It has been a slow-moving journey to get to the book of Joel, with Peter as our witness. Peter is one of the most amazing symbols within God’s prophetic Word, but aren’t they all? Peter is at Caesarea Philippi, and he is also at Pentecost in the upper room at the third hour, and then in the temple at the ninth hour of the same day. Jesus was crucified at the third hour and died at the ninth hour. Peter is called to Caesarea at the ninth hour, but the Caesarea that he is called to in the story of Cornelius, is not Caesarea Philippi at the base of Mount Hermon, it was Caesarea by the sea, called Caesarea Maritima.

Byla to pomalu se odvíjející cesta k knize Jóel, přičemž naším svědkem je Petr. Petr je jedním z nejúžasnějších symbolů v Božím prorockém Slově, ale nejsou takovými všichni? Petr je v Cesareji Filipově a je také o Letnicích ve večeřadle ve třetí hodině a potom v chrámě v deváté hodině téhož dne. Ježíš byl ukřižován ve třetí hodině a v deváté hodině zemřel. Petr je povolán do Cesareje v devátou hodinu, avšak Cesareja, do níž je povolán v příběhu o Kornéliovi, není Cesareja Filipova při úpatí hory Chermónu, nýbrž Cesareja při moři, zvaná Caesarea Maritima.

Caesarea Maritima is the coastal city on the Mediterranean Sea, about 30–35 miles north of modern Tel Aviv (built by Herod the Great as a grand Roman port city). It appears frequently in the book of Acts (mentioned 15 times), and is the one most people refer to simply as “Caesarea” in the New Testament. Philip the Evangelist lived there with his four prophesying daughters (Acts 8:40; 21:8). Paul was imprisoned there for two years, appeared before governors Felix and Festus, and King Agrippa (Acts 23–26). More significantly, perhaps, Peter preached to the Roman centurion Cornelius here—the first major Gentile conversion to Christianity (Acts 10) in 34 AD, when the week that Christ confirmed the covenant with many, ended.

Caesarea Maritima je pobřežní město na břehu Středozemního moře, asi 30–35 mil severně od dnešního Tel Avivu (vybudované Herodem Velikým jako velkolepé římské přístavní město). V knize Skutků se objevuje často (je zmíněna 15krát) a je to ta, kterou má většina lidí na mysli, když se v Novém zákoně mluví jednoduše o „Cesareji“. Filip evangelista tam žil se svými čtyřmi prorokujícími dcerami (Sk 8,40; 21,8). Pavel tam byl po dva roky vězněn, stanul před místodržiteli Félixem a Festem i před králem Agrippou (Sk 23–26). Ještě významnější snad je, že zde Petr kázal římskému setníku Kornéliovi — prvnímu významnému obrácenému pohanovi ke křesťanství (Sk 10) roku 34 po Kr., kdy skončil týden, v němž Kristus potvrdil smlouvu s mnohými.

And he shall confirm the covenant with many for one week: and in the midst of the week he shall cause the sacrifice and the oblation to cease, and for the overspreading of abominations he shall make it desolate, even until the consummation, and that determined shall be poured upon the desolate. Daniel 9:27.

A potvrdí smlouvu s mnohými na jeden týden; a uprostřed toho týdne učiní přítrž oběti a obětnímu daru, a pro rozšíření ohavností způsobí zpustošení, a to až do dovršení; a to, co je určeno, bude vylito na zpustošené. Daniel 9:27.

Caesarea Maritima served as the Roman administrative capital of Judea and a major Gentile hub. Caesarea Philippi is a different city, located in the far north near the base of Mount Hermon (about 25–30 miles north of the Sea of Galilee), in what is now the Golan Heights area (modern Banias). It is mentioned only in the Gospels (Matthew 16:13 and Mark 8:27), when Jesus took His disciples to Caesarea Philippi. This is the famous location where Peter confessed that Jesus is “the Messiah, the Son of the living God,” and where Jesus declared, “On this rock I will build my church, and the gates of Hades will not overcome it” (Matthew 16:13–20). It was a pagan area with temples to Greek gods, especially the goat-god Pan, whose grotto of Pan was called the “gates of hell,” making Jesus’ declaration there particularly striking.

Caesarea Maritima sloužila jako římské správní hlavní město Judeje a jako významné centrum pohanů. Caesarea Philippi je jiné město, nacházející se na dalekém severu poblíž úpatí hory Hermon (asi 25–30 mil severně od Galilejského moře), v oblasti dnešních Golanských výšin (dnešní Banias). Je zmíněna pouze v evangeliích (Matouš 16,13 a Marek 8,27), když Ježíš vzal své učedníky do Caesareje Filipovy. To je ono proslulé místo, kde Petr vyznal, že Ježíš je „Mesiáš, Syn živého Boha“, a kde Ježíš prohlásil: „Na této skále zbuduji svou církev a brány Hádu ji nepřemohou“ (Matouš 16,13–20). Byla to pohanská oblast s chrámy zasvěcenými řeckým bohům, zejména kozlímu bohu Panovi, jehož Panova jeskyně byla nazývána „branami pekla“, což činilo Ježíšovo prohlášení pronesené právě tam obzvláště působivým.

The two cities are completely separate geographically and historically—one a bustling Roman seaport in the south-west, the other a northern Hellenistic/pagan site near the headwaters of the Jordan River. The coastal one dominates the Book of Acts, while the northern one is central to a pivotal moment in the Gospels. Caesarea of the sea is a symbol of Rome—the beast, and Caesarea of the earth is a symbol of the dragon. Sister White identifies the period from the cross to Pentecost, the “Pentecostal season,” which began at the cross and ended at Pentecost.

Obě města jsou zeměpisně i historicky zcela odlišná — jedno je rušným římským přístavem na jihozápadě, druhé severním helénistickým/pohanským místem poblíž pramenů řeky Jordánu. To pobřežní dominuje knize Skutků apoštolů, zatímco to severní stojí v centru klíčového okamžiku v evangeliích. Césarea přímořská je symbolem Říma — šelmy, a Césarea pozemská je symbolem draka. Sestra Whiteová vymezuje období od kříže do Letnic, „letniční období“, které začalo na kříži a skončilo o Letnicích.

“It is with an earnest longing that I look forward to the time when the events of the day of Pentecost shall be repeated with even greater power than on that occasion. John says, ‘I saw another angel come down from heaven, having great power; and the earth was lightened with his glory.’ Then, as at the Pentecostal season, the people will hear the truth spoken to them, every man in his own tongue.

„S vroucí touhou vyhlížím dobu, kdy se události dne Letnic zopakují s ještě větší mocí než tehdy. Jan praví: ‚Viděl jsem jiného anděla, jak sestupuje z nebe, maje velikou moc; a země byla ozářena jeho slávou.‘ Tehdy, jako v době Letnic, uslyší lidé pravdu, která k nim bude mluvena, každý ve svém vlastním jazyce.

“God can breathe new life into every soul that sincerely desires to serve Him, and can touch the lips with a live coal from off the altar, and cause them to become eloquent with His praise. Thousands of voices will be imbued with the power to speak forth the wonderful truths of God’s Word. The stammering tongue will be unloosed, and the timid will be made strong to bear courageous testimony to the truth. May the Lord help His people to cleanse the soul temple from every defilement, and to maintain such a close connection with Him that they may be partakers of the latter rain when it shall be poured out.” Review and Herald, July 20, 1886.

„Bůh může vdechnout nový život každé duši, která upřímně touží Mu sloužit, a může se dotknout rtů žhavým uhlíkem z oltáře a způsobit, že se stanou výmluvnými v Jeho chvále. Tisíce hlasů budou naplněny mocí zvěstovat podivuhodné pravdy Božího slova. Koktavý jazyk bude uvolněn a bázliví budou posíleni, aby odvážně vydávali svědectví o pravdě. Kéž Pán pomůže svému lidu očistit chrám duše od každého poskvrnění a udržovat s Ním tak těsné spojení, aby se mohli stát účastníky pozdního deště, až bude vylit.“ Review and Herald, 20. července 1886.

Technically the Pentecostal season would start at the feast of first fruits, which aligns with Christ’s resurrection; but without the death of the cross there would be no blood for the risen savior to take with Him when He arose. Without His death, He, as the Bread of life would not have rested on the day of the feast of unleavened bread, and the Bread of life needed to rest in advance of it’s rising on the feast of first fruits, thus beginning the fifty-day period that led to the day and feast of Pentecost.

Technicky by letniční období začínalo svátkem prvotin, který se shoduje s Kristovým vzkříšením; avšak bez smrti na kříži by nebyla žádná krev, kterou by vzkříšený Spasitel mohl vzít s sebou, když vstal. Bez Jeho smrti by On, jako Chléb života, nespočinul v den svátku nekvašených chlebů, a Chléb života potřeboval spočinout před svým vzkříšením o svátku prvotin, čímž započalo padesátidenní období vedoucí ke dni a svátku Letnic.

When Christ came to confirm the covenant for one week; the week began at His baptism and then “in the midst of the week,” three and a half years later, He was crucified, rested in the tomb on the day of unleavened Bread, rose as the feast of the first fruits of the barley harvest on Sunday, thus starting the fifty-day Pentecostal season that reached to the first fruits feast of the wheat. From the cross to the end of the week, three and a half years later, the seven-year-period came to its conclusion with Cornelius of Caesarea Maritima, who became the very first Gentile convert–to the Christian church at the end of the week in 34 AD.

Když Kristus přišel, aby potvrdil smlouvu na jeden týden, týden začal při jeho křtu a poté „uprostřed týdne“, o tři a půl roku později, byl ukřižován, odpočinul v hrobě v den nekvašených chlebů, vstal z mrtvých v neděli jako svátek prvotin ječmenné žně, a tak započal padesátidenní letniční období, které dosáhlo až ke svátku prvotin pšeničné žně. Od kříže až do konce týdne, o tři a půl roku později, dospělo sedmileté období ke svému závěru Kornéliem z Caesareje Maritimy, který se na konci týdne roku 34 po Kr. stal vůbec prvním pohanským obrácencem ke křesťanské církvi.

The week Christ came to confirm the covenant is prophetically 2,520 days, and the cross is “in the midst of the week,” so it was 1,260 days after the baptism and 1,260 days before Cornelius was converted. At the cross Christ was crucified at the third hour, and He died at the ninth hour. That was the beginning of the Pentecostal season and at the end, (for Jesus always illustrates the end with the beginning) on the day of Pentecost, Peter gives his first sermon of the book of Joel at the third hour in the upper room, where Christ met the disciples on the day of His resurrection. Peter then gives his second sermon on Joel in the temple at the ninth hour. Clearly the third and ninth hour are an alpha and omega symbol of the beginning and ending of the Pentecostal season.

Týden, v němž Kristus přišel potvrdit smlouvu, má v proroctví 2 520 dnů a kříž je „uprostřed týdne“, takže to bylo 1 260 dnů po křtu a 1 260 dnů před obrácením Kornélia. Na kříži byl Kristus ukřižován ve třetí hodině a zemřel v deváté hodině. To byl počátek letničního období a na jeho konci (neboť Ježíš vždy znázorňuje konec počátkem) v den Letnic pronáší Petr ve třetí hodině v horní místnosti, kde se Kristus setkal s učedníky v den svého vzkříšení, své první kázání z knihy Jóel. Poté Petr pronáší své druhé kázání o Jóelovi v chrámě v devátou hodinu. Je zřejmé, že třetí a devátá hodina jsou symbolem alfa a omega počátku a zakončení letničního období.

Line upon line, when we align the third and ninth hour of these two events, we find the six hours as a prophetic period that both provide a witness of a division. Christ goes from life to death to life. He goes from earth to heaven and back to earth. Peter is outside and then inside the temple. There are of course other parallel alignments of the third to ninth hour, but we first need to consider Peter, Cornelius and Caesarea by the sea.

Když řádek po řádku srovnáme třetí a devátou hodinu těchto dvou událostí, shledáváme oněch šest hodin jako prorocké období, které v obou případech vydává svědectví o rozdělení. Kristus přechází ze života do smrti a opět do života. Odchází ze země do nebe a vrací se zpět na zem. Petr je nejprve vně chrámu a poté uvnitř chrámu. Jsou ovšem i jiná souběžná srovnání od třetí do deváté hodiny, avšak nejprve musíme vzít v úvahu Petra, Kornélia a přímořskou Cesareu.

As with the prophetic divisions that are represented in the six hours, when the angel was sent to Cornelius to direct him to send for Peter it was the ninth hour.

Stejně jako u prorockých období, která jsou znázorněna v šesti hodinách, byla to devátá hodina, když byl anděl poslán ke Kornéliovi, aby jej navedl, ať pošle pro Petra.

There was a certain man in Caesarea called Cornelius, a centurion of the band called the Italian band, A devout man, and one that feared God with all his house, which gave much alms to the people, and prayed to God alway. He saw in a vision evidently about the ninth hour of the day an angel of God coming in to him, and saying unto him, Cornelius. And when he looked on him, he was afraid, and said, What is it, Lord? And he said unto him, Thy prayers and thine alms are come up for a memorial before God. And now send men to Joppa, and call for one Simon, whose surname is Peter. Acts 10:1–5.

V Cesareji byl jistý muž jménem Kornélius, setník kohorty zvané Italská; muž zbožný a bohabojný se vším svým domem, který dával lidu mnoho almužen a ustavičně se modlil k Bohu. Ten zřetelně uviděl ve vidění kolem deváté hodiny denní anděla Božího, jak vchází k němu a říká mu: Kornélie. Když na něho upřeně pohlédl, ulekl se a řekl: Co jest, Pane? I řekl mu: Tvé modlitby a tvé almužny vystoupily před Boha na památku. A nyní pošli muže do Joppy a dej zavolat jednomu Šimonovi, který má příjmení Petr. Skutky 10,1–5.

The arrival of an angel is a symbol of a message, and of a waymark, and the angel confirms that it is a waymark when he says, “Thy prayers and thine alms are come up for a memorial before God.” The waymark of the conclusion of the week is Cornelius sending for Peter at the ninth hour after fasting for four days, and it is called a “memorial,” which is a waymark. As a “centurion,” Cornelius was a captain over one hundred men.

Příchod anděla je symbolem poselství a mezníku; a anděl potvrzuje, že je to mezník, když říká: „Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na památku před Boha.“ Mezníkem závěru týdne je to, že Cornelius posílá pro Petra v devátou hodinu po čtyřech dnech postu, a je to nazváno „památkou“, což je mezník. Jako „setník“ byl Cornelius velitelem nad stem mužů.

When Peter is at Caesarea Philippi in Matthew sixteen there is no reference to any hour. Caesarea Philippi is the name of the city at the time when Jesus took the disciples there. In the history of Daniel eleven, verses thirteen to fifteen, verses that were fulfilled at the battle of Panium, and that typify the war that leads to the Sunday law in the United States, Caesarea Philippi was named Panium. Peter is in verses thirteen through fifteen when he is at Caesarea Philippi, which is Panium.

Když je Petr v Matoušovi šestnáct u Cesareje Filipovy, není tam žádný odkaz na jakoukoli hodinu. Cesareja Filipova je název města v době, kdy tam Ježíš vzal učedníky. V dějinách Daniela 11, veršů třináct až patnáct, veršů, které se naplnily v bitvě u Pania a které jsou předobrazem války vedoucí k nedělnímu zákonu ve Spojených státech, se Cesareja Filipova nazývala Panium. Petr je ve verších třináct až patnáct, když je u Cesareje Filipovy, která je Paniem.

Identifying that the Battle of Panium was a fulfillment of verses thirteen to fifteen of Daniel eleven, and that the verses and the history of the Battle of Panium identifies a war that leads to the Sunday law in the United States is exactly how the methodology of line upon line is designed to work. Employing that methodology demands that Caesarea Philippi and Panium must be aligned, for the primary rule of prophecy that addresses this truth is that “each of the ancient prophets spoke more for our day than the days in which they lived.” Paul adds that the spirits of the prophets are subject to the prophets, so not only do they all identify the latter days, but they all agree.

Rozpoznání, že bitva u Pania byla naplněním veršů třináct až patnáct jedenácté kapitoly Daniela a že tyto verše i dějiny bitvy u Pania označují válku, která vede k nedělnímu zákonu ve Spojených státech, je přesně tím, jak je metodika „řádek za řádkem“ určena k fungování. Uplatnění této metodiky vyžaduje, aby Caesarea Filipova a Panium byly uvedeny do vzájemného souladu, neboť základním pravidlem proroctví, které se této pravdy týká, je, že „každý ze starých proroků mluvil více pro naši dobu než pro dobu, v níž žil“. Pavel dodává, že duchové proroků jsou podřízeni prorokům, takže nejenže všichni ukazují na poslední dny, ale také jsou všichni ve vzájemné shodě.

For this reason if and when Panium is identified in God’s prophetic Word as Panium and thereafter as Caesarea Philippi, they must both be applied in the latter days, and they must align together, for they are the same city.

Z tohoto důvodu, pokud a kdy je Panium v Božím prorockém Slově označeno jako Panium a poté jako Caesarea Philippi, musejí být obě označení uplatněna v posledních dnech a musejí být ve vzájemném souladu, neboť jde o totéž město.

In conjunction with this logic, though slightly different, is Caesarea Philippi and Caesarea Maritima. Peter went to Caesarea Philippi with Christ, but he was sent to Caesarea Maritima by the Holy Spirit. Yet at both Caesarea’s it is Peter who is the main covenant character. What is wonderful about this line is that it was at the ninth hour that Cornelius was visited by the angel and instructed to send for Peter. Peter at Caesarea is a prophetic symbol, but the two Caesarea’s are distinctly different. One is Caesarea by the sea, and the other Caesarea on the earth. Caesarea by the sea is associated with the Gentiles, and Cornelius was the first Gentile convert exactly at the end of the covenant week in 34 AD. Caesarea by the sea is the ninth hour and aligns with Peter in the temple at Pentecost, and the death of Christ at the ninth hour.

V souvislosti s touto logikou, ačkoli poněkud odlišně, stojí Caesarea Filipova a Caesarea Přímořská. Petr šel s Kristem do Caesareje Filipovy, avšak do Caesareje Přímořské byl poslán Duchem svatým. Přesto je v obou Caesarejích právě Petr hlavní smluvní postavou. Pozoruhodné na této linii je, že právě v devátou hodinu byl Kornélius navštíven andělem a dostal pokyn poslat pro Petra. Petr v Caesareji je prorockým symbolem, avšak obě Caesareje jsou zřetelně odlišné. Jedna je Caesarea u moře a druhá Caesarea na zemi. Caesarea u moře je spojena s pohany a Kornélius byl prvním obráceným pohanem právě na konci smluvního týdne roku 34 po Kr. Caesarea u moře je devátá hodina a je v souladu s Petrem v chrámě o Letnicích a se smrtí Krista v devátou hodinu.

Caesarea by the earth, that is Caesarea Philippi is the third hour. There is no other options to choose. Caesarea Philippi at the beginning, the third hour and Caesarea Maritima at the end, the ninth hour. Philippi is the alpha of the period of six hours and Maritima is the omega. The omega at the ninth hour was the death of Christ in the midst of the covenant week, and Peter in the temple at Pentecost was also the ninth hour. Cornelius calling for Peter aligns with the death of Christ, which typifies the Sunday law, and also Peter in the temple at Pentecost, which once again typifies the Sunday law. Cornelius, as the first Gentile convert represents the first eleventh-hour worker at the Sunday law.

Cesarea na zemi, totiž Cesarea Filipova, je třetí hodina. Není jiné možnosti volby. Cesarea Filipova na počátku, třetí hodina, a Caesarea Maritima na konci, devátá hodina. Filipova je alfa období šesti hodin a Maritima je omega. Omega v deváté hodině byla smrt Krista uprostřed smluvního týdne a Petr v chrámě o Letnicích byl rovněž v deváté hodině. To, že Kornélius povolal Petra, je v souladu se smrtí Krista, která je předobrazem nedělního zákona, a také s Petrem v chrámě o Letnicích, což znovu předobrazuje nedělní zákon. Kornélius jako první obrácený pohan představuje prvního dělníka jedenácté hodiny při nedělním zákoně.

The third hour when Christ was crucified, and the third hour when Peter was in the upper room must, and can only represent Caesarea Philippi. The upper room that Peter was in on the day of Pentecost, was the very same upper room that Christ appeared after His resurrection, ascension and descent. Christ came to the upper room and then fifty days later, on the day of Pentecost, Peter presented the message of the book of Joel in the same upper room.

Třetí hodina, kdy byl Kristus ukřižován, a třetí hodina, kdy byl Petr v horní místnosti, musí a může představovat jedině Cesareu Filipovu. Horní místnost, v níž byl Petr v den Letnic, byla táž horní místnost, v níž se Kristus zjevil po svém vzkříšení, nanebevstoupení a sestoupení. Kristus přišel do horní místnosti a pak o padesát dní později, v den Letnic, Petr v téže horní místnosti předložil poselství knihy Joel.

Caesarea Philippi is the third hour that aligns with the crucifixion and the upper room at Pentecost. The crucifixion is a symbol of scattering and the upper room a symbol of unity. This identifies Caesarea Philippi as the point just before the Sunday law where one class is scattered, and the other is gathered. When the history of the Battle of Panium begins to be repeated, the foolish and wise virgins will be forever separated, and they will be separated over the cross, which represents the approach of the Sunday law. It was at Caesarea Philippi that Christ began to teach about the approaching Sunday law. When He did so, Peter opposed the message, thus in nine verses, Peter represents those who are sealed and those who are scattered by the message of the cross, which is the Sunday law.

Cesarea Filipova je třetí hodinou, která odpovídá ukřižování a horní místnosti o Letnicích. Ukřižování je symbolem rozptýlení a horní místnost symbolem jednoty. To určuje Cesareu Filipovu jako bod těsně před nedělním zákonem, kdy jedna skupina je rozptýlena a druhá je shromážděna. Když se dějiny bitvy u Pania začnou opakovat, pošetilé a moudré panny budou navždy odděleny, a budou odděleny kvůli kříži, který představuje přibližování nedělního zákona. Právě v Cesarei Filipově začal Kristus vyučovat o blížícím se nedělním zákonu. Když tak činil, Petr se tomuto poselství postavil na odpor; tak tedy v devíti verších Petr představuje ty, kteří jsou zapečetěni, i ty, kteří jsou poselstvím kříže, jímž je nedělní zákon, rozptýleni.

He saith unto them, But whom say ye that I am?

Řekl jim: „A za koho mne pokládáte vy?“

And Simon Peter answered and said, Thou art the Christ, the Son of the living God.

Šimon Petr odpověděl a řekl: Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.

And Jesus answered and said unto him, Blessed art thou, Simon Barjona: for flesh and blood hath not revealed it unto thee, but my Father which is in heaven. And I say also unto thee, That thou art Peter, and upon this rock I will build my church; and the gates of hell shall not prevail against it. And I will give unto thee the keys of the kingdom of heaven: and whatsoever thou shalt bind on earth shall be bound in heaven: and whatsoever thou shalt loose on earth shall be loosed in heaven.

A Ježíš mu odpověděl: Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který jest v nebesích. A já pravím tobě, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev, a brány pekel ji nepřemohou. A dám tobě klíče království nebeského; a cokoli svážeš na zemi, bude svázáno v nebesích; a cokoli rozvážeš na zemi, bude rozvázáno v nebesích.

Then charged he his disciples that they should tell no man that he was Jesus the Christ. From that time forth began Jesus to shew unto his disciples, how that he must go unto Jerusalem, and suffer many things of the elders and chief priests and scribes, and be killed, and be raised again the third day.

Tehdy přikázal svým učedníkům, aby nikomu neříkali, že on je Ježíš Kristus. Od té chvíle začal Ježíš svým učedníkům ukazovat, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.

Then Peter took him, and began to rebuke him, saying, Be it far from thee, Lord: this shall not be unto thee.

Tu jej Petr vzal stranou a začal ho kárat slovy: „Buď to daleko od tebe, Pane; to se ti jistě nestane.“

But he turned, and said unto Peter, Get thee behind me, Satan: thou art an offence unto me: for thou savourest not the things that be of God, but those that be of men. Matthew 16:15–23.

On se však obrátil a řekl Petrovi: Jdi mi z cesty, satane; jsi mi pohoršením, neboť nemáš na mysli věci Boží, nýbrž lidské. Matouš 16,15–23.

The third hour crucifixion and Peter’s upper room message aligns the prophetic transition of the church militant, defined as the church with both wheat and tares, unto the church triumphant. The church triumphant is the first fruit wheat offering of Pentecost, which is the Sunday law. When the tares and the wheat reach maturity, the angels separate the two classes. It is the rain that began to sprinkle at 9/11 that causes the wheat and tares to come to fruition.

Ukřižování ve třetí hodině a Petrovo poselství v horní místnosti uvádějí do souladu prorocký přechod církve bojující, vymezené jako církev obsahující jak pšenici, tak koukol, k církvi vítězné. Církev vítězná je obětí prvotin pšenice o Letnicích, což je nedělní zákon. Když koukol a pšenice dospějí ke zralosti, andělé oddělí tyto dvě třídy. Je to déšť, který začal krápět při 11. září, co způsobuje, že pšenice a koukol přinášejí svůj plod.

A period of six hours represents the history of the Exeter camp meeting unto October 22, 1844, the triumphal entry of Christ into Jerusalem and the entry of king David into Jerusalem with the ark. The ninth hour is also the time of the evening sacrifice, around 3 PM.

Období šesti hodin představuje dějiny exeterského táborového shromáždění až do 22. října 1844, triumfální vjezd Krista do Jeruzaléma a vstup krále Davida do Jeruzaléma s archou. Devátá hodina je také časem večerní oběti, přibližně kolem třetí hodiny odpolední.

Now this is that which thou shalt offer upon the altar; two lambs of the first year day by day continually. The one lamb thou shalt offer in the morning; and the other lamb thou shalt offer at even. Exodus 29:38, 39.

Toto pak budeš obětovat na oltáři: dva beránky roční, den co den ustavičně. Jednoho beránka obětuješ ráno a druhého beránka obětuješ večer. Exodus 29,38.39.

The word translated as “even,” is sometimes represented as “between the evenings.” Between the evenings speaks to the six-hour period between the third and ninth hours. Christ’s covenant week represents the six-hour period at the cross, which becomes the alpha of the six-hour period on Pentecost. Two witnesses in the covenant week that identify a period of six-hours that are directly connected with not only the prophecy of the sacred week, but also with the symbols of the Pentecostal season. Then at the conclusion of that very same prophetic week, Peter is called to Caesarea at the ninth hour. The fact that three ninth hours within the same prophetic structure of the sacred week; two of which are omega endings of a six-hour period, that was also the period between the morning and evening offerings, demand of prophetic necessity that a third hour exist as the alpha of a period that ended at Cornelius’ ninth hour.

Slovo přeložené jako „dokonce“ je někdy vyjadřováno jako „mezi večery“. „Mezi večery“ označuje šestihodinové období mezi třetí a devátou hodinou. Kristův smluvní týden představuje šestihodinové období na kříži, které se stává alfou šestihodinového období o Letnicích. Dva svědkové ve smluvním týdnu určují šestihodinové období, jež je přímo spojeno nejen s proroctvím posvátného týdne, ale také se symboly letničního období. Potom, při závěru téhož prorockého týdne, je Petr povolán do Cesareje v devátou hodinu. Skutečnost, že v rámci téže prorocké struktury posvátného týdne se vyskytují tři deváté hodiny, z nichž dvě jsou omega zakončeními šestihodinového období, které bylo také obdobím mezi ranní a večerní obětí, vyžaduje z prorocké nutnosti, aby existovala třetí hodina jako alfa období, jež skončilo v Kornéliově deváté hodině.

Two Caesarea’s, both with Peter as a central figure identify Caesarea Philippi as the third hour. That six-hour period begins and ends with Caesarea, because the end is illustrated by the beginning.

Dvě Caesareje, v obou s Petrem jako ústřední postavou, označují Caesareu Filipovu jako třetí hodinu. Toto šestihodinové období začíná i končí v Caesarei, protože konec je znázorněn počátkem.

The Passover lamb was to be killed in the evening, which is the ninth hour—when Christ died.

Velikonoční beránek měl být zabit večer, totiž v devátou hodinu — kdy Kristus zemřel.

And ye shall keep it up until the fourteenth day of the same month: and the whole assembly of the congregation of Israel shall kill it in the evening. Exodus 12:6.

A budete je chovat až do čtrnáctého dne téhož měsíce; a celé shromáždění pospolitosti Izraele je zabije k večeru. Exodus 12,6.

The hour of prayer is also the ninth hour, for it was at the evening sacrifice.

Hodina modlitby je také devátou hodinou, neboť to bylo při večerní oběti.

Let my prayer be set forth before thee as incense; and the lifting up of my hands as the evening sacrifice. Psalms 141:2.

Ať má modlitba vystupuje před tebou jako kadidlo, pozdvihování mých rukou jako večerní oběť. Žalmy 141,2.

In agreement with the evening sacrifice being the hour of prayer, Ezra is praying at the evening sacrifice, so he is praying at the ninth hour, when Peter is in the temple, when Christ died and when Cornelius was told to send for Peter.

V souladu s tím, že večerní oběť byla hodinou modlitby, modlí se Ezdráš při večerní oběti, tedy modlí se v devátou hodinu, kdy je Petr v chrámě, kdy Kristus zemřel a kdy bylo Kornéliovi řečeno, aby poslal pro Petra.

And at the evening sacrifice I arose up from my heaviness; and having rent my garment and my mantle, I fell upon my knees, and spread out my hands unto the Lord my God. Ezra 9:5.

A při večerní oběti jsem povstal ze svého zármutku; a maje roztržený svůj šat i plášť, padl jsem na kolena a rozprostřel své ruce k Hospodinu, svému Bohu. Ezdráš 9,5.

In his prayer, Ezra is repenting after understanding that those who came out of Babylon to rebuild the temple and Jerusalem were joined to heathen wives.

Ve své modlitbě činí Ezdráš pokání poté, co porozuměl tomu, že ti, kteří vyšli z Babylóna, aby znovu vystavěli chrám a Jeruzalém, se spojili s pohanskými ženami.

Now when Ezra had prayed, and when he had confessed, weeping and casting himself down before the house of God, there assembled unto him out of Israel a very great congregation of men and women and children: for the people wept very sore. And Shechaniah the son of Jehiel, one of the sons of Elam, answered and said unto Ezra, We have trespassed against our God, and have taken strange wives of the people of the land: yet now there is hope in Israel concerning this thing. Now therefore let us make a covenant with our God to put away all the wives, and such as are born of them, according to the counsel of my lord, and of those that tremble at the commandment of our God; and let it be done according to the law. Arise; for this matter belongeth unto thee: we also will be with thee: be of good courage, and do it.

Když se Ezdráš modlil a vyznával, plače a vrhaje se před domem Božím na zem, shromáždilo se k němu z Izraele velmi veliké shromáždění mužů, žen i dětí; neboť lid velmi hořce plakal. Tu Šekanjáš, syn Jechíelův, z synů Elamových, promluvil a řekl Ezdrášovi: Prohřešili jsme se proti svému Bohu a pojali jsme cizí ženy z obyvatelstva země; avšak i nyní je pro Izrael v této věci naděje. Nuže tedy uzavřeme smlouvu se svým Bohem, že propustíme všechny ženy i ty, kdo se z nich narodili, podle rady mého pána a těch, kdo se třesou před přikázáním našeho Boha; ať se tak stane podle zákona. Vstaň, neboť tato věc náleží tobě; i my budeme s tebou: buď silný a jednej.

Then arose Ezra, and made the chief priests, the Levites, and all Israel, to swear that they should do according to this word. And they sware. Then Ezra rose up from before the house of God, and went into the chamber of Johanan the son of Eliashib: and when he came thither, he did eat no bread, nor drink water: for he mourned because of the transgression of them that had been carried away. And they made proclamation throughout Judah and Jerusalem unto all the children of the captivity, that they should gather themselves together unto Jerusalem; And that whosoever would not come within three days, according to the counsel of the princes and the elders, all his substance should be forfeited, and himself separated from the congregation of those that had been carried away. Then all the men of Judah and Benjamin gathered themselves together unto Jerusalem within three days. It was the ninth month, on the twentieth day of the month; and all the people sat in the street of the house of God, trembling because of this matter, and for the great rain. Ezra 10:1–9.

Tu povstal Ezdráš a zavázal přísahou přední kněze, Levíjce i celý Izrael, že budou jednat podle tohoto slova. A oni přísahali. Potom Ezdráš vstal od domu Božího a odešel do komory Jóchanana, syna Eljášibova; a když tam přišel, nejedl chléb ani nepil vodu, neboť truchlil nad přestoupením těch, kteří se navrátili ze zajetí. I vyhlásili po celém Judsku a Jeruzalémě všem synům zajetí, aby se shromáždili do Jeruzaléma; a že kdokoli by nepřišel do tří dnů, podle rozhodnutí knížat a starších, veškerý jeho majetek propadne a on sám bude vyloučen ze shromáždění těch, kteří se navrátili ze zajetí. Tehdy se všichni muži Judy a Benjamína shromáždili do Jeruzaléma během tří dnů. Byl devátý měsíc, dvacátého dne toho měsíce; a všechen lid seděl na prostranství domu Božího, chvěje se pro tuto věc i pro prudký déšť. Ezdráš 10,1–9.

The covenant of the one hundred and forty-four thousand is represented as a separation from those who had taken strange wives. This is the separation of the wise and foolish virgins, and it occurs at the ninth hour, which is the death of Christ, Peter in the temple on Pentecost, and Peter being called to Caesarea by the sea. Ezra’s separation is also the purging of the Levites by the Messenger of the Covenant in Malachi chapter three. The purging in Malachi illustrates the two temple cleansings of Christ.

Smlouva sto čtyřiceti čtyř tisíc je představena jako oddělení od těch, kteří si vzali cizí ženy. Je to oddělení moudrých a pošetilých panen a nastává v devátou hodinu, což je smrt Krista, Petr v chrámě o Letnicích a Petrovo povolání do Cesareje u moře. Ezdrášovo oddělení je také očištěním Levitů Poslem smlouvy v třetí kapitole Malachiáše. Očištění v Malachiášovi znázorňuje dvojí očištění chrámu Kristem.

“In cleansing the temple from the world’s buyers and sellers, Jesus announced His mission to cleanse the heart from the defilement of sin,—from the earthly desires, the selfish lusts, the evil habits, that corrupt the soul. Malachi 3:1–3 quoted.” The Desire of Ages, 161.

„Když Ježíš očistil chrám od kupců a prodavačů tohoto světa, oznámil své poslání očistit srdce od poskvrny hříchu — od pozemských žádostí, sobeckých chtíčů a zlých návyků, které kazí duši. Malachiáš 3,1–3 citován.“ Touha věků, 161.

Ezra and those who enter into the covenant are told to “arise” and Joshua was told to rise up after all the rebels died over a period of thirty-eight years. It took two years for ancient Israel to fail the tenfold testing process, and thirty-eight years later the rebels were all dead and God tells them to arise.

Ezdrášovi i těm, kteří vstupují do smlouvy, je řečeno, aby „povstali“, a Jozuovi bylo přikázáno, aby povstal poté, co během osmatřiceti let zemřeli všichni vzbouřenci. Starověkému Izraeli trvalo dva roky, než neobstál v desateronásobné zkoušce, a o osmatřicet let později byli vzbouřenci všichni mrtvi a Bůh jim říká, aby povstali.

Now rise up, said I, and get you over the brook Zered. And we went over the brook Zered. And the space in which we came from Kadeshbarnea, until we were come over the brook Zered, was thirty and eight years; until all the generation of the men of war were wasted out from among the host, as the Lord sware unto them. Deuteronomy 2:13, 14.

Nyní vstaňte, pravil jsem, a přejděte potok Zered. I přešli jsme potok Zered. A čas, po který jsme putovali od Kádeš-barneje, až jsme přešli potok Zered, činil třicet osm let; dokud zprostřed tábora nevymřelo celé pokolení bojovníků, jak jim Hospodin přísahal. Deuteronomium 2,13.14.

In John five, Jesus healed the impotent man that had been that way for thirty-eight years, and when He healed him, He told the man to “arise.”

V Janovi 5 Ježíš uzdravil chromého muže, který takový byl již třicet osm let, a když ho uzdravil, řekl tomu muži: „Vstaň.“

For an angel went down at a certain season into the pool, and troubled the water: whosoever then first after the troubling of the water stepped in was made whole of whatsoever disease he had. And a certain man was there, which had an infirmity thirty and eight years. When Jesus saw him lie, and knew that he had been now a long time in that case, he saith unto him, Wilt thou be made whole?

Neboť anděl sestupoval v určitém čase do rybníka a vířil vodu; kdo pak po zvíření vody vstoupil první, byl uzdraven, ať trpěl jakoukoli nemocí. Byl tam pak jeden člověk, který měl svou nemoc již třicet osm let. Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je v tom stavu již dlouhý čas, řekl mu: Chceš být uzdraven?

The impotent man answered him, Sir, I have no man, when the water is troubled, to put me into the pool: but while I am coming, another steppeth down before me.

Ten nemocný mu odpověděl: Pane, nemám nikoho, kdo by mě, když se voda rozvíří, spustil do rybníka; a zatímco přicházím, jiný sestupuje přede mnou.

Jesus saith unto him, Rise, take up thy bed, and walk. And immediately the man was made whole, and took up his bed, and walked: and on the same day was the sabbath. John 5:4–9.

Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď.“ A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lože a chodil. A toho dne byla sobota. Jan 5,4–9.

At Ezra’s illustration of the covenant of the one hundred and forty-four thousand, the people were to “arise.” In 1838 Josiah Litch, a prominent Millerite preacher predicted the end of the Ottoman supremacy around 1840, and the Millerite message arose, only to be empowered with the exact fulfillment on August 11, 1840. The lifting up of the church triumphant includes a prediction that causes God’s people to arise when the covenant is established. In Ezra’s separation from strange wives we find Malachi’s purging of the Levites, and also the two temple cleansings of Christ, and each line identifies a separation of wheat and tares, that is accomplished when Christ forever removes sin from the hearts of the one hundred and forty-four thousand. Christ’s ninth hour, and Peter’s two ninth hours along with Ezra’s prayer for purification align with the Sunday law, when the latter rain will be poured out without measure. In Daniel chapter nine, Daniel receives and answer to his petitions at the time of the evening oblation, which is the ninth hour.

Při Ezrově znázornění smlouvy sto čtyřiceti čtyř tisíc měli lidé „povstat“. Roku 1838 předpověděl Josiah Litch, významný milleritský kazatel, konec osmanské nadvlády přibližně kolem roku 1840, a milleritské poselství povstalo, aby bylo posíleno přesným naplněním dne 11. srpna 1840. Pozdvižení vítězné církve zahrnuje předpověď, která způsobuje, že Boží lid povstává, když je smlouva ustanovena. V Ezrově oddělení se od cizích žen nacházíme Malachiášovo očištění Léviovců, a také obě Kristova očištění chrámu, a každá tato linie označuje oddělení pšenice od koukolu, které je dovršeno, když Kristus navždy odstraní hřích ze srdcí sto čtyřiceti čtyř tisíc. Kristova devátá hodina a Petrovy dvě deváté hodiny spolu s Ezrovou modlitbou za očištění se shodují se zákonem o neděli, kdy bude pozdní déšť vylit bez míry. V deváté kapitole Daniele Daniel přijímá odpověď na své prosby v čase večerní oběti, což je devátá hodina.

Yea, whiles I was speaking in prayer, even the man Gabriel, whom I had seen in the vision at the beginning, being caused to fly swiftly, touched me about the time of the evening oblation. Daniel 9:21.

Ano, ještě když jsem mluvil v modlitbě, přiletěl spěšně onen muž Gabriel, jehož jsem viděl v tom vidění na počátku, a dotkl se mne v době večerní oběti. Daniel 9,21.

We are informed that the visions given to Daniel by the great rivers of Shinar are now in the process of fulfillment, and that we are to consider the circumstances when the prophecies were given.

Jsme poučeni, že vidění daná Danielovi u velikých řek Šineáru se nyní nacházejí v procesu naplňování a že máme vzít v úvahu okolnosti, za nichž byla tato proroctví dána.

“The light that Daniel received from God was given especially for these last days. The visions he saw by the banks of the Ulai and the Hiddekel, the great rivers of Shinar, are now in process of fulfillment, and all the events foretold will soon come to pass.

„Světlo, které Daniel přijal od Boha, bylo dáno zvláště pro tyto poslední dny. Vidění, která spatřil u břehů Ulai a Hiddekelu, velikých řek Šineáru, se nyní naplňují a všechny předpověděné události brzy nastanou.

“Consider the circumstances of the Jewish nation when the prophecies of Daniel were given.” Testimonies to Ministers, 113.

„Uvažujte o okolnostech židovského národa v době, kdy byla dána Danielova proroctví.“ Testimonies to Ministers, 113.

The light of the visions associated with the Hiddekel and Ulai rivers represents the last six chapters of Daniel chapter eleven. In chapter nine, represented by the Ulai river, Daniel is given light upon chapters seven, eight and nine. In chapter ten, represented by the Hiddekel river, Daniel is given the light of chapters ten, eleven and twelve. The prophetic information is represented by both the prophetic events represented within the chapters, but also by Daniel, for we are to consider the circumstances of the Jewish nation when the prophecies were given.

Světlo vidění spojených s řekami Hiddekel a Ulai představuje posledních šest kapitol jedenácté kapitoly Daniele. V deváté kapitole, představované řekou Ulai, je Danielovi dáno světlo ohledně kapitol sedm, osm a devět. V desáté kapitole, představované řekou Hiddekel, je Danielovi dáno světlo kapitol deset, jedenáct a dvanáct. Prorocká informace je znázorněna jak prorockými událostmi obsaženými v těchto kapitolách, tak také samotným Danielem, neboť máme brát v úvahu okolnosti židovského národa v době, kdy byla proroctví dána.

We are to bring those considerations to the latter days and align them with the other prophet’s testimonies. This means that just as Peter is at Caesarea Philippi and also Caesarea Maritima, Daniel is visited by Gabriel at the ninth hour in chapter nine, and he is visited on the twenty-second day in chapter ten. The light of the Ulai and the Hiddekel for the last days is unsealed to Daniel at the ninth hour of the twenty-second day. That light represents the outpouring of the latter rain without measure at the Sunday law.

Tyto skutečnosti máme přenést do posledních dnů a uvést je do souladu se svědectvími ostatních proroků. To znamená, že právě tak, jako je Petr v Cesareji Filipově a také v Cesareji Přímořské, je Daniel navštíven Gabrielem v deváté hodině v deváté kapitole a je navštíven dvaadvacátého dne v kapitole desáté. Světlo Ulaie a Hiddekelu pro poslední dny je Danielovi odpečetěno v deváté hodině dvaadvacátého dne. Toto světlo představuje vylití pozdního deště bez míry při nedělním zákoně.

Daniel’s testimony is fully opened at the ninth hour, for it identifies both the external and internal history of what “befalls” God’s people in the latter days. When that light is proclaimed the Gentiles, represented by Cornelius, will send for the one hundred and forty-four thousand, the law of God will be murdered by Sunday enforcement, and Peter will deliver a message to the temple that Christ had departed from and identified as the Jew’s empty house. Peter addresses the Gentiles, and also the Sanhedrin, while Ezra pleads for the separation and Daniel fasts and prays for light. The ninth hour at Pentecost, at Christ’s death, at Cornelius’s call of Peter, the evening sacrifice all align with Elijah on Mount Carmel.

Danielovo svědectví se plně otevírá v devátou hodinu, neboť určuje jak vnější, tak vnitřní dějiny toho, co „postihne“ Boží lid v posledních dnech. Když je toto světlo zvěstováno pohanům, představovaným Kornéliem, pošlou pro sto čtyřicet čtyři tisíc, Boží zákon bude zavražděn prosazováním neděle a Petr přinese poselství chrámu, který Kristus opustil a označil za prázdný dům Židů. Petr oslovuje pohany, a také veleradu, zatímco Ezdráš naléhá na oddělení a Daniel se postí a modlí za světlo. Devátá hodina o Letnicích, při Kristově smrti, při Kornéliově povolání Petra, večerní oběť — to vše se sjednocuje s Eliášem na hoře Karmel.

It is evident that the six-hour period represents a period that ends at the Sunday law, but that it begins with an event that is directly connected to the end, such was the morning and evening offerings. In terms of Peter, the six-hour period is Caesarea Philippi to Caesarea by the sea. At Pentecost it was the upper room to the temple. The period that is the bright light that is set up at the beginning of the path is the Midnight Cry, and that period reaches to the Sunday law. The six hours, between the evenings represent the triumphal entry of Christ into Jerusalem, which in turn represented the period from the Exeter camp meeting from August 12 to 17, 1844, that initiated the proclamation of the message that reached its conclusion on October 22, 1844. Exeter is Caesarea Philippi and Caesarea by the sea is October 22, 1844. The beginning is marked by Caesarea as is the ending.

Je zřejmé, že šestihodinové období představuje období, které končí nedělním zákonem, avšak začíná událostí, jež je přímo spojena s koncem, jako tomu bylo u ranní a večerní oběti. V Petrově případě je šestihodinovým obdobím úsek od Cesareje Filipovy k Cesareji přímořské. O Letnicích to bylo od horní místnosti k chrámu. Obdobím, které je jasným světlem vztyčeným na počátku stezky, je Půlnoční volání, a toto období sahá až k nedělnímu zákonu. Šest hodin mezi večery představuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma, který zase představoval období od táborního shromáždění v Exeteru od 12. do 17. srpna 1844, jež zahájilo hlásání poselství, které dospělo ke svému závěru 22. října 1844. Exeter je Cesareou Filipovou a Cesarea přímořská je 22. říjen 1844. Počátek je, stejně jako konec, označen Cesareou.

The triumphal entry is marked by a controversy at the beginning and a controversy at the end. The controversy at Exeter was represented by the false worship that was taking place on the grounds in the Watertown tent. Two messages were represented by those two tents, and when Christ entered Jerusalem the quibbling Jews complained about the message being proclaimed as He came down from the Mount of Olives, riding into Jerusalem on the recently loosed ass. The first and the last controversy identify an alpha and omega to the period. At Exeter the Watertown class represent a class of virgins that had no oil, and for them the door of salvation was closed. At the end of that period the door into the holy place was closed, thus providing an alpha and omega to the period. That alpha and omega aligns with the two controversies of the triumphal entry, and Caesarea to Caesarea with Peter.

Triumfální vjezd je na počátku poznamenán sporem a na konci rovněž sporem. Spor v Exeteru byl znázorněn falešným uctíváním, které probíhalo na pozemku ve watertownském stanu. Těmito dvěma stany byla znázorněna dvě poselství, a když Kristus vstupoval do Jeruzaléma, hašteřiví Židé si stěžovali na poselství, které bylo hlásáno, když sestupoval z Olivové hory a vjížděl do Jeruzaléma na nedávno odvázaném oslu. První i poslední spor vymezují alfu a omegu tohoto období. V Exeteru watertownská skupina představuje třídu panen, které neměly olej, a pro ně byly dveře spasení uzavřeny. Na konci onoho období byly uzavřeny dveře do svatyně, čímž byla tomuto období dána jeho alfa i omega. Tato alfa a omega odpovídá oběma sporům triumfálního vjezdu a Caesareji k Caesareji s Petrem.

In Caesarea Philippi, Simon Barjona’s name is changed to Peter, in a passage where he is praised as a mouthpiece of inspiration, then condemned as Satan, for opposing the message of the cross. Peter is a symbol of the two classes that are separated by the message of the baptism and cross, which is the message of 9/11 and the Sunday law.

V Cesareji Filipově je jméno Šimona Barjony změněno na Petra, v pasáži, v níž je chválen jako mluvčí inspirace, a poté odsouzen jako satan za to, že se stavěl proti poselství kříže. Petr je symbolem dvou tříd, které jsou odděleny poselstvím křtu a kříže, což je poselství 11. září a nedělního zákona.

“For each of the classes represented by the Pharisee and the publican there is a lesson in the history of the apostle Peter. In his early discipleship Peter thought himself strong. Like the Pharisee, in his own estimation he was ‘not as other men are.’ When Christ on the eve of His betrayal forewarned His disciples, ‘All ye shall be offended because of Me this night,’ Peter confidently declared, ‘Although all shall be offended, yet will not I.’ Mark 14:27, 29. Peter did not know his own danger. Self-confidence misled him. He thought himself able to withstand temptation; but in a few short hours the test came, and with cursing and swearing he denied his Lord.” Christ’s Object Lessons, 152.

„Pro každou ze skupin představovaných farizeem a celníkem je v dějinách apoštola Petra obsaženo poučení. Ve svém raném učednictví se Petr pokládal za silného. Podobně jako farizeus byl ve svém vlastním odhadu „ne jako ostatní lidé“. Když Kristus v předvečer svého zrazení své učedníky předem varoval: „Všichni se nade mnou této noci pohoršíte,“ Petr sebejistě prohlásil: „I kdyby se všichni pohoršili, já nikoli.“ Marek 14,27.29. Petr neznal své vlastní nebezpečí. Sebedůvěra jej svedla. Myslel si, že je schopen odolat pokušení; avšak během několika krátkých hodin přišla zkouška a on se zapíráním, kletbami a přísahami zřekl svého Pána.“ Kristova podobenství, 152.

At the ninth hour, which is the time of the evening offering in answer to the prayer of Elijah, fire came down and consumed the offering for the purpose of making God’s people know that the Lord is God. There are two classes symbolized at Mount Carmel, one class that then knows that the Lord He is God, and the other represented by the prophets of Baal who are thereafter slain.

V deváté hodině, což je čas večerní oběti, sestoupil v odpověď na Eliášovu modlitbu oheň a strávil oběť, aby dal Božímu lidu poznat, že Hospodin je Bůh. Na hoře Karmel jsou znázorněny dvě třídy: jedna třída, která tehdy poznává, že Hospodin, on je Bůh, a druhá, představovaná proroky Baalovými, která je poté pobita.

And it came to pass at the time of the offering of the evening sacrifice, that Elijah the prophet came near, and said, Lord God of Abraham, Isaac, and of Israel, let it be known this day that thou art God in Israel, and that I am thy servant, and that I have done all these things at thy word. Hear me, O Lord, hear me, that this people may know that thou art the Lord God, and that thou hast turned their heart back again.

I stalo se v čase přinášení večerní oběti, že přistoupil prorok Elijáš a řekl: Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť je dnes známo, že ty jsi Bůh v Izraeli a že já jsem tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aby tento lid poznal, že ty jsi Hospodin Bůh a že tys obrátil jejich srdce zpět.

Then the fire of the Lord fell, and consumed the burnt sacrifice, and the wood, and the stones, and the dust, and licked up the water that was in the trench. And when all the people saw it, they fell on their faces: and they said, The Lord, he is the God; the Lord, he is the God.

Tu sestoupil oheň Hospodinův a strávil zápalnou oběť i dříví, kamení i prach a slízel vodu, která byla v příkopu. Když to všechen lid uviděl, padli na tvář a řekli: Hospodin, ten jest Bůh; Hospodin, ten jest Bůh.

And Elijah said unto them, Take the prophets of Baal; let not one of them escape. And they took them: and Elijah brought them down to the brook Kishon, and slew them there. 1 Kings 18:36–40.

I řekl jim Eliáš: Pochytejte proroky Baalovy; ať z nich neunikne ani jediný. I pochytali je; a Eliáš je svedl dolů k potoku Kíšon a tam je pobil. 1 Královská 18,36–40.

The evening sacrifice, the death of Christ, Peter healing the lame man, Peter taking the message to the Gentiles, Daniel receiving prophetic light, Elijah’s prayer being answered with fire, while Ezra is in sackcloth and ashes praying for the transition of Laodicea to Philadelphia, for the transition the church militant unto the church triumphant. The ninth hour is the hour of sacrifice, the hour of answered prayer, the hour heaven touches earth, the bridge between judgment and mercy and that is why Christ dies at the ninth hour, for the ninth hour of sacrifice opened the gospel to the Gentiles, who were those that sat in darkness, but would see great light when the book of Daniel is opened fully at the Sunday law.

Večerní oběť, smrt Krista, Petrovo uzdravení chromého muže, Petrovo nesení poselství pohanům, Danielovo přijetí prorockého světla, Eliášova modlitba vyslyšená ohněm, zatímco Ezdráš v žínici a popelu prosí za přechod Laodiceje k Filadelfii, za přechod církve bojující v církev vítěznou. Devátá hodina je hodinou oběti, hodinou vyslyšené modlitby, hodinou, kdy se nebe dotýká země, mostem mezi soudem a milostí, a proto Kristus umírá v devátou hodinu, neboť devátá hodina oběti otevřela evangelium pohanům, těm, kteří seděli ve tmě, ale uvidí veliké světlo, až bude kniha Daniel plně otevřena při nedělním zákoně.

At Gideon’s offering in Judges 6:21, the Angel of the Lord touches Gideon’s meat and unleavened bread offering with his staff, and fire springs up from the rock to consume it entirely. The fire confirmed God’s call to Gideon and his acceptance of the sign.

Při Gedeónově oběti v Soudců 6,21 se Anděl Hospodinův dotýká svou holí Gedeónova masa a nekvašených chlebů obětovaných jako dar a z kamene vyšlehne oheň, aby je zcela strávil. Tento oheň potvrdil Boží povolání Gedeóna i jeho přijetí tohoto znamení.

And he said unto him, If now I have found grace in thy sight, then shew me a sign that thou talkest with me. Depart not hence, I pray thee, until I come unto thee, and bring forth my present, and set it before thee. And he said, I will tarry until thou come again. And Gideon went in, and made ready a kid, and unleavened cakes of an ephah of flour: the flesh he put in a basket, and he put the broth in a pot, and brought it out unto him under the oak, and presented it. And the angel of God said unto him, Take the flesh and the unleavened cakes, and lay them upon this rock, and pour out the broth. And he did so. Then the angel of the Lord put forth the end of the staff that was in his hand, and touched the flesh and the unleavened cakes; and there rose up fire out of the rock, and consumed the flesh and the unleavened cakes. Then the angel of the Lord departed out of his sight. And when Gideon perceived that he was an angel of the Lord, Gideon said, Alas, O Lord God! for because I have seen an angel of the Lord face to face. Judges 6:17–22.

I řekl mu: Jestliže jsem nyní nalezl milost v tvých očích, dej mi znamení, že mluvíš se mnou. Neodcházej odtud, prosím, dokud se k tobě nevrátím, nepřinesu svůj dar a nepoložím jej před tebe. I řekl: Počkám, dokud se nevrátíš. Gedeón tedy vešel dovnitř a připravil kůzle a nekvašené chleby z jedné éfy mouky; maso vložil do koše, polévku nalil do hrnce a přinesl to k němu pod dub a předložil mu to. I řekl mu anděl Boží: Vezmi maso a nekvašené chleby, polož je na tuto skálu a vylij polévku. A učinil tak. Tu anděl Hospodinův vztáhl konec hole, kterou měl v ruce, a dotkl se masa i nekvašených chlebů; a ze skály vyšlehl oheň a strávil maso i nekvašené chleby. Potom anděl Hospodinův zmizel z jeho očí. A když Gedeón poznal, že to byl anděl Hospodinův, řekl Gedeón: Ach, Panovníku Hospodine! Vždyť jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář. Soudců 6,17–22.

The angel appeared to Gideon in the first verse of the chapter and called Gideon, “a mighty man of valor” and Gideon asked for a sign to prove that claim. Then Gideon asks the angel to tarry, and the angel that tarries in prophecy is the second angel. After the tarrying time had ended, Gideon sets forth an offering and fire consumes the offering. Gideon is at the ninth hour for Elijah was the evening offering, and the ninth hour is the Sunday law when the Pentecostal tongues of fire align. Gideon represents a class that sees the Lord face to face, which is what happened to Daniel in chapter ten. When Gideon saw the fire consume the offering, he then realized that he had been interacting with the Lord, who he had seen face to face.

Anděl se zjevil Gedeónovi v prvním verši této kapitoly a nazval Gedeóna „udatným bohatýrem“ a Gedeón žádal o znamení, aby toto tvrzení prokázalo. Poté Gedeón žádá anděla, aby prodlel, a anděl, který v proroctví prodlévá, je druhý anděl. Když doba prodlení skončila, Gedeón předkládá oběť a oheň oběť stravuje. Gedeón se nachází v deváté hodině, neboť Eliáš byl večerní obětí, a devátá hodina je nedělní zákon, když se sjednocují letniční ohnivé jazyky. Gedeón představuje skupinu, která vidí Pána tváří v tvář, což je to, co se stalo Danielovi v desáté kapitole. Když Gedeón viděl, jak oheň strávil oběť, tehdy si uvědomil, že jednal s Pánem, jehož viděl tváří v tvář.

Gideon awakens to this reality when the miracle of fire confirms the sign, and the sign was Gideon, the mighty man of God and the army of 300 priests, who all had Habakkuk’s 300 tables in their hands. The sign, or ensign is Gideon himself, and the army of three hundred, that is also Ezekiel’s mighty army–that stands up in chapter thirty-seven.

Gedeon se probouzí k této skutečnosti, když zázrak ohně potvrzuje znamení; a tím znamením byl sám Gedeon, udatný muž Boží, i vojsko tří set kněží, kteří všichni drželi v rukou Abakukových 300 tabulí. Znamením neboli praporcem je sám Gedeon a vojsko tří set, které je také Ezechielovým mocným vojskem – tím, jež povstává ve třicáté sedmé kapitole.

When the tabernacle was dedicated in Leviticus 9:23, 24, after Aaron’s first offerings as high priest, fire comes out from before the Lord and consumes the burnt offering and fat on the altar. The people shout and fall on their faces in awe. This must, line upon line, align with Elijah’s fire.

Když byl příbytek v Leviticus 9,23–24 posvěcen, po Áronových prvních obětech jako velekněze vyšel oheň od Hospodina a strávil na oltáři zápalnou oběť i tuk. Lid zajásal a v úžasu padl na tvář. To se musí, řádek po řádku, shodovat s Eliášovým ohněm.

Ezra’s ninth hour prayer for the separation of wheat and tares, which occurs at the Sunday law, is fulfilled then when the church militant transforms into the church triumphant. It must align with Gideon’s fire as well. The consuming fire upon Aaron’s first offering, that was made after seven days of consecration on the eighth day, returned on the same day, and destroyed Aaron’s two wicked sons. When the Holy Spirit is poured out without measure at the ninth hour, at the Sunday law, there will be a separation of two classes of priests, and the church triumphant will begin the work represented by the white horse of Ephesus, that goes forth conquering and to conquer. The anointing of the church triumphant finds a second witness in Solomon’s temple.

Ezdrášova modlitba v devátou hodinu za oddělení pšenice a koukolu, k němuž dochází při nedělním zákoně, se tehdy naplňuje, když se církev bojující proměňuje v církev vítěznou. Musí být rovněž v souladu s Gedeonovým ohněm. Stravující oheň při Áronově první oběti, která byla přinesena po sedmi dnech posvěcení osmého dne, se téhož dne vrátil a zahubil Áronovy dva bezbožné syny. Když bude v devátou hodinu, při nedělním zákoně, vylit Duch svatý bez míry, dojde k oddělení dvou tříd kněží a církev vítězná započne dílo, znázorněné bílým koněm Efezu, jenž vychází jako vítěz, aby vítězil. Pomazání církve vítězné nachází druhého svědka v Šalomounově chrámu.

Solomon’s temple dedication in 2 Chronicles 7:1–3, after Solomon’s prayer, fire came down from heaven and consumed the burnt offerings and sacrifices. The glory of the Lord filled the temple, leading the people to worship and declare God’s goodness and enduring mercy. At the Sunday law the church triumphant is lifted up above all the mountains as a crown and an ensign according to Zechariah and Isaiah. When the fire descended at Solomon’s dedication of the temple, the temple was filled with the glory of the Lord, symbolizing that the sounding of the seventh trumpet has finished its work upon God’s people and is about to finish that very work upon the eleventh-hour workers. The seventh trumpet represents the atonement, the combination of Divinity and humanity that occurs as Jesus lifts up His kingdom of glory. That fire which came down at Moses tabernacle and Solomon’s temple was also a fire of judgment for Aaron’s son, as it was for David.

Při posvěcení Šalomounova chrámu ve 2. Paralipomenon 7,1–3 po Šalomounově modlitbě sestoupil z nebe oheň a strávil zápalné oběti i oběti. Sláva Hospodinova naplnila chrám, což vedlo lid k uctívání a k vyznání Boží dobroty a trvajícího milosrdenství. Při nedělním zákoně je vítězná církev podle Zachariáše a Izajáše vyvýšena nad všechny hory jako koruna a prapor. Když při Šalomounově posvěcení chrámu sestoupil oheň, chrám byl naplněn slávou Hospodinovou, což symbolizuje, že zvuk sedmého polnice dokončil své dílo na Božím lidu a právě se chystá dokončit totéž dílo na dělnících jedenácté hodiny. Sedmá polnice představuje smíření, spojení božství a lidství, k němuž dochází, když Ježíš vyvyšuje své království slávy. Ten oheň, který sestoupil při Mojžíšově svatostánku a Šalomounově chrámu, byl také ohněm soudu pro Áronova syna, stejně jako tomu bylo pro Davida.

David’s offering on the threshing floor of Araunah/Ornan in 1 Chronicles 21:26, during the plague brought about by David’s census, was answered with fire from heaven on the altar, signaling acceptance and halting the plague. The plague of Laodicea is ended when the fire descends upon David’s offering to stay the plague of His dependence upon human strength and wisdom. The transition from human to Divine human is marked when the atonement is accomplished, and the church is lifted up as an ensign. At that point, in agreement with Solomon’s temple, the glory of the Lord filled the temple as Divinity is combined with humanity.

Davidova oběť na humnech Aravny/Ornána v 1. Paralipomenon 21,26, během moru způsobeného Davidovým sčítáním lidu, byla vyslyšena ohněm z nebe na oltáři, což bylo znamením přijetí a zastavilo mor. Mor Laodiceje končí, když oheň sestupuje na Davidovu oběť, aby zastavil mor jeho závislosti na lidské síle a moudrosti. Přechod od lidského k Božsko-lidskému je vyznačen tehdy, když je vykonáno smíření a církev je pozdvižena jako korouhev. V tom okamžiku, v souladu se Šalomounovým chrámem, naplnila chrám sláva Hospodinova, když se božství spojuje s lidstvím.

We will continue our consideration of the period of the Midnight Cry as represented by the third and ninth hours in the next article.

V příštím článku budeme pokračovat v úvaze o období Půlnočního volání, jak je znázorněno třetí a devátou hodinou.

And after six days Jesus taketh Peter, James, and John his brother, and bringeth them up into an high mountain apart, And was transfigured before them: and his face did shine as the sun, and his raiment was white as the light. And, behold, there appeared unto them Moses and Elias talking with him.

A po šesti dnech bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana, jeho bratra, a vyvádí je na vysokou horu do samoty. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho roucho zbělelo jako světlo. A hle, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.

Then answered Peter, and said unto Jesus, Lord, it is good for us to be here: if thou wilt, let us make here three tabernacles; one for thee, and one for Moses, and one for Elias. While he yet spake, behold, a bright cloud overshadowed them: and behold a voice out of the cloud, which said, This is my beloved Son, in whom I am well pleased; hear ye him.

Petr pak Ježíšovi odpověděl: Pane, je pro nás dobré být zde; chceš-li, zbudujeme tu tři stánky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi. Když ještě mluvil, hle, zastínil je světlý oblak; a hle, z oblaku zazněl hlas, který pravil: Toto jest můj milovaný Syn, v němž se mi zalíbilo; toho poslouchejte.

And when the disciples heard it, they fell on their face, and were sore afraid. And Jesus came and touched them, and said, Arise, and be not afraid.

Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte a nebojte se.“

And when they had lifted up their eyes, they saw no man, save Jesus only. And as they came down from the mountain, Jesus charged them, saying, Tell the vision to no man, until the Son of man be risen again from the dead. Matthew 17:1–9.

A když pozdvihli oči, neviděli nikoho než samotného Ježíše. A když sestupovali s hory, Ježíš jim přikázal: Nikomu nevypravujte o tomto vidění, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Matouš 17,1–9.