And from the time that the daily sacrifice shall be taken away, and the abomination that maketh desolate set up, there shall be a thousand two hundred and ninety days. Daniel 12:11.
A od doby, kdy bude odstraněna ustavičná oběť a vztyčena ohyzdnost pustošící, uplyne tisíc dvě stě devadesát dnů. Daniel 12,11.
Since October 22, 1844, the application of prophetic time is no longer a correct application of prophecy, by those who might wish to rightly divide the word of truth. The period of 1290 years in verse eleven is to be applied as a symbolic period after 1844, and the application after 1844, or a period without the elements of “time,” must retain the foundational understanding of the truth, as it was understood before 1844. The 1290 represents a period of 30, followed by 1260. The understanding before 1844 was that the thirty years from 508 unto 538 represented a period of preparation for the antichrist to begin to rule from 538 unto 1798.
Od 22. října 1844 již uplatnění prorockého času není správným použitím proroctví pro ty, kdo by chtěli správně rozdělovat slovo pravdy. Období 1290 let ve verši jedenáctém má být po roce 1844 uplatněno jako symbolické období a toto uplatnění po roce 1844, tedy období bez prvků „času“, musí zachovat základní porozumění pravdě tak, jak bylo chápáno před rokem 1844. Číslo 1290 představuje období 30, po němž následuje 1260. Porozumění před rokem 1844 bylo takové, že třicet let od roku 508 do roku 538 představovalo období přípravy, aby antikrist mohl začít vládnout od roku 538 do roku 1798.
The 30 years transition is the subject of Paul in 2 Thessalonians. Paul includes no reference to the element of “time,” but he identifies the prophetic characteristics of paganism giving way to papalism in those thirty years. Then the papal rule began. The historical understanding, absent any element of time, identifies the transition of the fourth kingdom of Bible prophecy unto the fifth kingdom, followed by the first of two papal blood baths, thus typifying the transition of the sixth kingdom unto the threefold union of the dragon, the beast and the false prophet and the second papal blood bath.
Třicetiletý přechod je předmětem Pavlova pojednání v 2. Tesalonickým. Pavel nezahrnuje žádný odkaz na prvek „času“, avšak určuje prorocké charakteristiky pohanství ustupujícího papežství v průběhu těchto třiceti let. Poté započala papežská vláda. Historické porozumění, bez jakéhokoli prvku času, označuje přechod čtvrtého království biblického proroctví k pátému království, po němž následovala první ze dvou papežských krvavých lázní, a tak předobrazuje přechod šestého království k trojnásobnému spojení draka, šelmy a falešného proroka a druhou papežskou krvavou lázeň.
The thirty years preparation followed by a prophetic period is a primary symbol of God’s covenant with a chosen people. The transition of the two powers over the thirty years, that is followed by 1260 years of persecution aligns with Christ’s thirty years of preparation, followed by 1260 days of salvation. Antichrist’s thirty years preparation counterfeited Christ’s thirty years of preparation. The end of the thirty years identifies either the empowerment of Christ at His baptism, or the empowerment of the antichrist in 538. The empowerment of the antichrist came from the economic and military support that came from the previous kingdom, and the power poured out upon Christ came from the previous kingdom He left thirty years before.
Třicetiletá příprava následovaná prorockým obdobím je základním symbolem Boží smlouvy s vyvoleným lidem. Přechod dvou mocností v průběhu třiceti let, po němž následuje 1260 let pronásledování, je v souladu s Kristovými třiceti lety přípravy, po nichž následovalo 1260 dnů spasení. Třicetiletá příprava antikrista byla padělkem Kristových třiceti let přípravy. Konec třiceti let označuje buď zmocnění Krista při Jeho křtu, nebo zmocnění antikrista v roce 538. Zmocnění antikrista vzešlo z hospodářské a vojenské podpory, která přišla z předchozího království, a moc vylitá na Krista přišla z předchozího království, které opustil o třicet let dříve.
The break in the two periods is marked by an empowerment, and the break in the two periods set forth by Abram and Paul is recognized by simple comparison. In Abram and Pauls’ thirty-year distinction, the preparation period was the first thirty years representing the covenant process, which empowered Abram’s descendants to fulfill the prophecy of bondage in Egypt. The four hundred and thirty years has a further symbolic division, for correctly applied the first two hundred and fifteen years is represented by God’s representative and Pharaoh. For Joseph and the first 215 years it was the good Pharaoh, and for Moses and the second 215 years it was the bad Pharaoh.
Přelom mezi oběma obdobími je vyznačen zmocněním a přelom mezi oběma obdobími předloženými Abramem a Pavlem je patrný prostým srovnáním. V Abramově a Pavlově třicetiletém rozlišení bylo přípravným obdobím prvních třicet let, představujících proces smlouvy, který Abramovy potomky uschopnil k naplnění proroctví o otroctví v Egyptě. Čtyři sta třicet let má další symbolické rozdělení, neboť při správném použití je prvních dvě stě patnáct let představováno Božím zástupcem a faraonem. U Josefa a prvních 215 let to byl dobrý faraon a u Mojžíše a druhých 215 let to byl zlý faraon.
That division identifies two periods of four generations. The first four generations can be laid over the second four generations line upon line, and in doing so, Joseph and Moses, a prophetic alpha and omega, interact with a alpha-good Pharaoh and an omega bad Pharaoh. There is great light to be derived from this parallel consideration, but I am simply identifying that Abram’s prediction of the fourth generation identifies two witnesses of the four generations in the 430 years. The twofold representation of four generations is found in the genealogies of Genesis four and five. When we consider Cain and Seth as the start of the listing of the blood lines, we find that there are eight generations from Seth to Noah, and that when divided in the middle there is a representation of two periods of four generations. This is recognized in the eight generational lines of both Seth and Cain.
Toto rozdělení vymezuje dvě období po čtyřech pokoleních. První čtyři pokolení lze položit přes druhá čtyři pokolení řádek na řádek, a při tom Josef a Mojžíš, prorocká alfa a omega, vstupují do vzájemného působení s faraonem alfa-dobrým a faraonem omega-zlým. Z tohoto paralelního posouzení lze odvodit veliké světlo, avšak já pouze poukazuji na to, že Abramova předpověď o čtvrtém pokolení určuje dvě svědectví čtyř pokolení v průběhu 430 let. Toto dvojí znázornění čtyř pokolení se nachází v rodokmenech ve 4. a 5. kapitole Genesis. Když považujeme Kaina a Seta za počátek výčtu krevních linií, zjišťujeme, že od Seta k Noemovi je osm pokolení a že při rozdělení uprostřed je zde znázornění dvou období po čtyřech pokoleních. To je rozpoznatelné v osmi generačních liniích jak Seta, tak Kaina.
The genealogies in chapters four and five are represented with the conclusion of the lines, which is Noah. Noah is the symbol of God’s covenant with mankind as represented by the rainbow. Abram is the symbol of God’s covenant with a chosen people as represented by circumcision. Those two covenants are always tied together, and Genesis eleven, where we find the tower of Babel right after Noah’s flood, is where the genealogy that leads to Abram is set forth. In that passage it is ten generations, not eight. In the passage that leads to Abram and the passage that lead to Noah the Noachian and Abrahamic covenants are represented.
Rodokmeny ve čtvrté a páté kapitole jsou podány se závěrem těchto linií, jímž je Noe. Noe je symbolem Boží smlouvy s lidstvem, jak ji představuje duha. Abram je symbolem Boží smlouvy s vyvoleným lidem, jak ji představuje obřízka. Tyto dvě smlouvy jsou vždy spojeny a v jedenácté kapitole knihy Genesis, kde bezprostředně po Noemově potopě nacházíme babylónskou věž, je předložen rodokmen vedoucí k Abramovi. V oné pasáži jde o deset pokolení, nikoli o osm. V pasáži vedoucí k Abramovi i v pasáži vedoucí k Noemovi jsou zastoupeny noachovská a abrahamovská smlouva.
In the passage from chapter eleven that addresses a chosen people we find two of those generations are laden with great light.
V pasáži z jedenácté kapitoly, která se obrací k vyvolenému lidu, shledáváme, že dvě z těchto generací jsou naplněny velikým světlem.
And Eber lived four and thirty years, and begat Peleg: And Eber lived after he begat Peleg four hundred and thirty years, and begat sons and daughters. And Peleg lived thirty years, and begat Reu. Genesis 11:16–19.
A Éber žil čtyřiatřicet let a zplodil Pelega. A Éber po zplození Pelega žil čtyři sta třicet let a zplodil syny a dcery. A Peleg žil třicet let a zplodil Reúa. Genesis 11,16–19.
The reference to Eber is the first reference of the Hebrew word that is eventually identified as the Hebrew word “Hebrew.” In the genealogy of a chosen people, one of the ten descendants is named Hebrew, which is what the chosen people were to be known as. In three verses Eber and Peleg are used to mark the distinction of the chosen Hebrew race. Eber means “crossing over” or “the one who crosses over” and is the root of the word, “Hebrew.” Abram is a symbol of those who cross over from Babylon to the Promised Land. “Peleg” means “division” or “split,” as referenced in Genesis 10:25, where we are informed that in Peleg’s days the “earth was divided.”
Odkaz na Ebera je prvním výskytem hebrejského slova, které je později ztotožněno s hebrejským slovem „Hebrejec“. V rodokmenu vyvoleného lidu nese jeden z deseti potomků jméno Hebrejec, jímž měl být vyvolený lid znám. Ve třech verších jsou Eber a Peleg užiti k vyznačení odlišení vyvoleného hebrejského rodu. Eber znamená „přecházení“ nebo „ten, kdo přechází“, a je kořenem slova „Hebrejec“. Abram je symbolem těch, kdo přecházejí z Babylóna do Zaslíbené země. „Peleg“ znamená „rozdělení“ nebo „rozštěpení“, jak je uvedeno v Genesis 10:25, kde jsme zpraveni, že za dnů Pelegových byla „země rozdělena“.
Eber and Peleg represent a prophetic division for those who wish to rightly divide the word of truth. The genealogy of Noah produced two lines of eight, which represented two sets of four generations, as does the 430 years in Egypt. The genealogy of Genesis eleven is represented by ten, not eight, for it is the genealogy of a chosen people. The chosen people are divided into two groups of five, thus aligning with the parable of the ten virgins, which is the parable of God’s covenant people.
Éber a Peleg představují prorocké rozdělení pro ty, kdo chtějí správně rozdělovat slovo pravdy. Noemův rodokmen zplodil dvě linie po osmi, které představovaly dvě skupiny po čtyřech pokoleních, stejně jako 430 let v Egyptě. Rodokmen v jedenácté kapitole Genesis je vyjádřen deseti, nikoli osmi, neboť je to rodokmen vyvoleného lidu. Vyvolený lid je rozdělen do dvou skupin po pěti, a tak se uvádí do souladu s podobenstvím o deseti pannách, které je podobenstvím o Božím smluvním lidu.
In that chosen people genealogy, Peleg’s name and his historical fulfillment represent a division of two classes of wise or foolish virgins, at the very point in biblical history that the earth had been divided at the tower of Babel. In the list of ten, Peleg is number five, for that is the center of ten. Eber the Hebrew, typified by Abram represents a foolish virgin who crosses over and becomes a wise virgin, when the two classes are divided at the cry at midnight. Eber, the first Hebrew in name, represents Abram, the first Hebrew by covenant. When the Lord called Abram out of Babylon, it typified the message of the midnight cry, which is the empowerment of the second angel, who calls men and women out of Babylon.
V rodokmenu onoho vyvoleného lidu představují jméno Peleg i jeho historické naplnění rozdělení dvou tříd moudrých a bláznivých panen právě v tom bodě biblických dějin, kdy byla země rozdělena při babylónské věži. V seznamu deseti je Peleg pátý, neboť to je střed deseti. Éber, Hebrejec, předobrazený Abramem, představuje bláznivou pannu, která přechází a stává se moudrou pannou, když jsou obě třídy rozděleny při volání o půlnoci. Éber, první Hebrejec jménem, představuje Abrama, prvního Hebrejce smlouvou. Když Pán povolal Abrama z Babylóna, předobrazovalo to poselství půlnočního volání, které je zmocněním druhého anděla, jenž vyvádí muže i ženy z Babylóna.
The parable of the ten virgins is represented with Eber and Peleg representing a call to come out, just before the dividing line of Peleg closes the door of probation. In the prophetic relationship Eber lived 430 years after Peleg, who then lived 30 years. The first step of Abram’s threefold covenant was represented by Eber and Peleg. Abram, as Eber and Peleg as the dividing line between two classes. Paul’s addition to Abram’s prophecy is Peleg’s addition to Eber’s prophecy. Eber proclaimed 400 years, but Peleg identified 430 years. Peleg therefore represented Paul, and Paul’s addition of 30 years to the 400 years, and Paul’s ministry was to identify the Peleg of Bible prophecy. The “Peleg” of Bible prophecy that Paul identified represented the dividing of the nation from literal to spiritual.
Podobenství o deseti pannách je znázorněno prostřednictvím Ebera a Pelega, kteří představují výzvu k vyjití, těsně předtím, než dělící linie Pelega uzavře dveře doby milosti. V prorockém vztahu žil Eber po Pelegovi 430 let a Peleg pak žil 30 let. První krok Abramovy trojí smlouvy byl znázorněn Eberem a Pelegem. Abram, stejně jako Eber a Peleg, jakožto dělící linie mezi dvěma třídami. Pavlův dodatek k Abramovu proroctví je Pelegovým dodatkem k Eberovu proroctví. Eber hlásal 400 let, ale Peleg určil 430 let. Peleg tedy představoval Pavla a Pavlovo přidání 30 let ke 400 letům, a Pavlova služba měla určit Pelega biblického proroctví. „Peleg“ biblického proroctví, kterého Pavel určil, představoval rozdělení národa z doslovného na duchovní.
From Shem to Peleg is five descendants, and from Rue to Abram is five.
Od Šéma k Pelegovi je pět potomků a od Reúa k Abramovi pět.
And he said unto Abram, Know of a surety that thy seed shall be a stranger in a land that is not theirs, and shall serve them; and they shall afflict them four hundred years. Genesis 15:13.
I řekl Abramovi: „Jistě věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou jim sloužit; a oni je budou soužit po čtyři sta let.“ Genesis 15,13.
Now to Abraham and his seed were the promises made. He saith not, And to seeds, as of many; but as of one, And to thy seed, which is Christ. And this I say, that the covenant, that was confirmed before of God in Christ, the law, which was four hundred and thirty years after, cannot disannul, that it should make the promise of none effect. For if the inheritance be of the law, it is no more of promise: but God gave it to Abraham by promise. Galatians 3:16–18.
Abrahamovi a jeho semeni byla dána zaslíbení. Nepraví: „A semenům“, jako o mnohých, nýbrž jako o jednom: „A tvému semeni“, jímž jest Kristus. A pravím toto: smlouvu, kterou Bůh předem potvrdil v Kristu, nemůže zrušit Zákon, jenž přišel po čtyřech stech třiceti letech, takže by zaslíbení pozbylo platnosti. Neboť je-li dědictví ze Zákona, není již ze zaslíbení; avšak Bůh je Abrahamovi daroval skrze zaslíbení. Galatským 3,16–18.
Thirty Years Old
Třicet let starý
Jesus was thirty when he began His ministry.
Ježíši bylo třicet let, když začal svou službu.
And Jesus himself began to be about thirty years of age, being (as was supposed) the son of Joseph, which was the son of Heli. Luke 3:23.
A sám Ježíš začínal své působení asi ve třiceti letech, jsa (jak se mělo za to) synem Josefovým, syna Héliho. Lukáš 3,23.
Joseph began to serve Pharaoh in Egypt when he was thirty years old.
Josef začal sloužit faraónovi v Egyptě, když mu bylo třicet let.
And Joseph was thirty years old when he stood before Pharaoh king of Egypt. And Joseph went out from the presence of Pharaoh, and went throughout all the land of Egypt. Genesis 41:46.
Josefovi bylo třicet let, když stanul před faraónem, králem egyptským. A Josef vyšel od faraóna a prošel celou egyptskou zemi. Genesis 41,46.
The prophet Ezekiel was thirty years old when he began his ministry, and his ministry lasted twenty-two years.
Prorok Ezechiel měl třicet let, když započal svou službu, a jeho služba trvala dvacet dva let.
Now it came to pass in the thirtieth year, in the fourth month, in the fifth day of the month, as I was among the captives by the river of Chebar, that the heavens were opened, and I saw visions of God. Ezekiel 1:1.
I stalo se třicátého roku, ve čtvrtém měsíci, pátého dne toho měsíce, když jsem byl mezi zajatci u řeky Kebaru, že se otevřela nebesa a spatřil jsem Boží vidění. Ezechiel 1,1.
Ezekiel has more historical references within his writings than any other prophet. There are thirteen direct references to ascertainable dates in the writings of Ezekiel, and unknowingly, the biblical scholars and historians confirm that his ministry spanned twenty-two years, though they know not that twenty-two is a symbol of the one hundred and forty-four thousand.
Ezechiel uvádí ve svých spisech více historických odkazů než kterýkoli jiný prorok. Ve spisech Ezechielových se nachází třináct přímých odkazů na zjistitelná data a biblisté i historikové, aniž si to uvědomují, potvrzují, že jeho služba trvala dvaadvacet let, ačkoli nevědí, že číslo dvacet dva je symbolem sto čtyřiceti čtyř tisíc.
King David was thirty years old when he began to reign and he reigned for forty years.
Král Davidovi bylo třicet let, když začal kralovat, a kraloval čtyřicet let.
David was thirty years old when he began to reign, and he reigned forty years. In Hebron he reigned over Judah seven years and six months: and in Jerusalem he reigned thirty and three years over all Israel and Judah. 2 Samuel 5:4, 5.
Davidovi bylo třicet let, když začal kralovat, a kraloval čtyřicet let. V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let nad celým Izraelem i Judou. 2 Samuelova 5,4.5.
David’s forty-year reign is a symbolic number, and the period of 40 is like Abram and Paul’s 430 years, for the 40 years is divided into two parts (7 and a half and 33 years). The two periods of David’s forty-year reign, have an added prophetic enigma, for another biblical witness records those two periods as seven years and thirty-three years. What does the extra six months in Second Samuel represent, and how does 7.5 and 33 equal 40? There is an overlap of six months that must represent a prophetic truth.
Davidova čtyřicetiletá vláda je symbolickým číslem a období 40 je podobné 430 letům Abramovým a Pavlovým, neboť těch 40 let je rozděleno na dvě části (7 a půl a 33 let). Obě období Davidovy čtyřicetileté vlády v sobě nesou dodatečnou prorockou záhadu, neboť jiný biblický svědek zaznamenává tato dvě období jako sedm let a třicet tři let. Co představuje oněch dalších šest měsíců v Druhé Samuelově a jak se 7,5 a 33 rovná 40? Je zde překryv šesti měsíců, který musí představovat prorockou pravdu.
And the days that David reigned over Israel were forty years: seven years reigned he in Hebron, and thirty and three years reigned he in Jerusalem. 1 Kings 2:11.
Doba, po kterou David kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let: sedm let kraloval v Hebronu a třicet tři let kraloval v Jeruzalémě. 1 Královská 2,11.
22 is a symbolic number representing the combination of Divinity with humanity and Ezekiel’s ministry lasted twenty-two-years. Joseph’s fourteen years is divided into two periods of seven years, Christ’s covenant week divided into two equal 1260-day periods, and David’s forty year reign is broken into two periods, with an additional symbol connecting the two periods.
22 je symbolické číslo představující spojení božství s lidstvím a Ezekielova služba trvala dvacet dva let. Josefových čtrnáct let je rozděleno do dvou období po sedmi letech, Kristův týden smlouvy je rozdělen do dvou stejných období po 1260 dnech a Davidovo čtyřicetileté panování je rozděleno do dvou období, s dodatečným symbolem, který tato dvě období spojuje.
Jesus is the Prophet, the Priest and the King. In the latter days He will lift up His church triumphant as an ensign, and that church is represented by Christ, the prophet, priest and king who has combined His Divinity with men, represented by Ezekiel the prophet, Joseph the priest and David the king. The four symbols represent three worthies in the furnace that was heated seven times above normal, and then there appeared the fourth, and He was as the son of God. All the world was represented at the celebration of Nebuchadnezzar’s golden image, and they all saw the church triumphant made up of a human prophet, a human priest and a human king, sustained by the fourth Divine person.
Ježíš je Prorok, Kněz a Král. V posledních dnech pozdvihne svou církev vítěznou jako korouhev a tato církev je představena Kristem, prorokem, knězem a králem, který spojil své Božství s lidmi, zastoupenými Ezechielem, prorokem, Josefem, knězem, a Davidem, králem. Tyto čtyři symboly představují tři hodné muže v peci, která byla rozpálena sedmkrát více než obyčejně; a potom se objevil čtvrtý a byl jako Syn Boží. Při slavnosti Nebúkadnesarovy zlaté modly byl zastoupen celý svět a všichni spatřili církev vítěznou, složenou z lidského proroka, lidského kněze a lidského krále, nesenou čtvrtou Božskou osobou.
“Satan has taken the world captive. He has introduced an idol sabbath, apparently giving to it great importance. He has stolen the homage of the Christian world away from the Sabbath of the Lord for this idol sabbath. The world bows to a tradition, a man-made commandment. As Nebuchadnezzar set up his golden image on the plain of Dura, and so exalted himself, so Satan exalts himself in this false sabbath, for which he has stolen the livery of heaven.” Review and Herald, March 8, 1898.
„Satan zajal svět. Zavedl modlářskou sobotu a zdánlivě jí přisoudil velikou důležitost. Křesťanskému světu odňal poctu, která náleží Hospodinově sobotě, a přenesl ji na tuto modlářskou sobotu. Svět se klaní tradici, lidskému přikázání. Jako Nebúkadnesar postavil na planině Dúra svou zlatou sochu a tak vyvýšil sám sebe, tak i satan vyvyšuje sám sebe v této falešné sobotě, pro niž ukradl nebeský odznak.“ Review and Herald, 8. března 1898.
The Number Four
Číslo čtyři
At the prophetic level, forty is a tithe of Abram’s four hundred, and four is a tithe of forty. Any prophetic characteristic that is found in the number four, must align with the symbolism of forty, which in turn must align with the symbolism of four hundred. In context, four often represents “worldwide,” a familiar understanding, but it also represents “a progression” and in some contexts a “progressive destruction.”
Na prorocké úrovni je čtyřicet desátkem Abramových čtyř set a čtyři jsou desátkem čtyřiceti. Jakákoli prorocká charakteristika, která se nachází v čísle čtyři, musí být v souladu se symbolikou čtyřiceti, která zase musí být v souladu se symbolikou čtyř set. V daném kontextu číslo čtyři často představuje „celosvětový“, což je běžně známé chápání, avšak také představuje „postup“ a v některých souvislostech „postupné zničení“.
The first four of the seven trumpets represent the progressive destruction of Western Rome. Eastern Rome in Constantinople ended in submission to the four Ottoman Sultans. Line upon line eastern and western Rome progressively disintegrated over four periods, represented by four trumpets, while also being brought down by Islam of the fifth and sixth trumpets. Together the two lines identify the fall of Rome over four generations of trumpets, while an escalating war with Islam leads to the ultimate demise when the four sultans of Islam take supremacy over the kingdom. The history of west and east began with the division of the Empire by Constantine in 330.
První čtyři ze sedmi polnic představují postupné zničení Západního Říma. Východní Řím v Konstantinopoli skončil podrobením čtyřem osmanským sultánům. Řádek za řádkem se východní i západní Řím během čtyř období postupně rozpadaly, znázorněných čtyřmi polnicemi, a zároveň byly sráženy islámem páté a šesté polnice. Obě linie společně označují pád Říma v průběhu čtyř generací polnic, zatímco stupňující se válka s islámem vede ke konečnému zániku, když čtyři sultáni islámu získají nad královstvím svrchovanost. Dějiny Západu i Východu začaly rozdělením Říše Konstantinem roku 330.
The four trumpets of western Rome begin in 330, and the fifth and sixth trumpet represent the power that bring eastern Rome down, an eastern Rome also began in 330. Both eastern and western Rome contributed to the work of placing the papal power on the throne of the earth in 538, so the two lines of western and eastern typify the two horns of the United States, who places the papal power back on the throne at the Sunday law. Western Rome is the symbol of churchcraft in the prophetic relationship and eastern Rome is the symbol of statecraft.
Čtyři polnice západního Říma začínají v roce 330 a pátá a šestá polnice představují moc, která přivádí východní Řím k pádu; i východní Řím začal v roce 330. Západní i východní Řím oba přispěly k dílu posazení papežské moci na trůn země v roce 538, takže dvě linie, západní a východní, předobrazují dva rohy Spojených států, které při nedělním zákoně znovu posadí papežskou moc na trůn. Západní Řím je v prorockém vztahu symbolem církevní moci a východní Řím je symbolem státní moci.
Within the history of the fall of western and eastern Rome, the history of papal Rome is set forth. Beginning with the church of the disciples, represented by Ephesus, the first three churches lead to the fourth church, which is the papacy from 538 until 1798. In Revelation thirteen, the papacy is identified as ruling for 42 months, after its deadly wound of 1798 is healed at the Sunday law. “Time is no longer” after 1844, so the forty-two months are a symbol of the period of persecution from the Sunday law until Michael stands up. The pioneers understood the churches, seals and trumpets represented three lines of history that run parallel to one another. Laying the prophetic testimony of western Rome over the line of eastern Rome and the line of papal Rome is not a prophetic application which was employed by the Millerites, but the technique does not contradict any of their established understandings.
V dějinách pádu západního a východního Říma jsou předloženy dějiny papežského Říma. Počínaje církví učedníků, představovanou Efezem, vedou první tři církve ke čtvrté církvi, kterou je papežství od roku 538 do roku 1798. Ve Zjevení třináct je papežství označeno jako vládnoucí po 42 měsíců, poté co je jeho smrtelná rána z roku 1798 uzdravena při nedělním zákoně. „Času již více nebude“ po roce 1844, a tak čtyřicet dva měsíců je symbolem období pronásledování od nedělního zákona až do chvíle, kdy povstane Michael. Průkopníci rozuměli tomu, že církve, pečeti a troubení představují tři dějinné linie, které probíhají souběžně jedna s druhou. Přiložení prorockého svědectví západního Říma na linii východního Říma a na linii papežského Říma není prorockou aplikací, kterou používali millerité, avšak tato metoda neodporuje žádnému z jejich ustálených výkladů.
Line upon line, the first four trumpets are to be laid over the history represented by the fifth and sixth trumpets, and then the line of the first three churches that lead to the period of papal persecution represented by the fourth church. Four trumpets on the one line, four sultans on the second line, and four churches on the third line. The number “four” represents worldwide, but it also represents a progressive destruction of either a civil or religious power. What it represents is determined by context.
Příkaz za příkazem mají být první čtyři polnice položeny na dějiny znázorněné pátou a šestou polnicí, a potom linie prvních tří církví, které vedou k období papežského pronásledování znázorněnému čtvrtou církví. Čtyři polnice na první linii, čtyři sultáni na druhé linii a čtyři církve na třetí linii. Číslo „čtyři“ představuje celosvětovost, ale také představuje postupné ničení buď občanské, nebo náboženské moci. Co představuje, je určeno kontextem.
At the Sunday law the papal power is restored. The first time the papacy was empowered there was a thirty-year period of preparation. In the first four churches, the fourth church is the papacy, and the first church was the disciples, represented as Ephesus. The first three generations of the Christian church led to the fourth church of Thyatira, that is represented by Jezebel. When you get to Thyatira, in 538, a Sunday law was enacted at the Counsel of Orleans, thus identifying the Sunday law in the United States, when the deadly wound of 1798 is healed.
Při nedělním zákoně je papežská moc obnovena. Poprvé, když bylo papežství zmocněno, předcházelo tomu třicetileté období přípravy. V prvních čtyřech církvích je čtvrtou církví papežství a první církví byli učedníci, představovaní jako Efez. První tři generace křesťanské církve vedly ke čtvrté církvi Thyatiře, která je představena Jezábel. Když se dostanete k Thyatiře, v roce 538, byl na koncilu v Orléansu vydán nedělní zákon, čímž je určen nedělní zákon ve Spojených státech, když je uzdravena smrtelná rána z roku 1798.
The history from 1798, until the Sunday law in the United States is represented by the first four churches. The fourth church of Thyatira is the Sunday law, and the papal persecution which follows. The first church of Ephesus, the church who lost its first love, ended up at the conclusion of the four-step progressive destruction, at the Sunday law of Thyatira. The generation that leads to the Sunday law of Thyatira, is the third generation of Pergamos. Thyatira represents the Sunday law until the close of probation, and Pergamos represents the compromise of the third generation that prepares the way for Thyatira. The third generation of Pergamos, and the compromise it represents was first fulfilled in the time of Constantine, who passed the very first Sunday law in 321. The United States began as the lamb of Ephesus, but when it places Thyatira back on the throne, it speaks as a dragon.
Dějiny od roku 1798 až po nedělní zákon ve Spojených státech jsou znázorněny prvními čtyřmi sbory. Čtvrtý sbor, Thyatira, představuje nedělní zákon a následné papežské pronásledování. První sbor, Efezský, sbor, který ztratil svou první lásku, dospěl na konci čtyřkrokové postupné zkázy k nedělnímu zákonu Thyatiry. Generace, která vede k nedělnímu zákonu Thyatiry, je třetí generací Pergama. Thyatira představuje nedělní zákon až do uzavření doby milosti a Pergamos představuje kompromis třetí generace, který připravuje cestu Thyatiře. Třetí generace Pergama a kompromis, který představuje, se poprvé naplnily v době Konstantina, který roku 321 vydal vůbec první nedělní zákon. Spojené státy začaly jako beránek Efezu, ale když znovu dosadí Thyatiru na trůn, mluví jako drak.
The progressive destruction of the United States is represented by the first four churches of Revelation. The progressive destruction of the sixth kingdom of Bible prophecy occurs over four generations that lead to the Sunday law, where the earth beast, speaks as a dragon. The final generation is represented by the dragon, that is a reptile, as in the Garden of Eden, and for this reason, both John the Baptist and Jesus called the last generation of ancient Israel, “a generation of vipers.”
Postupné ničení Spojených států je znázorněno prvními čtyřmi církvemi ve Zjevení. Postupné ničení šestého království biblického proroctví probíhá v průběhu čtyř generací, které vedou k nedělnímu zákonu, kdy šelma ze země mluví jako drak. Poslední generaci představuje drak, jenž je plazem, jako v zahradě Eden, a z tohoto důvodu jak Jan Křtitel, tak Ježíš nazvali poslední generaci starověkého Izraele „pokolením zmijí“.
The fourth and last generation is either the “chosen generation” representing the one hundred and forty-four thousand, or its counterpart, the generation of vipers. One class has formed the image of Christ, the other the image of the beast—the serpent. The generation of vipers is directly set forth, four times in God’s Word. The context at each reference is different.
Čtvrté a poslední pokolení je buďto „vyvolený rod“, představující sto čtyřicet čtyři tisíc, anebo jeho protějšek, plemeno zmijí. Jedna skupina utvořila obraz Kristův, druhá obraz šelmy — hada. Plemeno zmijí je ve Slově Božím předloženo přímo čtyřikrát. Souvislost při každé zmínce je odlišná.
But when he saw many of the Pharisees and Sadducees come to his baptism, he said unto them, O generation of vipers, who hath warned you to flee from the wrath to come? Matthew 3:7.
Když však uviděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: Plemeno zmijí, kdo vás varoval, abyste utekli před přicházejícím hněvem? Matouš 3,7.
If the “generation of vipers” were simply some derogatory remarks about a couple sects of people that John didn’t like, then there would be nothing to say about the expression. But every word is sacred within God’s Word, so John was assigning a specific label to the Sadducees and Pharisees. That label is defined prophetically by the context of the passage where it is expressed. In the passage John is identified as accomplishing his ministry, then the Sadducees and Pharisees enter the narrative. In the opening verses John is identified as Isaiah’s “voice in the wilderness.”
Kdyby „pokolení zmijí“ byla pouze jakási hanlivá poznámka o několika sektách lidí, které Jan neměl rád, pak by o tomto výrazu nebylo co říci. Avšak každé slovo v Božím slově je svaté, a proto Jan saduceům a farizeům přisuzoval určité konkrétní označení. Toto označení je prorocky vymezeno kontextem úseku, v němž je vysloveno. V daném oddílu je Jan představen při vykonávání své služby a poté do vyprávění vstupují saduceové a farizeové. V úvodních verších je Jan označen za Izajášův „hlas volajícího na poušti“.
In those days came John the Baptist, preaching in the wilderness of Judaea, And saying, Repent ye: for the kingdom of heaven is at hand.
V těch dnech přišel Jan Křtitel, kázal na judské poušti a říkal: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.
For this is he that was spoken of by the prophet Esaias, saying,
Neboť to je ten, o němž bylo řečeno skrze proroka Izaiáše:
The voice of one crying in the wilderness, Prepare ye the way of the Lord, make his paths straight.
Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte jeho stezky.
And the same John had his raiment of camel’s hair, and a leathern girdle about his loins; and his meat was locusts and wild honey.
A tentýž Jan měl oděv z velbloudí srsti a kožený pás kolem beder; a jeho pokrmem byly kobylky a planý med.
Then went out to him Jerusalem, and all Judaea, and all the region round about Jordan, And were baptized of him in Jordan, confessing their sins. But when he saw many of the Pharisees and Sadducees come to his baptism, he said unto them, O generation of vipers, who hath warned you to flee from the wrath to come? Matthew 3:2–7.
Tehdy k němu vycházel Jeruzalém, celé Judsko i celé okolí Jordánu a dávali se od něho křtít v Jordánu, vyznávajíce své hříchy. Když však uviděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, abyste utekli před budoucím hněvem? Matouš 3,2–7.
The final generation of ancient Israel is labelled as “a generation of vipers,” by a prophet who came out of the wilderness. John is the prophet who fulfilled the role as Malachi’s messenger who prepared the way for the Messenger of the Covenant, who was also the voice in the wilderness identified by Isaiah.
Poslední generace starověkého Izraele je prorokem, který vyšel z pouště, označena jako „pokolení zmijí“. Jan je prorok, který naplnil úlohu Malachiášova posla, jenž připravil cestu Poslu smlouvy, a který byl také hlasem na poušti označeným Izajášem.
If we consider “leaves” as a symbol, we find that they represent “profession.” The first reference is with Adam and Eve, who covered their unrighteousness, with fig leaves. They had previously worn the garment of light, the garment of righteousness, but when that was gone, they realized they were naked Laodiceans, who think all they need to do is hide behind the “leaves of profession,” and everything will be OK. Further on in the passage, John speaks directly against the Laodicean Jews trusting in the bloodline of Abraham to save them, for their presumption was simply the empty leaves of profession. A person’s garments represent who they are.
Považujeme-li „listí“ za symbol, zjišťujeme, že představuje „vyznání“. První zmínka se vztahuje k Adamovi a Evě, kteří přikryli svou nespravedlnost fíkovým listím. Předtím byli oděni rouchem světla, rouchem spravedlnosti, ale když to pominulo, uvědomili si, že jsou nazí. Laodicejští si myslí, že vše, co potřebují učinit, je skrýt se za „listí vyznání“, a všechno bude v pořádku. Dále v tomto oddílu Jan přímo vystupuje proti laodicejským Židům, kteří důvěřují tomu, že je zachrání Abrahamův rodokmen, neboť jejich opovážlivá domněnka byla prostě jen prázdným listím vyznání. Oděv člověka představuje, kým je.
Trees are a symbol of men and of kingdoms, and the fruit, the branch, the seed, the soil, the water, the root and obviously the leaves all represent specific prophetic symbols unto themselves, but each of those truths is connected to the other symbols represented in the various lines of prophecy that employ the prophetic symbols that go to make up a “tree.” Of course, the first prophetic symbolism of a tree is that it represents a life-or-death test.
Stromy jsou symbolem lidí i království a ovoce, ratolest, semeno, půda, voda, kořen a samozřejmě také listí představují samy o sobě určité konkrétní prorocké symboly; avšak každá z těchto pravd je spojena s ostatními symboly znázorněnými v různých prorockých liniích, které užívají prorocké symboly tvořící „strom“. První prorocká symbolika stromu ovšem spočívá v tom, že představuje zkoušku života nebo smrti.
John’s message is represented by the clothes he wore, and the food he ate. Prophetic food, such as the manna at the beginning of ancient Israel, or the Bread of Heaven at the end; must be eaten. The food represents a prophetic testing message which must be eaten, for it is Christ’s flesh and His blood. The clothes John wore and the food he ate identifies the message, and messenger who prepared the way for Christ. John typifies the final messenger who prepares the way for Christ, who is the Messenger of the Covenant who suddenly comes to His temple at the Sunday law. When that takes place, the foolish virgins, who are also Laodiceans and tares, represent the final fourth generation of those who profess to be the legitimate covenant people of Abraham, just as did the Pharisees and Sadducees, in the time when John appeared out of the wilderness.
Janovo poselství je znázorněno oděvem, který nosil, a pokrmem, který jedl. Prorocký pokrm, jako byla mana na počátku starověkého Izraele nebo Chléb z nebe na konci, musí být požíván. Tento pokrm představuje prorocké zkušební poselství, které musí být přijato, neboť je tělem Kristovým a Jeho krví. Oděv, který Jan nosil, a pokrm, který jedl, označují poselství i posla, jenž připravil cestu Kristu. Jan předobrazuje konečného posla, který připravuje cestu Kristu, jenž je Poslem smlouvy a který náhle přichází do svého chrámu při nedělním zákoně. Když k tomu dojde, pošetilé panny, které jsou zároveň Laodikejskými a koukolem, představují konečnou čtvrtou generaci těch, kdo se prohlašují za legitimní smluvní lid Abrahamův, právě tak jako farizeové a saduceové v době, kdy Jan vystoupil z pustiny.
John wore camel hair, a leather girdle that included a harness attachment, such as farm animals have with a yoke. He ate, and therefore his message was of locusts, a premier symbol of Islam in the Scriptures, and he mixed his message of Islam, with the honey.
Jan nosil velbloudí srst, kožený pás, který zahrnoval postrojové upevnění, jaké mívají hospodářská zvířata s jařmem. Jedl kobylky, a proto jeho poselství bylo o kobylkách, předním symbolu islámu v Písmu, a své poselství o islámu smísil s medem.
And the house of Israel called the name thereof Manna: and it was like coriander seed, white; and the taste of it was like wafers made with honey. Exodus 16:31.
I nazval dům Izraele jméno jeho Manna; a bylo podobné semeni koriandru, bílé; a chuť jeho byla jako oplatky zadělané medem. Exodus 16,31.
Manna is a symbol of God’s Word, and it tasted like honey, which the prophets identify as the taste of the message, they are represented as eating. John brought the message of Islam as represented by the locusts, and a girdle of camel leather and camel hair. The locusts and the camel are both symbols of Islam. That message of Islam was mixed with the enlightenment of God’s Word that is represented as “honey.”
Mana je symbolem Božího slova a chutnala jako med, který proroci označují za chuť poselství, jež jsou znázorněni jako pojídající. Jan přinesl poselství islámu, znázorněné kobylkami, a opaskem z velbloudí kůže a velbloudí srsti. Kobylky i velbloud jsou oba symboly islámu. Toto poselství islámu bylo smíšeno s osvícením Božího slova, které je znázorněno jako „med“.
Then said Jonathan, My father hath troubled the land: see, I pray you, how mine eyes have been enlightened, because I tasted a little of this honey. 1 Samuel 14:29.
Tu řekl Jónatan: Můj otec uvedl zemi do zmatku; pohleďte, prosím, jak se mi rozjasnily oči, protože jsem okusil trochu tohoto medu. 1 Samuelova 14,29.
John did not simply represent a message of Islam, but he came from the wilderness, as did Elijah, and John did not eat honey, he ate wild honey, for he, as with Christ, was not trained in the institutions of the day who had their own honey of a message, represented by the leaven of the Pharisees and Sadducees. John ate honey from the wilderness, for he was trained by the Holy Spirit outside the religious institutions of his day. The typical girdle of the time period contained a hinge mechanism that a person would tie their camel hair garment onto. The hinge represents John, who was the turning point from the earthly unto the heavenly sanctuary.
Jan nepředstavoval pouze poselství islámu, nýbrž přišel z pustiny, jako Eliáš, a Jan nejedl med, jedl divoký med, neboť on, stejně jako Kristus, nebyl vyučen v institucích své doby, které měly svůj vlastní med poselství, představovaný kvasem farizeů a saduceů. Jan jedl med z pustiny, neboť byl vyučen Duchem svatým mimo náboženské instituce své doby. Typický opasek onoho časového období obsahoval kloubový mechanismus, na který si člověk přivazoval svůj oděv z velbloudí srsti. Kloub představuje Jana, který byl bodem obratu od pozemské ke nebeské svatyni.
“The prophet John was the connecting link between the two dispensations. As God’s representative he stood forth to show the relation of the law and the prophets to the Christian dispensation. He was the lesser light, which was to be followed by a greater. The mind of John was illuminated by the Holy Spirit, that he might shed light upon his people; but no other light ever has shone or ever will shine so clearly upon fallen man as that which emanated from the teaching and example of Jesus. Christ and His mission had been but dimly understood as typified in the shadowy sacrifices. Even John had not fully comprehended the future, immortal life through the Saviour.” The Desire of Ages, 220.
„Prorok Jan byl spojovacím článkem mezi dvěma dispensacemi. Jako Boží představitel vystoupil, aby ukázal vztah zákona a proroků ke křesťanské dispensaci. Byl menším světlem, po němž mělo následovat větší. Janova mysl byla osvěcena Duchem svatým, aby mohl šířit světlo svému lidu; avšak žádné jiné světlo nikdy nesvítilo ani nikdy nebude svítit tak jasně na padlého člověka jako to, které vyzařovalo z učení a příkladu Ježíše. Kristus a Jeho poslání byly jen matně chápány, jak byly předobrazeny ve stínových obětech. Ani Jan plně nepochopil budoucí, nesmrtelný život skrze Spasitele.“ Touha věků, 220.
The hinge garment of John is introduced at the very point of Christ’s baptism, which was the turning point, represented by the place where John was baptizing. That place was named Bethabara meaning “ferry crossing,” and is the very place ancient Israel entered into the Promised Land as they came out of the wilderness, just as John had done.
Janův oděv na pantech je uveden právě v okamžiku Kristova křtu, jenž byl bodem obratu, znázorněným místem, kde Jan křtil. To místo se nazývalo Bethabara, což znamená „převozní přechod“, a je to právě to místo, kudy starověký Izrael vstoupil do zaslíbené země, když vyšel z pouště, právě tak jako Jan.
Of course, the movement of the one hundred and forty-four thousand are who John is representing, but we are simply pointing out that when Jesus was baptized, it was that generation that He and John called the “generation of vipers.” Jesus came to magnify God’s Ten Commandment law, and He inspired every word in the Bible, so when He calls the final generation of ancient Israel a generation of vipers, He knows full well that the second commandment identifies the judgment being accomplished in the third and fourth generations.
Ovšem, hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc je tím, co Jan představuje, avšak pouze poukazujeme na to, že když byl Ježíš pokřtěn, byla to právě ta generace, kterou on i Jan nazvali „pokolením zmijí“. Ježíš přišel, aby zvelebil Boží zákon Desatera, a on inspiroval každé slovo v Bibli; proto když nazývá závěrečnou generaci starověkého Izraele pokolením zmijí, dobře ví, že druhé přikázání určuje soud vykonávaný na třetím a čtvrtém pokolení.
The third and fourth generations represent a progressive judgment that ends in the fourth generation, which is the generation of vipers. Christ baptism typifies 9/11. The Laodicean Seventh-day Adventist generation has been in its final generation since that time. John’s message to the Pharisees and Sadducees was the Laodicean message.
Třetí a čtvrté pokolení představují postupný soud, který končí ve čtvrtém pokolení, jež je pokolením zmijí. Kristův křest je předobrazem 11. září. Laodicejské pokolení adventistů sedmého dne se od té doby nachází ve svém posledním pokolení. Janovo poselství farizeům a saduceům bylo laodicejským poselstvím.
But when he saw many of the Pharisees and Sadducees come to his baptism, he said unto them,
Když však uviděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim,
O generation of vipers, who hath warned you to flee from the wrath to come?
Pokolení zmijí, kdo vás varoval, abyste utekli před přicházejícím hněvem?
Bring forth therefore fruits meet for repentance: And think not to say within yourselves, We have Abraham to our father:
Přinášejte tedy ovoce hodné pokání; a nedomnívejte se, že si v sobě můžete říkat: Máme Abrahama za otce:
for I say unto you, that God is able of these stones to raise up children unto Abraham.
Neboť pravím vám, že Bůh je schopen z těchto kamenů vzbudit Abrahamovi děti.
And now also the axe is laid unto the root of the trees: therefore every tree which bringeth not forth good fruit is hewn down, and cast into the fire. I indeed baptize you with water unto repentance: but he that cometh after me is mightier than I, whose shoes I am not worthy to bear: he shall baptize you with the Holy Ghost, and with fire: Whose fan is in his hand, and he will throughly purge his floor, and gather his wheat into the garner; but he will burn up the chaff with unquenchable fire.
A již i sekera jest přiložena ke kořeni stromů; proto každý strom, který nenese dobré ovoce, bývá vytínán a vržen do ohně. Já vás křtím vodou ku pokání; ale ten, který přichází po mně, jest mocnější než já, jehož obuv nejsem hoden nositi; on vás bude křtíti Duchem svatým a ohněm. Jeho věječka jest v jeho ruce, a důkladně vyčistí své humno a shromáždí svou pšenici do stodoly; plevy však spálí neuhasitelným ohněm.
Then cometh Jesus from Galilee to Jordan unto John, to be baptized of him. Matthew 3:7–13.
Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se od něho dal pokřtít. Matouš 3,7–13.
Jesus came from Galilee, which symbolizes a turning point in agreement with John’s girdle-hinge, and the meaning of Bethabara. John’s work of preparing the way, had then changed to Christ’s work of confirming the covenant. The thirty years of preparation was ended and the three and a half years before and after the cross began.
Ježíš přišel z Galileje, která symbolizuje bod obratu v souladu s Janovým opaskovým závěsem a s významem Bethabary. Janovo dílo přípravy cesty se tehdy proměnilo v Kristovo dílo potvrzení smlouvy. Třicet let přípravy skončilo a začaly tři a půl roku před křížem i po něm.
John’s message was a warning of the coming wrath at the destruction of Jerusalem, a destruction that also represents the end of the world and the seven last plagues. That warning message was set within the context of Islam, and it was delivered by a man who not only fulfilled Malachi’s messenger who prepares the way, and Isaiah’s voice in the wilderness, but also the message of Elijah, for John’s clothing paralleled Elijah’s just as John’s message paralleled Elijah’s.
Janovo poselství bylo varováním před přicházejícím hněvem při zničení Jeruzaléma, zničení, které zároveň představuje i konec světa a sedm posledních ran. Toto varovné poselství bylo zasazeno do kontextu islámu a bylo předáno mužem, který nejen naplnil Malachiášova posla připravujícího cestu a Izaiášův hlas na poušti, nýbrž i poselství Eliášovo, neboť Janův oděv odpovídal Eliášovu stejně, jako Janovo poselství odpovídalo Eliášovu.
And he said unto them, What manner of man was he which came up to meet you, and told you these words? And they answered him, He was an hairy man, and girt with a girdle of leather about his loins. And he said, It is Elijah the Tishbite. 2 Kings 1:7, 8.
I řekl jim: Jaký byl ten muž, který vám přišel vstříc a mluvil k vám tato slova? Odpověděli mu: Byl to chlupatý muž, přepásaný koženým pásem kolem beder. I řekl: To je Elijáš Tišbijský. 2. Královská 1,7.8.
If they were to ask of John, and not of Elijah, “what manner of man was he?” they would be answered “a hairy man, and girt with a girdle of leather about his loins.” The entire six-month ministry of John is represented in the passage where the final and fourth generation is specifically identified and defined. The Laodicean message unto them directly attacks the profession of being God’s covenant people, it warns them of the coming wrath as illustrated by an ax striking the roots of the trees. The message included that Christ would finish the testing process that began with John. Later in Matthew, Jesus also calls the Jews “a generation of vipers,” and He takes the thought up from John’s theme of cutting down a tree, and explains why.
Kdyby se ptali na Jana, a ne na Eliáše, „jaký to byl muž?“, dostalo by se jim odpovědi: „Byl to muž chlupatý a přepásaný koženým pásem kolem beder.“ Celá šestiměsíční služba Jana je zachycena v pasáži, kde je závěrečné, čtvrté pokolení výslovně označeno a vymezeno. Laodicejské poselství k nim přímo napadá jejich vyznávání, že jsou Božím smluvním lidem; varuje je před přicházejícím hněvem, znázorněným sekerou zasahující kořeny stromů. Součástí poselství bylo i to, že Kristus dovrší proces zkoušení, který začal u Jana. Později v Matoušovi Ježíš rovněž nazývá Židy „pokolením zmijí“ a navazuje na Janovo téma poražení stromu a vysvětluje proč.
Either make the tree good, and his fruit good; or else make the tree corrupt, and his fruit corrupt: for the tree is known by his fruit. O generation of vipers, how can ye, being evil, speak good things? for out of the abundance of the heart the mouth speaketh. A good man out of the good treasure of the heart bringeth forth good things: and an evil man out of the evil treasure bringeth forth evil things. But I say unto you, That every idle word that men shall speak, they shall give account thereof in the day of judgment. For by thy words thou shalt be justified, and by thy words thou shalt be condemned. Matthew 12:33–37.
Buď učiňte strom dobrým i jeho ovoce dobrým, anebo učiňte strom špatným i jeho ovoce špatným; neboť strom se pozná po svém ovoci. Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Neboť z hojnosti srdce mluví ústa. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré věci; a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé věci. Ale pravím vám, že z každého neužitečného slova, které lidé promluví, vydají počet v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov budeš odsouzen. Matouš 12,33–37.
The day of judgment, according to the second commandment is in the fourth generation. The judgment is based upon the message we speak, and that message comes out of our hearts. It is the message we speak that identifies whether we are Peter’s “chosen generation” or a “generation of vipers.” Either class is manifested at the conclusion of a testing process where Christ, as the dirt brush man cleans His floor. As with the oil in the parable of the ten virgins, the message is represented either by an evil or a good heart. Christ’s reference adds that this generation of vipers, which is the fourth and final generation—seek after a sign, and the only sign they would be given was the sign of Jonah.
Den soudu je podle druhého přikázání ve čtvrtém pokolení. Soud je založen na poselství, které mluvíme, a toto poselství vychází z našich srdcí. Právě poselství, které vyslovujeme, určuje, zda jsme Petrovým „vyvoleným rodem“, nebo „plemenem zmijí“. Obě skupiny se projeví na závěr procesu zkoušky, kdy Kristus jako muž s kartáčem na nečistoty čistí svou podlahu. Stejně jako olej v podobenství o deseti pannách je poselství představováno buď zlým, nebo dobrým srdcem. Kristův odkaz dále uvádí, že toto plemeno zmijí, které je čtvrtým a posledním pokolením, žádá znamení, a jediné znamení, které mu bude dáno, je znamení Jonášovo.
Then certain of the scribes and of the Pharisees answered, saying, Master, we would see a sign from thee. But he answered and said unto them, An evil and adulterous generation seeketh after a sign; and there shall no sign be given to it, but the sign of the prophet Jonas: For as Jonas was three days and three nights in the whale’s belly; so shall the Son of man be three days and three nights in the heart of the earth. The men of Nineveh shall rise in judgment with this generation, and shall condemn it: because they repented at the preaching of Jonas; and, behold, a greater than Jonas is here. The queen of the south shall rise up in the judgment with this generation, and shall condemn it: for she came from the uttermost parts of the earth to hear the wisdom of Solomon; and, behold, a greater than Solomon is here. Matthew 12:38–42.
Tehdy někteří ze zákoníků a z farizeů odpověděli: Mistře, chceme od tebe vidět znamení. On jim však odpověděl a řekl: Zlé a cizoložné pokolení hledá znamení; ale nebude mu dáno žádné znamení, leč znamení proroka Jonáše. Neboť jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové ninivští povstanou na soudě s tímto pokolením a odsoudí je, neboť činili pokání při Jonášově kázání; a hle, zde je více než Jonáš. Královna jihu povstane na soudě s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přišla od nejzazších končin země, aby slyšela Šalomounovu moudrost; a hle, zde je více než Šalomoun. Matouš 12,38–42.
Christ referenced the Jews as a generation of vipers, and He uses illustrations of judgment as the message of Jonah, and the message of the wisdom of Solomon. Jesus is identifying by context, and with two witnesses, that the generation of vipers is the fourth generation, for the fourth generation is where judgment is accomplished.
Kristus označil Židy za pokolení zmijí a jako poselství Jonášovo i poselství Šalomounovy moudrosti používá obrazy soudu. Ježíš podle souvislosti a za přítomnosti dvou svědků určuje, že pokolení zmijí je čtvrté pokolení, neboť ve čtvrtém pokolení se vykonává soud.
The one hundred and forty-four thousand are the ensign, or the sign of the latter days, as is the law of God, and the Sabbath. The sign of Jonah is the sign of the resurrection, which for the Jews in Christ’s day and age was His baptism, when the Holy Spirit descended, represented as a dove. Jonah means “dove.” Jonah, John the Revelator, Daniel, Joseph and Lazarus represent the one hundred and forty-four thousand, who are resurrected from being dead in the street for three and a half days. At that point they are to transition from Laodiceans unto Philadelphians, thus becoming the eighth that is of the seven. Jonah represents baptism, for he was cast into the water and symbolically died when he was eaten by the whale. He was thereafter resurrected, as was John, when he was taken out of the boiling oil, and as was Daniel when he was taken out of the lion’s den, and as was Joseph, when he was taken out of the pit, as was Lazarus, the sealing miracle in the time of Christ. The Jews could not see the sign of Jonah, as represented by Christ’s resurrection any clearer than Adventism sees the sign of 9/11, which is the sign of Jonah.
Sto čtyřicet čtyři tisíc jsou praporcem neboli znamením posledních dnů, stejně jako zákon Boží a sobota. Znamení Jonášovo je znamením vzkříšení, jímž pro Židy v době Kristově byl Jeho křest, když sestoupil Duch svatý, znázorněný jako holubice. Jonáš znamená „holubice“. Jonáš, Jan Zjevení, Daniel, Josef a Lazar představují sto čtyřicet čtyři tisíc, kteří jsou vzkříšeni z toho, že byli po tři a půl dne mrtví na ulici. V tom bodě mají přejít z Laodicejských k Filadelfským, a tak se stát osmým, který je ze sedmi. Jonáš představuje křest, neboť byl vržen do vody a symbolicky zemřel, když jej pohltila velryba. Poté byl vzkříšen, jako byl Jan, když byl vyňat z vroucího oleje, a jako byl Daniel, když byl vyveden ze lví jámy, a jako byl Josef, když byl vytažen z jámy, stejně jako Lazar, pečetící zázrak v době Kristově. Židé nemohli vidět znamení Jonášovo, jak je představováno Kristovým vzkříšením, o nic jasněji, než adventismus vidí znamení 11. září, které je znamením Jonášovým.
We will continue these subjects in the next article.
V příštím článku budeme v těchto tématech pokračovat.
“The burden of the warning now to come to the people of God, nigh and afar off, is the third angel’s message. And those who are seeking to understand this message will not be led by the Lord to make an application of the Word that will undermine the foundation and remove the pillars of the faith that has made Seventh-day Adventists what they are today. The truths that have been unfolding in their order, as we have advanced along the line of prophecy revealed in the Word of God, are truth, sacred, eternal truth today. Those who passed over the ground step by step in the past history of our experience, seeing the chain of truth in the prophecies, were prepared to accept and obey every ray of light. They were praying, fasting, searching, digging for the truth as for hidden treasures, and the Holy Spirit, we know, was teaching and guiding us. Many theories were advanced, bearing a semblance of truth, but so mingled with misinterpreted and misapplied scriptures, that they led to dangerous errors. Very well do we know how every point of truth was established, and the seal set upon it by the Holy Spirit of God. And all the time voices were heard, ‘Here is the truth,’ ‘I have the truth; follow me.’ But the warnings came, ‘Go not ye after them. I have not sent them, but they ran.’ (See Jeremiah 23:21.)
„Břemenem varování, které nyní má přijít k Božímu lidu, blízkému i vzdálenému, je poselství třetího anděla. A ti, kteří usilují porozumět tomuto poselství, nebudou Pánem vedeni k tomu, aby vykládali Slovo způsobem, jenž by podkopával základ a odstraňoval pilíře víry, která učinila adventisty sedmého dne tím, čím jsou dnes. Pravdy, které se odhalovaly ve svém pořádku, jak jsme postupovali po linii proroctví zjevené v Božím slově, jsou pravdou, posvátnou, věčnou pravdou i dnes. Ti, kteří v minulých dějinách naší zkušenosti procházeli krok za krokem tuto půdu a viděli řetěz pravdy v proroctvích, byli připraveni přijmout a poslouchat každý paprsek světla. Modlili se, postili se, hledali a dobývali pravdu jako skryté poklady, a víme, že Duch svatý nás učil a vedl. Bylo předkládáno mnoho teorií, nesoucích zdání pravdy, avšak natolik promíšených s nesprávně vykládanými a nesprávně používanými Písmy, že vedly k nebezpečným bludům. Velmi dobře víme, jak byl ustanoven každý bod pravdy a jak na něj byla vložena pečeť Duchem svatým Božím. A po celou dobu zaznívaly hlasy: ‚Zde je pravda,‘ ‚Já mám pravdu; následujte mne.‘ Ale přicházela varování: ‚Nechoďte za nimi. Já jsem je neposlal, ale oni běželi.‘ (Viz Jeremjáš 23,21.)“
“The leadings of the Lord were marked, and most wonderful were His revelations of what is truth. Point after point was established by the Lord God of heaven. That which was truth then, is truth today. But the voices do not cease to be heard—‘This is truth. I have new light.’ But these new lights in prophetic lines are manifest in misapplying the Word and setting the people of God adrift without an anchor to hold them. If the student of the Word would take the truths which God has revealed in the leadings of His people, and appropriate these truths, digest them, and bring them into their practical life, they would then be living channels of light. But those who have set themselves to study out new theories, have a mixture of truth and error combined, and after trying to make these things prominent, have demonstrated that they have not kindled their taper from the divine altar, and it has gone out in darkness.” Selected Messages, book 2, 103, 104.
„Vedení Páně bylo zjevné a nanejvýš podivuhodná byla Jeho zjevení toho, co je pravda. Bod po bodu byl upevněn Hospodinem, Bohem nebes. To, co bylo pravdou tehdy, je pravdou i dnes. Hlasy však nepřestávají znít: ‚Toto je pravda. Mám nové světlo.‘ Tato nová světla v prorockých liniích se však projevují nesprávným používáním Slova a uváděním Božího lidu do bezcílného bloudění bez kotvy, která by je držela. Kdyby student Slova přijal pravdy, které Bůh zjevil při vedení svého lidu, a tyto pravdy si osvojil, vstřebal je a vnesl je do svého praktického života, stal by se pak živým kanálem světla. Avšak ti, kteří se odhodlali zkoumat nové teorie, mají směs pravdy a bludu spojenou dohromady, a když se po pokusech učinit tyto věci významnými ukázalo, prokázali tím, že svůj knot nezapálili od božského oltáře, a ten zhasl v temnotě.“ Selected Messages, kniha 2, 103, 104.