We ended the last article with an unfinished consideration of the prophecies of Abram and Paul, that line upon line produce a 430-year period, made up of 30 years followed by 400 years. I suppose there are some out there in theology-land who may see the 30 years as a period that follows 400 years, but when generally addressed the thirty years are assigned to the beginning of the period. Is it 400 followed by 30, or 30 followed by 400? It is thirty followed by four hundred, for there are many witnesses, to establish a thirty-year period, connected to and followed by a second prophetic period.

Poslední článek jsme uzavřeli nedokončenou úvahou o proroctvích Abrama a Pavla, která, řádek za řádkem, vytvářejí období 430 let, složené z 30 let, po nichž následuje 400 let. Předpokládám, že se v teologických kruzích najdou někteří, kdo mohou těch 30 let považovat za období, které následuje po 400 letech, avšak při obecném výkladu bývá oněch třicet let přiřazováno k počátku tohoto období. Je to 400 následovaných 30, anebo 30 následovaných 400? Je to třicet následovaných čtyřmi sty, neboť existuje mnoho svědků, kteří potvrzují třicetileté období, spojené s druhým prorockým obdobím a jím následované.

Joseph was thirty years old when he began service for Pharaoh in Genesis 41:46. Then began seven years of plenty, that was followed by seven years of famine. Joseph, as a type Christ at thirty years old was followed by two periods of 2520 days. When Christ was thirty, there followed two periods of 1260, which together make up 2520; which in turn connects with seven times upon two kingdoms.

Josefovi bylo třicet let, když vstoupil do služby faraónovi v Genesis 41,46. Poté začalo sedm let hojnosti, po nichž následovalo sedm let hladu. Josef jako předobraz Krista byl ve třiceti letech následován dvěma obdobími po 2520 dnech. Když bylo Kristu třicet, následovala dvě období po 1260 dnech, která dohromady tvoří 2520; to se pak vztahuje k sedmi časům nad dvěma královstvími.

David was thirty years old when he became king, and he reign for forty years as noted in 2 Samuel 5:4. David typifies Christ, and when Christ was thirty years old, He was baptized and then driven into the wilderness for forty days, and then after His resurrection which was typified by His baptism, He stayed and taught the disciples in person for forty days. At the cross, the destruction of Jerusalem was put off in mercy for forty years paralleling the forty years of dying in the wilderness at the beginning of their covenant history.

Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let, jak je uvedeno v 2. Samuelově 5:4. David je předobrazem Krista, a když bylo Kristu třicet let, byl pokřtěn a potom byl vyveden na poušť na čtyřicet dní; a poté, po svém vzkříšení, které bylo předobrazeno jeho křtem, zůstal a osobně vyučoval učedníky po čtyřicet dní. Na kříži bylo z milosti odloženo zničení Jeruzaléma o čtyřicet let, což odpovídá čtyřiceti letům umírání na poušti na počátku jejich smluvních dějin.

Ezekiel was thirty years old when he was called to be a prophet in Ezekiel 1:1. I will not take time now to address the period that followed Ezekiel’s thirtieth year, but I will insert a brief AI-summary of established facts of how long his ministry was. “Ezekiel’s prophecies are among the most precisely dated in the Old Testament, with 13 specific dates provided throughout the book. These are all reckoned from the year of Jehoiachin’s exile (597 BCE as year 1), providing a clear chronological framework spanning about 22 years.”

Ezekielovi bylo třicet let, když byl v Ezechielovi 1,1 povolán za proroka. Nebudu se nyní zabývat obdobím, které následovalo po Ezechielově třicátém roce, ale vložím stručné shrnutí ustálených skutečností vytvořené AI o tom, jak dlouho trvala jeho služba. „Ezechielova proroctví patří ve Starém zákoně k nejpřesněji datovaným; v celé knize je uvedeno 13 konkrétních dat. Všechna jsou počítána od roku Jójakínova vyhnanství (597 př. Kr. jako 1. rok), což poskytuje jasný chronologický rámec zahrnující přibližně 22 let.“

Jesus was thirty years old when He was baptized and He then confirmed the covenant with many, for one week.

Ježíšovi bylo třicet let, když byl pokřtěn, a poté utvrdil smlouvu s mnohými na jeden týden.

Antichrist is governed by the pattern of Christ prophetically, and just as Christ was thirty years in preparation to take up his work as Heavenly High Priest, the prophetic period of thirty years of preparation, identified for the antichrist was from the removal of the “daily” in 508, through to 538. When the papacy was empowered as a counterfeit high priest, just as Christ was anointed with power at His baptism, for the 1260 years of the papal darkness would parallel Christ’s 1260 days of pure light from His baptism unto the cross, which aligns with the papacy’s deadly wound in 1798.

Antikrist je prorocky řízen podle vzoru Krista a právě tak, jako byl Kristus třicet let připravován k tomu, aby přijal své dílo nebeského Velekněze, bylo prorocké období třiceti let přípravy určené pro antikrista od odstranění „každodenní“ v roce 508 až do roku 538, kdy bylo papežství zmocněno jako padělaný velekněz; právě tak, jako byl Kristus při svém křtu pomazán mocí, neboť 1260 let papežské temnoty by bylo paralelou ke Kristovým 1260 dnům čistého světla od jeho křtu až ke kříži, což se shoduje se smrtelnou ranou papežství v roce 1798.

None of these previous twofold periods that begin with a thirty-year period, predate Abram’s first step in his three-step covenant process. Therefore, Abram’s is the first mentioned, though it could only be that way, after it was confirmed by Paul’s second testimony. When Paul wrote his words the 400-year prophecy became a 430-year prophecy, that has the first 30 years set apart from the last period of time.

Žádné z těchto předchozích dvojitých období, která začínají třicetiletým obdobím, nepředcházejí Abramovu prvnímu kroku v jeho třístupňovém smluvním procesu. Abramovo je proto první zmíněné, ačkoli tomu tak mohlo být jedině poté, co to bylo potvrzeno Pavlovým druhým svědectvím. Když Pavel napsal tato svá slova, proroctví o 400 letech se stalo proroctvím o 430 letech, přičemž prvních 30 let je odděleno od posledního časového období.

I contend based upon Christ’s character, as represented as Alpha and Omega, that in the covenant process of the one hundred and forty-four thousand, who are the omega to Abram and Pauls’ twofold prophecy of thirty years—followed by four hundred years must have its counterpart in the omega of the covenant history, which is the history of the sealing of the one hundred and forty-four thousand. A period of thirty years, followed by another distinct period must be fulfilled in a fashion which does not apply time, but fulfills Abram’s foundational 430 year prophecy. It would be nice if you read that previous statement again, and then return to this point and continue on.

Tvrdím na základě Kristova charakteru, jak je představen jako Alfa a Omega, že v procesu smlouvy sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří jsou omegou vůči dvojí prorocké předpovědi Abramově a Pavlově o třiceti letech — po nichž následuje čtyři sta let — musí mít svůj protějšek v omeze dějin smlouvy, což jsou dějiny zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc. Období třiceti let, po němž následuje další odlišné období, musí být naplněno způsobem, který neuplatňuje čas, avšak naplňuje Abramovo základní proroctví o 430 letech. Bylo by dobré, kdybyste si onu předchozí větu znovu přečetli a potom se vrátili k tomuto bodu a pokračovali dále.

Jesus, Joseph, David and Ezekiel were all thirty years in preparation for a work that would typify God’s people in the last days. Ezekiel the prophet, Joseph typifying Christ the priest and David the king. Four symbols, but one of the symbols representing the Heavenly High Priest has a human and Divine representative. Those four witnesses all agree with Abram’s 30 years followed by a prophetic period.

Ježíš, Josef, David a Ezechiel byli všichni třicet let připravováni k dílu, které mělo předobrazovat Boží lid v posledních dnech. Prorok Ezechiel, Josef jako předobraz Krista, Kněze, a David, král. Čtyři symboly, avšak jeden z těchto symbolů, představující nebeského Velekněze, má lidského i božského zástupce. Tito čtyři svědkové jsou všichni v souladu s Abramovými 30 lety, po nichž následovalo prorocké období.

Antichrist was thirty years in preparation, then empowered for 1260 years until she received her first death in 1798. She is the symbol of the second death, for she dies again when probation closes. The second death is eternal death. We serve a risen Savior, for Christ did not die for eternity, He did not die the second death. When the papacies’ deadly wound is healed, Revelation thirteen identifies that she will reign again for 42 months, which represents a prophetic period, without an element of time.

Antikrist byl třicet let v přípravě, poté byl po dobu 1260 let zmocněn, až roku 1798 utrpěl svou první smrt. Je symbolem druhé smrti, neboť umírá znovu, když se uzavře doba milosti. Druhá smrt je věčná smrt. Sloužíme vzkříšenému Spasiteli, neboť Kristus nezemřel na věčnost, nezemřel druhou smrtí. Když se zahojí smrtelná rána papežství, Zjevení třináctá kapitola uvádí, že bude znovu kralovat po 42 měsíců, což představuje prorocké období bez časového prvku.

When she is resurrected at the Sunday law, the army which opposes her work are those who were resurrected at the end of the three and a half days of Revelation eleven. Two resurrected powers, both of which are ensigns, one of the seventh-day Sabbath and one of the sun—become the point of reference for the entire world, as mankind makes its final choice for life or death.

Když bude při nedělním zákonu vzkříšena, vojskem, které se postaví proti jejímu dílu, budou ti, kdo byli vzkříšeni na konci tří a půl dne ze Zjevení jedenáct. Dvě vzkříšené mocnosti, obě znamení, jedno sedmého dne soboty a druhé slunce, se stanou vztažným bodem pro celý svět, když lidstvo učiní svou konečnou volbu pro život nebo smrt.

At the Sunday law, the antichrist, who is also the beast, will represent the threefold union of the dragon, herself (the beast), and the false prophet. Those three powers will unite against God’s church, that is to be lifted up above all the mountains. God’s church triumphant is thirty years in preparation, not thirty literal years, but an established prophetic period which has thirty attached to it, and is still in force as a prophecy after the command in 1844, identifying that the application of prophetic time was no longer valid. It is simple to see that the thirty years represents a period of preparation for prophet, priest and king who as the church triumphant will represent the kingdom of glory. The four witnesses of Ezekiel, Christ, Joseph, and David represent the authority of God’s kingdom in the same period of time the papacy and the threefold union are leading the world to Armageddon.

Při nedělním zákonu bude antikrist, který je zároveň šelmou, představovat trojnásobné spojení draka, jí samé (šelmy) a falešného proroka. Tyto tři mocnosti se sjednotí proti Boží církvi, která má být vyvýšena nade všechna pohoří. Boží vítězná církev je třicet let v přípravě, nikoli třicet doslovných let, nýbrž ustanovené prorocké období, k němuž je připojeno číslo třicet a které po příkazu v roce 1844 nadále trvá jako proroctví, určující, že použití prorockého času již nebylo platné. Je prosté vidět, že třicet let představuje období přípravy pro proroka, kněze a krále, kteří jako vítězná církev budou představovat království slávy. Čtyři svědkové Ezechiela, Krista, Josefa a Davida představují autoritu Božího království ve stejném časovém období, v němž papežství a trojnásobné spojení vedou svět k Armagedonu.

The church triumphant is lifted up at the Sunday law in the United States and according to the testimony of the Old and New Testaments the covenant people who are the one hundred and forty-four thousand are to become a kingdom of priests.

Církev vítězná je při nedělním zákoně ve Spojených státech pozvednuta a podle svědectví Starého i Nového zákona se smluvní lid, jímž je sto čtyřicet čtyři tisíc, má stát královstvím kněží.

Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. 1 Peter 2:5.

I vy jako živé kameny jste budováni v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. 1 Petr 2,5.

The priests were to be thirty years old when they began to serve in the temple, so there is a period of time before the Sunday law where a priesthood is prepared to serve as the first fruit wave offering. The priests, who are the one hundred and forty-four thousand, are represented as Levites in the purification process accomplished by the Messenger of the Covenant. There is a prophetic period that leads to the Sunday law, in which a purification process prepares a sanctified ministry for the latter rain time period. The preparation ends at the Sunday law, so the period of thirty represents the preparation of the priests, thus corresponding to the required age for a priest. Christ as High Priest began His ministry at 30, and because Joseph typifies Christ, he also began his service at thirty. The counterfeit Christ was 30 years in preparation, so we have three witnesses that a 30-year period represents the preparation of a priesthood.

Kněžím mělo být třicet let, když začínali sloužit v chrámu, takže před nedělním zákonem existuje časové období, během něhož je kněžstvo připravováno ke službě jako oběť snopku prvotin. Kněží, jimiž je sto čtyřicet čtyři tisíc, jsou v procesu očišťování vykonávaném Poslem smlouvy znázorněni jako Lévité. Existuje prorocké období, které vede k nedělnímu zákonu a v němž proces očišťování připravuje posvěcenou službu pro období pozdního deště. Příprava končí při nedělním zákonu, takže období třiceti představuje přípravu kněží, a tím odpovídá požadovanému věku kněze. Kristus jako velekněz začal svou službu ve třiceti letech, a protože Josef je předobrazem Krista, i on začal svou službu ve třiceti letech. Padělaný Kristus byl třicet let v přípravě, takže máme tři svědky toho, že období třiceti let představuje přípravu kněžstva.

“The great issue near at hand will weed out those whom God has not appointed and He will have a pure, true, sanctified ministry prepared for the latter rain.” Selected Messages, book 3, 385.

„Velká otázka, která je bezprostředně před námi, vyřadí ty, které Bůh nepovolal, a On bude mít čistou, pravou, posvěcenou službu připravenou pro pozdní déšť.“ Selected Messages, kniha 3, 385.

Sister White teaches directly that whenever the church is pure, the Spirit of Prophecy is active. When the great issue weeds out the tares, you will have a sanctified ministry made up of Jesus and Joseph the priest who is both Divine and human, Jesus and Ezekiel the prophet, Jesus and David the king. Those who are prepared over a period symbolized by thirty years, are to be among the one-hundred and forty-four thousand and are represented as prophets, priests and kings. All three humans are biblical symbols of Christ’s work as prophet, priest and king, so the number thirty allows us to deduce that in each of these three categories that are produced by biblical symbols who were prepared for thirty years when brought together with Christ represent the combination of Divinity with humanity. Thus, those priests who are prepared over the symbolic thirty-year period are represented as the ensign of Divinity combined with humanity.

Sestra Whiteová přímo učí, že kdykoli je církev čistá, Duch proroctví je činný. Když velká otázka vyplete koukol, budete mít posvěcenou službu složenou z Ježíše a Josefa, kněze, který je božský i lidský, z Ježíše a Ezechiele, proroka, z Ježíše a Davida, krále. Ti, kteří jsou připravováni po dobu symbolizovanou třiceti lety, mají být mezi sto čtyřiceti čtyřmi tisíci a jsou představeni jako proroci, kněží a králové. Všichni tři lidští činitelé jsou biblickými symboly Kristova díla jakožto proroka, kněze a krále, takže číslo třicet nám umožňuje vyvodit, že v každé z těchto tří kategorií, které jsou utvářeny biblickými symboly připravovanými třicet let, když jsou spojeny s Kristem, představují spojení božství s lidstvím. Tak tedy ti kněží, kteří jsou připravováni během symbolického období třiceti let, jsou představeni jako korouhev božství spojeného s lidstvím.

The 42 months of the final papal blood bath takes place while Christ walks among men for 42 months in the person of His disciples. 42 months of bondage and oppression ending with deliverance, as represented by the 430 years of Abram’s twofold prophecy. Abram’s four hundred years ends at the Red Sea deliverance which is a classic biblical illustration of the close of probation, at the end of the pope’s symbolic 42 months.

Dvaačtyřicet měsíců závěrečné papežské krvavé lázně probíhá, zatímco Kristus po dvaačtyřicet měsíců kráčí mezi lidmi v osobě svých učedníků. Dvaačtyřicet měsíců poroby a útlaku končících vysvobozením, jak je znázorněno ve 430 letech Abramova dvojího proroctví. Abramových čtyři sta let končí vysvobozením u Rudého moře, které je klasickým biblickým znázorněním uzavření doby milosti na konci papežových symbolických dvaačtyřiceti měsíců.

The forty-two months represent the testing time from the Sunday law in the United States until human probation closes. Yet in those 42 months, following a thirty-year period of preparation, Christ is confirming the covenant in the person of the remnant. The antichrist counterfeit priest comes to his final end, right where Christ died in his line, which is right where Pharaoh, king of Egypt, died in his line. At Mount Carmel the prophets of Baal were slain, thus identifying the death of the false prophet at the Sunday law. At the Sunday law, you have a false prophet who is then slain, the dragon represented by Pharaoh, and the beast represented by the papacy. These are all represented at the Sunday law in conflict with God’s priests, kings and prophets. The church is purified just before the Sunday law and the gift of prophecy is restored—right where the false prophet dies. From then on, the battle is over the true or false prophetic message.

Čtyřicet dva měsíců představuje dobu zkoušky od nedělního zákona ve Spojených státech až do uzavření lidské doby milosti. Přesto během těchto 42 měsíců, po třicetiletém období přípravy, Kristus potvrzuje smlouvu v osobě ostatku. Antikristovský padělaný kněz dochází ke svému konečnému konci právě tam, kde Kristus zemřel ve své linii, což je právě tam, kde ve své linii zemřel faraón, král Egypta. Na hoře Karmel byli pobiti proroci Bálovi, čímž je označena smrt falešného proroka při nedělním zákoně. Při nedělním zákoně je přítomen falešný prorok, který je pak usmrcen, drak představovaný faraónem a šelma představovaná papežstvím. To vše je při nedělním zákoně představeno v konfliktu s Božími kněžími, králi a proroky. Církev je očištěna těsně před nedělním zákonem a dar proroctví je obnoven — právě tam, kde falešný prorok umírá. Od té chvíle se boj vede o pravé či falešné prorocké poselství.

The symbolic 30-year period represents a period which precedes the Sunday law. The period is a preparation period for the priests, for Christ is their example in all things, for these are they who follow the Lamb. Within the first 30 years of Abram’s prophecy, the covenant was put in place, thus identifying that whatever the period of preparation for the priests represents it is the period where the Lord renews His covenant with the one hundred and forty-four thousand as typified by the alpha history of Abram. That period is a time of preparation for the priests who begin to serve at the Sunday law, at age thirty, when they are anointed with the Holy Spirit as was Christ at His baptism. One other truth that can be deduced from the alpha history of Abram, is that whatever the period represents that leads to the Sunday law, it has to be momentous, for the omega is always more powerful than the alpha. The Sunday law is the omega represented by October 22, 1844, the cross, Passover in Egypt and on and on.

Symbolické období třiceti let představuje dobu, která předchází nedělnímu zákonu. Toto období je dobou přípravy pro kněze, neboť Kristus je jim ve všem příkladem, neboť to jsou ti, kteří následují Beránka. Během prvních třiceti let Abramova proroctví byla ustanovena smlouva, čímž se ukazuje, že ať už období přípravy pro kněze představuje cokoli, je to doba, kdy Pán obnovuje svou smlouvu se sto čtyřiceti čtyřmi tisíci, jak je to předobrazeno v alfové historii Abrama. Toto období je časem přípravy pro kněze, kteří začínají sloužit při nedělním zákonu, ve věku třiceti let, kdy jsou pomazáni Duchem svatým, jako byl Kristus při svém křtu. Ještě jednu pravdu lze odvodit z alfové historie Abrama: ať už období, které vede k nedělnímu zákonu, představuje cokoli, musí být mimořádně významné, neboť omega je vždy mocnější než alfa. Nedělní zákon je omegou, kterou představuje 22. říjen 1844, kříž, Pesach v Egyptě a tak dále.

The Sunday law represents the end of the period represented by the thirty-year period. It has been prefigured by virtually every major salvational story, and it is also the end of the covenant history of a chosen people that began with Abram. With that type of prophetic weight of evidence concerning the end of the period, and the serious purpose of the period itself, what would be the starting point?

Nedělní zákon představuje konec období znázorněného třicetiletým úsekem. Byl předobrazen prakticky každým hlavním příběhem dějin spásy a je také koncem smluvních dějin vyvoleného lidu, které začaly Abramem. Při takové prorocké závažnosti důkazů ohledně konce tohoto období a při vážném účelu samotného období, co by bylo jeho počátečním bodem?

There is a prophetic period represented by thirty years that upon a multitude of witnesses ends at the Sunday law. At that point there is a period that follows that is represented in various numerical values, and each of those periods set forth a testimony of a line of prophetic history that follows the Sunday law. Some of those periods are representing the internal line of church history, and some the external line of the world marching to Armageddon.

Existuje prorocké období, znázorněné třiceti lety, které na základě množství svědků končí u nedělního zákona. V tomto bodě následuje další období, jež je vyjádřeno různými číselnými hodnotami, a každé z těchto období předkládá svědectví o linii prorockých dějin, která následuje po nedělním zákonu. Některá z těchto období představují vnitřní linii dějin církve a některá vnější linii světa pochodujícího k Armagedonu.

It is probably good at this juncture to remind ourselves that we reject the application of any time prophecies in the last days in terms of representing any identifiable dates, until the day and hour is announced at the end of the plagues. I will use Daniel chapter twelve to illustrate my point of no longer applying prophetic time. In chapter twelve there are three verses that identify prophetic time.

Je pravděpodobně vhodné si v tomto okamžiku připomenout, že odmítáme vztahovat jakákoli časová proroctví v posledních dnech na jakákoli určitelná data, dokud nebude den i hodina oznámena na konci ran. K objasnění svého stanoviska, že prorocký čas se již dále neuplatňuje, použiji dvanáctou kapitolu knihy Daniel. Ve dvanácté kapitole jsou tři verše, které vymezují prorocký čas.

And I heard the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, when he held up his right hand and his left hand unto heaven, and sware by him that liveth for ever that it shall be for a time, times, and an half; and when he shall have accomplished to scatter the power of the holy people, all these things shall be finished. Daniel 12:7.

I slyšel jsem muže oděného v lněném rouchu, který byl nad vodami řeky, když pozdvihl svou pravici i svou levici k nebi a přísahal při tom, který žije na věky, že to bude na čas, časy a polovinu času; a až dokoná rozptýlení moci svatého lidu, všechny tyto věci budou dokonány. Daniel 12,7.

And from the time that the daily sacrifice shall be taken away, and the abomination that maketh desolate set up, there shall be a thousand two hundred and ninety days. Daniel 12:11.

A od doby, kdy bude odstraněna ustavičná oběť a postavena ohavnost pustošící, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Daniel 12,11.

Blessed is he that waiteth, and cometh to the thousand three hundred and five and thirty days. Daniel 12:12.

Blahoslavený, kdo očekává a dosáhne tisíce tří set třiceti pěti dnů. Daniel 12,12.

The Millerites had the correct understanding of each of these three verses. These three prophecies are part of the truths that represent the foundations. Yet the Millerite understanding of these verses was based upon applying the day for a year principle. Since “time is no longer,” these verses must possess another application, for all of the prophecies are speaking of the time period of the latter rain. These verses must have a latter rain understanding that does not employ time to create a message, and does not disagree with Millerite understanding of the verses. The correct Millerite view of the center verse of the three verses, (verse eleven), is that it represents a twofold period, which begins with a thirty-year period, followed by 1260 years. Verse eleven is identifying the thirty-year-period that precedes the Sunday law, as represented by the setting up of the abomination of desolation.

Millerité správně chápali každý z těchto tří veršů. Tato tři proroctví jsou součástí pravd, které představují základy. Avšak milleritské chápání těchto veršů bylo založeno na použití zásady den za rok. Protože „času již nebude“, musejí mít tyto verše jiné uplatnění, neboť všechna tato proroctví hovoří o časovém období pozdního deště. Tyto verše musejí mít chápání pro pozdní déšť, které nepoužívá čas k vytvoření poselství a které není v rozporu s milleritským chápáním těchto veršů. Správný milleritský pohled na prostřední verš z těchto tří veršů (verš jedenáct) je, že představuje dvojí období, které začíná třicetiletým obdobím, po němž následuje 1260 let. Verš jedenáct označuje třicetileté období, které předchází nedělnímu zákonu, jak je znázorněno vztyčením ohavnosti zpustošení.

Daniel twelve is the chapter in God’s Word that sets forth the purification process of God’s people which occurs in the last days at the time of the end when a prophecy from the book of Daniel is unsealed. In verse eleven we find a prophecy that the pioneers correctly understood as a thirty-year period that leads into a 1260-year period. In chapter twelve, the three prophecies of verses seven, eleven and twelve are all sealed up until the time of the end. At the time of the end those three prophecies must be unsealed, for God’s Word never fails. In that very chapter, the clearest representation of the close of human probation in the Bible is set forth, so chapter twelve, is most certainly and more specifically identifying the end of Adventism, than the beginning of Adventism.

Dvanáctá kapitola Daniela je kapitolou Božího slova, která předkládá proces očišťování Božího lidu, jenž probíhá v posledních dnech, v čase konce, kdy je odpečetěno proroctví z knihy Daniel. Ve verši jedenáctém nacházíme proroctví, kterému průkopníci správně rozuměli jako třicetiletému období, jež vede do období 1260 let. Ve dvanácté kapitole jsou všechna tři proroctví z veršů sedm, jedenáct a dvanáct zapečetěna až do času konce. V čase konce musejí být tato tři proroctví odpečetěna, neboť Boží slovo nikdy neselhává. Právě v této kapitole je předloženo nejjasnější zobrazení uzavření doby milosti pro lidstvo v celé Bibli, a proto dvanáctá kapitola zcela jistě, a přesněji, označuje konec adventismu než jeho počátek.

Three prophecies in Daniel twelve were sealed up in the very passage of Scripture where sealing and unsealing finds its primary prophetic definition. Those three prophecies get unsealed in the history of the one hundred and forty-four thousand, for Alpha and Omega always illustrates the end of a thing, with the beginning of a thing. What is unsealed in chapter twelve’s three prophetic periods represents the final unsealing of God’s prophetic Word. That unsealing is set forth in Revelation chapter one when the Revelation of Jesus Christ is unsealed, just before the close of probation. Verse eleven of Daniel twelve is the counterpart to Abram and Paul’s first representation of a twofold prophecy that began with a thirty-year period.

Tři proroctví ve dvanácté kapitole Daniela byla zapečetěna právě v tom oddílu Písma, v němž zapečetění a rozpečetění nachází svou základní prorockou definici. Tato tři proroctví jsou rozpečetěna v dějinách sto čtyřiačtyřiceti tisíc, neboť Alfa i Omega vždy znázorňuje konec nějaké věci spolu s jejím počátkem. To, co je rozpečetěno ve třech prorockých časových obdobích dvanácté kapitoly, představuje konečné rozpečetění Božího prorockého slova. Toto rozpečetění je představeno v první kapitole Zjevení, když je Zjevení Ježíše Krista rozpečetěno těsně před uzavřením doby milosti. Verš jedenáct dvanácté kapitoly Daniela je protějškem k Abramovu a Pavlovu prvnímu znázornění dvojího proroctví, které započalo obdobím třiceti let.

The three prophecies in Daniel twelve are symbolic periods that are unsealed at the final time of the end, and the unsealing leads to the final purification of God’s people. The first of those three prophecies is given by Christ Himself, and when He sets forth the prophecy He is standing on the water dressed in linen, identifying the end of a prophetic period represented as 1260 years, and defining the end of that period as the end of the scattering of the power of God’s people. God’s people in the latter days are the one hundred and forty-four thousand, and they have been scattered.

Tři proroctví ve dvanácté kapitole Daniela jsou symbolická období, která jsou odpečetěna v závěrečném čase konce, a toto odpečetění vede ke konečnému očištění Božího lidu. První z těchto tří proroctví je dáno samotným Kristem, a když toto proroctví předkládá, stojí na vodě, oděn v lněném rouchu, čímž vyznačuje konec prorockého období znázorněného jako 1260 let a vymezuje konec tohoto období jako konec rozptýlení moci Božího lidu. Boží lid v posledních dnech je sto čtyřicet čtyři tisíc a ti byli rozptýleni.

Not only is Christ standing on the water answering a question, the question begins with the words “How long?”. “How long?” is a prophetic symbol that is also asked of Jesus when in verse thirteen, of Daniel eight, the question is asked, “How long?”

Kristus nejen stojí na vodě a odpovídá na otázku, ale ta otázka začíná slovy „Jak dlouho?“. „Jak dlouho?“ je prorocký symbol, který je také položen Ježíši, když je ve třináctém verši osmé kapitoly Danielovy položena otázka: „Jak dlouho?“

And one said to the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, How long shall it be to the end of these wonders?

I řekl jeden muži oděnému v lněném rouchu, který byl nad vodami řeky: Jak dlouho to ještě bude do konce těchto podivuhodných věcí?

And I heard the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, when he held up his right hand and his left hand unto heaven, and sware by him that liveth for ever that it shall be for a time, times, and an half; and when he shall have accomplished to scatter the power of the holy people, all these things shall be finished. Daniel 12:6, 7.

I slyšel jsem muže oděného v lněném rouchu, který byl nad vodami řeky, když pozdvihl svou pravici i svou levici k nebi a přísahal při tom, který žije na věky, že to bude na čas, časy a polovinu času; a až dokoná rozptýlení moci svatého lidu, všechny tyto věci budou dokonány. Daniel 12,6.7.

The question presented to Jesus, represented as the man in linen, in the vision of the Hiddekel river is, “How long shall it be to the end of these wonders?,” and in the vision of the Ulai river Jesus, represented as Palmoni (that certain saint) is asked, “How long shall be the vision concerning the daily sacrifice, and the transgression of desolation, to give both the sanctuary and the host to be trodden under foot?”

Otázka položená Ježíši, jenž je ve vidění u řeky Hiddekel znázorněn jako muž oděný v lněném rouchu, zní: „Za jak dlouho bude konec těchto divů?“, a ve vidění u řeky Ulaj je Ježíš, znázorněný jako Palmoni (onen jistý svatý), dotázán: „Jak dlouho potrvá vidění o každodenní oběti a o přestoupení zpustošení, aby svatyně i zástup byly vydány k pošlapání?“

Sister White states that the visions given to Daniel by the banks of the great rivers of Shinar are now in the process of fulfillment, and in connection with both river visions, Jesus is asked the prophetic ‘question,’ which always produces the Sunday law as the ‘answer.’ Yet both answers are presented within the context of prophetic time, which ended in 1844. The pioneers correctly identified the answer to the question of chapter eight and the Ulai river vision, and they understood 1798 was when the scattering of the power of God’s people ended. But after 1844, when ‘time application’ of God’s prophetic Word ended, the prophetic question of “How long?” restates the pioneer understanding as ‘unto 2300 days then shall the sanctuary be cleansed at the soon-coming Sunday law’ and “all” the “marvels” in Daniel’s final vision will be accomplished, when the scattering of the holy people for three and a half symbolic days, ends.

Sestra Whiteová uvádí, že vidění daná Danielovi u břehů velikých řek Šineáru se nyní nacházejí v procesu naplnění, a v souvislosti s oběma říčními viděními je Ježíši položena prorocká „otázka“, která vždy vyúsťuje v nedělní zákon jako „odpověď“. Přesto jsou obě odpovědi předloženy v rámci prorockého času, jenž skončil roku 1844. Průkopníci správně určili odpověď na otázku osmé kapitoly a vidění u řeky Ulai a chápali, že roku 1798 skončilo rozptylování moci Božího lidu. Avšak po roce 1844, kdy skončila „časová aplikace“ Božího prorockého slova, prorocká otázka „Jak dlouho?“ znovu vyjadřuje porozumění průkopníků jako „až do dvou tisíc tří set dnů; potom bude svatyně očištěna při brzy přicházejícím nedělním zákonu“ a „všechny“ „divy“ v Danielově závěrečném vidění budou dokonány, až skončí rozptylování svatého lidu po dobu tří a půl symbolického dne.

The Hiddekel river vision of the last three chapters of Daniel and the Ulai river vision of chapters seven through nine are identified by Sister White as the “great rivers of Shinar.” All historical and biblical scholars identify that there are only two rivers, and they are both great rivers, that are associated with Shinar. Those two rivers are the Tigris (Hiddekel) and the Euphrates. The Ulai river is not the Euphrates of Shinar, it is a small man-made channel river in Persia, not Shinar. The Ulai river in the vision that contains the foundation and central pillar of Adventism is not located in Shinar, yet the prophetess identifies the Ulai as the Euphrates, one of the great rivers of Shinar.

Vidění u řeky Hiddekel v posledních třech kapitolách Daniela a vidění u řeky Ulai v kapitolách sedm až devět jsou sestrou Whiteovou označena jako „veliké řeky Šineáru“. Všichni historikové a bibličtí badatelé uznávají, že se Šineárem jsou spojeny pouze dvě řeky, a obě jsou veliké řeky. Těmito dvěma řekami jsou Tigris (Hiddekel) a Eufrat. Řeka Ulai není šineárským Eufratem; je to malý člověkem vytvořený kanál v Persii, nikoli v Šineáru. Řeka Ulai ve vidění, které obsahuje základ a ústřední pilíř adventismu, se nenachází v Šineáru, přesto však prorokyně označuje Ulai za Eufrat, jednu z velikých řek Šineáru.

The Hiddekel vision presents the external history of the dragon, the beast and the false prophet leading the world to Armageddon, and the Ulai vision represents the work of Christ in combining His Divinity with man’s humanity. Prophetically inspiration uses the Ulai river as a second witness with the Euphrates River to identify the work that is accomplished by Christ in joining His Divinity with humanity.

Vidění u Hiddekelu představuje vnější dějiny draka, šelmy a falešného proroka, kteří vedou svět k Armagedonu, a vidění u Ulaje představuje dílo Krista při spojování jeho božství s lidskostí člověka. Prorocky inspirace používá řeku Ulaj jako druhého svědka spolu s řekou Eufrat, aby označila dílo, které Kristus vykonává při spojování svého božství s lidstvím.

The Euphrates and Tigris both began in Eden and run through the length of covenant history. When they flow into the central pillar of Adventism on October 22, 1844, the Euphrates is combined with the man-made Ulai canal to represent the combination of Divinity with humanity, that is accomplished by the exercise of faith in those represented as the one hundred and forty-four thousand. The Ulai represents a test upon the authority of God’s prophetic Word, for it places the authority of Ellen White identifying the Persian Ulai river as one of the great rivers of Shinar in contradiction with the world’s experts.

Eufrat i Tigris oba započaly v Edenu a táhnou se celou délkou dějin smlouvy. Když 22. října 1844 vtékají do ústředního pilíře adventismu, je Eufrat spojen s člověkem vytvořeným kanálem Ulai, aby představoval spojení božství s lidstvím, jež se uskutečňuje uplatněním víry v těch, kdo jsou představeni jako sto čtyřicet čtyři tisíc. Ulai představuje zkoušku autority Božího prorockého Slova, neboť staví autoritu Ellen Whiteové, která perskou řeku Ulai označuje za jednu z velikých řek Šineáru, do rozporu s odborníky tohoto světa.

The symbol of the Ulai river represents a test over man’s word or God’s Word. Are men correct, or are the words set forth by Sister White, correct? Does the Ulai river represent a single river in Persia, or does it represent a prophetic river which consists of waters from Eden mingled with waters from men?

Symbol řeky Ulai představuje zkoušku týkající se slova člověka nebo Slova Božího. Mají pravdu lidé, nebo jsou správná slova předložená sestrou Whiteovou? Představuje řeka Ulai jedinou řeku v Persii, nebo představuje prorockou řeku, která se skládá z vod z Edenu smíšených s vodami od lidí?

There may be many options to this dilemma I have raised, but I will lay out some thoughts so you see my point. Are the worldly historians and theologians correct and Sister White is wrong? No one disputes that the “great rivers of Shinar” are the Tigris and Euphrates. So, when Sister White identifies the river Ulai in Persia as a great river of Shinar is she a false prophet? Or, is she a true prophet, who made a mistake? How many mistakes can a true prophet make before they cross the line and become a false prophet? Or, are the historians wrong? Or, is she actually correct? Or are the historians and Sister White both correct? I raised this dilemma for the purpose of using the explanation of the dilemma as an added point to the man who is in linen, standing upon the river, who is asked, “How long?” in both the vision of the Hiddekel and Ulai rivers.

K tomuto dilematu, který jsem nastolil, může existovat mnoho možností, ale předložím několik úvah, abyste pochopili, k čemu směřuji. Mají světscí historikové a teologové pravdu a sestra Whiteová se mýlí? Nikdo nezpochybňuje, že „veliké řeky Šineáru“ jsou Tigris a Eufrat. Když tedy sestra Whiteová označuje řeku Ulaj v Persii za velikou řeku Šineáru, je falešnou prorokyní? Anebo je pravou prorokyní, která se dopustila omylu? Kolika omylů se může pravý prorok dopustit, než překročí hranici a stane se falešným prorokem? Anebo se mýlí historikové? Anebo má ve skutečnosti pravdu ona? Anebo mají pravdu jak historikové, tak i sestra Whiteová? Toto dilema jsem nastolil s cílem použít jeho vysvětlení jako další bod ve vztahu k muži oděnému ve lněném, stojícímu nad řekou, jemuž je v obou viděních řek Hiddekel a Ulaj položena otázka: „Na jak dlouho?“

In Daniel chapter eight, Daniel is at Susa, in Persia, and Susa is on the river Ulai that due to the agriculture industry includes the natural river and also a series of man-made aqueducts. As the Ulai flows down another one hundred and fifty miles or so, it connects with the confluence of the Tigris and Euphrates rivers. The Tigris and Euphrates that began in Eden eventually join, and when they do merge, the Ulai River from Persia connects at the same point. When the Ulai River meets the marsh system of the Tigris at the confluence of the Tigris and Euphrates, the Ulai becomes part of the water that makes up the great rivers of Shinar. The historians are correct, and so too, is Sister White.

V osmé kapitole knihy Daniel se Daniel nachází v Súzách v Persii a Súzy leží u řeky Ulaj, která v důsledku zemědělského hospodářství zahrnuje přirozený tok řeky i soustavu člověkem vybudovaných akvaduktů. Jak Ulaj teče dále přibližně dalších sto padesát mil, spojuje se se soutokem řek Tigris a Eufrat. Tigris a Eufrat, které mají svůj počátek v Edenu, se nakonec spojí, a když k tomuto spojení dojde, připojuje se v témže místě i řeka Ulaj z Persie. Když se řeka Ulaj setká s močálovým systémem Tigridu v místě soutoku Tigridu a Eufratu, stává se Ulaj součástí vod, které tvoří velké řeky Šineáru. Historikové mají pravdu, a stejně tak i sestra Whiteová.

When Sister White identifies the vision of the Ulai in chapter eight, she is identifying a river that is known for its man-made aqueduct system that joins the Tigris and Euphrates rivers, which represent two periods’ of 2520 years, that concluded in 1798 and 1844.

Když sestra Whiteová ztotožňuje v osmé kapitole vidění o Ulaji, označuje tím řeku známou svým člověkem vybudovaným akvaduktovým systémem, který spojuje řeky Tigris a Eufrat, jež představují dvě období o 2520 letech, která skončila v letech 1798 a 1844.

An ancient name for the Tigris is the Hiddekel, and in relation to the Euphrates both rivers have been specifically located prophetically as being associated with Assyria and Babylon, who are also identified as two lions that were to chastise God’s sheep. Those two desolating powers prefigured the two desolating powers of pagan Rome and papal Rome, which are symbols of a man and a woman, or a church and a state. Pagan Rome was the man representing statecraft, and papal Rome is the impure woman of churchcraft. Assyria was the man and Babylon the woman in their prophetic relationship, thus identifying the Tigris as the man and the Euphrates as the woman.

Starobylým názvem pro Tigris je Hiddekel a ve vztahu k Eufratu byly obě řeky prorocky výslovně umístěny tak, že jsou spojeny s Asýrií a Babylónem, kteří jsou rovněž označeni jako dva lvi, jež měli kárat Boží ovce. Tyto dvě pustošící mocnosti byly předobrazem dvou pustošících mocností pohanského Říma a papežského Říma, které jsou symboly muže a ženy, anebo církve a státu. Pohanský Řím byl mužem představujícím státnictví a papežský Řím je nečistou ženou církevnictví. Asýrie byla ve svém prorockém vztahu mužem a Babylón ženou, čímž se Tigris ztotožňuje s mužem a Eufrat se ženou.

The Tigris River is the river of statecraft that reached to 1798, and the Euphrates of churchcraft reached to 1844. The Euphrates had to reach to 1844, for the message of 1844 was about Babylon, (the Euphrates) which fell again in 1844. As the Euphrates produced a waterfall in 1844, the Ulai river, which had also joined the confluence as a symbol of human works, combined with the other river’s water. The river of statecraft was damned up in 1798, when the civil authority was removed from the papal power. In that same year the United States begins to reign as the earth beast and sixth kingdom of Bible prophecy. The Tigris River is damned up in 1798, exactly where the state will eventually force the entire world to break down the dam, which now holds back the floods of papal persecution about to sweep over the world as an overwhelming flood. That wall, or dam is the wall of separation of church and state.

Řeka Tigris je řekou státnictví, která sahala až do roku 1798, a Eufrat církevnictví sahal až do roku 1844. Eufrat musel dosáhnout roku 1844, neboť poselství roku 1844 se týkalo Babylóna (Eufratu), který znovu padl v roce 1844. Když Eufrat vytvořil v roce 1844 vodopád, řeka Ulaj, která se k soutoku rovněž připojila jako symbol lidských skutků, smísila své vody s vodami druhé řeky. Řeka státnictví byla v roce 1798 přehrazena, když byla papežské moci odňata občanská autorita. V témže roce začínají Spojené státy vládnout jako šelma ze země a šesté království biblického proroctví. Řeka Tigris je v roce 1798 přehrazena právě v tom místě, kde stát nakonec přinutí celý svět, aby hráz prolomil, která nyní zadržuje záplavy papežského pronásledování, jež se mají přehnat přes svět jako drtivá povodeň. Tou zdí neboli hrází je zeď odloučení církve od státu.

In 1844, both the Euphrates and Ulai identify the message of 1844 as the fall of Babylon, and also as the very work which Christ began in 1844, when, as the Messenger of the Covenant He purged the waters of Babylon and human works out of a people who were to enter into His sanctuary—a people who needed to be cleansed before they entered into the Most Holy Place. The final cleansing of those people was accomplished with the rain which poured out under the message of the Midnight Cry, and those rain drops of the Midnight Cry message were distilled from the waters of the Tigris, as the Millerites identified papal Rome and 1798, and as they identified the fall of Babylon and were cleansed in advance of the closed door by the message, or you might say—cleansed by the rain that came from the distilled waters of the Ulai, the Tigris and the Euphrates rivers, as they presented the message of Daniel 8:14, and fulfilled the message of the Midnight Cry in advance of the opening of the antitypical Day of Atonement.

V roce 1844 jak Eufrat, tak Ulaj označují poselství roku 1844 jako pád Babylóna a také jako samu práci, kterou Kristus započal v roce 1844, když jako Posel smlouvy očistil vody Babylóna a lidské skutky z lidu, který měl vstoupit do Jeho svatyně — lidu, jenž potřeboval být očištěn dříve, než vstoupí do Nejsvětějšího místa. Konečné očištění tohoto lidu bylo završeno deštěm, který se vylil pod poselstvím Půlnočního volání, a ty dešťové kapky poselství Půlnočního volání byly vydestilovány z vod Tigridu, tak jako millerité označili papežský Řím a rok 1798, a tak jako označili pád Babylóna a byli očištěni před zavřenými dveřmi tímto poselstvím, nebo byste mohli říci — očištěni deštěm, který přišel z vydestilovaných vod řek Ulaj, Tigris a Eufrat, když předkládali poselství Daniel 8,14 a naplnili poselství Půlnočního volání před otevřením předobrazu Dne smíření.

When Christ is standing upon the waters of the Hiddekel in verse seven of chapter twelve of Daniel, He is standing on the waters of the Tigris, the waters of statecraft in the vision that outlines the final movements of human statecraft leading to the close of probation. He is standing there answering the question of the previous verse, just as in the vision of the Ulai River, the man in linen, who there is Palmoni, the Wonderful Numberer, provides an answer, to a question of the previous verse. In both instances the dialogue is heavenly dialogue between angels and Christ, and in both instances the question is, “How long?”

Když Kristus v sedmém verši dvanácté kapitoly Daniele stojí nad vodami Hiddekelu, stojí nad vodami Tigridu, nad vodami státnictví ve vidění, které načrtává závěrečné pohyby lidského státnictví vedoucí k uzavření doby milosti. Stojí tam a odpovídá na otázku z předchozího verše, právě tak jako ve vidění o řece Ulai muž oděný v lněném, který je tam Palmoni, Podivuhodný Počtář, podává odpověď na otázku z předchozího verše. V obou případech je tento rozhovor nebeským rozhovorem mezi anděly a Kristem a v obou případech zní otázka: „Jak dlouho?“

The answer is unto 2300 days, in chapter eight and chapter twelve it is “a time, times, and an half.” The answer is understood as 2300 years and 1260 years, but in 1844 God placed a prohibition on the application of time within the prophetic message, for time is no longer. What is Palmoni the man clothed in linen’s answer for His final generation? The question of “How long?” has been shown upon many witnesses to identify the Sunday law as the answer to the question, so is the sanctuary cleansed at the Sunday law, and are “all these wonders” finished at the Sunday law? What are the “wonders” that are finished at the Sunday law, and when did those “wonders” start?

Odpovědí je až do 2300 dnů; v osmé kapitole a ve dvanácté kapitole je to „čas, časy a půl času“. Odpověď je chápána jako 2300 let a 1260 let, avšak v roce 1844 Bůh uložil zákaz používání času v rámci prorockého poselství, neboť času již není. Jaká je odpověď Palmoniho, muže oděného v lněném rouchu, pro Jeho poslední generaci? Na základě mnoha svědků bylo ukázáno, že otázka „Jak dlouho?“ označuje nedělní zákon jako odpověď na tuto otázku; je tedy svatyně očištěna při nedělním zákonu a jsou „všechny tyto divy“ dokonány při nedělním zákonu? Co jsou ony „divy“, které jsou při nedělním zákonu dokonány, a kdy tyto „divy“ začaly?

Then I Daniel looked, and, behold, there stood other two, the one on this side of the bank of the river, and the other on that side of the bank of the river. And one said to the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, How long shall it be to the end of these wonders?

Potom jsem já, Daniel, pohlédl, a hle, stáli tam jiní dva, jeden na této straně břehu řeky a druhý na oné straně břehu řeky. A jeden řekl muži oděnému v lněné roucho, který byl nad vodami řeky: Jak dlouho potrvá, než nastane konec těchto podivuhodných věcí?

And I heard the man clothed in linen, which was upon the waters of the river, when he held up his right hand and his left hand unto heaven, and sware by him that liveth for ever that it shall be for a time, times, and an half; and when he shall have accomplished to scatter the power of the holy people, all these things shall be finished. Daniel 12:5–7.

I slyšel jsem muže oděného v plátno, který byl nad vodami řeky, když pozdvihl svou pravici i svou levici k nebi a přísahal při tom, jenž žije na věky, že to bude do času a časů a poloviny času; a až dokoná rozptýlení moci svatého lidu, všechny tyto věci se dovrší. Daniel 12,5–7.

The symbolic question of “How long?” marks the Sunday law, and the angel asked not when was the Sunday law, but when was the end of the wonders. The “wonders” end at the Sunday law, so what are the wonders that lead to the Sunday law? Or to be more specific what are the “wonders” represented in the vision given by the Hiddekel, represented in chapters ten through twelve? If we can determine what the “wonders” are, we may find when the “wonders” start. In Daniel ten Gabriel specifically identifies what his purpose was in his interaction with Daniel during the vision.

Symbolická otázka „Jak dlouho?“ označuje nedělní zákon a anděl se neptal, kdy nastane nedělní zákon, nýbrž kdy přijde konec zázraků. „Zázraky“ končí při nedělním zákoně; co tedy jsou ty zázraky, které vedou k nedělnímu zákonu? Nebo přesněji, co jsou ony „zázraky“ představené ve vidění daném u Hiddekelu, jak je zachyceno v kapitolách deset až dvanáct? Dokážeme-li určit, co jsou ony „zázraky“, můžeme zjistit, kdy „zázraky“ začínají. V desáté kapitole Daniela Gabriel výslovně uvádí, jaký byl účel jeho jednání s Danielem během vidění.

Now I am come to make thee understand what shall befall thy people in the latter days: for yet the vision is for many days. Daniel 10:14.

Nyní jsem přišel, abych ti dal porozumět tomu, co potká tvůj lid v posledních dnech; neboť to vidění se vztahuje ještě k mnohým dnům. Daniel 10,14.

Gabriel came to make God’s people understand what shall befall them in the latter days. To assume that the prophecies in Daniel twelve which were correctly understood by the Millerites, but to use that acknowledgement to deny the application of the chapter to the last days—is to defeat Gabriel’s stated purpose. Once Gabriel begins the prophetic narrative in verse one of chapter eleven on through to the third verse of chapter twelve, the history represented is the external prophetic details of how the dragon, the beast and the false prophet lead the world to Armageddon. There are passages within the chapter that describe God’s people being persecuted, but the history of chapter eleven is primarily an external revelation. This means that chapter ten and chapter twelve represent an alpha and an omega within Daniel’s final vision, for unlike chapter eleven they both describe an internal message identifying the sealing of the one-hundred and forty-four thousand. The middle chapter is the rebellion of mankind as represented by the king of the north, the pope of Rome, and the alpha chapter ten, along with the omega chapter twelve identify the internal experience of the one hundred and forty-four thousand in the latter days. All three chapters lead to the close of probation, the alpha chapter begins with the fear of God that separates two classes of worshippers, and by the end of the chapter Daniel is given a doubling of power, thus identifying the first and second angels’ messages. Chapter twelve is the omega chapter and it identifies the judgment message of the third angel.

Gabriel přišel, aby Božímu lidu dal porozumět tomu, co jej postihne v posledních dnech. Domnívat se, že proroctví ve dvanácté kapitole Daniele, jimž millerité správně porozuměli, a přitom toto uznání použít k popření vztahu této kapitoly k posledním dnům, znamená mařit Gabrielův výslovně uvedený záměr. Jakmile Gabriel začne prorocké vyprávění v prvním verši jedenácté kapitoly a pokračuje jím až ke třetímu verši dvanácté kapitoly, dějiny, jež jsou zde představeny, tvoří vnější prorocké podrobnosti o tom, jak drak, šelma a falešný prorok vedou svět k Armagedonu. V kapitole se nacházejí pasáže popisující pronásledování Božího lidu, avšak dějiny jedenácté kapitoly jsou především vnějším zjevením. To znamená, že desátá a dvanáctá kapitola představují alfu a omegu v Danielově posledním vidění, neboť na rozdíl od jedenácté kapitoly obě popisují vnitřní poselství označující zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc. Prostřední kapitola je vzpourou lidstva, jak je představena králem severu, římským papežem, a alfa, desátá kapitola, spolu s omegou, dvanáctou kapitolou, označují vnitřní zkušenost sto čtyřiceti čtyř tisíc v posledních dnech. Všechny tři kapitoly vedou k uzavření doby milosti; alfa kapitola začíná bázní Boží, která odděluje dvě třídy uctívačů, a na konci kapitoly je Danielovi dáno zdvojení moci, čímž jsou označena poselství prvního a druhého anděla. Dvanáctá kapitola je kapitolou omega a označuje soudní poselství třetího anděla.

Chapter eleven details mankind’s rebellion from the destruction of Jerusalem unto the close of probation, which according to Sister White is an illustration of the close of probation at the end of the world. Daniel eleven starts at the destruction of Jerusalem, for Daniel is one of those who were taken to Babylon in the threefold destruction of Jerusalem that typified the destruction of the same city in 70 AD, and then again in the latter days as represented by the world.

Jedenáctá kapitola popisuje vzpouru lidstva od zničení Jeruzaléma až do ukončení doby milosti, které je podle sestry Whiteové ilustrací ukončení doby milosti na konci světa. Daniel 11 začíná zničením Jeruzaléma, neboť Daniel patří k těm, kteří byli odvedeni do Babylóna při trojím zničení Jeruzaléma, jež bylo předobrazem zničení téhož města v roce 70 po Kr., a poté znovu v posledních dnech, jak je představuje svět.

Two literal destructions of Jerusalem that took place on the same day of the year six hundred and sixty-five years apart. Those two destructions were of the city where the Ark was supposed to be located. Shilo possessed the same prophetic characteristics and represents the first destruction of a city where God’s presence was located, or was supposed to be located. When Sister White employs the destruction of Jerusalem as a symbol of the destruction of the latter days, she is commenting on Christ’s sermon on the destruction of Jerusalem.

Dvě doslovná zničení Jeruzaléma, k nimž došlo ve stejný den v roce, byla od sebe vzdálena šest set šedesát pět let. Tato dvě zničení postihla město, v němž se měla nacházet Archa. Šílo mělo tytéž prorocké charakteristiky a představuje první zničení města, v němž byla přítomnost Boží, anebo v němž měla být přítomnost Boží. Když sestra Whiteová používá zničení Jeruzaléma jako symbol zničení posledních dnů, vyjadřuje se tím ke Kristovu kázání o zničení Jeruzaléma.

Shilo, the destruction of Jerusalem under Nebuchadnezzar and Titus are three witnesses of the latter days as represented by the destruction of God’s city. Shilo is the first angel’s message which teaches to fear God, something Eli did not do, and give Him glory, something Eli did not do, for the hour of His judgment is come. The second angel’s message is where we find a doubling as represented by Nebuchadnezzar and Titus. The third destruction of Jerusalem, in the latter days is at the close of probation, which is the close of judgment.

Šílo, zničení Jeruzaléma pod Nabukadnezarem a Titem jsou tři svědkové posledních dnů, jak jsou představeni zničením Božího města. Šílo je poselstvím prvního anděla, které učí bát se Boha, což Élí nečinil, a vzdát Mu slávu, což Élí nečinil, neboť přišla hodina Jeho soudu. Poselství druhého anděla je tam, kde nacházíme zdvojení, jak je znázorněno Nabukadnezarem a Titem. Třetí zničení Jeruzaléma v posledních dnech nastává při uzavření doby milosti, což je uzavření soudu.

Chapter eleven is the external history of the three angel’s messages. It is sandwiched between chapter ten’s vision of separation and three empowering touches that takes place on the twenty-second day of Daniel’s vision. This means that chapter twelve will also be about the internal story of what befalls God’s people in the latter days. It also means that the light within chapter twelve is twenty-two times more brilliant than the light in chapter ten.

Jedenáctá kapitola je vnější historií poselství tří andělů. Je vložena mezi vidění oddělení v desáté kapitole a tři zmocňující doteky, k nimž dochází dvaadvacátého dne Danielova vidění. To znamená, že i dvanáctá kapitola bude pojednávat o vnitřním příběhu toho, co postihne Boží lid v posledních dnech. Znamená to také, že světlo v rámci dvanácté kapitoly je dvaadvacetkrát jasnější než světlo v kapitole desáté.

In the vision of the Ulai, Christ was also asked “How long?” The previous twelve verses leading to the question in verse thirteen, were identifying external prophetic history representing important details about the powers of Bible prophecy. Those twelve verses were simply repeating and enlarging upon the history represented in chapter seven. The prophetic history set forth in those verses is repeated and enlarged upon in chapter eleven beginning in the time of the Medes and Persians. The last half of chapter eight and all of chapter nine is the representation of God’s last day people by the prophet Daniel. The vision of prophetic history found in the vision of the Ulai rivers three chapters, along with the representation of God’s people in the chapters by Daniel’s interaction with Gabriel, is the alpha to the omega of chapters ten through twelve.

Ve vidění u Ulaje byla Kristu rovněž položena otázka: „Dokdy?“ Předchozích dvanáct veršů, jež vedou k této otázce ve třináctém verši, vymezovalo vnější prorocké dějiny, které představují důležité podrobnosti o mocnostech biblického proroctví. Těchto dvanáct veršů pouze opakovalo a rozvíjelo dějiny znázorněné v sedmé kapitole. Prorocké dějiny předložené v těchto verších jsou opakovány a dále rozvedeny v jedenácté kapitole, počínaje dobou Médů a Peršanů. Druhá polovina osmé kapitoly a celá devátá kapitola jsou znázorněním Božího lidu posledních dnů prorokem Danielem. Vidění prorockých dějin obsažené ve vidění u řeky Ulaj v těchto třech kapitolách, spolu se znázorněním Božího lidu v těchto kapitolách prostřednictvím Danielovy interakce s Gabrielem, tvoří alfu a omegu kapitol deset až dvanáct.

Because the Hiddekel is the omega and the Ulai the alpha, the power represented by the light that is unsealed in chapter twelve, when the time of the end is reached, is twenty-two times brighter than the vision which is the central pillar and foundation of Adventism. This being the case; the light of Daniel’s last vision is directly identified as light associated with God’s people in the latter days. When the angel asks the man clothed in linen, “How long?” to the end of these wonders, the wonders are those who shine as the stars forever and ever as Abram’s covenant history echoes of a command for Abram to look to the stars. The wonders in Daniel twelve is the transformation of human beings into the ensign of the one hundred and forty-four thousand.

Protože Hiddekel je omega a Ulai alfa, moc představovaná světlem, které je odpečetěno ve dvanácté kapitole, když nastane čas konce, je dvaadvacetkrát jasnější než vidění, které je ústředním pilířem a základem adventismu. Je-li tomu tak, pak je světlo Danielova posledního vidění přímo ztotožněno jako světlo spojené s Božím lidem v posledních dnech. Když se anděl ptá muže oděného v lněném rouchu: „Jak dlouho?“ do konce těchto divů, těmi divy jsou ti, kteří září jako hvězdy na věky věků, jak dějiny Abramovy smlouvy nesou ozvěnu příkazu, aby Abram pohlédl ke hvězdám. Divy ve dvanácté kapitole Daniela jsou proměnou lidských bytostí v korouhev sto čtyřiceti čtyř tisíc.

In an earlier point we identified that verse eleven of Daniel twelve identifies a prophetic period that consist of two periods, the first of which is thirty years. In order to place the proper emphasis on verse eleven, I went to verse seven; to show Christ’s direct involvement with the wonders He accomplishes among His people in the latter days.

V jednom z předchozích bodů jsme určili, že jedenáctý verš dvanácté kapitoly knihy Daniel označuje prorocké období, které se skládá ze dvou úseků, z nichž první činí třicet let. Abych na jedenáctý verš položil náležitý důraz, obrátil jsem se k verši sedmému; abych ukázal Kristovu přímou účast na divech, které v posledních dnech působí mezi svým lidem.

In returning to verse eleven I wish to remind you that chapter twelve is directly called the “latter days” by Gabriel. In the days of the one hundred and forty-four thousand, the days in which they are sealed and enter into covenant with God; according to the book of Daniel, there will be a message unsealed that will swell into a loud cry. That message is represented in chapter twelve by three distinct prophetic periods, that have already been defined by the Millerites, and thereafter endorsed by the Spirit of Prophecy. Those three periods do not represent time, for the very same angel who holds up both hands to heaven in chapter twelve, held up one hand to heaven in Revelation ten, and swore there would be time no longer. That pronouncement in 1844 means that the three prophetic periods in Daniel twelve are symbolic periods that are not meant to represent time.

Když se vracím k jedenáctému verši, chci vám připomenout, že dvanáctá kapitola je Gabrielem přímo nazvána „posledními dny“. Ve dnech sto čtyřiceti čtyř tisíc, ve dnech, kdy jsou zapečeťováni a vstupují do smlouvy s Bohem, bude podle knihy Daniel odpečetěno poselství, které se rozroste v mocné volání. Toto poselství je ve dvanácté kapitole znázorněno třemi odlišnými prorockými údobími, která již byla vymezena millerity a poté potvrzena Duchem proroctví. Tato tři údobí nepředstavují čas, neboť tentýž anděl, který ve dvanácté kapitole pozvedá obě ruce k nebi, pozvedl ve Zjevení deset jednu ruku k nebi a přísahal, že času již nebude. Toto prohlášení v roce 1844 znamená, že tři prorocká údobí v Danieli dvanáct jsou symbolická údobí, která nemají představovat čas.

Therefore, when the middle symbolic prophetic period in Daniel twelve is a twofold period that begins with thirty years in the very chapter that Michael stands up, then you know that the twofold period beginning with thirty years is the perfect fulfillment of Abram’s alpha prophecy. The omega of the time prophecy which begins covenant history in terms of a chosen people, reaches its perfect fulfillment in the same chapter which is the climax of Daniel’s testimony of what will befall God’s people in the last days.

Protože když prostřední symbolické prorocké období v Danielovi dvanácté kapitole je dvojnásobným obdobím, které začíná třiceti lety právě v té kapitole, v níž povstává Michael, pak víte, že toto dvojnásobné období začínající třiceti lety je dokonalým naplněním Abramova alfa-proroctví. Omega časového proroctví, která zahajuje dějiny smlouvy ve vztahu k vyvolenému lidu, dosahuje svého dokonalého naplnění v téže kapitole, jež je vyvrcholením Danielova svědectví o tom, co potká Boží lid v posledních dnech.

At the time of the end, the book of Daniel is unsealed and the light produced seals God’s people. At the time of the end, the book of Daniel is unsealed and the light produced is represented by three prophetic periods within Daniel’s last chapter. That chapter is the omega of the three chapters that make up the Hiddekel vision, and the Hiddekel vision is the omega to the three chapters that represent the alpha of the river visions of Daniel. The rivers that began in Eden finally ended up with Daniel, and then God’s prophetic Word brought them to the Millerite movement of the first and second angel, the alpha movement of the three angels’ two movements. The 1290 years of verse eleven are the omega to Abram and Pauls’ 430-year prophecy.

V době konce je kniha Daniel zpečetěna otevřena a světlo, které tím vzniká, pečetí Boží lid. V době konce je kniha Daniel zpečetěna otevřena a světlo, které tím vzniká, je znázorněno třemi prorockými obdobími v poslední kapitole Daniela. Tato kapitola je omegou tří kapitol, které tvoří vidění u Hiddekelu, a vidění u Hiddekelu je omegou vůči třem kapitolám, které představují alfu říčních vidění Danielových. Řeky, které začaly v Edenu, nakonec dospěly k Danielovi, a potom je Boží prorocké slovo přivedlo k mileritskému hnutí prvního a druhého anděla, k hnutí alfa dvou hnutí tří andělů. 1290 let z verše jedenáctého je omegou vůči Abramovu a Pavlovu proroctví o 430 letech.

Before we continue on in Daniel twelve and its connection to Abram’s prophecy it is good to remember who Paul was. Paul was not only the apostle to the Gentiles, but just as importantly he presented his message through God’s prophetic Word. More importantly than that, is that Paul was a dispensational prophet. A dispensational prophet is a prophet raised up to guide God’s people from one dispensation to another like unto Moses, from altar worship to sanctuary worship; John the Baptist; from the earthly sanctuary to the Heavenly Sanctuary. Paul recorded more information and rules of the application of the literal to the spiritual than all the other Bible authors combined, by far! He was raised up to explain the transition of literal to spiritual in the context of God’s covenant people.

Než budeme pokračovat v Danielovi dvanácté kapitole a v její souvislosti s Abramovým proroctvím, je dobré si připomenout, kým byl Pavel. Pavel nebyl pouze apoštolem pohanů, nýbrž stejně tak důležitě předkládal své poselství prostřednictvím Božího prorockého Slova. Ještě důležitější je, že Pavel byl dispensacionálním prorokem. Dispensacionální prorok je prorok povolaný, aby vedl Boží lid z jedné dispensace do druhé, podobně jako Mojžíš: od uctívání při oltáři k bohoslužbě ve svatyni; Jan Křtitel: od pozemské svatyně k nebeské svatyni. Pavel zaznamenal zdaleka více informací a pravidel pro aplikaci doslovného na duchovní než všichni ostatní bibličtí autoři dohromady! Byl povolán, aby vysvětlil přechod od doslovného k duchovnímu v kontextu Božího smluvního lidu.

Paul is the connecting link between the covenant promises of Abraham’s chosen people, when that chosen people transitioned from literal to spiritual. If you are not settled into the role of who Paul was in covenant history, then you might not see how divinely fitting it is, that the first-time prophecy of God’s covenant people is a twofold time prophecy that begins with a 30-year period. One prophecy put in place by the father of the chosen people, and when they transition to a spiritual chosen people, a dispensational prophet was raised up to identify and explain that transition, and also to ratify Abram’s time-prophecy with a second witness from the New Testament aligned with the first witness from the Old Testament. Abram at the start, then Paul at the end typify the significance of the 1290 of the latter days.

Pavel je spojovacím článkem mezi smluvními zaslíbeními Abrahamova vyvoleného lidu v době, kdy tento vyvolený lid přešel z doslovného na duchovní. Nejste-li pevně zakotveni v pochopení role, jakou Pavel zastával v dějinách smlouvy, pak možná nepostřehnete, jak božsky příhodné je, že prvotní proroctví o Božím smluvním lidu je dvojí časové proroctví, které začíná třicetiletým obdobím. Jedno proroctví ustanovené otcem vyvoleného lidu; a když tento lid přechází v duchovní vyvolený lid, je povolán dispenzační prorok, aby tento přechod označil a vyložil a také aby stvrdil Abramovo časové proroctví druhým svědectvím z Nového zákona, uvedeným do souladu s prvním svědectvím ze Starého zákona. Abram na počátku, potom Pavel na konci, předznačují význam 1290 posledních dnů.

We will continue in the next article.

Budeme pokračovat v příštím článku.

“Zechariah’s vision of Joshua and the Angel applies with peculiar force to the experience of God’s people in the closing scenes of the great day of atonement. The remnant church will then be brought into great trial and distress. Those who keep the commandments of God and the faith of Jesus will feel the ire of the dragon and his hosts. Satan numbers the world as his subjects; he has gained control even of many professing Christians. But here is a little company who are resisting his supremacy. If he could blot them from the earth, his triumph would be complete. As he influenced the heathen nations to destroy Israel, so in the near future he will stir up the wicked powers of earth to destroy the people of God. Men will be required to render obedience to human edicts in violation of the divine law.

„Zacharjášovo vidění Jozue a Anděla se s osobitou silou vztahuje na zkušenost Božího lidu v závěrečných výjevech velikého dne smíření. Ostatková církev bude tehdy uvedena do veliké zkoušky a soužení. Ti, kdo zachovávají Boží přikázání a víru Ježíšovu, pocítí hněv draka a jeho zástupů. Satan počítá svět za své poddané; získal vládu dokonce i nad mnoha vyznávajícími křesťany. Zde je však malá skupina, která se vzpírá jeho nadvládě. Kdyby je mohl vyhladit ze země, jeho triumf by byl úplný. Jako podněcoval pohanské národy, aby zničily Izrael, tak v blízké budoucnosti podnítí bezbožné mocnosti země, aby zničily Boží lid. Od lidí bude požadováno, aby prokazovali poslušnost lidským nařízením v přestoupení Božího zákona.“

“Those who are true to God will be menaced, denounced, proscribed. They will be ‘betrayed both by parents, and brethren, and kinsfolks, and friends,’ even unto death. Luke 21:16. Their only hope is in the mercy of God; their only defense will be prayer. As Joshua pleaded before the Angel, so the remnant church, with brokenness of heart and unfaltering faith, will plead for pardon and deliverance through Jesus, their Advocate. They are fully conscious of the sinfulness of their lives, they see their weakness and unworthiness; and they are ready to despair.

„Ti, kdo jsou věrni Bohu, budou ohrožováni, udáváni a stavěni mimo zákon. Budou ‚zrazováni i od rodičů a bratří a příbuzných a přátel‘, až k smrti. Lukáš 21,16. Jejich jediná naděje spočívá v Božím milosrdenství; jejich jedinou obranou bude modlitba. Jako Jozue prosil před Andělem, tak i církev ostatku se zkroušeností srdce a neochvějnou vírou bude prosit za odpuštění a vysvobození skrze Ježíše, svého Přímluvce. Jsou si plně vědomi hříšnosti svého života, vidí svou slabost a nehodnost; a jsou připraveni propadnout zoufalství.“

“The tempter stands by to accuse them, as he stood by to resist Joshua. He points to their filthy garments, their defective characters. He presents their weakness and folly, their sins of ingratitude, their unlikeness to Christ, which has dishonored their Redeemer. He endeavors to affright them with the thought that their case is hopeless, that the stain of their defilement will never be washed away. He hopes so to destroy their faith that they will yield to his temptations, and turn from their allegiance to God.

„Pokušitel stojí při nich, aby je obviňoval, jako stál při tom, aby odporoval Jozuovi. Ukazuje na jejich znečištěná roucha, na jejich vadné povahy. Předkládá jejich slabost a pošetilost, jejich hříchy nevděčnosti, jejich nepodobnost Kristu, která zneuctila jejich Vykupitele. Snaží se je naplnit hrůzou při pomyšlení, že jejich případ je beznadějný, že skvrna jejich poskvrnění nebude nikdy smyta. Doufá, že tak zničí jejich víru, takže se poddají jeho pokušením a odvrátí se od své věrnosti Bohu.“

“Satan has an accurate knowledge of the sins that he has tempted God’s people to commit, and he urges his accusations against them, declaring, that by their sins they have forfeited divine protection, and claiming that he has the right to destroy them. He pronounces them just as deserving as himself of exclusion from the favor of God. ‘Are these,’ he says, ‘the people who are to take my place in heaven, and the place of the angels who united with me? They profess to obey the law of God; but have they kept its precepts? Have they not been lovers of self more than lovers of God? Have they not placed their own interests above His service? Have they not loved the things of the world? Look at the sins that have marked their lives. Behold their selfishness, their malice, their hatred of one another. Will God banish me and my angels from His presence, and yet reward those who have been guilty of the same sins? Thou canst not do this, O Lord, in justice. Justice demands that sentence be pronounced against them.’

„Satan má přesnou znalost hříchů, k nimž pokoušel Boží lid, aby je páchal, a naléhavě proti nim vznáší svá obvinění, prohlašuje, že svými hříchy ztratili nárok na božskou ochranu, a domáhá se toho, že má právo je zničit. Prohlašuje, že jsou právě tak hodni jako on sám vyloučení z Boží přízně. ‚Jsou tohle,‘ říká, ‚ti lidé, kteří mají zaujmout mé místo v nebi a místo andělů, kteří se se mnou spojili? Vyznávají, že poslouchají Boží zákon; ale zachovávali jeho přikázání? Nebyli milovníky sebe samých více než milovníky Boha? Nestavěli své vlastní zájmy nad Jeho službu? Nemilovali věci tohoto světa? Pohleďte na hříchy, které poznamenaly jejich život. Vizte jejich sobectví, jejich zlomyslnost, jejich vzájemnou nenávist. Vyžene Bůh mne i mé anděly ze své přítomnosti, a přece odmění ty, kdo byli vinni týmiž hříchy? To nemůžeš, ó Pane, učinit ve spravedlnosti. Spravedlnost vyžaduje, aby nad nimi byl vynesen rozsudek.‘“

“But while the followers of Christ have sinned, they have not given themselves up to be controlled by the satanic agencies. They have repented of their sins and have sought the Lord in humility and contrition, and the divine Advocate pleads in their behalf. He who has been most abused by their ingratitude, who knows their sin and also their penitence, declares: ‘The Lord rebuke thee, O Satan. I gave My life for these souls. They are graven upon the palms of My hands. They may have imperfections of character; they may have failed in their endeavors; but they have repented, and I have forgiven and accepted them.’

„Avšak ačkoli následovníci Krista zhřešili, nevydali se do moci satanských nástrojů. Činili pokání ze svých hříchů a hledali Pána v pokoře a zkroušenosti a božský Přímluvce se za ně přimlouvá. Ten, který byl jejich nevděčností nejvíce urážen, který zná jejich hřích a také jejich kajícnost, prohlašuje: ‚Hospodin ti pohroziž, satane. Dal jsem svůj život za tyto duše. Jsou vyryty do dlaní mých rukou. Mohou mít nedostatky povahy; mohli selhat ve svém úsilí; ale učinili pokání, a já jsem jim odpustil a přijal je.‘“

“The assaults of Satan are strong, his delusions are subtle; but the Lord’s eye is upon His people. Their affliction is great, the flames of the furnace seem about to consume them; but Jesus will bring them forth as gold tried in the fire. Their earthliness will be removed, that through them the image of Christ may be perfectly revealed.

„Útoky satana jsou silné, jeho klamy jsou rafinované; avšak oko Páně spočívá na Jeho lidu. Jejich soužení je veliké, plameny pece se zdají být již na pokraji toho, aby je pohltily; ale Ježíš je vyvede jako zlato přetavené v ohni. Jejich světskost bude odstraněna, aby skrze ně mohl být dokonale zjeven obraz Kristův.

“At times the Lord may seem to have forgotten the perils of His church and the injury done her by her enemies. But God has not forgotten. Nothing in this world is so dear to the heart of God as His church. It is not His will that worldly policy shall corrupt her record. He does not leave His people to be overcome by Satan’s temptations. He will punish those who misrepresent Him, but He will be gracious to all who sincerely repent. To those who call upon Him for strength for the development of Christian character, He will give all needed help.

„Někdy se může zdát, že Pán zapomněl na nebezpečí své církve a na křivdu, kterou jí způsobili její nepřátelé. Bůh však nezapomněl. Nic na tomto světě není Božímu srdci tak drahé jako jeho církev. Není jeho vůlí, aby světská politika zkazila její záznam. Nenechá svůj lid, aby byl přemožen satanovými pokušeními. Potrestá ty, kteří ho nesprávně představují, ale bude milostiv ke všem, kdo upřímně činí pokání. Těm, kdo ho vzývají o sílu k rozvíjení křesťanského charakteru, dá veškerou potřebnou pomoc.“

“In the time of the end the people of God will sigh and cry for the abominations done in the land. With tears they will warn the wicked of their danger in trampling upon the divine law, and with unutterable sorrow they will humble themselves before the Lord in penitence. The wicked will mock their sorrow and ridicule their solemn appeals. But the anguish and humiliation of God’s people is unmistakable evidence that they are regaining the strength and nobility of character lost in consequence of sin. It is because they are drawing nearer to Christ, because their eyes are fixed on His perfect purity, that they discern so clearly the exceeding sinfulness of sin. Meekness and lowliness are the conditions of success and victory. A crown of glory awaits those who bow at the foot of the cross.

„V době konce bude Boží lid vzdychat a naříkat nad ohavnostmi páchanými v zemi. Se slzami budou varovat bezbožné před nebezpečím, do něhož se vydávají, když pošlapávají božský zákon, a s nevýslovným zármutkem se budou v pokání pokořovat před Hospodinem. Bezbožní se budou jejich zármutku posmívat a budou se vysmívat jejich vážným výzvám. Avšak úzkost a pokoření Božího lidu jsou neklamným důkazem toho, že znovu nabývá síly a ušlechtilosti charakteru, o které přišel v důsledku hříchu. Je tomu tak proto, že se přibližují ke Kristu, protože jejich oči jsou upřeny na Jeho dokonalou čistotu, a proto tak jasně rozpoznávají nesmírnou hříšnost hříchu. Krotkost a pokora jsou podmínkami úspěchu a vítězství. Koruna slávy očekává ty, kteří se sklánějí u paty kříže.

“God’s faithful, praying ones are, as it were, shut in with Him. They themselves know not how securely they are shielded. Urged on by Satan, the rulers of this world are seeking to destroy them; but could the eyes of God’s children be opened as were the eyes of Elisha’s servant at Dothan, they would see angels of God encamped about them, holding in check the hosts of darkness.

„Boží věrní, modlící se, jsou jakoby uzavřeni s Ním. Sami nevědí, jak bezpečně jsou chráněni. Podněcováni satanem usilují vládcové tohoto světa o jejich zničení; avšak kdyby se oči Božích dětí otevřely, jako se otevřely oči Elíšova služebníka v Dótanu, spatřily by Boží anděly rozložené kolem nich táborem, jak zadržují zástupy temnoty.

“As the people of God afflict their souls before Him, pleading for purity of heart, the command is given, ‘Take away the filthy garments,’ and the encouraging words are spoken, ‘Behold, I have caused thine iniquity to pass from thee, and I will clothe thee with change of raiment.’ Zechariah 3:4. The spotless robe of Christ’s righteousness is placed upon the tried, tempted, faithful children of God. The despised remnant are clothed in glorious apparel, nevermore to be defiled by the corruptions of the world. Their names are retained in the Lamb’s book of life, enrolled among the faithful of all ages. They have resisted the wiles of the deceiver; they have not been turned from their loyalty by the dragon’s roar. Now they are eternally secure from the tempter’s devices. Their sins are transferred to the originator of sin. A ‘fair miter’ is set upon their heads.

„Když Boží lid před ním pokořuje své duše a prosí o čistotu srdce, je dán příkaz: ‚Sejměte z něho špinavý šat,‘ a jsou pronesena povzbuzující slova: ‚Hle, sňal jsem z tebe tvou nepravost a obléknu tě v nádherné roucho.‘ Zachariáš 3,4. Neposkvrněný šat Kristovy spravedlnosti je vložen na osvědčené, pokoušené a věrné Boží děti. Opovrhovaný ostatek je oděn ve slavnostní roucho, aby již nikdy nebyl poskvrněn zkaženostmi světa. Jejich jména zůstávají zachována v Beránkově knize života, zapsána mezi věrnými všech věků. Odolali úkladům svůdce; řev draka je neodvrátil od jejich věrnosti. Nyní jsou navěky zabezpečeni před nástrahami pokušitele. Jejich hříchy jsou přeneseny na původce hříchu. Na jejich hlavy je vložena „čistá čelenka“.

“While Satan has been urging his accusations, holy angels, unseen, have been passing to and fro, placing upon the faithful ones the seal of the living God. These are they that stand upon Mount Zion with the Lamb, having the Father’s name written in their foreheads. They sing the new song before the throne, that song which no man can learn save the hundred and forty and four thousand which were redeemed from the earth. ‘These are they which follow the Lamb whithersoever He goeth. These were redeemed from among men, being the first fruits unto God and to the Lamb. And in their mouth was found no guile: for they are without fault before the throne of God.’ Revelation 14:4, 5.

„Zatímco satan vznášel svá obvinění, neviditelní svatí andělé přecházeli sem a tam a kladli na věrné pečeť živého Boha. To jsou ti, kteří stojí s Beránkem na hoře Sijón a mají na čelech napsáno jméno Otcovo. Zpívají před trůnem novou píseň, tu píseň, které se nikdo nemůže naučit kromě sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli vykoupeni ze země. ‚To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. A v jejich ústech nebyla nalezena lest, neboť jsou bez poskvrny před trůnem Božím.‘ Zjevení 14,4.5.“

“Now is reached the complete fulfillment of the words of the Angel: ‘Hear now, O Joshua the high priest, thou, and thy fellows that sit before thee: for they are men wondered at: for, behold, I will bring forth My Servant the Branch.’ Zechariah 3:8. Christ is revealed as the Redeemer and Deliverer of His people. Now indeed are the remnant ‘men wondered at,’ as the tears and humiliation of their pilgrimage give place to joy and honor in the presence of God and the Lamb. ‘In that day shall the branch of the Lord be beautiful and glorious, and the fruit of the earth shall be excellent and comely for them that are escaped of Israel. And it shall come to pass, that he that is left in Zion, and he that remaineth in Jerusalem, shall be called holy, even everyone that is written among the living in Jerusalem.’ Isaiah 4:2, 3.” Prophets and Kings 587–592.

„Nyní se naplňuje úplné splnění slov Anděla: ‚Slyš nyní, Jozue, veleknězi, ty i tvoji druhové, kteří sedí před tebou; neboť jsou to mužové, jimž se lidé podivují; neboť aj, vyvedu svého Služebníka, Výhonek.‘ Zachariáš 3,8. Kristus je zjeven jako Vykupitel a Vysvoboditel svého lidu. Nyní jsou vpravdě ostatkoví ‚mužové, jimž se lidé podivují,‘ když slzy a ponížení jejich putování ustupují radosti a cti v přítomnosti Boha a Beránka. ‚V onen den bude Výhonek Hospodinův krásný a slavný, a ovoce země bude znamenité a okrasné pro ty, kteří unikli z Izraele. I stane se, že ten, kdo zůstane na Siónu, a ten, kdo zbude v Jeruzalémě, bude nazván svatým, každý, kdo je zapsán mezi živými v Jeruzalémě.‘ Izajáš 4,2.3.“ Proroci a králové, 587–592.