In the first few articles we included the passage from The Desire of Ages which addresses Christ presenting the parable of the vineyard to the quibbling Jews. The parable of the song of the vineyard is also the song of Moses and the Lamb which the one hundred and forty-four thousand, and inspiration informs us that a “song” in prophecy represents an “experience.” The one hundred and forty-four thousand follow the Lamb whithersoever He goeth, so they will walk through the same experience as did Christ and Moses. Christ as the omega of ancient Israel’s prophetic history and Moses the alpha of ancient Israel’s prophetic history both lived in parallel periods when a former covenant people were being passed by and as a new covenant people were being chosen. The one hundred and forty-four thousand sing the song of Moses and of the Lamb by experiencing a history when a former covenant people are being passed by—while the Lord enters into covenant with His final covenant people.
V prvních několika článcích jsme zahrnuli pasáž z knihy Touha věků, která pojednává o tom, jak Kristus předkládá hašteřivým Židům podobenství o vinici. Podobenství o písni vinice je zároveň písní Mojžíšovou a Beránkovou, kterou zpívá sto čtyřicet čtyři tisíc; a inspirace nás informuje, že „píseň“ v proroctví představuje „zkušenost“. Sto čtyřicet čtyři tisíc následuje Beránka, kamkoli jde, a proto projdou stejnou zkušeností, jakou prošli Kristus a Mojžíš. Kristus jako omega prorockých dějin starověkého Izraele a Mojžíš jako alfa prorockých dějin starověkého Izraele oba žili v souběžných obdobích, kdy byl dřívější smluvní lid pomíjen a kdy byl vybírán nový smluvní lid. Sto čtyřicet čtyři tisíc zpívá píseň Mojžíšovu a Beránkovu tím, že prožívá dějiny, v nichž je dřívější smluvní lid pomíjen — zatímco Pán vstupuje do smlouvy se svým konečným smluvním lidem.
Prophetically when Christ was presenting the parable it aligns with Peter addressing the quibbling Jews at Pentecost. In the final crisis, Jesus presenting the parable to the quibbling Jews, represents those who are singing the song of the vineyard to the drunkards of Ephraim. Peter is presenting the same song at Pentecost, only he is singing in the key of Joel. The song of the vineyard is the song of a former covenant people being divorced during the same time that a new covenant people are being married to the Lord. The virgins who were disappointed and entered into the tarrying time were waiting for the marriage, and the perfect fulfillment would be that they are waiting for the sealing of the one hundred and forty-four thousand.
Z prorockého hlediska, když Kristus předkládal podobenství, je to v souladu s tím, jak Petr o Letnicích oslovuje hádavé Židy. V závěrečné krizi Ježíš, který předkládá podobenství hádavým Židům, představuje ty, kdo zpívají píseň o vinici opilcům Efraimovým. Petr předkládá tutéž píseň o Letnicích, pouze ji zpívá v tónině Joela. Píseň o vinici je písní o lidu dřívější smlouvy, který je zapuzován právě v téže době, kdy je nový smluvní lid oddáván Pánu. Panny, které byly zklamány a vstoupily do doby prodlení, očekávaly svatbu, a dokonalé naplnění by bylo, že očekávají zapečetění sto čtyřiceti čtyř tisíc.
The book of Joel begins with its first chapter describing how God’s vineyard has been destroyed by the drinkers of wine and strong drink, who have had the “new wine” cut off from their mouths. As soon as Jesus informed the Jews their kingdom would be taken from them and given to a group of husbandmen who will bring forth the genuine fruits of the vineyard, Jesus switched gears and cited the cornerstone in the temple that was set aside, but which was destined to become the capstone. The beginning was going to be repeated at the end, and when this truth is set forth, it is represented as “marvelous.”
Kniha Jóel začíná tím, že její první kapitola popisuje, jak byla Boží vinice zpustošena pijáky vína a opojného nápoje, jimž bylo odňato „nové víno“ od úst. Jakmile Ježíš Židům oznámil, že jejich království jim bude odňato a dáno skupině vinařů, kteří ponesou pravé ovoce vinice, změnil směr své řeči a poukázal na úhelný kámen v chrámě, který byl odložen stranou, avšak měl se stát vrcholovým kamenem. Počátek se měl opakovat na konci, a když je tato pravda předložena, je představena jako „podivuhodná“.
The “rule of first mention” in God’s Word informs us that because Joel first addresses the destruction of the vineyard that it is the primary point of his testimony. Joel is not alone for every major prophet begins their testimony addressing the sins and lost condition of Israel.
„Pravidlo prvního zmínění“ v Božím slově nám ukazuje, že protože Joel nejprve pojednává o zničení vinice, je to hlavní bod jeho svědectví. Joel v tom není sám, neboť každý z velkých proroků začíná své svědectví tím, že se obrací k hříchům a ztracenému stavu Izraele.
In Isaiah twenty-eight the “scornful men which rule” “Jerusalem” are represented as the “drunkards of Ephraim,” and as the “crown of pride.” “Crown” represents leadership and “pride” represents a satanic character.
V Izajáši dvacáté osmé kapitole jsou „posměvační muži, kteří vládnou“ „Jeruzalému“, představeni jako „opilci Efraimovi“ a jako „koruna pýchy“. „Koruna“ představuje vedení a „pýcha“ představuje satanský charakter.
The drunkards are contrasted with the remnant (“residue”) who become God’s “crown” of glory, for during the latter rain the Lord sets up His “kingdom of glory” as typified by Him setting up the “kingdom of grace” at the cross. The kingdom of grace at the cross typifies the kingdom of glory at the Sunday law.
Opilci jsou postaveni do protikladu k ostatku („pozůstatku“), který se stává Boží „korunou“ slávy, neboť během pozdního deště Pán zřizuje své „království slávy“, jak je předobrazeno tím, že na kříži zřídil „království milosti“. Království milosti na kříži je předobrazem království slávy při nedělním zákoně.
The latter rain began on 9/11 when the sealing of the one hundred and forty-four thousand and the judgment of the living also began. In the sealing time the outpouring of the Holy Spirit began at 9/11, as Jesus breathed a few drops. It is the foundation and the outpouring of the Holy Spirit at the Midnight Cry that is the capstone. “Marvelous” is a symbol of the period of the outpouring of the spirit from “9/11 unto the Sunday law.”
Pozdní déšť začal 11. září, kdy zároveň započalo i zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc a soud nad živými. V době zapečeťování začalo 11. září vylití Ducha svatého, když Ježíš vydechl několik kapek. To je základ, a vylití Ducha svatého při Půlnočním volání je vrcholovým kamenem. „Podivuhodný“ je symbolem období vylití Ducha od „11. září až po nedělní zákon.“
The parallel, yet opposite symbolism of the “crown” representing leadership is set forth in the narrative of Isaiah twenty-eight when the drunkards who rule Jerusalem are passed by and the leadership of God’s church is given to the residue. This illustrates the parable of the vineyard. The drunkard’s crown is removed and the one hundred and forty-four thousand are then the crown which represents Christ’s kingdom. Isaiah teaches the same truth in chapter twenty-two when Shebna is cast into a far country and replaced with Eliakim. Whether it is the drunkards of Ephraim or Shebna in chapter twenty-two they both represent the leadership of God’s former covenant people being passed by.
Paralelní, avšak opačná symbolika „koruny“ jakožto představitelky vůdcovství je předložena ve vyprávění Izajáše dvacáté osmé kapitoly, když jsou opilci, kteří vládnou Jeruzalému, pominuti a vedení Boží církve je dáno ostatku. To ilustruje podobenství o vinici. Koruna opilce je odstraněna a sto čtyřicet čtyři tisíc se poté stává korunou, která představuje Kristovo království. Izajáš vyučuje téže pravdě ve dvacáté druhé kapitole, když je Šebna uvržen do daleké země a nahrazen Eljákímem. Ať už jde o opilce Efraimovy, nebo o Šebnu ve dvacáté druhé kapitole, oba představují vedení Božího lidu bývalé smlouvy, které je pominuto.
Zechariah identifies the Triumphal Entry, which is also the Midnight Cry, and the verses that follow agree with Isaiah by identifying God’s people as a crown.
Zacharjáš ztotožňuje triumfální vjezd, který je zároveň půlnočním voláním, a verše, které následují, se shodují s Izajášem v tom, že Boží lid označují za korunu.
Rejoice greatly, O daughter of Zion; shout, O daughter of Jerusalem: behold, thy King cometh unto thee: he is just, and having salvation; lowly, and riding upon an ass, and upon a colt the foal of an ass. And I will cut off the chariot from Ephraim, and the horse from Jerusalem, and the battle bow shall be cut off: and he shall speak peace unto the heathen: and his dominion shall be from sea even to sea, and from the river even to the ends of the earth.
Velice se raduj, dcero sijónská, jásej, dcero jeruzalémská: hle, tvůj Král přichází k tobě: je spravedlivý a přináší spásu; pokorný a jede na oslu, na oslátku, mláděti oslice. A vyhladím vůz z Efraima a koně z Jeruzaléma, i válečný luk bude vyhlazen; a on bude zvěstovat pokoj národům; a jeho panství bude od moře k moři a od Řeky až do končin země.
As for thee also, by the blood of thy covenant I have sent forth thy prisoners out of the pit wherein is no water.
I tebe jsem pro krev tvé smlouvy propustil tvé vězně z jámy, v níž není vody.
Turn you to the strong hold, ye prisoners of hope: even today do I declare that I will render double unto thee; When I have bent Judah for me, filled the bow with Ephraim, and raised up thy sons, O Zion, against thy sons, O Greece, and made thee as the sword of a mighty man.
Navraťte se do pevnosti, vy vězňové naděje; ještě dnes prohlašuji, že ti nahradím dvojnásobně; až si napnu Judu jako svůj luk, naplním luk Efraimem a pozdvihnu tvé syny, ó Sióne, proti tvým synům, ó Řecko, a učiním tě jako meč mocného muže.
And the Lord shall be seen over them, and his arrow shall go forth as the lightning: and the Lord God shall blow the trumpet, and shall go with whirlwinds of the south. The Lord of hosts shall defend them; and they shall devour, and subdue with sling stones; and they shall drink, and make a noise as through wine; and they shall be filled like bowls, and as the corners of the altar. And the Lord their God shall save them in that day as the flock of his people: for they shall be as the stones of a crown, lifted up as an ensign upon his land. For how great is his goodness, and how great is his beauty! corn shall make the young men cheerful, and new wine the maids. Zechariah 9:9–17.
A Hospodin se nad nimi ukáže a jeho šíp vyletí jako blesk; a Panovník Hospodin zatroubí na polnici a potáhne v bouřích jihu. Hospodin zástupů je bude bránit; budou pohlcovat a podmaňovat si prakovými kameny; budou pít a hlučet jako pod vlivem vína; budou naplněni jako kropicí mísy a jako rohy oltáře. A Hospodin, jejich Bůh, je v onen den zachrání jako stádo svého lidu; neboť budou jako kameny koruny, pozdvižené jako korouhev nad jeho zemí. Neboť jak veliká je jeho dobrota a jak veliká jeho krása! Obilí rozveselí mládence a mladé víno panny. Zachariáš 9,9–17.
Verse eleven (9/11) states, “As for thee also, by the blood of thy covenant I have sent forth thy prisoners out of the pit wherein is no water.” Christ confirmed the covenant with many for one week, and the week began at His baptism. For three and a half years Christ walked among men and in the concluding period of those three and a half years Christ fulfilled Zechariah’s prediction identifying the triumphal entry of the Messiah into Jerusalem. The Midnight Cry began a period which led to Christ’s death, burial and resurrection. Christ’s baptism represents His death, burial and resurrection, so the beginning and ending of the period of three and a half years are the same.
Verš jedenáctý (9/11) říká: „Také tebe však, pro krev tvé smlouvy, jsem propustil tvé vězně z jámy, v níž není vody.“ Kristus potvrdil smlouvu s mnohými na jeden týden a tento týden započal při Jeho křtu. Po tři a půl roku Kristus chodil mezi lidmi a v závěrečném období těchto tří a půl let Kristus naplnil Zacharjášovo proroctví, které označilo triumfální vjezd Mesiáše do Jeruzaléma. Půlnoční volání započalo období, které vedlo ke Kristově smrti, pohřbu a vzkříšení. Kristův křest představuje Jeho smrt, pohřeb a vzkříšení, takže počátek i konec období tří a půl let jsou totožné.
Christ’s baptism typifies 9/11, and 9/11 marks the beginning of a period that ends at the Sunday law. At 9/11 the latter rain began to sprinkle and at the Sunday law it is poured out without measure as typified by Christ breathing upon the disciples a few drops of rain in advance of the outpouring at Pentecost.
Kristův křest předobrazuje 11. září a 11. září označuje počátek období, které končí nedělním zákonem. Dne 11. září začal pozdní déšť skrápět a při nedělním zákoně je vyléván bez míry, jak to předobrazuje Kristus, když na učedníky dechl několik kapek deště předem před vylitím o Letnicích.
Zechariah 9:11 aligns with 9/11 and also the Midnight Cry which leads to the Sunday law. At 9/11 the Laodicean message arrived as present truth as it had done in 1856 and 1888. The Laodicean message is given to people who are unaware that they are dead. They are in a “pit” with no latter rain message, for their pit has no water. If Laodicea would just respond to the knocking on their hearts the Lord would raise them out of the pit, for until probation closes at the Sunday law they are “prisoners of hope.”
Zacharjáš 9,11 se shoduje s 11. zářím i s Půlnočním voláním, které vede k nedělnímu zákonu. Při 11. září přišlo poselství Laodiceji jako přítomná pravda, stejně jako tomu bylo v letech 1856 a 1888. Poselství Laodiceji je dáno lidem, kteří si neuvědomují, že jsou mrtví. Jsou v „jámě“ bez poselství pozdního deště, neboť jejich jáma nemá vodu. Kdyby Laodicea jen odpověděla na klepání na svá srdce, Pán by ji vyzdvihl z jámy, neboť až do uzavření doby milosti při nedělním zákonu jsou „vězni naděje“.
As for thee also, by the blood of thy covenant I have sent forth thy prisoners out of the pit wherein is no water. Turn you to the strong hold, ye prisoners of hope: even to day do I declare that I will render double unto thee. Zechariah 9:11, 12.
Také tobě, skrze krev tvé smlouvy jsem propustil tvé vězně z jámy, v níž není vody. Navraťte se do pevnosti, vy vězňové naděje; ještě dnes prohlašuji, že ti nahradím dvojnásobně. Zachariáš 9,11.12.
9/11 empowered the message which arrived in 1989. That message is the third angel’s message, but in the structure and terms of the Millerite reformatory movement, 1989 marked the arrival of the first angel. The first angel’s message was empowered on August 11, 1840 by a fulfillment of a prophecy concerning Islam, and it identifies that 1989’s arrival of the third angel would be empowered by a fulfillment of a prophecy concerning Islam.
11. září dalo moc poselství, které přišlo v roce 1989. Toto poselství je poselstvím třetího anděla, avšak ve struktuře a terminologii milleritského reformačního hnutí rok 1989 označil příchod prvního anděla. Poselství prvního anděla bylo zmocněno 11. srpna 1840 naplněním proroctví týkajícího se islámu a ukazuje, že příchod třetího anděla v roce 1989 bude zmocněn naplněním proroctví týkajícího se islámu.
When the prophecy of Islam was confirmed on August 11, 1840 the angel of Revelation ten descended, thus typifying the descent of the angel of Revelation eighteen on 9/11. The empowerment of the first angel in 1840, and the empowerment of the second angel in 1844 both typify the empowerment of the third angel on 9/11. July 18, 2020 was the arrival of the second angel as typified by the first disappointment of the Millerites on April 19, 1844. The histories of both empowerments of the first and second angels of Millerite history, and also the history of the empowerment of the third angel on 9/11 provide witnesses to the empowerment of the message of the Midnight Cry that arrived in July 2023.
Když se 11. srpna 1840 naplnilo proroctví o islámu, sestoupil anděl ze Zjevení 10, čímž předobrazil sestoupení anděla ze Zjevení 18 dne 11. září. Zmocnění prvního anděla roku 1840 a zmocnění druhého anděla roku 1844 obojí předobrazuje zmocnění třetího anděla dne 11. září. Dne 18. července 2020 přišel druhý anděl, jak to bylo předobrazeno prvním zklamáním mileritů dne 19. dubna 1844. Dějiny obou zmocnění prvního a druhého anděla v mileritské historii, a také dějiny zmocnění třetího anděla dne 11. září, poskytují svědectví o zmocnění poselství Půlnočního volání, které přišlo v červenci 2023.
The period of the sealing begins at 9/11 and ends at the Sunday law. It begins with Christ breathing a few drops of the latter rain and ends with tongues of fire carrying a message to the world at Pentecost. Peter identified Pentecost as a fulfillment of Joel. That being the fact of the matter it establishes that Christ’s breathing was also a fulfillment of Joel, for the Pentecostal season has a specific beginning and ending that demonstrates that the alpha is also the omega. The day of Christ’s resurrection the barley first fruit offering was made, and fifty days later on Pentecost the wheat first fruit offering was lifted up. 9/11 typifies the Midnight Cry that arrives just before and leads to the Sunday law. The perfect fulfillment of Zechariah 9:9 representation of the Midnight Cry is post-July 2023.
Období pečetění začíná 11. zářím a končí nedělním zákonem. Začíná tím, že Kristus vdechuje několik kapek pozdního deště, a končí jazyky ohně nesoucími poselství světu o Letnicích. Petr označil Letnice za naplnění Joele. Je-li tomu tak, pak to potvrzuje, že i Kristovo vdechnutí bylo naplněním Joele, neboť letniční období má určitý začátek i konec, což ukazuje, že alfa je zároveň omega. V den Kristova vzkříšení byla přinesena oběť prvotin ječmene a o padesát dní později byly o Letnicích pozdviženy prvotiny pšenice. 11. září je předobrazem Půlnočního volání, které přichází těsně před nedělním zákonem a vede k němu. Dokonalé naplnění předobrazu Půlnočního volání ze Zachariáše 9,9 nastává po červenci 2023.
Rejoice greatly, O daughter of Zion; shout, O daughter of Jerusalem: behold, thy King cometh unto thee: he is just, and having salvation; lowly, and riding upon an ass, and upon a colt the foal of an ass. Zechariah 9:9.
Velice se raduj, dcero sionská; prozpěvuj, dcero jeruzalémská: hle, tvůj Král přichází k tobě; je spravedlivý a přináší spásu; pokorný a jede na oslu, na oslátku, hříběti oslice. Zachariáš 9,9.
So Zechariah agrees with Isaiah’s symbolization of God’s people being a crown, but he adds that the crown is also the ensign when he recorded, “for they shall be as the stones of a crown, lifted up as an ensign upon his land“, and Zechariah further echoes the joy associated with Joel’s symbols of “corn” and “new wine,” by stating, “corn shall make the young men cheerful, and new wine the maids.” As we consider the record of the drunkards of Ephraim in chapter twenty-eight, take note that this is the biblical chapter that identifies the “rest and the refreshing.” This is one of the primary passages in the Scriptures concerning the latter rain, so these drunkards of Ephraim must be the same drunks Joel speaks of.
Zacharjáš tedy souhlasí s Izajášovým znázorněním Božího lidu jako koruny, avšak dodává, že koruna je zároveň i praporcem, když zaznamenal: „neboť budou jako kameny koruny, pozdvižené jako praporec nad jeho zemí“, a Zacharjáš dále odráží radost spojenou s Joelovými symboly „obilí“ a „nového vína“, když prohlašuje: „obilí rozveselí mládence a nové víno panny.“ Když nyní uvažujeme o záznamu o opilcích Efraimových ve dvacáté osmé kapitole, povšimněme si, že právě tato biblická kapitola označuje „odpočinutí a občerstvení“. Toto je jeden z hlavních oddílů Písma týkajících se pozdního deště, a proto tito opilci Efraimovi musejí být týmiž opilci, o nichž mluví Joel.
Woe to the crown of pride, to the drunkards of Ephraim, whose glorious beauty is a fading flower, which are on the head of the fat valleys of them that are overcome with wine! Behold, the Lord hath a mighty and strong one, which as a tempest of hail and a destroying storm, as a flood of mighty waters overflowing, shall cast down to the earth with the hand. The crown of pride, the drunkards of Ephraim, shall be trodden under feet: And the glorious beauty, which is on the head of the fat valley, shall be a fading flower, and as the hasty fruit before the summer; which when he that looketh upon it seeth, while it is yet in his hand he eateth it up. In that day shall the Lord of hosts be for a crown of glory, and for a diadem of beauty, unto the residue of his people, And for a spirit of judgment to him that sitteth in judgment, and for strength to them that turn the battle to the gate. But they also have erred through wine, and through strong drink are out of the way; the priest and the prophet have erred through strong drink, they are swallowed up of wine, they are out of the way through strong drink; they err in vision, they stumble in judgment. For all tables are full of vomit and filthiness, so that there is no place clean. …
Běda koruně pýchy, opilcům Efraimovým, jejichž slavná krása je vadnoucím květem, kteří jsou na vrcholu úrodných údolí těch, kdo jsou přemoženi vínem! Hle, Panovník má mocného a silného, který jako krupobitná bouře a zhoubná vichřice, jako příval mocných vod, které se rozlévají, srazí rukou k zemi. Koruna pýchy, opilci Efraimovi, bude pošlapána nohama; a slavná krása, která je na vrcholu úrodného údolí, bude vadnoucím květem a jako rané ovoce před létem; kdo je spatří, ten je, dokud je ještě v jeho ruce, ihned sní. V onen den bude Hospodin zástupů korunou slávy a čelenkou krásy pozůstatku svého lidu, a duchem soudu tomu, kdo zasedá k soudu, a silou těm, kdo odvracejí boj u brány. Ale i tito bloudí pro víno a pro opojný nápoj scházejí z cesty; kněz i prorok bloudí pro opojný nápoj, jsou pohlceni vínem, scházejí z cesty pro opojný nápoj; bloudí ve vidění, klopýtají v soudu. Neboť všechny stoly jsou plny zvratků a nečistoty, takže není místa čistého. …
Stay yourselves, and wonder; cry ye out, and cry: they are drunken, but not with wine; they stagger, but not with strong drink. For the Lord hath poured out upon you the spirit of deep sleep, and hath closed your eyes: the prophets and your rulers, the seers hath he covered. And the vision of all is become unto you as the words of a book that is sealed, which men deliver to one that is learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I cannot; for it is sealed: And the book is delivered to him that is not learned, saying, Read this, I pray thee: and he saith, I am not learned.
Zůstaňte stát a žasněte; volejte a křičte: jsou opilí, ale ne vínem; potácejí se, ale ne od opojného nápoje. Neboť Hospodin na vás vylil ducha hlubokého spánku a zavřel vaše oči; proroky i vaše vládce, vidoucí, přikryl. A veškeré vidění se vám stalo jako slova zapečetěné knihy, kterou podávají tomu, kdo umí číst, se slovy: Přečti to, prosím; a on říká: Nemohu, neboť je zapečetěná. A kniha je podána tomu, kdo neumí číst, se slovy: Přečti to, prosím; a on říká: Neumím číst.
Wherefore the Lord said, Forasmuch as this people draw near me with their mouth, and with their lips do honour me, but have removed their heart far from me, and their fear toward me is taught by the precept of men: Therefore, behold, I will proceed to do a marvellous work among this people, even a marvellous work and a wonder: for the wisdom of their wise men shall perish, and the understanding of their prudent men shall be hid. Woe unto them that seek deep to hide their counsel from the Lord, and their works are in the dark, and they say, Who seeth us? and who knoweth us? Surely your turning of things upside down shall be esteemed as the potter’s clay: for shall the work say of him that made it, He made me not? or shall the thing framed say of him that framed it, He had no understanding? Isaiah 28:1–8; 29:9–16.
Proto Pán řekl: Protože se tento lid přibližuje ke mně svými ústy a svými rty mne ctí, ale své srdce ode mne vzdálil a jejich bázeň přede mnou je naučená podle lidského příkazu, proto, hle, budu dále činit podivuhodné dílo mezi tímto lidem, podivuhodné dílo a zázrak; neboť moudrost jejich moudrých mužů zahyne a rozumnost jejich prozíravých mužů bude skryta. Běda těm, kteří se snaží hluboce ukrýt svou radu před Hospodinem, jejichž skutky se dějí ve tmě a kteří říkají: Kdo nás vidí? a kdo o nás ví? Vpravdě, vaše převracení věcí naruby bude pokládáno za hlínu hrnčířovu; neboť řekne snad dílo o tom, kdo je učinil: Neučinil mne? anebo řekne utvářená věc o tom, kdo ji utvořil: Neměl rozum? Izajáš 28,1–8; 29,9–16.
The Lord is going to do a “marvelous work” among the drunkards of Ephraim as he removes their wisdom and understanding, the very two elements associated with understanding the increase of knowledge when a prophetic message is unsealed. It is the wise who understand. Part of the “marvelous work” is removing the knowledge that is unsealed by the Lion of the tribe of Judah from the minds of the drunkards of Ephraim. The separation of the wise and wicked is part of the Lord’s “marvelous work.” It is the everlasting gospel. After Christ led the quibbling Jews through the parable of the vineyard and thus trapped them into pronouncing their own judgment, He asked a question from Psalm 118:
Pán vykoná mezi opilci Efraimovými „podivuhodné dílo“, když od nich odejme moudrost a rozumnost, právě ty dva prvky spojené s pochopením nárůstu poznání, když je prorocké poselství odpečetěno. Jsou to moudří, kdo rozumějí. Součástí „podivuhodného díla“ je odnětí poznání, které je odpečetěno Lvem z pokolení Judova, z myslí opilců Efraimových. Oddělení moudrých od bezbožných je součástí Pánova „podivuhodného díla“. Je to věčné evangelium. Poté, co Kristus vedl hašteřivé Židy skrze podobenství o vinici, a tak je přivedl k tomu, aby sami nad sebou vynesli soud, položil otázku z Žalmu 118:
The stone which the builders refused is become the head stone of the corner. This is the Lord’s doing; it is marvelous in our eyes. This is the day which the Lord hath made; we will rejoice and be glad in it. Psalms 118:22–24.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným. Toto se stalo od Hospodina; v našich očích je to podivuhodné. Toto je den, který učinil Hospodin; budeme jásat a radovat se v něm. Žalmy 118,22–24.
The Lord is to accomplish “a marvelous work and a wonder” upon the drunkards of Ephraim and it includes removing their ability to recognize truth. The “head stone of the corner” is marvelous in the eyes of those who possess Joel’s “new wine.”
Hospodin má vykonat „divné dílo a podivuhodný skutek“ na opilcích Efraimových, a to zahrnuje i odnětí jejich schopnosti rozpoznat pravdu. „Kámen úhelný, kámen nárožní“ je podivuhodný v očích těch, kdo mají Joelovo „nové víno“.
The drunkards cannot read the book that is sealed whether it is the leadership represented as “learned” or the laity represented by the “not learned.” It is impossible for the drunkards to understand rightly the prophetic testimony of Scriptures as represented as “the book that is sealed.” The drunkards are also twice identified as being “out of the way.” Once again this is recorded in Isaiah twenty-eight a premier latter rain passage of Scripture, where Isaiah identifies the “rest and refreshing” that the drunkards would not hear. The “rest and refreshing” is a message, for it can be heard.
Opilci nemohou číst knihu, která je zapečetěná, ať již jde o vedení představované jako „učení“, nebo o laiky představované „neučenými“. Je nemožné, aby opilci správně porozuměli prorockému svědectví Písma, jež je zde znázorněno jako „kniha, která je zapečetěná“. Opilci jsou také dvakrát označeni jako ti, kdo jsou „mimo cestu“. Znovu je to zaznamenáno v Izajáši dvacet osm, v předním biblickém oddílu o pozdním dešti, kde Izajáš ztotožňuje „odpočinutí a občerstvení“, které opilci nechtěli slyšet. „Odpočinutí a občerstvení“ je poselství, neboť je může být slyšeno.
That drunkenness has taken the drunkards out of the way of Jeremiah’s “old paths” which is the “way” to walk in and find the latter rain, represented as “rest” by Jeremiah. The rejection of the latter rain message by the drunkards of Ephraim is a specific subject of God’s Word. They are drunk because they refused to return to the foundational history which provides the blueprint for the history of the one hundred and forty-four thousand which is the history of the latter rain.
Toto opilství odvedlo opilce z Jeremjášových „starých stezek“, které jsou „cestou“, po níž se má chodit a na níž lze nalézt pozdní déšť, Jeremjášem představený jako „odpočinutí“. Odmítnutí poselství pozdního deště opilci z Efrajima je zvláštním námětem Božího slova. Jsou opilí, protože se odmítli vrátit k základní dějině, která poskytuje předobraz dějin sto čtyřiceti čtyř tisíc, což jsou dějiny pozdního deště.
The “marvelous work” that is accomplished upon the drunkards of Ephraim occurs during the outpouring of the latter rain. During the latter rain a testing message produces two classes of worshippers, which are illustrated by the “wine” which they partake of. The wicked have refused to base their prophetic application upon the lines of sacred history and those who employ the “line upon line” methodology of Isaiah twenty-eight partake of the “new wine.” The wicked’s drunkenness is manifested by their inability to understand prophecy, and their blind condition was caused by an unwillingness to return to the foundational old paths. Jesus rebuked the quibbling Jews by asking if they had ever read about the stone which is rejected, and becomes the head of the corner.
„Podivuhodné dílo“, které je vykonáno na opilcích Efraimových, nastává během vylití pozdního deště. Během pozdního deště vytváří zkušební poselství dvě třídy ctitelů, které jsou znázorněny „vínem“, jehož se účastní. Bezbožní odmítli založit svůj prorocký výklad na liniích posvátných dějin a ti, kdo užívají metodologii „řádek za řádkem“ z Izajáše dvacáté osmé kapitoly, pijí „nové víno“. Opilost bezbožných se projevuje jejich neschopností porozumět proroctví a jejich slepý stav byl způsoben neochotou navrátit se k původním starým stezkám. Ježíš pokáral hádavé Židy otázkou, zda kdy četli o kameni, který je zavržen a stává se hlavou úhlu.
The stone which becomes the head of the corner represents that the prophetic truth that the foundation or cornerstone is duplicated in the capstone. The alpha stone is also the omega stone. The primary prophetic principle which establishes and upholds the methodology of line upon line, (which is the methodology of the latter rain) is that the beginning of a thing illustrates the end of a thing. The primary prophetic principle in the Millerite movement was the day for a year principle that was confirmed when the angel of Revelation ten descended. The primary prophetic principle in the movement of the one hundred and forty-four thousand is that the beginning illustrates the end which was confirmed when the angel of Revelation eighteen descended.
Kámen, jenž se stává hlavou úhelní, představuje, že prorocká pravda, podle níž se základ či úhelný kámen opakuje v závěrném kameni. Kámen alfa je zároveň kamenem omega. Základní prorockou zásadou, která ustanovuje a podpírá metodologii řádek za řádkem (jež je metodologií pozdního deště), je to, že počátek věci znázorňuje její konec. Základní prorockou zásadou v mileritském hnutí byla zásada den za rok, která byla potvrzena, když sestoupil anděl ze Zjevení 10. Základní prorockou zásadou v hnutí sto čtyřiačtyřiceti tisíc je, že počátek znázorňuje konec, což bylo potvrzeno, když sestoupil anděl ze Zjevení 18.
God’s prophetic Word is very detailed in its explanation of the factors involved with the latter rain. One of those facts is that the drunkards of Ephraim are not capable of recognizing the latter rain, and this was typified by the Jews who were suggesting to Peter that the disciples were drunk. The main principle of the methodology is directly set forth as Alpha and Omega repeatedly within God’s Word, but the Word has been sealed unto them. The methodology, the main prophetic rule and the message of the latter rain are some of the sanctified themes in a prophetic line of history that is represented as a “marvelous work.”
Boží prorocké slovo je ve svém výkladu činitelů spojených s pozdním deštěm velmi podrobné. Jednou z těchto skutečností je, že opilci Efraimovi nejsou schopni rozpoznat pozdní déšť, a to bylo předobrazeno Židy, kteří Petrovi naznačovali, že učedníci jsou opilí. Hlavní zásada metodologie je v Božím slově opakovaně přímo předložena jako Alfa a Omega, avšak Slovo jim bylo zapečetěno. Metodologie, hlavní prorocké pravidlo a poselství pozdního deště jsou některými z posvěcených témat v prorocké dějinné linii, která je představena jako „podivuhodné dílo“.
Again the word of the Lord of hosts came to me, saying, Thus saith the Lord of hosts; I was jealous for Zion with great jealousy, and I was jealous for her with great fury. Thus saith the Lord; I am returned unto Zion, and will dwell in the midst of Jerusalem: and Jerusalem shall be called a city of truth; and the mountain of the Lord of hosts the holy mountain. Thus saith the Lord of hosts; There shall yet old men and old women dwell in the streets of Jerusalem, and every man with his staff in his hand for very age. And the streets of the city shall be full of boys and girls playing in the streets thereof.
Opět ke mně přišlo slovo Hospodina zástupů: Takto praví Hospodin zástupů: Horlil jsem pro Sión velikou horlivostí a horlil jsem pro něj velikým rozhořčením. Takto praví Hospodin: Navrátil jsem se na Sión a budu přebývat uprostřed Jeruzaléma; a Jeruzalém bude nazýván městem pravdy a hora Hospodina zástupů horou svatou. Takto praví Hospodin zástupů: Ještě budou v ulicích Jeruzaléma přebývat starci i stařeny, každý s holí v ruce pro své vysoké stáří. A ulice města budou plné chlapců a děvčat, kteří si budou hrát v jeho ulicích.
Thus saith the Lord of hosts; If it be marvellous in the eyes of the remnant of this people in these days, should it also be marvellous in mine eyes? saith the Lord of hosts. Thus saith the Lord of hosts; Behold, I will save my people from the east country, and from the west country; And I will bring them, and they shall dwell in the midst of Jerusalem: and they shall be my people, and I will be their God, in truth and in righteousness. Thus saith the Lord of hosts; Let your hands be strong, ye that hear in these days these words by the mouth of the prophets, which were in the day that the foundation of the house of the Lord of hosts was laid, that the temple might be built. For before these days there was no hire for man, nor any hire for beast; neither was there any peace to him that went out or came in because of the affliction: for I set all men every one against his neighbour. But now I will not be unto the residue of this people as in the former days, saith the Lord of hosts. Zechariah 8:1–11.
Toto praví Hospodin zástupů: Jestliže se to ve dnech těchto zdá podivuhodným v očích ostatku tohoto lidu, mělo by se to zdát podivuhodným také v mých očích? praví Hospodin zástupů. Toto praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východní i ze země západní; a přivedu je a budou přebývat uprostřed Jeruzaléma; a budou mým lidem a já budu jejich Bohem, v pravdě a ve spravedlnosti. Toto praví Hospodin zástupů: Posilněte své ruce, vy, kteří v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, kteří byli v den, kdy byl položen základ domu Hospodina zástupů, aby byl chrám vystavěn. Neboť přede dny těmi nebyla mzda pro člověka ani mzda pro dobytče; a ten, kdo vycházel nebo vcházel, neměl pokoje pro soužení; neboť jsem postavil všechny lidi, každého proti jeho bližnímu. Ale nyní nebudu k ostatku tohoto lidu jako za dřívějších dnů, praví Hospodin zástupů. Zachariáš 8,1–11.
Zechariah states, “Let your hands be strong, ye that hear in these days these words by the mouth of the prophets, which were in the day that the foundation of the house of the Lord of hosts was laid, that the temple might be built.” What strengthens God’s people is the message of the foundation that becomes the headstone. That message is that the Millerite history is repeated in the history of the one hundred and forty-four thousand.
Zacharjáš praví: „Posilněte své ruce, vy, kteří v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků, kteří byli v den, kdy byl položen základ domu Hospodina zástupů, aby mohl být chrám vystavěn.“ To, co posiluje Boží lid, je poselství o základu, který se stává úhelným kamenem. Tímto poselstvím je, že dějiny milleritů se opakují v dějinách sto čtyřiceti čtyř tisíc.
Christ askes, “If it be marvellous in the eyes of the remnant of this people in these days, should it also be marvellous in mine eyes?” That question identifies the prophetic period of God’s “marvelous work” that is the subject of every prophet, but it also identifies when the Laodicean movement of the one hundred and forty-four thousand changes unto the Philadelphian movement of the one hundred and forty-four thousand. It is the same point as when they are sealed, and the same point the movement changes from militant to triumphant, which is also where the work of combining divinity with humanity among this group of people is finalized as the sanctuary is truly cleansed. This can be recognized in the verses for the prophetic history represented by His “marvelous work” is marvelous in God’s eyes and the eyes of the remnant, and eye to eye is a symbol of unity. The unity here represented is speaking of the sealing of God’s people who follow the Lamb withersoever He goeth who have reached a point that they would die rather than sin and misrepresent the character of Christ.
Kristus se ptá: „Jestliže se to v očích pozůstatku tohoto lidu v těchto dnech jeví jako podivuhodné, mělo by se to jako podivuhodné jevit i v mých očích?“ Tato otázka určuje prorocké období Božího „podivuhodného díla“, které je předmětem každého proroka, ale zároveň také určuje okamžik, kdy se laodicejské hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc mění ve filadelfské hnutí sto čtyřiceti čtyř tisíc. Je to tentýž bod, v němž jsou zapečetěni, a tentýž bod, v němž se hnutí mění z bojujícího na vítězné, což je zároveň místo, kde je dílo spojení božství s lidstvím v této skupině lidí dokončeno, když je svatyně skutečně očištěna. To lze rozpoznat v těchto verších, neboť prorocké dějiny, představované Jeho „podivuhodným dílem“, jsou podivuhodné v Božích očích i v očích pozůstatku, a „oko k oku“ je symbolem jednoty. Zde znázorněná jednota hovoří o zapečetění Božího lidu, který následuje Beránka, kamkoli jde, a který dospěl do bodu, kdy by raději zemřel, než zhřešil a nesprávně představoval Kristův charakter.
Micah identifies the foundational history of ancient Israel as “marvelous things.”
Micheáš označuje základní dějiny starověkého Izraele za „podivuhodné věci“.
According to the days of thy coming out of the land of Egypt will I show unto him marvellous things. Micah 7:15.
Jako za dnů tvého vyjití z egyptské země mu ukáži podivuhodné věci. Micheáš 7,15.
The “marvelous works” are foundational history which is “marvelous” because the foundational history is repeated in the ending history, represented by the capstone. The “marvelous works” are the history that begins with the corner stone and ends with the “cap stone.” His “marvelous works” were manifested in the history of Moses and repeated in the history of Christ. Moses was the corner stone and Christ was the cap stone. Moses is alpha and Christ omega prophetically.
„Podivuhodné skutky“ jsou dějinami základů, které jsou „podivuhodné“ proto, že se dějiny základů opakují v závěrečných dějinách, představovaných vrcholovým kamenem. „Podivuhodné skutky“ jsou dějinami, které začínají úhelným kamenem a končí „vrcholovým kamenem“. Jeho „podivuhodné skutky“ byly zjeveny v dějinách Mojžíše a zopakovány v dějinách Krista. Mojžíš byl úhelným kamenem a Kristus byl vrcholovým kamenem. Mojžíš je prorocky alfa a Kristus omega.
“Beginning at Moses, the very Alpha of Bible history, Christ expounded in all the Scriptures the things concerning Himself.” The Desire of Ages, 797.
„Počínaje Mojžíšem, samotnou Alfou biblických dějin, Kristus ve všech Písmech vykládal to, co se týkalo Jeho samého.“ Touha věků, 797.
Moses taught, and Peter used Moses’ words at Pentecost to identify that Moses typified Christ.
Mojžíš učil a Petr při Letnicích použil Mojžíšova slova, aby ukázal, že Mojžíš byl předobrazem Krista.
But those things, which God before had showed by the mouth of all his prophets, that Christ should suffer, he hath so fulfilled. Repent ye therefore, and be converted, that your sins may be blotted out, when the times of refreshing shall come from the presence of the Lord; And he shall send Jesus Christ, which before was preached unto you: Whom the heaven must receive until the times of restitution of all things, which God hath spoken by the mouth of all his holy prophets since the world began. For Moses truly said unto the fathers, A prophet shall the Lord your God raise up unto you of your brethren, like unto me; him shall ye hear in all things whatsoever he shall say unto you. And it shall come to pass, that every soul, which will not hear that prophet, shall be destroyed from among the people. Yea, and all the prophets from Samuel and those that follow after, as many as have spoken, have likewise foretold of these days. Acts 3:18–24.
Ale to, co Bůh předem oznámil ústy všech svých proroků, že Kristus bude trpět, tak naplnil. Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány, až přijdou časy občerstvení od přítomnosti Páně; a aby poslal Ježíše Krista, který vám byl dříve zvěstován; jehož musí přijmout nebe až do časů obnovení všech věcí, o nichž Bůh mluvil ústy všech svých svatých proroků od počátku světa. Neboť Mojžíš vpravdě řekl otcům: Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratří, jako mne; toho budete poslouchat ve všem, cokoli vám poví. A stane se, že každá duše, která toho proroka neuposlechne, bude vyhlazena z lidu. Ano, i všichni proroci od Samuela i ti, kteří následovali po něm, všichni, kteří mluvili, rovněž předpověděli tyto dny. Skutky 3,18–24.
Moses as alpha and Christ as omega was established by Peter’s second witness of Moses at the Pentecostal outpouring, and in so doing Peter is emphasizing and identifying that a primary component of the latter rain message (and the controversy raised against it) is the prophetic principle of “alpha and omega.” That principle is the one hundred and forty-four thousand’s counterpart to the year/day principle in Millerite history. The principle of “alpha and omega” is the principle of ‘the foundation becoming the cap stone,’ it is the principles of ‘Moses and the Lamb;’ and therefore is identified by inspiration as one of the verses in the song of the vineyard, which is also the song of Moses and the Lamb.
Mojžíš jako alfa a Kristus jako omega byli ustanoveni Petrovým druhým svědectvím o Mojžíšovi při letničním vylití; a tím Petr zdůrazňuje a označuje, že hlavní součástí poselství pozdního deště (a sporu, který byl proti němu vznesen) je prorocký princip „alfa a omega“. Tento princip je pro sto čtyřicet čtyři tisíc protějškem principu rok/den v milleritských dějinách. Princip „alfa a omega“ je principem „základu, který se stává vrcholovým kamenem“; je to princip „Mojžíše a Beránka“; a proto je pod inspirací označen jako jeden z veršů písně o vinici, která je také písní Mojžíšovou a Beránkovou.
The beginning and ending that is represented by the various prophetic lines represent the history where God accomplishes His “marvelous works,” and it is the light that is brought out from recognizing what the symbol of “marvelous works” represents that transforms a Laodicean unto a Philadelphia thus becoming a stone in a temple that is being built, as was the Millerite temple built in 46 years leading up to October 22, 1844 when the Lord suddenly came to His temple.
Začátek a konec, které jsou znázorněny různými prorockými liniemi, představují dějiny, v nichž Bůh vykonává svá „podivuhodná díla“, a právě světlo, které vychází z rozpoznání toho, co symbol „podivuhodných děl“ představuje, proměňuje laodicejského ve filadelfského, a tak se stává kamenem v chrámu, který je budován, stejně jako byl mileritský chrám budován po 46 let až do 22. října 1844, kdy Pán náhle přišel do svého chrámu.
If so be ye have tasted that the Lord is gracious. To whom coming, as unto a living stone, disallowed indeed of men, but chosen of God, and precious, Ye also, as lively stones, are built up a spiritual house, an holy priesthood, to offer up spiritual sacrifices, acceptable to God by Jesus Christ. Wherefore also it is contained in the scripture, Behold, I lay in Sion a chief corner stone, elect, precious: and he that believeth on him shall not be confounded. Unto you therefore which believe he is precious: but unto them which be disobedient, the stone which the builders disallowed, the same is made the head of the corner, And a stone of stumbling, and a rock of offence, even to them which stumble at the word, being disobedient: whereunto also they were appointed. But ye are a chosen generation, a royal priesthood, an holy nation, a peculiar people; that ye should show forth the praises of him who hath called you out of darkness into his marvellous light: Which in time past were not a people, but are now the people of God: which had not obtained mercy, but now have obtained mercy. 1 Peter 2:3–10.
Jestliže jste okusili, že Pán je dobrotivý. K němu přistupujte jako k živému kameni, jenž byl sice od lidí zavržen, ale u Boha je vyvolený a drahocenný. I vy jako živé kameny se budujte v duchovní dům, ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto je také v Písmu obsaženo: Aj, kladu na Sionu kámen úhelný, vyvolený, drahocenný; a kdo v něj věří, nebude zahanben. Vám tedy, kteří věříte, je drahocenný; ale těm, kteří jsou neposlušní, kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal kamenem úhelným, a kamenem úrazu a skálou pohoršení těm, kdo klopýtají o slovo, jsouce neposlušní; k tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste zvěstovali ctnosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Vy, kteří jste kdysi nebyli lidem, nyní však jste lid Boží; kteří jste nedošli milosrdenství, nyní však jste milosrdenství došli. 1 Petr 2,3–10.
To be called into His marvelous light identifies when the call is made, for the waymark of 1888, which is aligned by inspiration as the rebellion of Korah in the alpha history of Moses is brought to the last days it aligns with 9/11, when the Laodicean message arrives with the third angel according to inspiration. Laodiceans in prophecy are “blind,” meaning they are in darkness, and the call to come out of darkness began when the Laodicean message arrived in 1856, 1888 and 9/11. At 9/11 the “call out of darkness” was not only a call to understand the light of the angel of Revelation eighteen, but also a call to the hearer into the very history where God’s “marvelous works” will find their perfect fulfillments.
Být povolán do Jeho podivuhodného světla určuje, kdy je toto povolání učiněno, neboť mezník roku 1888, který je podle inspirace v dějinách alfa Mojžíše vyznačen vzpourou Kórachovou, je přenesen do posledních dnů a tam se shoduje s 11. zářím, kdy podle inspirace přichází laodicejské poselství spolu s třetím andělem. Laodicejští jsou v proroctví „slepí“, což znamená, že jsou ve tmě, a povolání vyjít ze tmy začalo tehdy, když laodicejské poselství přišlo v letech 1856, 1888 a 11. září. Dne 11. září nebylo „povolání ven ze tmy“ pouze výzvou k pochopení světla anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly, nýbrž také povoláním posluchače do samých dějin, v nichž Boží „podivuhodné skutky“ naleznou svá dokonalá naplnění.
It has been demonstrated repeatedly over the past three decades that the prophetic definition of the “everlasting gospel” is a history where a prophetic truth is unsealed which initiates a three-step testing process, with two characteristics of distinction in the three tests. The first two tests are different in nature than the third, for the third is a litmus test which demonstrates whether you passed the first and second tests. The other distinction in the everlasting gospel is that you must pass the current test to be involved with the following test.
Během uplynulých tří desetiletí bylo opakovaně prokázáno, že prorocká definice „věčného evangelia“ je dějinný proces, v němž je odpečetěna prorocká pravda, která zahajuje třístupňový proces zkoušky, přičemž v těchto třech zkouškách se projevují dvě rozlišující charakteristiky. První dvě zkoušky se svou povahou liší od třetí, neboť třetí je lakmusovou zkouškou, která ukazuje, zda jste obstáli v první a druhé zkoušce. Dalším rozlišujícím znakem věčného evangelia je, že musíte obstát v nynější zkoušce, abyste se mohli účastnit zkoušky následující.
The history of the “marvelous works” is also the history where the “everlasting gospel” reaches its climax, for the hour of judgment that is announced by the first angel and identified as the everlasting gospel finds its perfect fulfillment beginning at 9/11. The judgment that is being warned about for the Millerites was October 22, 1844 when the door closed in the parable of the ten virgins, thus typifying the Sunday law when the door closes again in the parable of the ten virgins. 9/11 is announcing that the hour of God’s executive judgment begins at the Sunday law, just as the Millerites announced that the hour of the investigative judgment began on October 22, 1844.
Dějiny „podivuhodných skutků“ jsou zároveň dějinami, v nichž „věčné evangelium“ dosahuje svého vrcholu, neboť hodina soudu, kterou ohlašuje první anděl a která je ztotožněna s věčným evangeliem, nalézá své dokonalé naplnění počínaje 11. zářím. Soud, před nímž byli milerité varováni, nastal 22. října 1844, když se v podobenství o deseti pannách zavřely dveře; tím byl předobrazen nedělní zákon, kdy se v podobenství o deseti pannách dveře znovu zavřou. 11. září oznamuje, že hodina Božího výkonného soudu začíná při nedělním zákonu, právě tak jako milerité oznamovali, že hodina vyšetřujícího soudu začala 22. října 1844.
From 9/11 unto the Sunday law is a period that is represented as “Gods’ marvelous works,” and just as the foundational stone that becomes “the head of the corner,” and just as the “Pentecostal season,” and just as “Habakkuk chapter two,” and as “the sealing time of the one hundred and forty-four thousand,” and as “the image of the beast testing time,” and as “the everlasting gospel,” and as “the sacred history of 1840 to 1844,” and as the history of “Revelation chapter ten,” and as “the history from Christ’s baptism unto His death.”
Od 11. září až po nedělní zákon je období, které je představováno jako „podivuhodné Boží skutky“, a právě tak jako základní kámen, který se stává „hlavou úhelnou“, a právě tak jako „letniční období“, a právě tak jako „druhá kapitola Abakuka“, a jako „doba zapečeťování sto čtyřiceti čtyř tisíc“, a jako „doba zkoušky obrazu šelmy“, a jako „věčné evangelium“, a jako „posvátné dějiny let 1840 až 1844“, a jako dějiny „desáté kapitoly Zjevení“, a jako „dějiny od Kristova křtu až po Jeho smrt“.
The history represented in a fractal by His baptism began the period of 2520 days that ended at the cross. Christ’s baptism represented His death, burial and resurrection which was literally fulfilled at the end of the 1260 days.
Dějiny, jež byly ve fraktálu znázorněny Jeho křtem, zahájily období 2520 dnů, které skončilo na kříži. Kristův křest představoval Jeho smrt, pohřeb a vzkříšení, což bylo doslova naplněno na konci 1260 dnů.
When the Holy Spirit descended at Christ’s baptism it typified the descent of the angel of Revelation eighteen on 9/11. 1260 prophetic days later the events symbolized by baptism were literally fulfilled at the cross. The history from the baptism to the cross contains a symbolic alpha history which is fulfilled literally at the end of the period. The alpha and omega histories are fractals of the entire overall history. The history from the baptism to the cross is “God’s marvelous works,” and that history is also represented by “Christ’s baptism” and also by His literal “death, burial and resurrection,” and therefore also by “the baptism of ancient Israel at the Red Sea,” and also by “the baptism of the eight souls during the history of Noah.” All of these periods represent the history of His “marvelous works.”
Když Duch svatý sestoupil při Kristově křtu, předobrazovalo to sestoupení anděla ze Zjevení osmnácté kapitoly dne 11. září. O 1260 prorockých dnů později byly události symbolizované křtem doslova naplněny na kříži. Dějiny od křtu po kříž obsahují symbolické dějiny alfa, které se na konci tohoto období doslova naplňují. Dějiny alfa a omega jsou fraktály celých všeobecných dějin. Dějiny od křtu po kříž jsou „podivuhodnými skutky Božími“ a tyto dějiny jsou také znázorněny „Kristovým křtem“ a rovněž jeho doslovnou „smrtí, pohřbením a vzkříšením“, a proto také „křtem starověkého Izraele v Rudém moři“ a také „křtem osmi duší během dějin Noeho“. Všechna tato období představují dějiny jeho „podivuhodných skutků“.
When it comes to the number 8 as a symbol of resurrection it was those eight souls on the ark that are the first mention of the number eight as a symbol, and with the rule of first mention, all the prophetic details are in the first mention. The eight souls are going from the old earth to a new earth, are they not?
Pokud jde o číslo 8 jako o symbol vzkříšení, oněch osm duší v arše představuje první zmínku o čísle osm jako o symbolu, a podle zásady první zmínky jsou všechny prorocké detaily obsaženy v této první zmínce. Těch osm duší přechází ze staré země na novou zemi, není-liž pravda?
Those eight souls lived through the time of the rain, but all who refused the warning message of the rain died, correct? The “8” souls that go to the new earth that are represented with the history of the rejected warning message, the closed door, the rain and the new earth went through a dispensational change from the old world to the new world.
Těch osm duší přežilo dobu deště, ale všichni, kdo odmítli výstražné poselství o dešti, zemřeli, je to tak? Těch „8“ duší, které vstupují na novou zemi a které jsou znázorněny dějinami odmítnutého výstražného poselství, zavřených dveří, deště a nové země, prošlo dispensacionální změnou ze starého světa do nového světa.
The dispensational change that marks the eight souls who are the one hundred and forty-four thousand is the transition from Laodicea unto Philadelphia, which is also the transition from the church militant composed of wheat and tares unto the church triumphant composed of only the first fruit wheat offering that is lifted up as an ensign offering for all the world to see, similar to viewing a lone boat upon stormy waters. Those people are the 8 that is of the 7, and the history of the ark crossing and the Red Sea crossing are both illustrations of His “marvelous works.”
Dispenzační změna, která označuje osm duší, jež jsou sto čtyřicet čtyři tisíc, je přechodem z Laodiceje do Filadelfie, což je zároveň přechod od církve bojující, složené z pšenice a koukolu, k církvi vítězné, složené pouze z prvotinové oběti pšenice, jež je vyzdvižena jako praporová oběť, aby ji viděl celý svět, podobně jako když člověk spatří osamělý člun na rozbouřených vodách. Tito lidé jsou těch 8, kteří jsou ze 7, a dějiny přechodu archy i přechodu Rudého moře jsou obojími znázorněními Jeho „podivuhodných skutků“.
Those souls are they who were resurrected in fulfillment of Revelation 11:11. They are God’s covenant people, represented by their father Abraham who bore the token of the covenant through circumcision that was to take place on the eighth day.
Tyto duše jsou těmi, kdo byli vzkříšeni v naplnění Zjevení 11,11. Jsou Božím lidem smlouvy, zastoupeným svým otcem Abrahamem, který nesl znamení smlouvy skrze obřízku, jež se měla vykonat osmého dne.
All these lines represent the same period of time, and that period of time begins with the foundations of 9/11 and ends at the Sunday law. 9/11 is the foundation stone and the Sunday law is the cap stone. In the history of rebuilding Jerusalem in the time of Nehemiah and Ezra the foundation was completed during the history of the first decree and the temple itself was finished well before the third decree. In Millerite history the foundations were established in May of 1842 when the 1843 chart was published. The Millerite temple was to be forty-six years in erecting, from 1798 unto 1844. Before October 22, 1844 the Millerite temple was finished, the cap stone being the Midnight Cry. When the Midnight Cry concluded on October 22, 1844 the alpha and third decree of 457 BC had met its counterpart in the omega of 1844. 457 BC as the alpha to the 2300 years and 1844 as the omega. Both the same at one level, for a decree or an angel are both messages, and they both typify the Sunday law, where there will be a decree and where the third angel’s message swells to a loud cry.
Všechny tyto linie představují totéž časové období a toto časové období začíná základy 11. září a končí u nedělního zákona. 11. září je základním kamenem a nedělní zákon je vrcholovým kamenem. V dějinách znovuvybudování Jeruzaléma v době Nehemiáše a Ezdráše byl základ dokončen během období prvního výnosu a samotný chrám byl dokončen dávno před třetím výnosem. V milleritské historii byly základy položeny v květnu roku 1842, kdy byla vydána mapa roku 1843. Milleritský chrám měl být budován čtyřicet šest let, od roku 1798 až do roku 1844. Před 22. říjnem 1844 byl milleritský chrám dokončen, přičemž vrcholovým kamenem bylo Půlnoční volání. Když Půlnoční volání skončilo 22. října 1844, alfa a třetí výnos z roku 457 př. Kr. se setkal se svým protějškem v omegě roku 1844. Rok 457 př. Kr. jako alfa 2300 let a rok 1844 jako omega. Obojí je na jedné úrovni totéž, neboť jak výnos, tak anděl jsou poselstvími, a obojí předobrazuje nedělní zákon, kde bude vydán výnos a kde poselství třetího anděla zesílí v mocné volání.
From 457 BC until 408 BC, forty-nine years were identified by Daniel as the period of time when the Jews would finish building “the street shall be built again, and the wall, even in troublous times.”
Od roku 457 př. Kr. do roku 408 př. Kr. bylo čtyřicet devět let Danielem označeno jako období, během něhož Židé dokončí stavbu: „prostranství bude znovu vystavěno i příkop, a to v časech soužení.“
Know therefore and understand, that from the going forth of the commandment to restore and to build Jerusalem unto the Messiah the Prince shall be seven weeks, and threescore and two weeks: the street shall be built again, and the wall, even in troublous times. Daniel 9:25.
Věz tedy a rozuměj: od vydání slova o obnově a vystavění Jeruzaléma až k Pomazanému, Knížeti, uplyne sedm týdnů a šedesát dva týdny; prostranství bude znovu vystavěno i příkop, a to v časech soužení. Daniel 9,25.
457 BC and 1844 are the alpha and omega to the prophecy of the 2300 years. They both typify the Sunday law, for as an alpha and omega they are the same, and the disappointment of 1844 is aligned by inspiration with the disappointment of the cross. If 1844 typifies the cross, and it does, then its alpha counterpart (457 BC) does so as well. 1844 unto 1863 illustrates the testing process of the third angel. That testing process is represented by the 49 years between the third decree, the Sunday law decree and the finishing of the work of the street and the wall that takes place in troublous time.
Roky 457 př. Kr. a 1844 jsou alfou a omegou proroctví o 2300 letech. Oba jsou předobrazem nedělního zákona, neboť jako alfa a omega jsou totožné, a zklamání roku 1844 je skrze inspiraci ztotožněno se zklamáním při kříži. Jestliže rok 1844 předobrazuje kříž, a činí tak, pak tak činí i jeho protějšek jako alfa (457 př. Kr.). Období od roku 1844 do roku 1863 znázorňuje proces zkoušky třetího anděla. Tento proces zkoušky je znázorněn 49 lety mezi třetím dekretem, dekretem o nedělním zákonu, a dokončením díla ulice a hradby, které se odehrává v čase soužení.
457 BC unto 408 BC is the alpha history of the 2300 years that illustrates the omega history of 1844 unto 1863. Those two histories illustrate the history of the one hundred and forty-four thousand after they are sealed at the Sunday law until human probation closes. The work of the one hundred and forty-four thousand is to call men and women back to the “old paths” which is portrayed by Isaiah as rebuilding the old waste places, and which Jeremiah identifies as the path that leads to the latter rain message. The “wall” is the law of God which the one hundred and forty-four thousand will represent unto the entire world as an ensign. This will take place in the troublous times of the third woe of Islam, for it is Islam that angers the nations. The work and the troublous times continue until Michael stands up.
457 př. Kr. až 408 př. Kr. jsou dějinami alfa období 2300 let, které znázorňují dějiny omega období od roku 1844 do roku 1863. Tyto dvě dějinné linie znázorňují dějiny sto čtyřiceti čtyř tisíc po jejich zapečetění při nedělním zákoně až do uzavření lidské doby milosti. Dílem sto čtyřiceti čtyř tisíc je povolat muže i ženy zpět ke „starým stezkám“, což Izajáš znázorňuje jako obnovení dávných pustin a co Jeremjáš označuje jako cestu, která vede k poselství pozdního deště. „Zeď“ je Boží zákon, který bude sto čtyřicet čtyři tisíc představovat celému světu jako korouhev. To se odehraje v soužených dobách třetího běda islámu, neboť právě islám rozhněvává národy. Dílo i soužené doby pokračují, dokud Michael nepovstane.
So, if you can see it 457 BC to 408 BC is a prophetic period that began at the third decree and typified a prophetic period that began in 1844 with the arrival of the third angel and ended in 1863, then you can see that their connection with the 2300-year prophecy as either starting point or and ending point identifies them as alpha and omega in relation to each other. The troublous times of Nehemiah illustrate the troublous time leading up to and including the Civil War. The forty-nine-year period in the alpha history represents the 19-year-period in the omega history. That 19-year-period was also represented by the 19 years at the beginning of the 65-year prophecy of Isaiah.
Jestliže tedy můžete vidět, že období od roku 457 př. Kr. do roku 408 př. Kr. je prorockým obdobím, které začalo třetím dekretem a předobrazovalo prorocké období, jež začalo roku 1844 příchodem třetího anděla a skončilo roku 1863, pak můžete vidět, že jejich spojení s proroctvím o 2300 letech, ať už jako výchozí bod nebo jako koncový bod, je ve vzájemném vztahu označuje jako alfa a omega. Pohnuté časy Nehemjášovy znázorňují pohnutou dobu vedoucí až k občanské válce a zahrnující ji. Období čtyřiceti devíti let v dějinách alfy představuje období devatenácti let v dějinách omegy. Toto devatenáctileté období bylo rovněž představeno devatenácti lety na počátku pětašedesátiletého proroctví Izajášova.
For the head of Syria is Damascus, and the head of Damascus is Rezin; and within threescore and five years shall Ephraim be broken, that it be not a people. Isaiah 7:8.
Neboť hlavou Sýrie je Damašek a hlavou Damašku je Recín; a do pětašedesáti let bude Efrajim rozdrcen, takže již nebude lidem. Izajáš 7,8.
Isaiah set forth this prophecy in 742 BC and 19 years later in 723 BC the northern kingdom was carried away into captivity for 2520 years ending in 1798. The 19 years from 742 BC unto 723 BC align with the 19 years from 1844 unto 1863, for the first 19 years is the alpha of this prophecy and the last 19 is the omega. In the history of 19 years wicked king Ahaz was confronted by Isaiah with the message of the latter rain as represented in verse eight as the message of the “seven times.” Ahaz rejected the message, as did Laodicean Millerite Adventism in 1863.
Izajáš předložil toto proroctví roku 742 př. Kr. a o 19 let později, roku 723 př. Kr., bylo severní království odvedeno do zajetí na 2520 let, končících roku 1798. Těchto 19 let od roku 742 př. Kr. do roku 723 př. Kr. odpovídá 19 letům od roku 1844 do roku 1863, neboť prvních 19 let je alfou tohoto proroctví a posledních 19 let je omegou. V této devatenáctileté historii byl bezbožný král Achaz konfrontován Izajášem s poselstvím pozdního deště, které je v osmém verši znázorněno jako poselství „sedmeronásobku“. Achaz toto poselství odmítl, stejně jako jej roku 1863 odmítl laodicejský milleritský adventismus.
During that period, Ahaz’s high priest visited Assyria, brought back the design of their pagan temple, and Ahaz had it constructed in the courtyard of the God’s temple. This line is parallel to the story of the disobedient prophet who was not to return to Judah the same way he came, but did and was deceived by a false and lying prophet, representing the return to apostate Protestant methodology in order to hide from the Millerite understanding of the “seven times” in a classic fulfillment of a dog returning to its own vomit.
V onom období navštívil Áchazův velekněz Asýrii, přinesl odtud návrh jejich pohanského chrámu a Áchaz dal tento chrám postavit na nádvoří Božího chrámu. Tato linie je paralelou k příběhu neposlušného proroka, který se neměl vrátit do Judy touž cestou, kterou přišel, avšak učinil tak a byl sveden falešným a lživým prorokem; to představuje návrat k odpadlické protestantské metodologii, aby se člověk skryl před milleritským porozuměním „sedmi časů“, v klasickém naplnění výroku o psu, který se vrací ke svým vlastním zvratkům.
This was taking place while a Civil War between the northern kingdom and southern kingdom is getting under way, thus typifying the Civil War in the United States when the period of 19 years was repeated. 742 BC unto 723 BC represents the 19-year-period of 1844 unto 1863, which represents the period from the Sunday law until the close of probation. The history of 9/11 unto the Sunday law is the history of the image of the beast test within the United States that is duplicated in the world image of the beast test beginning at the Sunday law. For this reason, the 19-year periods that represent the Sunday law to the close of probation, also represent the history of 9/11 unto the Sunday law, which is the history of His “marvelous works.”
To se odehrávalo v době, kdy se začínala rozvíjet občanská válka mezi severním a jižním královstvím, a tak předobrazuje občanskou válku ve Spojených státech, když se opakovalo období 19 let. Období od roku 742 př. Kr. do roku 723 př. Kr. představuje devatenáctileté období od roku 1844 do roku 1863, které představuje období od nedělního zákona až do uzavření doby milosti. Dějiny od 11. září až do nedělního zákona jsou dějinami zkoušky obrazu šelmy ve Spojených státech, která je zdvojena v celosvětové zkoušce obrazu šelmy začínající při nedělním zákoně. Z tohoto důvodu devatenáctiletá období, která představují dobu od nedělního zákona do uzavření doby milosti, zároveň představují dějiny od 11. září až do nedělního zákona, což jsou dějiny Jeho „podivuhodných skutků“.
We will continue in the next article.
Pokračování bude v příštím článku.
And the word of the Lord came unto me, saying, Son of man, what is that proverb that ye have in the land of Israel, saying, The days are prolonged, and every vision faileth? Tell them therefore, Thus saith the Lord God; I will make this proverb to cease, and they shall no more use it as a proverb in Israel; but say unto them, The days are at hand, and the effect of every vision. For there shall be no more any vain vision nr flattering divination within the house of Israel. For I am the Lord: I will speak, and the word that I shall speak shall come to pass; it shall be no more prolonged: for in your days, O rebellious house, will I say the word, and will perform it, saith the Lord God.
I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: Synu člověčí, co je to za přísloví, které máte v zemi izraelské a říkáte: Dny se prodlužují a každé vidění selhává? Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Učiním tomuto přísloví konec, a nebudou ho již užívat jako přísloví v Izraeli; ale řekni jim: Dny jsou blízko a naplnění každého vidění. Neboť v domě izraelském již nebude žádné marné vidění ani lichotivé věštění. Neboť já jsem Hospodin: budu mluvit, a slovo, které promluvím, se stane; již se nebude prodlužovat. Neboť za vašich dnů, ó dome vzpurný, promluvím slovo a vykonám je, praví Panovník Hospodin.
Again the word of the Lord came to me, saying, Son of man, behold, they of the house of Israel say, The vision that he seeth is for many days to come, and he prophesieth of the times that are far off. Therefore say unto them, Thus saith the Lord God; There shall none of my words be prolonged any more, but the word which I have spoken shall be done, saith the Lord God. Ezekiel 12:21–28.
Opět ke mně zaznělo slovo Hospodinovo: Synu člověčí, hle, dům Izraele říká: Vidění, které on vidí, platí pro mnohé budoucí dny a prorokuje o časech, které jsou daleko. Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Žádné z mých slov již nebude déle odkládáno, ale slovo, které jsem promluvil, se naplní, praví Panovník Hospodin. Ezechiel 12,21–28.