol of statecraft and the river of Babylon, a symbol of churchcraft.
Země zaslíbená Abramovi byla celým světem, který je v posledních dnech znázorněn deseti králi, zatímco v prvních dnech smlouvy byl uveden jako deset kmenů, nikoli králů. Sto čtyřicet čtyři tisíc bude v konfliktu s celým světem. Svět se tehdy zapojí do procesu zkoušky vynucování nedělní bohoslužby prostřednictvím jednotné světové vlády pod vedením šarlatově oděné nevěstky ze Zjevení sedmnácté kapitoly, která kraluje nad deseti králi země. U Abrama je církevně-státní symbol šelmovy modly znázorněn egyptskou řekou, symbolem státnictví, a řekou babylónskou, symbolem církevnictví.
After these things the word of the Lord came unto Abram in a vision, saying,
Po těchto věcech přišlo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo, řkouc,
Fear not, Abram: I am thy shield, and thy exceeding great reward.
Neboj se, Abrame: já jsem tvůj štít a tvá převeliká odměna.
And Abram said, Lord God, what wilt thou give me, seeing I go childless, and the steward of my house is this Eliezer of Damascus? And Abram said, Behold, to me thou hast given no seed: and, lo, one born in my house is mine heir. And, behold, the word of the Lord came unto him, saying,
I řekl Abram: Panovníku Hospodine, co mi dáš, když odcházím bezdětný a správcem mého domu je tento Elíezer z Damašku? Abram dále řekl: Hle, nedal jsi mi potomstvo, a aj, dědicem se mi stane ten, kdo se narodil v mém domě. A hle, stalo se k němu slovo Hospodinovo:
This shall not be thine heir; but he that shall come forth out of thine own bowels shall be thine heir. And he brought him forth abroad, and said, Look now toward heaven, and tell the stars, if thou be able to number them: and he said unto him, So shall thy seed be.
Ten nebude tvým dědicem; nýbrž ten, který vzejde z tvého vlastního lůna, bude tvým dědicem. Potom ho vyvedl ven a řekl: „Pohleď nyní k nebi a sečti hvězdy, můžeš-li je spočítat.“ A řekl mu: „Takové bude tvé potomstvo.“
And he believed in the Lord; and he counted it to him for righteousness. And he said unto him,
I uvěřil Hospodinu; a on mu to počítal za spravedlnost. I řekl mu,
I am the Lord that brought thee out of Ur of the Chaldees, to give thee this land to inherit it.
Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z Uru Chaldejských, abych ti dal tuto zemi do dědictví.
And he said, Lord God, whereby shall I know that I shall inherit it? And he said unto him,
I řekl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji zdědím? A řekl mu,
Take me an heifer of three years old, and a she goat of three years old, and a ram of three years old, and a turtledove, and a young pigeon.
Vezmi mi tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana, hrdličku a holoubě.
And he took unto him all these, and divided them in the midst, and laid each piece one against another: but the birds divided he not. And when the fowls came down upon the carcases, Abram drove them away. And when the sun was going down, a deep sleep fell upon Abram; and, lo, an horror of great darkness fell upon him. And he said unto Abram,
I vzal všechny tyto věci, rozpůlil je uprostřed a položil jednotlivé poloviny proti sobě; ptáky však nerozpůlil. Když pak na mrtvá těla slétalo dravé ptactvo, Abram je odháněl. A když slunce zapadalo, padl na Abrama hluboký spánek; a hle, padla na něj hrůza veliké temnoty. I řekl Abramovi,
Know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years; And also that nation, whom they shall serve, will I judge: and afterward shall they come out with great substance.
Věz s jistotou, že tvé potomstvo bude cizinou v zemi, která nebude jejich, a budou jí sloužit; a budou je soužit po čtyři sta let. Avšak i ten národ, kterému budou sloužit, budu soudit; a potom vyjdou s velikým majetkem.
And thou shalt go to thy fathers in peace; thou shalt be buried in a good old age.
A odejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v požehnaném stáří.
But in the fourth generation they shall come hither again: for the iniquity of the Amorites is not yet full.
Avšak ve čtvrtém pokolení se sem opět vrátí, neboť nepravost Emorejců ještě nedosáhla plné míry.
And it came to pass, that, when the sun went down, and it was dark, behold a smoking furnace, and a burning lamp that passed between those pieces. Genesis 15:1–17.
I stalo se, že když slunce zapadlo a nastala tma, hle, dýmající pec a hořící pochodeň, které prošly mezi těmi díly. Genesis 15,1–17.
The One who would guide Moses and the children of Israel as a pillar of fire by night and a cloud by day passed between those “cut” pieces as a smoking furnace and burning lamp.
Ten, jenž měl Mojžíše a syny Izraele vést v noci jako ohnivý sloup a ve dne jako oblak, prošel mezi těmi „rozťatými“ kusy jako dýmající pec a hořící pochodeň.
And the Lord went before them by day in a pillar of a cloud, to lead them the way; and by night in a pillar of fire, to give them light; to go by day and night: He took not away the pillar of the cloud by day, nor the pillar of fire by night, from before the people. Exodus 13:21, 22.
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl po cestě, a v noci v sloupu ohnivém, aby jim svítil, takže mohli jít ve dne i v noci. Sloupu oblakového ve dne ani sloupu ohnivého v noci neodňal od lidu. Exodus 13,21.22.
The burning lamp and smoking furnace typified the pillar of cloud or fire and represents an prophetic element of the first step, of the three steps involved with God establishing the covenant with Abram. The chapter begins with the words, “Fear not,” for the message of the first angel is fear God, and those who like Abram fear God, will not need to fear God. There are two types of fear, because there are two classes of people.
Hořící pochodeň a dýmající pec byly předobrazem sloupu oblaku či ohně a představují prorocký prvek prvního kroku ze tří kroků, které jsou zahrnuty v tom, jak Bůh uzavírá smlouvu s Abramem. Kapitola začíná slovy „Neboj se“, neboť poselstvím prvního anděla je: bojte se Boha, a ti, kdo se jako Abram bojí Boha, se nebudou muset Boha bát. Jsou dva druhy bázně, protože jsou dvě třídy lidí.
Further into the covenant passage Abram believes God and it was counted unto him as righteousness. The three angels parallel the work of the Holy Spirit as set forth by John who teaches the Holy Spirit convicts of three things; sin, righteousness and judgment. Those characteristics align with the three angels, so after the fear of God is set forth in the covenant passage, then the second step of righteousness is identified, only to be followed by the pronouncement of judgment, which is the third work of the Holy Spirit, and the message of the third angel. The first step of the covenant typified the first angel’s message, which is always a fractal of all three messages. The three steps of the covenant process, represent the three angels of Revelation fourteen.
Dále v pasáži o smlouvě Abram uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Tři andělé jsou paralelou díla Ducha svatého, jak je předkládá Jan, který učí, že Duch svatý usvědčuje ze tří věcí: z hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Tyto charakteristiky odpovídají třem andělům, takže poté, co je v pasáži o smlouvě předložena bázeň Boží, je označen druhý krok spravedlnosti, načež následuje vyhlášení soudu, který je třetím dílem Ducha svatého a poselstvím třetího anděla. První krok smlouvy předobrazoval poselství prvního anděla, které je vždy fraktálem všech tří poselství. Tři kroky procesu smlouvy představují tři anděly ze Zjevení čtrnáct.
After Abram is counted as righteous marking the second angel, he prepares an offering, for the offering is prepared just before the third step of judgment. That offering represents the offering of the Levites of Malachi three that is lifted up as an ensign. Just as the three periods of forty years in the life of Moses represents the three angels’ messages, the first forty years of Moses has all three steps of the three angels’ message.
Poté, co je Abram uznán za spravedlivého, čímž je označen druhý anděl, připravuje oběť, neboť oběť je připravena těsně před třetím stupněm soudu. Tato oběť představuje oběť Léviovců z Malachiáše 3, která je pozdvižena jako korouhev. Právě tak jako tři období po čtyřiceti letech v životě Mojžíše představují poselství tří andělů, prvních čtyřicet let Mojžíšova života obsahuje všechny tři kroky poselství tří andělů.
Where Moses’ testimony begins is with his parents fearing God, (the first step), followed by a visual test. The second step includes a visual test, as was the case in Daniel chapter one, when Daniel first fears God and refused to eat the Babylonian diet, and then is tested based upon his physical appearance. Then for Daniel it was the third test three years later by king Nebuchadnezzar, a symbol of the king of the north and the Sunday law, which is the third angels’ message.
Svědectví Mojžíšovo začíná u jeho rodičů, kteří se báli Boha (první krok), po němž následovala vizuální zkouška. Druhý krok zahrnuje vizuální zkoušku, jak tomu bylo v první kapitole knihy Daniel, když se Daniel nejprve bál Boha a odmítl jíst babylónskou stravu, a poté byl zkoušen na základě svého tělesného vzhledu. Potom pro Daniela přišla třetí zkouška o tři roky později od krále Nebúkadnesara, symbolu krále severu a nedělního zákona, což je poselství třetího anděla.
Moses’ parents fear God, put him into an ark in the water and Pharaoh’s daughter was led to see the situation, and then passed judgment in favor of saving the child. The beginning of Moses life was an illustration of the covenant that God made with mankind, and then through Moses, God also made a covenant with a chosen nation selected from mankind. Noah’s covenant with mankind represents the great multitude and Moses covenant with a chosen people is the one-hundred and forty-four thousand. The offering that Abram was to make to ratify the covenant bore the emblem of the covenant of Noah, just as did Moses who fulfilled Abram’s prophecy centuries later.
Mojžíšovi rodiče se báli Boha, vložili jej do archy na vodu a faraónova dcera byla vedena k tomu, aby situaci uviděla, a poté rozhodla ve prospěch záchrany dítěte. Počátek Mojžíšova života byl znázorněním smlouvy, kterou Bůh uzavřel s lidstvem, a potom Bůh skrze Mojžíše uzavřel smlouvu také s vyvoleným národem vybraným z lidstva. Noemova smlouva s lidstvem představuje veliký zástup a Mojžíšova smlouva s vyvoleným lidem představuje sto čtyřicet čtyři tisíc. Oběť, kterou měl Abram přinést k potvrzení smlouvy, nesla znak Noemovy smlouvy, právě tak jako jej nesl Mojžíš, který o staletí později naplnil Abramovo proroctví.
The offering consisted of five various animals; a three-year-old heifer, a three-year-old she goat, a three-year-old ram, a turtledove and a young pigeon. The birds were left whole, and the heifer, ram and she goat were “cut” in halves. The offering typifies the lifting up of an ensign in the last days as a visual test for mankind. The visual sign for Pharaoh’s daughter was the baby Moses in the ark. The ark is symbolized by the eight souls on the ark. The number “eight” is established as one of the prophetic characteristics of the ensign of the one hundred and forty-four thousand. When you consider the five animal offerings and divide three in half, then your offering is made up of eight pieces, as typified by Noah, and then confirmed in Abram’s offering.
Oběť se skládala z pěti různých zvířat: z tříleté jalovice, tříleté kozy, tříletého berana, hrdličky a holouběte. Ptáci byli ponecháni vcelku a jalovice, beran a koza byli „rozťati“ na poloviny. Tato oběť předobrazuje vyzdvižení korouhve v posledních dnech jako viditelné zkoušky pro lidstvo. Viditelným znamením pro faraónovu dceru byl nemluvně Mojžíš v arše. Archa je symbolizována osmi dušemi v arše. Číslo „osm“ je ustanoveno jako jeden z prorockých znaků korouhve sto čtyřiačtyřiceti tisíc. Když vezmete v úvahu pět zvířecích obětí a tři rozdělíte na poloviny, pak se vaše oběť skládá z osmi částí, jak to předobrazuje Noe, a poté je to potvrzeno v Abramově oběti.
Those five animals, when divided as directed by God, represent the number “eight,” and in so doing, they represent those souls at the end of the world that were typified by the “eight” souls upon the ark. The sign of circumcision, which is the second step in Abram’s threefold covenant was to be carried out on the “eighth” day after birth, and the rite was replaced by baptism, which typifies the resurrection of Christ which took place on the “eighth” day. The number “eight” is an established characteristic of the covenants of both Noah and Moses, and they typify the one hundred and forty-four thousand who will be lifted up as an ensign offering, and who are the “eighth” that is of the seven.
Těch pět zvířat, když jsou rozdělena podle Božího příkazu, představuje číslo „osm“, a tímto způsobem představují ony duše na konci světa, jež byly předobrazeny „osmi“ dušemi na arše. Znamení obřízky, které je druhým krokem v Abramově trojnásobné smlouvě, mělo být vykonáno „osmého“ dne po narození a tento obřad byl nahrazen křtem, který předobrazuje Kristovo vzkříšení, jež nastalo „osmého“ dne. Číslo „osm“ je ustáleným znakem smluv jak Noemovy, tak Mojžíšovy, a ty předobrazují sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří budou vyzdviženi jako praporová oběť a kteří jsou „osmým“, jenž je ze sedmi.
Those five animals represent the five wise virgins, who are typified by the “eight” on the ark, will pass from an old world to a new world—without seeing death.
Těch pět zvířat představuje pět moudrých panen, které jsou předobrazeny „osmi“ na arše; přejdou ze starého světa do nového světa — aniž by okusily smrti.
Abram’s offering was a pure offering, for all the animals in the offering were clean animals, and together they represent the primary animals used for whole burnt offerings. The first angel’s message includes the command to worship the Creator, and the primary sacrificial animals of the sanctuary service that was to be instituted when Abram’s prophecy was fulfilled in the time of Moses are set forth as the offerings of worship, while also typifying the first angel’s call to worship the Creator.
Abramova oběť byla čistou obětí, neboť všechna zvířata v této oběti byla čistá, a společně představují hlavní zvířata používaná k celopalům. Poselství prvního anděla zahrnuje příkaz uctívat Stvořitele a hlavní obětní zvířata bohoslužebného řádu svatyně, který měl být zaveden, když se Abramovo proroctví naplnilo v době Mojžíšově, jsou představena jako oběti uctívání, a zároveň předobrazují výzvu prvního anděla k uctívání Stvořitele.
Verse eighteen explicitly states, “On that day the Lord made a covenant with Abram.” That marks the first of three steps that typify the three angels of Revelation fourteen. The covenant step in Genesis fifteen represents the first angel’s message of Revelation fourteen, which is followed by a second angel, who was typified by the second step of Abram’s covenant found in Genesis seventeen.
Osmnáctý verš výslovně uvádí: „V onen den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu.“ To označuje první ze tří kroků, které předobrazují tři anděly ze Zjevení čtrnácté kapitoly. Krok smlouvy v 1. Mojžíšově patnácté kapitole představuje poselství prvního anděla ze Zjevení čtrnácté kapitoly, po němž následuje druhý anděl, který byl předobrazen druhým krokem Abramovy smlouvy nalezeným v 1. Mojžíšově sedmnácté kapitole.
In step number two, Abram’s name is changed to Abraham. Abram means ‘the father is exalted,’ and Abraham means ‘the father of many nations.’ In the calling of Abram, the promise of becoming a great nation was given, but the promise was not ratified until Abram’s name was changed. Then he became the first father of a chosen covenant people. The next step typified the third angel’s message as Abraham is tested upon sacrificing Isaac, which typified the cross, which typified October 22, 1844, which typifies the Sunday law—which is the third angel’s message. That third covenant step was fulfilled on the twenty-second of October in 1844, and it is set forth in Genesis twenty-two.
Ve druhém kroku je Abramovo jméno změněno na Abraham. Abram znamená „otec je vyvýšen“ a Abraham znamená „otec mnohých národů“. Při povolání Abrama bylo dáno zaslíbení, že se stane velikým národem, avšak toto zaslíbení nebylo stvrzeno, dokud nebylo Abramovo jméno změněno. Tehdy se stal prvním otcem vyvoleného smluvního lidu. Další krok předobrazoval poselství třetího anděla, když byl Abraham zkoušen při obětování Izáka, což bylo předobrazem kříže, který byl předobrazem 22. října 1844, jenž je předobrazem nedělního zákona — což je poselství třetího anděla. Tento třetí smluvní krok se naplnil dne dvaadvacátého října roku 1844 a je vyložen v 1. Mojžíšově 22.
In the second step, which is the second angel’s message, where Abram’s name is changed, the rite of circumcision is established as the “sign” of a covenant people and their relation to God. It is in the history of the second angel’s message, that God’s people are sealed. They are lifted up as an ensign at the third angel’s message represented by the Sunday law, but they are sealed in the period just before the Sunday law, which in Millerite history would be, just before the door closed on October 22, 1844.
Ve druhém kroku, jímž je poselství druhého anděla, kdy je Abramovo jméno změněno, je obřízka ustanovena jako „znamení“ smluvního lidu a jeho vztahu k Bohu. Právě v dějinách poselství druhého anděla je Boží lid zapečetěn. Jsou pozdviženi jako prapor při poselství třetího anděla, znázorněném nedělním zákonem, avšak zapečetěni jsou v období těsně před nedělním zákonem, což by v milleritských dějinách bylo těsně předtím, než se 22. října 1844 zavřely dveře.
The same is true with the three decrees to come out of Babylon that started the 2300-year prophecy, which ended at the third angel’s arrival on October 22, 1844. The temple was finished during the history of the second decree, after the first, but before the third. The foundations were laid during the first decree and the temple building finished in the history of the second decree. The third decree in 457 BC started the 2300 years, while the decree itself returned national sovereignty to the Jews. At the third waymark a kingdom is set up, as represented by the restoration of national sovereignty at the third decree and the lifting up of the church triumphant as an ensign at the Sunday law.
Totéž platí o třech dekretech k vyjití z Babylona, které započaly proroctví o 2300 letech a které skončilo při příchodu třetího anděla 22. října 1844. Chrám byl dokončen v období druhého dekretu, po prvním, avšak před třetím. Základy byly položeny během prvního dekretu a stavba chrámu byla dokončena v období druhého dekretu. Třetí dekret v roce 457 př. Kr. započal 2300 let, zatímco sám tento dekret navrátil Židům národní svrchovanost. U třetího mezníku je ustanoveno království, jak to znázorňuje obnovení národní svrchovanosti při třetím dekretu a vyvýšení vítězné církve jako korouhve při nedělním zákonu.
The third decree typified the third angel’s arrival to the marriage on October 22, 1844. The bride makes herself ready, before the marriage, not at the marriage. The sealing of the one hundred and forty-four thousand is accomplished just before the Sunday law in the period of time prophetically represented as the image of the beast test. We are informed that the image of the beast test is the test we must pass before probation closes.
Třetí výnos předznamenával příchod třetího anděla na svatbu dne 22. října 1844. Nevěsta se připravuje před svatbou, nikoli při svatbě. Zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc je dovršeno těsně před nedělním zákonem v časovém období prorocky znázorněném jako zkouška obrazu šelmy. Jsme poučeni, že zkouška obrazu šelmy je zkouškou, kterou musíme projít před uzavřením doby milosti.
“The Lord has shown me clearly that the image of the beast will be formed before probation closes; for it is to be the great test for the people of God, by which their eternal destiny will be decided. Your position is such a jumble of inconsistencies that but few will be deceived.
„Pán mi jasně ukázal, že obraz šelmy bude vytvořen dříve, než skončí doba milosti; neboť má být velikou zkouškou pro Boží lid, podle níž bude rozhodnut jeho věčný úděl. Vaše stanovisko je takovou směsicí rozporů, že bude svedeno jen nemnoho lidí.
“In Revelation 13 this subject is plainly presented; [Revelation 13:11–17, quoted].
„Ve Zjevení 13 je tento námět jasně předložen; [Zjevení 13,11–17, citováno].“
“This is the test that the people of God must have before they are sealed. All who proved their loyalty to God by observing His law, and refusing to accept a spurious sabbath, will rank under the banner of the Lord God Jehovah, and will receive the seal of the living God. Those who yield the truth of heavenly origin and accept the Sunday sabbath, will receive the mark of the beast.” Manuscript Releases, volume 15, 15.
„To je zkouška, kterou musí Boží lid podstoupit, než bude zapečetěn. Všichni, kdo prokázali svou věrnost Bohu tím, že zachovávali Jeho zákon a odmítli přijmout falešnou sobotu, se postaví pod prapor Pána Boha Jehovy a obdrží pečeť živého Boha. Ti však, kdo se zřeknou pravdy nebeského původu a přijmou nedělní sobotu, přijmou znamení šelmy.“ Manuscript Releases, svazek 15, 15.
The door closed on October 22, 1844, typifying the closed door at the Sunday law. Sister White states that the image of the beast test is the test we must pass “before” probation closes, and she also states that the test is where our eternal destiny is decided. Before the Sunday law, the bride makes herself ready, and this requires having the proper wedding garment, a garment that is to be purified by the refining fires of the Messenger of the Covenant. The seal is placed before the wedding, and then the wedding takes place at the Sunday law.
Dveře se uzavřely 22. října 1844, což předobrazovalo zavřené dveře při nedělním zákonu. Sestra Whiteová uvádí, že zkouška obrazu šelmy je zkouškou, kterou musíme projít „před“ uzavřením doby milosti, a také uvádí, že právě v této zkoušce se rozhoduje o našem věčném údělu. Před nedělním zákonem se nevěsta připravuje, a to vyžaduje mít náležité svatební roucho, roucho, které má být očištěno přečišťujícími ohni Posla smlouvy. Pečeť je vložena před svatbou, a potom při nedělním zákonu nastává svatba.
Sister White identifies that the sealing is a settling into the truth both intellectually and spiritually. She further identifies that ‘when’ God’s people are sealed, ‘then’ the shaking of God’s judgments will come. The shaking is the judgments that begin at the earthquake of Revelation eleven, which is the Sunday law in the United States.
Sestra Whiteová uvádí, že zapečetění je zakotvením v pravdě jak po stránce rozumové, tak duchovní. Dále uvádí, že „když“ bude Boží lid zapečetěn, „tehdy“ přijde tříbení Božích soudů. Tříbení jsou soudy, které začínají při zemětřesení ze Zjevení jedenácté kapitoly, jímž je nedělní zákon ve Spojených státech.
The Millerite temple was finished at the Midnight Cry, identifying that the seal is placed before the third waymark of judgment. In Abraham’s covenant the third step of judgment was Isaac on Mount Moriah, typifying not only Christ upon the cross, but also the offering of the Levites in Malachi three.
Milleritský chrám byl dokončen při Půlnočním volání, což ukazuje, že pečeť je vložena před třetí mezník soudu. V Abrahamově smlouvě byl třetím krokem soudu Izák na hoře Mórija, jenž předobrazoval nejen Krista na kříži, ale také obětování Levitů v Malachiášovi 3.
And he shall sit as a refiner and purifier of silver: and he shall purify the sons of Levi, and purge them as gold and silver, that they may offer unto the Lord an offering in righteousness. Then shall the offering of Judah and Jerusalem be pleasant unto the Lord, as in the days of old, and as in former years.
A usedne jako tavič a čistič stříbra; a očistí syny Léviho a přečistí je jako zlato a stříbro, aby přinášeli Hospodinu oběť ve spravedlnosti. Tehdy bude oběť Judy a Jeruzaléma příjemná Hospodinu jako za dnů dávných a jako v letech minulých.
And I will come near to you to judgment; and I will be a swift witness against the sorcerers, and against the adulterers, and against false swearers, and against those that oppress the hireling in his wages, the widow, and the fatherless, and that turn aside the stranger from his right, and fear not me, saith the Lord of hosts. Malachi 3:3–5.
A přiblížím se k vám k soudu; a budu rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti křivě přísahajícím a proti těm, kdo utiskují nádeníka o jeho mzdu, vdovu i sirotka, a odvracejí cizince od jeho práva a nebojí se mne, praví Hospodin zástupů. Malachiáš 3,3–5.
After the purification process, the offering will ‘then’ be as in days of old, and the offering is prepared during the final act of judgment, for it is then that the Levites who have been purified and prepared as an offering, are contrasted with the foolish virgins who Christ is to be a “swift witness against.” The “swift witness” is the “faithful witness to the Laodicean church,” who cast Shebna as a ball into a far field, and who projectile vomits the Laodiceans out of His mouth. The separation of the wheat and tares will be swift, for the final movements are rapid ones. That swift messenger is He who suddenly comes to His temple in Malachi three.
Po procesu očišťování bude oběť „pak“ jako za dnů dávných a oběť je připravována během závěrečného aktu soudu, neboť právě tehdy jsou levité, kteří byli očištěni a připraveni jako oběť, postaveni do protikladu k pošetilým pannám, proti nimž má být Kristus „rychlým svědkem“. „Rychlý svědek“ je „věrný svědek laodicejské církvi“, který vrhá Šebnu jako míč do daleké země a který Laodicejské prudce vyvrhuje ze svých úst. Oddělení pšenice a koukole bude rychlé, neboť závěrečné pohyby jsou rychlé. Tím rychlým poslem je Ten, který náhle přichází do svého chrámu v Malachiáši 3.
The lifting up of the offering in Malachi “as in days of old,” is the lifting up of the ensign of the one hundred and forty-four thousand; it was the lifting up of the two Pentecostal wave loaves offering; it was the lifting up of the serpent on the pole in the wilderness; it was the lifting up of Christ on the cross and it was the lifting up of Shadrach, Meshack and Abednego in the fiery furnace with Christ while all the world marveled and wondered; it was the publication of the 1843 chart, and the intended purpose for the 1850 chart.
Pozdvižení oběti v Malachiášovi „jako za dnů starých“ je pozdvižením korouhve sto čtyřiceti čtyř tisíc; bylo to pozdvižení oběti dvou letničních snopových chlebů; bylo to pozdvižení hada na tyči na poušti; bylo to pozdvižení Krista na kříži a bylo to pozdvižení Šadracha, Méšacha a Abednega v ohnivé peci s Kristem, zatímco celý svět žasl a divil se; bylo to vydání tabule z roku 1843 a zamýšlený účel tabule z roku 1850.
It was in the second step of Abraham’s covenant that the rite of circumcision was enacted and enforced, thus becoming the sign of the covenant. Abraham, unlike Moses, immediately circumcised Isaac, so when he lifted him up as an offering in the third step, Isaac would represent the sign. That sign would later be replaced by baptism, which together provide two witnesses to the sign of the cross.
Bylo to ve druhém kroku Abrahamovy smlouvy, kdy byl ustanoven a nařízen obřad obřízky, a tím se stal znamením smlouvy. Abraham, na rozdíl od Mojžíše, dal Izáka obřezat ihned, takže když jej ve třetím kroku pozvedl jako oběť, Izák představoval toto znamení. Toto znamení bylo později nahrazeno křtem; obě pak společně vydávají dvojí svědectví o znamení kříže.
“What is the seal of the living God, which is placed in the foreheads of His people? It is a mark which angels, but not human eyes, can read; for the destroying angel must see this mark of redemption. The intelligent mind has seen the sign of the cross of Calvary in the Lord’s adopted sons and daughters. The sin of the transgression of the law of God is taken away. They have on the wedding garment, and are obedient and faithful to all God’s commands.” Manuscript Release, number 21, 51.
„Co je pečetí živého Boha, která je vložena na čela Jeho lidu? Je to znamení, které mohou číst andělé, nikoli však lidské oči; neboť zhoubný anděl musí spatřit toto znamení vykoupení. Chápavá mysl spatřila znamení kříže Golgoty na Pánových přijatých synech a dcerách. Hřích přestoupení zákona Božího je odstraněn. Mají na sobě svatební roucho a jsou poslušni a věrni všem Božím přikázáním.“ Manuscript Release, číslo 21, 51.
In the first step of the covenant in Genesis fifteen, a time prophecy of 400 years in bondage is identified, and Paul identifies the same period as 430 years. Paul’s calculation begins with the calling in Exodus twelve, for he includes Abram’s time of sojourning. When closely considered the four hundred years in relation to thirty years is one symbol set forth by Paul, and four hundred years set forth by Abram is another symbol. So, what does the four-hundred-year period represent, and what does the four-hundred and thirty year period represent, and what does the thirty years represent?
V prvním kroku smlouvy v Genesis patnáct je určeno časové proroctví o 400 letech v otroctví a Pavel totožné období určuje jako 430 let. Pavlův výpočet začíná povoláním v Exodus dvanáct, neboť zahrnuje i dobu Abramova pobývání v cizině. Při pečlivém uvážení jsou čtyři sta let ve vztahu ke třiceti letům jedním symbolem, který předkládá Pavel, a čtyři sta let, která předkládá Abram, jsou jiným symbolem. Co tedy představuje období čtyř set let a co představuje období čtyř set třiceti let a co představuje třicet let?
The scholars have aptly demonstrated that the four hundred and thirty years can be divided into two periods of two hundred and fifteen years, the first period free of bondage and slavery, the second is slavery.
Učenci výstižně prokázali, že čtyři sta třicet let lze rozdělit na dvě období po dvě stě patnácti letech, přičemž první období bylo bez poroby a otroctví, druhé pak bylo obdobím otroctví.
Abraham entered Canaan at the age of 75, and Isaac was born when Abraham was 100 years old (25 years later). Jacob was born when Isaac was 60 years old, and Jacob entered Egypt when he was 130 years old. This totals 215 years in Canaan and 215 years in Egypt, for a total of 430 years. For a student of prophecy this provides two testimonies, from two covenant symbols, for Paul, as with Abram had his name changed. Paul identifies 430 and Abram 400. The line upon line fulfillment of two related time prophecies is associated with the first covenant period that led to the establishment of God’s chosen people.
Abraham vstoupil do Kanaánu ve věku 75 let a Izák se narodil, když bylo Abrahamovi 100 let (o 25 let později). Jákob se narodil, když bylo Izákovi 60 let, a Jákob vstoupil do Egypta, když mu bylo 130 let. To činí celkem 215 let v Kanaánu a 215 let v Egyptě, dohromady tedy 430 let. Pro studenta proroctví to poskytuje dvě svědectví ze dvou smluvních symbolů, neboť Pavel, stejně jako Abram, měl změněno své jméno. Pavel uvádí 430 a Abram 400. Naplnění řádek za řádkem dvou souvisejících časových proroctví je spojeno s obdobím první smlouvy, které vedlo k ustanovení Božího vyvoleného lidu.
When Christ came into history to confirm the covenant with many for one week, that week represented two interrelated time prophecies. The four-hundred and thirty year prophecy of Paul can be divided into two equal parts, as with the week of Christ. 215 years in Canaan followed by the 215 years in Egypt, typifying the testimony of Christ in person for 1260 days, followed by 1260 days of Christ’s testimony in the person of His disciples. The 2520 days Christ confirmed the covenant also represents the seven times that are the “quarrel of His covenant.”
Když Kristus vstoupil do dějin, aby na jeden týden potvrdil smlouvu s mnohými, představoval tento týden dvě vzájemně související časová proroctví. Pavlovo proroctví o čtyřech stech třiceti letech lze rozdělit na dvě stejné části, stejně jako Kristův týden. Dvě stě patnáct let v Kanaánu, po nichž následovalo dvě stě patnáct let v Egyptě, předobrazuje Kristovo svědectví osobně po 1260 dnů, po němž následuje 1260 dnů Kristova svědectví v osobě Jeho učedníků. Těch 2520 dnů, po něž Kristus potvrzoval smlouvu, také představuje sedm časů, které jsou „svárem Jeho smlouvy“.
From 723 BC unto 1798 is 2520 years, and those years are divided into two periods of 1260 years, representing paganism trampling down the sanctuary and host for 1260 years, followed by papalism trampling down the sanctuary and host for 1260 years. The middle of Christ’s week was the cross, and the middle of the week (538) produces 1260 years of pagan testimony followed by 1260 years of pagan testimony from the papal disciple of paganism. When Christ’s kingdom of grace was empowered at the cross it typified 538, when the antichrist’s kingdom was empowered. At the cross, literal Israel was passed by and spiritual Israel began. In 538, literal paganism was passed by, and spiritual paganism began.
Od roku 723 př. Kr. do roku 1798 uplynulo 2520 let a tato léta jsou rozdělena do dvou období po 1260 letech, představujících pohanství, které po 1260 let šlape po svatyni a zástupu, po němž následuje papežství, které po 1260 let šlape po svatyni a zástupu. Středem Kristova týdne byl kříž a střed týdne (538) vytváří 1260 let pohanského svědectví, po nichž následuje 1260 let pohanského svědectví ze strany papežského učedníka pohanství. Když bylo při kříži zmocněno Kristovo království milosti, předobrazovalo rok 538, kdy bylo zmocněno království antikristovo. Při kříži byl doslovný Izrael pominut a započal duchovní Izrael. Roku 538 bylo pominuto doslovné pohanství a započalo duchovní pohanství.
Abram’s prophecy of four hundred years, is also four hundred and thirty years. It is the same prophecy, but set forth by two covenant symbols. Those two related time prophecies were identifying the bondage and deliverance of God’s people that would be fulfilled at the beginning of ancient Israel’s covenant history. At the end of ancient Israel’s covenant history, there is one time prophecy that aligns with another, in a day for a year relationship, thus identifying two time-prophecies emphasizing deliverance and bondage.
Abramovo proroctví o čtyřech stech letech je zároveň čtyřmi sty třiceti lety. Je to totéž proroctví, avšak předložené prostřednictvím dvou smluvních symbolů. Tato dvě související časová proroctví určovala zotročení a vysvobození Božího lidu, které mělo být naplněno na počátku smluvních dějin starověkého Izraele. Na konci smluvních dějin starověkého Izraele je jedno časové proroctví, které se shoduje s jiným ve vztahu den za rok, a tak vyznačuje dvě časová proroctví zdůrazňující vysvobození a zotročení.
In the middle history of the beginning and ending of ancient Israel we find Daniel in the captivity of Babylon. From that covenant history, which identifies bondage and a promise of delivery; the prophecy which ties ancient Israel covenant history together with modern Israel’s covenant history is set forth. In the book of Daniel, two time-prophecies are identified. The “oath” of Moses’ “seven times” of Leviticus twenty-six is identified in Daniel 9/11, as well as verse thirteen’s question in Daniel eight, that leads to the answer of verse fourteen, that identifies the prophecy of 2300 years. The “oath,” which if broken, is the “curse of Moses” in Daniel nine eleven, when carried out in 677 BC against the southern kingdom and it concluded on October 22, 1844, as did the 2300 years. Both 2520 scatterings are located in the question of verse thirteen, and verse fourteen’s answer is the 2300.
Uprostřed dějin počátku a konce starověkého Izraele nalézáme Daniela v babylonském zajetí. Z těchto dějin smlouvy, které určují porobu a zaslíbení vysvobození, je předloženo proroctví, jež spojuje dějiny smlouvy starověkého Izraele s dějinami smlouvy moderního Izraele. V knize Daniel jsou rozpoznána dvě časová proroctví. „Přísaha“ Mojžíšova „sedmkrát“ z Leviticus 26 je uvedena v Daniel 9/11, stejně jako otázka ve verši třináctém v Daniel 8, která vede k odpovědi ve verši čtrnáctém, jež vymezuje proroctví o 2300 letech. „Přísaha“, která je, je-li porušena, „Mojžíšovým prokletím“ v Daniel 9,11, byla při svém vykonání proti jižnímu království roku 677 př. Kr. dovršena 22. října 1844, stejně jako 2300 let. Obě rozptýlení 2520 jsou obsažena v otázce verše třináctého a odpovědí verše čtrnáctého je 2300.
As with Moses, the alpha of ancient Israel’s covenant history, and as with Christ, the omega of ancient Israel’s covenant history, the beginning alpha history of modern Israel included two interrelated time prophecies. One represented bondage and slavery and the other deliverance. The division of 430 years into two equal periods in the alpha history of ancient Israel typified, the prophetic division that was repeated in the week Christ confirmed the covenant, and the interrelated period of judgment for breaking the covenant which was divided into two equal periods, sets forth two witnesses; that the alpha history of modern Israel would have a similar prophetic anchor. The 2520 years and 2300 years ending together provide the third witness of two interrelated time-prophecies, which possess a prophecy that is divided equally in the middle.
Tak jako u Mojžíše, alfy dějin smlouvy starověkého Izraele, a tak jako u Krista, omegy dějin smlouvy starověkého Izraele, zahrnovaly i počáteční dějiny alfy moderního Izraele dvě vzájemně související časové proroctví. Jedno představovalo porobu a otroctví a druhé vysvobození. Rozdělení 430 let na dvě stejné části v alfě dějin starověkého Izraele předobrazovalo prorocké rozdělení, které se opakovalo v týdnu, kdy Kristus potvrdil smlouvu, a vzájemně související období soudu za porušení smlouvy, které bylo rozděleno na dvě stejné části, předkládá dva svědky, že dějiny alfy moderního Izraele by měly podobnou prorockou kotvu. Skutečnost, že 2520 let a 2300 let končí společně, poskytuje třetí svědectví o dvou vzájemně souvisejících časových proroctvích, která obsahují proroctví rozdělené uprostřed na dvě stejné části.
Three witnesses would lead a soul to expect that when the Lord enters into covenant with the one hundred and forty-four thousand in the omega history of modern Israel, that there would be two related prophecies of prophetic time, and a period connected that is divided into two equal parts, but this cannot be so, for when the Lord entered into covenant with modern Israel, He raised His hand to heaven and proclaimed that time would be no longer.
Tři svědkové by vedli duši k očekávání, že když Pán vstoupí do smlouvy se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci v omega dějinách moderního Izraele, budou zde dvě související proroctví prorockého času a s nimi spojené období rozdělené na dvě stejné části; avšak tak tomu být nemůže, neboť když Pán vstoupil do smlouvy s moderním Izraelem, pozvedl svou ruku k nebi a prohlásil, že času již nebude.
The covenant of the one hundred and forty-four thousand is represented by two wave loaves of the first fruit wheat offering. The prophetic structure of three witnesses, followed by a twofold witness that lacks the distinction of prophetic time, is found in Abram’s offering of a heifer (that was divided equally), a she goat (that was divided equally), and a ram (that was divided equally), followed by a turtledove and a pigeon.
Smlouva sto čtyřiceti čtyř tisíc je znázorněna dvěma snopy pozdvihování z prvotin pšeničné oběti. Prorocká struktura tří svědků, po níž následuje dvojí svědectví postrádající rozlišení prorockého času, se nachází v Abramově oběti jalovice (která byla rozdělena na stejné díly), kozy (která byla rozdělena na stejné díly) a berana (který byl rozdělen na stejné díly), po nichž následovala hrdlička a holoubě.
The first three offerings all had three years attached to their symbolism, identifying they represent three offerings which possessed prophetic time. Not only did the three offerings all possess prophetic time, they each had prophetic time that was equally divided into two periods. The turtledove and the pigeon have no age attached, they simply needed to be young, for they represent the last generation of covenant people, who is represented by two birds, or two flocks.
První tři oběti měly se svou symbolikou spojeny tři roky, což ukazuje, že představují tři oběti, které nesly prorocký čas. Nejenže všechny tři oběti nesly prorocký čas, ale každá z nich měla prorocký čas, který byl rovnoměrně rozdělen do dvou období. Hrdlička a holoubě nemají uvedený věk; bylo pouze třeba, aby byli mladí, neboť představují poslední generaci smluvního lidu, která je znázorněna dvěma ptáky neboli dvěma stády.
The two flocks represent the great multitude and the one hundred and forty-four thousand, but the two birds hold a secondary meaning. The pigeon is one of the offerings for the sanctuary, and when you look up the identification of the pigeon as an offering, more times than not it means a type of dove; whereas the pigeon in Abram’s offering is identifying a bird that is so young it has no feathers, or worse yet, a bird whose feathers have been plucked off. At this prophetic level the two birds are the wheat and tares.
Dvě stáda představují veliký zástup a sto čtyřicet čtyři tisíc, avšak oba ptáci mají druhotný význam. Holubice je jednou z obětí pro svatyni, a když vyhledáte označení holubice jako oběti, častěji než ne znamená určitý druh hrdličky; kdežto holubice v Abramově oběti označuje ptáka tak mladého, že ještě nemá peří, anebo, což je ještě horší, ptáka, jehož peří bylo vyškubáno. Na této prorocké úrovni představují oba ptáci pšenici a koukol.
In the last days the ensign will be lifted up to the heavens as a bird, and it will do so at the very time that two unclean birds are going to lift up wickedness and place her on her throne in Shinar.
V posledních dnech bude prapor pozdvižen k nebesům jako pták, a stane se tak právě v té době, kdy se dva nečistí ptáci chystají pozdvihnout ničemnost a usadit ji na její trůn v Šineáru.
Then the angel that talked with me went forth, and said unto me, Lift up now thine eyes, and see what is this that goeth forth. And I said, What is it? And he said, This is an ephah that goeth forth. He said moreover, This is their resemblance through all the earth. And, behold, there was lifted up a talent of lead: and this is a woman that sitteth in the midst of the ephah.
Potom vyšel anděl, který se mnou mluvil, a řekl mi: Pozdvihni nyní své oči a pohleď, co je to, co vychází. I řekl jsem: Co je to? A on řekl: Toto je éfa, která vychází. Dále řekl: Toto je jejich podoba po celé zemi. A hle, byl pozdvižen kotouč olova; a toto je žena, která sedí uprostřed éfy.
And he said, This is wickedness. And he cast it into the midst of the ephah; and he cast the weight of lead upon the mouth thereof.
I řekl: Toto je ničemnost. A vrhl ji doprostřed éfy; a na její otvor vrhl olověné závaží.
Then lifted I up mine eyes, and looked, and, behold, there came out two women, and the wind was in their wings; for they had wings like the wings of a stork: and they lifted up the ephah between the earth and the heaven. Then said I to the angel that talked with me, Whither do these bear the ephah? And he said unto me, To build it an house in the land of Shinar: and it shall be established, and set there upon her own base. Zechariah 5:5–11.
Potom jsem pozdvihl své oči a pohleděl, a hle, vyšly dvě ženy, a vítr byl v jejich křídlech; neboť měly křídla jako křídla čápa. I pozdvihly éfu mezi zemi a nebe. Tehdy jsem řekl andělu, který se mnou mluvil: Kam tyto nesou éfu? A on mi řekl: Aby jí vystavěly dům v zemi Šineáru; a bude upevněna a postavena tam na svůj vlastní podstavec. Zacharjáš 5,5–11.
The papacy, represented as “wickedness,” or by Paul as “that wicked,” received its deadly wound in 1798, when a talent of lead was placed over the basket she sits in. Thereafter spiritualism and apostate Protestantism are going lift her up and build her a house in Shinar, at the same point that God has finished building the house that He is going to lift up as an ensign. In Zechariah the counterfeit ensign is the woman of wickedness and the ensign are represented as doves. The world with then be choosing between Rome, which is the cage of every unclean and hateful bird, or the dove, a symbol of God’s covenant with mankind.
Papežství, znázorněné jako „ničemnost“, anebo u Pavla jako „ten ničema“, utrpělo svou smrtelnou ránu roku 1798, když byl na koš, v němž sedí, položen talent olova. Poté ji spiritualismus a odpadlé protestantství vyzdvihnou a vystavějí jí dům v Šineáru, právě v tom okamžiku, kdy Bůh dokončí stavbu domu, který hodlá pozdvihnout jako korouhev. U Zachariáše jsou padělaná korouhev i žena ničemnosti znázorněny jako holubice. Svět si tehdy bude volit mezi Římem, jenž je klecí každého nečistého a nenáviděného ptáka, a holubicí, symbolem Boží smlouvy s lidstvem.
And he cried mightily with a strong voice, saying, Babylon the great is fallen, is fallen, and is become the habitation of devils, and the hold of every foul spirit, and a cage of every unclean and hateful bird. Revelation 18:2.
I zvolal mocně silným hlasem: Padl, padl veliký Babylon a stal se příbytkem démonů, doupětem každého nečistého ducha a klecí každého nečistého a nenáviděného ptactva. Zjevení 18,2.
Christ stated in connection with His death and resurrection, ‘destroy this temple, and I will raise it up in three days.’ Those three days represent a prophetic period when a temple is raised up, as was the case with Moses, with Christ and with the Millerites. The three-year-old requirement for Abram’s offering of a heifer, she goat and ram represent that within each of the three covenant histories we are now considering, a temple would be erected. The final covenant temple of the one hundred and forty-four thousand is the ensign is to be lifted up as a crown unto heaven. For this reason; the heifer, she goat and ram are earth beasts, thus making the distinction with the birds that fly in the heavens. The covenant temple that is erected in the last days is when Jerusalem is lifted up above all the hills and mountains.
Kristus prohlásil v souvislosti se svou smrtí a vzkříšením: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ Tyto tři dny představují prorocké období, v němž je vztyčen chrám, jak tomu bylo u Mojžíše, u Krista i u milleritů. Požadavek, aby Abram obětoval tříletou jalovici, tříletou kozu a tříletého berana, představuje, že v rámci každých ze tří dějin smlouvy, o nichž nyní uvažujeme, bude zbudován chrám. Konečný chrám smlouvy sto čtyřiceti čtyř tisíc, jímž je korouhev, má být vyzdvižen jako koruna k nebi. Z tohoto důvodu jsou jalovice, koza a beran zemskými zvířaty, čímž se vytváří rozdíl vůči ptákům, kteří létají v nebesích. Chrám smlouvy, který je zbudován v posledních dnech, nastává tehdy, když je Jeruzalém vyzdvižen nad všechny pahorky a hory.
Though I have not yet identified every element of Abram’s first of three covenant steps, so far, every element we have considered has a counterpart in the beginning and ending of ancient literal Israel, and in the beginning of modern Israel. We have shown the three steps of the angels of Revelation fourteen in Abram’s first covenant step. The fractal of the three angels that is in the first covenant step of Abram, will be even more clearly upheld when we consider Abram’s second and third covenant steps.
Ačkoli jsem dosud neurčil každý prvek prvního ze tří Abramových smluvních kroků, doposud má každý prvek, který jsme zvažovali, svůj protějšek na počátku i na konci starověkého doslovného Izraele a na počátku moderního Izraele. Ukázali jsme tři kroky andělů ze Zjevení čtrnáct v Abramově prvním smluvním kroku. Fraktál tří andělů, který se nachází v prvním Abramově smluvním kroku, bude ještě zřetelněji potvrzen, až budeme uvažovat o Abramově druhém a třetím smluvním kroku.
Abram’s “eight” offerings represent not only offerings that would become part of Moses’ sanctuary rituals, but they identify and confirm the role of prophetic time in the story of God’s covenant people. They confirm the beginning and endings of Israel as God’s chosen people, whether literal or spiritual.
Abramových „osm“ obětí nepředstavuje pouze oběti, které se později staly součástí Mojžíšových svatynních obřadů, nýbrž vymezují a potvrzují úlohu prorockého času v příběhu Božího lidu smlouvy. Potvrzují počátky i konce Izraele jako Božího vyvoleného lidu, ať již doslovného, nebo duchovního.
Paul’s 430 years, is a prophetic period that cannot be logically separated from Abram’s 400 years. When laid over the top of one another they produce a thirty-year period, followed by four hundred years. This is where we will continue the next article.
Pavlových 430 let je prorocké období, které nelze logicky oddělit od Abramových 400 let. Jsou-li položena jedno přes druhé, vytvářejí období třiceti let, po němž následuje čtyři sta let. Právě zde budeme pokračovat v příštím článku.
“The prophecies recorded in the Old Testament are the word of the Lord for the last days, and will be fulfilled as surely as we have seen the desolation of San Francisco.” Letter 154, May 26, 1906.
„Proroctví zaznamenaná ve Starém zákoně jsou slovem Páně pro poslední dny a naplní se stejně jistě, jako jsme viděli zpustošení San Franciska.“ Dopis 154, 26. května 1906.